Když mluvím o bankách, dovolte, abych zde rovněž se souhlasem kvitoval jinou část slova pana ministra financí. On totiž tvrdil, že chce dokončiti sanační dílo peněžnictví vydáním bankovního zákona. Přál bych si, aby to nebyl bankovní zákon v užším slova smyslu, nýbrž aby všechny ty čtyři zlomky toho zákona, ve které se původní zákon rozpadl, byly uskutečněny Souhlasím s panem ministrem, když zde povídá: >Peněžnictví dnes více než kdy jindy musí co nejlépe plniti úkoly, jichž se podjalo, a činí se v té příčině na ně v nynější době zvýšené nároky. Chceme posíliti jeho důvěru ve veřejnosti opatřeními, která zvyšují odpovědnost vedoucích orgánů v peněžnictví, a zdůrazniti ingerenci státu na tom, aby zájem vkladatelů byl plně chráněn. Stát nemůže platiti prémie za špatné hospodaření. On musí chrániti mravní základ hospodářského života, a ti, kdož by jich nedbali, musí si býti vědomi, že se jim od státu nedostane prémie, ale že budou vzati v odpovědnost a že je čeká hospodářská zkáza.< Prohlašuji, že nebudeme litovati těch, kteří by na takových odpovědných místech neplnili svod povinnost.

Ale když už jednou o této věci mluvíme a když pan ministr financí při tom také se zmínil o dokončené reorganisaci zemských ústavů úvěrních, velmi bych prosil, aby bylo pracováno k tomu, aby v našich peněžních ústavech.také došlo k jistému rozdělení práce. Jsem totiž názoru, pánové, že naše Zemská banka, naše Hypoteční banka a potom ta spojená banka, nevím, jak se bude jmenovati, nepotřebují přijímati vklady jako každá záložna, že dokonce nepotřebují dávati ze vkladů takové úroky, jako dávají jiné peněžní ústavy. Čím ústav poskytuje větší jistotu, tím může dávati menší úrok. A pánové, já bych chtěl, aby při stanovení těchto rozdílů v úrokových sazbách přestalo se mluviti >velký a malý ústav<, nýbrž aby se začalo říkati >pořádný ústav a méně jistý ústav<. (Sen. Mikulíček: Malá zlodějna a Velká zlodějna!) Ta velká bude snad tam. (Výkřiky sen. Míkulíčka.) Ano, děkuji za souhlas. (Výkřiky. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Kroiher (pokračuje): Pánové, je v tom do jisté míry věc podivná, jestliže na př. Kampelička v Ledenicích dává menší úrok než Zemská banka, kdysi království Českého. A přibývá jí vkladů také. Tedy tyto velké ústavy, které poskytují naprostou jistotu, měly by dávati méně ze vkladů. A proč? Poněvadž nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní, aby mohly tyto velké banky dávati laciný úvěr. Máme Zemskou banku pro komunální, meliorační a jiné a jiné úvěry, a poněvadž Zemská banka také shání vklady jako každá jiná banka, nemůže dávati peníze za tu cenu, za kterou by ji mohly přijmouti na př. meliorační družstva. Musíme pomáhati my Kampeličky v tomto směru. Souhlasíme také plně s opatřeními, která ovšem za souhlasu vlády stala se v těchto směrech, zvláště po stránce devisové, ale chtěli bychom, abyste se nepozastavovali tak brzy a abyste také vy zkoumali,.kde jsou koupené devisy před termínem, před 10. říjnem. Ty by mohly sloužiti veřejnosti zrovna tak dobře jako koupené po 10. říjnu.

