Státní zaměstnanec je strážcem těchto zájmů a právě nynější doba ukládá mu zvýšenou odpovědnost.

Rozvedl jsem výše, jakého je dosahu snížení rozpočtu na rok 1932. Sníženi to předpokládá největší úspornost v hospodaření státu a je tedy závažnou povinností také státních zaměstnanců, aby ve svých službách od nejvyšších až k nejnižším měli na paměti životní zájmy státu, které jsou na kopec jako každého občana státu, také nejvlastnějším jejich zájmem.

Není pochyby, že racionalisace státních zařízení do všech důsledků je věcí záměrného zásahu neorganisačního. Ale i za nynějšího stavu může býti spoluprací státních zaměstnanců mnoho vykonáno, pokud se týče dosažení úspor, jistě nejméně to, co je diktováno rozpočtovými úsporami.

Vláda učinila opatření, aby přijímání státních zaměstnanců bylo, pokud toho služební zájem nevyžaduje, zastaveno. Také v povyšování a pensionování bude nutno učiniti určitá omezení.

Nejzávažnějším opatřením;je hráz, která byla postavena dalšímu rozmnožování státních zaměstnanců. Dal jsem si sestaviti pohyb ve stavu zaměstnanců v době před restrikcí provedenou v roce 1921, po restrikci i v době nynější se zřetelem na normalisaci provedenou při provisorní a definitivní systemisaci.

Skutečný stav státních zaměstnanců státní správy i státních podniků (na systemisovaných služebních místech) byl 31. prosince 1924 (před restrikcí) 316.597, 31. prosince 1925 (po restrikci) 279.372, podle systemisace v r. 1927 290.628, podle systemisace v r. 1930 306.593 a skutečný stav 30. června 1931 294.996, je tedy zřejmo, že skutečný stav státních zaměstnanců na systemisovaných místech i když po poslední systemisaci všechna systemisovaná místa ještě nebyla obsazena, je k 30. červnu 1931 o 15.000 zaměstnanců, vyšší než po restrikci.

Vezmeme-li však veškerý státní personál v celku, tedy i personál na nesystemisovaných místech, můžeme konstatovati, že celkový stav personálu před restrikcí byl 381.004, po restrikci 350.513 a 30. června 1931 388.321, tedy proti době před restrikcí o 7000 více a proti době po provedené restrikci o 38.000 osob více. V počtu zaměstnanců nejsou uvedeny osoby učitelské.

Je zřejmo, že počet státních zaměstnanců nemůže býti dále zvyšován, tím méně v době, kdy celý státní aparát jako každé hospodářství, a jde o hospodářství celku nebo každého jednotlivce, nutno uskrovniti. Vím ze zkušenosti, že lékem na každé zvýšení agendy bývá zvyšování počtu personálu, ačkoliv mnohdy vhodné organisační opatření učiní zvyšování personálu zbytečným. Ve veřejnosti je často slyšeti hlasy: Co bude s dorostem našich škol, když státní správa obmezí přijímání zaměstnanců do státních služeb. Mohlo by se na to odpověděti otázkou: Co, bude dělati stát, až nebude moci snů j ohromný aparát zaplatiti? Na věc je však nutno pohlížeti také s jiného hlediska. Drahý státní aparát zatěžuje břemenem své požadované úhrady celé národní hospodářství nezatěžuje hospodářskou činnost, výrobu, obchod, netlačí na ceny atd., nevyhání každý nad hospodářskou nosnost státu do jeho služeb přijaty zaměstnanec na druhé straně zase dělníka, obch. pomocníka a pod. z práce? I zde je putna rovnováha. A možná právě v nejbližších letech by zde mohla býti zjednána náprava. Vzpomínám zde zajímavého názoru projeveného kdesi prof. Schönbaumem. Jsme v letech dorůstající válečné generace, jejíž přírůstek byl abnormálně nízký u srovnání s dobou předválečnou a poválečnou. I když počítáme s dnešní nezaměstnaností, mohlo by právě v těchto letech nastati vyrovnání, aby poválečná generace, která právě letos v masách naplnila první třídy měšťanských i středních škol měla lepší možnosti budoucí existence.

