Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

1. zasedání.

Tisk 58 -58/ 8.

Interpelace

senátorů Václava Donáta, dra Reyla a společníků

na pana ministra zásobování

ohledně nepoměru mezi cenami, které dostává zemědělec za své výrobky a kolik musí

platiti konsument za potraviny.

Naše zemědělství nachází se ve velmi těžké nejen cenové, ale i odbytové krisi. Ceny nejdůležitějších zemědělských plodin poklesly oproti loňsku téměř o polovinu. Tak průměrná cena pšenice byla v loni v únoru dle záznamu pražské Plodinové bursy za l q Kč 275,-, letos v únoru 185,-, tedy pokles o 33 %. Žito v únoru 1925 237,- Kč, letos v únoru 128,50 Kč, tedy pokles o 46 %. Ječmen v únoru 1925 277,- Kč, letos 141,- Kč, tedy pokles o 51 %, brambory v únoru 1925 54,25 Kč, letos 32,- Kč, pokles cen o 41 %, len rosený únor 1925 300,- Kč, únor 1926 85,- Kč, ledy pokles o 72 %.

Stejné poměry jsou ve výrobě živočišné, kde pokles cen je přímo katastrofální a postihuje velmi těžce jmenovitě drobné zemědělce, kteří v prvé řadě věnují se výrobě živočišné, a pak zemědělce v chudých horských krajích jmenovitě na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Tak prodával rolník dle zjištění cenového zpravodajství Zemědělského ústavu účetnicko-zpravovědného - tedy ústavu státního - l kg živé váhy vykrmených volů v únoru 1925 za Kč 7,90, kdežto v únoru 1926 za Kč 5,50, tedy pokles o plných 30 %.

Poměry jsou pro zemědělce tím svízelnější, že nemohou ani za tyto nízké ceny své výrobky prodati. Na trzích na hovězí dobytek neprodá se často ani 10 % přivedených zvířat.

Rozhořčení zemědělců jest tím větší, že ceny průmyslových výrobků, které zemědělec potřebuje k provozu svého hospodářství a svou rodinu, nepoklesly v ceně vůbec, v některých případech ještě stouply. Tak na př. chilský ledek poklesl pouze o 4 % z 247 Kč na 238 Kč za l q oproti únoru 1925. Superfosfát stoupl dokonce o 3 % ze 73 Kč na 75 Kč. Sůl draselnatá stoupla o 8 % z 82 na 88 Kč. Dříví palivové stouplo o 8 %, káva o 5 %, železné ráfy např. o 4 %, benzin o 1 % atd. Tyto enormní ceny průmyslových výrobků zdražují zemědělskou výrobu a kdyby poměry cenové neměly se změnili, došlo by, vlastně muselo by dojíti k poklesu intensity zemědělské výroby a tím i k poklesu výnosu našeho zemědělství vůbec. Nepoměr cen mezi výrobky průmyslovými a zemědělskými nejlépe vynikne, když srovnáváme kolik těch kterých průmyslových výrobků dostal náš zemědělec v loni a letos za určité množství např. obilí. Tak za 100 kg žita dostal v loni 304 kg superfosfátu, letos pouze 171 kg, 106 kg železa letos 57 kg, 58 kg benzinu, letos 32 kg, 11,36 q hnědého uhlí, letos 6,56 q,v loni 15 kusů podkov, letos 9 kusů, v loni 4 krych. metry palivového dříví, letos pouze dva a jednu desetinu metru.

Obdobně se mají poměry, srovnáváme-li ceny výrobků živočišných a průmyslových. Tak za 100 kg živé váhy vykrmených volů bylo možno zakoupiti:

železa

v roce 1925.....369 kg

letos pouze......247 kg

benzinu

v loni........................ 203 kg

letos....... 139 kg

uhlí

v loni......................... 39,7 q

letos .........28,3q

bot

v loni.........................5,5 párů

letos......... 3,7 párů

kusů podkov

v loni.........................55

letos .........41

Při tom zlevnění zemědělských produktů u rolníka neukázalo se zlevněním potravin pro konsumenty, jak nejlépe je např. viděti na cenách masa. Jak již výše uvedeno, poklesla cena jednoho kg živé váhy vykrmených volů oproti loňsku o 30 % ze 7,90 Kč na 5,50 Kč u rolníka.

