Ale nutno se uchopiti všech prostředků, kterých můžeme použíti k boji proti nezaměstnanosti, a k tomu patří také vybudování podpor v nezaměstnanosti. Kolega Staněk dovozoval ve své řeči, že žádá, aby k podpoře v nezaměstnanosti nejen stát přispíval svými dávkami, nýbrž aby se vytvořil fond z příspěvků dělníků a podnikatelů v době prosperity, ze kterého pak dlužno v dobách krise podporovati nezaměstnané. Také my jsme stáli a stojíme odedávna na stanovisku, že nám nynějším systémem podpory v nezaměstnanosti, gentským systémem, pro doby krisí není pomoženo, že tento systém pro doby krisí nestačí, dokazují nynější poměry, že stát je nucen, vedle gentského systému, vedle toho, co platí odborově organisovaným dělníkům, dávati sta milionů neorganisovaným dělníkům, aby jim umožnil život. Žádáme především všeobecné sociální pojištění, jaké stává již v jiných státech, k němuž přispívati mají podnikatelé, kteří pro nezaměstnané vůbec ničím nepřispívají, ani v dobách nejlepší prosperity. Ale víme, že by tento zákon nyní nemohl vstoupiti v platnost, že by v dobách krise takovýto zákon také nestačil, nýbrž že může býti teprve opatřením pro budoucnost.

Následkem toho žádáme v plném souhlasu s odborovými organisacemi nouzový zákon, který nároky všech nezaměstnaných staví na zákonitý podklad a který již nyní, v nynější krisi, zabezpečuje jim pojištění proti nezaměstnanosti. Zdali vystačíme s preliminovanými 300 mil. Kč, k čemuž ještě přistupuje rozpočtově hrazený obnos pro odborově organisované dělníky podle gentského systému, nemůžeme dnes říci. To závisí od průběhu krise. Nesmí býti pochybnosti o tom, a bylo také potvrzeno ve vládním prohlášení, že v případě potřeby musí býti poskytnuty také větší obnosy nežli tyto. Neméně nutnou je podpora organisací, z nichž značná část byla gentským systémem přivedena na pokraj záhuby, a které nyní zase stát musí sanovati. Také my máme za to, bylo-li možno sanovati banku, tím více že musí býti možno, aby stát udržel nad vodou organisace, které mají plniti mnohem důležitější sociální funkce nežli banky.

Každý mluví o spoření. Sen. Luksch chce spořiti na sociálních břemenech. To ministerský předseda ve svém prohlášení neříká. (Výkřiky sen. Luksche.) Nechcete-li toho, pak nebylo přece vaše povídání o sociálních břemenech aktuelní. Kde lze spořiti? Máme v tomto rozpočtu obnos asi o 90-91 mil. Kč menší u vojenského rozpočtu. Jsme s tím srozuměni, považujeme to však nejvýše za jakýsi začátek, myslíme, že by na vojenském rozpočtu bylo lze uspořiti mnohem větší obnosy. Vojenský rozpočet to je, který mezi svými výdaji má nevětší část věcných výdajů, tedy výdajů, které nejsou osobními výdaji. Osobní výdaje netrpí v krisi újmy, nezmenšují-li se platy a mzdy, což se dosud nestalo, a doufejme, že se alespoň u lidí méně placených nestane. Výdaje zůstávají stejné. Naproti tomu výdaje pro věcné potřeby nejsou stálé, nýbrž řídí se podle trhových cen dotyčného zboží. Percentuelně má největší podíl na věcných výdajích vojenský rozpočet. Jestliže tedy podle. indexu velkoobchodních cen klesly ceny zboží průměrně o 17-20%, musí tento pokles cen, alespoň značnou částí, přijíti k dobru ministerstvu národní obrany při opatřování potravin, látek atd., i žádáme, aby podle toho také vojenský rozpočet byl snížen, ježto zde vojenský etat neutrpí žádné újmy, poněvadž také při zmenšených obnosech může opatřiti totéž jako dříve za obnosy nezmenšené. Ale nad to opětujeme dnes své požadavky po dvanácti nebo čtrnáctiměsíční služební době, jejíž zavedení je naléhavou nutností. Bohužel bylo vinou občanského bloku v dohodě s pány agrárníky, také s německými agrárníky, že v době, kdy vládli, zabráněno zavedení čtrnáctiměsíční služební doby. Roku 1926 byla by mohla býti zavedena čtrnáctiměsíční doba služební a vy jste tomu zabránili. To nemůžete popříti. (Sen. Luksch [německy]: Myslíte, že kdybychom byli bývali venku, že by se to nebylo stalo?) Jestliže tedy zde byla možnost zavésti již tehdy čtrnáctiměsíční služební dobu, jestliže prokazatelně mezi všemi civilisovanými státy služební doba v Československu je nejdelší, jestliže se dokonce Francie liž spokojuje s jednoroční dobou služební, pak nevidím žádné příčiny, proč Československo nemůže rovněž snížiti aktivní dobu služební na 1 rok, nejvýše na 14 měsíců. To, že zde prý není déle sloužících poddůstojníků, což od desíti let tvoří výmluvu každého ministra národní obrany, nemůže dnes více platiti. Nyní, v dobách krise, musilo by býti snadno dostati potřebný počet déle sloužících poddůstojníků, zdá se, jakoby se tak úmyslně nedělo, aby zde byla záminka pro zachování 18timěsíční doby služební. Proto musíme s tohoto místa s veškerou rozhodností požadovati, aby se zde spořilo, aby zde nastalo snížení zavedením kratší doby služební a škrty na vojenském rozpočtu, které musí přesahovati 90 mil. Kč, lež byly škrtnuty.

