>Riaditeľ Drašar s javiska slovenského národneho divadla robí si neslýchaný posmech z náboženstva a katolizmu. Slováci budú museť bojkotovať divadlo, ktoré drzo, provokatívne przní nielen umenie a slovenčinu, ale aj náboženstvo. Bohopustý operetný cirkus, ktorý smutnou zásluhou českého riaditeľa slovenského národného divadla, z Olomouca privandrovavšieho súkromého podnikateľa a či riaditeľa Ant. Drašara vlúdil sa od istého času do reprezentačnej divadelnej budovy hlavného mesta Slovenska, aby v mene pokrokárskej osvety a na večnú hanbu kultúry vystrájal tam vyberané orgie nekvalifikovaného barbarizmu, tak sa vidí, už dotancúva. Tam sa robia legrace, švanda a šejdrovina a čo ja viem aká ešte, ale na drašarovskej úrovni zaisté velmi ušľachtilá a povznášajúca zábava zo svojho evangelia, Pána boha, zo zpovednice, z kňažského oltárneho spevu, z nuncia, z arcibiskupa a zo všetkého, o čom riaditeľ Drašar a jeho verná a poslušná herecká smotánka vie, že je nedotknutelné i predrahé nám, českopokrokárskym jedom neotráveným ľuďom, katolíkom a Slovákom.<

To píše >Slovák< a ešte viac: Tak ďaleko zdvihli už tú kultúru na Slovensku, že slovenským katolíkom verejne pľuvajú do očí, patričné úradné medzítka to trpia a nepokutujú takéto kulturně brigantstvo. Toto má snášať slovenský národ? Takú drzosť, také zauškovanie 70% okatolickeho obyvateľstva? Hrajú si s ohňom tí, ktorí to páchajú. V terajších búrlivých, základy rodinného a štátneho poriadku ohrožujúcich časoch a prúdoch takto urážať ducha zbožného, rodinu a štátny poriadok udržujúceho je aj protispolečenské a protištátne páchanie. Keď ten riaditeľ dáva také smradľavé kusy a šíri smrad, na to sú odpovedi: smradlavé vajce, keď úrady neznemožňujú takúto hanobnosť.

Často počujete, že sa vraj na to Slovensko dopláca. O účtovaní pre Slovensko nemali sme a nemôžeme mať čistého obrazu a pochopenia, lebo o výdajoch a príjmoch slovenských nikde nepodá vláda čistého obrazu prez to, že naša strana na moju iniciativu podala v senáte návrh, aby bol zhotovený osobitný rozpočet pro Slovensko a aby vláda 1/2ročne alebo aspoň ročite v Národnom shromaždení účtovala, čo sa venovalo pre Slovensko zo štátneho rozpočtu na investície, státne dodávky, meliorácie, vodocestný podporný fond, núdzové práce a pre nezamestnaných. Je pravda, že v štátnom rozpočte sú položky pre Slovensko, ale tieto položky neodpovedajú procentám, ktoré Slovensku patria. O tom naša strana pri prejednávaní rozpočtu podrobne pohovorí, ale ani z týchto preliminovaných položiek nezúčtuje sa a položky niektoré sa ani neprevedú a nezúčtuje sa z nich, takže neni presného obrazu, čo sa na Slovensko venovalo.

Pán min. predseda mluví: Musíme upravovat svoje výdavky podľa nosnosti svojich príjmov. Nesmieme žiť nad pomery. - A predsa sa vydáva tam, kde toho nie je nutne treba. Rozpočet ministerstva zahraničia je snížený len o 15 mil. Kč, zostáva mu ještě 150 mil. Kč na výdaje. Je to mnoho, a neškodilo by bývalo ešte druhých 15 mil. stiahnuť, aby sa šetrilo. Keď mluví pán ministerský predseda, že nesmieme žiť nad pomery, tedy ani pred zahraničím nesmieme ukazovať nejaký prebytok našej republiky. Keď sa spomína šetrenie, pýtam sa len v jednom prípade, prečo a začo má jeden správca centrálnej - správy církevných majetkov ročne 168 tisíc korún, ako sme to počuli od takého zamestnanca, ktorý účinkoval dlhší čas na církevnom majetku. Za čo má tak veľký plat? Za to, že tieto církevné majetky stále vykazujú deficit, majú ešte milionové pôžitky, chcú uvaliť na tie majetky ktoré za církevnej správy donášaly zisk a z ktorých sa mohly udržoval dobročinné ústavy, nemocnice, školy atď.? Pán ministerský predseda zástupcom tlače pravil: >Nedovedeme u nás nic zlikvidovati na 100 %. < A ďalej pravil: >Náš veřejný život trpí často vypjatým stranictvím. Proto heslo odpolitisovati veřejný život se stává akutním. <

