Vždy však platí: Co oči nevidí, to srdce neželí. Ti, pro něž se senát a poslanecká sněmovna usnášejí o těchto státních pomocích, musí býti také řádně poučeni o svých právech a o prostředcích k jejich uplatnění. Právě osobám v největší tísni stojícím, nedostává se často času a příležitosti, aby nabyly vědomosti o stávajících možnostech pomoci. Proto jsme také již při dřívějších poradách o podobných předlohách kladli váhu na to, aby příslušné vyhlášky, zasílané okresním úřadům, zněly hodně jasně, aby včas byly intimovány obecním úřadům a aby tyto je sdělovaly obecnímu zastupitelstvu. Pak teprve zákonitá pomocná opatření, stejně jako všichni občané, přispívají k daňovým prostředkům, sloužiti budou stejnoměrně také všem oprávněným.

Budeme samozřejmě hlasovati pro zákon. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Stark. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Stark (německy): Slavný senáte! Různé zákony o odškodnění a podpoře živelními pohromami poškozených zemědělců a nezemědělců vyhovují v zásadě potřebám všech, také malých a středních zemědělců. Nalezly tudíž vždy zásadní souhlas mé strany, která také uvítala zákon o státní pomoci při živelních pohromách z července t. r. Jestliže následkem škod, během posledních měsíců nastalých, bylo potřebí zvýšiti nejvyšší hranice obnosů, svého času stanovených, za které stát přebírá tříprocentní úrokový příspěvek, resp. záruku, pak máme pro to plné porozumění. Budeme tudíž hlasovati pro předloženou novelu, kterou se obnos úvěrů, k jichž zúročení stát 3% přispívá, zvyšuje na 100 milionů, a kterou se dále zvyšují obnosy, za něž stát přebírá plné ručení, z 5 na 22 milionů v případě ohrožení existence osob živelní pohromou postižených, a z 25 na 50 milionů při půjčkách, které ústavy k poskytování takovýchto úvěrů oprávněné samy musejí sjednávati.

Jestliže připojuji několik poznámek k předložené novele, pak týkají se méně zákona samého, jako jeho provádění, resp. provádění zákona 118 ze dne 14. července 1927 pro zřizování zvláštních fondů při zemědělských radách, ze kterých mají býti podporováni živelními pohromami postižení. Všechny tyto zákony, jakož také ustanovení o vrácení anebo lépe řečeno připsání pozemkové daně k dobru, jsou v úzké souvislosti, poněvadž se při podporách podle jednoho zákona přihlíží k podporám podle zákona jiného.

Nespravedlivou je praxe úřadu, která subvence udělovati chce jen takovým osobám, které jsou jen zemědělci a nemají vedlejšího povolání. Nelze uznati, proč se mají činiti takovéto rozdíly. Podle své hospodářské situace patří zemědělci, kteří musí ještě provozovati vedlejší zaměstnání, k sociálně nejslabším. Právě poněvadž jim pozemkový majetek neposkytuje dostatečné existence, jsou nuceni přivydělávati si jiným způsobem a toto vedlejší zaměstnání, které převážnou většinou jest jen sezonní prací, nedostačí také na druhé straně na jejich obživu a obživu jejich rodin. Když o tom takový malorolník je postižen živelnou pohromou, jest jeho škoda alespoň tak velká, jakou utrpěl jiný, který jest jen zemědělcem, ba často ještě větší a svými účinky těžší. Tato praxe není ve smyslu zákona. Musíme tudíž žádati, aby zde nastala změna a aby se rozdělování subvencí provádělo z fondů zemědělských rad spravedlivě a všem poškozeným bez ohledu na to, zdali mají vedlejší zaměstnání či nic. Dva příklady tohoto nesociálního a nespravedlivého provádění zákona chtěl bych dnes uvésti: V obci Dolním Dvořišti, v okresu kaplickém, žádali těžce poškození malorolníci za podporu, byli však zamítnuti. Na jejich stížnost u okresního a zemského úřadu, resp. na intervenci odvolával se úřad na to, že zvláštní výnos nařizuje vyloučení malorolníků s vedlejším povoláním z podpor. Totéž se událo v Pohoří na Šumavě v kaplickém okresu. Také v tomto případě byla intervence u okresního úřadu a u zemědělské rady v Praze bezvýsledná. Naproti tomu bylo při vyšetřování v těchto obou obcích zjištěno že příslušníci křesťansko-sociální anebo agrární strany, i když,mají druhé povolání, podpory obdrželi. V četných jiných případech je tomu právě tak. Kde zde zůstávají zásady zemědělské rady? Je zcela jasno, že se výnosu, jehož tendencí je poškození nejmenších rolníků, využívá k stranickopolitickým účelům.

