Stát poskytoval podle dřívějšího zákona záruku peněžním ústavům za splácení peněz poskytnutou jim Ústřední sociální pojišťovnou a jinými ústavy, které jsou v zákoně vyjmenovány Venkovské záložny, u nichž se náš zemědělec o úvěr uchází, nemají mnohdy dostatek peněz, aby mu mohly vyhovět. V tom případě tyto peněžní ústavy, které jsou k tomu zmocněny, mohou si opatřiti potřebné peněžní prostředky u Ústřední sociální pojišťovny, a u jiných podobných ústavů. Za tyto peníze poskytnuté peněžním ústavům dával tehdy stát záruku za splacení, a to do výše 25 mil. Kč. I tato záruka se nynější předlohou vládní zvyšuje na 50 mil. Kč. Dále se mění novou předlohou § 2 v odst. 1, kde se dříve stanovilo, že si jednotlivé peněžní ústavy mohou opatřiti peníze u veřejnoprávních peněžních a sociálně-politických ústavů, na znění toto: >u veřejnoprávních peněžních ústavů, veřejných fondů, spořitelen a pojišťovacích ústavů.< Tedy tento počet ústavů, u nichž si naše záložny mohou opatřiti potřebné prostředky finanční, se rozšiřuje. Není to zákon nový, který projednáváme, nýbrž změna a rozšíření působnosti zákona usneseného v červenci letošního roku vzhledem k tomu, že další škody způsobené živelními pohromami potřebu rozšíření tohoto zákona vyvolaly.

Výbor národohospodářský projednával suto osnovu ve své schůzi 10. listopadu a usnesl se doporučiti také senátu předlohu tuto ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dalšímu zpravodaji, za výbor

rozpočtový, kterým je pan sen. Kroiher.

Zpravodaj sen. Kroiher: Slavný senáte! Rozpočtový výbor projednávaje vládní návrh o změně zákona, připojil se úplně, co se týká merita, k dobrozdání výboru národohospodářského, po stránce rozpočtové pak uvážil náš výbor, že tato předloha zatěžuje republiku způsobem co možná nejmenším, ani ne 1 mil. Kč ročně, na dubu 15 let, a následkem toho nebude potřebí žádných operací, nýbrž lze tuto sumu ušetřiti při běžných výdajích. Následkem toho se usnesl rozpočtový výbor připojiti se k výboru národohospodářskému také v prosbě, aby plenum senátu ráčilo dát svolení k tomuto zákonu a navrhlo postoupení jeho poslanecké sněmovně. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Přistoupíme k debatě o tomto předmětu pořadu. Je potřebí stanoviti řečnickou lhůtu.

Navrhuji řečnickou lhůtu ve výši 20 minut. Je proti tomuto mému návrhu nějaká námitka? (Nebyla.)

Není tomu tak. V důsledku toho můj návrh, aby řečnická lhůta byla 20 minut, se schvaluje.

První ke slovu je přihlášen pan sen. Rovňan. Uděluji mu je.

Sen. Rovňan: Slávny senát! Kedže obyvateľstvo nášho štátu pozostáva zvlášť z roľníctva a takým je podkladom existencie štátu, je na mieste, aby sa tak vláda ako aj zákonodarstvo zaoberalo zvlášť osudom nášho zemedelca a postaralo sa o možnosti prospešného jeho hospodárenia. Hlinkova slovenská ľudová strana víta návrh zákona čís. 619, ktorým sa mení zákon o štátnej pomoci pri živelných pohromách v r. 1931 a keďže podpory pre poškodených sa zvyšujú, za ten bude hlasovať.

Našu stranu zaujíma zvlášť podiel podpory, ktorej sa na Slovensko dostane, lebo naša strana pri tohoročných rečneniach stále neprestala napomína i vládu o náramných živelných pohromách, ktorými postižené bolo Slovensko a poškodení boli naši roľníci. Nielen poslanci a senátori, ale celé húfy deputácií zo Slovenska chodili pod vedením svojich úradníkov, náčelníkov, svojich duchovných tak do Bratislavy na krajinský úrad, na generálné finančné riaditeľstvo, na zemedelskú radu, ako ja na tunajšie ministerstvá, kde poškodených bieda, a zúfalstvo o budúcnosť ostatných, ale lútosť a priateľská láska viedla o zaujatie vydobytia akej takej podpory, o pustenia alebo uľavenia dane atď.

