Vážení, zde nemůžeme říci, že jsme bez starosti a obav, naopak, máme tu celou řadu velkých a těžkých výtek a nejsme to jenom my, poslouchal jsem p. kol. Starka, slyšel jsem i řečníky z jiných stran, lidovce a luďáky, a všichni, a zajisté také řečník, který přijde z řad národních socialistů, přednese také svoje stížnosti. Tedy v této věci jsme naprosto nespokojeni a je tedy potřebí při projednávání tohoto zákona poukázat na některé nepřístojnosti, k nimž dochází při provádění zákona o podpoře těch, kdož postiženi jsou živelními pohromami. Při tomto provádění se uplatňují v četných případech stranické a třídní interesy. Někdo k tomu řekl, že ve fondu nevědí, kdo je agrárníkem. Já t o netvrdím a dobře ve fondu to vědí, kdo přijde intervenovat. Přijdu-li já, každý ví, že agrárníkem nejsem. Při tom se jedná o tu věc, jde o obecní a okresní komise pro živelní pohromy, a co nevědí na okrese, vědí na obci, není tajnosti v této věci, že ty lidi mám napsány na papíře, kteří žádají podporu, a ti druzí také, a nemůže se říci, že by se na okrese nevědělo, kdo čím je. To nikdo nebude vykládat, to ví každý laik, nemusí býti při tom velkým politikem.

A tak, vážení, jsou zamítány žádosti těch, kteří agrárnicky organisováni nejsou. Tak na př. zemědělská rada v Čechách zamítla žádosti mnohých uchazečů, uvádějíc, že jako dělníci vrchní stavby na dráze mají určitý příjem, že ten dotyčný je obuvníkem, krejčím, zámečníkem, řezníkem, hostinským a jiným dělníkem na vrchní stavbě, že jsou to lidé, kteří mají určitý příjem, a že jejich výživa není jedině závislá na výsledcích zemědělské práce. Je charakteristické, že zamítnuti byli jenom tací uchazeči, kteří nebyli organisováni ve straně agrární. Naproti tomu obdrželi podporu i dělníci vrchní stavby, živnostníci, obchodníci, kteří ovšem ve straně agrární organisování byli, a kteří rovněž zemědělské radě byli doporučeni. (Místopředseda dr Hruban převzal předsednictví.)

Odsuzujeme tento dvojí loket, který nemůže v žádném případě zjednati důvěru v naše úřady a který ukazuje, že jednotlivé naše úřady, ale zvláště ty, které jsou v úzké spojitosti s ministerstvem zemědělství a které ovládají příslušníci agrární strany, provádějí jednostrannou a třídní politiku. Případy tohoto jednostranného a zřejmě nespravedlivého postupu se vyskytly v okrese jičínském, kde funkcionáři strany agrární prohlašují, že podporu tuto obdrží jedině ti, kdož jsou v agrární straně nebo v >Domovině <.

Odsuzujeme tento postup v přesvědčení, že nikdy více k němu nedojde a že provádění zákona o poskytování podpor všem, kdož postiženi jsou živelními pohromami, bude se díti způsobem spravedlivým.

A vážení, chtěl bych tu říci, že opravdu máme právo - a já zvláště si osobuji toto právo -aby bylo spravedlivě zacházeno s každým. Poněvadž pan ministr zemědělství, když nastoupil svůj úřad, prohlásil v rozpočtovém výboru, že on z úřadu toho chce udělati úřad, k němuž mohou a musí míti všechny vrstvy obyvatelstva důvěru, tu zvláště musím klásti na to důraz, že on je povinen svým slibem udělati jednou konec těmto věcem.