Nyní dovolte, abych přišel také k otázce nezaměstnaných. Boužel, že se o této věci tak mluvilo. A zase o této věci mluvilo se s jistou nepozorností na to, co kdo mluví. Zaslechne se slovo nepříjemné a hned se celá věta, po př. celý odstavec odsoudí. Chci vám říci toto: Já jsem pro podporu v nezaměstnanosti hlasoval. Nikdy jsem to nezapřel na žádné naší republikánské schůzi, ani neomlouval. Udělal jsem to, poněvadž jsem měl pro to důvod. (Sen. dr Witt: Snad Vám to nikdo nevytýká!) Pane kolego, mezi námi jsou zrovna tak pošetilí lidé, jako mezi vámi, když vám vytýkací, co děláte rozumného pro zemědělství. Ti jsou všude a nikdo není proti nim pojištěn. Ale pánové, jedno mně nemůžete zapříti, že se ozývají hlasy, které říkají, že to jak s tou podporou v nezaměstnanosti - abych do toho vzal také to ostatní, nemocenské pojištění, sociální pojištění - že to není všechno v pořádku. Pánové, možná, že ty hlasy nejsou správny na 100 %. (Sen. Johanis: Přijde na to, kdo je pronáší!) Také socialistické listy vycházející v Praze psaly velice nelichotivě o jednotlivých lidech zde v Praze, kteří berou podporu v nezaměstnanosti a psaly zvláště velice trpce o Pražácích, kteří byli účastni té stravovací akce, a jak se na to dívali. (Hluk. - Výkřiky.) Já se přiznám, já to nevím, já jsem se žádným tím člověkem v Praze, který je v té stravovací akci účasten, nemluvil, ale četl jsem to v socialistických listech, že tu není všechno v pořádku. Čteme každou chvíli v novinách, že jsou lidé stíháni, že neprávem brali podporu v nezaměstnanosti delší dobu, než se na to přišlo. My ku př. čteme, že jsou započítáváni mezi nezaměstnané také sezonní dělníci, kteří jakživi se nedomnívali, že jsou nezaměstnaní, když ku př. zedník nebo tesař nepracoval v zimě. (Sen. dr Witt: Všeho se dá zneužíti, i subvencí!) Ovšem, a právě proto já chci a myslím, že vy budete se mnou naprosto souhlasit, aby zde byla udělána jednou pořádná kontrola, aby přestaly tyto řeči, poněvadž pánové, pro mne je mnohem větší škoda, když se takové řeči roznášejí, než nějaká ta stotisícovka, co by to stálo. Mravní škoda je vždy pronikavější, poněvadž ta hmotná škoda snad se brzy nahradí, ale ta pochybnost, že u nás instance úřední nepočínaly si správně, ta pochybnost je horší, poněvadž vytrvá. (Sen. Johanis: Měli jsme i ministra, který zneužíval svého postavení!) Souhlasím s tím, a ještě k tomu přidám, že jsme měli ministry, kteří to věděli, že ten ministr zneužívá svého postavení a mlčeli. A to je chyba! (Sen. Johanis: 4 drží nad ním ruku ještě dnes!) Já neviděl toho ministra, který mu drží ruku.

