Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II volební období.

1. zasedání.

Tisk 29-29/7.

Interpellácia

senátorov Václava Chlumeckýho, Juraja Petora a súdruhov

na pánov ministrov financií, sociálnej pečlivosti, verejných prác a zemědělstva

v záležitostí poškodenia chudobných účastinárov a vkladatelov v Brezne s. okolia

filiálkou Pozemkového ústavu bratislavského.

V roku 1923 dal bývalý okresný náčelník brezniansky dr. Pospíšil zavolať hajdukom velký počet občanov na úrad a doporúčaľ im, aby založili v Brezne filiálku banky >Pozemkového Ústavu, Bratislava<, ktorý vraj štát bude podporovať. Ľahkoverní občania dali sa nahovoriť úradnou osobou a filiálka sa založila. Chudobní lúdia nosili krvopotne zarobené peniaze aj po 5-10 korunach do Pozemkovej banky. Dr. Pospíšil, aby dodal občanom chuti, upísal sám hned 100 účastín, ktoré ale nikdy nezaplatil. Zato brali účastiny chudobní ľudia a vyplatili ich, tak ako na pr. učitel Matej Novák v Brezne oplakáva obnos za 100 účastín a jedna žena peniaze za odpredaný domček.

Pán dr. Pospíšil dal si za svoje zásluhy pri zakladaní ústavu vyplatit 30.000 Kč remuneraciu. Tento pán vkladal do Pozemkovej banky aj peniaze, ktoré boly asignované štátom k dispozici okr. úradu breznianskeho pre podporu pohorelcov v obci Bacuch, Pohorela a Hor. Lehota a tak ich pripravil o všetko.

Ako je známe Pozemkový ústav zkrachoval následkom hospodárenia pánov bratov Rozholdov, dr. Pospíšila, Maceka & comp. Páni títo z banky požičiavali velké obnosy len tak ústne lebo telefonicky z peňazí pohorelcov, ktoré tam ležaly bezúročne.

V jaseni r. 1924 prišli páni s autom do Brezna, sobrali knihy banky a ušli do Bratislavy. Od tých čias nikto nevie, či je s peniazmi chudobného ľudu, nikto sa o vec nestará. Poslanec Béčko, ktorý bol nielen členom, ale bol aj v predsedníctve, zostal proti svojej obvyklej mnohomluvnosti a agílnosti nápadne ticho, tak že sa môže předpokládať, že on svoje peniaze veľmi dobre zachránil.

Do dneška čákajú s úzkosťou chudobní breznianskeho okresu, dostanú-li svoje krvavé úspory nazpäť. V tomto okrese robí ztráta asi 3 milióny Kč a len školské deti, ktorých učili páni agrárnici šetriť, sú poškodené asi o 90.000 Kč.

V zprávě o činnosti ústavu vydané pre mesiac október 1923 centrálou v Bratislave sa píše:

>Pozemkový ústav zrodil sa zo šlachetného zápalu niekoľkých vznetlivých vlastencov, ktorí svoje vznešené poslanie chceli podepreť plánovitou hospodárskou akciou. - - - <

Dnes žiadny z týchto vznetlivých vlastencov (a sú boháči medzí nimi) nestará sa o ožebračený ľud, ktorý plače a narieka; žiadny z nich nemá to vznešené poslanie, nahradiť škody, ktoré svojou nedbalosťou, lachkomyselnosťou alebo chamtivosťou spolu zapríčinil, kedže ho povolané orgány štátne k tomu nenútia.

Dolu podpísaní sa pítajú:

1. Majú hore uvedení páni ministri podrobné informácie o tejto afére?

2. Je pravdou, že pán minister Hodža odpísal centrálnemu riaditelovi Pozemkového ústavu v Bratislave Macekovi, že >on všetko napraví, čo sa zhubilo<, tak ako to tvrdil pán Macek oproti predsedovi filiálky v Brezne, kedže tento chcel svoju funkciu složit?

3. Boly učinené kroky, aby vinníci došli k zaslúženému potrestaniu?

4. Aký účinok malo trestné oznámenie, podané 10. februára 1925 u štátneho zástupcu v Bratislave, ktoré mal pridelené štátny zástupca Muric a je protokolované pod číslom 935 - I, - 25.?