Vláda sa mohla aj presvedčiť, že predošlé zákony v tejto záležitosti, ako sú zákon zo dňa 15. júna 1927, čís. 76 Sb. z. a n., a zákon zo dňa 14. júla 1927, čís. 118 Sb. z. a n., ďaleko nestačia poskytmíť priblížnej podpory. Toto vláda aj uznáva, keď v odôvodnení návrhu otázneho zákona podotýka, že živelné pohromy zničily vo veľkom rozsahu majetok, rešp. úrodu na poli postižení. Mimo krupobitia nastalo katastrofálně sucho, zvlášť na Slovensku, čo potom zapríčinilo postiženým zemedelcom nedostatok obilia nutného nielen k výžive, ale aj k osevu. Táto pohroma postihla zvlášte tie najúrodnejšie kraje Slovenska, zvlášť ale tú časť Slovenska, ktorej obyvatelstvo tak rečeno čisto len z roľníctva, z hospodárstva sa živí. Jutro, ktorého zem pri strednej úrode priemerne donese 8, 10, 12 metrov, toho roku kde - tam nedalo ani 1/2 - usque 1ho metra.

Pri veľkom suchu úroda nielen obilia ale aj ostatná akákoľvek druhá bola slabá. Prenájemníkom, ktorí dľa smluvy prenájom in natura - v obilí - platia, arci toľko sa neurodilo, že by árendu vedeli zaplatiť. Slovom režia tohoročnou úrodou ani primerane nie je krytá. Z čoho majú naši rolníci potom žíť? Z čoho dane zaplatiť, z čoho sa šatiť? Z čoho deti svoje školiť, z čoho poistné znášať? Z čoho starých a nevládnych rodičov, príbuzných chovať a vydržovať? Z čoho sluhom, bírešom komencřu vydať atď. atď? Lebo ťarcha hospodárov i tak je veľká, výdavky náramné. Hospodár predtým spenažnil a musel spenažiť nielen obilie, ale aj hospodárské zvieratá, ako je rožný statok, ošípané, drôbež atď., aby vedel kryť výdaje. Dnes upustiť musí od chovu týchto, lebo tohoročná úroda ani jemu samému nestačí na výživu, tým menej môže hospodárske zvieratá vydržať a tie zceniť. Náš roľník úplne vykázaný je na mizinu.

Hneď z jara rieky Váh, Hron, Nitra, Ipel z koryta sa vylialy, tieto doliny podobaly sa moru, a tak pôdu zneúrodnily. Ku tejto neúrode vyskytly sa časté požiary, ktoré postihly a zničily veľký počet nielen obytných domov, ale aj hospodárskych budov, ktorým požiarom pri mnohých pádoch za obeť padly aj nevymlátene obilie, hospodárské stroje, hospodársky dobytok atď.

Tento požiar kde kam zastihnut celé obce, na pr. Važec, Bardejovská Nová Ves, Lúčky, Mojž. Lúčka u Žiliny atď. Túto hospodársku krízu zvlášť odôvodňujú aj veľkostatkári a zbytkoši veľkoprenájomníci, ktorí pre zlú úrodu rad radom do konkurzu upadli, takže nielen menší hospodári, ale majitelia aj pozemkov nad 50 jutrami cítia túto krízu, dôkazom čoho je, že prepúštajú svojich sluhov, svojich robotníkov.