Bylo prohlášeno, že boj proti nezaměstnanosti. bude také veden dalším vy budováním produktivní péče. To neobyčejně chválím. Ale ten způsob. (Hluk. - Výkřiky ) Je mně líto, jděte na volný vzduch, bez vás to budeme musit spravit, jakáž pomoc. Tedy, prosím, pánově, abych přišel k věci. Máme tu produktivní péči. Ale jak se ta produktivní péče provádí, to není správné. Já uvedu jeden konkretní případ u nás, jaký se přirozeně stává v nejrůznějších místech. My jsme se na jaře usnesli, že vzhledem k tomu, že je tam jistý počet nezaměstnaných a nechceme, aby tito snad odněkud jinde brali podporu, že je zaměstnáme a požádali jsme si o podporu na produktivní péči. Dělali jsme cestu. Pánové, dostali jsme podporu, jenže, když jsme tu podporu dostali, tak tam bylo napsáno, že platí se pouze ta práce, která se bude konati po vyřízení této žádosti. Na okresním úřadě řekli starostovi: >To můžete beze všeho začít pracovat<, a my jsme se do té práce dali. Kampelička ji financovala a nyní najednou jsme se dověděli, že to neplatí, že teprve od času, až když je to povolení dáno, potom že se může žádat podpora. Já, pánové, bych to chápal, že nikdo nemůže žádat za podporu v nezaměstnanosti pro dělníky při díle, které před tím vykonal na vlastní risiko, a teď si najednou vzpomněl, že by mohl dostati jistou podporu. To nejde. Když někdo podá žádost, pak je těžké, abychom svým nezaměstnaným řekli: >Počkejte, až to přijde z Prahy, potom budete dělat, potom vás zaměstnáme.< Já myslím, když je tu podaná žádost a na žádost je potvrzena okresním úřadem, a když se potom prokáže, že se pracuje, že se má dostati podpora na to od té doby, kdy se žádost podala. Jinak, pánové, vezměte na vědomí, že si obce to tuze rozmyslí, aby po druhé vlezly do takové nehody. Pro nás v Ledenicích, kteří máme 10 tisíc Kč daňové základny, když přijdeme o 9.000 Kč podpory na práci, která nám byla přiřčena, je to neobyčejně bolestné. Přirozeně, bude-li se to napřesrok opakovat, až budeme pokračovat v úpravě cest, počkáme, až dostaneme vyřízení z ministerstva. (Sen. Sechtr: To musíte míti 2.000 nezaměstnaných!) To není pravda, my jsme to dostali při dvaceti. To je něco jiného. My jsme nedostávali podporu v nezaměstnanosti, nýbrž příspěvek na práci produktivní. (Výkřiky. - Předseda zvoní.)

Kol. Heller se zde také dovolával toho, že by bylo potřebí snížiti vojenskou dobu služební. Já to uvádím zrovna v této souvislosti. Pánové, já jsem si vědom toho, kdy bychom snížili dobu služební, že kdyby nám přišlo na př. 10.000 lidí z vojny domů, že bychom přirozeně měli na základě toho aspoň o 5.000 nezaměstnaných více. (Hlas: Mnozí by pracovali doma!) Já vím, ale to jsou naši lidé, kteří by pracovali, ale značná část jich nepracovala, a žádala by podporu.

Četl jsem, že národní sociálové němečtí podali návrh na 10 Kč příspěvek v nezaměstnanosti denně a 2 Kč pro členy jedné rodiny denně. A dále, že podali návrh, aby si republika vypůjčila 3 miliardy a rozpůjčila je obcím a okresům na jednotlivé práce. Tam pak stojí psáno: >Vládní strany mají slovo.< Nuže, když mi zde pořád připomínáte to mé křesťanství, tedy řeknu; řeč vaše budiž ano, ano, ne, ne! Tak já povídám: Ne! Todle neuděláme, a to proto... (Sen. Mikulíček: Pro kongruu ano! - Předseda zvoní.) To se rozumí, na to je stát zavázán podle zákona. (Sen. Mikulíček: Vaše náboženství je v kapse!) Já proti tomu nic nemám, kde máte svého Boha, pro nás to neplatí. (Veselost. - Sen. Mikulíček: Faráři by neměli býti z čeho živi!) Skutečně, mnozí by neměli býti z čeho živi.

