Krátkou poznámku k opatřením, jež naše vláda vydala o devisách. Že vydání omezeného devisového řádu bylo vzhledem k poměrům nutné, chceme rádi uznati. Zvýšení diskontu Národní banky projevilo se však způsobem více nežli nepříznivým pro naše strádající hospodářství, že musíme klásti oprávněný zajisté požadavek, aby naše Národní banka co nejdříve snížila diskont nejen na výši před tímto posledním zvýšením, nýbrž, aby ho stanovila ještě mnohem menší. Naše banky musí v nejbližší doby, zcela podstatně snížiti své úrokové sazby. Dnešní rozpětí mezi debetními a úvěrovými úroky, je pro naše hospodářské poměry jednoduše příliš veliké. Zde musí naše Národní banka co nejdříve zcela energicky zasáhnouti a banky přímo donutiti k tomu, aby své úrokové sazby snížily. Kdo z nás zemědělců je nucen pracovati s bankovním kapitálem, ten je na tom dnes více nežli smutně. Musí platiti asi 13% na úrocích v době, kdy zemědělství úplně upadlo a nenese žádného důchodu. Požadavek stanovení levné úrokové míry - a opatření levného úvěru pro zemědělství, průmyslu a živnosti je požadavkem, který jsme již tak často vyslovili. Všemi prostředky, jež máme po ruce, budeme se zasazovati o levný úvěr pro naše zemědělství, který nám již odedávna je slibován. Tento úvěr nutno opatřiti.

K otázce úspor u jednotlivých kapitol rozpočtových na r. 1932 vyjádřil se náznakem již kol. Luksch, že jeho poznámky ke kapitole >národní obrana< a všemu tomu, co spadá do této kapitoly, nevyčerpaly všechno, řekl kol. Luksch sám. Polemiku, kterou pan dr Heller vedl proti vývodům kol. Luksche, dlužno označiti jako nikterak pádnou. Jestliže pan dr Heller tvrdí, že dřívější občanské vlády mají vinu na tom, že doba presenční služby nebyla již dávno snížena z 18 na 12. resp. 14 měsíců, pak chtěl bych prohlásiti toto: Ať jen páni ze sociálně demokratické strany podají co nejdříve takovýto návrh! Jsme rádi ochotni podporovati ho s veškerou energií. Jestliže však pánové takovýto návrh nechtějí podati, zaváží-li se však, tak jako my, že takovýto návrh budou skutečně poctivě podporovati, pak jsme velmi rádi ochotni podati během několika málo hodin takovýto návrh. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Jen jedno pravím. Demagogie za tímto návrhem vězeti nesmí! Jsme ochotni tuto věc projednávati tak, jak bychom ji již dávno rádi viděli projednávanou. Pan dr Heller prohlásiti že se tentokráte spokojuje s úsporou při kapitole >národní obrana< ve výši 91 milionů. Prohlašuji mu, že my se s tímto snížením a s touto úsporou u této kapitoly spokojiti nemůžeme.

Názor pana sen. dr Hellera, že podpora stavebního ruchu, t. j. stavba bytů, je nejlepším prostředkem v boji proti nezaměstnanosti, není zajisté zcela správný. Nepopíratelně je stavba silnic v boji proti nezaměstnanosti mnohem účinnější nežli stavba bytů, poněvadž prokazatelně při stavbě silnic nejvyšší procento nákladu činí výlohy za lidský pracovní výkon. Velmi komicky působilo, jak pan dr Heller odůvodňoval význam podpory stavebního ruchu poukazem na stanovisko svazu stavitelů v této věci. Že se tito pánové vyslovují pro věčnou podporu stavebního ruchu při stálém zvyšování státního příspěvku, o tom se nemusíme baviti. Pro nás názory těchto pánů však nejsou směrodatnými. Obchod je právě obchod!

Že naši páni sociální demokraté jsou zdatný mi hospodářský mi politiky a národohospodáři, je nám přece již dávno známo.

