Schůze zahájena v 10 hodin 30 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Trčka, Votruba.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

103 senátoři podle presenční listiny.

Zástupce vlády: ministr dr Dérer.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupce dr Trmal.

Předseda (zvoní): Dovoluji si zahájiti schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolené: na dnešní schůzi sen. Durčanskému, Havlenovi, Janíkovi, dr Milotovi, Šachlovi, dr Wittovi; na tento týden sen. dr Szilassymu.

Tiskem bylo rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 633. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Košicích ze dne 18. dubna 1931, č. j. Tk VI a 1370/27-36, za souhlas k stíhání sen. dr Farkasa pro přečin. pomluvy podle §§ 1, 3 odst. II, č. 1 a 2 a §u 9, č. 6 zák. čl. XLI/1914 (č. 3853/1931 předs.).

Tisk 634. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Jihlavě ze dne 5. prosince 1929, č. Tk VI 814/28/57, aby dán byl souhlas k dalšímu trestnímu stíhání sen. Nedvěda pro přečin podle §u 14, č. 1 a 5 a přečin podle §u 18, č. 2 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. (č. 70/1929-III předs.).

Tisk 633. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 29. července 1931, č. j. Nt X-9/31/20, aby bylo dáno svolení k trestnímu stíhání sen. Kindla pro zločin podle §u 1, odst. 1 zákona na ochranu republiky (č. 4629/1931 předs.).

Tisk 636. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Praze ze dne 27. srpna 1931, č. j. Nt XIX-7/31-2, aby senát dal svolení k trestnímu stíhání sen. Niessnera pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný tiskem (č. 1690/1931 předs.).

Zápis o 116. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 4. listopadu 1931.

Zápis o 117. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad dnešního jednání, a to:

1. Z právu I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 618), kterým se doplňují zákony, týkající se bytové péče. Tisk 627.

Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický sen. Karpišková, za výbor rozpočtový sen. Modráček.

Dávám slovo zpravodaji výboru sociálně-politického, paní sen. Karpiškové.

Zpravodaj sen. Karpišková: Slavný senáte! Vládní návrh zákona, kterým se doplňují zákony, týkající se bytové péče, je novelou zákonů č. 166 a 45.

Z celého komplexu otázek těmito zákony řešených upravuje znovu zvýšení položek na poskytování státní záruky za stavební úvěry až na 1.100,000.000 Kč a státního příspěvku až do 30 mil. Kč. V prvém případě jde o zvýšení o 150 mil. Kč, v druhém o 10 mil. Kč.

Tento zákon charakterisují dvě vlastnosti: Snaží se odpomoci stále ještě pociťované nouzi o malé dělnické byty, v druhé řadě snaží se opatřiti práci v době stoupající nezaměstnanosti. Situace na bytovém trhu je, pokud jde o nejmenší byty, stále ještě velmi znepokojující. Nově uzavíraná manželství nejen z nižších, ale i ze středních vrstev, musí počítati s výdělečnou činností ženy, aby při malých mzdách a platech mužů mohly býti placeny vysoké činže.

Poptávka po nejmenších, poněvadž cenově nejpřístupnějších bytech, stále ještě na bytovém trhu převyšuje nabídku.

Státní podpora jeví se tedy nejvýš potřebnou. Podle statistiky týká se dnes podpora při výstavbě nejméně 100.000 bytů, tedy je to pro nás pro všechny, kteří posuzujeme tuto otázku, přímo pokyn, abychom ve věcech stavebního ruchu se týkajících nešetřili své podpory.

Státní podpora stavebního ruchu zákony č. 46 a 166 velmi oživila stavební podnikání, takže právě položky těmito zákon stanovené byly již v červenci t. r. vyčerpány. Lze jen litovati, že se ministerstvu soc. péče nedostalo již dříve zákonného zmocnění k další podpoře stavebního ruchu a že přicházíme teprve v listopadu k odhlasování zákona, který je tak velikého hospodářského dosahu.

Nahromaděné žádosti o státní podporu a příspěvek v ministerstvu soc. péče i v zemských úřadech ve výši asi 600 až 700 mil. Kč svědčí o naléhavé potřebě zvýšení obou položek k tomuto účelu v r. 1930 usnesených.

Zákon, jejž projednáváme, přispěje alespoň z části ke kladnému vyřízení podaných žádostí rozmnoží dále počet malých dělnických bytů a oživí pracovní trh, na němž se poměry s přibývající zimní sezonou stále zhoršují.

