Zaiste tiež pán ministerský predseda i pán minister financií pochodili hory, doly, pláne, úrady, živnostenské závody a hospodárstvá republiky so zelenými brýlami nádeje a slepej dôvery na očiach, keď sa pripravovali na svoje výročné zprávy, a tedy nemohli videť biedu, zlo, mizeriu a nedostatok peňazí.

A predsa ako nesprávne si počínajú títo dva štátnici, keď pravé pomery chcú pozorovať cez zelené brýle, o tom by sa dalo veľa hovoru. Na miesto týchto mnoho rečí by som doporúčal, aby zodpovední vládní činitelia, pripravujú-li svoje prehlásenia, vyžiadali si u štát. zastupiteľstva konfiskované české, slovenské, nemecké a maďarské deníky, a tam jednak najdú pravý obraz života a jednak sa presvedčia, v akých skutkoch, budú-li uverejnené, vidí pán štátny zástupca ohroženú bezpečnosť republiky. Myslím hlavne na prax censury finančnej a hospodárskej, o ktorej >České Slovo<, tedy list koaličnej strany, nedávno k onštatovalo, že hlava pána censora začína sa mättiť.

Tážem sa - a prial by som si veľmi, aby som dostal na to uspokojivú odpoveď buďto od ministra spravedlnosti alebo od pána ministerského predsedu či máme mať slepú dôveru vtedy, keď censor pred niekol'ko týždňami, v dobe poklesu štátnych papierov na pražskej burse o 15-20 bodov v burzovej rubrike >Prágai Magyar Hirlapu< zabavil titul >Veľký pokles štátnych cenných papierov na pražskej burse<. Veľmi rád by som obdržal uspokojivú odpoveď na otázku, prečo je zakázané sdeliť verejne známe události burzové?

Podľa môjho prostého, rozumu buďto je hospodárska a finančná situácia republiky opravdu tak výborná, akou ju páni ministri v minulých dňoch vylíčili, a potom nemusia sa óbávať, že republike novinárský článok uškodí, alebo páni minisari prednášali nám básne, v ktorom prípade nezachrání republiku od svízelov ani konfiškovanie novinárskej zprávy.

Vo spojtosti s tým poukázať musím na inú, poslednú konfiškáciu >Prágai Magyar Hirlapu<. Nedeľný úvodník tohoto listu zabýva sa tým, ako sa zúčastní Slovensko na najnovšom rozpočte štátnom na r. 1932. Článok je kritikou návrhu rozpočtu, a veľmi miernou kritikou. Censor, podľa >Českého Slova< zmätenej hlavy, predsa pokladal za potrebné konfiškovanie dolejšej časti. Prehlašujem, že ani mi nenapadá zabavený článok imunizov ať, jednak lebo dobre viem, že predsedníctvo váženého senátu z dôvodov nechápateľných zhusta používa práva censúry voči zákonodarným prejavom, jednak aby som vám ukázal, ako hlboko sme klesli, že aké veci nesmieme už v novinárskych článkoch prevetrávať. Musím vzniesť pochybnosť o duševných schopnostiach censorových, ktorý má za to, že novinárský článok, ktorý chcem prečítať, ohrožuje republiku v jej pokoji a hospodárskej bezpečnosti. Zabavený článok znie:

>Ako si to predstavuje vládna správa finančná, že by v hospodárstve republiky, bernej nosnosti poplatníkov našla úhradu na preliminované príjmy 9323 mil. Kč, keďže už v r. 1930 klesly berné príjmy o 500 mil, resp. daňové nedoplatky vyvrcholily v 4719 milionoch? Kto je takým optimistom v republike. ktorý by bez použitia snárskej knihy našiel rovnováhu medzi bremenami, zaťažujúcimi poplatníkov, a únosnosťou občianstva, a kde je ten finančný fantast, ktorý by mohol v dnešnom systéme bezohľadného vymáhania daní hľadať ešte nové stupnice?