Skvěti důkaz této schopnosti podal výkřik jednoho z jejich klubovních kolegů, když pan dr Heller pojednával o otázce čtyřicetihodinového týdne. Že pro zemědělství tento čtyřicetihodinový týden je přiměřený a vhodný, dozvěděli jsme se včera. Dal bych, kdybych k tomu měl moc anebo peníze, každému z pánů socialistů zbytkový statek, na který by musili vzíti vůdce své strany ve svém volebním okrese jako dělníky, a on a jeho rodina musili by jen 2 roky žíti z výtěžku tohoto majetku. Po roce stal by se ze Šavla Pavel. Z pánů kolegů druhé barvy stal by se za rok kolega naší barvy.

K požadavku pana dr Hellera o vydání vládních opatření pro zabezpečenou a upravenou podporu nezaměstnaných připojuji vedle projevů, které jsem již učinil o zákonném pojištění pro případ nezaměstnanosti, ještě toto: Pan dr Heller přichází zde patrně o koňskou délku příliš pozdě k cíli. Nejlépe se to patrně podařilo již kolegům Doudovi, Langerovi, Mikulíčkovi a druhům s jejich návrhem č. t. 605 stran jednorázové podpory v příští zimě. Pan dr Heller mluvil ve svých vývodech také o podobných číslicích, 300 až 500 Kč jako podporu. Za jakou dobu, zdali za týden nebo měsíc, toho neřekl, a zdali jde o pravidelně se opakující zabezpečenou podporu, nebylo nám z jeho vývodů také zcela jasno. Podle mého zdání má běžeti o pravidelnou měsíční podporu 300-500 Kč, vládou zabezpečenou, a to pro všechny nezaměstnané bez ohledu, zdali jsou odborově organisováni či nic. (Sen. Stark [německy]: Toho neřekl!) Mám-li v té věci nepravý názor, dám se rád poučiti. Podal jsem to právě jen tak, jak jsem tomu porozuměl. Snad nejsem dostatečně informován.

Velmi chytře vyjádřil se pan dr Heller o uzákonění podpory v nezaměstnanosti. Chce nyní v zhledem k panující hospodářské depresi ustoupiti od uzákonění tohoto pojištění, požaduje však až do doby možnosti uzákonění tohoto pojištění od vlády taková opatření, že v přítomné době není potřebí zákona.

Páni kolegové Scholz, Böhr a soudruzi mají patrně zcela zvláštní slabůstku pro textilní dělníky. Poznámka v jejich návrhu č. t. 606, že se věnováním 30 milionů pro nezaměstnané textilní dělníky rozpočet nezatíží, poněvadž tento obnos lze vzíti ze sumy povolené na r. 1931, která následkem t. zv. moratoria podle návrhu Hooverova zůstala uspořena, je volena velmi obratně. Jsem žádostiv, co k tomu řekne náš pan ministr financí. Mám totiž za to, že z těchto úspor moratoria ve skutečnosti nebude již míti po ruce ani haléře. Socialistické strany byly se svými návrhy na dávky se strany státu již vždy velmi veliké. O sehnání prostředků si však nikdo hlavu neláme, to se s největším klidem přenechává těm druhým. Čerpati z plného není žádným uměním, není také pro hospodyni žádný m uměním hospodařiti, když je všeho dosti. Není-li však tomu tak, pak musí nastati známé spoření, nemá-li se všechno zhroutiti. Držíme se této staré skutečnosti, ať nás již někdo proto označí za zpátečníky či nic.

Kolem nás hoří. Jako pečlivý hospodář musím k ochraně svého domova včas opatřiti vodu, a to dostatek vody, abych se cítil bezpečný. Chtít čekati, až můj dům začne se všech stran hořeti, pak se teprve starati o vodu k hasení, bylo by po mém názoru špatné a falešné. Záchrana domu byla by jistě;sotva již možnou. Ve smyslu tohoto příkladu chceme se zachovati v zájmu ochrany hospodářství státu.