Vyšetřování škod mají podle vládních nařízení 74 a 75 z r. 1928 prováděti místní komise, které jmenuje okresní úřad. Proti způsobu, jakým se tyto místní komise zřizují, musíme vysloviti vážné pochybnosti. Není nikde postaráno o to, aby v těchto důležitých sborech zabezpečeno bylo přiměřené zastoupení malých zemědělců v šach směrů. Ale jak vládní nařízení 75 zní, závisí jmenování znalců v prvé řadě od dobrozdání delegáta zemědělské rady. Co to při dnešním složení zemědělské radu znamená, není potřebí teprve říkati. Všude, kde to jen trochu možno, obsazují se místní komise přívrženci Landbundu především většími zemědělci. Malí zemědělci, především sociální demokraté, jsou vyloučeni. Zájmy malorolníků jsou zastoupeny zcela nedostatečně, často vůbec nejsou zastoupeny.

Stěžovati si musíme také do úzkoprsosti, s jakou berní úřady v mnohých případech postupují při vrácení pozemkové daně malým zemědělcům při živelních pohromách, kdežto na druhé straně se u velkých majetků a zbytkových statků odpisy daní provádějí ve velkém. Těžce postižení jsou tím obzvláště sedláci ve vysoko položených krajinách, v pohraničních okresech, jejichž sklizeň letošními nepříznivými povětrnostními poměry těžce utrpěla. V mnohých krajinách bylo to tak, že polní plodiny jednoduše shnily, takže malorolníci přišli o celou sklizeň a musí přikupovati všechny důležité potraviny. Při tom se berní exekuce proti nim provádějí s veškerou přísností. Chápeme, že se vymáhání daní dnes, kdy stát potřebuje každý haléř, nesmí zanedbávati; proti čemuž se však s největším důrazem musíme obraceti, je praxe, která velké agrárníky nechává na pokoji a rozmazluje, kdežto proti malému člověku vystupuje s veškerou přísností. (Hluk a různé výkřiky.)

Pánové! Před chvíli stěžoval si váš pan. zpravodaj tklivými slovy, jak je rolnický stav zadlužen. Dobře, my to přiznáváme. Ale na druhé straně dějí se věci, které toto mínění nepřipouštějí. V >Mieser Zeitung< ze dne 16. října t. r. byl inserát, že majitel hospodářství zamýšlí provdati svoji dceru, ta navštěvovala klášterní školu a také kuchařskou školu, je inteligentní a přeje se provdati za učitele anebo státního úředníka. Jako věno se jí slibuje 50.000 Kč. (Různé výkřiky.) Ano, jen si to přečtěte v >Mieser Zeitung<, ten člověk prozradil trochu mnoho. Když dnes zemědělec může dáti své dceři 50.000 Kč, pak to nemůže býti se stavem zemědělců tak špatné. (Sen. Spies [německy]: Lorenz dal své dceři také pěkné věno!) Tak, já se ho zeptám. Ale případ s inserátem v >Mieser Zeitung< není ojedinělý, jest ještě více inserátů, ve kterých sedláci slibují svým dcerám 60.000 až 150.000 Kč věna, tak tomu bylo loňského roku a také letos. Dělník nemůže dáti své dceři tolik, to přece snad připustíte. (Sen. Luksch [německy]: Ze zemědělství on to také nemá, asi někde spekuloval!) Ano, pak spekuloval! Je vám nepříjemné to slyšeti. Ostatně musely by se cifry vašeho pana zpravodaje dáti dříve přezkoušeti, zdali odpovídají pravdě, a postaráme se o to, aby se tak stalo.