Stľp českosl. strany agrárnej, najštátotvornejšej, aprobovanej strany, Staněk, konštatoval, že následkom katastrofálne špatnej úrody ochudobnelo zemedelstvo Československa o 11/2 miliardy. Tým sme už obdržali prierys únosnosti hospodárov. Pridáme-li k tomu štátne bremená na podporu zbiedačenej agrikultúry ako aj prostý fakt, že nedostatok v úrode bude hradený v zahraničnoobchodnej bilancii ekvivalentnou polozkou dovoznou, tu už je štátna bilancia so zemedelstvom hotová.

Tento schodok, ač sme štátom priemyslovým, nebudeme môcť priemyselnou produkciou vyvážiť, lebo veď produkcia v priemyslu samom klesla o 13 % a tedy o to klesla i berná nosnosť priemyslu. Tým, že minister financií sám okrem obvyklej položky na podporu nezamestnaných počíta ešte s použitím mimoriadneho mimorozpočtového úveru 300 mil. Kč, sám minister financií udáva prognosu pre ďalší vývoj priemyselnej produkcie.

Obchod? V pultoch na Slovensku sotva sa najde už groš a tiež v uliciach pražskýoh objavil sa dosiaľ neznámý obrázok: obchodník, vyhrievajúci sa vo dverách svojho prázdneho obchodu. Nákupná schopnosť blíží sa k mrazivému bodu. A pridáme-li k symptomom všeobecnej kríze tú 21/2miliardovú položku, ktorú vykázal Jellinek Fritz jako schodok v obchode s našimi južnými súsedy, jejž nedostatok ešte viac stupňuje zmätky a schodky mobilného kapitálu, i tu obdržíme prognosu ktorá žiadnym pádom nekryje rozpočtový optimismus ministra Trapla.

Vykrvácaný malý priemysel už dávno prestal byť vážnym faktorom v snášaní bremien. A pre presuny hospodárskej štruktury a pre celú neistú situáciu je najpríznačnejším, že ak zemedelstvo, tak produkcia priemyslová ztratila na poli úverovom svoju starú bonitu, nemluviac ani o obchode, a dostal sa na vysoký stupeň hodnosti - horribile dictu - konsument: úradník s fixným platom, ktorého banky vítajú a obsluhujú ako klienta, poskytujúceho najväčšej istoty. Táto zvrátená situácia, v ktorej za normálnych úverových pomerov na poslednom mieste poklesnuvší ale z ochoty smenečného úveru požívajúci konsument môže svojou bonitou predchádzať úveru produktivnému, mluví zreteľnejšie než celé zpústy hospodárskych teorií.

Trapl prez to všetko počíta s bilanciou aktívnou, ba neostýcha sa ani použitia takých lacných prostriedkov, že k akémusi maloobčianskému uspokojeniu dekoruje svoj rozpočet aktivou 41/2 mil. Kč. Už v roku 1930 videli sme podobnú papierovú dekoráciu, i v tom rozpočte kynulo nam akési aktivum, a koniec - deficit 666 mil. Kč v účte záverečnom.

Toto aktivum je práve tak reálné, ako reálnym je miliardové sníženie. Už vo voľbách poukázali sme, že toto sníženie je len zdánlivé a v podstate vecí skrýva sa pravda, že rozpočet vskutku značne vzrastol následkom zvýšenia nákupnej sily peňazí. Poukázali sme na to, že z rozpočtu, presahujúceho 9 miliard, pripadá asi 50% na výdaje vecné. Stará rozpočtová rovnováha mohla by byť tedy zjednaná len tak, keby položka na vecné výdaje podľa poklesu cien bola snížená aspoň o 5/4 miliardy.

Od tých čias máme pri ruke výpočty ešte presnejšie. Bolo zistené, že ceny velloobchodné voči roku minulému klesly o 9 %, a výroba klesla o 13 %. A tak budgetné sníženie o 22 % udržalo by iba bremenový štandard z roku minulého. Keďže však rozpočet Trapla vykazuje len 5%né sníženie, znamená vlastne 17%né bremenové plus pre súhrn poplatníkov. Toto nominelne najnižšie budget: - zisťuje istý nemecký národohospodár - čo do kunej sily je najväčším a najtažším. Jeho hodnota je o 2.3 miliardy, tedy o jednu tretinu väčšia, než rozpočtu z r. 1928, a tedy od tých, ktorý ho budú platiť, požaduje, aby o jednu tretinu pracovali viac pre štát než v r. 1928.<