Ke konci poznámku, kterou adresuji na pana dr Hellera. Pan dr Heller dal se proti mně strhnouti k osobní poznámce, kterou si za žádných okolností nedám líbiti. Dovolil si něco, co mu vůči mně nenáleží. Označuji jeho jednání, mírně řečeno, za akt osobitého povyšování a kdyby se to opakovalo, musil bych mu dáti odpověď, která mu náleží a která by mu zajisté nebyla příjemnou. Nesmí si jako řečník dovoliti ani o píď více, nežli každému jinému z nás náleží. To mu budiž prozatím řečeno.

Ve >Večerním Českém Slově< ze dne 12. října 1931 mluví se o průběhu sjezdu národněsocialisticky organisovaných kovodělníků v Praze, při kterém náš pan ministr věcí zahraničních podával obšírnou zprávu. Zpráva vyzněla v tvrzení, že ve světě, obzvláště v Evropě, stojíme před obratem, ve kterém kapitalistický společenský řád a starý světový názor zmizí, z trosek tohoto zastaralého řádu že vzejde socialismus vítězně jako nový společenský řád a bude povolán převzíti moc ve státě. Jsme přesvědčeni, že tento obrat doleva - u nás doleva, v Německu doprava, cíl však je u obou směrů stejný - se svými snahami jak u nás, tak také v Německu jen tehdy mohl by dojíti svého cíle, kdyby občansky orientované strany těchto.států svých povinností neplnily. U nás si pánové vylomí ještě mnohý dnes ještě dobrý zub na tomto tvrdém ořechu, který jim bude dán k rozlousknutí. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. Tichi.

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte!

Bylo by snad lákavé zabývati se obšírně jen včerejším exposé pana ministra věcí zahraničních. Mám však jen v úmyslu... (Hluk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Tichi (pokračuje): Mám však jen v úmyslu vyjmouti z exposé pana ministra dvě otázky, které nám obzvláště leží na.srdci. Je to otázka celní unie mezi Rakouskem a Německem a otázka. účasti Němců ve vládě. Nepovažuji však za vhodné, že se právě o této otázce, jak tomu bohužel bylo dnes této síni, německé strany mezi sebou hádají ve formě nikoli právě pěkné.

Nelze popírati, že otázka celní unie mezi Rakouskem a Německem je věcí, která také zajímá sousední státy, obzvláště tento stát zde, s jeho sty kilometrů hranic oproti Rakousku a Německu, s jeho staletými hospodářskými a obchodně-politickými styky s těmito oběma státy. Ale podle mého přesvědčení bylo nemoudré, že, jak to ministr věcí zahraničních dr Beneš svého času učinil, otázka celní unie mezi Rakouskem a Německem byla odmítnuta jedině z důvodů politických.

Máme-li, velevážení pánové, na mysli, že náš vývoz do Německa r. 1930 činil 29%, vývoz do Rakouska 14% a do Maďarska 81/2 %, kdežto u spřátelené Francie dotáhli jsme veškerý vývoz jen na 2%, pak shledáte pochopitelným, když řeknu, že také tato otázka s hospodářského stanoviska má pro nás obrovský význam. Musíme si býti jasně vědomi toho, ze pro naši výrobu, hlavně pro náš průmysl, nutno vytvořiti, širokou hospodářskou prostoru a měla se projeviti snaha, vytvořiti středoevropskou hospodářskou jednotku, především sloučení Německa, Rakouska, Československa a Maďarska s 93 miliony obyvatelů, s hospodářským územím, ve kterém by zemědělství činilo 37%, živnosti, obchod a průmysl 63%, života schopný útvar, ve kterém by zemědělství dozajista bylo s to odbýti své výrobky. Ale, velevážení, věc je přece dnes odbyta, i chci se vrátiti jen k jedné věci, o které pan ministr mluvil ve svém včerejším exposé.

Ve své rozmluvě s rakouským vyslancem dr Markem odpověděl zástupce pana ministra věcí zahraničních, ministr dr Krofta, na prohlášení Markovo, že, nedojde-li k celní unii, Německo propadne komunismu, takto: I když se oba státy zhroutí, nedá se právě nic dělat. Nemůžeme dobře pochopiti, že je takovýto projev možný, a je příznačné a smutné, že zástupce ministerstva věcí zahraničních mohl se takto vyjádřiti, když si přece nikdo nemůže přát, aby Německo propadlo komunismu. Neboť zhroucení Německa znamená také zhroucení Rakouska a snad také zhroucení Evropy, a to přece nemůže býti lhostejno žádnému vážnému člověku, žádnému vážnému národnímu hospodáři.