5. Postarajú sa páni ministri o to, aby chudobný ľud, ktorý sa dal napraviť štátnym úradom k vkladom do Pozemkovej banky, bol zachránený pred ožobračením?

V Praze, 18. února 1926.

Václav Chlumecký, Juraj Petora,
Průša, Fijala, Včelička Alois, Sehnalová Ružena, Hampl Vojt., Wilh. Herlinger, Skalák, Ivan Bodnár, Kiril Reščuk, V. Šturc.

 

Tisk 29/1.

Překlad.

Interpelace

senátorů Hartla, Friedricha a soudr.

na pana ministra železnic

o tom, že se u vlaků, které jezdí v severních Čechách, používá zastaralých a

poškozených vozů.

Opětovně byly v parlamentě a v ústřední radě železniční jakož i v tisku pronášeny trpké stížnosti do toho, že vlaky severočeských tratí, obzvláště také rychlík z Liberce do Chebu, pokud jde o jejich vozový park, jsou do té míry zanedbávány, že používajíce těchto vlaků ocitáme se v poměrech, které jinde jíž alespoň před 30 lety byly překonány. Tak nemají rychlíky z Liberce do Chebu ani jediného vozu se 4 osami, takže cestující v malých a lehkých vozech o 3 a 2 osách tak jsou roztřásáni, že většinou dojíždějí k cílí své cesty s prudkým bolením hlavy nebo nevolností žaludku. Železniční úřady nepopírají oprávněnost těchto stížností, ale pokoušejí se vyvraceti je tvrzením, že právě vozů bývalé Ústecko-Teplické dráhy v prvé řadě dlužno používati na tratích této dráhy. Při tom však se zamlčuje, že právě moderní vozy této dráhy byly odňaty a jezdí nyní na jiných tratích. V odůvodnění návrhu, jejž komorní rada Arnošt Schäfer podal ústřední radě železniční, praví se doslovně: >Cestující, kteří používají tratí bývalé Ústecko-Teplické dráhy, byli by šťastni, kdyby byly zase k disposici vozy, kterých svého času používala Ústecko-Teplická dráha. Avšak vozy Ústecko-Teplické dráhy, kterých se nyní používá, mohly by býti dávno vyřazeny.< Podobné stížnosti pronášeny jsou však také pokud jde o jiné tratě ředitelství drah Praha-sever a Hradec Králové.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra železnic:

Jest pan ministr ochoten, důkladnou a přísnou revisí dáti zjistiti těžké nedostatky provozních prostředků zmíněných železničních tratí, do nichž si bylo ztěžováno, a naříditi pak neprodleně čeho jest zapotřebí k jich odstranění ?

V Praze, dne 18. února 1926.

Hartl, Friedrich,
Fahrner, Robert Hütter, Oberleithner, dr. Brunar, Kahler, Luksch, Spies, A. Lippert,
Jesser, Teschner, dr. Hilgenreiner.

 

Původní znění.

Interpellation

der Senatoren Hartl, Friedrich und Gen.

an den Herrn Eisenbahnminister

betreffend die Ausstattung der in Nordböhmen verkehrenden Eisenbahnzüge mit veralteten und schadhaften Wagen.

