Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

1. zasedání.

Tisk 48.

Návrh

senátora dr. Adolfa Procházky a druhů

na změnu a doplnění zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 326 Sb. z. a n.

o jednacím řádu senátu Národního shromáždění.

Zákon

ze dne ................................................

jímž mění a doplňuje se zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 326 Sb. z. a n. o jednacím

řádu senátu Národního shromáždění.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 326 Sb. z. a n. o jednacím řádu senátu Národního shromáždění mění a doplňuje se následovně:

A.) § 44 doplňuje se následujícími odstavci:

(5) Řečníci mluví své řeči a není jim dovoleno čísti přednes svůj. Četba prohlášení a citátů dovolena jest jen podle uvážení předsedova a obmezena jest dobou stanovenou předsedou; četba citátů zpravidla nesmí přesahovati dobu pěti minut.

(6) Zpravodajové mohou čísti své zprávy.

(7) Členové vlády, zástupci jimi vyslaní (§ 46) a přednostové centrálních úřadů státních mohou čistí své přednesy.

B.)§50, odst. 1. a 2, jakož i nápis mění a doplňují se takto:

Volání >k věci< nebo >k pořádku< nebo >k jednacímu řádu<.

(1) Odchyluje-li se řečník od věcí,volá jej předseda >k věci<, užil-li výrazů urážejících slušnost neb mrav neb dokonce trestuhodných, volá jej >k pořádku<, čte-li svůj přednes nebo nedovoleným způsobem prohlášení neb citáty, volá jej k >jednacímu řádu<. Za tím účelem může předseda řečníka přerušovati.

(2) Předseda může řečníka, kterého volal po třikráte >k věci<, nebo >k pořádku< nebo >k jednacímu řádu<, přerušiti a odníti mu slovo. Senátor, jemuž slovo bylo odňato, může žádati, aby o tom rozhodl senát; ten rozhoduje bez rozpravy prostým hlasováním.

Článek II.

(1) Zákon ten nabývá účinnosti dnem svého vyhlášení.

(2) Provede jej ministr vnitra.

Odůvodnění :

Podle smyslu jednacího řádu senátu Národního shromáždění (§§ 44, 45, 48, 49, 50 atd.) mají senátoři své řeči v senátě mluviti.

Zahostil se však v uplynulém volebním období zvyk, že namnoze >řeči< v senátě se četly.

Na tento zvyk bylo poukazováno veřejně jako na zvyk nesprávný a nepatřičný.

Zajisté význam parlamentu se nepovznáší, jestliže řečníci své řeči jen čtou.

Nezajímá namnoze posluchače čtení přednesu, kdežto mluvená řeč spíše připoutá pozornost jeho. Čtený přednes také často zbytečně prodlužuje jednání.

Zlozvyk ten mohl se zahostiti a udržeti jen tím, že není v jednacím řádě výslovně zapovězeno čtení řečí a že zde není trestní sankce.

Z důvodů těchto navrhujeme, aby jednací řád senátu Národního shromáždění byl změněn a doplněn tím, že stanoví se povinnost, aby řečníci své řeči mluvili a nebyla řečníkům dovoleno čísti svůj přednes až na prohlášení a citáty. Avšak čtení prohlášení a citátů dovoleno a obmezeno jest podle uvážení předsedova a čtení citátů nesmí přesahovati dobu pěti minut.

Zpravodajové mohou však čísti své zprávy. Rovněž členové vlády, zástupci členů vlády a přednostové centrálních úřadů státních mohou čísti své přednesy.

Nezachová-li řečník těchto ustanovení jednacího řádu, může předseda jej volati k jednacímu řádu a případně odníti mu slovo.

Finančního dosahu osnova nemá, pročež není nutno navrhnouti úhradu nákladu.

V Praze, dne 14. února 1926.

Dr. Adolf Procházka,
dr. Reyl, Boh. Koukal, Frant. Kopřiva, F. Šabata, Frant, Novák, dr. Mazanec,
Jílek, Kavan, dr. J. Karas, Ant. Šachl, Art. Pavelka.