Podle úředních zpráv vydávaných ředitelstvím pražských ústředních jatek tento pokles není viděti již ve velkoobchodě, kde řezník na ústředních jatkách kupoval např. l kg zadní hovězí čtvrti v únoru 1925 za 15,60 Kč a v únoru 1926 za 13,47 Kč; tedy pokles pouze o 14 %, kdežto v drobném konsument v Praze kupoval l kg zadního hovězího masa podle úřední zprávy vydané ředitelstvím Staroměstské tržnice jak v únoru 1925 tak i 1926 za 16 Kč. Tedy pokles u rolníka o 30 % v meziobchodě zmenšil se již na 14 % a v drobném obchodě nebyl již žádný.

Podepsaní se táží:

1. Jsou tyto poměry panu ministrovi známy?

2. Jest pan ministr ochoten ráznými opatřeními působiti ke snížení nepoměrně vysokých cen průmyslových výrobků, které zemědělci potřebují pro udržení provozu svých hospodářství a tím zabrániti poklesu zemědělské výroby a z toho možným potížím zásobovacím?

3. Jaká opatření učiní pan ministr, aby vyrovnán byl nepoměr poklesu cen zemědělských výrobků u rolníka a oněch, které musí platiti konsument?

V Praze, dne 23. února 1926.

Václav Donát, dr. Reyl,
dr. Rozkošný, Šimonek, V. Sehnal, Otm. Hrejsa, dr. Šrobar, K. Stodola, K. Sáblík, Sechtr,
dr. Okánik, Prinz, dr. Procházka, dr. Karas, Šabata, A. Adamovský, Pavelka, E. Hrubý,
J. Stržil, Hybš, F. Kroiher, Lukeš, Roháček, Koukal.

 

Tisk 58 /1.

Překlad.

Interpelace

senátorů J, Prause, H, Tschapeka a soudr.

na pana ministra sociální péče

stran novelisace pojištění osob samostatně hospodařících.

Zákon o sociálním pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n. nedošel v širokých kruzích živnostnictva a obchodnictva onoho souhlasu, který původně byl očekáván. Živnostnictvo a obchodnictvo, které od let se domáhalo starobního a invalidního pojištění, avšak v tom smyslu, aby se vyplácely starobní a invalidní důchody, odpovídající výši měsíčních příspěvků, domnívá se, že by stát, kterému tyto stavy platiti musí nad míru značné daně a dávky, pokud jen jsou schopny práce, měl starobnímu a invalidnímu fondu ústavů pro sociální pojištění poskytovati přiměřené příspěvky. Neboť okolnost, že státní správa poskytuje příspěvek 500 Kč k starobnímu a invalidnímu důchodu, prospívá jen velmi nepatrnému zlomku osob samostatně hospodařících, poněvadž poskytnutí státního příspěvku jest vázáno podmínkou, že jde o pojištěnce osvobozené od daně z příjmů. Bude však panu ministrovi známo, že počet osob samostatně hospodařících, které jsou od daně osvobozeny, jest mimořádně nepatrný, takže v účinku příspěvek státu k pojištění osob samostatně hospodařících bude velmi nepatrný.