Es ist wiederholt im Parlament und im Zentral Eisenbahn-Rate, sowie in der Presse bittere Klage darüber geführt worden, dass die Eisenbahnzüge der nordböhmischen Strecken, insbesondere auch der Schnellzüge Reichenberg-Eger, bezüglich ihres Wagenparkes derart vernachlässigt werden, dass man sich bei Benützung dieser Züge in Verhältnisse zurückversetzt findet, die andererwärts schon vor wenigstens drei Jahrzehnten überwunden wurden. So führen die Schnellzüge Reichenberg-Eger auch nicht einen einzigen Vierachter so dass die Fahrgäste in den kleinen und leichten drei und zweiachsigen Wagen derart gerüttelt und geschüttelt werden, dass sie zumeist mit heftigem Kopfweh oder Magenübelkeit ihr Reiseziel erreichen. Seitens der Bahnbehörden, wird die Berechtigung dieser Beschwerden nicht in Abrede gestellt; doch versucht man sie mit der Behauptung zu entkräften, dass eben die Wagen der ehemaligen >Aussig-Teplitzer< in erster Linie auf den Strecken dieser Bahn verwendet werden müssen. Man verschweigt aber dabei, dass gerade die modernen Wagen dieser Bahn herausgenommen wurden und nun auf anderen Strecken laufen. In der Begründung eines im Zentral - Eisenbahnrate gestellten Antrages des Kammerrates Ernst Schäfer, heisst es wörtlich: >Die Reisenden, welche die Linien der ehemaligen >Aussig Teplitzer< benützen, wären glücklich, wenn die seinerzeit von der A. T. E. verwendeten Wagen wieder zur Verfügung stehen würden. Die Wagen der A. T. E. aber, die gegenwärtig zur Verfügung stehen, dürften längst ausrangiert gewesen sein.< Aehnliche Klagen werden aber auch bezüglich anderer Strecken der Eisenbahndirektionen Prag-Nord und Königgrätz erhoben.

Die Unterzeichneten stellen daher an den Herrn Eisenbahnminister die Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit, durch eine gründliche und strenge Revision die beklagten, schweren Mängel in den Fahrbetriebsmitteln der angeführten Eisenbahnlinien feststellen zu lassen und dann das zu ihrer Behebung Erforderliche unverzüglich anzuordnen?

Prag, am 18. Feber 1926.

 

Hartl, Friedrich,
Robert Hütter, Fahrner, Oberleithner, Dr. Brunar, Kahler, Luksch, Spies, Jesser, A.Lippert, Teschner, Dr. Hilgenreiner.

 

Tisk 29/2.

Překlad.

Interpelace

senátora dra W. Medingera a soudr.

na pana ministra národní obrany

stran zaostalosti a absolutní nepostačitelnosti zaopatřovacích požitků vojenských pensistů, kteří jsou nuceni žíti v cizině.

Mezi všemi osobami, které od Československé republiky berou zaopatřovací požitky, jsou beze vší pochyby v cizině žijící gážisté na odpočinku jakož i jejich vdovy a sirotci ve svých nárocích zkráceni co nejcitelněji. Nedosti na tom, že stejně jako v domové žijící osoby toho druhu trpí následkem různých nedostatků, jež vykazují zaopatřovací požitky, dává se jim ještě mnohem méně nežli osobám zprvu jmenovaným.

Proč se pensistům žijícím v cizině dostává menšího platu, nelze poznati a jest s podivením, že se ještě nikdo nenalezl, kdo by se ujal těchto bezbranných, práva zbavených osob, jejichž pense jsou daleko pod existenčním minimem.

Zkrácení činí podle hodnostních tříd a služební doby 30-50 %, takže největší pense gážistů, kteří 1. lednem 1919 byli dáni na odpočinek, i pro nejvyšší hodnostní třídu při nejdelší služební době činí měsíčně jen 1320 Kč. Vdovská pense činí minimálně 120-150 Kč.

Od VI. hodnostní třídy počínají požitky podle hodnosti a služební doby klesati až k minimu 150 Kč, u vdov až na 125 Kč. Srovnáváme-li tyto pensijní sazby s těmi, jež svým pensistům poskytuje cizina, seznáváme, že pensista VI. hodnostní třídy v Rakousku má pensi o 20 %, v Uhrách skoro o 100 %, v Německu o 120 % vyšší. Nad to rozeznává československo pět druhů pensistů, u těch zase, zdali žijí doma či v cizině. Všechny ostatní státy znají jen, jeden druh pensistů, a to lhostejno, žijí-li tito doma nebo v cizině. Jen Jugoslávie zkracuje pensistům v cizině žijícím drahotní přídavek o jednu třetinu.

Dále poskytují všechny státy generálům pense podle hodnosti, jen československý stát snižuje požitky těchto šarží na požitky VI. hodnostní třídy, čímž vážnost citelně musí utrpěti.

Přes opětovné vylíčení těchto smutných poměrů pensistů v cizině žijících, jež ostatně ústředním úřadům republiky musí býti známy, nestalo se v uplynulých sedmi letech ničeho.