Bieda nastala tedy nielen pri samých hospodároch, ale aj pri ich zamestnancoch-robotníkoch, bírešoch. MIedzi poškodených patria aj tak zvaní výžinkári, ktorých celoročný zárobok je výžinok, tedy výrobok prižatve, mlácení atď. Títo si vedeli pred tým vyrobiť po osobe 6 až 10 m, čo im stačilo na celoroční výživu a na ostatně výdaje, včul ušlo sa im asi po 1-2 m. Táto je tá najchudobnejšia vrstva poškodeného obyvateľstva. Z čoho budú tito žiť? O týchto treba sa tiež postarať. Treba im dať prácu na ťarchu núdzových podpôr. Bieda na Slovensku je veľká. Vo výklade uvedené podpory nestačia. Podporu treba dať len tým zemiam a v takom pomere, ktorý spravodlivému kľúču zodpovie a preto pri spravodlivom prevádzani tohoto zákona moc závisí odvydať sa majúceho prevádzajúceho nariadenia, tedy od toho nariadenia, ktoré dostanú okresné úrady, aby popis na podporu utisklých previedli. Lebo vieme, že naše úraďníctvo je zpolitizované a z obavy pred vrchnosťou hľadí vec stranícky vybaviť, ako sa to stalo aj pri súpise a rozdelení podzimného osiva, o čom denná tlač na Slovensku obšírne sa zmienila. Česť a znova česť výnimkám!

A preto v tomto prevádzajúcom nariadení presne musí byť vypovedané, aby táto podpora podľa politických legitimácií nebola navrhovaná a sostavená, aby do rozhodujúce komisie nestranní verejní, zo odpovedlivosti podliehajúci činitelia boli povolaní. Navrhuje sa, aby podpory účastní boli majitelia aj vyše 50 jutár, ktorí chudobných svojich robotníkov vydržujú. Musíme vedeť, že na Slovensku väčší a mnohí hospodári na podzim nezastali všetku svojú pôdu, ktorú obyčajne obrábajú, zasievajú, čiastočne preto, že nemali čím obrobiť a čo zasiať, keďže podpory, osiva, nedostali a čiastočne že nemali sily k práci, keď si robotníkov sluhov prepustili.

Keďže sama vláda uznáva, že z pomedzi

1. krajín republiky našej živelnými pohromami najviace Slovensko je poškodené, Hlinkova slovenská ľudová strana zvláštnym zreteľom bude pozorovat prevádzanie tohoto zákona zvlášť, na koľko leží našej vláde na srdci naše Slovensko. Tedy koľko dostane Slovensko z podpory? Ďalej

2. aká komisia bude prevádzať popis na podporu utisklých a konečne

3. kto a v akej miere bude účastný tejto podpory?

Pričom Hlinkova slovenská ľudová strana prosí vládu, by podpora na čas bola udelená, lebo kto včas dáva, dáva dvojmo, hovorí príslovie. Naša strana za návrh zákona bude hlasovať.

Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Ad. Scholz, prosím, aby se ujal slova.

Sen. Ad. Scholz (německy): Slavný senáte! S projednávanou osnovou zákona o zvýšení 3%ních úrokových příspěvků ze 65 na 100 milionů při zápůjčkách následkem živelních pohrom přikročujeme k tomu, abychom letos teprve přijatý zákon rozšířili. Máme-li na mysli složení nynější vládní většiny, pozorujeme-li, jak všechny vlády, netoliko v Evropě, mohu tvrditi, že na celém světce zahájily a také provedly lepší opatření na ochranu svého zemědělství, musí důvody býti tak přesvědčivé, že nebylo možno, jak se to zde pravidelně děje, odmítnouti návrhy obou agrárních stran. Nechci se zde zabývati stížnostmi a bědováním, což by bylo marné, poněvadž by bylo spíše možno obměkčiti kameny, nýbrž na základě statistických dat ukázati na bídu zdejšího zemědělství.

Rok 1930 můžeme označiti za normální rok, pokud jde o sklizeň obilí, nikoli za rekordní sklizeň, neboť již rok 1929 vykazoval o miliony větší výtěžek obilí. Roku 1930 sklidili jsme 13 milionů q zimní pšenice, půl milionu q letní pšenice, 171/2 mil. q zimního žita, 200.000 q letního žita. Úhrnná sklizeň chlebovin činila 31,200.000 q. Podle publikované již statistiky sklizně sklidili jsme r. 1931 10 mil. q zimní pšenice, půl milionu q letní pšenice, 121/2 mil. q zimního žita, 200.000 q letního žita. Sklizeň chlebovin r. 1931 činí úhrnem 23,200.000 q. Úbytek oproti r. 1930 činí tudíž plných 8 mil. q.