Široká veřejnost a zájemci z kruhů nájemnických právě tak jako z kruhů podnikatelských a živnostenských uvítají tento zákon jako hospodářsky a sociálně neobyčejně významný.

Soc.-politický výbor senátu doporučuje proto návrh tohoto zákona ke schválení. Zamítl návrh p. sen. Havelky, aby zákon ten byl vzat s denního pořadu výborového jednání a zamítl i pozměňovací návrhy pánů sen. Sechtra a Kianičky, poněvadž k nim bude moci býti přihlédnuto až při projednávání celkového zákona o stavebním ruchu, v jehož rámci mají býti řešeny i dostatečné daňové úlevy jako účinná podpora stavebního ruchu.

Doporučuji slavnému senátu, aby vyslovil svůj souhlas k vládnímu návrhu zákona právě projednávaného, a to ve znění zprávy výborové. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Modráček, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Modráček: Slavný senáte! Rozpočtový výbor pojednal zevrubně o tomto vládním návrhu a doporučuje jej beze změny jako výbor sociálně-politický ke schválení slavnému senátu. Zároveň doporučuje ke schválení i připojenou resoluci ke zprávě rozpočtového výboru, požadující, aby vláda předložila ohlášený návrh bytového zákona senátu Národního shromáždění. Rozpočtový výbor byl veden při tomto požadavku tím, že v době, kdy poslanecká sněmovna má projednávat rozpočet, mohl by se zabývati ohlášeným bytovým zákonem. Ovšem záleží na tom, zdali ministerská rada tento návrh zákona včas Národnímu shromáždění podá a zda vůbec zbude senátu čas, aby mohl řádně osnovu tuto projednávat.

Rozpočtový výbor je toho názoru, že přes nepříznivou situaci státních financí je nutno zvýšiti státní podporu stavebního ruchu nejenom proto, že je stále ještě citelný nedostatek bytů, zejména malých, ale také proto, že nutno podporovati zaměstnanost. Stát neušetřil by nic na tom, kdyby podporu stavebnímu ruchu, která, jak bylo řečeno, je vyčerpána, zarazil, poněvadž by daleko více jej stály neproduktivní podpory na nezaměstnané, které by vzrostly zaražením stavebního ruchu, a kromě toho i zhoršila by se tím celková všeobecná hospodářská situace.

Mluvím-li o tom, že je potřebí podporovati stavební ruch státní pomocí, mám na mysli, že soukromý stavební ruch příštího roku podle všeho úplně nebo skoro úplně zanikne a to především z té příčiny, že se stává opatřování stavebních a hypotekárních úvěrů tak obtížné, že nebude možno vůbec zjednati soukromému stavebnímu ruchu kapitály na stavbu. Veliké spořitelny zastavují poskytování stavebních i hypotekárních úvěrů, banky a záložny rovněž, nebo se jejich volné peněžní prostředky stále ztenčují následkem vybírání vkladů a následkem toho, že dlužníci špatně platí, špatně odvádějí splátky z úvěrů jim poskytnutých. Tedy situace peněžní nám dnes již naznačuje, že se soukromým stavebním ruchem můžeme příštího roku sotva počítati, takže vlastně bude celý stavební ruch spočívati na obecně prospěšném stavebnictví, totiž na stavbách obcí a pna stavbách družstev, které mohou získati prostředky finanční od soc. pojišťovacích ústavů. Ale právě půjčky, které poskytují soc. pojišťovací ústavy, jsou vázány na státní podporu, bez níž nemohou těchto úvěrů stavebníci dostati, a tu se jeví přímo nutnost, aby státní podpora byla zvýšena, aby se stavební ruch vůbec nezarazil.

Kdyby se nemělo dostati podpory ani obecně prospěšnému stavebnictví, byla by to příštího roku hospodářská a sociální katastrofa. Konečně, jak uvádím ve zprávě, bylo by nesprávné, kdyby stát odmítl podporu stavebníkům, kteří, spoléhajíce se na zákon z 26. listopadu 1930, který slibuje podporovati novostavby, započaté do konce příštího roku, pustili se dostaveb, aby stát prostě jim veškeru podporu odepřel a tím uvedl je do finanční pohromy. Ta věc by se nedala odůvodniti žádným způsobem.