Úplně postrádám v prohlášení pana ministerského předsedy jakékoli slovo o financích obcí. Je těžkou chybou, že se o této věci, pro celý náš hospodářský život, pro celý náš veřejný život tak nesmírně důležité, ve vládním prohlášení neděje zmínka ani slovem. Je nemožno, aby obce nadále hospodařily tak, jako dosud, obce, které stojí na pokraji zkázy tisíce a tisíce obcí neví prvního, odkud mají vzíti peníze pro své zaměstnance, a již na několika místech ukázala se hanba, kterou nápodobíme po jiných zemích, že musíme úředníkům platiti jejich plat po splátkách. Postrádám o tom jakékoli prohlášení pana ministerského předsedy; byli bychom mu nesmírně vděčni, kdyby nám, o této otázce a o druhé otázce, o které ihned promluvím, alespoň dodatečně mohl něco pověděti.

Druhou věcí je reforma veřejné správy a zde vracím se k heslu o spoření. Všechno volá: spořiti, spořiti, spořiti! Nikdo si netroufá říci, kde se má spořiti, nikdo si netroufá říci, že se mají snížiti laty úředníků, vyjímaje u vojska, niko si netroufá říci, kde se má se spořením začíti. Mluví se neustále o sporem, o přepychu a o všech možných věcech. Označuje se totiž skutečnost, že lidé chtějí žíti jako lidé a nikoli více jako zvířata, jak žiji před válkou, za přepych. Ale o tom,.kde se má spořiti, neslyšíme ani slova. Zde byla by příležitost spořiti, řádnou reorganisací naší veřejné správy. Slyšeli jsme zde ode všech stran opětovné stížnosti do způsobu naší správy Stěžovali jsme si, že na příklad český zemský úřad je monstrem správy, že neslouží účelu, pro který zde je, nýbrž že je přímo překážkou veřejné správy. Ale nevidíme stopy nějaké nápravy a reorganisací veřejné správy a především reorganisací tohoto monstra úřadu; jakým je český zemský úřad, bylo by lze uspořiti miliony a miliony. Tam jest obor, kde by se dalo spořiti, aniž by to někoho musilo boleti.