Podle osevní statistiky byla oseta právě polovina plochy pšenicí a žitem a stejná polovina ječmenem, ovsem, vikou, čočkou, boby a hrachem. Poněvadž také zde můžeme konstatovati stejný úbytek, činí úhrnný úbytek obilí v r. 1931 oproti normálnímu roku 1930 nikoli 8, nýbrž plných 16 mil. q. Docházíme tak k zajímavé skutečnosti, že všichni odpůrci zemědělství nám, pokud jde o tuto ztrátu, nejen dávají za pravdu, nýbrž dokonce tvrdí, že naše ztráta jest ještě o miliony q větší. V československém státě spotřebuje se ročně 14 mil. q pšenice. Poněvadž podle statistiky sklizeno bylo jen 10 mil. q, je tudíž potřebí z ciziny dovézti nedostávajících se 31/2 mil. q, čili 48.888 vagonů. S tímto dovozním kontingentem však zdejší obchodnictvo není srozuměno. Ano, nárok obchodnictva na dovozní komisi nečiní 48.000, také nikoli 50.000, nýbrž plných 100.000 vagonů, které k výživě zdejšího obyvatelstva zcela vážně žádá. Jsme však skromní, prohlašujeme, že jsme spokojeni s úřední statistikou, to jest se 16 mil. q úbytku následkem přezimování a abnormálního sucha. Počítáme-li cent.obilí jen za 120 Kč, je to suma asi 6 miliard. Cifra 3 miliard Kč úbytku obilí, uveřejněná před několika týdny, byla tudíž úplně nesprávná. Neboť, i když stav letního obilí byl lepší nežli zimního, víme dnes, že celá sklizeň ovsa následkem mokra je téměř bez cen. Ve všech vyšších polohách státu, kde na počátku žní začalo deštivé počasí sedmi týdnů a nepřestalo dříve, až všechna sklizeň byla zničena, představuje celá sklizeň hromadu hnoje. Dále byla dodnes způsobena škoda 400 mil. Kč krupobitím a povodněmi, jak úředně vyšetřeno. Nebylo vzato zřetele ke speciálním kulturám lnu a chmele, které nejhůře pochodily, ježto úhrnná výtěžek u lnu nestál za trhání, u chmele za česání. Nebylo dále přihlédnuto ke ztrátám z rozdílu mezi cenou výrobní a prodejní. Jak veliký je tento rozdíl, lze přesně prokázati ze zadlužení selského majetku počínaje rokem 1919. Knihovní zadlužení činilo koncem r. 1919 asi 3 miliardy Kč a vzrostlo do konce r. 1930 na 20 miliard. Mnoho půjček u raiffeisenek zajištěno je ručením, u jiných peněžních ústavů směnkami. Dluhy u řemeslníků a družstevních obchodních domů jsou vůbec bez jakéhokoli krytí. Neknihovní dluhy činí podle stavu půjček u zemědělských peněžních ústavů koncem r. 1930 zajisté více nežli 20 miliard. Přihlížejíce k dnešní hospodářské katastrofě, můžeme zadlužení selského majetku koncem r. 1930 odhadovati alespoň na 45 miliard Kč.

V jakém poměru je nyní zadlužení našich polností k zadlužení polností v Německu? Německo považuje se všeobecně za zem nejvíce zadluženou a stalo se dnes předmětem starostí většiny států, víme jasně, že deflace v Německu, Maďarsku a Rakousku by silně postihla nejbližšího souseda. Také naše vláda věnuje přece této věci svou pozornost, a lze jen doufati, že při eventuelním nebezpečí si nynější vládní většina vezme příklad z jednomyslnosti Anglie. Pokles naší měny byl by nejtěžším ze všeho zla, a máme také bez zmocňovacího zákona dosti prostředků, abychom takovémuto poklesu včas zabránili, bez násilných opatření, jako je silné omezení péče o nezaměstnané a zkrácení platů úřednických.