Vážení, poukazuji také na to, že je zde resoluce obou sněmoven k tomuto starému zákonu, ve které se žádá, aby podpor a postiženým živelními pohromami byla poskytnuta všeobecně všem postiženým, a ne říkat, to je zemědělec, to není zemědělec. Dále je přijata resoluce, ve které se stanoví, že mají býti vyplácen peníze, a ne naturálie, dáváno osivo, hnojiva a jiné věci. Poukazuji, že na Moravě se dávají peníze lidem. Nevnucuje se jim žádné zušlechtěné osivo, žádná sadba bramborová, která ovšem bývá nejpovedenější. Na Moravě i na Slovensku atd. vyplácí se lidem podpora v penězích.

Poukazuji dále, že z fondu pro úhradu daně pozemkové a přirážek, je zřejmě uvedeno v §u 11, odst. 6, že ze zbytků dotací, které nebyly běžnými výdaji a povoleními a náhradami daně s přirážkami v dotyčném roce vyčerpány, mohou býti poskytovány mimořádné podpory pro hospodářsky slabé poplatníky pozemkové daně ke zmírnění škod, tedy odpírá-li nám fond spravovaný zemědělskou radou dáti podporu vůbec zemědělcům, poněvadž mají povolání převážně jiné - a samozřejmě zjistí to lehko, když má 8 korců pozemků, že na nich se nemůže uživiti, že musí se živiti jinak, dělá na

př. dělníka nebo obuvníka atd. Správa fondu tvrdí a trvá houževnatě na tom, že v zákoně č. 118 Sb. z. a n. z 1927, je ustanovení, že podpora má se přiznati jen zemědělcům a že zemědělci jsou jedině ti, kteří mají tolik pozemků, aby se na nich mohli s rodinou uživiti dostatečně. Tedy když jím říká správa fondu, že nemůže dát, proč nedává aspoň drobnému zemědělci z tohoto fondu, když je dokázáno, že přebytek má, proč se nemůže z tohoto fondu dávat opět poplatníkům třídní daně pozemkové, je-li hospodářsky slabý, proč šmahem se to odpírá? Tu se bojkotují oba zákony, vykládají se nepatřičně a na to chci poukázati.

Tolik, pokud jde o živelní pohromy na zemědělských plodinách. Teď požáry. U nás tato prakse nastala také první nebo druhý rok provádění tohoto zákona. Dostávali jsme pro drobné zemědělce podporu, když nám někdo vyhořel. Měli jsme případu, že jsme dostali z fondu pro pohořelé 6000.-, 3000.- nejmenší podporu 1500 Kč. Dnes fond toho, kdo má 8 nebo 10 strychů, odmítne, a poukazuje ho, aby si podal žádost na ministerstvo vnitra, které má udělovati podpory nezemědělcům. Přes to, že v žádostech relací četnickou i soupisem je zjištěno, že poškozený požárem přišel vedle obytného stavení o stodolu, chléb, zásoby píce a obilí, dokonce o hospodářské nářadí, tedy vozy, řezačky a jiné věci, prohlásí se, že jde o nezemědělce a je zamítnut. Obrátí se na ministerstvo vnitra ve své nouzi přes to, že ministerstvo na všechny ty podpory má pouze jeden milion ročně a nemůže dávat na takové věci podpory, poněvadž to je účelový fond jiný než zemědělský, a tak je žadatel odmítnut také. Lidé ovšem se s úžasem dívají, jak je možno zákon takto nespravedlivě a jednostranně vykládati. Je potřebí v této věci tedy nápravy.