Jak těžce nás postihuje krise, ukazují číslice, které před nedávnem uveřejněny byly o našem zahraničním obchodu v září tohoto roku. Náš dovoz poklesl v září 1931 oproti září 1930 o 329 milionů, vývoz poklesl v září 1931 oproti září 1930 o 369 milionů Kč. Úhrnný vývoz za prvních 9 měsíců tohoto roku poklesl oproti prvým 9 měsícům loňského roku o 3.380 milionů Kč a vývoz o 3.033 milionů Kč. To jsou cifry, které přece nutí k přemýšlení. To znamená, že náš dovoz a vývoz poklesl asi o jednu třetinu, v poslední době však již o více nežli 40 % oproti loňskému roku a obzvláště oproti rokům 1929 a 1928. Nyní vyvstávají prorokové, prorokové v zemi a ještě větší měrou mimo zemi, dnes také takovýto prorok, který mluví o omezení dovozu. Omezení dovozu není žádným prostředkem na udržení hospodářství. Jak možno dovoz omezovati? Vysokými cly anebo povolovacím řízením. (Sen. Luksch (německy): Státy, které levněji vyrábějí, ty mohou neomezeně dorážeti?) Nebudete nám přece chtít předváděti příklad Německa, které se přece vlivem této politiky dnes octlo na pokraji propasti! Nebudete přece chtít poukazovati na Německo. To je pro Němce příliš smutnou kapitolou, aby někdo o tom chtěl obšírně mluviti. (Předsednictví převzal místopředseda Votruba.) Ale je v tom rozpor, logická nemožnost, když pan kolega Staněk v poslanecké sněmovně mluví jedním dechem o tom, že musíme hospodařiti soběstačně, že sem nesníme nic pouštěti, a jedním dechem žádá zvýšený vývoz zemědělských výrobků, cukru, ječmene, sladu, chmele, zeleniny a ovoce. Kdo pak nám to bude odbírati, když se uzavřeme? (Sen. Kroiher: Když se v Německu zavírají před našim vývozem, proč my bychom odtamtud kupovali?) Proto, pane kolego, poněvadž nemusíme prováděti spolu každý nesmysl, který dělají v cizině, poněvadž jsme zemí, která je poukázána na vývoz. Ale kam se dostalo Německo? Pane kolego, podívejte se přece na německé hospodářství! Chcete dospěti také tak daleko v Československu? (Sen. Kroiher: Ne!) Pak nám neuvádějte Německo za příklad, je nejvýš příkladem odstrašujícím. Také obrovská aktivnost německé obchodní bilance jest jen výsledkem nouze, výsledkem německého dumpingu. Té se dociluje na zádech německých dělníků, německých sedláků a německých dělníků, ti platí tuto aktivní obchodní bilanci. Nechceme tam dospěti a proto se nesmíme uzavírati. Nalézáte se tu ve velmi špatné společnosti. Byl to pan Schacht, který v neděli před 8 dny v Harzburgu propagoval stejnou politiku, jakou vy zde propagujete. Jsou to němečtí národní socialisté, němečtí hackenkreuzleři a němečtí nacionálové, kteří propagují politiku uzavření, a s těmito nalézáte se dnes na stejné linii. Víme již, co se děje ve světě, nejsme k tomu slepými. Ale máme-li na mysli hospodářství v Německu, nemůže býti řeči o soběstačnosti, o omezování sebe samého, o nějakém omezování dovozu a vývozu. Pak ubijeme svoje hospodářství. Proto budeme se s veškerou energií brániti proti takovéto celní politice.