Tito pensisté jsou loyalní a snaží se - tak jako již dříve - navrátiti se do vlasti, avšak bytová nouze a výlohy stěhování vylučují návrat.

Ministerstvo národní obrany udělilo jim svého času na základě jejich nemajetnosti a jiných překážek, které nedovolují přesídlení do domova - jako stáří, nemoc atd. - po předchozím přezkoumání povolení, aby pensi brali v cizině. Avšak hmotní důsledky nemohly býti z tohoto poznání vyvozovány.

Zdálo se, že zákon 288/1924 připustí možnost, že v cizině žijícím vojenským pensistům ve smyslu §u 28 tohoto zákona výjimečně přiznáno bude zvýšení pensí. Ačkoli jíž uplynul celý rok, neměla ani jediná žádost toho druhu výsledku.

Přihlédneme-li konečně k vyšším bytovým činžím a cenám životních potřeb v cizině, musíme se tázati:

1. Jest panu ministru národní obrany známa tato nerovnost oproti pensijním požitkům v ostatních státech a nepostačitelnost československých pensí ?

2. Jest pan ministr ochoten pense československých státních občanů, kteří žijí v cizině, vyrovnati alespoň pensím rakouských pensistů a poskytnouti jim také v Rakousku udělené výhody bezplatného lékařského ošetření a poloviční jízdné na drahách, tak aby československý stát jakožto notoricky nejbohatší nástupnický stát v podporování zasloužilých starých veřejných služebníků nezůstával pozadu za daleko chudšími jinými státy?

V Praze, dne 18. února 1926.

Dr. Vilém Medinger,
Fritscher, Stolberg, dr. Hilgenreiner, Josef Luksch, Teschner, Jesser, dr. Brunar, Spies,
dr. Ludwig Franciscy, Hartl, A. Scholz.

 

Původní znění.

Interpellation

des Senators Dr. Wilhelm Medinger und Genossen

an den Herrn Minister für Nationale Verteidigung

betreuend die Rückständigkeit und absolute Unzulänglichkeit der Versorgunsgenüsse der gezwungenermassen im Auslande lebenden Militärpensionisten.

Unier allen Personen, welche von der čechoslovakischen Republik Versorgungsgenüsse beziehen, sind, ausser Zweifel die im Auslande lebenden Gagisten des Ruhestandes sowie die Witwen und Waisen nach solchen in ihren Ansprüchen am empfindlichsten verkürzt. Nicht genug an dem, dass sie gerade so, wie die in der Heimat lebenden derlei Personen infolge unterschiedlicher Unzulänglichkeiten an Versorgungsgebähren leiden, gibt man ihnen noch viel weniger, als den Erstgenannten.

Warum die im Auslande lebenden Pensionisten geringerer besoldet werden, ist unersichtlich und es nimmt Wunder, dass sich noch niemand gefunden hat, sich der wehrlos Entrechteten, deren Pensionen weit unter dem Existenzminimum stehen, anzunehmen.

Die Verkürzung beträgt je nach Rangsklasse und Dienstzeit 30 - 50%, so dass die Maximalpension der Gagisten, welche mit 1. Jänner 1919 in den Ruhestand versetzt wurden, auch für die höchste Rangsklasse bei längster Dienstzeit monatlich nur 1320 Kč beträgt. Die Witwenpension beträgt im Minimum 125 - 150 Kč.

Von der VI. Rangsklasse beginnen die Gebühren je nach Charge und Dienstzeit bis zum Minimum von 150 Kč, bei Witwen bis zu 125 Kč zu sinken.

Vergleicht man diese Pensionssätze mit jenen, welche das Ausland seinen Ruheständlern zubilligt so finden wir, dass der Pensionist der VI, Rangsklasse in Oesterreich eine um 20 %, in Ungarn eine um nahezu 100 %, in Deutschland eine um 120 % höher< Pension bezieht. Überdies unterscheidet die Čechoslovakei 5 Kategorien von Ruheständlern, bei ihnen wieder ob sie im In- oder Auslande leben. Alle anderen Staaten kennen nur eine Kategorie Ruheständler und zwar gleichgiltig ob diese im In- oder Auslande leben. Nur Jugoslavien kürzt den im Auslande lebenden Pensionisten die Teuerungszulage um 1/3.