Takovýmto prostředkem je zkrácení vojenského rozpočtu o polovinu. Při zeměpisné poloze státu je šílenstvím chtít se spoléhati na sílu armády. Nejlepší oporou může býti a bude jen láska, věrnost a příchylnost obyvatelstva ke státu. Potřebujeme zajisté vojínů, ale nikoli více, nežli je potřebí k udržení pořádku doma. Dále měli bychom snížiti náklady zastoupení v cizině a výdaje za zbytečné nádherné stavby. Konečně bylo by na místě upraviti rozumným způsobem menšinové školství. Nesčetné miliony Kč slouží zde k utlačování menšin. Dále měla by se škrtnouti podpora v nezaměstnanosti až do dosazeného 21. roku věku, čímž by se staršímu dělníku dostalo zabezpečené budoucnosti, rolníkovi konečně také pracovních sil. Dále největší ztížení dovozu každého centu zbytečného zahraničního zboží; neboť každý zbytečně dovezený vagon přispívá k pasivitě naší obchodní bilance. Blaho všech obyvatel státu dlužno míti více na mysli, nežli křik jednoho sta obchodníků obilím, kterým se nelíbí, že nemohou bez námahy vydělati sta milionů. Brzké zlikvidování pozemkového úřadu, o jehož práci se nelze přesně vyjádřiti, poněvadž většinou jest ještě zahalena tajemným, nic dobrého nevěštícím závojem. Dějiny pozemkového úřadu nebudou znamenati žádnou slávu; o tom jsme ubezpečeni. Starosti pana ministerského předsedy jsou úplně oprávněny, ba naše vláda jest ještě příliš bezstarostna, srovnáváme-li zadlužení zemědělství našeho se zadlužením v německé říši. Knihovní dluhy zemědělství německé říši činily, přepočítány na Kč, koncem r. 1930 21 miliard, statisticky zjištěné zemědělské úvěry 62 a statisticky nezjištěné dluhy 30 miliard. Úhrnné zadlužení zemědělského majetku v Kč činí tedy 113 miliard. Výměra tamních polností k našim je v poměru 5:1. V poměru k rozloze půdy měli bychom při stejně velkém zadlužení míti jen pátý díl ze 113, t. j. 22 miliardy dluhů, kdežto dnes ve skutečnosti jest jich již 45 miliard. To znamená otevřeně řečeno: naše veškeré zemědělství je právě dvojnásobně vysoko zadluženo jako říšskoněmecké. Diviti se tomu nesmíme. Vždyť přece Československo jest od let zaplavováno všemi možnými cizími výrobky jako žádný jiný stát, kdežto domácí výroba nenalézá povšimnutí. Pšenice musí se dovážeti z Balkánu nebo z Ameriky, brambory z Italie, víno ze Španělska, len z Ruska, vepři z Polska, na místě našeho ovoce musí se dovážeti jižní ovoce. Patří k dobrému tónu hanobiti naše domácí výrobky, vychvalovati cizí. Při tom jsme považováni za ostrov blažených v Evropě. Zemědělství státu nepociťuje žádné blaho, spíše opak, totiž pekelná muka.

Jak se čelí u nás takovéto katastrofě, jakou letos shledáváme? Máme nárok na podporu ve výši 16 milionů Kč z nouzového a 17 milionů Kč z daňového fondu. Oba fondy se doplňují z daňových přirážek, veřejnost tím nikterak není zatížena. Konečně dostáváme 3%ní úrokový příspěvek ve výši 100 milionů, děleno 15 to jest ubohých 6,600.000 Kč. Tato pomoc vypadá tak, jako kdyby někdo chtěl moře nabírati lžicí. Také zde ještě neměli by největší ubožáci býti účastni této více než ubohé pomoci v nouzi! V mnohých okresech byla vyhláška o podávání žádostí uveřejněna teprve v polovici října. Ačkoli v zákoně není stanovena žádná lhůta, přijímaly okresní úřady žádosti jen do 31. října t. r. Žádosti bylo podati na úředních formulářích. Okresní úřady neměly však většinou žádných formulářů v zásobě. Opatřiti během 10 až 14 dní z Prahy nebo z Brna tiskopisy a potřebné přílohy, bylo naprosto nemožno, a jest jen spravedlivo, že tato lhůta byla nyní prodloužena do 30. listopadu. Litovati dlužno, že nejvíce zadlužení majitelé, kteří stojí přímo před exekucí, nejsou této pomocné akce účastni, poněvadž se neprovádějí žádné konverse, nýbrž všechny půjčky se musí sjednávati znovu. Rovněž nebylo nikterak přihlédnuto k velkým lesním škodám loňského roku. Ježto při úplném zadlužení zemědělství dochází tisíce žádostí, je vyloučeno vyjíti vstříc všem, kdož pomoci potřebují. 61/2 milionu úrokových příspěvků po 15 roků je celý účinek tohoto zákona, oproti čemuž zemědělství musí ročně platiti 2.700 milionů úroků.

