Jakožto zemědělci a státně občanské strany budeme všechny snahy k odstranění krise, o kterých jsem se na počátku své řeči zmínil, podle sil svých podporovati, poněvadž neděláme politiku katastrof ani politiku přítomnosti, nýbrž hlavní váhu klásti musíme na budoucí vývoj našeho hospodářského života. Neboť, i když politicky a národnostně získáme sebe více, hospodářsky však zahyneme, pak jsme všechno ztratili. Proto bude naše strana vždy podporovati všechna opatření, učiněná na zabezpečení měny. Nemůžeme se vystěhovati a nemůžeme také zvoliti jiné povolání, poněvadž jsme pevně spjati s hroudou, se svatou matkou zemí, kterou máme odevzdati svým dětem a dětem svých dětí, a to nikoli jen jako bezživotnou zem, nýbrž také jako pracovní vlastnictví, z něhož budoucí plémě má žíti a se rozmnožovati.

Dokud vlivem nového uspořádání evropských poměrů v oboru zahraniční a obchodní politiky nenastanou lepší poměry, musí ve všech oborech panovati největší, nejradikálnější spořivost. My zemědělci hlásali jsme opětovně tuto myšlenku spořivosti pro naše hospodářství a sdružení ve svých malých oborech způsobnosti - připomínám jen naše zemědělské družstevnictví. Dlužno však jakékoli hospodářství přizpůsobiti změněným hospodářským poměrům se zmenšenými položkami příjmovými. Nelze dnes zodpovídati tytéž výdaje, máme-li jen třetinu nebo snad ještě méně příjmů. Doufáme, že poslední obecní volby vyslaly do obecního hospodářství muže, kteří přiměřenými úspornými opatřeními a snížením přirážek pečovati budou o to, aby úkony, které se žádají od našich občanů v obcích, bylý ve správném poměru k příjmům obcí. Budou míti velikou práci, poněvadž v našich obcích jsou namnoze směrodatnými hlasy těch, kteří sice podávají přání a návrhy, o opatření prostředků se však starati nemusí. Slyšeli jsme z úst ministra financí, že se snažil snížiti státní výdaje, a že si obzvláště také ministerstvo národní obrany musilo dát líbiti přiměřené škrty. Víme, že těmito malými úsporami hospodářskou situaci zachrániti nelze. Dříve nebo později bude nutno provésti radikálnější opatření. Nezbude nic jiného, než aby se v době, ve které zemědělství má mnohem méně nežli polovinu příjmů posledních let a ve které nemůže počítati s nejmenším výtěžkem anebo zúročením svého kapitálu, ba dokonce žíti musí z kapitálu, z podstaty samotné, při tom také těžce musí pracovati, zcela bez výdělku, také zde překročilo k restrikci úředníků a zaměstnanců, aby se provedla restrikce veškeré osobní režie, poněvadž tato ve státním rozpočtu činí více nežli 40% celého rozpočtu a představuje tudíž stále ještě největší položku. Nemůže se zde při jíti s malými úsporami u věcných výdajů, jako například u opatřeních na zvelebení zemědělství, tu nelze uspořiti obnosy, které nutno uspořiti, aby se tím dosáhlo zmenšení výrobních nákladů. Také vojenské výdaje nutno značně snížiti. Bylo by právě v nynější kritické době velmi účelné a snad nejvhodnější provésti tuto reformu. Zkušenosti z válečné doby učí, že také v kratší době nežli ve 12timěsíční době výcviku možno vycvičiti řádné brance. Má-li se ve vojenské době služební vyučovati podřízenosti, pak musí býti možno tuto výchovnou práci vykonati také ve 12 měsících, nehledě k tomu, že dnes technika v oboru obraný země daleko pokročila, a že také cvičení ve zbrani, které ovšem u zemědělství nutno přeložiti do doby, kdy je méně práce, může býti účelnější nežli, jak to mám říci, 18timěsíční cepování.

Co se týče odzbrojení, o tom právě dnes, pan ministr věcí zahraničních pomlčel, ačkoli by to byl býval jeden z nejdůležitějších bodů. (Sen. dr Heller [německy]: Přece o tom mluvil!) Tak? Pak jsem tomu snad dobře nerozuměl, pak o tom nebudu mluviti.