Při udílení subvencí držela se zemědělská rada dosud příliš přesně ustanovení, že se subvence v hotových penězích mají dávati jen výjimečně. Je to neúčelné, poněvadž přes největší urychlení nemůže se dodání naturálních podpor provésti namnoze včas, takže se škoda jen zvětší, a poněvadž peněžitých subvencí, nehledíc k tomu, že mohou vždy býti poskytnuty dříve, užíti lze často hospodárněji. Pro přednost peněžitých dávek před naturálními vyslovili se také zástupcové jiných stran a svého času v resoluci také poslanecká sněmovna. Bohužel nebylo vládní nařízení 75 dosud v tomto smyslu revidováno: chtěl bych tudíž dnes s tohoto místa vysloviti ještě jednou přání, aby alespoň v praxi se jednalo liberálněji při přiznávání subvencí v hotovosti.

V poslední době jsme slyšeli, že mezi zemědělskou radou a nejvyšším účetním kontrolním úřadem vznikly různosti mínění o provádění podpůrných akcí. Zemědělská rada dosud, po mém názoru správně, po zjištění celkové škody rozdílela poskytnuté prostředky mezi dotyčné okresy a každému okresu sdělila, jak veliký jest obnos, kterého může použíti, resp. kterým z poškozených má se dostati podpory. Okresům bylo ponecháno, aby v rámci určitých směrnic o pokud možno hospodářském použití peněz provedly rozdělení a objednání materiálu, jako osiva, stavebního materiálu atd. Nejvyšší účetní kontrolní úřad žádá nyní, aby objednávky byly centralisovány a aby je prováděla zemědělská rada. Úvaha, ze které účetní kontrolní úřad vychází, bude asi ta, že centralisací dosáhne se většího přehledu, který u objednávek má umožniti úspory. To je nesprávné. Takováto změna dnešní zvyklosti měla by u zemědělské rady za následek jen zřízení zbytečně velikého správního aparátu, aniž- by žádoucí výsledek byl pravděpodobný. Na konec musily by se přece objednávky prováděti v jednotlivých okresech, a jest jasno, že posouzení ceny a kvality je snadnější na místě samém, nežli v zemském hlavním městě, kde by úředníci musili rozhodovati u zeleného stolu. Nechtěl bych se ovšem zaručiti za to, že se v okresech při zadávání zakázek postupuje vždy nejhospodárněji a bez nadržování jednotlivcům. Tomu lze zabrániti jen dalekosáhlou kontrolou interesovanými rolníky příslušného okresu, zase o důvod více, aby se konečně jednou vytvořilo skutečné zastoupení zájmů zemědělců, které lze uskutečniti jen na zásadě všeobecnosti a rovnoprávnosti, které se my vždy znovu domáháme. Ale ještě menší jistotu poskytuje pro tuto kontrolu dnešní zemědělská rada. Proti pokusu byrokratisovati subvenční řízení vylíčeným způsobem, utvářiti je ještě těžkopádnějším a neracionelnějším a vydávati je nebezpečí nepřípustných vlivů, musíme se rozhodně postaviti. Žádáme naproti tomu vybudování veřejné kontroly také v tomto oboru dodávek, ať již zřízením okresních selských komor, ať veřejným vypisováním dodávek a uveřejňováním nabídek a zakázek. Jen v tom spatřujeme vhodný prostředek pro účelné hospodaření fondů pro živelní pohromy.