Co znamená tato číslice? Že úroky z dluhů zemědělství jsou vyšší, nežli zúročení a amortisace celého státního dluhu, ba že ty to úroky z dluhů převyšují o plných 1.000 milionů obrovsky velký vojenský rozpučet. To neznamená nic více a nic méně, nežli úplné zhroucení během nejkratší doby, zůstane-li u všech neagrárních stran při dosavadním stanovisku proti zemědělství. Právě nyní pozorujeme pokles cen dobytka a vepřů. Do nezměrná množí se exekuce pro dlužné daně. Zemědělec je zde dnes již jen přímým otrokem peněžního kapitálu a státní vrchnosti. Kapitál a stát mají tu výhodu, že si zemědělec toho dosud není úplně vědom. Že při dnešních neblahých poměrech nelze zemědělství přikázati větší peněžité podpory uznáváme, ba my také žádných nežádáme. Ale co žádáme, je spravedlivá ochrana veškeré naší zemědělské výroby před cizinou, která vyrábí za příznivějších poměrů. Nepřijde-li tato ochrana brzo, pak nastane konec, ovšem konec s hrůzou. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu sen. Bergmanovi.

Sen. Bergman: Slavný senáte! Máme schváliti návrh na změnu zákona o státní pomoci při živelních pohromách v roce 1931. Jde o zákon, jenž má za účel, aby stát podal pomocnou ruku těm, kdož letošního roku byli těžce postiženi živelními pohromami.

A tu budiž mi dovoleno vysloviti politování nad tím, že i zákon takový, který má zmírniti bídu lidí, upadnuvších bez vlastní vinu do neštěstí, tak se předmětem politicko-stranického >handlování<. Je to už u nás smutný zjev, že i tam, kde jde o pomoc nešťastným, uplatňuje se velmi bezohledně politické stranictví, chtějící těžiti i z bídy lidské. Pan předseda vlády v nedávném svém projevu žehral na přílišné přepolitisování veřejného života, a zde máme toho doklad přímo školský. Upadne-li nikdo do neštěstí, tu je povinností všech lidí dobré vůle, aby postiženému pomohli a nesledovali při tom žádných cílů stranických. Nebránili jsme se, když šlo o státní pomoc pro lidi, kteří nezaviněně octli se bez zaměstnání, naopak, odhlasovali jsme dělnictvu podpory v nezaměstnanosti, protože uznáváme, že i oni chtějí býti živi. Není tedy ani slušno, ani spravedlivo, že nyní, kdy máme odhlasovati zákon, který má poskytnouti pomoc těžce postiženým zemědělcům, projevovaly se tu snahy, tuto pomoc vykupovati za politicko-stranické ústupky.

Pro pomoc postiženým živelními pohromami letošního roku máme již zákon ze dne 16. července 1931, č. 122 Sb. z. a n. Tehdy, když jsme zákon ten zde projednávali a schvalovali, nenadáli jsme se, že záhy nové případy neštěstí přikvačí na některé naše kraje a obce. Nejde tu jen o krupobití, nýbrž i o katastrofální sucho, které postihlo zvláště zemědělce na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde nedostáv, se namnoze obilí potřebného k osivu, tím méně k obživě, jde dále o případy katastrofálních požárů, postihnuvších zvláště Slovensko.