Při projednávání zákona původního jsem poukazoval, že na Rokycansku r. 1930 byla v 15 obcích velká živelní pohroma, a pak z těch 5 nebo 6 obcí dostalo podporu v naturáliích. V obci Kváni, kde jsme měli poškozených asi 20 zemědělců, učinil jsem soupis - jinde jsme soupis nedělali - jakou výměru pozemků ti zemědělci mají, kolik mají oseto žitem, kolik pšenicí, kolik ječmenem a ovsem, jakou výměru jetele a kolik měli luk, a bylo dokázáno, že žito musilo být zaoráno, protože bylo zničeno na 90%, jetel byl úplně rozbit, nebylo žádné seno jetelové. Seno luční bylo zaplaveno pískem a nebylo vůbec k potřebě. A přišel zákaz okresního zvěrolékaře, že se nesmí krmiti slamou ani z luk posečenou, poněvadž by to znamenalo zkázu dobytka. A prosím, ve fondu zamítli všechny ty drobné žadatele, těm velkým ovšem dali. Zamítnutí si podali žádost na ministerstvo vnitra a to ji také zamítlo. Napsal jasem jim novou žádost na ministerstvo vnitra a žádal jsem, aby se ministerstvo vnitra prohlásilo za nepříslušné, poněvadž jde o škody, způsobené v zemědělství, a podalo to fondu; myslil jsem si, že ministerstvo vnitra je více než zemědělská rada. A ministerstvo vnitra mi řeklo: Nemůžeme nikomu nic posílat, a zamítlo žádost zase. Do fondu jsme s tím už nešli, poněvadž s lidmi nespravedlivými, s lidmi, kteří neumějí česky, je těžko se domluviti, když jinak než česky nemluvíme.

My pro předloženou osnovu zákona hlasujeme a žádáme, aby, když mohl být tento zákon novelisován, byl také novelisován zákon č. 118 o živelních pohromách. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Hubka. Dávám mu slovo.

Sen. Hubka: Slavný senáte! Mám několik poznámek k praksi, jak se projevuje při provádění zákonů o podporách živelně poškozeným. Držím se postupu, kterého použil kol. Sáblík, když napsal důvodovou zprávu národohospodářského výboru k této novele, kde se zmiňuje o fondech, zřízených zákony č. 118 a 76 z r. 1927 jednajících o fondech, jednak o fondu náhradovém, jednak o fondu podpůrném, kteréžto fondy jsou podle zákona ve správě zemědělských rad. Prováděcí předpisy k oběma těmto zákonům č. 74 a 75 z r. 1928 výslovně nařizují, jak se s těmito fondy má hospodařiti. Prováděcí předpis č. 74 říká výslovně v odst. 6 §u 11:

Přebytků fondu i při nařízení největší šetrnosti může býti použito k poskytování mimořádných podpor pro hospodářsky slabé poplatníky pozemkové daně, jimž ku zmírnění škod způsobených živelními pohromami je zvláštní pomoci potřebí, a případný zůstatek uloží se jako reserva pro krytí výdajů příštích let na úrok.

V rozpočtu zemědělské rady, zejména zemědělské rady české, o těchto fondech objevují se nápadné položky těchto úroků z přeplatků, čili reserv. Přebytek čili reserva má se objevovati v tomto rozpočtu teprve tenkrát, když byl fond naprosto vyčerpán, t j., když byli všichni žadatelé, podle zákona oprávnění žádati o podporu, uspokojeni, nebo nebylo-li takových žadatelů. Že by jich nebylo, to nepřipouští ani sám referent, který tvrdí. že tyto fondy daleko nestačí potřebě, která rok od roku vyskytuje se právě mezi drobnými zemědělci. Nezbývá tedy nic jiného, než usuzovati, že se všem žádostem, které se předkládají, nevyhovuje a v důsledku toho pak objevují se reservy, přebytky docela neoprávněné, a to takové reservy, že položka úroků v rozpočtu zemědělské rady české o těchto fondech pro r. 1931 vykazuje příjem 120.000 Kč, pro r. 1932 dokonce příjem 496.000 Kč. To je příjem na úrocích z uložených přebytků čili reserv. To je věc nápadná a já jsem v národohospodářském výboru o této záležitosti hovořil a žádal jsem zástupce ministerstva zemědělství o vysvětlení. Vysvětlení to dostalo se mi jen částečné, že prý tyto úroky jsou v položkách rozpočtových z toho důvodu, poněvadž prý stát vyplácí své příspěvky do těchto fondů brzy po Novém roce, a poněvadž se odpory vyplácejí na sklonku roku, rozpětím časovým vyrůstají tyto úroky. Ale je nápadné, že tyto úroky jsou tak vysoké, neboť příspěvky státu do těchto fondů nejsou tak značné, aby na př. preliminář rozpočtu na r. 1932 mohl vykazovati dokonce půlmilionový výtěžek úroků z uložených přebytků. Ministerstvo zemědělství slíbilo svým zástupcem, že v několika hodinách mi dodá příslušný výkaz, který mi dodán nebyl, proto se o této věci znovu zde v plénu zmiňuji a žádám důtklivě, aby senátu a mně byl výklad o této zajímavé položce dodán, abychom tak měli správný názor o tom, jakým způsobem se v zemědělských radách hospodaří tímto fondem, určeným pro podporu živelně poškozených.