Považuji za jednu z nejdůležitějších stránek ekonomisace státní správy snížení počtu státních zaměstnance cestou, kterou jsem naznačil - přirozenými úbytky. Víme, že restrikce, která tak zatížila statní správu vysokými odbytnými a trvalým zatížením pensijního etátu, dosáhla plně svého účelu. Dosažení tohoto účelu cestou přirozenou považuji nejen za prospěch státu, nýbrž i jeho zaměstnanců.

Nepopírám, že postupné snižování počtu státních zaměstnanců projeví se místy poruchami, pokud by nezasáhla nutná reorganisační opatření s nimiž,je nutno neprodleně započíti. Jsem však jist, že tyto poruchy i za dnešního stavu mohou snadno býti odstraněny součinností všech, jimž tyto veřejné zájmy jsou svěřeny. Bude nutno po případě uvažovati i o přesunech personálu z jednoho resortu do druhého.

Řeknu otevřeně, že rovnováha rozpočtová i opatření, jež k docílení jetí jsme musili učiniti, jsou v rukou každého státního zaměstnance od nejnižšího do nejvyššího.

Jest moje poctivé přesvědčení, že náš zaměstnanec je dobrý a inteligentní pracovník, který má také nejlepší vůli vykonati dobře svoji povinnost. Dnes je nutno, aby on, jsa ve službách demokracie, vykonal pro ni také svoji povinnost do krajnosti a netrpěl vedle sebe liknavých a nesvědomitých. Každá promarněná čtvrthodina práce ujídá na krajíci liknavého i na společném krajíci všech. Každý má možnost učiniti ve svém oboru něco pra celek. V souhrnu všech je to mnoho. Pochybená je mentalita, o níž jsem často ve své služební činnosti slýchal, jejíž refrén bývá, že od státního zaměstnance nelze při jeho skrovných příjmech požadovati mnoho. Nechci ovšem tento názor pro všechny zaměstnance generalisovati. znám dobře, kolik zaměstnanců obětuje státu více, než jest jejich povinností mentalita tato by však vedla do bludného kruhu. I zaměstnanci se musí přičiniti také sami. aby stát v dnešní těžké době stačil na všechny své povinnosti, tedy i na povinnosti své k nim a aby pak v lepších dobách dosáhli lepší budoucnosti. Neboť zlepšení, zjednodušení a ekonomisace státního aparátu je neméně také v duchu a smýšlení jeho zaměstnanců.

Tím větší odpovědnost mají ovšem vedoucí funkcionáři státní správy. Oni musí býti v první řadě na svém místě. Nesmí se ve své funkci omezovati na to, aby úkoly okrsku jim svěřené byly více méně dobře obstarány tak, jak jsou dány pracovní tradicí - často hodně zastaralou. - Musí studovati, obeznamovati se s moderními pracovními metodami, zasahovati svou iniciativou, zlepšovati i v úzkém okruhu své práce. Proto je také velmi závažno, aby na vedoucích místech byli lidé, kteří malí plnou odpovědnost. Čím vyšší funkce, tím větší odpovědnost. Pro vedoucí místa musí věcná kvalifikace a osobní vlastnosti býti na prvním místě. Souhlasí-li ty to vlastnosti také se služebním pořadím, je věc v pořádku. Nesmí to však býti, obráceně. Nikdy však nesmí býti obsazen vedoucího místa vyplněním let zbývajících k dosažení pensijního nároku, nejsou-li léta ta zároveň obsahem práce, jíž je potřebí na vedoucím místě. Neboť autorita přednostova je dána vážností, kterou má u svých podřízených, a ta je možno vždy jen u muže, který svým charakterem a svými znalostmi a svědomitostí je za všech okolností na svém a také na prvém místě.

Že úspornost ve věcných nákladech jdou ruku v ruce se svědomitostí zaměstnancovou, nemusím zde díle rozváděti. I zde jsou možny nesčíslné úspory v malém, které v celku malí hodnotu milionovou.