Tísnivé hospodářské poměry, nadmíru velké zatížení daněmi a veřejnými dávkami, v neposlední řadě ještě nastávajícími příspěvky pro starobní a invalidní pojištění zaměstnanců, těžké zklamání zákonem o pojištění osob samostatně hospodařících, jenž živnostnictvu a obchodnictvu při vysokých příspěvcích přináší nepoměrně málo, způsobily v kruzích obchodníků a živnostníků těžké rozladění a namnoze ohlášení boje proti sociálnímu pojištění osob samostatně hospodařících. Živnostnictvo a obchodnictvo obává se také mimořádně vysoké režie, na kterou státní správa neposkytuje naprosto žádného příspěvku. Nelze uznati, proč se veškeré režijní výlohy starobního a invalidního pojištění osob samostatně hospodařících mají díti na útraty pojištěnců; nelze také uznati, proč by celý výtěžek určitých daňových pramenů, jako na příklad ve Švýcarsku, kde výtěžek tabákového monopolu resp. části daně z lihovin plyne do fondu pro sociální pojištění, také u nás nemohl býti věnován sociálnímu pojištění zaměstnanců jakož i osob samostatně hospodařících, čímž by se měsíční příspěvky zejména v nynější těžké době staly snadněji snesitelnými, a pojistné dávky a zejména důchody by se podstatně zvýšily. Dlužno otevřeně říci, že za nynějšího stavu zákona o sociálním pojištění u veškerého živnostnictva a obchodnictva bez rozdílu národnosti panuje velká nespokojenost.

Německé živnostnictvo a obchodnictvo má nad to odůvodněnou obavu, že správa ústavů pro sociální pojištění nebude bráti zřetele na zájmy německého lidu, a že pokud se týče jak ustanovování úředníků, tak také ukládání jmění, nebude jednáno spravedlivě a věcně, nýbrž proti našemu národu a tudíž nacionalisticky.

Jest dále obava, že koaliční strany použijí zařízení ústavů pro sociální pojištění k tomu, aby nedbajíce spravedlivých nároků menšinových národů tohoto státu provedly svoje stranické politické zájmy.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra sociální péče:

1. Jest pan ministr sociální péče ochoten zahájiti neprodleně předběžné práce pro novelisaci zákona o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z, a n., a při této novelisaci vycházeti se stanoviska, aby také stát, jemuž osoby samostatně výdělečně činné, obzvláště však živnostnictvo a obchodnictvo zejména, v přítomné době platiti musí nadmíru těžké daně a veřejné dávky, ze státních prostředků poskytoval příspěvek pro sociální pojištění osob samostatně výdělečně činných a zaměstnanců, oproti nynějšímu stavu daleko vyšší?

2. Jest pan ministr sociální péče ochoten učiniti všechna opatření, aby ve všech oborech správy ústavů pro sociální pojištění, jež se nově zřizují, obzvláště pří ukládání jmění a při jmenování úředníků a zřízenců plnou měrou bylo dbáno oprávněných práv menšinových národů a obzvláště národa německého?

3. Jest pan ministr ochoten v přípravném sboru, který ve smyslu zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n. § 145, má býti jmenovati, zabezpečiti přiměřené zastoupení německému živnostnictvu a obchodnictvu jakož i německému zemědělství?

V Praze, dne 23. února 1926.

J. Prause, H. Tschapek,
Böhr, Spies, Fritscher, dr. Hilgenreiner, Stolberg, A. Lippert, Kahler, Fr. Schob, Ad. Scholz.

 

Původní znění.