Nelze zamlčovati, že novelou k zákonu, kterou dnes projednáváme, zatěžujeme státní pokladnu právě v době, kdy této pokladně nedostává se peněz a kdy pan ministr financí zabývá se plánem zvýšiti některé daně, jen aby si zajistil rovnováhu ve státním hospodaření příštího roku.

Je doba zlá, doba těžké, všeobecné krise hospodářské, vrhající zhoubný reflex i do podnikání státního. Zdůrazňuje-li se se všech stran nutnost úzkostlivé šetrnosti ve statní Správě, pak je potřebí, aby se s tou šetrností už jednou začalo. Prozatím dosud vidíme málo té šetrnosti. Ba nevíme ani, kdy dojde k ustavení té dávno ohlašované úsporné a kontrolní komise, a jaké bude složení této komise a jaká bude její kompetence. Tak se zdá, jako bychom se rádi vždy oky na něco rozběhli, ale jen rozběhli. Hned po tom rozběhu zůstaneme státi.

My bychom mohli nejen zemědělcům, nýbrž i příslušníkům jiných stavů daleko více pomáhati v případech bídy a neštěstí, kdyby se u nás nevydávaly peníze na věci buď zhola zbytečné, anebo téměř zbytečné. A já používám této příležitosti, abych poukázal na jeden zjev, jenž je mi těžko vysvětlitelný. Je to vydávání přerůzných těch publikací za státní peníze, publikací, kterých téměř nikdo nečte, a o některé nikdo nestojí, takže se zdá, jako by hlavním jejich cílem bylo, aby měla výdělek tiskárna. Příklad toho vidím na publikacích ministerstva zemědělství a ovšem také na publikacích různých jiných ministerstev a úřadů, které si velmi libují v potiskování papíru. Myslím, že kdyby dnes a jen pro tuto těžkou dobu bylo úplně za staveno vydávání těchto publikací, že nikdo by jich neželel a nepostrádal a ušetřily by se hezké peníze. Rovněž by se ušetřilo velmi mnoho, kdyby stát přestal subvencovati všelijaké ty vydavatelské společnosti, jakou je na příklad společnost >Orbis<. Třeba by tato společnost figurovala v obchodním rejstříku jako společnost soukromá, není žádným tajemstvím, z kterého oboru státní administrativy dostává se jí přízně ve způsobu objednávek, subvencí, podpor atd. (Slyšte!)

Slavný senáte, učiňme opatření, aby stát nevydával peněz na zbytečnosti a na podniky, sledující jen prospěch několika jednotlivců nebo úzkých skupin, a pak nás nemusí boleti hlava starostí, kde vezmeme peníze na podporu lidí, kteří si zasluhují, aby stát jim podal pomocnou ruku k uhájení holé existence.

Jednáme-li dnes o podpoře lidí postižených živelními pohromami, pak sama sebou se vynořuje otázka, co bude se zveřejněním živelního pojištění, tedy otázka, která tu před několika lety a snad teprve měsíci vyvolala hojně debat a polemik a která byla dotčena i v nedávném projevu pana ministerského předsedy, proneseném v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny.

Varoval bych velmi důtklivě před jedním, aby totiž živelní pojištění bylo tu monopolisováno za pomoci a stálé podpory státu, anebo aby dokonce bylo zestátněno. Účetní uzávěrka za rok minulý nás poučuje, že v roce 1930 doplatil stát na své podnikání skoro jednu miliardu.

To je velmi povážlivý zjev ve státním podnikání a bude nutno toto podnikání podrobiti patřičné kontrole a reformě. Dosavadní výsledky, hospodaření státních podniků nikterak nedoporučují, abychom pojištění proti živelním pohromám monopolisovali nebo zestátňovali.