Obnos, až do kterého stát ručí za půjčky, jež sjednávají osoby, které živelními pohromami jsou ohroženy ve své existenci a tudíž jiným způsobem úvěru dosáhnouti nemohou, zvyšuje se předloženým návrhem z 5 na 22 milionů. Účelem této státní záruky je především pomoci sociálně nejslabším, malým zemědělcům, kteří nejvíce jsou vydáni nebezpečí úplného zničení svého majetku. Tuto ochranu dlužno co nejvřeleji vítati, zvýšení zaručené sumy jest ospravedlněno. Všechno při tom však záleží na porozumění úřadu, který je pověřen prováděním zákona. Bohužel postrádáme často tohoto porozumění, naopak, případy jako ten, který chci uvésti jako příklad, svědčí o neuvěřitelném neporozumění a tvrdosti zodpovědných míst: dne 24. června t. r. snesla se nad Orlickými horami velká bouře, která v obcích Kačerově, Kunčině Vsi, Malém a Velkém Uhřínově zničila úplně velkou část sklizně. Obyvatelé těchto obcí jsou chudí malorolníci a domkáři, kteří vydělávají sotva na nejnutnější potřeby své existence. Nejhorší škoda způsobena byla v Malém Uhřínově. Tam byly zničeny silnice a strženy mosty a způsobena škoda 500.000 Kč. Jednomu z tamních domkářů byl dům skoro odplaven. Z vlastních prostředků nebylo m možno postaviti ho znovu. Byl by měl tudíž nárok na státní pomoc v nějaké formě, aby postupně mohl škodu spraviti. Okresní úřad však byl jiného názoru. S bezstarostností, kterou dlužno již nazvati cynismem, odepřel mu jakoukoli podporu, za to mu však velkomyslně povolil sbírati v okresu dary u milosrdných lidí. Staré Rakousko dávalo invalidům, kteří ztratili své zdravé údy, kolovrátek a posílalo je s tím do vesnic. Dnes musí se chudý člověk spokojiti s kusem úředního papíru, který ho chrání alespoň před zakročením četnictva, činí-li to, co přes všechnu slibovanou pomoc činiti musí, totiž jde-li na žebrotu.

Nejlepší zákony nic nepomáhají, neprovádějí-li se podle svého smyslu. Bylo by jen spravedlivo, kdyby se pro použití tohoto zákona o státní pomoci při živelních pohromách stanovila nejvyšší hranice, která by musila býti dána velikostí majetku postiženého a vyšší škody. Neboť malý sedlák bývá každou škodou poměrně mnohem tíže postižen nežli velký statkář, který by si zpravidla mohl pomoci vlastní silou. Kdyby účastenství středních a malých sedláků na státních pomocných opatřeních bylo zvětšeno, byl by hospodářský a sociální účel v rámci dnes poskytovaných prostředků mnohem větší. Především však směřuje náš hlavní požadavek k tomu: nechť se provádění pomocné akce a dozor nad ní ponechá zemědělcům samotným, a to všem bez rozdílu velikosti a výnosnosti majetku, a nechť se odstraní dnešní systém, který znamená nadržování sociálně silným a poškozování hospodářsky slabých. Budeme hlasovati pro osnovu zákona. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. Füssy. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Füssy (maďarsky): Ctený senát! Práve pred štyrmi mesiacmi pojednávali sme tu vec náhrady škôd spôsobených živelnými katastrofami v r. 1931, rešp. vec podporovania poškodených a vtedy mal som príležitosť konštatovať, že suma zákonom povolená rozhodne nepostačí. Vážený senát! V tých čias nevyslyšali ste moje napomínajúce slovo a preto došlo k tomu, že dnes musíme pojednávať o doplnení zákona utvoreného pred štyrmi mesiacmi, a o zvýšení úverov a úverovej garancie.

Akokoľvek chcel by som honorovať tú konštatáciu dôvodovej zprávy práve prejednávaného návrhu, že vraj zvlášte na Slovensku boly živelné pohromy tak veľké, že povolené sumy osvedčily sa byť nedostatočnými ku hojeniu zasadených rán, predsa nemôžem zamlčať, aká špatná hra je to, ktorú vláda prevádza voči ubohým hospodárom jednak tuná vo vláde a jednak na vonkove pri udeľovaní podpôr.

Musím totiž konštatovať, že jestliže ani úver, ktorý bude povolený práve projednávaným návrhom, až on nadobudne moci zákona, nepostačí ku zmierneniu biedy na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, som presvedčený, že budeme museť za velmi krátku dobu jednať o novom zákone stejného predmetu. Honorujem sice po tejto stránke snahu pána ministra zemedelstva po náprave pomerov, avšak so žiaľom musím zistiť, že faktickému sanovaniu zla stoja v ceste socialistické skupiny vlády, ktoré jednak neschvaľujú povolenie vydatnej podpory, jednak i tuto skrovnú almužnu dovoľujú vydat ešte i teraz, v polovine novembra, až koncom novembra, kedy podpora bude už pre gazdu opozdená, lebo veď doba podzimnej siatby už dávno vypršala.