Jednou z nejdůležitějších kapitol - a neostýcháni se naprosto o tom mluviti, mluvil přece kolega Staněk o tom v poslanecké sněmovně velmi obšírně jest ochrana nájemníků. Po mém názoru patří k tomu již pořádná dávka, chtěl bych se rád vyjádřiti parlamentárně, nedostatečného názoru o věci - vyjádřil jsem se tedy přece parlamentárně mluví-li se nes za těchto poměrů, ve kterých žijeme, o odstranění bytových zákonů. Domníváte se skutečně, že odstranění ochran nájemníků, o tom kolega Staněk mluvil v poslanecké sněmovně, je v zájmu státu, že zrušení bytového zákonodárství je v zájmu státních financí a sociální spravedlnosti ke všem? Zákonodárství o ochraně nájemníků je, pravil, privilegium menšiny oproti velké většině a miliony se bezúčelně vyhazují na podporu stavebního ruchu. Žádá volnou soutěž pro soukromou stavbu domů. Opírá se zde o Německo, o kterém praví, že strčilo tolik peněz do podpory stavebního ruchu, že ho dnes nemize více podporovati. Také zde nesouhlasí poukaz na německo, neboť v Německu jsou činže již dávno valorisovány, převalorisovány, až na 120 a 130% a přes tuto valorisaci nájemného, ačkoli se tam vybírá nájemné, jaké zde žádáte, nastala přece letos zkáza. To není žádný všelék pro stát, jak se to vyličuje. O nějakém zmenšení, o odstranění ochrany nájemníků nelze nyní mluviti, to je nemožno. Ti lidé - je to dnes ještě asi více nežli polovina všech nájemníků - kteří jsou pod ochranou nájemníků, jsou ti nejchudší, z valné části. Nemůže býti řeči o tom, aby se zrušovala ochrana nájemníků pro tyto osoby a pro tuto část obyvatelstva. (Sen. Kroiher: Kdo má pokoje nebo 5 pokojů, to není ten nejchudší!) Nechceme se o tom hádati, jsou lidé, kteří mají 4 nebo 5 pokojů, to je pravda, lidé, kteří mají tento byt již od míru. Mezi nimi jsou někteří, kterých není potřebí chrániti, ale také mezi nimi jsou také vdovy, lidé, kteří převratem přišli o své celé jmění, kteří dnes žijí z výnosu tohoto bytu a kteří by právě tak byli uvrženi do neštěstí zrušením ochrany nájemníků, jako jiní. Zde je potřebí velmi přesně rozlišovati. A když již o tom mluvíme, chci poukázati k tomu, že největší část majitelů domů dovedla se sjednáním přiměřených zisků zabezpečiti, ale úmysl majitelů starých domů, který směřuje k tomu, aby se vybíraly stejné činže jako lichvářské činže v nových domech, nesmí se uskutečniti. Proto budeme klásti nejostřejší odpor jakémukoli pokusu odstraniti ochranu nájemníků. Na to se již musíte připraviti.

Mluvil jsem před tím o nouzi obcí a chci se nyní k tomu ještě jednou vrátiti. Dluhy obcí činily koncem roku 1929 7 miliard Kč. Z toho připadají na obce přes 14.000 obyvatelů 4.7 miliardy a na obce pod 2.000 obyvatelů 0.9 miliardy. Tyto cifry vyjímám z řeči kolegy Staňka. Praví jen, že nikoli zvýšení přirážek, nýbrž jiné cesty dlužno nalézti, aby se obcím pomohlo, ale neříká ani slovem, jaké cesty, a toho se právě nedostává. My jsme již před léty v tomto směru stanovili přesný program a vybízíme vládu, aby se na tento program podívala aby seznala, které části z toho lze v přítomné době uskutečniti, aby se odstranila tato tíseň obecních financí.

Budeme se jako dosud, pokud to je možno a v zájmu dělnictva, účastniti vlády. Podaří-li se nám také nadále hájiti zájmy dělníků a nezaměstnaných v této vládě s úspěchem, zůstaneme ve vládě. Nebude-li to možno, opustíme s lehký m srdcem vládu. Opakuji to, co se kolegy Staňka tak těžce dotklo, v prohlášení, které bylo podáno naproti v poslanecké sněmovně: >Víme, že naše požadavky ve vládní většině, ve které mají převahu občanské strany, lze prosaditi jen v tuhém boji. Jsme odhodláni k tomuto boji, budeme podporovati všechna opatření vlády, která směřují k naším požadavkům.< Poněvadž přes různé nedostatky vládní prohlášení, které učinil ministerský předseda, může podporovati směr, který jsem právě naznačil, poněvadž v tomto prohlášení nespatřujeme ničeho, co by zájmům dělnictva bylo na újmu, mnohé však, co směřuje k zájmům dělníků, schválíme toto prohlášení a budeme hlasovati pro to, aby bylo vzato na vědomí. Vznáším však vládě naléhavou výzvu, aby bezodkladně podnikla všechno, aby vším možným způsobem v tomto Mátě bylo pomoženo nouzi nezaměstnaných a nouzi pracujících lidí. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Bergman. Uděluji mu slovo.

Sen. Bergman: Slavný senáte!