Spořiti nutno tedy u velkých položek výdajových, a nikoli u malých obnosů, které v každém případě jsou bezpodmínečně nutný pro jednotlivá podpůrná opatření v oboru pěstování rostlin a ovoce a v jinakých oborech zemědělství. Spořiti bude obzvláště nutno v oboru zřizování státních nádherných staveb, poněvadž je to absolutní plýtvání hospodářskými prostředky, když se v kritických dobách na příklad strkají milionové obnosy do zcela neužitečných menšinových škol - z celých set menšinových škol lze německé školy vypočítati na prstech. Jestliže ministr financí chce spořiti, pak budeme ho v tom účinně podporovati; neboť víme, že se dnešní poměry staly neudržitelnými.

Jestliže naši předkové platili desátek, tedy musili dávati desátý díl své sklizně, tož musíme my dnes konstatovati, že naše dávky na daních, přirážkách, příspěvcích na sociální pojištění a jinaká režie a výdaje tento starý desátek daleko přesahují a že zemědělec dnes pro jmenované účely musí dáti, niko každý desátý mandel, nýbrž v mnohých případech všech 10 mandelů. (Souhlas a výkřiky.) Moje strana se zajisté niky neuzavírala oprávněným sociálním požadavkům, a přece musíme se dnes, přihlížejíce k nesnesitelným poměrům, postaviti na stanovisko, že dávky na sociální břemena, zejména příspěvky na sociální pojištění, dlužno snížiti, poněvadž nemá smyslu každoročně odebírati.strádajícímu zemědělství tisíce a tisíce korun a strkati je do městských staveb. (Výkřiky.) Právě dnes čtu v >Právu Lidu<, že do rozpočtu zařaděno je pro sociální péči 20%, to jest asi 1.800 milionů korun. (Výkřiky.) Dnes jsou podle posledních výkazů Ústřední sociální pojišťovny nashromážděny asi 3 miliardy korun. Přes to nedoznala otázka poskytování půjček zemědělství z bohatých prostředků sociální pojišťovny prostřednictvím družstevnických organisací dosud bohužel žádaného řešení, takže sociální pojištění znamená pro zemědělství jen obrovské odnětí kapitálu, což zemědělství následkem kritické doby dále snášeti absolutně nemůže. (Předsednictví převzal místopředseda Trčka.) Musíme také býti si toho vědomí. (Výkřiky sen. Jarolima.). Já vás také nebudu vyrušovati, až budete mluviti. Vím, že mne chcete vyrušovati, poněvadž mluvím o této kapitole. (Výkřiky sen. Jarolima.) Musíme si býti toho vědomi, že sociální pojištění bylo zde zákonem stanoveno v době, kdy řípa za cent znamenala 31 korun, pšenice za cent 400 korun, chmel dokonce 7.000 korun a jiné zemědělské plodiny v téže relaci a že se dnes dostane sotva třetina, čtvrtina, u chmele dokonce jen pětadvacetina tehdejší ceny zemědělských výrobků. Při tom však břemena na sociální zařízení zůstala stejná.

Za dnešních kritických poměrů je nezbytno snížiti zařízení sociálního pojištění na míru, kterou hospodářství snese. Díváme-li se na věc bez demagogie, musíme seznati, že peníze pro zákonem stanovené platy, nebude-li tato reforma provedena, jednoho dne zde nebudou. (Výkřiky.) Zákon nutno teď v tomto směru, jak jsem jej naznačil změniti, nemá-li se sociální pojištění dříve nebo později zhroutiti. (Výkřiky sen. Jarolima.) Vy přece nemáte tušení, co zde musíme platiti. Za zcela obyčejného čeledína musí malý zemědělec - o jiných nechci mluviti - platiti často až 500 korun. (Výkřiky.)

Jestliže podle odhadů statistického státního úřadu letošní sklizeň pšenice je menší o 33.000, sklizeň žita o 50.000, sklizeň ječmene o 23.000 a sklizeň ovsa o 10.000 vagonů, a jedině tento menší výnos při dnešních cenách obilí znamená úbytek 1.718 milionů korun, pak je odhadovaný úbytek žně tří miliard příliš nepatrný, poněvadž přece také lnářství vykazuje úplnou neúrodu a sklizeň sena, obzvláště také slámy, zejména v jižní Moravě, na Slovensku následkem nevšedního sucha znamená jen zlomek loňské sklizně, což ovšem také již v nejbližší době projeví a musí projeviti menší výnos mléka a masa.