Sú to zasa len - pekné slová, fráze a vskutku sa robí opak toho. Pán ministerský predseda myslel zaisté na likvidovanie afér, ale nelikvidujú sa ani aféry spoločenské, život rozvracajúcich na Slovensku a stranícka práca škaredo zpolitizovala celé Slovensko. Vysielajú sa tam, na veľkú radosť vlády, celé húfy agitátorov pobrať slovenské hlasy. Niet pokoja, slovenský ľud rozoštvávajú a trhajú na caparty ako nejakú handru. V jednom meste, nechcem ho pomenovať, abysom jeho dobré meno nekompromitoval, kandidovali majitelia vychýreného báru a kandidátku podpisovali v meste dobre známí ľudia, medzi nimi aj pravotár a iní v meste známi činitelia. Tedy ten volebný spôsob zpolitizovať aj voľby do obcí, donáša takéto škandále, takéto výkvety. To zpolitizovanie volieb do obcí zapríčiňuje len štvanice, nepokoj a škandále, ako som spomenul, takže sa môže stať, že k tým 26 stranám pripojí sa ešte strana bárových dám. Máte v našich dedinkách, mestečkách 6, 8, 10, 15 aj viacej strán, ktoré sa potierajú. To sa robí umele, aby sa Slovensko zoslabilo, aby jedna slovenská strana nezmocnela. V Bratislave kandidovalo 26 strán na veľké gaudium Prahy, lebo v tomto nezdravom, škodlivom, straníckom boji Pratislava prevýšila ešte Prahu.

Pán ministerský predseda sám uznáva, že je to nezdravý stav, ktorý škodí aj dobrému menu republiky, lebo taká roztrhanosť nejestvuje na celom svete. Trimilionová slovenská krajina má 26 strán, kdežto 110milionové Spojené štáty americké majú len dve rozhodujúce strany. Najviacej teší nepriaznivcov Slovenska a katolickej myšlienky, že rozoštvali aj slovenská katolická stranu. To všetko neni v prospech Slovenska, ale není ani v prospech republiky. Prečo tedy vláda nekoná to, čo by v jej moci bolo, aby sa zamedzilo takéto štvanie a takéto trhanie Slovenska?

Už raz bola vzpomenutá idea, že stra­ ničky, ktoré nedosiahnu určitého počtu voličstva, neprijdú ani do úvahy, potom pri útvare strán a pri politickom živote. Kde sú stále štvanice, tam niet pokoja, kde niet pokoja, tam niet konsolidácie a kde niet konsolidácie, tam niet cieľa. Rozoštvávanie, soslabovanie Slovenska znamená aj rozoštvávanie a zoslabovanie republiky. Dobra to vedia aj v zahraničí a vláda predsa to trpí a nič nekoná proti tomu, ešte ta podporuje. Rozoštvávať, soslabovať Slovensko je aj štátu veľmi nebezpečná stranícka politika. Keď pán ministerský predseda mluvil o odpolitizovaní z prehnaného stranického živ ota verejného, prečo sa nič nekoná tým cieľom, ba koná sa toho opak? Tie pekné slová sú len frázou a koľko milionov to stojí, tie stálé voľby a štvanice? Ešte dnes mohla byť občianska vláda a bolo by lepšie bývalo v republike. Tie voľby zhoršily aj finančnú situáciu štátu. Narobily sa dlžoby, biede sa neodpomáhalo, sľúbilo sa, že sa z tých koaliciou odhlasovaných 150 mil. Kč bude dávať na podporu kríze roľníctva, ale slovenský roľník z toho nedostal ani ochvienky. Odhlasovalo sa 130 mil. Kč na investičné práce vraj. Z týchto 130 mil. Slovensko nepocítilo ani zbla úľavy. Lebo čítame v novinách odborných, že lístky na stravovaciu podporu u chudobného robotníctva zneužívajú sa na chúťky a výlety jednotlivcov, ako to náš odborný časopis >Slovenský železničiar< píše. V tejto veci budeme pokračovať ďalej po čas rozpočtu, kde sa celý tento príbeh podrobne sdelí aj verejnosti. Či budú terajšie sľuby a fráze vládneho prejavu mať ten istý výsledok, že neuvidíme žiadny reelný program a jeho uskutočnenie?