Ctené dámy a páni! Prvou konštatáciou konfiškovaného článku je, že berné príjmy nie klesajú, ale rapidne padajú. Prosím, či vedia o tom páni ministri? Nevedia-li, doporučujem im úradné mesačné výkazy generálnych finančných riaditeľstiev, aby si ich prečítali a zaiste s poškriabu za uchom, a rieknu si: bude predsa len veľkou starosťou vymáhať dane v roku budúcom. A či snád pán posl. Staněk, najlepšia to sila českej agrárnej strany, nepovedal pravdu, keď tvrdil, že zemedelstvo v republike stalo sa o 11/2 miliardy chudobnejším? Len toho sa obávam, že ochudobnenie odhadol veľmi nízko, lebo on snáď ani nevie, na akej žobráckej palici sa ocíta naše zemedelstvo na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. - Nuž a či páni z vlády neznajú beznádejnú situáciu veľkopriemyslu, živností a obchodov? Snáď písal článok veci nepravdivé? Doporučujem pánu ministrovi spravedlnosti, aby svojich censorov vysal na študijnú cestu na Slovensko a Podkarpatskú Rus a potom snáď zaujmú ľudskejšie stanovisko voči prejavom zastancov biedy. Či snáď pána censora bolelo to, že pisateľ článku konštatoval, že fixne platený >beamter< je dnes najsilnejším faktorom republiky? Nezávidíme osud úradníkovi, avšak predsa je len pravdou, že dnes na prvého vidí peniaze len >beamter<, od neho putujú peniaze k obchodníkovi a odtiaľ k bernému exekutorovi. A tedy obeh peňazí je obmedzený len na veľmi úzky terén. Čo sa týče konečne kritiky aktiva rozpočtu - nuž preminte - je veľmi sprostým pokrytectvím chlubiť sa aktivom tam, kde úzko za sebou treba honiť nové a nové pôžičky k úhrade bežných výdajov.

Pán minister spravedlnosti vybavuje interpellácie, podané pre censúru, veľmi jednoducho a pohodlne: konfiškovaný list nech sa proti konfiškácii odvolá. Ďakujeme za radu, avšak prosil by som veľmi snažne pána ministra spravedlnosti, aby bol tak láskavý a sostavil malú štatištiku o tom, v koľko prípadoch súdy odvolaniu vyhovely? Z desattisíc prípadov snáď jednomu. Dovoľte, je predsa neslýchaným, aby politický denník nesmel posudzovať návrh rozpočtu, čo je vlastne návrhom zákona. Dnešná prax censúry dokazuje len, že vláda je úplne bezradná voči hospodárskym starostiam, hrnúcím sa na ňu zo všech strán.

Túto konštatáciu môžem dokazovať ešte inou okolnosťou. Nuž čiže táto prax neprezradzuje úplnú bezradnosť, ktorú ukazuje vláda práve teraz pri dovoze obilia? V dobe veľkých utrpení, a tedy aj utrpení hospodárskych musia sa duše smieriť a nie aby nálada bola ešte vybičovaná. A predsa vláda honí náladu na Slovensku na okraj zúfalstva, keď dovoz obilia priamo zakazuje, čím ničí na Slovensku mlynárský priemysel, ubiera veľa tisícom delníkov na vezdajšom chlebe, len preto, aby mlyny v Prahe a vôbec v Čechách mohly čo najviac mlieť. Ač pomer obchodných mlynov k hospodárom v dobách normálnych nebol ani zďaleka uspokojivý dnes s poľutovaním musím konštatovať, že v dôsledku neprogramovosti vlády má hospodár, majiteľ obchodného mlyna a mlynárský delník spoločný osud, a je to strádanie a bieda. V štátoch súsedných, avšak i v československý ch prístavoch v Komárne i Bratislave sú tisíce vagonov životadarných chlebovín a vláda predsa so založenýma rukama pohliada na zdražovanie chleba, nečinne sa díva, že mlyny musia vratá zavierať, čím zvýšuje sa počet nezamestnaných, strádajúcich, trýznených a hladujúcich. Dnes i producent hospodár musí chleba kupovať, a v takých dobách hladujúci robotník nie je zvedavý na rozumovanie pána ministra financií, lebo hladujúci chce chleba.