Prohlášení, které v této síni učinil ve středu pan předseda vlády, nezastíralo nikterak, že prožíváme dobu mimořádně těžkou, než přes to vyznělo v optimistické očekávání, že společné práci vlády a zákonodárných sborů se podaří vyřešiti včas hospodářskou krisi a že si zachováme dobrou posici, kterou dosud ve světě hospodářském zaujímáme.

Já jistě si vysoce vážím tisku a tím také novinářů, ale domnívám se přece jen, že sbory zákonodárné měly dobré právo, aby jim náhledy vlády byly sděleny dříve. To ovšem jen tak mimochodem, poněvadž hlavní věcí je, že v těžkých dobách, ve kterých žijeme, pan předseda vlády promluvil o situaci a úmyslech vlády do budoucna.

Je dobře býti optimistou a neztráceti hlavy, je dobře, dodávat široké veřejnosti důvěru, že černé mraky hospodářské krise minou nás, aniž by způsobily katastrofu. Optimistický projev pana předsedy vlády možno tedy jen vítat. Ale nejnadějnější a nejkrásnější předpovědi a přísliby nebyly by nám zhola nic platny, kdyby se skutky a ze všech sil nepracovalo k tomu, abychom ve vlnobití okolních hospodářských otřesů a rozvratů udrželi svou pevnou posici a svou zdravou hospodářskou základnu. To, čeho vlastně náš stát potřebuje, je odpovědnost všech činitelů, kteří stát vedou a udržení důvěry široké československé veřejnosti.

A tu prosím, aby mi nebylo ve zlé vykládáno, řeknu-li, že nejde jen o udržení důvěry, ale také o její znovuzískání u těch. kteří ztratili důvěru k vedoucím činitelům státu. Musíme si zcela upřímně říci, že je takových velmi značný počet, a doznati, že nespokojenost s poměry je namnoze oprávněna. Řeknu tedy zcela upřímně a s nejlepším úmyslem o tom několik slov a prosím, aby mi bylo věřeno, že to říkám jedině proto, abychom napravili, kde jsme chybili, a abychom si uvědomili, že v dnešní situaci se nemůžeme spoléhat již jenom na svoje junácké štěstí, poněvadž dnes už nezávisí jen od nás, abychom stát udrželi a přivedli jej k lepším dobám.

Musíme v prvé řadě zabezpečiti spolupráci všeho občanstva pro oběti, které jsou od něho žádány, a musíme žádati činy v prvé řadě od těch, kteří dnes vládnou, t. j. od vládních stran, jichž výkonným výborem je vláda.

A v další řadě k prostředkům, jimiž možno se dopracovati k zabezpečení hospodářské stability a sociálního klidu, počítal bych šetrnost; šetrnost přímo úzkostlivou ve státní správě, ve státní representaci a ve státním subvencování přerůzných podniků, které snad dobře slouží určitým skupinám. či jednotlivcům, ale s prospěchem celku nemají nic společného.

Pan ministerský předseda prohlásil, že vláda jest ochotna ke každé oběti ve prospěch státu, a ohlásil nutnost úspor ve státní správě. A právě za toto prohlášení jsme panu ministerskému předsedovi velmi vděčni, poněvadž důvěra občanstva k vládě a sborům zákonodárným stoupne skutečně jen tehdy, když široké vrstvy lidové uvidí, že se šetří na pravém místě.

Tu úzkostlivou šetrnost v hospodaření se státními penězi prováděl u nás nezapomenutelný a geniální náš finanční ministr dr Rašín. Jemu a jen jemu máme co děkovat za udržení naší valuty. a jen jeho je to zásluha, že ve střední Evropě, dnes hospodářsky rozvrácené, vypadá naše republika jako ostrov pořádku a poměrně značné hospodářské stability a konsolidace. Jak pan ministerský předseda, tak i pan ministr financí vzpomněli ve svých projevech zásluh dr Rašína, vzpomněli jeho prozíravosti, a my bychom mohli jen z té duše vítat, kdybychom se ve správě státu vrátili k osvědčeným zásadám o šetrnosti.