Suchem jsou nejvíce postiženy naše jihomoravské a slovenské kraje, kdežto deště nastalé v září poškodily těžce nejen žito a oves, nýbrž v jižní Moravě také víno, obzvláště pokud jde o kvalitu. Požadavkům našich jihomoravských krajů o zařadění mezi nouzová území a požadavkům, které odedávna, bohužel marně, klademe, pokud jde o snížení daně z vína, uvolnění domácí jeho spotřeby, požadavkům, které kladou pěstitelé vína, dlužno proto vyhověti, nemá-li jihomoravské zemědělství býti přivedeno na pokraj zkázy.

Mám-li, nyní krátce promluviti všeobecně o výsledcích letošní sklizně, chci poukázati jen k tomu, že trvalý déšť a chladné počasí, které před několika týdny předčasně nastalo, způsobily, že beztak malé naděje ve sklizeň ve mnohých krajinách úplně byly zničeny. Přemnoho tisíc zemědělců octlo se tím v zoufalé náladě, i je potřebí, aby za všech okolností naše zemědělství bylo zabezpečeno. Komise pro dovoz obilí mohla by v zájmu zemědělství rozvinouti plodnou činnost, kdyby se odhodlala k tomu, aby se podle možnosti bránilo dovozu obilí a zabezpečila především spotřeba toho obilí, které domácí zemědělci nabízejí. Mělo by býti zásadou, aby snahy o sanaci zemědělství alespoň prozatím, posunuly do pozadí zájmy obchodu a spekulace. Je potřebí přece především chrániti výrobce, sedláka, a nikoli spekulaci a spekulanta. Bohužel vidíme, že je tomu naopak. Zkušenost učí, že bylo dovezeno mnoho tisíc vagónů obilí a že se již dala svolení k novému dovozu. (Sen. dr Heller německy]: Kdo je obdržel?) Zdá se, že je chtěl Lustig, ale nedostal je. (Sen. dr Heller [německy]: Kdo je obdržel?) Nemá jich ještě, on se právě přespekuloval. Je bezpodmínečně potřebí, aby se povolovací řízení řídilo jen potřebami zemědělství, neboť poškození konsumenta nepřichází při tom v úvahu. Obáváme se jako zemědělci nahlédnouti dg budoucnosti, neboť bída se následkem světové krise nesnesitelně zvýšila. My zemědělci se namáháme, dřeme a plahočíme a škudlíme, nikoli pro sebe, nýbrž pro jiné. Tak tomu chtějí dnes bohužel skoro všechny strany konsumentů, ačkoli to pro ně samotné v budoucnosti bude a musí býti jejich největší škodou. Všechny strany, které více nebo méně jsou odpůrci venkovského lidu, jak to jasně dokazuje jejich dosavadní chování oproti všem požadavkům naší politické strany zemědělského lidu, jsou právě příčinou, že nemůžeme proniknouti v zákonodárných sborech se svými požadavky, které pro naši existenci jsou nutné. Stává se, že vůdcové stran označují naše požadavky, které pro naši existenci jsou nutny, jako vydírání, jiné strany, které venku u venkovského lidu loví hlasy, říkají ano, ti šli do vlády, aby posílili agrarismus. Za to vděčíme obzvláště také těm zemědělcům - jest jich asi 50% kteří svedeni jsou všemožnými krásnými sliby, jež jim činí krasořečníci z povolání - obyčejně není z nich 1% zemědělců - kteří přicházejí z města. Vzpomínám zejména na t. zv. katolický tisk, nevím, zdali jím jest ještě dnes, jenž zneužívá našich nejsvětějších citů, našeho náboženství a němectví ačkoli právě venkovský lid byl nejbezpečnějším nositelem němectví a křesťanské morálky, jest jím a bude jím také v budoucnosti. Právě těchto 50 % odevzdalo své hlasy stranám, venkovskému lidu nepřátelským, a nevykonalo tím je jiného nežli práci přípřeže proti zemědělství. Tito zemědělci pozbyli podle mého názoru práva horšiti se nad nynějšími hanebnými cenami, jež dostávají za své výrobky, a nad neudržitelnými poměry v zemědělství, poněvadž sami svými hlasy pro ty to strany, venkovskému lidu nepřátelské, k tomuto tam přispěli. Je tudíž úlohou a povinností naší strany a všech těch, kdož k nám náleží a s námi žijí ve společenství osudu, všemi po ruce jsoucími prostředky zasazovati se o zájmy zemědělství.