Ve věcných nákladech musí u nás proniknouti přesvědčení, že naše státní hospodářství bylo v mnohých ohledech předimensováno. Platí to ostatně také o stavu personálu. Musíme si uvědomiti a k tomu pracovati, abychom se v budoucnosti vždy a za všech okolností přizpůsobili rozsahu a možnostem našeho státu. Pro nás nesmí platiti, že musíme míti vše lepší než jinde, nýbrž opatřování všech potřeb pro veřejná zařízení musí býti ovládána jedině úvahou, co si můžeme opatřiti a co je nejpotřebnější pro domácnost státu s 15 miliony obyvatel. Nesupíme stavěti vše větší, než potřebujeme, nesmíme si pořizovati věcí, kterých by nebyla ještě nutně potřebí. Účel musí býti rozhodující pro věcný náklad a pro jeho provedení musí býti zásadou co největší úspornost. V této příčině každý z nás pozoroval a může kdykoliv konstatovati, že jsme se neřídili vždy touto zásadou úspornosti, třeba, jak jsem již uvedl, jsme se aspoň uvarovali investic pořizovaných úvěrem zahraničním.

To platí i o investicích, které příštího roku budou ztíženy, zvláště pokud jde o investice podnikové tím, že je bude nutno z největší části opatřiti úvěrem. Také investice zařazené do správního rozpočtu, zvláště u ministerstva veřejných prací, bylo nutno částečně omeziti, ač ne ve stelném poměru s ostatními rozpočtovými úsporami, poněvadž investiční činnost je závažným spolučinitelem zaměstnanosti celé řady výrobních odvětví. Na druhé straně bylo možno rozšířiti investiční, možnosti silničního fondu, fondu pro vodohospodářské meliorace i státního vodohospodářského fondu. Přesun v investicích se tudíž jeví na straně jejich národohospodářské rentability, což vzhledem k nynější hospodářské situaci je zcela odůvodněna.

Pro rozsah těchto investic platí ovšem bezvýhradně zásady, jež jsem uvedl o věcných výdajích vůbec.

Že tím otázka úspor ve státním hospodářství, aby dodržen byl hospodářský plán pro rok 1932, není do důsledků probrána, není ovšem při komplikovanosti státního aparátu pochybnosti. Zdůraznil bych však leden závažný moment, který by se měl ve státním hospodářství státi všeobecně platnou zásadou, jest jím nutnost úzké kooperace všech složek státního hospodářství, ať jde o státní správu nebo podniky, kooperace na hospodářském poli, která nám může přinésti veliký prospěch. Jednotlivé obory státního hospodářství nesmí se proti sobě uzavírati čínskou zdí, nýbrž snažiti se o úzkou spolupráci, která někdy některé složce státního hospodářství nemusí přinésti přímý prospěch, umožnili však druhé úsporu nebo zisk, kterého by bez této spolupráce nemohlo býti dosaženo. V tom je také kus mentality našich zaměstnanců a je potřebí, aby se dovedli přenést přes úzký okruh své činnosti a myslili na prospěch společný. Je tedy zřejmo, že velké části úspor ve státním hospodářství může býti docílena již dnes v rámci dosavadního aparátu záměrnou spolučinností všech, kdož jsou povoláni, aby byli vykonavateli úkolu, který jim stát svěřil.

Tím důležitější u odpovědnější bude úkol druhý, který bude spočívati v pronikavé revisi dosavadních zařízení a přípravě reforem, jež by chod státní správy uvedly na stav odpovídající dnešním zkušenostem moderního státního aparátu. Práce ta bude delší, bude vyžadovati odborných znalostí moderních zařízení státu po stránce správní i technické, ale vykonána býti musí.

Zřízení úsporných komisařů v jednotlivých resortech, k němuž došlo z usnesení vlády liž v době předletní, směřovalo spíše k dosažení úkolu prvního - úspornosti ve všech výdajových položkách rozpočtových - ač i spolučinnost jejich při díle reformním bude míti jistou závažnost.

V té příčině připravovaná úsporná a kontrolní komise bude již daleko více zasahovati do struktury státních zařízení, třeba její dohled bude se díti také ve směru kontroly po stránce hospodárnosti státního hospodářství.

Pokud, se týče odborné stránky reorganisace a racionalisace státního aparátu, bude nutno přikročiti ke zřízení komise neorganisační, pro niž jsou dány předpoklad také již v ustanovení § 1 až 3 zákona ze dne 22. prosince 1924 o úsporných opatřeních ve veřejné správě.