Pokud se týče výsledků obecně prospěšného stavebnictví, mluvila již o tom paní sen. Karpišková. Je potřebí uznati, že velmi přispělo ke zmírnění bytové nouze po válce, a co je rovněž důležité, produkovalo i bez státního příspěvku byty poměrně levnější než soukromý stavební ruch. Podle nejnovější statistiky ministerstva soc. péče vidíme, že v letech poválečných až do loňského roku postavila stavební družstva více než 113.000 obytných místností, obce přes 44.000, kdežto soukromníci se státní podporou pouze 73.000 obytných místností. Zde je nejlépe vidět, že bez stavebních družstev a stavební činnosti obcí by bytová krise byla daleko horší, nežli je dnes. Konečně vidíme to v Praze, že již letos stavební ruch je udržován hlavně stavebními družstvy a následkem toho také i zaměstnanost stavebních živností.

Konečně, i nepřihlížíme-li k obtížím úvěrovým, jakými se dnes setkáváme a budeme se ještě ve větší míře setkávati příštím rokem, dlužno počítati s poklesem stavebního ruchu soukromého, poněvadž poptávka po větších a dražších bytech je pomalu již ukojena, takže uchazeči o byty rekrutují se skoro jen z nemajetných vrstev, jež dražší byty platit nemohou. Tuto poptávku mohou ukojiti jen obce a družstva pomocí státního příspěvku a levných hypoték. A tu se již ukazuje, že i se státním příspěvkem družstva nemohou vyhověti všem uchazečům, poněvadž mnozí nemajetní uchazeči ne mohou zaplatiti stavební příspěvek, který družstva musí žádat, a také ani činže zlevněné státním příspěvkem nemohou z velké části platit.

Bude nutno o této věci ještě zvláště si pohovořiti při projednávání ohlášeného bytového zákona. Přes dobré výsledky, jež dlužno přiznati obecně prospěšnému stavebnictví, nelze přehlížeti jisté jeho nedostatky. Přesvědčili jsme se o nich v Německu, když jsme jako účastníci mezinárodního bytového kongresu měli příležitosti shlédnouti, co Německo na poli bytové péče po válce vykonalo. To, co jsme viděli v Berlíně a v jiných městech německých, je pro nás přímo pohádkou. Vyrostly tam celé čtvrti nájemných domů a rodinných domků, postavených v otevřených blocích, na volných trávníkových místech, se zahradami, s byty moderně vypravenými, poměrně levnými, ba poměrně levnějšími než u nás ve Velké Praze. V jednotlivých případech poskytovaly tyto kolonie přímo nádherný pohled. Vůči těmto plánovitým a krásným stavbám, obývaným z velké části nemajetnými nájemníky, neměli jsme v Praze delegátům mezinárodního bytového kongresu co ukázat, když sem přijeli, leda Vořechovku, kde žádní dělníci nebydlí, a starou Prahu, ačkoliv tu bylo postaveno tisíce domů a domků se státní podporou, ale podle našeho způsobu rozházeně, bez plánu a často i nevkusně.

V rozpočtovém výboru jsem slyšel hlasy, že jsme dosud prý stavěli, abychom řešili reformu bydlení, teď že máme také už stavět potřebné ubyty. Nemyslím, že jsme řešili reformu bydlení příliš důkladně. Máme sice v Praze výborná družstva stavební, která postavila pěkné domy s poměrně levnými byty, ale na druhé straně zde máme také stavby obytných budov se státní podporou postavené, které jsou prostými činžáckými kasárnami.

Neviděli jsme nikde v Německu v tamních koloniích byty aby bydlelo v jednotlivých poschodích více než 2 až 3 partaje. U nás se pustí do takového činžáku 50, 40 až 50 partají. To přece není žádné moderní bydlení. A přece, jak jsem uvedl, byty v německých koloniích nejsou poměrně dražší než u nás, ba v jednotlivých případech, jako ve Vratislavě a Drážďanech, pokud mám na zřeteli bloky stavěné pro dělnické obyvatelstvo, jsou levnější než u nás. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Toho se dosáhlo ze dvou příčin: předně zlevněním stavebního nákladu při hromadných a plánovitých stavbách, jež tam provádějí veliké stavební společnosti spojených družstev stavebních, nebo společnosti stavební, městy ustavené, které, rozumí se samosebou, mohou také prováděti lepší projekty stavební, projekty dokonalejší, poněvadž mohou využíti talentu osvědčených architektů, což naše malá družstva dělati nemohou.