Pán ministerský predseda prejavuje, že je treba riešiť otážku nezamestnanosti. To celý svet vie, že je treba riešiť otázku nezamestnanosti. To ani netreba s tohoto miesta tu povedať, lebo je to každému jasné a zrejmé. S takým prejavom otázku nezamestnanosti absolutne nevy rieší, to je zasa len bezúčelná fráza.

Vládné prehlásenie malo dať konkretné reálné návrhy a program, ako chce sanovať nezamestnanosť. Prečo nepovie vláda, kde na akých krajinách aké práce sa budú konať? Nemá programu, len sľuby a fráze! Vlastný program terajší koalicie je: Nedať program! (Výkřiky.) Na Slovensku tej práce by bolo dosť, tu treba rieky, potoky, regulovať, mosty, železnice stavať, cesty opravovať, pozemky a pašienky meliorovať atď. Prečo vláda nedá program? Rozhodne žiadame ten program a nie len banálné fráze. Prečo nevyhovuje vláda žiadostiam národohospodárskych sborov Slovenska a Podkarpatskej Rusi v dodaní prác pre hospodárské účele? Hneď by bolo mnohým chudobným slovenským krajinám pomožené. V Hornom Trenčiansku máme neschôdné cesty, kde nielen že ani autom, ale ani vozom sa nedá prejsť, kde sú obce od železnice a sveta celkom odtrhnuté, kam nemôžu ani dojažďať hasiči. aby povstavší oheň zhasili, ako sa to stalo v obci Lutiša. Na tejto neschôdnej ceste zo Starej Bystrice do Belej, kde ani lekár ani kňaz, ani vojsko nemôže chodiť. Zomrelých ledva možno odvážať. I vojenské kruhy sa zhrozily pred stavom týchto ciest, ale nerobí sa nič. Plány sú prevedené, sľuby sú dávané, fráze sa hovoria, ale nerobí sa nič. Peniaze na prácu slovenského ľudu sa nedostávajú. Na potok Balenský je preliminované 800.000 Kč. Je to všetko na papieri, ale vo skutočnosti sa Slovensku nedáva práce. (Sen. Kindl: Stávik tam posílá četník, to je málo ještě?)

Čitáme v novinách, že v Žiline v súkennej továrni následkom poklesu anglickej meny prinútení sú prepustiť niekoľko sto robotníkov. Tu má vláda príležitosť dokázať nielen dobrú vôľu, ale reálnu konkretnu prácu, má sa postarať o to, aby toto nezamestnané robotníctvo dostalo prácu, má podať presný program, kde, v ktorých krajoch alebo v ktorých obciach ako sa bude pracovať. Toto čakáme, ale nielen takéto prázdné fráze. Veď tak sa zdá, že od tejto vlády sa nedočkáme ničoho. (Sen. Kindl: Nedočkáte se!)

Rozpočet ministerstva národnej obrany sa snižuje o 91 milionov. I Francúzsko snižuje svoje vojenské výdavky. Ale o odzbrojení vo vládnom prehlásení nestojí ani slova. Bárkeby všetky štáty celého sveta snižovaly výdavky na zbrojenie, tak by hospodárska kríza hneď uľavila. Vojsko musí byť, je potrebné pre udržanie poriadku, bezpečnosti, pokoja v štáte a pre zabezpečenie hraníc, ale na čo sa prevádza vo všetkých štátoch také neomedzené nesmyselné zbrojenie a chystanie sa na nové vražedné války otravnými plynami a všetkými hrôzami, čo je horšie ako zúrenie dravej zvere?