A poneváč vláda chce náš ľud na miesto skutkov zásobovať len krásnymi sľuby, ružovými a zelenými nádejami, chovám proti takejto vláde najúprimnejšiu nedôveru a tento režim svojím hlasom nepodopriem, a preto budem hlasovať proti vládnym prejavom.

Místopředseda Trčka (zvoní): Vyhrazuji si předsednickou censuru řeči pana sen. Füssyho.

Dalším řečníkem je pan sen. Nedvěd.

Sen. Nedvěd: Za dobu trvání tohoto mátu slušeli jsme zde již čtyřikrát zástupe vládu, přednášejícího nám vládní prohlášení. Poslední takové vládní prohlášení přednesl zde pan předseda vlády minulého týdne. Ale musíme,konstatovat markantní rozdíl mezi tím posledním a tmi dřívějšími. Ta dřívější vládní prohlášení oplývala ještě sliby. Vy všichni se pamatujete, jak v tom prvním vládním prohlášení slibovala vláda, že předloží malý hospodářský plán. V těch dalších byly slibovány investiční úvěry, investiční práce, zkratka všechno. Ta předešlá vládní prohlášení měla nějaký program, měla nějaké sliby.

Toto poslední se však liší od těch předešlých tím, že je už úplně prázdné, že neobsahuje nic, že premiér Udržal nemohl říci konkretně ani slova o tom, co vláda chce dělat, jaký má plán a jak si představuje východisko z krise. A měl také úplně pravdu, když o těchto věcech mlčel. Nač má o tom mluvit, když už tomu nikdo nevěří? Nevěří tomu dělníci, nevěří tomu malí živnostníci, ani malí zemědělci. Tedy je lépe mlčet, zvláště, když je situace taková, že pánové z vlády nevědí, jak bude zítra. I kdyby nějaký plán dnes předložili, zítra může býti nahromadě a hotov ještě dříve, než čerň tiskařská uschne, která tyto sliby přinese.

Ale konstatuji, že bychom vládě přece jen křivdili, kdybychom prohlásili zde, že nemá žádného plánu. Má plán, ne celá vláda, ale dva její představitelé. Je to ministr spravedlnosti a ministr vnitra. Tito dva pánové, třebaže patří do jiných táborů, jeden z nich je agrárníkem a druhý sociálním demokratem, provozují ve vzácné shodě jednu politiku ruku v ruce a oni mají plán v této hrozné situaci, v této krisi potlačovati (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. října 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) každé hnutí oposičního proletariátu a zoufale hladovějícího lidu.

Přejdu nejprve k ilustraci pana ministra spravedlnosti dr Tessnera. Kol. Habrman zde vykládal, jak to vypadá v Horthyově Maďarsku, stěžoval si na persekuci a bílý teror v Jugoslavii, ovšem že slušnou, parlamentární formou, aby si nikoho nerozhněval. My obyčejně jsme otevřenější a nazveme všechno pravým jménem, jak se to nazývat má.