Ferner gewähren alle Staaten den Generälen die chargenmässigen Pensionen, nur der čechoslovakische drosselt die Gebühren dieser Chargen auf jene der VI. Rangsklasse, wodurch das Prestige empfindlich leiden muss.

Trotz wiederholter Schilderung dieser tristen Verhältnisse der im Auslande lebenden Ruheständler, die übringens den Zentralstellen der Republik bebekannt sein müssen, geschah in den abgelaufenen 7 Jahren nichts.

Diese Pensionisten sind loyal und bemühen sich - so wie früher schon - in die Heimat zurückzukehren , doch die Wohnungsnot und die Übersiedlungskosten schliessen eine Rückkehr aus.

Seinerzeit wurde ihnen auf Grund ihrer Mittellosigkeit und anderer Hindernisse, welche eine Übersiedlung in die Heimat nicht erlauben, - wie Alter, Krankheit, etc. - nach vorheriger Nachprüfung, vom Ministerium für Nationale Verteidigung die Bewilligung zum Bezüge der Pension im Auslande erteilt. Aber materielle Konsequenzen konnten aus dieser Erkenntnis nicht gezogen werden.

Es schien, dass das Gesetz 288/24 die Möglichkeit zulassen würde, dass den im Auslande lebenden Militärruheständlern im Sinne des § 28 dieses Gesetzes ausnahmsweise eine Erhöhung der Pensionen zuerkannt werden wird. Trotzdem bereits ein volles Jahr verflossen ist, hatte nicht eine einzige solche Bitte Erfolg.

Berücksichtigt man schliesslich die erhöhten Wohnungsmietzinse und Lebensmittelpreise im Auslande, so müssen wir fragen:

1. Ist dem Herrn Minister für Nationale Verteidigung diese Ungleichheit gegenüber den Pensionsbezügen der übrigen Staaten und die Unzulänglichkeit der čechoslovakischen Pensionen bekannt?

2. Ist der Herr Minister bereit, die Pensionen der im Auslande lebenden čechoslovakischen Staatsbürger wenigstens denen der österreichischen Pensionisten gleichzustellen und ihnen auch die in Oesterreich gewährten Vorteile der freien ärztlichen Behandlung und die halbe Eisenbahnfahrt entsprechend zu gewähren, so dass der čechoslovakische Staat als notorisch reichster Nachvolgestaat in seiner Unterstützung verdienter alter Diener des Gemeinwesens nicht hinter den weit ärmeren anderen Staaten zurückbleibt ?

Prag, am 18. Feber 1926.

Dr. Wilhelm Medinger,
Fritscher, Stolberg, Dr. Hilgenreiner, Hartl, Luksch, Teschner, Jesser, Dr. Brunar, Spies, Dr. Ludwig Franciscy, Hartl, A. Scholz.

Tisk 29/3.

Překlad.

Interpelace

senátorů Hartla, Hüttera a soudr.

na pana ministra vnitra

stran opětovného přehmatu okresní správy politické ve Varnsdorfu ve věcech jazykového práva.

Pan František Hampel, hostinský v Sophienhainu, uposlechnuv příkazu okresní správy politické ve Varnsdorfu ze dne 9. září 1924, č. 1850/10 L, opatřil svůj hostinec také českým nápisem. Na základě rozhodnutí, které nedávno vydal Nejvyšší správní soud a kterým nezákonitost onoho příkazu nepochybně jest prokázána, sňal Hampel zase českou tabuli. Na to obdržel výměr zmíněné okresní správy politické ze dne 10. února 1926 (č. V 3 L), ve kterém se praví:

>Dle oznámení odstranil jste zase tabulku s českým označením svého hostince.

Nařizuje se vám tudíž, abyste do 3 dnů český nápis na svém hostinci zase umístil.

K zjištění výsledku tohoto příkazu nařizuje se dle §u 152 živn. ř. uzavření hostince v Sophienhainu č. l až do té doby, kdy české zevní označení vaší provozovny bude opětně tam umístěno.