Mám ještě některé připomínky, které se týkají provádění zákona o živelných podporách. Když jsem v červenci mluvil k zákonu čís. 122. stěžoval jsem si, že není dost objektivit při posuzování žádostí těch, kdo o podporu žádají, a vytkl jsem tento nedostatek objektivity nikoli státní administrativě, ale samosprávným funkcionářům, zejména starostům jednotlivých obcí. Měl jsem doklady o tom, že někteří starostové vyhlášky okresních úřadů prostě nepublikují, uzavírají si je do stolu, nikomu se o nich nezmíní, kromě několika svým známým a ti pak náležitě připraveni předkládají žádosti podle předpisu, dostávají podpory, a ti druzí vycházejí úplně bez jakékoli pomoci.

Od července do dneška přesvědčil jsem se opětně, že tu není dosti objektivity, a tentokrát mám doklad o tom, že tu není objektivity u komisí okresních, které, jak se později zmíním, zvláštním způsobem jsou ustanovovány, jejichž důležitost ovšem je velmi značná a proto také jejich odpovědnost neobyčejně veliká.

Mám zde oběžník, vydaný jistým okresním úřadem v Čechách. Oběžní se týká státní pomoci při živelních pohromách v r. 1931: Osivová akce v Čechách, při odpovědi udejte zdejší číslo. >Velmi nutné < je podtrženo a je v závorkách. Okresní úřad obrací se na všechny obecní úřady a praví: Ministerstvo zemědělství sdělilo sem výnosem ze dne 12. září 1931, že zamýšlí podobně jako v druhých zemích republiky také v Čechách provésti akci směřující k tomu, aby nejpotřebnějším zemědělcům, kteří byli letošními živelními pohromami postiženi tak, že nedostává se jim ani potřebného osiva, dostalo se tohoto osiva na 2 léta na bezúročný úvěr. Provedením osivové akce v Čechách pověřen byl ministerstvem zemědělství zemský úřad pro zemi Českou, u něhož bude uřízen zvláštní nouzový komitét. Osiva má se dostati osobám, které byly na svém zemědělském majetku skutečně poškozeny v r. 1931 a jejichž hospodářská existence je touto živelní pohromou ohrožena nebo alespoň podstatně snížena. K provádění této osivové akce bude potřebí, aby obce pořídily soupis osob, jež budou účastny této akce, jakož i soupis množství žádaného osiva. Okresní úřad nařizuje obecním starostům, aby do 48 hodin provedli soupis takových žadatelů, a žádá na starostech, aby uvedli jména žadatelovo, jeho bydliště, přesnou adresu, rozlohu hospodářství v hektarech, jaké dluhy na něm váznou, jak dalece byl živelními pohromami v r. 1931 poškozen a v jaké míře, byla-li mu udělena podpora, a v jaké výši, o jaké množství osiv a v kilogramech a jakého druhu žita, pšenice atd. žádá. Přitom tento oběžník na starosty důtklivě upozorňuje, že osiv a dostati se může toliko malým a středním zemědělcům, kteří na majetku zemědělském skutečně byli poškozeni živelními pohromami v r. 1931 a jejichž hospodářská existence v důsledku toho jest ohrožena nebo aspoň podstatně snížena. Totéž platí o malých a drobných zemědělcích za podmínek právě uvedených. Žadatelé musí se při svých přihláškách zavázati, že skutečně odeberou jimi žádané a jim dodané osivo po případě i v menším množství, vyplývajícím po konečné úpravě osivové akce. Jednotliví žadatelé dostanou příděl z této osivové akce, když po obdržení obilí vydají