Ukazuje na naprostý nedostatok sociálneho cítenia vedúcich činiteľovi strán socialistických jednanie to, že otázku náhrad za zivelné škody činia odvislou od schválenia iných takých návrhov, ktoré so živelnými škodami nemajú opravdu nič spoločného. Toto jednanie socialistických strán menuje sa obvykle vyderačstvom. Osudnou chybou je, že strana agrárna, ktorá sedí vo vláde a mela by chrániť záujmy zemedelské, nie je vstave postaviť sa na paty, aby vymohla práva náležiace zemedelstvu, a odmietla almužny. A predsa dejiny prvých rokov republiky vykazujú iné výsledky, keď bolo v úzkých robotníctvo: vtedy zemedelstvo neváhalo prispieť podporou. Pripomeňme si len americkú, kanadskú múku, ktorú vláda v r. 1919 zakupovala za drahé dolary po sedem až osem korún, aby ju konzumentom predávala za 4-5 korún. A keďže v pokladne mladého štátu nebolo peňazí, vyzdvihla vláda k tomuto účelu i pôžičku, pod jejž úrokami a anuitami ešte i dnes stoneme a kto vie dokedy ich budeme ešte platiť. Ale práve v tej dobe bolo naše obilie ohňom a železom rekvirované, a predsa vtedy nebolo nezamestnanosti, mzda robotníka bola uspokojivá, nebolo treba maksimovať ceny, a predsa naše obilie vzali nám z polovice zdarma v prospech robotníkov, konsumentov. Viem, že v politike nesmie sa počítať s vďačnosťou, avšak páni socialisti dobre by urobili, keby pomysleli na to, že živelnými katastrofami na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi netrpí len samostatný malorolník, ale trpí i zemedelský robotník, ba čo viac dnes trpí tým už i nezamestnaný priemyselný robotník, lebo veď bude museť dať z podpory nezamestnaných väčšiu sumu na chleba, keďže chlieb sa zdražuje.

Tu musím sa zkrátka zmieniť o istom mojom pojednávaní v ministerstve zemedelstva, pri ktorom musel som počuť, že vláda by po prípade súhlasila s povolením claprostého dovozu osiva, avšak má obavu, že claprosté obilie požadovali by i konzumenti. Pánovia, je už svrchovaný čas, abyste povolili claprostý dovoz obiliá tiež k účelom konzumu! Nevidíte či nechcete videť, že už ani maloroľník ani robotník na dedine nemá chleba? Tvrdím, že zákonodarci strán socialistických neberú zreteľ - neviem z akých zatajovanych dôvodov - ani na záujmy svojích vlastných straníckych prívržencov, keď nechcú chápať rozmery živelných škôd a zkrblia voči tým, ktorí sú na podporu odkázaní.

Ale osudnou chybou je i to, že i táto podpora, ktorá sa rovná almužne, prichádza pozde. Dnes, ako som už povedal, uplynula už doba podzimného zasievania. Z návrhu práve pojednávaného bude zákon až niekedy v decembri. A pozemky pripravené pre podzimně osenie zostanú ležať úhorom a my môžeme sa pripraviť k tomu, že budúcej úrody bude zase len málo, akokoľvek priaznivé bude počasie. Nevzali ste si k srdcu, že dvakráť dá, kdo rýchle dá, a teraz máme galibu na krku: Velká masa pseničných a ražných pozemkov leží úhorom.

Druhou kardinálnou chybou je spôsob, ako sa rozdeľuiú podpory zákonodarstvom povolené. Bolo nám sľúbené, že núdzni zemedelci potrebujúci osivo budú spísaní, že štátneho zástupca pošlú na krk tomu, kto bude robiť politiku s osivom a núdzovou akciou.