Také my sedláci a zemědělci, a všichni, kdož s námi venku žijí ve společenství osudu - k tomu patří tak zemědělský dělník, to však, zdá se, že právě pánové, kteří mne tvými výkřik, přerušovali, dosud zapomínali - také my jsme lidé a chceme žíti, však daleko ne tak krásně, daleko ne tak levně, jako jiné stavy povolání. Jděte jednou ven, pak uvidíte, že zemědělci žijí mnohem skromněji, ale abychom robotili bez menších mezd, k tomu nás nikdy nedotknete a proti tomu se budeme vždy brániti. (Výkřiky sen. Starka.) Nebudeme míti žádného příjmu, nebudou ho naši dělníci rovněž. Pamatujte si to, Starku. Před nedávnem četl jsem ve statistice výkaz o dani ze zábav v Praze za první čtvrtletí. Výkaz praví, že se v těchto třech měsících sešly největší obnosy na dani ze zábav. Tak je tomu také na jiných místech a v jiných letech. Přes bídu ve městech, o které se ale mluví, sešlo se na dani ze zábav víc nežli tomu bylo v dřívějších letech. (Různé výkřiky.) Podíváme-li se do minulosti, můžeme rovněž konstatovati, že sedlák byl vždy na svém místě. Potřebujeme si jen uvědomiti dějiny středověku a také pozdější doby, abychom viděli, že sedlák vždy bojoval pro jiné, vždy proléval svou drahocennou krev, kdežto pro potřeby vlastního stavu namnoze neměl porozumění a oproti nim vždy měl srdce uzavřené. Tak tomu bylo vždy a tak je tomu bohužel přes nouzi a bídu také ještě dnes. Sedláci jsou roztříštěni, rozdrobeni ve strany, a to právě nyní působí neblaze, a jestliže příslušníci našeho stavu přijdou k rozumu a jestliže nás světové události, další vývoj od Východu, to je Rusko, a od Západu Amerika, k tomu zmatek v Evropě nepoučí o něčem lepším, pak musí to vésti k zániku selského stavu ve střední Evropě.

Byly to však také vždy zejména hospodářsky politické strany a stavy povolání, které zásadně bojují proti stavu rolnickému, které mají zájem na tom, aby tento stav zmizel. Ale tím, to zajisté není pro nás žádnou útěchou, také naši odpůrci upadnou do propasti, ba musí upadnouti do propasti, neboť, jestliže jednou padnou sloupy budovy, nemůže budova zůstat státi samotna. Bohužel se - a myslím, že odtud pochází bída zapomnělo na přísloví: >Má-li sedlák peníze, má je celý svět.< Neboť tehdy, když pšenice stála 400 Kč anebo řekněme 300 Kč, ba dokonce jen 200 Kč, a ostatní zemědělské výroby byly v téže relaci cenové, nebylo žádné krise, nebylo nezaměstnaných. Průmysl, obchod, živnosti mohly žíti. Nikdo menší nežli německý říšský ministr financí Dietrich, který cení žádným zemědělcem, řekl před nedávnem velmi správně, že se hospodářství posledních let v Evropě pohybuje ve falešných směrech. Bylo by bývalo lépe dáti venkovu lepší vývoj, nežli dáti stále vzrůstati městům. Následek toho je, že se střední Evropa dnes jeví přeindustrialisována. Průmysl byl uměle..... (Sen. Stöhr [německy]: Na naše útraty!)... na útraty zemědělství pěstován. Dnes jsou v tomto průmyslu investovány nesčetné miliardy a nyní nedostává se tomuto uměle vypěstovanému průmyslu odbytu do ciziny, poněvadž se tato cizina, a k tomu ještě velmi rychle, činí neodvislou. Následkem přeindustrialisace, což přece jest jen přirozeným důsledkem, jsme také přesocialisováni. (Výkřiky něm. soc. dem. senátorů.) O tom není pochybnosti, že tomu tak je, poněvadž hospodářství nemůže více snésti sociální břemena, a my nebudeme se moci vyhnouti katastrofálním poměrům, nebude-li v brzku zjednána důkladná náprava. Mohl jsem konstatovati, že se slova německého říšského ministra financí, která sem uvedl, kryjí s nedávnými projevy francouzského ministerského předsedy Lavala, který rovněž není žádným zemědělcem. Laval řekl, že Francie přes svůj vzrůstající průmysl a obchod zůstala zemědělským státem a že mnohostranné zemědělství nezná žádné deprese. Myslím, že to pánové zde také nemohou popříti.