Proti tomuto nařízenému uzavření provozovny možno do 14 dnů po doručení podati u okresní správy politické ve Varnsdorfu odvolání k zemské správě politické v Praze.

Případnému odvolání se však z veřejných ohledů nepřiznává odkladný účinek.<

Meritorně jest tento výměr okresní správy politické ve Varnsdorfu ještě smělejším aktem zvůle, nežli byl první příkaz ze dne 9. září 1924. Neboť výměr vydán byl po prohlášení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, i působí tudíž přímo jako vzepření se proti Nejvyššímu správnímu soudu a jako výsměch jemu platící. Mimo to spočívá v tom, že případnému odvolání nebyl z veřejných důvodů přiznán odkladný účinek, sotva nevědomě a nezamýšlené porušeni národního cítění obyvatelstva varnsdorfského okresu, skoro výhradně německého. Neboť okresní správa politická tím praví, že nikoli v protizákonně vynuceném umístění českých tabulek na hostincích ve zcela německých obcích, nýbrž v odstranění tohoto nezákonitého a Němce ponižujícího stavu spatřuje poškození veřejných ohledů. Pro ni zdají se >veřejné ohledy< znamenati totéž jako nedbáti zákonitých jazykových práv ryze německého obyvatelstva a ihned úředně oceniti udání nějakého štváče z >Národního výboru<, jež postrádá jakéhokoli zákonitého podkladu.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra vnitra: Jest pan ministr ochoten bezodkladně zrušiti zmíněný protizákonný výměr okresní správy politické ve Varnsdorfu?

Jest pan ministr ochoten přiměti všechny okresní správy politické k tomu, aby ve svých výměrech co nejpřísněji dbaly platných zákonů a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jež se na ně vztahují?

Jest pan ministr ochoten postarati se o to, aby se stranám, jež takovýmito nezákonitými příkazy byly poškozeny, dostalo náhrady škody ?

V Praze, dne 18. února 1926.

Hartl, Hütter,
dr. Medinger, Oberleithner, Friedrich, dr. Hilgenreiner, Luksch, Fahrner, dr. Brunar,
Spies, Jesser, Lippert, Kahler.

 

Původní znění

Interpellation

der Senatoren Hartl, Hütter und Genösse>

an den Herrn Minister des Innern

betreffend einen neuerlichen, sprachrechtlichen Uebergriff der politischen Bezirksverwaltung in Warnsdorf.

Herr Franz Hampel, Gastwirt in Sophienhain, halte in Befolgung eines ihm unter Z. 1850/10 L v. 9. Septb. 1924 von der polit, Bezirksverwaltung in Warnsdorf erteilten Auftrages sein Gasthaus auch mit einer čechischen Aufschrift versehen. Aufgrund der kürzlich crflossenen oberstgerichtlichen Entscheidung, durch welche die Ungesetzlichkeit jenes Auftrages unzweideutig erwiesen ist, hat Hampel die čechische Tafel wieder abgenommen. Darauf erhielt er einen vom 10. Feber 1926 datierten Erlass (Z. V. 3 L) besagter polit. Bezirksverwaltung, in dem es heisst :

>Zufolge einer Anzeige haben Sie die Tafel mit der čechischen Bezeichnung Ihres Gasthauses wieder entfernt.

Sie werden beauftragt, binnen 3 Tagen die čechische Aufschrift auf Ihrem Gasthause wieder anzubringen.

Zur Sicherung des Erfolges dieser Anordnung wird gemäss § 152 der G. O. die Schliessung der Gasthausbetriebsstätte in Sofienhain Nr. l bis zur Wiederanbringung der čechischen äusseren Bezeichnung Ihrer Betriebsstätte angeordnet.

Gegen diese angeordnete Schliessung der Betiiebsstätte steht die binnen 14 Tagen nach Zustellung bei der polit, Bezirksverwaltung in Warnsdorf einzubringende Berufung an die polit. Landesverwaltung in Prag offen.