Přednesu vám zde některé otázky justice za sociálně-demokratického ministra spravedlnosti Meissnera. Na příkl. u krajského soudu v Litoměřicích je ve vyšetřovací vazbě od 25. února letošního roku mladý dělník Josef Švec z Košťan u Teplic. Byl zatčen 25. února pro rozdávání letáků. Ty letáky prošly censurou, byly úplně nezávadné, a ačkoli když k němu četníci přišli, říkal: >Podívejte se, vždyť to jsou censurované letáky, v těch není nic závadného<, byl přes svůj odpor dovlečen do vězení a byla u něho provedena domovní prohlídka. Poněvadž tento hoch byl kreslířem, malířem, který ve volných chvílích si maloval různé obrázky, a při domovní prohlídce našli u něho obrázek bojůvky z manévrů, kterých se zúčastnil jako voják a na památku si tam vykreslil kousek bojiště v manévrech a měl tam nakreslené kulomety, stačilo to, aby bylo proti němu zavedeno vyšetřování pro špionáž. Dodnes sedí ve vazbě. Uplynulo již 6 měsíců od jeho zatčení. Žaloba pro špionáž padla, k přelíčení vůbec nedošlo, ale co se stalo? Tento nešťastný mladý hoch zešílela nyní má být dopraven do ústavu choromyslných v Beřkovicích. (Další část řeči bylá usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. října 1931 podle §u.9, lit, m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Sen. Kindl: Skandál!) Dále zde mám ukázku o persekuci v Československé republice během posledních měsíců. Za tento ryk bylo podáno: 1493 politických žalob, bylo již vyneseno 505 rozsudků a rozsudky znějí na 30 roků 11 měsíců žaláře. (Sen. Kindl: O tom Habrman nemluvili) Jenom v pražských krajích bylo dáno ve dvou měsících do policejního vyšetřování 985 osob, zatčených při demonstracích. (Sen. Kindl: Slyšte!) Domovních prohlídek bylo 122. Pánové, nemáme pravdu, když říkáme, že už není potřebí ukazovati na Rumunsko, Jugoslavii, Polsko atd.? Kriminál Československé republiky snese úplně srovnání s kriminálem Pilsudského, rumunské siguranzy a jugoslávského Alexandra! (Sen. Mikulíček: Na 3 měsíce byli odsouzeni, že šli na demonstraci 21. února! - Když Stříbrný vedl hordy a rozbíjel okna, Meissner se Slávikem to neviděli!) Další případ, který přímo řve: Julie Prokopová referovala na schůzi a použila výroku: >My máme zákon který chrání kapitalisty.< Pro tento výrok byla žalována podle zákona na ochranu republiky, podle §u 14, a našel se státní návladní, který to žaloval, a našel se soudce, který ji odsoudil na 14 dní do vězení, pro výrok, který se mluví na tisících schůzích, kterého používají řečníci sociálně-demokratičtí i československo-socialističtí, pro výrok, který se tiskne ve všech časopisech i těch stran, které jsou zde ve vládní většině, a pro tento výrok se dostává do vězení na 14 dní!

Další případ: Když loňského roku došlo ke krveprolití v Radotíně a byla těžce poraněna školačka Martincová, 14leté dítě, šla její přítelkyně Máňa Nováková do školy k učiteli a řekla: >Pane učiteli, vaše žačka Martincová byla včera těžce raněna v Radotíně, má prostřelená střeva a je v nemocnici, snad byste to mohl zde ve třídě oznámiti jejím spolužačkám, aby věděly, co s ní je.<

Učitel šel, denuncoval ji, byla na ni podána žaloba podle §u 14 na ochranu republiky proti šíření poplašných zpráv a dostala 14 dní 14letá žába za to, že se odvážila to oznámiti učiteli. Takto vypadá justice sociálně-demokratického ministra Meissnera.

Vydáváme časopis >Rudá pomoc<, vyšel dosud 8krát. První číslo bylo konfiskováno na 5 místech, druhé číslo na 8 místech, třetí číslo na 21 místech, čtvrté na 8 místech, páté na 12 místech, šesté na devíti a dvojčíslo 7. a 8. na pěti místech. Celkem 8 čísel bylo konfiskováno na 88 místech. Zde je viděti, že pan dr Meissner zachovává svoje heslo: >Mějme odvahu nemluviti o svobodě tisku! <

V Karlově Huti byl po několik měsíců veden velký boj dělníků proti náporu Báňské a Nutní společnosti. Dělníci hrdinně bojovali, postavili si, jak jest všude jejich právem, které bylo uznáno i za Rakouska, stávkové hlídky. Tyto stávkové hlídky byly četníky rozehnány a je nutno otevřeně zde prohlásiti, že byla to sociálně-demokratická strana, která v Rotavě a Nýdku verbovala stávkokaze. A co se stalo? 18 dělníků, kteří byli na stávkových hlídkách, bylo zatčeno a odsouzeno na 28 měsíců těžkého žaláře.