Povedal som to na zasedaní interparlamentnej Unie v Bukurešti, ale zdôraznil som i to, že odzbrojenie môže sa previesť len vtedy, keď sa k tomu zaviažu všetky štáty bez výnimky a keď sa bude prevádzať dostatočná najprísnejšia kontrola. (Sen. Kindl.: jeden lupič se vymlouvá na druhého!) Je treba, aby sa zamedzilo tajné zbrojenie, lebo keď len jeden štát by zbrojil pri odzbrojení druhých štátov, tak by to bolo väčšie nebezpečie války ako zbrojenie všetkých, poneváč ten ozbrojený štát by mohol napadnúť a premôcť odzbrojené štáty. Tedy odzbrojenie musí byť všeobecné. Národy nechcú války, (Sen. Kindl: Dělnictvo si je nepřeje!) ony preklínajú válku, ani robotníctvo nežiada si války, lebo je to len nivočenie kultúry. (Sen. Kindl: Ať tam jde v prvé řadě buržoasie a hned bude po válce!) Ale štváči, provokatéri a intrikanti, diplomati, politické, finančné, šovinistické a iné záujmové skupiny nutia národy do válok, do vojny. Preto národy musia zničiť a znemožniť válečné plány nesvedomitej diplomacie. Národ má byť, už počínajúc od ľudových škôl, vychovávaný k idei svetového mieru a riešenie sporných otázok medzi štátmi má sa diať nie vojnami, válkami, ale má sa to pred medzinárodnými tribunálmi vybaviť, ako sa to deje v súkromom živote, kde riešenie sporov krvavý m válečným spôsobom je najväčší barbarizmus. (Sen. Kindl: Ať si to vyrovnají presidenti a císaři mezi sebou!)

Historia učí, že války vyprovokovali obyčajne jednotlivci, nie národy. Národ s národom by žil v pokoji, ale sú jednotlivci, štváči a záujmové skupiny, ktoré provokujú válku. (Sen. Karpišková: Jsou to také cíkve, především katolická!) Len tomu katolicizmu dajte pokoj! Hlava církvi. Vatikán pracoval aj po čas války za pokoj a vyzval bojujúce štáty, aby už utvorily mier. (Sen. Karpišková: Máte nejmenší legitimaci takto mluvit! - Sen. Janík: Prečo vaši delníci robili delá a zbrane? Posl. Pik bere ročne 360 tisíc tantiém! - Ten mal legitimáciu pobádať súdruhov, aby nerobili! Nemeckí sociální demokrati na námestí v Berlína spálili vlajku a išli do boja!) Čo tu pán kolega povedal, chcel som iste sám teraz povedať a už som povedal na shromaždení tiež súdruhov, kde mi povedali, prečo kňažia požehnávali zbrane? To som odpovedal už pred rokom - a boli to komunisti - že keď oni vedia povedať o tom požehnávaní, prečo ich soc.-demokratickí a vôbec socialistickí robotníci a komunisti robili delá a zbrane? Od nich to závisí. Mohli povedať: Nebudeme robiť a kňazia nemali by čo požehnávať. To by boly múdré veci.

Žial Bohu sú štáty, kde ešte aj dnes sa už aj mládež v o školách a doma šílene vychováva k zúrivosti válečnej. (Sen. Kindl: To u nás je předvojenská výchova pro dvouleté děti. ) Nechcem menovať, ktoré štáty. Myslím, kto zná pomery, vie, kde sa vychováva najzúrivejšie, najdivokejšie mládež k válečným vášňam a k válečnému šíleniu. Vlády majú tedy zaviesť systematická propagandu mieru a pokoja do škôl a do vychovávania mládeže, aby mentalita národov nebola za vojny, ale proti vojnám.

O odzbrojení nenachodím v prejave pána ministerskeho predsedu ani slova (Výkřiky sen. Kindla.) Pán kolega, ráčte si žiadať slova a potom môžte reflektov ať na moje vývody. O odzbrojení nenachodím v prejave pána ministerského predsedu ani slova, kdežto otázka odzbrojenia a pokoja je jedna z najakutnejších otázok nielen nasej republiky a Europy, ale i celého sveta a preto odzbrojovacira konferencia v Ženéve 2. februára 1932 musí sa skončiť s výsledkom, ináč bude ohrožená kultura ľudstva.

Zbrojenie a odzbrojenie úzko súvisí s hospodárskou krízou. Teraz mám príležitosť odpovedať na famózné poznámky pána sen. Kroihera, ktorý v jeho poslednej reči svojim vtipkovaním pozornosť venoval mojej maličkosti preto, že som predniesol sťažnosti a požiadavky Slovenska.