Dále, sem zjistil, že pozemky v obvodu velkých měst německých jsou poměrně levnější než u nás, ba v jednotlivých případech daleko levnější. Slyšte! Kdybychom zde v Praze v blízkosti Vinohrad, Vršovic, Nuslí, Dejvic atd. hledali pozemky na stavbu činžovních domů jeden čtvereční sáh za 200 Kč, každý by se nám vysmál, myslil by, že jsme se zbláznili, poněvadž zde je obvyklá cena za 1 čtv. sáh na, třípatrový dům 1200 až 1800, na 4patrový dům dokonce přes tisíce Kč.

V Berlíně v bezprostřední blízkosti živých tříd, tedy na obvodu, které spojují periferii se středem města, našli jsme kolonie, které platily za 1 čtv. sáh 600 našich korun na 4poschoďový dům, to je něco u nás nemožného, to se u nás nenajde.

To jest jedna veliká závada staveb malých bytů ve větších městech naší republiky a zejména je to podstatná závada staveb malobytových ve Velké Praze, že tu není pozemku za přiměřené ceny, a následkem toho by ty u nás nemohou se produkovati za přijatelné ceny pro nájemníky.

Zkoumali jsme také, pokud veřejná podpora staveb malobytových v Německu zlevňuje tam činže. A tu jsme přišli k tomu, že obce tam poskytují půjčky z t. zv. činžovní daně na nízký úrok 1 až 2 % družstvům. Tyto půjčky uhradí však jenom část nákladu, ostatní se musí vypůjčovati od sociálně pojišťovacích ústavů, spořitelen a mých ústavů, takže průměrem úrokové břemeno v bytových koloniích v Německu není podstatně nebo znatelně nižší než u nás u staveb malobytových, které nedostávají státního příspěvku na nejmenší byty. Nemůžeme tedy v úvěrových výhodách hledat snad vysvětlení pro to, že v Německu se lépe řeší bytová otázka a poměrně levněji nežli u nás, nýbrž spočívá to právě v tom, že se tam staví plánovitě ve velkém a na levných pozemcích, které opatřují obce. Konečně je, nebo bylo možno tam získati levný pozemek i od soukromníků, poněvadž v Německu, jak jsme viděli na stavební výstavě v Berlíně, pozemková spekulace právě zásahem obcí a obecně prospěšných stavebních družstev se nemůže rozvinovati, nýbrž naopak tam je spojena s velikým risikem. Přiznávám se, že i Německo v tomto směru se přeinvestovalo, že se tam takových kolonií nastavělo trochu mnoho. My jsme též viděli krásné bytové kolonie nedávno postavené, které byly z poloviny prázdné. Také nevím, je-li účelno, aby Berlín postavil řadu nových velkých čtvrtí bytových, když má ulice uvnitř města prázdné, bez nájemníků. To se snad vysvětluje tím, že v Berlíně se kupovaly staré domy za přemrštěné ceny a následkem toho musí se tam platiti vysoké činže a nájemníci utíkají na periferie, do nových kolonií. Proto snad je uvnitř Berlína celá řada ulic pomalu bez nájemníků.

Ale nepřihlížíme-li k tomuto zjevu ne právě příjemnému pro Berlín, musí se uznat, že Německo nám ukázalo, jak se má účelně a moderně stavěti, aby veřejné prostředky, obětované obecně prospěšnému stavebnictví, skutečně účelně byly využity.

Kdo byl na koloniální výstavě v Paříži a nenavštívil jenom Montmartre a jiné ulice se zábavními místnostmi, ale kdo se také podíval na periferii, byl by tam uzřel řadu domovních bloků, postavených obcí pařížskou. Tyto stavby nelze dávati za příklad již proto, že jsou to domy o 9 až 11 poschodích, tedy činžovní kasárna. Ale tyto stavby snaží se pokud možno vyhověti moderním požadavkům předně vzhledným řešením a za druhé sestavením domů tak, aby každý byt měl dostatek vzduchu, světla a pokud možno i slunce. Jsou rozhodně lepší než pražské činžáky žlutě natřené o 5 až 6 poschodích, postavených v úzkých ulicích a se dvory jako dlaň velikými a ještě k tomu utopenými po všech stranách v kamenné poušti s byty na jednu světovou stranu, se záchody a spížemi do smradlavých světlíků atd.