dluhopisy znějící na příslušný orgán, který má v zájmu státu prováděti osivou akci. Tímto orgánem jest Ústřední jednota hospodářských družstev v Praze. Rozumí se samo sebou, vážení pánové, když taková akce se v obci provádí, že vzbudí příslušný rozruch, zejména když starosta je povinen, aby ve dvou dnech, v 48 hodinách předal příslušný elaborát okresnímu úřadu. To se skutečně stane, starosta se namáhá, svolá si občany, provede s nimi podrobné šetření a úřední doklad - to jsou úřední doklady, když starosta razítkem a svým podpisem stvrzuje správnost těchto údaje - přijdou na okresní úřad, tento úřad svolá nyní členy příslušné živelní komise, tato komise se sejde: a nyní právě na tomto okrese, o němž zde vypravuji, stal se tento případ. Členové této komise nedbajíce dokladů starosty předložených, prostě tyto doklady odsunuli, sáhli do svých kapes, vzali si poznámky dodané jim jediným tajemníkem politické strany a podle těchto poznámek posuzovali důležitost, význam a rozsah podpor, které se měly jednotlivcům dáti. (Hlasy: Ten starosta nebil agrárník!) Nesahám do jeho svědomí, ale připomínám, že zde členové komise náležitě nekonali svou povinnost. To je právě to, že v předpisech zákona nikde nestojí, jakým způsobem si mají počínati. Jednací řád těchto komisí není přesně stanoven, tyto komise jsou ve svém počínání autonomní. Že tyto komise nepočínají si objektivně, je toho zřejmý doklad, a proč si nepočínají objektivně, vysvítá z jejich složení. Prováděcí předpis č. 74 z r. 1928 mluví o tom, jak tyto komise vznikají, a říká, že tyto komise jsou 5členné, při čemž okresní hejtman je předsedou, mezi dalšími členy této komise je přednosta berní správy a pak jsou 3 členové jmenovaní správou fondu pro živelně poškozené, to jest jmenovaní zemědělskou radou. Poněvadž je zemědělská rada v rukou určité politické strany, je samozřejmo, že členové této komise jsou také příslušníky jedné politické strany a pak jejich objektivita vypadá tak, jak jsem naznačil: místo úředního materiálu vytáhne se z kapsy materiál, který dodal politický tajemník, a podle toho se postupuje.

Protestuji proti tomu, že takovým způsobem komise jednají, a žádám se vším důrazem, aby byla provedena novelisace tohoto vládního nařízení a aby členové těchto komisí nebyli správou fondu. t. j. zemědělskou radou jmenováni, nýbrž voleni okresními zastupitelstvy podle poměrného zastoupení. Jenom takovýmto způsobem bude možno získati a podložiti objektivitu těchto zemědělských komisí. Co tyto zemědělské komise znamenají, to nám právě v národohospodářském výboru prohlásil sekční šéf dr Kolář jako referent ministerstva zemědělství a zrovna tak nám to potvrdil president zemědělské rady moravské pan kol. dr Rozkošný, který odpovídal na mé výtky v tom smyslu, že zemědělská rada v Brně na př. nemůže věděti, kdo má nárok a kdo ne, kdo je oprávněným žadatelem a kdo není. Také zemědělská rada v Brně nemůže znáti, jakého politického přesvědčení dotyčný žadatel je. Tato zemědělská rada řídí se návrhy příslušné komise. To je také v Čechách. Tím více ovšem odpovídá příslušná okresní komise když si dovolí takové nesprávnosti a nesprávným směrem postupovati.