A je u nás příležitosti k šetrnosti dost a dost. Vypadá to sice krásně, když stavíme nádherné ministerské paláce, obkládané mramorem, vykládané drahými gobelíny a perskými koberci a vybavené sochami, luxusními fotely, různými antiguitami i originály, ale náš poplatník divně tuto nádheru státních paláců posuzuje, ví-li, že má zaplatit daně, na něž se mu nedostává, a z nichž se ty drahé mramory, gobelíny a jiné platí. Pan ministr zahraničních věcí pro příští rozpočtový rok snížilo něco požadavky svého resortu, ale toto snížení není tak pronikavé, zvláště uvážíme-li, že státy větší než naše republika mají své zahraniční úřady obstarány daleko levněji, než my.

Mluvilo se svého času - už je tomu moc dávno - že z důvodů úsporných zruší se některá ministerstva a jiná že se spojí. Slavnostně bylo slíbeno zrušení ministerstva zásobování, ale podnes slib splněn nebyl. Toto ministerstvo vzniklo zde v době nedostatku zboží a jeho úkolem bylo zásobovat. Dnes máme nadbytek zboží, nemůže prodat zemědělec, ani živnostník, ani průmyslník, máme nadbytek zásob a ministerstvo zásobování máme tu dále. A stojí nás ročně hezkých pár milionů.

Máme 15 ministerstev, ač na příklad v sousedním Rumunsku mají jich jen osm. Proč máme u nás zvláštní ministerstvo železnic a zvláštní ministerstvo pošt a telegrafů, když docela dobře šlo by oba resorty sloučit v jediný, a to v ministerstvo dopravy, jak už se o tom dávno mluví a debatuje? Nebo proč vydržovat.ministerstvo sociální péče a ministerstvo veřejného zdravotnictví, když oba úřady bylo by možno spojiti v jeden?

To je právě osudná naše chyba, které jsme se dopustili po převratu, že totiž jsme si nadělali úřadů s ohledem na požadavky stran a po případě i na nedočkavost kandidátů, ale nikoliv s ohledem na státní pokladnu a poplatní schopnost občanstva. V ministerstvech a centrálních úřadech, v zemských úřadech i ve správách okresů a větších obcí máme mnoho zbytečných oddělení a pododdělení, která by se dala docela dobře spojit, aby se zmenšila režie. Je jen potřebí změnit nehospodárné úřadování v některých úřadech, zejména směšné písaření. To znamená však také zmenšeni počtu instancí. Znamená to však také, že se musí u nás decentralisovat a že musí také nižší instance mít jistá práva rozhodovací. (Tak jest!) Máme veliký počet úřadů nižších instancí, kde se vůbec neúřaduje, nýbrž jen >postupuje< instancím dalším. Tyto úřady by neměly mít ani zvláštních jmen. Měly by se jmenovati prostě úřady >posunovací<.

Mimo to pociťujeme jako velikou chybu, že podnes nemáme zákona o kompetenci ministerstev a všech úřadů, a že dlouhá a svízelná jednání meziministerská a mezi úřady vedená způsobují značné potíže ve správě státu, nehledě k tomu, že tato dohodování a jednání přijdou nám poměrně draho.

Řeklo se, že bude u nás zřízena úsporná a kontrolní komise. Jest jen litovat, že dosud k ustavení této komise nedošlo, a já musím se jen co nejvřeleji přimlouvati za to, aby zde již ta komise byla, a to rozhodně ještě dříve, než se přijde s eventuálním návrhem na zvýšení některých celních poplatků a spotřebních daní, o čemž už proskakují vážné po věsti. Že by však úspornou a kontrolní komisí měla vláda provádět kontrolu nad sebou samou, to považuji za groteskní. Úsporná a kontrolní komise musí býti komisí parlamentní a neodvislou (Tak jest!) a jen tak bude skýtati záruku, že její poslání se zdaří.

V nedávné době byla naše veřejnost krajně vzrušena tím, co vyšlo najevo ve vyšetřovacím výboru poslanecké sněmovny ve věci státních dodávek. Nebude jistě nikdo popírat, že dosavadní režim v zadávání státních objednávek měl a má mnoho vad, které jsou příčinou oněch ošklivých korupčních případů, o nichž jsme se celí užaslí dovídali. Aby těmto trapným a státní pokladnu poškozujícím případům bylo do budoucna zabráněno, bude nutno pomýšleti na zřízení zvláštního dodávkového úřadu, jenž by dbal pouze a jedině prospěchu státu a jenž by státní objednávky řídil tak, aby ony přišly státu co nejvýhodněji. Je jisté, že mnozí ministři budou se velmi brániti zřízení takového dodávkového úřadu, ale nebude zbývati jiná cesta, máme-li míti jistotu, že při státních objednávkách nebudou se uplatňovati osobní zájmy.