U nás obecně prospěšné stavebnictví není organisováno, u nás je tříštěno. Obce samy nemají valného smyslu pro velkorysé řešení bytové krise a staví po různu jednotlivé činžáky, které přirozeně nemohou býti řešeny ani estetická, ani nijak účelně pro bydlící tam nájemníky. Stavební družstva pak zakládají se u nás, musím říci, příliš neplánovitě. Stačí, aby se sešlo několik lidí někde při pivě, tam se dohodnou na založení družstva, oběhnou své známé, seženou podpisy a již je zde stavební družstvo, již se vymáhá obecná prospěšnost a také, poněvadž formálně vyhovuje i podpora. Nikdo se netáže sám sebe, jestli tomu rozumí, nikdo se neptá po tom, mají-li zakladatelé nějakou ideu, oni chtějí prostě stavět. Ten chce býti řiditelem, onen chce se státi dodavatelem, ten zase má při tom nějaké jiné motivy V celé řadě případů musím říci, že vzniká zbytečně mnoho družstev, aniž by sledovala onen ideální sociální účel, který družstva mají míti, totiž prospívati nájemníkům, stavěti účelně, dobře a levně.

Někdy je v tom stavitel sám, který dává podnět k založení takového družstva. Uvádím to proto, že nikdo těmi poměry netrpí tak, jako řádná osvědčená družstva, poněvadž když se zasévá nedůvěra družstvy méně hodnotnými mezi lidi, trpí tím i veliká družstva. Trpí tím veliká a osvědčená družstva také proto, že když obec má k disposici pozemky, ihned je tam řada žádostí nových družstev. Aby se obec vyhnula nepříjemnostem, prostě, místo aby trvala na tom, aby blok byl jednotně a plánovitě zastavěn, rozdělí jej 5 a 6 družstvům a každé z nich pak staví podle svého a je to potom prostě strakatina činžovních domů, která, rozumí se, nemá pro moderní stavebnictví žádné ceny.

Taktéž je to s hypotekárními úvěry. Veliká a stará družstva trpí tím, že se nahrne do sociálně pojišťovacích ústavů spousta žádostí od nově, založených družstev, v důsledku čehož tyto ústavy musejí úvěry děliti, družstvům nedostane se na veliké projekty postačitelných úvěrů a tím je brzděna práce a lepší stavební činnost, která má býti vlastně podporována. Zde by bylo potřebí, aby se obecná prospěšnost udělovala družstvům po řádných informacích, vedle toho také, aby se dbalo toho, zda je nově zakládajícího se družstva potřeba, zda dosavadní družstva nestačí vyhovovati v tom kterém obvodu. To je zavedeno v Německu a osvědčilo se to. V Německu obdrží nové družstvo obecnou prospěšnost jen tehdy, když se prokáže, že dosavadní obecní prospěšné společnosti nestačí vyhověti poptávce po bytech. Také neobdrží družstva, která jsou zbytečná, úvěru od obce. Stát tam nedává totiž žádnou podporu. (Sen. Olejník: Ta obecná prospěšnost se zkoumá až naposledy při vyřízení žádosti! To je chyba!) Ne, ministerstvo soc. péče zkoumá předem, obecnou prospěšnost a musí ji zkoumati a zamítlo kolikráte takové žádosti. Ale páni poslanci a senátoři často intervenovali a vynutili kolikráte obecnou prospěšnost pro družstvo, které jí nezasluhuje. (Sen. Olejník: Má se to zkoumat dříve, než se staví!) Oni to zkoumají. Ale stává se, že družstva začnou stavět a kdyby nedostala obecné prospěšnosti, znamenalo by to krach. To jsou závady, které se objevují v družstevním stavebnictví. O této věci podrobněji psi po hovoříme až bude předložen ohlášený návrh bytového zákona. Já zatím přestanu na těchto poznámkách. Můj úmysl při tom přirozeně je, aby, co je dobré bylo co nejvíce podporováno a co není dobré nebo co je cizorodé, aby bylo vylučováno. To musíme dělat zejména v družstevním stavebnictví, musíme podporovat ty podniky, na kterých má veřejnost a zejména nájemníci zájem, a musíme hledět a zabraňovat tomu, aby nebyla jejich činnost brzděna různými spekulačními projekty, které obecné prospěšnosti nevyhovují, nýbrž účel ten poškozují.