Interpellation

der Senatoren Johann Prause, Hans Tschapek und Genossen

an den Herrn Minister für soziale Fürsorge

betreffend Novellierung der Selbständigenversicherung,

Das Gesetz über die Sozialversicherung der erwerbenden Selbständigen für den Fall der Invalidität und des Alters vom 10. Juni 1925, Ges. Slg. Nr. 148, hat in den weiten Kreisen des Gewerbe und Handelsstandes nicht jene Zustimmung gefunden, die man ursprünglich erwartet hatte. Der Gewerbe und Handelsstand, welcher seit Jahren eine Alters- und Invaliditätsversicherung, jedoch indem Sinne engestrebt hat, dass der Höhe der Monatsbeiträge entsprechende Alters und Invaliditätsrenten zur Auszahlung zu gelangen haben, ist der Ansicht, dass der Staat, welchem diese Stände so überaus nahmhafte Steuern und Abgaben leisten müssen, so lange sie nur arbeitsfähig sind, in den Alters- und Invaliditätsfond der Sozialversicherungs-Anstalten entsprechende Zuschüsse zu leisten hätte. Denn der Umstand, dass die Staatsverwaltung je 500 Kč Zuschuss zur Alters- und Invaliditätsrente widmet, kommt nur einem sehr geringen Bruchteile der Selbständigen zu statten, weil die Gewährung des Staatszuschusses an die Bedingung geknüpft ist, dass es sich um einkommensteuerfreie Versicherte handelt. Es wird jedoch dem Herrn Minister bekannt sein, dass die Zahl jener selbständig Erwerbenden, die von der Steuer beireit sind, ausserordentlich gering ist, so dass im Effekte die Beitragsleistung des Staates zur Versicherung der Selbständigen verhällnismässig recht geringfügig sein wird.

Die schwierigen wirtschaftlichen Verhältnisse, die überaus grosse Belastung mit Steuern und mit öffentlichen Abgaben, nicht zuletzt mit den noch bevorstehenden Beiträgen für die Alters- und Invaliditätsversicherung der Arbeitnehmer, die schwere Enttäuschung über das Selbständigenver-sicherungsgesetz, das dem Gewerbe- und Handelsstande bei hohen Beiträgen unverhältnismässig wenig bringt, haben in den Kreisen der Handels- und Gewerbetreibenden schwere Misstimmung und vielenorts. Kampfansagen gegen die Sozialversicherung der Selbständigen ausgelöst. Der Gewerbe und Handelsstand befürchtet auch eine ausserordentlich hohe Regie, für welche die Staatsverwaltung keinerlei wie immer geartete Zuschüsse leistet. Er vermag nicht einzusehen, warum die gesamten Regiekostend der Alters- und Invaliditätsversicherung der Selbständigen auf Lasten der Versicherten gehen sollen; er vermag auch nicht einzusehen, warum nicht das gesamte Ergebnis gewisser Steuerquellen, wie z, B. in der Schweiz, wo der Ertrag des Tabak Monopols bezw. eines Teiles der Branntweinsteuer dem Sozialversicherungsfonde zufliesst, nicht auch bei uns der Sozialversicherung der Arbeitnehmer sowie der Selbständigen-Versicherung zugeführt werden könnten, wodurch die monatlichen Beiträge namentlich in den gegenwärtigen schwierigen Zeiten leichter erträglich und die Versicherungsleistungen und insb. die Renten eine wesentliche Erhöhung erfahren würden. Es muss offen gesagt werden, dass bei dem gegenwärtigen Stande des Gesetzes über die Sozialversicherung im ganzen Gewerbe- und Handelsstande, ohne Unterschied der Nation, arge Unzufriedenheit herrscht.

Der deutsche Gewerbe- und Handelsstand hegt überdies die begründete Besorgnis, dass die Verwaltung der Sozialversicherungsanstalten den Interessen des deutschen Volkes keinerlei Rechnung tragen und dass sowohl im Belange der Beamtenanstellungen, als auch rücksichtlich der Vermögensanlagen nicht in gerechter und sachlicher Weise, sondern gegen unser Volk sohin nationalistisch vorgegangenen werden wird.

Es besteht weiters die Befürchtung, dass die Koalitionsparteien die Einrichtungen der Sozialversicherungsanstalten dazu benützen werden, um ihre parteipolitischen Interessen ohne Beachtung der gerechten Ansprüche der Minderheitsvölker dieses Staates durchzusetzen.

