Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

l. zasedání.

Tisk 50.

Návrh

senátora Ferdinanda Šťastného a soudruhů

na novelisaci zákona ze dne 3. dubna 1925, č, 67 Sb. z. a n., kterým se zavádí

placená dovolená pro dělnictvo.

Podepsaní navrhují tuto změnu zákona:

§§1, 2 a 4 zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 67 Sb. z. a n., mění se takto:

§ 1.

(1) Trvalí zaměstnanci, kteří vykonávají práce nebo služby,na základě poměru pracovního nebo služebního, a nevykonávají jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně, jsou-li v témže podniku nebo u téhož zaměstnavatele zaměstnáni aspoň od 2. května běžícího roku, mají nárok na zaměstnavatelem placenou dovolenou k zotavení.

§ 2.

(1) Dovolená činí osm dnů v roce včetně obou nedělí, tou, kterou týden dovolené počíná a kterou končí. U zaměstnanců s delší dobou nepřetržitého zaměstnání v témže podniku (u téhož zaměstnavatele) než deset let, zvyšuje se dovolená na 10 dnů a po patnácti letech na dvanáct dnů v roce.

(2) Neděle a svátky připadající do dovolené počítají se do ní a platí se za ně.

§ 4.

Učeň, za podmínek v § l naznačených, má nárok na placenou dovolenou k zotavení ve výměře deseti dnů v roce, při čemž neděle a svátky se započítávají a platí se za ně.

Odůvodnění.

Zákon o placené dovolené pro dělnictvo má svůj původ v bolestných měsících sestupu od vyvrcholení válečného dramatu. Zdálo by se paradoxním, že to byl generálmajor Pucherna, který dal rozkaz vojenským správám továrem chráněných dle zákona o úkonech válečných, aby dělnictvu poskytly pomoc k uplatnění pravidla o placené dovolené. V kovoprůmyslu dosaženo bylo dovolené osmidenní, která po válce vsunuta byla do kolektivní smlouvy pracovní jako její součást, dodnes platná; v odboru potravinářském, rovněž smluvně, stanovena je dovolená až dvaceti jedním dnem. Rozhodným dnem pro nárok na tuto dovolenou je prvý den měsíce května.

Do tohoto od roku 1917 trvajícího poměru vstoupil náš zákon ze dne 3. dubna 1925, tedy po osmiletém působení smluvního ustanovení, a svým minimem zavedl stav podvojný. Hned při prvém nástupu prakse zákona projevila se tato duplicita účinky nepříznivými, Dělnictvo podniků s lepším ustanovením než dává zákon, udrželo si podmínky smluvní. Jsou případy však, že část je lepší dle zákona, část pak dle smlouvy, takže celkový poměr se komplikuje a ukládá stranám obtížná a zbytečná jednání k vyřízení sporů, § 14 zákona sice suspenduje méně pro dělnictvo příznivé ustanovení smluvní, ale eventuelní výhody nad zákon, třeba v téže smlouvě obsažené, hájí si zase dělnictvo. Což je ostatně samozřejmo, ale trapnou je při tom ona kapitola, že v případných diskusích trpí elementární morálka v poměru k zákonodárství našemu.

Navrhovatelé ovšem nemohou svůj návrh řídit shora uvedeným maximem jednadvacetidenní dovolené pro obor potravinářský platné, ale ono mírné zlepšení podstatné části zákona považují za účelné k odstranění komplikací, které jinak trvale se opakujíce, na vzájemný poměr v největší části průmyslu nepůsobí nijak příznivě.

V Praze, dne 8. února 1926.

Ferd. Šťastný,

dr. Macků, Klečák, Čipera, Pichl, Wagner, dr. Krouský, dr. Klouda, Šolc, Reichstädterová, Plamínková.