Nyní několik slov o tom, jak povstal zákon o státním vězení. To je také krásná ilustrace činnosti pana ministra dr Meissnera. Proč? Nejdříve byl vydán zákon na ochranu republiky 19. března 1923. Jakmile byl vydán, začali jsme vésti boj za to, aby všem těm, kteří jsou odsouzeni podle zákona na ochranu republiky, byla přiznána práva politických vězňů, poněvadž tato práva dříve měli, podle starého rakouského-trestního zákona. I v zákoně na ochranu republiky nebylo v žádném paragrafu ustanoveno, že by se na odsouzence podle tohoto zákona vztahovala práva politických vězňů. Vedli jsme za to boj. U ministerstva spravedlnosti jsme nic nesvedli. Vzali jsme jeden případ a žádali jsme pro odsouzeného práva politických vězňů a šli jsme s tím až k nejvyššímu soudu. A nejvyšší soud v Brně postavil se proti ministru spravedlnosti a přiznal, že ten odsouzený má nárok na výhody, které patří politickým vězňům. A nyní vládní strany a ministerstvo spravedlnosti, které tak dlouhá léta nechalo politické vězně tak, jako sprosté zločince, se probudilo. To pan ministr spravedlnosti dr Meissner nesnesl, aby ti, kteří jsou komunisty a jsou odsouzeni podle zákona na ochranu republiky, měli právo politických vězňů, a proto honem přispěchal se svou předlohou o státním vězení a my jsme hned říkali: Podle tohoto zákona žádný komunista nebude míti po litická práva, a také už je to zde. Kolik už máme odsouzených našich soudruhů a soudružek a co činí soudy? Vždy při vynesení rozsudku čin byl spáchán z pohnutek nízkých a nečestných, aby nebyla přiznána práva politických vězňů. (Sen. Kindl: Pak je to vůdce dělníků!) Jedině to, že nejvyšší soud sám se postavil proti ministerstvu spravedlnosti, přimělo sociálního demokrata Meissner a k tomu, že přispěchal se zákonem, aby žádný proletářský odsouzenec nemohl nabýti práv politických vězňů. Nyní právě je v běhu celá řada masových procesů. Ještě nebylo hlavní líčení. Ale jsou to Doudleby, kde je 60 obžalovaných, Úsobí u Německého Brodu 17 obžalovaných, Šumperk 17 obžalovaných. Až budou tyto procesy projednávány, bude vidět veřejnost, co se všechno žaluje a odsuzuje za ministrování sociálního demokrata. >Rudá pomoc< měla v sobotu a v neděli zasedání ústředního výboru, který vydal krátké provolání. Vy tomto provolání, prosím, je odstavec, ve kterém není naprosto nic, co by štvalo, nebo co by mohlo pobuřovat. Jsou tam pouze fakta. V tom odstavci se praví: >Střílení do dělníků rolníků a pracující inteligence stává se trvalým opakujícím se zjevem.< Prosím, já si dovoluji upozorniti, že toto samé tvrdil prokurátor, dr Bořický v Majorově procesu, při svém plaidoyeru, obrátil se na obhájce Weichherze a Klementise a řekl: Nechápu, proč se pánové rozčilujete. Vždyť toto střílení je přece všedním zjevem, vždyť to není nic zvláštního. Co z toho děláte takovou aféru? Tedy prokurátor řekl sám, střílet do dělníků není nic zvláštního u nás, to je obvyklý zjev. My jsme to zde konstatovali v provolání >Rudé pomoci<. Teď zde říkám: Politické procesy jsou na denním pořádku, v kriminálech kapitalistických států úpí tisíce proletářských vězňů. Buržoasie ničí práva politických vězňů, zostřuje soudní praksi (viz fašisaci soudů v ČSR.) a bílý teror stává se metodou všech kapitalistických států i t. zv. demokratickou ústavou. Rok 1931 i v ČSR je krvavě zaznamenán Duchcovem, Košúty, Chustem a stává se významným v bojích proletariátu stoupajícími rozsudky nad revolučními bojovníky.

Zde není nic, žádné štvaní, žádné pobuřování, nýbrž pouhé konstatování. Je pravda, že toto všechno se děje, vždyť o tom zde často mluvíme, i v poslanecké sněmovně. Najde se však censor, který tento odstavec vytrhne z ostatního obsahu.