Varovali jsme vždy před zanedbáváním zemědělství, jež nejen pro nás, nýbrž také pro jiné stavy povolání a pro stát musí míti nesnesitelné následky. Našeho napomenutí nebylo dbáno a nyní se dostavují katastrofální následky. K tomu přistupuje nevšedně vysoká nadprodukce ve všech oborech, neboť technika předstihla lidstvo. Tyto okamžité zmatky, všeobecná nervosita, dále přehnaná důvěra ve spekulaci, všechno to musilo míti za následek tuto všeobecnou krisi a tím nezaměstnanost a bídu. V zájmu všech hospodářských stavů povolání je tudíž nesetrvati ale u dosavadních chyb, nýbrž úplně a důkladně podrobiti revisi pochybné názory o prostředcích k řešení všeobecné krise a radikálně je změniti. Chceme-li krisi v tomto státě řešiti anebo, není-li to možno, ji přece alespoň zmírniti, pak dlužno začíti s nejdůležitějším stavem pro stát, se zemědělstvím, abychom tím pokud možno zvýšili kupní sílu doma. Nesmí se setrvati při dřívějších chybách, a to tím méně, ježto se dosavadními polovičatými opatřeními nedosáhlo ničeho anebo velmi málo, poněvadž se právě kůň sedlal od zadu.

Pánové! jest ještě možno pomoci do propasti se řítícímu vozu - nechci říci světového hospodářství - ale národního hospodářství v tomto státě, za předpokladu, že upustíte od své dosavadní taktiky, od svého zásadně odpůrčího stanoviska k zemědělství, a to ve vlastním zájmu. Neučiníte-li tak, pak nesete plnou odpovědnost za všechno, co přijde a přijíti musí.

Jestliže nyní končím, chci říci, že naše strana ze všech důvodů, které jsem ve svých vývodech uvedl, vládní prohlášení pana ministerského předsedy, co do formy sice jednoduché, ale okamžitou situaci plně vystihující, béře na vědomí a že pro ně bude hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Heller.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! V poslanecké sněmovně podal náš klub ústy kolegy Pohla prohlášení, ke kterému se zde plně připojujeme. Mohu se tudíž zde omeziti na to, abych podal jaksi parafrázi tohoto prohlášení, budu se však přece musit zabývati několika obzvláště důležitými částmi jeho a také vývody pana kolegy Luksche, které právě zde přednesl, i považuji za svou povinnost, abych tyto vývody přece uvedl na jakousi správnou míru.

Samozřejmě - o tom nepotřebu ji ztráceti mnoho slov - platí všechen náš zájem a nad to všechna naše starost panující krisi a nezaměstnanosti. Je zcela jasno, že v době, ve které je zde již daleko více nežli 200.000 hlášených nezaměstnaných - ve skutečnosti jest jejich počet mnohem vyšší - nasaditi dlužno všechny páky, aby se pomáhalo těmto lidem, kteří bez vlastní viny se octli v nouzi. Oproti nouzi nezaměstnaných ustupuje po mém názoru nouze v zemědělství daleko nazpět. Pokusy, které místy podniká agrární strana, bohužel také do jistého stupně pan ministerský předseda ve svém prohlášení, odvozovati krisi výhradně z krise zemědělské, musí ztroskotati. Není to jev krise v zemědělství, která způsobila krisi průmyslovou, nýbrž krise v zemědělství jest jen částí zjevů, jež vedly k velké krisi průmyslové nejen u nás, nýbrž v tak mnohých zemích. Pokusy, jaké se objevují v prohlášení pana ministerského předsedy a silnější měrou v řeči posl. Staňka, tvrditi totiž, že krise v Československu je následkem, a to výhradným následkem, krise v zemědělství, nejsou zajisté správné. Příčin krise je celá řada a proniklo přece daleko přes kruhy socialistických stran poznání, že krise především má základ v hospodářském řádu vůbec a že také zmizí jen s hospodářským řádem samotným. Následkem toho nemohu také souhlasiti s tím, tvrdí-li se, že stát může krisi odstraniti. Stát může krisi opatřeními nejrůznějšího druhu zmírniti, odstraniti krisi stát nemůže. To je nám úplně jasno a nečiníme si také v tomto směru žádných ilusí. Kolega Luksch líčil věc tak, jakoby na celé krisi, ňa všem zlu ve světě měla vinu sociální břemena. (Sen. Kahler [německy]: To on tak neřekl!) Jeho celé líčení směřovalo proti sociálním břemenům. Nuže, pánové, sociální břemena nebyla jiná v době prosperity také zemědělské a břemena nejsou dnes jiná, nežli jaká byla tehdy. Je nesprávné a nepravdivé, tvrdil-li kol. Lusch, že v době zavedení sociálního pojištění stála pšenice 400 Kč, nýbrž 400 Kč stála r. 1922, kdežto r. 1926