My jednoduše nemůžeme půjčiti ty tři miliardy našim okresům a obcím proto, poněvadž by nám je také nikdo nepůjčil. Zkuste to, a jděte si vypůjčiti. (Výkřik: Hitler!) Já jsem slyšel, že sám bral z ciziny subvenci, kterak by mohl půjčovati nám. Nuže, my bychom ty tři miliardy nesebrali, ale sebrali bychom je, kdybychom vyupomína-li nedostatky na daních. Pan ministr nám sděl že >nedoplatky na daních, dávkách a poplatcích koncem r. 1930 jsou stále ještě 4.719 mil., o 56 mil. méně než koncem r. 1929 a že finanční správa musí se usilovně zabývat těmi poplatníky, kteří svých občanských povinností nekonali anebo jsou v prodlení svých plnění, ačkoliv jejich majetkové poměry to dovolují. Nechci mluvit ani o těch, kteří své skutečné příjmy zatajili. Zákonné předpisy mají dostatečná ustanovení, aby v těchto směrech mohlo býti účinně zakročeno. Tuto povinnost musí splniti každý bez rozdílu<, povídá pan ministr - a já s ním v plné míře souhlasím. (Výborně! - Výkřik sen. Stöhra.) Každá věc má své ale, to se nedivte, pane kolego. Ono by se totiž mělo přinésti do otázky daní více jasnosti. Nikde se tolik nebájí, a nikde se tolik nepovídají tak hrůzostrašné věci, jako právě v otázce daní. Můžeme slyšet nejen na venkovských schůzích, nýbrž i zde v senátě výroky o některých velkých boháčích, kterým se daň odepsala. Venku v samosprávě se o tom ovšem slyší také, právě proto, poněvadž to má reflex na přirážky. Tedy v této věci by bylo dobře, kdyby se jednou řekla pravda. Možná že by se nám ta pravda nelíbila na sto procent, ale já bych byl raději, kdybych věděl celou pravdu, a kdyby se musilo přestati potom s tím povídáním. (Sen. Mikulíček: Jsou tu nějaké vládní strany, které poroučejí, nebo ne?) Nemáme tu energii, jako vy máte!

Ale dále chci také konstatovat, že se stěžuje, že daně nejsou předepsány a že prý máme veliké podniky, které platí daně podle toho, jak jim byly předepsány před r. 1925 (Sen. Mikulíček: Na chudáka pro krávu máte exekutora!), platí je tak pořád ještě, poněvadž. (Sen. Mikulíček: Kdo tu vládne?) Pane kolego, my tu nevládneme, poněvadž jinak byste si nemohl na nás tak otvírat hubu! Pánové, já sám z vlastní zkušenosti mohu zjistit, že na př. dávka z přírůstku hodnoty, kterou předpisuje zemský inspektorát, - sic vos non vobis, jak se to povídá u Horáce, sám z toho nic nemá, dělá to pro obce, - a tam jsou 5- i 6-leté resty (Hlas: 8-leté!) a snad ještě starší. A naše obce by tolik potřebovaly ten příjem. Ale to není tak zlé, ty obce o ten příjem nepřijdou ten vázne na majetku, ale pánové, zde budiž konstatováno, že berní úřady, resp. někde také berní správy, a pak ten inspektorát, který je třetím mezi nimi, mají možnost, aby takovýmto způsobem přesunovaly povinnost poplatní na někoho zcela jiného. Já mám několik takových případů, kde notář, který prováděl tuto smlouvu, nenechal si žádných peněz. Prodávající odešel, rozdal to dětem; po případě si to i nechal, ale složil manifestační přísahu, že nic nemá, a tak musí teď platit kupující, ačkoli je to proti dobrým mravům. Podle zákona, bohužel, ten kupec za to ručí. (Sen. dr Witt: Může žalovat na náhradu škody!) Ten notář snad není povinen, aby si ponechal tyto peníze, to nevím, ale fakt je, že tímto způsobem se přesunuje povinnost platební na jiné lidi.

Nepatřím mezi lidi, kteří každé chvíle žádají, aby bylo poshověno, není to nic platno, platit se musí a když navrhují, aby bylo poshověno, navrhují, aby se povinnosti hromadily. Když nenavrhnu, aby se současně zavřely v té obci trafiky, tak nejsem na to tak hned rychlý, abych navrhoval poshovění v daních. Jsem přísný také dolů. Já se svých voličů nebojím, ale musím říci, že, jak se s těmi voliči jedná, je častokráte proti Pánu Bohu. (Hlas: Tak jest!) Loni, když jsme projednávali rozpočet ministerstva spravedlnosti, užasli jsme nad počtem exekucí, poněvadž nejsou to exekuce pouze na základě sporů, ani pouze na základě daní. nýbrž jsou to také exekuce na základě sociálního pojištění. A teď co se děje? Pro každou maličkost. se zabavuje. Jde o 10 Kč, dejme tomu o 50 Kč, a zabaví se ne tele, ale dvě krávy. Když přijde ke dražbě a místy se to z falešné solidarity udělá, že lidé nejdou a nedraží ale na naše fendáky si nepřijdete - on si převeze s sebou v úředním autu nebo se sveze v autu toho řezníka - z okresního města a nyní draží. Ale ty konce, jaké jsou! Jestli pak to není hrozné, jestliže prasnice ve váze 240 kg je prodána v takové dražbě za 500 Kč? Tak jsou hospodáři okrádáni a stát z toho nic nemá. To je chyba, že zde veřejná instituce, která jinak, bohužel, nemůže býti nazvána nepotřebnou, má sloužiti k obohacování některých méně svědomitých lidí.