Nuže došlo-li k tomuto súpisu, rád by som videl jeho dáta, zvlášte so zreteľom na to, čo vlastne dosial v tejto osevnej a núďzovej akcii bolo uroibené. Žiaľ nie je mi možno sostaviť presnú štatistiku rozšírenú na celé zeme, lebo nemám k tomu prostriedkov, avšak dôrazne musím konštatovať, že vo svojom kraji sám som sa presvedčil, že táto akcie, zvlášte rozdelenie osevného semena, využívajú páni notári a iní orgánovia administrativy za prostriedok k najhnusnejšiemu zakupovaniu duší. Ja nekričím po štátnom zástupcovi, ako to urobil istý vedúci úradník ministerstva, nemenujem ani notárov kortešujúcich osivom, lebo veď by som sa musel dočkať toho, že by týchto jednotlivcov o jednu či dve triedy mimo poradia povýšili, avšak dotklivo vás varujem, aby ste biedu naďalej ku kortešským účelom nevyužívali a vyzývam vás, aby ste už raz prikročili k vybudovaniu sťažajných zásad serioznej agrárnej politiky, aby ste sa chopili plánovitej práce, lebo len dôkladnou prácou vyhnete sa krvavým košutovským turiciam, avšak i krvavým veľkonociam i vianociam.

Počuli sme v nedávnej minulosti z úst nášho ministra zahraničia, že vraj mimoriadné doby vyžadujú si mimoriadnych opatrení. Žial, že sme to len počuli, lebo týchto mímoriadnych opatrení nikde nespatrujeme. Pridal by som k tomu, že veľké doby vyžadujú si velkých mužov, ktorí by produkovali veľké myšlienky k ozdraveniu zla. Tuná však nevidím ani tieto myšlienky.

Dôvodová zpráva práve pojednávaného návrhu vraví, že zvýšenie úverov činia potrebným nezvykle veľké živelné škody na Sloveusku. Rád by som úfal, že z týchto zvláštnych úverov, ktoré máme práve odhlasovať, obdrží akú takú kvotu v prvom rade, ba výlučne maďarské obyvateľstvo južného Slovenska, ktoré bolo najnovšie týmito pohromami postihnuté. Jestliže áno, tedy v nádeji, že sa tak stane, návrh prijímam.

Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Haken. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Haken: Pánové, že po 4 měsících přichází vláda s novelisací zákona, uskutečněného v polovici července, svědčí jen o tom, že měli jsme pravdu, když jsme tenkráte tvrdili, že červencový zákon je úplně nedostatečný. Ovšem novela neodstraňuje v ničem onu nedostatečnost. Zvyšuje jenom možnost úvěru a státní záruky z 65 na 100 mil. Kč. V podstatě však zůstává červencová předloha tatáž, totiž její nedostatky trvají. Je vám jistě známo, pánové, že v průběhu agrární krise jeví se ten zjev - a pozorujeme jej zejména ve státech agrárních, najmě na Balkáně - že zemědělská krise dotýká se v prvé řadě a nejtíže drobných rolníků. Tak jako u průmyslové krise nejvíce trpí průmyslový dělník nezaměstnaností, nebo částečnou zaměstnaností, tak také ve vývoji zemědělské krise je dotčen malý rolník v prvé řadě a nejvíce. Krise nedotýká se jen menšení jeho hospodářské možnosti, nýbrž úplně ohrožuje jeho existenci. V Rumunsku, Bulharsku, Jugoslavii, ve státech převážně zemědělských sou drobní zemědělci v naprostém bankrotu. U nás, poněvadž je tato krise i v zemědělství vleklejší, bankrot drobných zemědělců postupuje také povlovněji, ale postupuje zcela jistě. V některých oblastech jsou hromadné úpadky drobných zemědělců, zejména v oblastech dotčených živelními pohromami je tento stav tak katastrofální, že nejen není osevu, ale není vůbec chleba. Tato předloha ovšem neřeší otázky zemědělské krise, poněvadž ani agrární strana, která se vydává za zástupce celého venkova (Hlas: Celkem oprávněně!) a o krisi velmi mnoho, ovšem velmi povrchně, ve svých časopisech píše, nechce a není ochotna řešit krisi drobného zemědělského lidu. Z těch příčin, ze kterých nemůže řešit vláda na příklad celkovou krisi. (Sen. Kindl: Cožpak Sechtr není >drobný lid<, když dostal příděl?) V dnešní situaci řešit krisi znamenalo by řešit ji tak, že by se pomáhalo v prvé řadě těmto širokým vrstvám drobného zemědělství. (Výkřiky.) To by se musilo díti na něčí účet, když se chce něco dát, musí se to jinde vzít. Ten účet by musily hradit zámožné kruhy, velkostatkáři a zbytkaři. A poněvadž agrární strana je vedena velkostatkáři a celý duch její politiky je kapitalistický, velkostatkářský od A do Z, není s to, z principielního hlediska vůbec, krisi širokých vrstev zemědělských řešit. (Výkřiky.)