Mám zde, vážení přítomní, ještě jeden doklad, který je zvláště charakteristickým pro naše venkovské poměry. Týká se to rovněž této seťové akce. Do jedné obce na Písecku přivezlo hospodářské družstvo 40 q žita, aby toto žito rozprodalo jako seťové žito mezi zemědělce. Upozorňuji, že >seťové< se uvádí v uvozovkách. 1 q tohoto žita prodával se za 180 Kč, ačkoliv byl před týdnem koupen v jiné vesnici za 140 Kč. Při tom se doporučovalo, aby toto žito bylo koupeno na 2letý úvěr ve smyslu toho oběžníku ministerstva zemědělství, jak jsem jej tady citoval, a k tomu bylo těm jednotlivým zájemcům, kteří přicházeli a interesovali se o toto žito, dále slíbeno, že na tentýž úvěr může si každý koupiti. Homole cukru a 3 kg kávy, ovšem z toho příslušného družstva.

Tedy nejenom seťové žito, ale také cukr a káva je dodávána na účet příslušných akcí ministerstva zemědělství, pokud se týče podpory živelně poškozených.

Při tom mám zprávu, že v té obci, citu ji přesně dopis.... >ani letos, ani loni živelných pohrom vůbec nebylo.< Ale připomínají moji informátoři, že tam budou z jara obecní volby a že se tedy již proti pohromám, která by mohli přijíti v r. 1932, někteří páni v dotyčné obci pojišťují. Vážení pánové ze strany agrární, vy sami musíte uznati, že takový postup je absolutně nemožný. (Hlas: To není pravda!) Netvrdím, že to je pravda, ale každému oznámím jméno té obce. Račte si to vyšetřiti, nemluví-li můj informátor správně, budu velmi rád, když toto tvrzení budu moci odvolati. Já také vás žádného, jak tu sedíte, neviním z této akce. Mám vás za příliš rozumné, než abych na vás útočil, ale vyzývám vás na základě dokladů, které přednáším, aby jste udělali pořádek ve své stranické administraci. Netrpte tajemníkům takové darebáctví, které se dělá na zádech malého zemědělského člověka. Ten tajemník ve své horlivosti myslí, že vám slouží, ale on vám škodí, poněvadž, když v takové vesnici se rozdává seťové žito a přidává cukr a kávu a dává se to jen některým, když v takové obci na Třeboňsku provádí se šetření okresní komisí tím způsobem, jak jsem naznačil, že starostova práce je hozena pod stůl a používá se při posuzování těchto věcí materiálu, který dodává tajemník, takové zjevy nemohou posloužiti konsolidaci poměrů na venkově. Mohou je jen rozeštvávati. Já jsem to již řekl a opakuji, že takové poměry ovšem také potom směřují vůči pořádku ve státě, že lidé pochybují, že náš stát spočívá na právních základech.

Mám k závěru jen tuto připomínku. Jestliže je správným požadavek, že dobrý zákon a dobrá administrativa jsou nanejvýše potřebné, pak v takových případech, kde jde o podporu skutečně potřebných lidí na venkově, je tento požadavek dvojnásobný. Kdo poškozuje výsledky zákona a jeho provádění, je nepřítelem zákona a škůdcem jeho a samo sebou také nepřítelem a škůdcem lidí, pro které tyto zákony jsou dělány. Zřejmě kvalifikuji každého, kdo zkresluje výsledky zemědělských zákonů prostřednictvím praxe, za nepřítele a škůdce zemědělského člověka. Tipuji takového jednotlivce jako člověka, který na venkov nepatří. Konstatuji, že my, pokud pracujeme mezi drobným zemědělským lidem, máme ruce čisté a sneseme každou kritiku v tomto směru. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Šelmec.