Vláda také již v poslední ministerské radě pověřila ministra financí a vnitra, aby ve příčině té připravili potřebný návrh, a bude naši snahou, aby tato komise, která kromě úředníků státních musí vzíti ke spolupráci i kruhy odborné, veda o nejdříve v činnost a také skutečně pracovala. Budeme ovšem počítati i se spoluprací komise pro studium racionalisace veřejné správy při Československém Národním konzitétu pro vědeckou organisaci. Pro obor správy finanční přikročuji právě ke zřízení obdobné komise pro obor správy finanční, jejíž činnosti budu věnovati osobně největší pozornost. Zabývajíc se speciálními otázkami finanční služby, nebude ovšem zasahovati do činnosti komise ústřední, v níž ministerstva financí bude stejně jako ostatní resorty zastoupeno.

Mluvil-li jsem posud pouze o výdajové stránce rozpočtu, byla to jistě pochopitelno vzhledem k úsporám, kterých v rozpočtu může a musí býti docíleno, že organisační opatření, pokud jde o příjmové možnosti státu, nejsou i zde bez významu, nemůže býti pochybnosti. Spolučinnost a přímá iniciativa státních zaměstnanců v této příčině přichází do popředí zvláště u státních podniků, kde obchodní stránka je daleka více rozhodující než u příjmů správních. Těžisko této otázky je však v prý ní řadě v reorganisaci státních podniků a bude také jistě jedním z prvních úkolů zamýšlených reorganisačních opatření.

Pro příjmy vlastní státní správy přichází ovšem v první řadě a z největší části v úvahu ministerstvo financí, které upravuje největší část příjmů veřejnohospodářských (daní, dávek, kolků a právních poplatků).

Co bylo promluveno o závažné spolupráci státních zaměstnanců po stránce výdajové, platí tím významněji pro zaměstnance finanční správy po stránce příjmů veřejnohospodářských. Odpovědnost jejich je dnes veliká a úkol těžký. Každý z nich musí býti dnes na svém místě, a jsem přesvědčen, že také každý vykonává svou povinnost. Otázce státních příjmů věnuji největší pozornost, poněvadž sestupná jejich tendence je protichůdná možnostem plniti úkoly státu. Zřídil jsem při ministerstvu financí ústřední inspektorát, který vybavován postupně odborně vyškoleným personálem zásobuje ve spolupráci s ostatními služebnami a úřady finanční správy kontrolně a organisačně ve všech oborech finančních příjmů, kde je toho zapotřebí, jeho úsilí má na zřeteli nejen správnou funkci finančních úřadů v praksi, nýbrž jeho úkolem jest i účinným zásahem pečovati o to, aby - této těžké době každý poplatník splnil svoji, povinnost ke státu.- Nedoplatky na dáních, dávkách a poplatcích koncem roku 1930 jsou stále ještě 4.719,664.314,98, pouze o 56,000.000 méně než koncem roku 1929. Tendencí finanční správy není ztěžovati vymáháním daní občanovi, který beze své viny hospodářství trpí následkem dnešních poměrů, jeho neutěšenou hospodářskou situací. Finanční správa musí však míti na zřeteli a usilovně se zabývati těmi poplatníky, kteří svých občanských povinností nekonali, anebo jsou v prodlení jejich splnění, ačkoliv jejich majetkové poměry to dovolují. Nechci mluviti.ani o těch, kdož by své skutečné příjmy zatajili. Zákonné předpisy mají dostatečná ustanovení, aby v těchto směrech mohlo býti účinně zakročeno. Tuto povinnost musí splniti každá bez rozdílu. Finanční správa musí se snažiti, aby nedoplatky daňové byly spláceny a postupně snižovány na míra běžného stavu. Daňový pořádek jest i zájmem poplatníků, aby daně byly včas vyměřeny, vybrány a aby poplatník věděl, co má platiti. O tento pořádek usilujeme. Je si jen přáti, aby veřejnost měla také vždy pochopení pro těžký úkol finančních úředníků a byla si vědoma, že konají svoji občanskou povinnost. Ujišťuji, že stížnosti spravedlivě vyšetříme a zjednáme nápravu tam, kde se stala chyba.