Teď imunita poslanců, to je další kapitola. Ta už nebude. Ani psát se o tom nesmí. Dr Bartošek, jeden z velice známých právníků a člověk klidný, který byl také několik roků za republiky poslancem a který je odborníkem o těchto otázkách, napsal o tom právnický článek, o imunitě poslanecké, ale censor mu ho z poloviny zabavil. Samozřejmě, poněvadž hlas takového muže, který je znám nejen zde u nás, ale i za hranicemi jako intelektuál, který má,styky s intelektuály jiných zemí, je hlasem nebezpečným a ihned musí zase přispěchat Meissnerův censor a zabaviti polovinu článku, který je čistě právnicky a odborně psán.

Pochopitelně, že vláda nechce trpěti, aby se o těchto otázkách příliš jednalo. My máme v kriminále mosteckém soudr. Stránského, v poslanecké sněmovně mají soudr. Majora, celá řada našich soudruhů poslanců a senátorů jest již vydána několikráte k stíhání, a činnost senátu v podzimním zasedání byla zahájena tím, že první byla schůze imunitního výboru, a v té schůzi jsme projednávali 5 žádostí za vydávání komunistických senátorů. A sotva tato schůze byla skončena, ihned zase byly rozdány spisy, kde se žádá za vydání tří komunistických senátorů. Brzy nás tam pošlete všechny, nezbudeme zde nikdo, ale mohli byste z těch zkušeností, které s námi máte, dospěti k poznání, že vám to nebude naprosto nic platné, my do těch kriminálů jdeme tah klidně, jako do senátu. Konáme svoji povinnost, a to není pro nás žádný odstrašující prostředek, to si můžete jednou zapamatovati.

Nyní nejzajímavější a nejvíce řve případ poslance soudr. Hadka. Soudr. Hadek byl zatčen při demonstraci. Byl v čele davu, jak se sluší na,komunistického poslance. Byl vsazen hned do vazby. Bylo žádáno, aby byl dán souhlas k vazbě. Poslanecká sněmovna tento souhlas dala, soudr. Hadek zastal ve vazbě 50 dní. Pak došlo k přelíčení a byl odsouzen na 40 dní - nejednalo se o žádný strašný zločin, na který by byla léta kriminálu, nýbrž o přečin shluknutí - ale co je nejlepší, šlo to k nejvyššímu soudu, nejvyšší soud zrušil rozsudek, poslanec Hadek byl osvobozen, ale jeho kolegové z poslanecké sněmovny ho poslali do kriminálu a ukázalo se, že byl úplně nevinen. A touž praksi máte i zde. Jakmile jde o komunistického senátora, vždycky je pro vás rozhodující to, co se říká v četnické nebo policejní relaci, nebo co říkají t. zv. úřední orgánové, a pak ovšem dochází často k blamážím. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Tady pan ministr Slávik nám mluvil 26. máje o Košútech hned druhý den po tom, když tam došlo k tomu krveprolití, a dovolával se při tom úředních zpráv a podle té úřední zprávy už jste to schvalovali. Pak se však u soudu v Bratislavě dokázalo, že zprávy pana ministra Slávika byly nesprávné, a proto to bylo vyškrtáno ze stenografického protokolu v senátě. (Sen. Kindl: Ministrovi censurují řeči?)

Naproti tomu naprosto jinak se jedná se zatčenými a obžalovanými, kteří a patří do vašeho tábora. Poslední případ legionářského desátníka Horáka je strašným výkřikem vaší justice a justice Meissnerovy. Sedmeronásobný loupežný vrah je československým soudem osvobozen. Nesmí býti odsouzen proto, aby nebyla vržena skvrna na československé legie. Vážení pánové, tím to nesmažete, když toho Horáka, sedminásobného loupežného vraha, pouštíte na svobodu. Je přec známo, že v těch legiích to nebylo ta ideální, že ten, kdo si oblékl legionářskou uniformu, nestal se ještě andělem, že to nezměnilo jeho v nitřní podstatu, jeho sklony, pudy atd. (Sen. Mikulíček: To dokazuje Lebiobanka! - čte): Při projednávání zločinů legionářského desátníka Horáka, spáchaných ve Velkém Vítězi na Slovensku, poodhrnula se trochu clona pečlivě skrývající osvoboditelskou činnost legií ve světové válce, clona, jež byla vyhotovena z falšované historie a ze šovinistických literárních šmejdů, á la >Mohutwý sen< a >Plukovník Švec<.