Dále chtěl bych zaujmouti stanovisko ke druhé otázce, kterou pan ministr ve svém exposé zvláště podškrtl. Jisto je, že se mu právě účastenství Němců ve vládě jeví cenným pro jeho zahraniční politiku. Prohlašuji zde s veškerou upřímností, ačkoli jsme dnes v oposici, že se otevřeně přiznáváme k aktivismu, a bylo by dosti nepoctivé nepřiznávati dnes to, co jsme svého času v době účastenství ve vládní většině prodělávali a zač chceme před celou veřejností nésti odpovědnost. Ale jedno dlužno zde konstatovati, že se věci bohužel přes účastenství Němců ve vládě dodnes pro nás dosud nezměnily anebo nezměnily podstatně. (Sen. Luksh [německy]: Bylo by se stalo jinak, kdybychom neseděli ve vládě?) Prosím, kol. Lukschi, prohlásil jsem přece výslovně, že jsem aktivistou, že jsem pro to, aby Němci byli účastni ve vládě. Ale musíme přes to konstatovati, a to také v zájmu německých stran, které dnes jsou zastoupeny ve vládě, že štvaní proti německým úředníkům, také dnes dosud neustala. Potřebujeme jen vzíti do rukou předposlední číslo >Českého Slova<, abychom to mohli konstatovati. Je dnes a odedávna velmi těžko umístiti Němce ve státní službě. Vidíme, že Němci jsou při zadávání státních dodávek těžce poškozování a vidíme, že se také v jazykové otázce mnoho nezměnilo a nezlepšilo. Vidíme totéž u pozemkové reformy a.přídělu lesů. Ve všech oborech se přes loyalní přiznání a jednání Němců ke státu pro Němce nic nezlepšilo, nikterak takovým způsobem, jak si toho jako loyální spolupracovníci poctivě přejeme.

Nyní chtěl bych se ještě zabývati prohlášením ministerského předsedy samotným, a musím již říci, že jeho prohlášení velice zklamalo nejen oposiční tábor, nýbrž také tábor vládní.