Zbývá mně konečně promluviti ještě o otázkách všeobecně hospodářských, které třeba i v souvislosti s hospodářstvím státním jsou dosahu pro celé naše národní hospodářství. Řešení těchto otázek je dnes zvláště důležitého významu, poněvadž všechny musí býti řešeny se zřetelem k dnešní hospodářské krisi. Dnes ostatně pro nás problémy jiné povahy existovati nemohou, a jsou-li hospodářské, spadají ihned do sféry řešení naší dnešní hospodářské situace.

Náš hospodářský program do budoucnosti musí se tudíž obírati v první řadě hospodářskými otázkami, které jsou s to, zmírniti důsledky krise pro naše hospodářství a umožniti, aby těm oborům našeho hospodářství, které byly nejvíce dotčeny krisí, dostalo se pomoci opatřením, jež zamýšlíme. I opatření všeobecného rázu musí směřovati k zmírnění tlaku krise na naše poměry. Nemusím snad připomínati, že všechna řešeni, ke kterým v budoucnosti přikročíme, nesmí zatěžovati státní hospodářství novými břemeny, v kladném případě by k tomu mohlo dojíti jen tehdy, kdyby zákrok takový byl předpokladem k odvrácení nenahraditelné hospodářské škody, nebo kdyby se na druhé straně opatření to projevila pro stát jinak aktivním.

Problémy, které jsou. zájmem celého hospodářství, mažeme rozlišovati jako otázky finanční a jako otázky hospodářského dosahu.

Takovou finanční otázkou je na př. ihned opatření, které učinila Národní banka československá zvýšením diskontní sazby a k jejímu návrhu pak vláda, pokud se týče zavedení vázanosti devisového obchodu, jako prostředek nutný vždy, když mezinárodní platební styk vykazuje poruchy. Příčina jejich není však u nás. Bráníme se možným pokusům spekulace, regulujeme devisový trh u nás. aby náš vývoz a dovoz při sníženém platebním styku důsledkem omezujících opatření sousedních států mohl se nerušeně rozvíjeti. Vývoz sice poklesl, ale i za této situace pracují některé průmyslové obory uspokojivě. Regulujíce devisový trh, usnadňujeme mu situaci.

Opatření ta projevila svůj příznivý účinek a umožnila, zvláště pokud se týče devisové vázanosti, Národní bance československé, aby měla přehled o potřebách plateb do ciziny a naopak a podle toho je mohla dirigovati. Zmíněná vázanost se arci netýká disposic pohledávkami cizozemců na tuzemských účtech. Také zvýšení diskontní sazby projevilo svůj zamýšlený účinek. Je zcela správné, že národní banka československá bude v této příčině,v budoucnosti postupovati jistě v první řadě s ohledem na svoji primerní funkci, jako ochránce měny, majíc současně plný zřetel k domácímu peněžnímu trhu, jehož rovnováha, pokud se týče úrokových sazeb, byla vždy neméně její péčí, jak jsem již výše poznamenal.

Mluvil-li můj předchůdce v úřadě ve svém rozpočtovém exposé na rok 1931 o nutnosti dokončiti sanační dílo peněžnictví vydáním bankovního zákona, přijímám rád toto jeho prohlášení jako závazek. Peněžnictví dnes více než kdy jindy musí co nejlépe plniti úkoly, jichž se podjalo, a činí se v té příčině na ně v nynější době zvýšené nároky. Chceme posíliti jeho důvěru ve veřejnosti opatřeními, která zvyšují odpovědnost vedoucích orgánů peněžnictví, a zdůrazniti ingerenci státu na to, aby zájmy vkladatelů byly plně chráněny. Bankovní záhon je také dluhem státní správy na důvěra v něj, o které byla snad někdy pochybována, když bylo poukazováno na to, že stát sanuje škody, které byl zaviněny špatným hospodářstvím odpovědných činitelů. Bankovní zákon rozptýlí ty to pochybnosti. Stát může poskytnouti v hospodářském zájmu, která musí býti vždy širší než zájem jedinců, podpory hospodářskému podnikání, které bez viny odpovědných osob ocitlo se v hospodářské tísni jež by postihla širší.okruh osob nenahraditelnou škodou, nežádoucí hospodářskému celku. Stát však nesmí býti nikdy mravní oporou těch, kdož dobře.neopatrovali zájmů jim svěřených. Stát nemůže platiti prémie za špatné hospodaření, jeho tendence musí býti opačná, on musí chrániti mravní základ hospodářského života, a ti, kdož by jich nedali, musí si býti vědomi, že se jim od státu nedostane podpory, že budou vzati v odpovědnost a že je čeká hospodářská zkáza.