Sen. Šelmec: Slávny senát! Pri vynesení zákona čís. 122 o pomoci pri živelných pohromách boly smerodajné následky pohrôm, ktoré stihly zemedelstvo ešte lanskej jaseni, potom v zime a časným jarom. Pri novelizácii tohoto zákona, ale ani nie tak, ako pri prevázaní jednotlivých akcií na pomoc zemedelstvu boly už známé ďalšie pohromy, ktoré boly tak katastrofálné na úrodu, najme na Slovensku. A teraz, keď sa zákon noveluje, sú známé ešťe ďalšie pohromy, ktoré sú priamo katastrofálne pre provádzanie ďalšieho hospodárstva v niektorých krajoch republiky. Zemedelské hospodárstvo na Slovensku je v situácii veľmi kritickej a jeho stav je o veľa horší a ťažší, než stav zemedelského hospodárstva v bársktorej inej čiastke republiky. Mimoriadny a prekotný úpadok nášho zemedeľstva zaviňujú pomery svetové a vlastné. Zapríčinený je medzi inými:

1. poklesom cien zemedelskej produkcie, v dôsledku výrobnej anarchie svetovej a v dôsledku nemilosrdnej konkurencie zahraničnej, ktorej naše obchodné smluvy, uzavreté s cudzimi štátmi, nechávajú bránu otvorenú až dokorán. Kompenzačně importně povinnosti, ktorými je náš zahraničný obchod vôči cudzine, kde má náš priemysel odbytište, viazaný, zasadzujú slovenskému zemedeľstvu smrtelné rany tak v rastlinej, ako aj živočišnej produkcii a v odbyte ich výrobkov.

2. prepjatým protekcionizmom priemyslu a neblahým tarifálnym systémom, ktorý dáva zbožiu zahraničnému prednosť na úkor produkcie slovenského zemedelstva a lesníctva,

3. vysokými sociálnymi povinosťami, plynúcimi z opatrení zákonov, ktoré pečujú o existenciu priemyselnej výroby a o jeho zamestnanectvo.

4. nesmierne ťažkými daňovými povinosťami, ktoré svojou výškou presahujú hranice finančnej nosnosti zemedelca, producenta, ktorý už dávno ztratil ten dôchodkový a majetkový základ, podľa ktorého sa mu boly dane driev vyrubované.

5. živelnými pohromami, na jaké sa ani najstaršie generácie nepamätajú, a ktoré sú v následkoch svojich priamo katastrofálne pre ďalšie prevádzanie roľníckeho hospodárstva.

6. konečne uvádzam, že i nedostatkom lacného zemedelského úveru.

Takýchto príčin sa najde na stá, zaoberám sa však len s niektomými, ktoré by mohly byť účinným zásahom vlády a zákonodarných sborov aspoň čiastočne odstranené.

Na potieranie zemedelskej kríze v republike urobila naši koncentračná vláda celý rad opatrení, rozličných vo svojich účinkoch.

Vzniklo niekolko zákonov, medzi inými zákon 122/1931 o štátnej pomoci pri živelných pohromách v r. 1931. Nemôžeme odtajiť veľký význam tohoto zákona. Presvedčili sme sa o dôležitosti tohoto zákona a o jeho zvýšenej potrebe ihneď po jeho vynesení, a to v dobe, keď sa žalo a mlátilo na Slovensku. Keď sa naší roľníci dozvedeli, že ani toľko zrna nevymlátili, koľko ho boli zasiali. Finančná vyčerpanosť slovenského roľníka, jeho úplná chudoba, vyžadovala urýchlenú a zvláštnu akciu na jeho záchranu, ktorú vo forme osivovej akcie previedlo ministerstvo zemedelstva, na podnet agrárnych pracovníkov slovenského zemedelského ľudu.

Táto akcia bola prepotrebná pre zabezpečenie budúcej úrody. Bolo sa treba postarať, aby roľník nezúfal a aby osevná plocha Slovenska neostala neosiata.