Einer Berufung wird jedoch aus öffentlichen Rücksichten keine aufschiebende Wirkung zuerkannt.<

Meritorisch ist dieser Erlass der polit. Bezirksverwaltung in Warnsdorf ein noch dreisterer Willkürakt, als der erste Auftrag v. 9. Sept. 1924. Denn der Erlass erfolgte nach der Verlautbarung der oberstgerichtlichen Entscheidung und wirkt daher geradezu als eine Auflehnung gegen das oberste Verwaltungsgericht und als eine Verhöhnung desselben. Ausserdem liegt in der Aberkennung der aufschiebenden Wirkung einer Berufung aus öffentlichen Rücksichte< eine kaum unbewusste und unbeabsichtigte Verletzung des nationalenGefühles der fast ausschliesslich deutschen Bevölkerung des Warnsdorfer Bezirkes. Denn die polit. Bezirksverwaltung sagt damit, dass sie nicht in der gesetzwidrig erzwungenen Anbringung čechischer Tafeln an den Gasthäusern ganz deutscher Orte, sondern in der Beseitigung dieses ungesetzlichen, die Deutschen demütigenden Zustandes eine Beeinträchtigung öffentlicher Rücksichten erblickt. Ihr scheinen >öffentliche Rücksichten< gleichbedeutend zu sein mit Nichtbeachtung der gesetzlichen sprachlichen Rechte der kerndeutschen Bevölkerung und sofortige amtliche Würdigung einer von irgend einem Národní výbor -Heizer erstatteten, jeder gesetzlichen Grundlage entbehrenden Anzeige.

Die Unterzeichneten stellen daher an den Herrn Minister des Innern die Anfragen:

Ist der Herr Minister bereit, den besagten gesetzwidrigen Erlass der polit. Bezirksverwaltung in Warnsdorf unverzüglich aufzuheben?

Ist der Herr Minister bereit, alle polit.Bezirksverwaltungen zu verhalten, in ihren Erlässen die geltenden Gesetze und die darauf bezugnehmenden oberstgerichtlichen Entscheidungen strengstens zu beachten?

Ist der Herr Minister bereit, für die Schadloshaltung der durch solche ungesetzliche Anordnungen betroffenen Parteien Sorge zu tragen?

Prag, am 18. Feber 1926.

Hartl, Hütter,
Dr. Medinger, Oberleithner, Friedrich, Dr. Hilgenreiner, Luksch, Fahrner, Dr. Brunar,
Spies, Jesser, Lippert, Kahler.

Tisk 29/4.

Překlad.

Interpelace

senátora Stolberga a soudr.

na pana ministra financí

stran výměny rakouských předválečných dluhů.

Článek 203 mírově smlouvy St. Germainské, který se zabývá úpravou rakouských předválečných dluhů, obsahuje ve své příloze zvláštní ustanovení jednak o těch titrech, které se v době ratifikace smlouvy nalézaly v území některého státu, jenž byl povinen titry okolkovati (ve státech successornich), a jednak o těch titrech, které se nalézaly mimo hranice těchto států.

Nároky majitelů titrů prvé kategorie byly mezitím podle ustanovení mírové smlouvy uspokojeny. Ohledně titrů druhé kategorie však se dosud ještě ničeho nestalo k uspokojení jejich majitelů.

Zákonem ze dne 18. března 1921, č. 124 Sb. z. a n., byla vláda zmocněna, aby za účelem konečné nebo zálohové úpravy výplaty úroků zjistila titry, které jsou majetkem příslušníků Československé republiky, které se však nalézají v cizině. Na základě tohoto zmocnění nařídila vláda převezení a složení těchto titrů do úřední úschovy. Za účelem urychleného provedení zákona byla vládě dána mimořádná zmocnění. Přes to však majitelé titrů, které v době zákona ze dne 18. III. 1921 ležely v cizině a dodatečně na základě tohoto zákona sem byly převezeny, označeny a převzaty do úřední úschovy, neobdrželi dosud žádné náhrady ve smyslu ustanovení mírové smlouvy.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra financí:

1. Předala vláda reparační komisi titry rakouského nezajištěného státního dluhu, které jsou majetkem příslušníků Československé republiky, které se však nalézaly v cizině a teprve dodatečně sem byly převezeny, označeny, a převzaty do úřední úschovy?

2. Vydala tato komise za ně vládě certifikáty, které majitelům odevzdaných titrů dávají nárok na příděl titrů nově vydaných?