Je tomu asi tri roky, keď ešte nebola tunajšia rudozelená koalicia, keď ešte pán sen. Kroiher v občianskej vláde bol protivnikom pána sen. dr Hellera, s ktorým teraz ako v takom teplom hniezdočku spolu sedí. Vtedy, keď ešte pán sen. Heller ako opozičník mnoho hovoril, pán sen. Kroiher sa pustil do pána sen. Hellera a začal rozprávať historiu pánu sen. Hellerovi o jednom kráľovi s veľkými somarskými ušima a o stromoch a o pražskom časopise >Bohemii<. Zaiste sú tu páni senátori, ktorí sa na tú rozprávku s tohoto miesta povedanú dobre památujú. Tak sa to chutne rozprávalo pánu Kroiherovi, ako pri nejakom >štamtiše< pri dobrom plzeňskom alebo pri kafíčku.

Pán sen. Kroiher si rád robí svojmi humoristickými rozprávkami náladu a ešte v sarkastičkejšom tóne vzal si nie pána kol. Hellera, ale moju maličkosť ako opozičníka na mušku, a keď som tu predkladal, ako dnes, že Slovensko má mnoho príčin si sťažovať, - veď my chceme podľa rady pána Kroihera sa držať zásady: vigiantibus jura, - vtedy on v o svojej nado mnou povýšenej múdrosti praví, že sa vraj Prahe vytýka, že na Slovensku bolo menej krupobitia nežli za Moravou. (Sen. Kindl: Poněvadž je tam někdo zažehnal! - Sen. Kroiher schází do zasedací síně.To nikto nepovedal. Teší mňa, že pán kolega, o ktorom je práve teraz reč, práve prišiel. (Sen. Kroiher: O mně, nebo o Reylovi?)

Je tomu asi tri roky, keď ešte nebola terajšia rudozelená koalícia, keď ešte pán sen. Kroiher v občianskej vláde bol protivníkom pána sen. Hellera, s ktorým teraz ako v teplom hnízdočku spolu sedí. Vtedy, keď ešte pán sen. dr Heller ako opozičník mnoho hovoril a pán sen. Kroiher sa pustil do pána sen. Hellera a začal rozprávať pánu sen. Hellerovi o jednom kráľovi s veľkými somarskýma ušima a o akomsi strome, ktorému šopkali, a o pražskom časopise >Bohemii<.

Tak sa to chutne vyprávalo pánu sen. Kroiherovi ako pri >štamtiši< pri dobrom plzeňskom alebo pri kafíčku. Pán senátor si rád svojimi humoristickými rozprávkami robí náladu a ešte v sarkastičkejšom tóne vzal si moju maličkosť, nie pána sen. Hellera, ale moju maličkosť na mušku ako opozičníka a keď ja som tu predkladal ako dnes, že Slovensko má mnoho príčin si sužovať, že má mnoho sťažností a požiadavkov veď predsa pán sen. Kroiher nám dal tu radu: vigilantibus jura - (Sen. Kroiher: Ano!), vtedy musíme predsa dávať pozor na to, čo potrebuje Slovensko a musíme tieto sťažnosti a požiadavky tu prednášať - (Sen. Kroiher: Ano, to je vaše právo, ale proč ta předmluva k tomuto vašemu právu?) - nemohol som hovoriť, keď tu pán kolega nebol, preto hovorím k pánu kolegovi teraz a pán kolega má možnosť mi na to odpovedať, vtedy pán kol. Kroiher vo svojej nado mňa povýšenej múdrosti takto hovoril na to ráčte pozor dávať, mám to tu doslovne, mám tu i tesnopiseckú zprávu jeho reči - doslovne hovoril, že >vraj v Prahe sa vytýka, že na Slovensku bolo menej krupobiití, než za Moravou.< Takýchto vecí nikto nehovoril, ani ja. To za prvé, a za druhé takým prekrúcaním pravdy vtipkovať a veselosť vyvolávať patrí nie do senátu, ale na ten už spomenutý oštamtiš< pri dobrom plzeňskom alebo pri kafíčku.