Z finančních úkolů, které již byly za mého předchůdce připravovány, považuji za nutné dokončení reorganisace zemských ústavů úvěrních, které jako celek mají býti také závažný m činitelem dlouhodobého průmyslového úvěru. Úkol tento v dnešní krisi průmyslu zatíženého i co do dlouhodobých investic vysokým bankovním úrokem, je tím naléhavější, a vítám prozíravé přípravy, jež Zemská banka za slíbené pomoci a součinnosti sociálně-pojišťovacích ústavů činí aspoň po stránce úvěrové mobilisace průmyslových exportních úvěrů.

Z úkolů hospodářské povahy považuji za nejnaléhavější otázku sanace financí samosprávných, jichž neblahá hospodářská situace nemohla býti napravena ani zákonem ze dne 27. listopadu 1930, čís. 169 Sb. z. a n., o nové úpravě Finančního hospodářství svazků územní samosprávy, zákonem o dani z piva a o nové úpravě daní přímých, všeobecné a zvláštní daně výdělkové, zákonem ze dne 27. listopadu, 1930, čís. 167 Sb. z. a n.

Připravuji již zřízení stálé komise, složené ze zástupců interesentů, která by na podkladě statistického materiálu, který je k disposici aspoň již za rok 1929, připravila potřebné podklady pro posouzení celého problému a hledala jeho řešení. Slibuji, že se budu také skutečně starati, aby práce komise byly co nejvíce urychleny. Vím předobře, že samosprávné svazky byly již v mnohých případech nouzí donuceny učiniti úsporná opatření, o nichž jsem pojednal výše se stanoviska státní správy. Všeobecně zde v šok přece zdůrazňuji, že promyšlení reorganisace a racionalisace hospodaření samosprávy by jistě ještě moha mnohde usnadniti nepříznivou hospodářskou situaci a připravované řešení.

Některé z problémů, o nichž jsem právě pojednal, neplynou snad přímo jako důsledek krise. Patří sem však, ježto vliv jejich by se, kdy by se jich nedbalo, mohl projeven přímým účinkem také na hospodářství státu. O samosprávě to platí v první řadě.

Hospodářské otázky, které chci dále již jen v jedno shrnouti, jsou ryze hospodářského rázu a dotýkají se jednotlivých obory našeho hospodářství; ať jde o zemědělskou nebo průmyslovou výrobu. Tangovány jsou však jimi všechny vrstvy obyvatelstva dnes již tolik spjaté společnými zájmy. Dotýkají se i konsumenta, kterým je vlastně každý občan republiky.

Při řešení těchto hospodářských otázek vystupuje stále více zásah státu do popředí, poněvadž proniká přesvědčení, že opatřením, k němuž dojde vyvážením zájmu všech vrstev, bude o spjaté hospodářské zájmy nejlépe postarána. Tuto tendenci pozorujeme všude kolem nás a neubráníme se jí ani my.

Jedním takovým opatřením je také zákon o exportních úvěrech, jehož uvedeni v život vydáním prováděcích nařízení k oběma jeho hlavám právě nastává. Také ustavení komise na povolování dovozu obilí, když nebylo na jaře docíleno shody o těsnější regulaci této zvláště letos tak ožehavé otázky, je záměrný m zásahem, aby dovozu obilí dělu se v souladu se zájmy všech vrstev obyvatelstva. Zdá se, že bude zde nutno jíti dále, aspoň pokud se týče úpravy platebního styku vyplývajícího z dovozu. Vyhradili jsme, v létě také vývoz žita povolovacímu režimu, a nebylo by neúčelno podrobiti tomuto režimu i všechny ostatní vývozní předměty na dovozní listy, abychom měli možnosti i tento vývoz regulovati nebo aspoň přehlédnouti a posouditi jeho dosah.