(Sen. Stöhr [německy]: Zákon se dělal r. 1921) Také r. 1924 nestála pšenice 400, nýbrž asi 200 Kč. A r. 1926, když zákon o sociálním pojištění vstoupil v platnost, stála pšenice podle úřední statistiky 240 Kč. Kol. Luksch operoval tedy s nesprávnými ciframi a nemůžeme tudíž míti důvěru k jeho vývodům, pokud také jde o ostatní cifry. Když r. 1922 stála pšenice 400 Kč, bylo to v době inflace, když dolar stál nikoli 33 Kč, nýbrž 80 Kč a koruna neměla ani polov inu ceny, jakou má dnes.

Tak se mají věci ve skutečnosti. Nemělo by se přece používati tribuny senátu k tomu, aby se do světa hlásaly cifry, které neobstojí před objektivní kritikou. To Jsou tvrzení snad pro schůze lidu, kde nikdo nemůže odpověděti.

A jako je tomu s chmelem? Uvádí se zde číslice 7.000 Kč. Nevěřím, že někde stál cent chmele 7.000 Kč, nýbrž 5.000 nebo 6 000 Kč, které stál v jistých dobách, byla cena za nejjemnější žatecký chmel, nikoli však průměrná cena chmele v celé republice. S takovýmito ciframi by se přece nemělo tak házeti.

Jestliže nyní kol. Luksch mluvil o přepychu ve velkých městech, byl by měl přece mluviti jako objektivní člověk také něco o přepychu těch, kteří v té době dostávali 5.000 Kč za cent chmele.

Pak byl by snad došel k jiným výsledkům. Nejsem žádným zastáncem lidí, kteří pěstují přepych. Mne v takových místnostech nenajdete, ale vám, pánové, (k senátorům něm. agrární strany) uspoří velkou část pozemkových daní dávka z přepychu. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!)

Kol. Luksch stěžoval si také do spekulace s dovážením obilí. Tu měl však přece objektivně také říci, kdo obilí dováží. Kdo pak dováží obilí? Kdo pak dostává dovozní povolení na obilí? Zemědělská družstva, Kooperativa, kdežto obchod, který naprosto nechci bráti v ochranu, dostává jen malou část těchto dovozních listů. Mluví-li tedy o spekulaci, která se s tím provádí, není pochybnosti o tom, že tím musel míniti zemědělská družstva a. Kooperativu. (Sen. Stöhr [německy]: Co pak dělal Lustig?) Lustig přece zcela ničeho nedovážel, nemohl tedy vůbec s tím spekulovati. Dovážela zemědělská družstva a jejich svazy. (Výkřiky sen. Stöhra.) Pan kolega Stöhr celým svým křikem neodstraní se světa skutečnost, že se dovoz obilí děje prostřednictvím zemědělských družstev; ježto kol. Luksch míní, že se tímto dováženém obilím spekuluje, mohou spekulaci dováženým obilím prováděti jen zemědělská družstva. To je logické, to se nedá popříti a musí si to pak pan kol. Luksch vyjednati se zemědělskými družstvy.