Podotýkám také ještě, že pan ministr sám řekl ve svém exposé, že státní statky jsou dotčeny poklesem cen prodejních i možností odbytu. To platí.tím více o našich domkářích a chalupnících. Jestliže si státní lesy a statky nevědí někdy rady, pak by se mělo také uvážiti, že není správné ani lidské, postupovati proti našim drobným poplatníkům takovýmto způsobem. (Sen. Mikulíček: Proti velikým nesmějí a proti drobným nechtějí!) Napřed nám je ukažte! Svého času jste o Baťovi tvrdil jednu věc a on vám potom prokázal, že jste neměl pravdu. (Sen. Mikulíček: To je nepravda od Vás, Baťa neuvedl jedné cifry, ale já je uváděl!) Já jsem to četl, čtu >Zlín<.

Chtěl bych jednou upozorniti pana ministra, ale ovšem vás všechny, že je to náramně nehospodárné, jestliže se náš stát zdržuje s takový mi drobnými poplatníky, kde jde o několik korunek a kde celá ta evidence a všecka ta práce, kterou to bernímu úřadu a berní správě dává, stojí republiku mnohem více na platu úředníkům a na ostatním věcném vydání těch úřadů, nežli co takový drobný poplatník přinese. V Německu už dávno přišli k takovému poznání, že je nejlépe říditi se: Non curat praetor! Nesbírat korunky a raději při tom ostatním si počínat přísněji. (Sen. Mikulíček: A1e to nemluvíte přímo do očí p. min. předsedovi!) Kdybych mluvil do očí panu ministerskému předsedovi, neměl bych to potěšení viděti vás před sebou. (Sen. Mikulíček: Udržalovi to nepovídáte!)

Dále podotýkám: Hospodaření podniků státních - tím nemyslím jen státní lesy a statky - je dohromady silně pasivní, nehledě k tabákové režii. Nuže, času mnoho uplynulo, chci podotknouti jenom toto: Tuto pasivitu našich statků, naší dráhy... (Sen. Johanis: Tam by to už křičelo, kdyby to bylo pasivní, v tabákové režii!) Vždyť my si přejeme, aby nebyla.

Musíme si jednou dáti záležeti na tom, abychom prostudovali důvody a příčiny, proč je dráha pasivní 2 miliony denně. Proč se mluví o poště, že je pasivní a zkrátka o všem podnikání? (Ministr dr Šrámek: Pošta není pasivní!) Není? Já to někde četl. Jestli není, rád to odvolám. (Sen. Mikulíček: Proč jsou pasivní státní statky?) Nejsou, málo vynášejí, ale nesou pasivní. Studium této pasivity musí býti urychleno. Musíme věděti, odkud to prýští, musíme zjednati nápravu, poněvadž trvalá pasivnost těchto podniků je nemožná. Dnes jsem četl. v novinách, že nějaká babka na Slovensku, přes 100 let stará, která nikdy nejela dráhou, zemřela. Ta pravděpodobně platila také na deficit této dráhy. To je věc, která se nemůže dále opakovati.