Die Gefertigten stellen daher

1. Ist der Herr Minister für soziale Fürsorge bereit, ungesäumt die Vorarbeiten zur Novellisierung des Gesetzes über die Versicherung der selbständig Erwerbenden für den Fall der Invalidität und des Alters vom 10. Juni 1925, Ges. Slg. Nr. 148, in die Wege zu leiten und bei dieser Novellisierung von dem Standpunkte auszugehen, dass auch der Staat, dem die selbständig Erwerbenden besonders aber der Gewerbe- und Handelsstand namentlich in den gegenwärtigen Zeiten überaus schwere Steuern und öffentliche Abgaben zu leisten haben, aus Staatsmitteln eine gegenüber, dem gegenwärtigen Stande weitaus höhere Beitragsleislung für die Sozialversicherung der selbständig Erwerbenden und der Arbeitsnehrner leistet?

2. Ist der Herr Minister für soziale Fürsorge bereit, alle Vorkehrungen zu treffen, dass in alle> Belangen der Verwaltung der neu zur Errichtung gelangenden Sozialversicherungsanstalten, besonders bei den Vermögensanlagen und Beamtenund Angestelltenernennungen den begründeten Rechten der Minderheitsvölker und besonders des deutschen Volkes in vollstem Masse Rechnung getragen, wird?

3. Ist der Herr Minister bereit, in den im Sinns des Gesetzes vom 10. Juni 1925, Nr. 148 Slg. § 145 zu ernennenden vorbereitenden. Ausschuss eine entsprechende Vertretung dem deutschen Gewerbeund Handelsstand, wie der deutschen Landwirtschaft zu sichern?

Prag, am 23. Februar 1926.

J. Prause, H. Tschapek,
Böhr, Spies, Fritscher, Dr. Hilgenreiner, Stolberg, A. Lippert, Kahler, Fr. Scholz, Ad. Scholz.

 

Tisk 58 /2.

Interpellacia

senátora Jána Janíka a spol.

na vládu Č. S. Republiky, poťažne pána ministra železníc

ohľadom:

a) zrušenie štvortriednej priemyseľnej školy železničněj vo vrútockej dielni,

ktorej všetky školné pomöcky prevážajú sa do Brna,

b) zrušenie internátu pre chudobné dietky slovenského železničiarstva v Spis. N. Vsi

a predatia budovy dosaváď k tomuto účelu slúžiacej, ministerstvu národnej obrany

k vojenským potrebám.

ad 1. Štvortriedna priemyselná škola vo vrútockej železničnej dielni bola zariadená ešte bývalou správou košicko-bohuminskej železnice. Netreba pripomínať, že zariadená bola po stránke odbornej, čo najmodernejšie so všetkou učebnou látkou, ako so všetkými rušňovými súčiastkami, kresbami a vôbec pomôckami, ktorá poskytovala ročne 30-40 výborných priemyselných síl venujúcich sa železničným službám Slovenska, ba ešte i službám železníc Maďarska v odbore; rušnovodičskom, kresličskom, dielmajsterskom, technicko-kancelárskom atd. V tejto škole vzdelaní mladíci v odbore technickom boli zárukou najbezvadnejšieho chodu železníc preto i býv. správa K. B, železníc za každú cenu snažila sa túto školu so dňa na deň zdokonaľovať a vystrojit všetkými učebnými pomôckami, aké potrebuje priemyselná škola železničná. A je nepodvrátiteľné, že škola táto i svojmu. úkolu úplne zodpovedala.

Avšak panujúci železničný režim na Slovensku, ktorý sa ustavičné pri každej príležitosti oháňa kde akými záhadnými kvalifikáciámi, konsolidáciou, ktorá výsledkom z ročných skúseností nemá a nemôže mať iné pozadie, ako systematické nivočenie Slovenska, jak po stránke kultúrnej, tak po stránke priemyseľnej, chlebovej, hospodárskej a vôbec - v r. 1924 tuto školu jednoducho zavrela všetky rušňové súčiastky, škol. pomócky naložené sú do tak zvaného školného žel., voza smerom do Brna, kde i zostane.