Ostatně chci upustiti od řeči pana kol. Luksche. Opakuji: naší největší, naší první a prozatím naší nejdůležitější starostí je zmírnění nouze nezaměstnaných. Není pravda, že sociální břemena, jak se to nazývá, jsou rozhodujícími pro cenu výrobků. Sociální břemena činí asi 5% veškerých výrobních nákladů. (Sen. Časný: A platí to průmysl!) Z toho platí daleko největší část průmysl, zemědělství jen mizivě nepatrnou část, a je tudíž objektivně nepravdivé, říká-li se, že t. zv. sociální břemena mají vinu nebo spoluvinu na krisi, ve které žijeme. (Výkřiky senátorů něm. agrár. strany.) Pánové! Víme také, co se děje v zemědělských nemocenských pokladnách, nepovídejte nám žádné romány a nepovažujte nás za děti. Žádáme naopak, aby se sociálním povinnostem státu vůči nezaměstnaným plně dostálo, především přisvědčujeme vývodům pana ministerského předsedy v tom směru, že je potřebí dělníkům především produktivní péčí o nezaměstnané, opatřiti práci a nezaměstnané tak zase zařaditi o výrobního procesu. Ale jak shodují se tato slova pana ministerského předsedy, tedy, prominentního vůdce české agrární strany, s tím, že se v poslanecké sněmovně stejně prominentní vůdce české agrární strany, pan posl. Staněk, s veškerou prudkostí vyslovuje proti podpoře stavebního ruchu a že mluvil o vyhozených milionech stavebního ruchu. Jestliže pan kol. Luksch mluvil o krejcarech, které na venkově sháníte, aby se ve městech stavěly paláce, o tom, že se peníze sociálních pojišťoven - ty patrně myslel - vydávají na stavby bytů, pak se tyto peníze přece nerozdávají, nýbrž zúrokují a splácejí, při tom úroková míra není tak příliš levná, pane kolego! (Sen. Luksch [německy]: Ano, ale za jakou úrokovou míru!) Omezujete se již na úrokovou míru, kdežto jste se v řeči pokoušel vzbuditi dojem, jakoby sociální pojišťovny dávaly peníze na stavbu obytných domů, což není pravda. Pan posl. Staněk mluvil o vyhozených milionech. Nuže, jedním z nejdůležitějších a nejúčinnějších prostředků k potírání nezaměstnanosti vytvořením práce je stavba bytů. Bytová nouze zde je, bytová nouze v technickém smyslu, to je nedostatek bytů, a v ještě větší míře bytová nouze v hygienickém smyslu, to jest, že zde jsou bídné byty, ve kterých bydliti je dnes člověka nedůstojno, to nemůže nikdo popříti; a že nyní stát, plně svou povinnost pečovati o dostatek zdravých bytů, tím také čelí nezaměstnanosti, to lze mu sotva vytýkati, naopak, považuji za velkou mezeru, že ministerstvo sociální péče letos v červenci následkem vyčerpání prostředků nemohlo poskytovati další záruky na stavbu bytů. Jsem tu v potěšitelné shodě nejen se svými soudruhy ve straně, nýbrž také s klubem českých stavitelů, kteří předevčírem zde v Praze jakožto jednu z nejvíce přitěžujících příčin označili toto stanovisko anebo ztěžování stavební činnosti letos v červenci. Musíme tudíž právě se stanoviska potírání nezaměstnanosti a se stanoviska zřizování hygienicky nezávadných bytů pro chudou část obyvatelstva klásti největší váhu na řádnou podporu stavebního ruchu, poněvadž tato je prostředkem, aby do jisté míry bylo lze odstraniti anebo zmírniti nezaměstnanost. (Sen. Adolf Scholz [německy]: Když zemědělství bydlí sebe bídněji, nemůže obdržeti ani haléř!) Velmi dobře! V těch 20 milionech, které jsou určeny na podporu, je obsažena také částka 7 milionů pro stavby zemědělské, ze které však nebylo ničeho žádáno. (Sen. Luksch [německy]: Poněvadž my ty peníze nedostaneme!) Ale peníze zde byly přece k disposici, sociální pojišťovna je přece dá, ale nutnost stavěti na venkově zdá se, že přece není tak uznávána. (Sen. Luksch [německy]: Všechny žádosti našeho ústředního svazu družstev, které jsme podali, byly zamítnuty!) Ale jak přichází ústřední svaz družstev k tomu, aby stavěl domy? (Sen. Luksch [německy]: Zastupuje zájmy zemědělství!) Není to správné, neboť na žádosti, které byly podány a řádně doloženy, byly peníze povoleny, nebylo jich jen použito. Mluvíme o podpoře stavebního ruchu, tu mně kol. Luksch správně neporozuměl. Prostředků na podporu stavebního ruchu zemědělství nepoužilo, nemůžete tudíž dotyčným úřadům činiti výtky.