3. Nestalo-li se tak, jest pan ministr financí ochoten sděliti důvody toho?

4. Jest pan ministr ochoten sdělili, kdy lze očekávati konečnou anebo zálohovou úpravu výplaty úroků za tyto kategorie rakouských předválečných dluhů, kterážto úprava právě zákonem ze dne 18. III. 1921 urychleným způsobem měla býti provedena ?

V Praze, dne 18. února 1926.

Stolberg,
dr. Medinger, Böhr, dr. Hilgenreiner, dr. Ludwig Franciscy, Adolf Scholz, Luksch, Karl Fritscher, dr. Grosschrnid, F. Scholz, dr. Ledebur-Wicheln.

Původní znění.

Interpellation

des Senators Stolberg und Genossen

an den Herrn Finanzminister

in Ansehung des Umtausches der österreichischen Vorkriegsschulden,

Der Artikel 203 des Friedensvertrages von St. Germain, welcher sich mit der Regelung der österreichischen Vorkriegsschulden befasst, enthält in seiner Anlage gesonderte Bestimmungen einerseits hinsichtlich derjenigen Titres, welche sich zur Zeit der Ratifizierung des Vertrages auf dem Gebiete eines abstempelungspflichtigen Staates (den Nachfolgestaaten) befanden, und andererseits hinsichtlich jener Titres, welche sich ausserhalb dieser Staaten befanden.

Die Ansprüche der Inhaber der Titres der ersten Kategorie wurden inzwischen gemäss den Bestimmungen des Friedensvertrages befriedigt. Hinsichtlich der Titres der zweiten Kategorie hingegen ist bisher noch nichts zur Befriedigung der Inhaber erfolgt.

Mit dem Gesetze vom 18. 3. 1921, S. d. G. u. V. Nr. 124, wurde die Regierung ermächtigt, diese Titres, welche Angehörigen der čechoslovakischen Republik gehören, sich aber im Ausland befinden, zum Zwecke der endgiltigen oder vorschuseweisen Regelung der Zinsenauszahlung festzustellen, Attf Grund dieser Ermächtigung hat die Regierung die Ueberführung und Hinterlegung in amtlicher Verwahrung dieser Titres angeordnet. Zum Zwecke der beschleunigten Durchführung des Gesetzes wurde die Regierung mit ausserordentlichen Vollmachten versehen. Dessen ungeachtet haben aber bisher die Inhaber der Titres, welche zur Zeit des Gesetzes vom 18. 3. 1921 in Auslande lagen, und nachträglich auf Grund dieses Gesetzes hierher überführt, gekennzeichnet und in amtliche Verwahrung übernommen wurden, noch keinerlei Ersatz im Sinne der Bestimmungen des Friedensvertrages erhalten.

Die Gefertigten stellen daher an den Herrn Finanzminister die

Anfrage :

1. Hat die Regierung die Titres der österreichischen, nicht siehergestellten Staatsschuld, welche Angehörigen der čechoslovakischen Republik gehörten, sich aber im Auslande befanden, und erst nachträglich hierher überführt, gekennzeichnet und in amtliche Verwahrung übernommen wurden, dem Wiedergutmachungsausschusse übergeben?

2. Hat dieser Ausschuss hiefür der Regierung Zertifikate ausgefolgt, die den Inhabern der übergebenen Titres das Anrecht auf Zuteilung neu emitierler Titres geben?

3. Falls dies nicht geschehen sein sollte, ist der Herr Finanzminister geneigt, die Gründe hiefür bekanntzugeben?

4. Ist der Herr Finanzminister geneigt, mitzuteilen, wann eine endgiltige oder vorschussweise Regelung der Zinsenzahlung für diese Kategorie der österreichischen Vorkriegsschulden, welche Regelung eben durch das Gesetz vom 18. 3. 1921 in beschleunigter Weise betrieben werden sollte, zu gewärtigen ist?

Prag, am 18. Feber 1926.

Stolberg,
Dr. Medinger, Böhr, Dr. Hilgenreiner, Dr. Ludwig Franciscy, Adolf Scholz, Luksch, Karl Fritscher, F. Scholz, Dr. Grosschmid, Dr. Ledebur-Wicheln.