Čo sa týka toho nadpisu >iustitia est regnorum fundamentum< na viedeňskom burgtore, tak tá vtipnosť pána sen. Kroihera bez obozretnosti a plauzibility namočila samého pána rečníka, lebo on doslovne hovoril toto: Bohužel nebyl tento nápis tiež na straně vnitřní, takže když císař se díval z oken, tento nápis nikdy neviděl, následkem toho nic mu to nepřipomínalo. < To toľko znamená podľa pána sen. Kroihera, ako by císar celý svoj život len za tým burgtorom bol ztrávil, a nikdy nemal príležitosť do hradu vojsť cez bránu, akoby nikdy nevidel ten nápis a nevedel o ňom. Císar videl ten nápis stokráť a vedel o ňom dobre, len že nič naň nedal a preto trpeli Česi i Slováci: (Sen. Kroiher: Co to má se mnou společného?) To má ten význam, že ste apostrofovali moju poznámku >iustitia est regnorum fundamentum< a že ste tedy chceli vtipkovaním riecť, že císar nemohol videť ten nápis. Aj vo vtipe a v žarte musí byť obsah pravdivý. Ten císar ho z okien nevidel, ale mohol ho videť tisícráz, keď přijel do hradu. Preto to vzpomínam, že ten vtip o.tom burgtore a >iustitia regnorum fundamentum< není dosť opatrný a plauzibilný. (Sen. Kroiher: Tato obhajoba také není plausibilní a opatrná!) Pan sen. Kroiher pomery slovenské nepozná. Keby ale išiel na to Slovensko už v skutku, či len v duchu, nech dá pozor na tú bránu spravodlivosti, ktorá vedie na Slovensko, ako on mi to povedal, aby my sme tiež tou cestou spravodlivosti išli, keď ideme do zamoravskej zeme. (Sen. Kroiher: Já jsem, pane kolego, o Slovensko se staral v době, kdy jste vy to možná nedělal!) Hovoríme o prítomnosti. (Sen. Kroiher: Ale já mluvím i o minulosti, jako vy mluvíte! František Josef je již dávno nebožtík, a já mluvím o tom, že jsem se již před válkou staral o Slováky, a nepotřebuji, aby mne někdo vyzýval, abych byl ke Slovensku spravedliv!) Kto vzpomenul toho nebožtíka? (Sen. Kroiher: Zde se jedná o něco zcela jiného, o spravedlnost ke Slovensku!) Krútiť to sa dovede. Mne hovoril pán kolega, nač vzpomináme nebožtíka a pán kolega ho vzpomenul prvý. (Sen. Kroiher: Já jsem neřekl, František Josef, já jsem řekl císař! Ale na tom nezáleží!) Keby pán senátor Kroiher teraz išiel na Slovensko cez tú bránu, ja žiadam, aby si položil otázku, prečo máme tiež my Slováci sťažnosti a požiadavky. Keď sa venuje na sanáciu českých bánk 300 až.100 mil. Kč, prečo sa nevenuje na tú žilinskú úvernú banku aspoň 10 mil. Kč. (Sen. Kindl: Dělnictvu nechcete pomoci, ale o banky se staráte!) To som už povedal. Prečo nemá Slovensko techniku, ktorú bezpodmienečne potrebuje, keď sú v republike dve české a dve nemecké techniky? (Výkřiky.) O tom som už v začiatku svojej reči hovoril. (Výkřiky.) Prosím, na to láskave svoju pozornosť venujte, prečo sa venuje z fondu 1137korunového na úpravu zamoravských riek v dľžke 850 km 89 % a prečo na slovenské rieky v dľžke 545 km len 100, keď slovenské rieky sú vo mnoho horšom stave než české rieky atď. atď.

Nech tedy pán sen. Kroiher radšie nechá svoje vtipkovanie a študuje vážne štatistiku slovenskú. Toto je potrebné, čísla nech hovoria, či máme právo si sťažovať a či nie. Štatistiku je treba študovať, a nie tuto vtipkovať. (Sen. Kroiher: Máte právo si stěžovat, ale musíte se řídit podle statistiky! - Výkřiky. - Místopředseda Trčka zvoní.) Ja bysom riekol, co má robiť pán sen. Kroiher, preštudovať, či sa Slovensku dostáva to, čo mu patrí. (Sen. Kroiher: Pane kolego, vy jste se jakživ neuměl Slovenska zastat!)

Prejav vládny naša strana z uvedených príčin v známosť vziať nemôže, lebo v tom nevidí záruku, že by sa neblahým pomerom odpomohlo a nevidí v prejave vlády žiadny program. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Slovo má pan sen. Trnobranský. (Výkřiky sen. Kindla. - Místopředseda Trčka zvoní.)