Jsou jistě tu a tam výjimky (Sen. Sechtr: Děkujeme!) a zejména v delegaci zákonodárné agrární strany jsou ty výjimky velmi řídké, že by tam byl nějaký chudší zemědělec. (Výkřiky.) Většina vás tam je zazobaných advokátů ale nemluvme o tom. Krise drobného zemědělského lidu nabyla katastrofálních forem v oblastech, které byly zasaženy živelními pohromami a zejména r. 1931 byl velmi úrodný na živelní pohromy, ať to bylo v některých místech sucho a potom zas vlhko, ať krupobití, průtrž mračen. nebo požáry. V celých oblastech Slovenska a Podkarpatské Rusi jsou drobní zemědělci, zejména v těchto oblastech zasažených živelnými pohromami, vydáni hladu. Přímé pomoci se jim nedostalo. Agrární družstva, pokud tam zasahovala, měla na zřeteli jen své spekulační a zištné cíle, kterých tam také dosáhla. Tato agrární družstva ještě tam zneužívala těchto ubohých lidí k svému obohacení. (Sen. Sechtr: Jen když ne tak, jako zly s těmi podporami v nezaměstnanosti!) V těchto oblastech nastupuje hlad už teď! To, co tvrdím, není přehnáno. Ale drobní rolníci a domkáři zasaženi živelními pohromami potřebují okamžité pomoci přímé, čili pomoc v hotových penězích, náhrady škody. Záruky úvěru, kterou jim poskytuje předloha, nemohou vůbec využíti, té využití velkostatkáři a sedláci, nechajíce své kapitály uloženy v bankách, vezmou si ten lacinější úrok, lacinější kapitál se státní zárukou. (Zpravodaj sen. Sáblík: To není možné!) Ano, pane kolego, to je možné, to bylo vždycky. Slovenský drobný rolník v celých oblastech není s to vypůjčiti si nejmenší obnos, poněvadž jest úplně zadlužený, a co ho tíží v prvé řadě, to jsou ohromné daně, jimiž je zatížen. A učinili jste pánové něco, abyste těmto drobným zemědělským vrstvám ulevili v daňové tíži? Ničeho. Břemena daňová se přesunují právě na ty nejchudší vrstvy dolů. To je známá věc a to je známý klíč ve všech kapitalistických státech. I v agrárních listech čtu demagogické články o ohromných rozměrech, které nabyly exekuce mezi zemědělci. Co děláte proti tomu? (Sen. Sechtr: Ohražujeme se proti tomu!) Nic, nic neděláte! Naopak různými způsoby způsobujete větší drahotu. Teď jsme na kraji nové drahotní vlny a drahota zatěžuje ty drobné lidi, kteří jsou z větší míry konsumenty než producenty. Daňová tíže je tak veliká u domkářů a drobných zemědělců, že pod ní hromadně drobní zemědělci klesají.