Na budúce teda slovenskí mladíci kde majú čerpať svoje priemyselno-odborné vzdelanie, ktoré je Slovensku nezbytné potrebné, snaď v Brne?!. Kde sa majú počešťovať ak ta len pripustení budú, a ak tomu nebudú chcieť podľahnúť, vtedy fabrikovať sa budú české sily, ktoré sa budú - ako sa i deje - vysielať na Slovensko s poukazovaním, že medzi Slovákmi je nedostatok takýchto síl, ktoré budú mať na zreteli zas len počešťovanie Slovenska a uberať chleba Slovákom.

ad b) Železničný internát v Spis. N. Vsi zariadený ešte bývalou K. B, železničnou správou pre chudobné dietky železničných zamestnancov Slovákov, ktoré z odôvodnených príčin nemohli zo služobného miesta otcovho navštevovať školy, aby sa mohli zdržovať a lacno chovať v Spis. N. Vsi, kde sú obecné školy, meštianka, učiteľský ústav, gymnásium a priemyseľnej školy. Totiž aby vedľa mimoriadnych ťažkostí, ktoré ináč sú nezdolateľné u slov. železničiarstva, mohli ich dietky navštěvovat účelištia týchto škôl bez toho, že by ich rodičia niesli ťažké výdaje so študováním dietok spojené. Slovom je to inštitúcia sociálna a i pre dnešné časy zo strany ľudskosti najzvrchovanejšie potrebná. Hovoria za ňu šľachetné skutky, ktoré ináč neboly by možné za dnešných pomerov.

V tomto internáte nepretržite mimo školských prázdnin je ubytované s poskytovaním lacnej stravy 100-150 dietok chudobných slovenských železničiarov, ktoré tam s neprístupného okolia navštevujú učilištie. Nebyť sriadeného tohoto internátu, tým 100-150 žiakom nebolo by možno navštevovať tam školy z rôznych príčin, ktorých je v každej rodine mnoho. A prijmi železnice nie sú s tým nijako krivdené.

Teraz železničná správa ide tento internát zrušiť a predať ho ministerstvu národnej obrany, ktoré ho má premeniť na vojenskú posádku, poťažne kasárňu.

Toto počínanie kompetentnej vrchnosti v prvom prípade:

Slovenská verejnosť považuje za ožobračovanie a rabovanie majetku slovenských železníc, poneváč za ťažké tisíce odnáša učebnej látky zo zrušenej školy. Hoci učebné pomôcky vo vačšej miere sú maďarské, ochotne ako závidené sa odnášajú do Brna, kde zostanú českým majetkom. Škola bola zrušená, považovaná za nepotrebnú, naproti tomu príslušný personál slovenský, ktorý čerpal z tejto bohaté odborné vzdelanie osožné pre štát, je molestovaný a strannícko zbytočne trápený na skúškach, aby takto mohol byt držaný v područí českého panstva a priazni na Slovensku, ako keby a na jeho miesta importované české sily boli len oprávnené.

V druhom prípade:

Slovenská verejnosť posudzuje hlásaný socializmus, demokratizmus a vôbec konsolidáciu na Slovensku, keď tento sociálny ústav ide premeniť na militaristické účele za púhy švindeľ. Krok, ktorý ide učiniť kompetentná vrchnosť v tomto ohľade smeruje za prekážku, aby dietky chudobného slovenského železničiarstva nemohli si nadobúdať náležitého školského vzdelania.

Činiac preto dotaz na slávnu vládu Č. S. Republiky:

1. Či je ochotná školu, ktorá bola zrušená a odvezené učebné látky do Brna, na Slovensku nechať a školu v dielni na Vrútkach znovu sriadiť?

2. Či je ochotná internát v Spiš. N. Vsi ponechať k svojmu doterajšiemu účelu, pre ktorý vlastně budova internátu bola vystavená?

ad l, a 2. Ak nie, pre aké príčiny?