Jednáme-li dnes o poskytnutí státní podpory těm, kdož byli postiženi živelní pohromou, Pak považuji za nutné velmi důrazně žádati, aby při rozhodování o žádostech o státní podporu při výpůjčkách bylo dbáno naprosto objektivní spravedlnosti a aby tu vymýceno bylo všechno stranicko-politické protekcionářství. Je věcí všeobecně známou, že při každé akci, při níž stát prokazuje určité výhody, ba dobrodiní, přihřívá svou polívčičku politické sobectví a lidu se jednak hledí namluviti, že to či ono dobrodiní neb výhodu dává ta či ona strana, jednak se při poskytování podpor béře ohled na stranickou příslušnost žadatelovu. Tento smutný zjev musí už jednou přestati! Musí přestati všechno protekcionářství, musí přestati také všechny snahy po kořistění stran či určitých skupin z podpůrných akcí státních a nastoupiti musí se cesta ryzí objektivity a lidského milosrdenství. (Výborně!)

Jménem klubu národně-demokratického mohu prohlásiti, že pro projednávaný návrh na poskytnutí státní pomoci při živelních pohromách rádi budeme hlasovati, vědouce, že je povinností všech nás, pomáhati lidem slabým a neštěstím postiženým. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu sen. Böhrovi.

Sen. Böhr (německy): Slavný senáte! Dvě hospodářské předlohy, kterými se dnes zabýváme, předloha právě projednaná o podpoře bytové péče, jakož i předloha o další státní podpoře při škodlivých živelních pohromách, která se nyní projednává, vyhovuji přáním, která jsme opětovně projevovali my a jiné strany. Nenaleznete zajisté v celém senátě žádného odpůrce, jak tomu bylo také ve výborech, nýbrž setkáte se nejvýše s přáním a zjištěním, že potřebná péče, jestliže to jinak prostředky dovolují, má býti ještě obsáhlejší, anebo že, pokud jde o podporu stavebního ruchu, zvýšení státní záruky bylo by bývalo na místě již v červenci, poněvadž onen garanční fond již uprostřed letní stavební sezony byl úplně vyčerpán. Tato okolnost projevila se býti nevýhodnou, pokud jde o zmenšení nezaměstnanosti a oživení stavebního průmyslu, následkem účinků v hospodářském oběhu krve ovšem také škodlivou pro zemědělství, které samo ostatně v mnohých krajinách poměrně příliš málo používá výhod státní podpory stavebního ruchu.

Další zvýšení státní pomoci při živelních pohromách shledáno bylo v národohospodářském výboru nutným a také vítaným, i když se tam žádalo mnohé vysvětlení. Já sám dovolil jsem si tam k přítomnému zástupci vlády mezi jiným dotaz, jak se při státní záruce u vlády autenticky vykládá výraz >spořitelny< v odstavci 3 článku I předlohy, zdali totiž také peněžní ústavy, které nemají, výslovně označení >spořitelna<, na příklad živnostenské pokladny, Raifeisenky, záložny atd., při půjčkách stísněným zemědělcům za podmínek tohoto zákona počítati mohou s přiznáním státní záruky. Odpověď zněla přisvědčivě. Při žádosti o státní záruku má se, jak známo, jak tomu je také u stavebních úvěrů, uvésti nejdříve peněžní ústav, který je ochoten poskytnouti půjčku. Nyní se však také stává, že se peněžnímu ústavu zdá, že usedlost, ať následkem požáru, živelní pohromy, nákazy, následkem vysokých převodních anebo dědických poplatků atd., octla se na pokraji možného zatížení, a že její stísněný majitel neobdrží již žádného úvěru. V takovýchto případech tedy, kdy hospodářská existence je nejhůře ohrožena, možno podle prohlášení zástupce vlády přece předem přislíbiti státní záruku, takže by peněžní ústav měl před sebou potřebné ručení.

Co do příčin ohrožení existence zemědělských usedlostí nesmí se však mysleti jen na krupobití anebo povodně, právě tak jako příčiny selského blahobytu podle krajiny mohou býti také zcela různé. Kdežto zde neb onde pšenice, řepa, pěstování dobytka tvoří hlavní prameny výnosu, jsou jinde zemědělci odkázáni na pěstování ovoce, chmele, na mléčné výrobky, len, zelinářství atd. Proto nelze také veřejná opatření na záchranu při ohrožení existence stanoviti šablonovitě. Proto je na místě ochota spojená s porozuměním.