Pan ministerský předseda ve svém prohlášení zdůraznil, že ve správě státu zavedeme příkladnou úspornost a že i v personáliích začneme neodkladně šetřit. Uvážíme-li, že již delší dobu tradují se zvěsti o chystaném snížení platů státních a veřejných zaměstnanců, nelze se divit, že mezi všemi veřejnými zaměstnanci zavládá rozruch a vážné znepokojení. Jsem zmocněn prohlásit jménem našeho klubu a naší strany, že tak my si šetrnost ve státní správě nepředstavujeme, aby se totiž šetřilo na těch, na jichž bedrách celá tíha státní a veřejné.správy spočívá. My naopak snažíme se o to, aby státní a veřejné zaměstnanectvo bylo placeno dobře, aby bylo existenčně zabezpečeno a tak aby se mohlo věnovati svému odpovědnému úkolu. Víme, že spokojený a existenčně zabezpečený úředník či zřízenec státní je nejlepším a nejtrvanlivějším fundamentem státní administrativy, a proto nemohli bychom v žádném případě připustit, aby se se šetrností začalo právě u těch, jichž platy podnes nebyly plně zvalorisovány. (Výborně!) A konečně kdyby se ukázala nutnost, že k zabezpečení státu všichni musíme přinést oběti, pak považuji za přirozené, že se začne šetřiti nejdříve shora, že tady bude dán příklad pravé šetrnosti a obětavosti pro stát. A neváhám říci, že by tu příkladem musili předcházeti naši vysocí státní hodnostáři i členové zákonodárných sborů. Příklad z posledních dnů dává nám Bulharsko, kde sice také dochází ke snižování platů, ale kde v tomto snižování předcházejí příkladem král, ministři a státní hodnostáři.

V přítomné době dělá nám značné starosti otázka další podpory stavebního ruchu, o které tady všichni řečníci již mluvili. S ohledem na velikou číslici, udávající počet nebydlících, nebo špatně bydlících rodin, i s ohledem na povážlivý počet nezaměstnaných, je naší povinností dbáti, aby stavení ruch byl podporován. Jenže tato podpora měla by se díti zcela jinak, než se děla dosud, kdy za miliardy státem poskytnuté postavily se luxusní vily, namnoze pro zámožné jednotlivce, (Zcela správně!) zatím co lidé opravdu potřební podnes marně shánějí byty. Místo vil podporujme stavby obytných domů a přijde to státu levněji. A stát by mohl i peníze získat, kdyby užil práva regresu u těch, kdož jsouce dobře situováni, vystavěli si za státní peníze krásné vily. Stát má podle zákona právo požadovat, aby tito zámožní lidé spláceli nyní státu podporu a z těchto splátek, mohl by se pak vydatně stavební ruch zapodpořiti. S tím souvisí i otázka ochrany nájemníků, otázka, kterou řešíme příštipkářsky už po celá léta, a která přec není sprovozena se světa. Vraťme majitelům domů jejich vlastnictví a podpořme stavební ruch taji, aby lid mohl bydlet, a to levně bydlet. Čím dříve uvolníme toto, hospodářství, tím lépe bude pro stát.

A pokud vydává stát peníze na různé podpory, subvence atd., nechť děje se tak s úzkostlivou spravedlností. Není to přece žádným tajemstvím, že všelijaké podpory rozdílejí se stranicky padle politické příslušnosti toho kterého žadatele. Tento nešvar musí stůj co stůj přestat, má-li tu býti obnovena důvěra občanstva ve stát, jeho vládu a jeho úřady.