Praha, dňa 10. marca 1926.

J. Janík,
dr. J. Kovalik, E. Bobula, ing. J. Klimko, J. Podoba, J. Dúrčanský, Tomik, Cinčala,
Kalčok, Volko, Melíšek, dr. Krčméry.

Tisk 58 /3.

Překlad.

Interpelace

senátorů R. Hüttera, J. Böhra, H. Hartla a soudr.

na pana ministra železnic

stran zanedbávání vozového parku a přeplňování vlaků na trati místní dráhy

Rumburg - Dolní Poustevna - Sebnitz.

V různých interpelacích v poslanecké sněmovně a v senátě byly obzvlášť vytýkány různé nepřístojnosti u našich železnic a žádáno o odpomoc.

Obzvlášť macešsky zachází naše železniční správa s tratí místní dráhy Rumburk - Dolní Poustevna - Sebnitz v Sasku, která vede hustě obydleným průmyslovým územím sever. Čech a v Sebnitz v Sasku má připojení do Schandau a Drážďan. Této trati silně používá netoliko pracující obyvatelstvo při svých jízdách do práce a z práce, žactvo z venkovských obcí k sídlu občanských a odborných škol, reálného gymnasia v Rumburku, nýbrž také obyvatelstvo samo k jízdám za účelem nákupu do Šluknova a Rumburku, mnoho cizinců, obchodních cestujících a agentů a výletníků do českosaského Švýcarska. Ačkoli nyní jezdí denně 6 vlaků z Rumburku do Dolní Poustevny-Sebnitz v Sasku a nazpět, bývají téměř všechny vlaky tak přeplněny, že asi třetina všech cestujících III. třídy jest vždy nucena vykonati cestu stojíce stísněni na chodbách anebo musí dokonce proti zákazu používati plošin vozu, aby jen vůbec byli dopraveni. Průvodčí musí se všemožně namáhati, aby množstvím lidí prošli, by mohli vykonávati svoji službu. Příčina tohoto přeplňování leží hlavně v tom, že tyto vlaky mají obyčejně jen 5-6 osobních vozů, které nemohou pojmouti množství cestujícího obecenstva. Také na stanicích bývá většinou životu nebezpečna tlačenice, poněvadž se všechno vrhá k vjíždějícím vlakům, aby si vybojovalo místo k sezení. Každý majitel jízdního lístku však má oprávněný nárok na místo k sezení a nelze žádati, aby někdo za své peníze za větru a nepohody, stoje na plošině vozu, nastuzen, promočen a začazen dojel k cíli své cesty. Jen našemu dobromyslnému severočeskému obyvatelstvu lze děkovati, že zde ještě nedošlo k výtržnostem proti železniční správě. Odpomoc lze zjednati jen přistavením většího počtu osobních vozů a výkonnějších strojů na místě nyní užívaných malých strojů, kterým se zde všeobecně říká jen >kafemlejnky<. Vlaky se na některých dílčích tratích dostávají jen stěží ku předu anebo zůstanou úplně vězet. Také větší čistota ve vozech byla by na místě. Zdá se, jakoby vozy vůbec jen jednou týdně byly zametány a čištěny. Poněvadž pak tento vozový park vjíždí také do velké saské pohraniční stanice Sebnitz, kde panuje bezvadný pořádek a čistota, není úsudek ciziny o našich poměrech na drahách nikterak lichotivý.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra železnic:

1. Jsou Vám známy shora vylíčené nepřístojnosti na trati místní dráhy Rumburk - Dolní Poustevna - Sebnitz v Sasku?

2. Je-li tomu tak, co zamýšlíte učiniti, aby tomu bylo odpomoženo?

V Praze, dne 26. února 1926.