Tak, velevážení, nemluví státník, který řídí státní loď, v těžké odpovědné době, ve které dnes žijeme, která je naplněna vážnými hospodářský mi problémy a starostmi. Srovnejte s tím přece prohlášení státníků jiných zemí, anglického premiera Macdonald německého říšského kancléře Brüninga. Jejich řeči znějí zcela jinak. Ukazují s veškerou jasností cestu, kterou se v této těžké krisi musíme bráti. Nicotnými řečnickými obraty nepomůže se ani státnímu, ani soukromému hospodářství. Vláda měla dosti času, aby vypracovala pevně stanovený program a předstoupila s ním před zákonodárné sbory. (Sen. Köhler [německy]: Domnívá se, že se nám nemůže nic státi!) To je falešný optimismus, ve kterém žije nynější vláda. Musíme se snažiti, abychom těm, kdož chtějí pracovati, opatřili práci; díváme-li se však na skutky vládní většiny a vlády samotné, pak nejsou tyto věru takové, aby splnily tento slib předsedy vlády. Náš hospodářský život jest úplně otřesen, jak tomu ještě nebylo. Počet nezaměstnaných čítá statisíce. Čítali jsme v červenci 1930 76.206 nezaměstnaných a v červenci 1931 již 209.424 nezaměstnaných. To však není správná číslice, to jsou jen ti, kteří se hlásí o práci, počet skutečně nezaměstnaných je značně vyšší, a my všichni hledíme s obavami vstříc zimě, kdy počet nezaměstnaných stoupne ještě o obrovskou číslici. Měli jsme r. 1930 do konce srpna 561 konkursů a 2.544 vyrovnání a máme ve stejném čase r. 1931 651 konkursů a 3.261 vyrovnání s obrovsky vzrostlým zadlužením. Vidíme zcela jasně, že zproletarisování malých a středních živností pokračuje obrovskými kroky. A i když hospodářská krise nezůstala bez vlivu na naše poměry, že se však u nás špatně hospodařilo, to přiznává, nejen ministerský předseda, nýbrž také ministr financí. Ministr financí konstatuje, že stát má asi 388.000 státních zaměstnanců, bez učitelů a pensistů - to jsou zase ještě mnohé desetitisíce - dále konstatuje ministr financí, že po restrikci bylo zde ještě o 38.000 zaměstnanců více, nežli před ní. Vidíme, že rozpočet vykazuje miliardy osobních výdajů, a nedávno prohlásil bývalý ministr železnic Najman ve schůzi, které jsem se zúčastnil - -a musil by to věděti - že v železniční správě jest o 40.000 zaměstnanců nadbytek, kteří dnes musí býti placeni, aniž by vlastně nalezli zaměstnání. I když počet nezaměstnaných je do jisté míry podmíněn trochu příliš radikální racionalisací, musíme přece konstatovati, že také neblahá obchodní politika mnoho k tomu přispěla, a nedávno kdosi konstatoval, že máme zde ve státě 111 generálů, ale ani jediného obchodního generála, který by dovedl prováděti správnou obchodní.politiku. Obrovské jsou škody, které vznikly našemu průmyslu především celní válkou s Maďarskem, obzvláště textilnímu průmyslu. Tažte se jednou v Liberci a v Brně, jak se vede průmyslu! Kdežto naše továrny nutno zavírati anglické látky hrozivou měrou vnikly do Maďarska a zatlačují náš průmysl úplně z maďarského trhu, takže sotva kdy nám bude možno tam zakotviti. Vidíme, že v Podkarpatské Rusi se kazí přes 100.000 vagonů bukového dříví, dráhy ztrácejí touto celní válkou 300.000 Kč ročně na dopravném. Nedávno - to je příznačné - konal se projev průmyslu, ve kterém mluvil dřívější ministr obchodu Hotowetz. V tomto velikém projevu bylo konstatováno, že by bylo naléhavě potřebí, aby stát konečně jednou navázal řádné obchodní styky s Ruskem. Také to je otázka, o které dlužno otevřeně promluviti. Německo dostalo za 21/2 miliardy marek objednávek pro Rusko; dnes je zaměstnáno v Rusku 11.000 německých a 6.000 amerických a jen 50 českých inženýrů - příčinou toho všeho je naše trochu úzkoprsá obchodní politika, obzvláště úzkoprsá politika zahraniční.

Ale jinou otázkou, o které zde při řeči pana řečníka přede mnou byl trochu živý spor, jest otázka sociální, o které bych také promluvil. Můžeme se radovati z toho, že přišlo trochu života do senátu, opakem k parlamentu. Byly to ovšem dvě vládní strany, které si ležely ve vlasech. My všichni jsme přesvědčeni, že se také o sociální otázce musí mluviti zcela otevřeně, já pro svou osobu mohu otevřeně říci, že jsem se dopracoval k přesvědčení, že stát s nedostatečným sociálním zákonodárstvím při hospodářských otřesech je méně odolným nežli stát, který má sociální zákonodárství. Toto přesvědčení jsem si osvojil a vy uvidíte, že státy, kde není sociálního zákonodárství, dříve se zhroutí nežli státy, které v té příčině něco učinily. Ale jedno pravím, že se totiž v sociálním zákonodárství nesmí dělati snad příliš mnoho. Smí se dělati jen tolik, co výroba snese, a jestliže kol. Stöhr zde konstatoval, že se socialistickým ministrům v ministerské radě podaří prosaditi své požadavky na 100%, pak je to ovšem vysvědčení chudoby pro občanské strany. To dlužno již zde konstatovati.