Sen. Trnobranský: Dámy a pánové! (Sen. Kindl: Nebylo by líp dát to rovnou do >Poledního listu<, než mluvit k prázdným lavicím?) Máš pravdu. Minulé středy dočkali jsme se konečně opětného svolání Národního shromáždě,ni po tříměsíční letní době prázdnin. V normální době nebylo by snad příčin k stížnostem na pozdní svolání zákonodárných sborů, leč v roce letošním, kdy hospodářská krise veškerého občanstva a finanční situace státu otřásá našimi veřejnými poměry, musíme průtah, jenž nastal ve svolání parlamentu, co nejrozhodněji odpovědným vládním kruhům vytknouti.

Předprázdninové zasedání poslanecké sněmovny a senátu nevyřešilo řadu hospodářských problémů. Vládní většina slibovala, že na podzim dojde k časnému svolání sněmoven, aby to, co nebylo vyřízeno v zasedání jarním, bylo uskutečněno. Zůstalo však při slibech. Ani dnes není jisto, zdali nalezena bude dohoda, nutná k projednání hospodářských opatření, alespoň těch nejdůležitějších.

Finanční poměry téměř v celé Evropě staly se během léta katastrofálními. Zatím co ve všech, státech pilně se jednalo, hledány byly cesty k finančnímu ozdravění a prostředky k záchraně situace, u nás trávili jsme letní prázdniny. Každý týden hlášena u nás řada insolvencí a úpadků, zastavováním výroby rozmnožována nezaměstnanost, a naši rozhodující činitelé na místo zřetele k těmto událostem bavili se.na pardubické výstavě. Byly chvíle, kdy státní pokladna těžce sháněla na běžná vydání, poněvadž neměla potřebných hotovostí - a členové sněmoven místo péče o tyto výsostné problémy státní pokladnice prováděli volební agitaci.

Nemohu si to jinak vysvětliti nežli lehkomyslností, která se rozhostila způsobem povážlivým tam, kde pečlivost je prvním příkazem. Ale ani parlament není bez omluvy, neboť, jestliže mlčky trpí, aby v době tak vážných událostí nebyl svoláván, je to důkazem jeho úpadku.

Je nesporně důkazem nezdravých poměrů ve státě, když v tak vážné době, kdy finančně a hospodářsky celá Evropa je blízká zhroucení, zabývá se poslední předprázdninová schůze politických ministrů otázkou zatčení a odstranění posledního poslance Národní ligy, a když prvá schůze téhož organu po prázdninách v tomto jednání pokračuje. Zdá se, že tu je spíš zájem o spory politických stran, spíš zájem na tom, aby ta velká vládni majorita uposlechla vyššího rozkazu a zbavila se jednoho:oposičního poslance, než zájem o život a zdravý vývoj státu. Nesporné jest, že těžký hospodářský stav se touto cestou nenapraví. Odstraněním naší početně slabé oposice budou poměry našeho veřejného života ještě zhoršovány, poněvadž nastane zbahnění, které musí nastat všude tam, kde není zdravé oposiční kritiky.

S prohlášením pana ministerského předsedy nejsme spokojeni a jeho utěšujícím slovům prostě nevěříme. Byli jsme již několikráte zklamáni: vzpomeňte jen na první prohlášení vlády po volbách, v němž tato uložila si zabraňovat hospodářským otřesům. A to se stalo? Celá řada hospodářských těžkostí doléhá na národ a stát a ve vládní majoritě není potřebné jednoty, aby těmto krisím mohlo býti alespoň částečně vzdorováno. Považujeme všeobecnou.situaci státu a občanstva za nebezpečnější, než jak ji líčil pan ministerský předseda. Je také nemyslitelno, aby události, které se sběhly téměř v celé Evropě, neměly vlivu na finační poměry našeho státu. Světové hospodářství a světový oběh peněz způsobují, že finanční otřes v Anglii anebo v Německu i my ucítíme. Vláda byla přinucena také učiniti některá mimořádná opatření, který mi míní zabrániti, aby události v některých evropských státech neměly vlivu i na finanční poměry naše. Do jaké míry se to zdaří, jest otázka, zvláště když ve vnitřní finanční politice státní nebyla dosud zavedena ona šetrnost, která jedině může zabezpečiti zachování nynějšího postavení československé koruny Snahy po úsporných opatřeních přicházejí poněkud opožděně. Již.dříve mělo býti dbáno nejpřísnějších pravidel šetrnosti. My jsme upozorňovali již při projednávání rozpočtu na rok 1930 na nutnost šetření. Měli jsme již tehdy pochybnosti o uskutečnění rozpočtových preliminářů. Již tehdy jsme poukazovali, že vlivem hospodářských poměrů nebude občanstvo schopno poskytnouti státu tolik finančních prostředků, kolik jich bude nezbytně potřebí na skutečné krytí preliminovaných vydání. Nehledě k tomu, že v době, kdy vzrůstá hospodářská krise, zvyšují se současně výdaje státní o částky, které dlužno věnovati na zmírňování hospodářské tísně.