Obchodně-politické otázky vyžadují zvláštní naši pozornosti. Celní bariéry se všude zvyšují. Naše obchodní styky setkávají se na všech stranách stále s většími obtížemi. Bilance našeho zahraničního obchodu jest i letos aktivní, aktivum její jest do konce srpna t. r. 1.078,000.000 Kč. Nesmíme však zapomenouti, že neúroda v některých oblastech státu bude míti letos i v příštím roce za následek zvýšené dovozy obilnin proti dřívějším letům. Potřeba našeho dovozu vůbec musí býti ovlivňována v první řadě zřeteli na naši obchodní bilanci, jejíž aktivita je dnes mimořádně hospodářské důležitosti již také vzhledem k poruchám platebního styku mezinárodního vyplývajícího z dovozu. Vyhradili jsme v létě také vývoz žita povolovacímu režimu a nebylo by neúčelna podrobiti tomuto režimu i všechny ostatní vývozní předměty na dovozní listy, abychom měli možnosti i tento vývoz regulovati nebo aspoň přehlédnouti a posouditi jeho dosah.

Z hospodářských úkolů, které nás bezprostředně očekávají, dlužno vykonati i závažný problém našeho vývozního průmyslu cukerního a vyřešiti, resp. ukončiti opatření, jež jsou, k ochraně toho ohroženého průmyslu nutno. S otázkou touto souvisí nepřímo také úprava hospodaření lihem a vyřešení problému mícháni lihu s benzinem, o němž rámcový zákon byl již předložen národnímu shromáždění. Problém ten má s cukerním průmyslem souvislost, pokud se týče melasy používané k průmyslovému zpracování na líh, zemědělství je na něm interesováno možností většího odbytu průmyslových bramborů a rozšíření základny hospodářských lihovarů. Automobilismus pak na použivatelnosti směsi a její ceně. Celého národohospodářství se pak dotýká otázka zmenšení dovozu benzinu surového, jako činitele našeho zahraničního obchodu dnes tak závažného.

Ze sociálních problémů je nutno zabývati se dále sanací bratrských pokladen a vyřešením této otázky v souvislosti se zákonem sociálního potištění vůbec. Také na reformu nemocenského pojištění, jehož hospodářskou rovnováhu nelze již za stávajícího zákonného stavu udržeti, bude nutno pomýšleti: Aktuelní stává se také otázka opětného řešení ochrany nájemníků, ježto platnost zákona o ochraně nájemníků ze dne 6. listopadu 1930, čís. 196 Sb. z. a n., vyprší již koncem prosince t. r.

Hospodářská krise, a jejichž symptomech a dosahu pro.naše hospodářství pojednal jsem již výše, vynutí si snad ještě řadu jiných vhodných hospodářských řešení. Péče o hladovící občany státu, ať půjde o postižené krisí průmyslového a obchodního podnikání, nebo o důsledky krise zemědělské, bude jistě jedním z nejzávažnějších úkolů. Jsem pevné důvěry, že všechna opatření k překonání krise můžeme provésti a také provedeme ze svých sil a bez obtíží. Celá naše činnost musí býti také usměrněna k vykonání těchto úkolů. Dovedli jsme si uložiti dalekosáhlé snížení rozpočtu pro příští rok, ačkoliv ta znamená značné ztížení hospodářské činnosti státu. Dovedeme i ostatní, bude-li toho potřebí, jen důvěry je potřebí. Nesmíme vztahovati vše, co se děle za hranicemi našeho státu, na sebe. Vysvětlil jsem již, že poměry u nás jsou zcela jiné. Nejsou neschůdné cesty, které jsem naznačil a kterými se v budoucnosti musíme ubírati. Nedůvěra ochromuje a ztěžuje ještě více situaci. Přes krisi, která hluboce zachvátila dnes celý svět, projevuje naše hospodářství velkou odolnost a sílu k životu.

Síla státu tkví v jeho občanstvu pracovitém a obětavém. Soustředíme-li všechny tyto dobré síly k společné snaze a k společnému dílu - a věřím, že je soustředíme, jako vždy v dobách zlých pak jsem jist, že vše snadno překonáme a dopracujeme se opět šťastné budoucnosti. (Výborně! - Dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Přerušuji schůzi, jakož i další projednávání pořadu jednání, a navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut, t. j. v 19 hod, 12 min., po této za účelem

přikázání došlých spisů.

Jsou nějaké námitky proti tomu? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 19 hod. 6 min.