Chtěl bych promluviti o něčem ze sociálních otázek. Zavedli jsme zde od převratu podpory stavebního ruchu. Vydali jsme dodnes přes 4 miliardy přímých podpor stavebního ruchu, oželeli jsme jednu miliardu na daních při levném nájemném ve starých domech, 3 miliardy daroval stát na daních pro novostavby. Jako sociálně cítící lidé nejsme proti tomu, že se něco takového stalo, ale podpora stavebního ruchu - to musíme říci zcela otevřeně a poctivě - nebyla vždy na prospěch těm, pro něž byla vytvořena. Není tisíce lidí, kteří ze spekulace využitkovali systému této státní péče? Nebylo by zde možno regresním právem obdržeti zase zpět část těchto obnosů? Mluvilo se o tom již opětovně. Byla by to vděčná úloha, kterou by si pan ministr sociální péče měl uložiti, řešiti totiž konečně jednou otázku regresního práva, poněvadž bychom pak mohli obdržeti zpět 500 milionů Kč, kterých by se v dnešní těžké době mohlo použíti na podporu stavebního ruchu.

Ještě další otázka! Socialistické strany se domnívají, že by se otázka nezaměstnanosti mohla řešiti zkrácením pracovní doby. Vidíte, že pan ministr sociální péče na návrh socialistických stran již vypracoval takovýto zákon, který stanoví t. zv. 40hodinový týden při stejné mzdě. (Sen. Köhler [německy] To nestojí v zákoně!) Bude se to již tak praktikovati, jak to stojí v zákoně. Dotkl jsem se této otázky při schůzi, na které byl také pan sen. Luksch, jsou přece stanoveny výjimky pro zemědělství, pan ministr sám uznává. že čtyřicetihodinový pracovní týden. nemůže přicházeti pro zemědělství v úvahu. (Sen. Luksch [německy]: V jistých dobách!) Pan ministr míní v důvodové zprávě, že by se tím mohlo zase zaměstnávati 250.000 nezaměstnaných. Nemám nic proti tomu, kdyby se tato předpověď mohla uskutečniti. Stojím však na stanovisku, že by to byla zajisté otázka, kterou by především průmysl musil řešiti kolektivními smlouvami s dělnictvem. Stojíme na stanovisku, že se tím především znesnadňuje možnost konkurence, dokud se sousední státy neuchopí stejných sociálních opatření. Stojíme obzvláště na stanovisku, že tato opatření jsou pro malé živnosti nemožností. Nelze přece i osmihodinovou dobu pracovní při sezonních živnostech..... (Výkřiky.) - o tom možno se příti - snadno prováděti. Není to možno, poněvadž na př. při stavbách musejí se práce zpravidla prováděti v určité lhůtě. Zákon byl by neštěstím pro malé živnosti a výjimka pro malé živnosti není stanovena, ani v zákoně samém, ani v důvodové zprávě. Proti tomu se musíme ohraditi, poněvadž by se dnešní hospodářské poměry v malých živnostech takovýmto zákonem jen ještě zhoršily. Také mezinárodní úřad práce zabýval se tímto problémem a v poslední své schůzi prohlásil, že o čtyřicetihodinovém pracovním týdnu nelze jednati a zamítl příslušný návrh.

Uvážíme-li, že u nás platíme za úrazové, nemocenské, pensijní, a starobní pojištění, na Léčebný fond atd. ročně skoro 21/2 miliardy a že správní výlohy činí ročně skoro 200 milionů - správní výlohy v šech sociálních ústavů činí 200 milionů ročně - pak docházíme k přesvědčení, že se zde přestřeluje. Vidíme Přece zhroucení sociální politiky ve všech možných oborech, především u nemocenských pokladen. Upadají dnes, poněvadž již nemohou dostáti všem svým závazkům. Lékárníci, lékaři atd. mají obdržeti velké tisíce korun, a není možno tyto obnosy sehnati. Nemocenské pokladny dluhují 60 milionů Ústřední sociální pojišťovně, peníze to, které vybírací na starobní pojištění a neodvádějí. (Výkřiky ) To jsou poměry, o kterých se musí mluviti.