Skutečnost nás potvrdila. Schodek, vykázaný účetní závěrkou státní za rok 1930 činí 600 milionů korun, zatím co rozpočet vykazoval přebytek.

Pod falešným dojmem o finančních možnostech děly se chyby, které nyní dodatečně pociťujeme. R. 1930 odhlasován byl jubilejní dar ve výši 20 mil. Kč v předpokladu, že o úhradu normálním průběhem našeho státního hospodářství je postaráno. Nehledě k tomu, že obdobnými opatřeními parlament vzdává se části svých ústavních práv a své povinnosti přenáší na jednotlivce, neboť jen parlament jest oprávněn rozhodovati o státních podporách na kterýkoliv účel, musím konstatovati, že ani po stránce fiskální nebylo toto usnesení správné, neboť těch vy daných 20 mil. Kč dlužno započísti do té 600milionové pasivity účetního roku 1930, poněvadž úhrada tohoto mimořádného vydání projednána nebyla.

Naproti tomu nebyly provedeny některé úkoly, jež rozpočtem vláda na sebe vzala. Tak na př. ministerstvo sociální péče nepoužilo 3milionového úvěru, určeného na poskytnutí výpomoci finančně zhrouceným nemocenským pojišťovnám. Otázka nemocenských pojišťoven a jejich finančního stavu není věcí podružnou. Nemocenskému pojištění bylo uloženo více povinností, nežli kolik může na základě dosavadních úhradových možností splniti. Hospodářská situace, hlavně pak nezaměstnanost, zobrazila se ve vyčerpání dosud pohotových reservních fondů, zatím co běžné příjmy nestačí ani na uhrazení zákonných dávek. Obávám se, že již letošní zimy dostaví se tak těžká finanční situace těchto ústavů, že těžko bude pro mnohé z nich nalézti východisko.

Sociální pojištění musí býti postaveno na jednotné zásadě organisační. Nynější roztříštěnost nositelů různých druhů pojištění je na škodu účelu, zákonnými opatřeními sledovaného. Tak pro případ úrazu máme dokonce pojištění trojí: úrazové, nemocenské a invalidní. Pojistné musí býti placeno trojmo, leč nárok na dávku vzniká pouze jedenkrát.

Je nanejvýše nutno, aby se vhodným opatřením tato okolnost odstranila a sociální pojištění doplnilo účelným pojištěním nezaměstnanosti. Sjednocení pojištění nemocenského, a to v zemských pojišťovnách, které by podle potřeby zrazovaly své filiálky, přivodí bezpodmínečně nutné sloučení risik. Je nemožné, aby jedna nemocenská pojišťovna při 5 % pojistném mohla tvořit reservní fond, zatím co druhé nestačí 10 % pojistné na úhradu normálních dávek.

Při projednávání rozpočtu na rok 1931 uvedl jsem s tohoto mísu, že aktivita rozpočtu je pouze domnělá. Své tvrzení opíral jsem o ustanovení článku XIV finančního zákona, jímž zmocněn byl ministr financí, aby použil částky 150 mil. Kč na uhrazení ztrát, vzniklých finanční správě ruských legií nákupem některých průmyslových surovin. Nebudu se znova meritem této věci zabývati, konstatuji jen, že ani při projednávání rozpočtu, ani potom nebylo N. S. sděleno nic bližšího o těchto ztrátách. Ba, ačkoli jsem se namáhal zjistiti, komu tato částka byla vyplacena, nepodařilo se mi to. K věci jistě se bude musit parlament vrátit při projednávání účetní závěrky za rok 1931.