R. Hütter, J. Böhr, H. Hartl,
Fritscher, Fr. Scholz, Tschapek, K. Friedrich, Spies, Oberleithner, Stolberg, Ad. Scholz,
dr. Branar.

 

Původní znění.

Interpellation

der Senatoren Robert Hütter, Josef Böhr, Hans Hartl und Genossen

an den Herrn Eisenbahnminister

hinsichtlich Vernachlässigung des Wagenparkes und der Ueberiüllung der Züge auf

der Lokalbahnstrecke Rumburg - Niedereinsiedel - Sebnitz.

Durch verschiedene Interpellationen im Abgeordnetenhause und Senate wurden verschiedene Missstände unseres Eisenbahnwesens besonders hervorgehoben und dessen Abhilfe verlangt.

Ein besonderes Sfiefkind unserer Eisenbahnverwaltung ist die Lokalbahnstrecke Rumburg - Niedereinsiedel - Sebnitz i. S., die durch ein dicht bevölkertes Industriegebiet Nordböhmens führt und in Sebnitz i. S. Anschluss nach Schandau und Dresden hat. Diese Bahnstrecke wird nicht nur von der arbeitenden Bevölkerung auf ihren Fahrten von und zur Arbeitsstätte, den Schülern aus den Landorten zum Standorte der Bürger- und Fachschulen, des Realgymnasiums in Rumburg, sondern auch von der Bevölkerung an und für sich zu Einkaufsfahrten nach Schluckenau und Rumburg, von vielen Ausländern, Geschäftsreisenden und Agenten, Ausflüglern in die böhm. sächs. Schweiz stark benützt. Trotzdem nun täglich 6 Züge von Rumburg nach Niedereinsiedel - Sebnitz i. S. und zurück verkehren, sind fast alle diese Züge derart überfüllt, dass annähernd ein Drittel aller Reisenden 3, Klasse stets genötigt ist, die Fahrt stehend in den Gängen zusammengepresst zurückzulegen oder sogar trotz Verbot die Plattformen der Wagen benützen müssen, um nur überhaupt befördert zu werden. Die Schaffner haben alle Mühe, zwischen den vielen Menschen durchzukommen, um ihres Amtes zu walten. Die Ursache dieser Ueberfüllung liegt hauptsächlich darin, dass diese Züge gewöhnlich nur 5 - 6 Personenwagen mit sich führen, welche die Menge des reisenden Publikums nicht fassen können. Auch auf den Stationen herrscht meist ein lebensgefährliches Gedränge, weil alles zu den einfahrenden Zügen stürzt, um einen Sitzplatz zu erringen. Jeder Besitzer einer Fahrkarte hat aber berechtigten Anspruch auf einen Sitzplatz und man kann nicht verlangen, dass man für sein Geld bei Wind und Wetter auf der Plattform der Wagen stehend verkühlt, nass und berusst sein Reiseziel erreicht. Nur unserer gutmütigen nordböhmischen Bevölkerung ist es zu danken, wenn es da noch nicht zu Ausschreitungen gegen die Bahnverwaltung gekommen ist. Abhilfe kann durch Beistellung einer grösseren Anzahl von Personenwagen und leistungsfähigeren Maschinen an Stelle der jetzt im Gebrauch stehenden kleinen Maschinen, die man hier allgemein nur als >Kaffeemühlen< bezeichnet, geschaffen werden. Die Züge kommen un einzelnen Teilstrecken nur mühsam vorwärts oder bleiben gänzlich stecken. Auch wäre eine grössere Reinlichkeit in den Wagen am Platze. Es hat den Anschein, als würden die Wagen überhaupt nur einmal wöchentlich gekehrt und gereinigt. Da nun dieser Wagenpark auch in die grosse sächsische Grenzstation Sebnitz einfährt, wo die tadelloseste Ordnung und Reinlichkeit herrscht, so ist das Urteil des Auslandes über unsere Bahnverhältnisse keineswegs ein schmeichelhaftes.