Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

I. zasedání.

Tisk 47.

Interpelace

senátora Toužila a soudruhů

vládě

o katastrofě v Truhlářské ulici v Praze

Katastrofa v Truhlářské ulicí, k níž došlo za dopravy výbušného vojenského materiálu, staví do popředí otázku, k jakému účelu zásobuje vojenská správa kasárna ručními granáty vůbec a v Praze zvlášť.

Zároveň se tu naskytuje otázka, proč rozváží vojenská správa nebezpečné třaskaviny takřka v pravé poledne po ulicích hlavního města. Páteční katastrofa ukazuje vojáckého ducha vojenské správy a jejich odpovědných činitelů, jenž nikterak nezadá nejskvělejším výkvětům militarismu, v tomto oboru z doby světové války. Lze vysvětliti jen trestuhodnou neodpovědností, prostou jakéhokoliv ohledu na nejprimitivnější požadavky bezpečností civilního obyvatelstva, jestliže se po ulicích hlavního města v době největší frekvence rozvážejí bez jakýchkoliv bezpečnostních opatření na primitivním vozíku výbušné látky. Jak hroznější mohly být ještě následky, kdyby k výbuchu bylo došlo na místě frekventovanějším? A vyznamenávají-li se odpovědní vojenští činitelé tak cynickou bezohledností vůči civilnímu obyvatelstvu, jak teprve je asi postaráno o bezpečnost vojínů, kteří za takovýchto okolností jsou vydáni takřka nepřetržitě v nebezpečí života a pro něž je v takovýchto poměrech hodně malou útěchou pohrobní fráze orgánu ministra národní obrany o >oběti za vlast<.

Naprostá lhostejnost k těmto zájmům je patrná také ze způsobu, jakým se vede vyšetřování celé katastrofy vojenskými komisemi. Podle dosavadních oficielních zpráv zůstává příčina katastrofy nevyjasněna, vojenská správa se snaží zřejmě jakoukoliv vinu vojenských vedoucích orgánů odvrátiti a svésti celou hroznou událost na >vyšší moc<, ač odpověden je tu před postiženými i před celou veřejností v prvé řadě celý režim na vedoucích místech vojenské správy. Pří tom je docela neslýcháno, troufají-li si vládní kruhy s odvoláním na >vyšší moc< uváděti vůbec v pochybnost nárok postižených na plnou náhradu škody.

Úsilí vlády zahladiti stopy skutečné příčiny a opravdových původců katastrofy a připraviti po případě postižené o náležitou náhradu, je patrno také z toho, jak brutálně potlačuje veřejnou kritiku a snahy o kontrolu veřejnosti. Komunistický projev proti šlendriánu vojenské správy byl násilně policií rozehnán. Poslanec Hanus, ačkoliv byla policie několikráte upozorněna, že je členem sněmovny, byl zatčen, smýkán po ulici a na samém policejním komisařství stlučen. Neschopná vláda se patrně domnívá, že rozhořčení obyvatelstva proti neodpovědnému jednání vedoucích vojenských kruhů může utišit násilím a brutálním jednáním určité části pražské policie.

Katastrofa v Truhlářské ulici musí býti podrobně a co nejpřísněji vyšetřena, musí býti jasno, k čemu shromažďuje vojenská správa ostré granáty v kasárnách, musí býti zjištěni opravdoví původci katastrofy, nahrazena škoda všem postiženým a učiněna opatření, která by jednou pro vždy znemožnila takovéto neodpovědné jednání vojenské správy.

Tážeme se vlády:

1. Jakého druhu byl explodovavší materiál ?

2. K jakým účelům a na čí rozkaz byl tento materiál rozvážen po pražských kasárnách a od kdy se tak vůbec děje?

3. Jaké jsou příčiny a kdo je původcem této katastrofy?

4. Jsou uloženy v obvodu Velké Prahy nebo v jejím blízkém okolí vojenské výbušné látky, kde, v jakém množství a k jakému účelu?

5. Jaké předpisy platí o ukládání a dopravě výbušného vojenského materiálu?

6. Je vláda ochotna odstranit všechny výbušné zbraně a látky ze všech kasáren?

7. Je ochotna vláda poskytnouti plnou náhradu všem, kdož byli katastrofou jakkoliv postiženi ?

8. Jaké opatření učiní vláda proti neustálému brutálnímu vystupování pražské policie a proti soustavnému porušování poslanecké imunity?

V Praze, dne 8. března 1926.

Toužil,
Koutný, Bodnár, Reiter, Hampl Vojt., Kiril Resčuk, Sehnalová Růžena, Wilh. Herlinger,
Včelička Alois, Václav Chlumecký, Sochor Josef, Rudolf Schubert, V. Šturc,
Průša, Fijala, Juraj Petor, dr. Herz Sándor, Josef Skalák.