Druhým důležitým prostředkem k potírání nezaměstnanosti produktivní péčí o nezaměstnané jsou investice. Žádáme, aby povolených úvěrů bylo také použita, aby také byly zvýšeny, a právě totéž platí o vývozních úvěrech, neboť v nynější době ztíženého vývozu jsou tyto vývozní úvěry důležitou pomocí k zachování našeho průmyslu. Důležitým prostředkem.k odstranění nezaměstnanosti a k jejímu zmírnění je zkrácení pracovní doby. V době, kdy beztak již velká část dělnictva pracuje po zkrácenou dobu pracovní je naléhavě potřebí, aby práce byla rozdělena na pokud možno největší počet dělníků. Proto žádáme zkrácení pracovní doby na 40 hodin v týdnu. (Sen. Stöhr [německy]: Také v zemědělství?) To se ukáže, zdali to v zemědělství půjde. (Různé výkřiky.) Ale dosud není zde přece takového návrhu, není-li pravda, bude-li pro naše zemědělství potřebí výjimek, pak se již agrárníci postarají o to, aby se tyto výjimky také skutečně stanovily. (Různé výkřiky sen. Stöhra.) Počkám, až pan kolega Stöhr svou řeč ukončí. Jak důležitým je požadavek zákona o zastavení provozu, okazují události posledních let. Jak důležité by bylo neponechávati zastavení některého podniku libovůli podnikatelově, nýbrž vytvořiti kontrolu státu, ukazují události posledního roku a další události, které nám hrozí. Poukazuji na přeložení podniku z Rotavy v nejdeckém okresu, kterého technicky a hospodářsky nebylo potřebí, které se ukázalo jako pochybené, které by nebylo možné, kdyby stát na to mohl vykonávati nějaký vliv. Opětně hrozí podobné jednání ve velkém průmyslovém odvětví v severních Čechách, a aby se tomu čelilo, musíme žádati, aby co nejrychleji přijat byl tento zákon o zastavení provozu, aby této libovůli, že průmysl často zastavuje provoz, jen aby dosáhl větších zisků, nikoli aby se vyhnul ztrátám, z důvodů pochybené racionalisace...... (Výkřiky sen. Stöhra.) Co pak je Vám do toho? Co pak musíte do všeho mluviti? Nechte jiného přece také mluviti.. (Výkřik sen. Stöhra.) Chci od Vás již míti pokoj.(Sen. Stöhr [německy]: To bych si přece jen zakázal! - Výkřiky.) Mluvím zde o průmyslu, o tom, že tyto poměry v průmyslu musí přestati.

Přisvědčujeme plně vývodům pana ministerského předsedy o stabilitě naší měny. Obrátili bychom se s veškerou rozhodností proti pokusům, které se činí částečně také již u nás, více však v cizině, totiž zhoršením měny ve prospěch jistých kruhů obyvatelstva, k nimž na příklad v Německu vedle velikého průmyslu patří také velké zemědělství, postihnouti dělníky a střádaly. Souhlasíme úplně s tím, že naše měna musí zůstati stálou, i když nemůžeme uznati, že všechna opatření naší Národní banky v tomto směru po našem názoru jsou správná. Není přípustno mluviti jednoho dne o tom, že naše měna je absolutně jistá, a za necelých 24 hodin později zvyšovati úrokovou míru. Jedno nebo druhé není správné. Bylo by snad bývalo rozumnějším stanoviti devisové omezení, které přišlo potom, a zavésti zvýšení úrokové míry jen v případě krajní nutnosti. Následky zvýšení úrokové míry jsou také již nyní, pokud jde o úvěry, také pokud jde o podporu stavebního ruchu, pro průmysl, pro úvěr vůbec ničivé. Jen lidové úvěrní ústavy, uznávajíce hospodářskou situaci, nezvýšily úrokovou míru. Banky byly první, které zvýšily úrokovou míru a nyní je následovaly ostatní ústavy. Ale banky nezvýšily úrokovou míru jen o tolik, oč ji zvýšila Národní banka, nýbrž nad to, kdežto úrokovou míru pro dlužníky zvýšily o 2%, zvýšily úrokovou míru z vkladů jen o 1/2 % a udělaly tak dobrý obchod. Tak to činily pokaždé. Celé hospodářství našich bank vyžaduje naléhavě zasáhnutí státu, a proto žádáme zákon, který stanoví kontrolu státu nad bankami, aby odstraněno bylo vykořisťování obyvatelstva již ani ve prospěch bank, nýbrž ve prospěch bankovních ředitelů.