Důležité je dále, aby se zakročilo proti lichvě se stavebními pozemky. Přes to, že ceny všeobecně poklesly, cena pozemků pro stavby malých bytů neklesají, nýbrž spíše stoupají. Nemluvím o vnitřní Praze, o pozemcích uvnitř našich větších měst, tam klesly podstatně. Ale na periferii, tam, kde se staví malé byty, tam pozemky stále ještě vykazují tendenci vzestupnou, ačkoli jsou, jak jsem již naznačil, bez toho příliš u nás drahé. Poněvadž v posledních letech ceny tyto stouply přímo nadměrně, dnes se objevuje, že státní příspěvek a osvobození od dávky z přírůstku přichází k dobru nájemníku jenom částečně, kdežto velká část výhod a úlev je pohlcena majiteli pozemků.

Nevím, jak k tomu přijde zákonodárství, které chce pros.pět nebydlícím, aby státní podpora, která je poskytována na stavby malobytové, zvětšovala zisky majiteli pozemků, místo aby sloužila úplně k dobru nemajetných nájemníků. Nevím, jak k tomu přijde zákonodárství, že se něco podobného děje. Je prostě potřebí, aby se udělala náprava. Slyšel jsem, že v připravovaném zákoně o bytové péči pamatuje se na potírání lichvy s pozemky, což dlužno uvítati. Mělo se tak však stát hned po převratu, kdy ceny pozemků byla nízké. Dnes měli bychom levnější byty v novostavbách. Dnes, kdy se peníze stávají vzácnými, kdy se s nimi musí šetřit, je tím více potřebí, aby jich bylo použito co nejhospodárněji, a vyloučeno vše, co využívá jich.k jiným účelům nežli k těm, pro něž jsou v obecně prospěšném stavebnictví určeny, aby jich bylo užíváno jen pro opatření levných a dobrých bytů pro nemajetné obyvatelstvo. Doporučuji opětně, aby návrh zákona byl schválen beze změny, a rovněž, aby schválena byla i usnesená resoluce, ke zprávě rozpočtového výboru připojená. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Konstatuji, že senát je způsobilý se usnášeti. - Navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 20 minut. (Námitek nebylo.).

Námitek není. Lhůta je přijata. Uděluji proto slovo prvému přihlášenému řečníku >proti<, panu sen. Tichimu.

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! Když pánové, kteří dnes sedí ve vládní většině, byli ještě v oposici, nemohli přednésti dosti výtek proti tehdejší občanské vládě, že nedovede řešiti bytový problém, a dnes jest jisto, že, kdyby se r. 1929 nebyla rozbila tehdejší vládní většina, měli bychom dnes určitě dlouhodobý zákon na podporu stavebního ruchu.... (Sen. Stark [německy]: Ale žádnou ochranu nájemníků!) a měli bychom také ochranu nájemníků přiměřeně upravenou a byli bychom tím do řad nájemníků a majitelů domů přinesli to, čeho dnes bohužel opětovně postrádáme, totiž klid. Také vy budete dnes moci tuto obtížnou otázku řešiti jen kompromisem. Nynější vládní většina vládne již 2 roky, máme socialistu jako ministra sociální péče, a nic se v této otázce nezměnilo, alespoň nelze znamenati žádné viditelné výsledky. Byla sice loňského roku zřízena t. zv. komise, která měla řešiti bytový problém, ale po celý rok neslyšíme o činnosti této komise ničeho, takže všichni můžeme míti bezpečně za to, že nynější vládní většina naprosto nemíní se tím vážně zabývati. (Sen. Stark [německy]: Co soudíte o ochraně nájemníků?) Přijdu ještě k tomu, to jest jen úvod.