A jděme dál v té šetrnosti! Podívejme se do různých těch našich sociálních institucí, které jsou příliš:drahé. Všimněme si zvláště našich nemocenských pojišťoven, které vesměs naříkají na kritický stav svých financí a domáhají se sanace ze státní pokladny! Při tom platí jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec veliké příspěvky nemocenské pojišťovně a této pojišťovně se pořád peněz nedostává, takže není bezpodstatný vtip, že nemocenská pojišťovna může dělníkovi v případě, že si zlomí nohu, dát jen aspirin. Správa nemocenských pojišťoven je enormně drahá a všechno volání po tom, aby režim v nemocenských pojišťovnách byl změněn, vyznívá naprázdno. Měli jsme již několik ministrů sociální péče. Každý slibovala prohlašoval, že vypíše volby do nemocenských pojišťoven, ale podnes se tak nestalo. Jméno demokracie béřeme ráno, v poledne i večer do úst, ale paní v sociálních institucích brání se této demokracii zuby nehty. Chtěli bychom tedy konečně jednou slyšet z úst pana ministra sociální péče rozhodné a závazné prohlášení, kdy míní vypsat volby do nemocenských pojišťoven a jak si představuje ozdravění finančních poměrů v těchto institucích. Zvyšováním příspěvků to rozhodně nepůjde, toho by naše poplatnictvo tak dost přetížené už nesneslo. A rovněž těžce by snášelo poplatnictvo další zvyšování starých daní nebo zavádění daní nových. Mluví se mnoho o zvýšení daně ze zápalek, o zvýšení cel na kávu a čaj, o zdražení tabáku a podobně. A zkušenost nás učí, že tak dlouho se maloval čert na zeď, až se objevil. Máme obavu, aby se tak nestalo i nyní a aby k tomu zvyšování cel a daní nedošlo. Chápeme těžké postavení strážce státních financí, který má sháněti na státní výdaje, když do státní pokladny málo přibývá. Ale pan ministr a my všichni musíme zase chápat, že za dnešní těžké krise je poplatník už na samé hranici možnosti, aby vyhověl všem platebním předpisům a rozkazům. Povážlivou měrou přibývá exekucí pro nezaplacené daně a povážlivě přibývá i případů, kde i zemědělské usedlosti přicházejí do dražby. Za těchto okolností přijíti s návrhem na zvýšení některých daní, dávek a vůbec veřejných břemen bylo by činem nerozvážným a nestátnickým.

Pan ministr financí žádá ve svém finančním zákoně pro příští rok řadu zmocnění k úvěrovým akcím. Třebaže není možno zříci se půjček, přece jen musíme žádati., aby těchto půjček nebylo příliš mnoho, a to zejména půjček dlouhodobých, které by byly příčinou neutěšeného stavu do daleké budoucnosti, ve které budou naši potomci přísně souditi, jak jsme v prvých letech naší samostatnosti hospodařili. Naše umění musí v této době záležeti jen a jen v tom, kde bychom ušetřili. Nemusíme žíti na vysoké noze, můžeme se uskrovniti ve stavbě paláců i ve státní representaci. Vždyť jsme stát malý a teprve se zařizujeme a nemusíme míti všechno najednou. Snížili-li jsme rozpočet pro příští rok o půl miliardy, neznamená to, že bychom musili už na číslici tohoto rozpočtu ulpět. Při dobré vůli a vytrvalé snaze dá se docíliti ještě dalšího snížení státních výdajů.

Konečně neváhám říci, že i veškeré občanstvo může značně přispět k odstranění dnešních těžkých potíží. Je potřebí se jen trochu uskrovnit. Nač jezdit tolik do ciziny a tam vyvážet náš národní majetek, když naše krásná vlast je španělskou vesnicí pro ták mnohého, jenž shlédl Alpy, Pyreneje, Nizzu, Řím a pobřeží Baltického moře? Anebo proč kupovati drahé cizí látky, když máme dostatek dobrých domácích? Proč kupovat cizí salám, když náš těší se nejlepší pověsti? Proč kupovati pomeranče, banány a jiné, když naše domácí ovoce nám zůstává neprodáno? Proč nedávat vždy a ve všem přednost výrobkům domácím před cizími?

Myslím, že dnes a právě dnes mělo by vládu, všechny úřady i všechno občanstvo přímo uchvátit heslo >Svůj k svému<. Bude to jen k dobru všech nás a celé naší republiky.