Konečně bych si dovolil říci několik slov o úřednictvu. Bylo řečeno v exposé: >V budoucnosti můžeme hledati trvale nápravu spíše v energickém snížení počtu státních zaměstnanců, nežli ve zkrácení odměn za práci.< To řekl p. min. předseda Udržal. Nuže, pánové, slyším zvěst, ale víra mi schází, že z toho něco bude. My jsme již jednou provedli restrikci a ke jsme? Máme zase o 15 tisíc zaměstnanců a úředníků více, než před tím. A víte, kde je ta vina? Měli bychom říci: Má vina poněvadž poslanci a senátoři to jsou, kteří velmi často intervenují pro to, aby někdo byl přijat do veřejné služby přes to, že to je ústavně zakázáno. A proto tedy, přátelé moji, mám obavu, že, až bude usneseno, že nemají býti příště přijímáni noví, řekne se v důsledku toho: >Ale toho mého mi přeci vezmete<, a že nebude dosaženo toho, co bychom si přáli. (Sen, dr Witt: Vaši straníci to nedělají?) Ale také. Vždyť říkán, že bychom měli říci: Má vina. - Je potřebí, abychom změnili úřadování. Pánové, zde mám, co jsem si vypsal jako farář. Dodání přiloženého vojenského průkazu nějakého vojáka bylo 22krát dodáno do úřadu, 22krát expedováno, než se takováto maličkost vyřídila. Zde se musí přemýšleti, jak to uděláme pro budoucnost.

Pánové, chtěl bych skončiti, a to tím způsobem, že bych vás upozornil na jednu věc. Chceme odstraniti krisi. V té krisi jsme všichni, tedy je potřebí, aby se z té krise všem pomáhalo a aby nebylo zapomínáno na zemědělství. Nedávno francouzský ministerský předseda, před tím francouzský ministr financí, rovněž prohlásili, že Francie proto je tak šťastná, poněvadž za prvé si zachovala svůj zemědělský ráz. Nuže, to je velké slovo a já bych byl rád abychom si je pamatovali. V prvé řadě děkuje Francie svou posici za to, že zachovala svůj zemědělský ráz. Ale já při tom nechci býti pyšný a nechci říkat: Tedy nám v prvé řadě musí býti pomoženo. Já jen chci říci, že má býti podle našeho přání pracováno k odstranění krise ve znamení rovnocennosti průmyslu a zemědělství. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Konstatuji, že senát je způsobilý se usnášeti. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.) Budeme hlasovati.

Podle §u 65 jedn. řádu je nám rozpravu zakončiti hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení pana předsedy vlády, čili nic.

Návrh na odklad hlasování podán nebyl.

Budeme tedy hlasovat, zda senát schvaluje prohlášení pana předsedy vlády učiněné ve 112. schůzi senátu čili nic.

Kdo schvaluje prohlášení pana předsedy vlády, nechá zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Prohlášení bylo tím schváleno.

Mezi schůzí tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 608. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu v Košicích ze dne 8. srpna 1931, č. j. T IX 197/31-18, za souhlas k stíhání sen. Nentvicha pro přečin pomluvy podle §§ 1 a 6 zák. čl. XLI/1914 (č. 4661/31 předs.).

Tisk 609. Zpráva výboru. imunitního o žádosti krajského soudu v Chustu ze dne 9. května 1931, č. j. Nt V. 6/31-2, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Lokoty pro zločin podle §u 2, odst. 1. a 2., zákona na ochranu republiky. (č. 4006/31 předs.).

Předseda (zvoní): Oznamuji, že

do výboru zahraničního vstupuje za sen. dr Feierfeila sen. dr Medinger, za sen. Fr. Nováka (lid.) sen. Pavelka a za sen. Richtera sen. Füssy.

Dal jsem dovolenou dodatečně na včerejší a dnešní schůzi sen. Hanckovi, na dnešní schůzi sen. Doudovi.

Navrhuji, aby předsednictvo senátu bylo zmocněno svolati příští schůzi podle §u 40 jedn. řádu písemně nebo telegraficky a stanoviti její pořad jednání.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Námitek nebylo.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 18 hod. 57 min.