Slyšíme sice v posledních dnech, že ministr sociální péče vypracoval osnovu zákona o ochraně nájemníků, ale z toho, co již dnes slyšíme z agrárního, obzvláště z českého agrárního tisku, můžeme bezpečně souditi, že také tuto osnovu zákona ministra sociální péče stihne stejný osud jako jeho osnovu o čtyřicetihodinovém pracovním týdnu. (Sen Jarolim [německy]: Čí vinou je to?) Naší nikterak, my přece nejsme ve vládě. (Výkřiky) My nemáme s >Venkovem< nic společného, snad je vaše spojenectví s >Venkovem< mnohem užší nežli naše. (Výkřiky.) Slyšeli jsme přece již předehru v sociálně-politickém výboru, a je příznačno, že se tak těžký problém jako zákon o podpoře stavebního ruchu musil junctimovati se zákonem o státní pomoci při živelních pohromách. Víme, že nejen u nás, že také v jiných státech problém ochrany nájemníků je bohužel volebním šlágrem, obzvláště při obecních volbách, a slyšíme, že páni ze socialistických stran nájemníkům vždy slibují, že se na ochraně nájemníků nic nezmění, slyšíme však také na druhé straně, že agrárníci slibují majitelům domů opak. Nebude-li vláda míti odvahy ke konečnému řešení této otázky, zůstane problém ochranu nájemníků také nadále volebním šlágrem. My jsme ovšem dosti rozumní, abychom dnes zcela otevřeně nájemníkům řekli, že ochrana nájemníků nesmí zůstati věčně, že nájemníci musí počínati s tím, že se nájemné musí pomalu valorisovati. Máme však také odvahu říci majitelům domů pravdu, že by okamžité zrušení ochrany nájemníků v nynější hospodářsky těžké době znamenalo katastrofu. Nikdy nepřipustíme, aby ochrana nájemníků u živnostenských podniků.... (Sen. Stark [německy]: Jste trochu nesrozumitelný!) Budu se těšiti, jestliže osnova právě v této otázce bude hodně srozumitelnou. (Sen. Stark [německy]: Trochu pro domácí pány, trochu pro nájemníky, to je vaše stanovisko!) Nemohu si představiti, že by ministr dr Czech mohl podati osnovu zákona, která zabezpečuje jen vaše požadavky. Také tam budete musit udělati kompromis.

Prohlašuji ještě jednou, že nepřipustíme, a myslím, že nepřipustí také česká strana živnostenská, aby byla zrušena ochrana nájemníků, jak se to bohužel zamýšlí, u živnostenských provozoven krámů atd. (Výkřiky. - Předseda zvoní.) Víme, že zrušení ochrany nájemníků u obchodních místností znamená něco mnohem horšího, nežli u bytů. Je to životní otázku pro někoho, do ve svém obchodě vybudoval celou svoji existenci. (Sen. Polach [německy]: Vyrážíte otevřené dveře!) Nikoli.

Vidíme, jak obtížný je tento problém a jakých obětí dodnes vyžadoval. Víme, že stát pro podporu stavebního ruchu dodnes vykonal velmi mnoho, víme ze statistiky, že stát dodnes vydal skoro 4 miliardy na podporu stavebního ruchu. (Sen. Reyzl [německy]: Zaručil! To je rozdíl!) Nejsem přece proti tomu. Víme, že stát na druhé straně ztrácí jednu miliardu na daních při levném nájemném ve starých domech, a víme dále, že stát v budoucnosti bude ztráceti skoro 3 miliardy na daních v novostavbách. Obrovské obnosy pohltila stavební politika státu a dlužno s veškerou. otevřeností konstatovati, že nepřinesla očekávaných výsledků. Také kol. Modráček jako zpravodaj konstatoval, že podpory stavebního ruchu přes nesmírné oběti státu v dřívějších letech bylo použito ke spekulaci, a používá se jí k tomu ještě dnes. Víme, že bankovní ředitelé, a říká se, že i ministři dobře situovaní, vydatně použili v dřívějších letech stavebních subvencí, kdežto mnohý chudák - mohu to prokázati z kruhů stavu živnostenského - vyšel opětovně na prázdno. My to jsme, kteří již od let naproti v poslanecké sněmovně a také zde v senátě žádáme, aby stát použil svého regresního práva a vidíme - alespoň nám není nic známo - že ani nynější ministr sociální péče nenalézá odvahy, aby píchl do vosího hnízda. (Výkřiky.) Těšil bych se, kdyby měl odvahu rozvinouti otázku regresního práva, poněvadž víme, že by z regresního práva bylo lze získati ještě 500 milionů na podporu stavebního ruchu. Ovšem nebude nikdo z nás pomýšleti na to, aby zde měly býti postiženy střední existence, nýbrž především ti lidé, kteří jsou válečnými zbohatlíky a kteří dnes své peníze snosí do ciziny a stále ještě nepomýšlejí na to, aby státu vrátili, co jim svého času půjčil.