I v historii ruských legií byly Velké Vítězy. Prostě příslušníci české armády v Rusku po léta vychovávaní nacionálními a válečnými štváči rázu Medkova a krmení vlastenecký mi plátky, vychovali se za celý ten čas v celou řadu Horáků, zejména proto, že spáchané činy byly nejen trpeny, ale i schvalovány. Není bez ironie, že nynější obhájce Horákův, tvůrce >válečné psychosy <, legionářský důstojník, dr Viktor Svoboda, byl v české armádě za slavné sibiřské anabase generálním prokurátorem československých legií. - >Válečná psychosa< Horáků v českých legiích prodělávala svůj vývoj. Již začátkem r. 1918 v městečku Gričové na Ukrajině, kde bylo garnisonou několik českých oddílů - pěší a jízdní rozvědka a kulometní oddíl učiněno několik pokusů >pošmáknouti< si na zámožných židech, což bylo ale včas překaženo, až na jeden případ, kdy >tajemná< česká patrola zatkla v bytě z války demobilisovaného mladého žida, dokonce ve válce vyznamenaného, který několik dní po zatčení byl nezvěstný a teprve po vypsání odměny rodinou byl nalezen dvěma legionáři, oběšen v lese, na těžce přístupném místě.

Vyšetřování celkem žádné nebylo, vždyť jednalo se jen o >hajného< (legionářská přezdívka židů).

>Válečná psychosa< v těch dobách rychle postupovala a tak ústup českých pluků od Berdičeva a od Žitomíru ke Kijevu je vrouben hroby rakouských zajatců, vracejících se po brestlitevském míru domů a postřílených cestou poštvanými legionáři.

V Samaře, po vystoupení proti bolševikům, byla v červenci 1918 českou kontrarozvědkou, vedenou poručíkem Hlinkou, zavražděna dánská mise Červeného kříže, (Slyšte!) bratři Marschrandt a oloupena o 20 mil. rublů a několik kaset šperků, svěřených misi samarskými boháči. V Čeljabinsku umučen tamější československou rozvědkou důstojník Rozgin, vrátivší se z německého zajetí, pro podezření z bolševismu a v Jelsatěrmburku řádila po několik měsíců lupičská banda, vedená legionářem Udičem, jež pomocí prostitutek lákala ruské obchodníky na projížďky za město, kde byli zavražděni a oloupeni. Celá kniha by nestačila na všechny tyto zločiny, jež páchány byly celkem beztrestně, přes které přecházelo se mlčky s tichým souhlasem a před soud dostal se jen ten případ, který hrozil se státi mezinárodní zápletkou, jalo případ samarský - vinníci odsouzeni k 10 až 20 letům žaláře a po odsouzení uprchli anebo všeobecnou ostudou, jako řádění bandy Udičovy odsouzen k 20 letům a z trestnice uprchl.

A pan dr Viktor Svoboda jako generální prokurátor české armády se již tehdy klidně díval na tyto případy a patrně již tehdy byl přesvědčen, že to jsou zjevy válečné psychosy, které musí zůstati beztrestné. Zato však s celým svým soudním aparátem velice řízně si vedl proti všem nespokojencům v armádě, zejména proti těm, kteří otevřeně se stavěli proti dalšímu vedení války se sovětskou vládou a proti dalšímu krvácení za zájmy francouzského, anglického a amerického kapitálu a za politické ambice dobrodruhů rázu Gajdova a Kolčakova. Za generálního prokurátorství pana Viktora Svobody bylo uvězněno v té době v sibiřských trestnicích v koncentračních lágrech více jak 3000 politických vězňů, odsouzených k trestům od 1 do 20 roků. Příslušník 1. pluku 1. roty H. byl odsouzen k 1 roku vězení za veřejně projevenou sympatii k uvězněnému pisateli těchto řádků. Vojín Dulík od 1. pluku, 2. roty, dostal za porušení subordinace, a za výkřik: >Bílá se ztratí, červená platí< 20 let žaláře a pisateli tohoto článku byl navrhnut vojenským soudem pro zločin vzpoury trest smrti zastřelením a jen pod tlakem rozjitřených pluků soud vynesl rozsudek na 5 let žaláře.