Exekutoři vyvádějí poslední krávu a poslední kozu, odnášejí poslední náčiní, ale to nejsou jednotlivé případy, ale 15, 20 i více případů je v jedné vesnici. (Sen. Sechtr: To známe! - Známe ty daňové exekutory, které si tam berou pro to, aby prodali.) Exekutor si přivede zámožného žida na Slovensku s sebou a hned mu to prodá, tak je to. Komunisté to nekupují. (Sen. Sechtr: My ve svém středu židy nemáme! - Smích.) K nám zase ne ti bohatí židé. Zemědělci postiženi živelními pohromami uprostřed krise potřebují finanční pomoci. To jsme navrhovali již v červenci podáním zvláštního iniciativního návrhu a tento návrh opakujeme dnes: Přímé hrazení škod z pokladny státní. (Zpravodaj sen. Sáblík: To by bylo moc pěkné! - Sen. Kindl: Místo těm zlodějům v bankách, dát to rolníkům!).

Dále, poněvadž hlavním největším bičem drobných zemědělců jsou enormně vysoké daně, žádáme ve svém návrhu odepsání, škrtnutí daní za r. 1931 všem, rolníkům a domkářům do 24.000 ročního příjmu a zastavení exekucí.

Návrh, který projednáváme, nepomůže drobným zemědělcům pranic, poněvadž nic neznamená. Proto ho také zcela vědomě a otevřeně odmítáme. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Petřík. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Petřík: Slavný senáte! Shodou okolností projednáváme dnes dva návrhy zákonů, při kterých zvyšují se fondy účelové, a to je návrh zákona o podpoře stavebního ruchu, kde se záruka pro druhou hypoteku zvyšuje ze 650 na 1100 mil., a příspěvek 21/2 %, po případě 2 %, ze 20 na 30 mil. Při návrhu zákona na podporu postiženým živelními pohromami se zvyšují půjčky, které budou 3 % ze 6 mil. na 100 mil. Kč. Pro ty postižené, kteří si nemohou již vypůjčiti hypotekárně, poněvadž svůj majetek mají hypotekárně přetížený, nebo ti, kteří dostali půdu přidělenu podle zákona o pozemkové reformě a nemají ještě zaknihováno a hypotekárně si vypůjčiti nemohou, zvyšuje se záruka z 5 mil. na 22 mil. Kč. (Předsednictví převzal místopředseda Trčka.) A aby mohly peněžní ústavy v určitých okresech půjčiti postiženým žadatelům, dává stát záruku zvýšenou z 25 mil. na 50 mil. pro peněžní ústavy, které umožní, aby tyto půjčky byly uskutečněny. Oba tyto návrhy zákonů, jak vidíme, projednávají se s ochotou se všech stran, které v senátě jsou, a je vidět, že jsou to návrhy velmi odůvodněné a potřebné. Zvýšení fondu z 65 mil. na 100 mil. a z 5 na 22 mil. bylo nutno k vůli tomu, že zákon ze dne 12. července, který jsme projednávali v prvém týdnu červencovém, nemohl ještě počítati se všemi škodami zemědělskými, které nastaly. Tak na př. v měsíci srpnu a září byly značné povodně, sucho, které panovalo v některých částech republiky, trvalo, a potom ještě po začátku července byla několik požárů celých vesnic a sklizeň nemohly býti dobře provedeny, poněvadž bylo někde velké mokro, takže některé druhy plodin nemohly býti vůbec sklizeny. Proto, že zákon starý i tato novela mluví o živelních pohromách, vzniklých v r. 1931, bylo také potřebí, aby byla lhůta k přihláškám o podporu prodloužena. Podle starého zákona a prováděcího nařízení k němu byla lhůta přihlášková do konce října. Tato novela a prováděcí nařízení k ní prodlužuje lhůtu k přihláškám do 2. února 1933. Tedy, vážení pánové, pokud jde o tento zákon, o původní zákon, tedy již minule, když jsme zákon projednávali, prohlásili jsme, že v této věci nemáme žádných důvodů, anebo aspoň ne podstatných, ke stížnostem. Proto ochotně a bez jakékoli kritiky tento zákon schvalujeme a budeme proň hlasovat, ale nám se jedná ještě pořád o druhé fondy, a to pro náhradu daně pozemkové, po případě přirážek k dani pozemkové a pak o fond, ze kterého se poskytuje přímo každým rokem náhrada za živelní pohromy, tedy fond pro živelní pohromy. Fond tento spravuje zemědělská rada, tedy říkám fond rady zemědělské.