Kol. Stöhr mluvil o této otázce snad trochu příliš intensivně. Já však dávám zde o této otázce promluviti někomu, jehož všichni uznáváme za odborníka v oboru sociální politiky, nikomu jinému nežli tvůrci zákona, dr Schönbaumovi. Prohlašuje v jistém článku z poslední doby, že jeden pojištěnec stál r. 1928 ročně 253 Kč, kdežto dnes stojí 419.33 Kč, a on sám praví, že příčinou toho jsou především vzrůstající nároky dělníků, péče o zuby, zotavovny atd. To říká dr Schönbaum, nikoli já. Nechci, aby se mně dostalo výtky nesociálně smýšlejícího člověka. Dr Schönbaum praví, že vinou je nezaměstnanost, a co kolega Stöhr zde pravil, zneužívání nemocenského pojištění, které je dnes na denním pořádku. To praví dr Schönbanm ve svém díle. Konstatuje dále, že r. 1931 počet pojištěnců klesl o 215.000 a že počet lidí práce neschopných a za nemocné hlášených stoupl ze 196.000 na 233.000. Vidíme ještě něco politováníhodného právě v otázce sociální péče, v případě nemoci dělníků, že totiž všechny tyto nedostatky v nemocenských pokladnách atd. jdou na účet dělníků. Dělníci jsou zkracováni, dávky dělníkům poskytované nejsou daleko takové, jako byly dříve.

Vidíme v sociální politice nadále zhroucení. gentského systému, také instituce, pro kterou se socialistické strany rozohňovaly. Víme, že ministr sociální péče musil v poslední době dáti 20 milionů na podporách odborovým organisacím. (Sen. Karpišková: Prozatím jen dva!) Paní kolegyně, mám tuto zprávu z novin, nikoli od pana ministra komunistické noviny - přiznávám se také k prameni - to konstatovaly. (Výkřiky.) Stojí tam, že ministr sociální péče dal 20 milionů pro tyto účely organisacím.

Ke všemu neštěstí a bídě dožíváme se dnes ještě zhroucení obecních financí. Dnes je zjištěno, že 53 % veškerého jmění obcí je úplně zadluženo, zadlužení obcí činí daleko více než 7 miliard. Pravím, že toto zhroucení obecních financí musilo přijíti, bohužel, poněvadž obcím uloženy byly úkoly, které na celém světě má plniti stát. a:nikoli obce. Nikde na světě nejsou obce nuceny dlážditi silnice, péče o chudé byla by také věcí státu. Anebo stavba státních úředních budov! Město obdrží jednoduše rozkaz stavěti státní úřední budovu za 2-3 miliony. To by nebylo věcí obce, to by bylo přece věcí státu. Také péče o dělníky nebyla by věcí obce, nýbrž věcí státu. Pak není divu, když musí dojíti ke shroucení obecních financí, i pravím zde, že je štěstím pro poplatníky, že máme finanční zákon pro samosprávné korporace. Kdybychom ho dnes neměli, stouply by přirážky zase na 2.000 až 4.000%.

Mluvíme stále o tom, říkáme to neustále a všude se také konstatuje, že na hospodářské krisi mají vinu také banky a kartely. Obrovská režie zdražuje úvěr, který dostávají jednotlivé firmy, a mluvil-li jsem o počtu konkursů a vyrovnání, nutno konstatovati, že valná část těchto konkursů a vyrovnání způsobena je nezdravým hospodářstvím v bankách a drahým úvěrem. Slyšíme-li, že kartely poskytují obrovské zisky, když se výroba zdražuje tím, že suroviny stoupají v ceně, slyšíme-li, že Živnobanka samotná vykázala přes 40 milionů čistého zisku v roce 1929, slyšíme-li, že Škodovy závody měly 68 milionů čistého zisku, že ocelářské a hutní závody přes špatnou konjunkturu měly 47 milionů zisku, Poldina huť 15 milionů čistého zisku, Schoellerovy cukrovary - to bude jako agrárníka zajímati mého přítele Luksche - měly stále ještě 6 milionu čistého zisku, kdežto sedlákům za řepu nic neplatí, Inwaldova sklárna 4 miliony Kč, pak je to přirozeně otázka obrovského významu.

Jen zcela krátce chtěl bych říci několik slov o daňové politice. Nový ministr financí mínil ve svém výkladu k rozpočtu.

Že je nutno vymáhati daně, které činí skoro 4 miliardy. Nemám nic proti tomu, ohrazuji se však proti tomu, aby se s vymáháním daňových nedoplatků začínalo u těch nejmenších, kdežto se s akciovými společnostmi a s velkými koncerny, které dluhují miliardy, při placení daní jedná šetrněji. Ale tam leží valná část těch 4 miliard daňových nedoplatků a tam se mají vymáhati.

Na jednu věc bych zde chtěl zcela obzvláště upozorniti. Kol. sen. Pánek podal před nějakým časem návrh zákona, který žádá t. zv. státní dopravní monopol, t. j. že stát v rámci dopravního monopolu zřizuje nejen dráhy a jiné veřejné dopravní prostředky, nýbrž obzvláště také autodopravu. Proti tomu se musíme ohraditi. To by bylo zasahování státu do soukromého hospodářství. Máme z minulosti nejhorší zkušenosti u všech věcí, které stát jako takový spravoval. Potřebujeme se jen podívati na státní závěrečný účet a vidíme, jaký čistý zisk dávají naše státní statky. A když dráhy vykazuji obrovský schodek, spočívá chyba právě v tom, že ještě nikdo nedovedl anebo se nepokusil dráhy propachtovati a tímto způsobem docíliti čistého zisku, poněvadž by se právě soukromí podnikatelé uchopili věci docela jinak. Ve všech státech se však automobilismus v každém směru podporuje a nepotlačuje. Zde však je úmyslem, aby se vy tvořením takovéhoto dopravního monopolu připravilo tisíce lidí o chléb a o existenci. A právě nyní se zase připravují nové zákony, které budou míti podobný účinek. Mluviti zde o kapitole drah nepovažuji za vhodné, vrátím se k tomu ještě při rozpočtu.

Velevážení pánové! My živnostníci docházíme stále více k přesvědčení, že jak velkokapitalismus, tak socialismus vždy přes všechny stížnosti naleznou společnou cestu - dovozoval jsem to také na schůzi v neděli - že nám živnostníkům může býti zcela lhostejno, vede-li se spor o to, zdali směr jde doprav a nebo doleva, poněvadž jsme přesvědčeni, že pod troskami veliké hospodářské války nebude ani kapitalismus ani socialismus, nýbrž střední stav, stav živnostenský, na jehož zádech se boj vede.

Takovýmito opatřeními, jaká nyní každodenně a každé chvíle vidíme, možno konečně dohnati živnostníky k zoufalství. Nedivte se potom, když živnostníci v Praze volí pana Stříbrného a jeho listinu, poněvadž v zoufalství hledají záštitu tam, kde sobě, i když omylem, slibují ochranu. Je dosti smutné, když stav, jako stav živnostníků, musí sahati ke stávce, prostředku to, který dříve byl jen výsadou dělnictva. Půjde-li to tak dále, pak - prohlašuji to zcela otevřeně může jednou nastati den, kdy 700.000 živnostníků a obchodníků prohlásí: Neplatíme více žádných daní a žádných sociálních příspěvků. Co se potom stane, o to nechť se starají ti, kdož jsou odpovědni za hospodářskou politiku, která živnostníky přivedla tak daleko. (Sen. Luksch [německy]: A my agrárníci budeme živnostníky při tom podporovati!) Těší mne obzvláště, že v této věci nalézáme u zástupců zemědělství porozumění.

Velevážení! Jsme pro to, aby se spořilo, ale má se spořiti všude a na pravém místě. Varujeme vládu, aby novými daněmi a dávkami ničila stav obchodnický a živnostenský v jeho existenci. My trpíme, když obce špatně hospodaří, my trpíme, když stát špatně hospodaří. My jsme byli oproti státu vždy jen těmi, kdož dávali. na druhé straně jsme však my němečtí živnostníci při státních dodávkách odstrkováni, nespokojenost zproletarisovaných vrstev stavu živnostenského a obchodnického roste stále více a z tohoto stanoviska nemůžeme vzíti na vědomí prohlášení pana ministerského předsedy, které nám ničeho neříká a ničeho nepřináší. (Potlesk.)