Neúroda na Slovensku a katastrofálny požiar vo Vážci čo skoro dokázaly, že tento zákon bol vynesený včas, a dokázaly i jeho materielné nedostatky. Osivová akcia vyžadovala okamžitých 15 mil. Kč, a na reštauráciu Vážca muselo ministerstvo zemedeľstva poskytnúť asi 20,000.000. Tedy 35 mil. sa použilo pre okamžitú pomoc zemedelcom na Slovensku a 30 mil. Kč ostalo pre dišpozície iné vo smysle zákona.

Suma, ktorú vláda uvoľnila pre ciele osivovej akcie na Slovensku ako pôžičku vo smysle odstav ca 1. § 2. zákona 123/31, znamenala síce velké obľahčenie pre najchudobnejšie vrstvy zemedelské v krajoch pšeničných, kryla však faktickú potrebu osiva, danú nepriaznivými hmotnými pomermi jednotlivcov a rozsahom živelnej katastrofy, len v miere nepatrnej. Značná čiastka osevnej plochy na Slovensku ostala neosiata a čeká na jaro. Z národohospodárskeho stanoviska je táto možnosť neprípustná a preto musí sa jej všemožne čeliť, pri čom jedinou podmienkou je lacný zemedelský úver.

Pri prevádzaní osivovej akcie na Slovensku vznikly všeliaké podozrenia, upodozrievania a obviňovania úradných argánov, ktoré prevádzaním tejto akcie boly poverené. Počuli sme to z úst maďarského opozičníka pána sen. Füssyho, počuli sme to i od mých rečníkov socialistických strán, ale môžeme konštatovať len to, že tieto obviňovania vyplývajú iba a vznikly z toho, že akcia osivová mala málo prostriedkov a že mohli byť nadelení pomocou len tí zemedelci, ktorí naozaj sú chudobní a ktorí katastrofami najviac trpeli. Máme obce maďarské, kde najbohatší gazdovia, ktorí sú buď sociálnymi demokratmi, alebo národnými socialistami, nedostali nič, ale chudý element, organizovaný v agrárnej strane, ten to dostal.

Záruka štátu na obstaranie úveru a na splatenie peňazí, poskytnutých peňažnými ústavy k povolovaniu pôžičiek, je sice veľmi cenným opatrením zákona č. 122 z r. 1931 ale jej blahý účinok pocítia iba tam, kde verejnoprávné peňazné ústavy sú na výške svojho vývoja, kde verejné fondy, sporiteľne a poisťovacie ústavy môžu s potrebným kapitálom dišponovať a môžu z neho poskytnú čiastky ako pôžičky na reštauráciu roľníckeho hospodárstva. Takýchto ustanovení na Slovensku postrádame, tam dostatočného kapitálu niet a keď aj je, jeho miera je nepatrná. Slovensko nemá vyspelého ľudového peňažníctva. Organizácia tohoto peňažníctva je ešte primladá a jeho finančné schopnosti sú obmedzené. Sanácia zemedelského hospodárstva na Slovensku nemôže byť prevedená z jeho vlastných síl a preto najmä v úverovej otázke niet iného spôsobu, ako hľadať finančnú pomoc tam, kde majú k nej potrebné finančné prostriedky.

Finančná schopnosť nášho ľudového peňažníctva, zastúpeného hlavne Sväzom roľníckych vzájomných pokladníc, je síce začiatočná, účinky jeho doterajšieho vývoja však sú badateľné v jeho konkurenčnom pôsobení na proces snižovania úroku z pôžičiek. Táto jeho vlastnosť by sa dôkladne stupňovala, keby, mal Sväz, ako ústredie ľudových peňažných ústavov, k tomu potrebný kapitál.

V tomto prípade slovenský roľník by snadnejšie pocítil blahý účinok zákonitej štátnej záruky, lebo by sa mohol dostať k potrebnému úveru. Bez zaručenia zdrojov pre naše ľudové peňažné ústavy s tým cieľom, aby z nich boly povolované pôžičky každému, kto ich na reštauráciu svojho poškodeného hospodárstva zemedelského potrebuje, nemal by tento zákon, a ked' aj novelizovaný, pre nášho zemedelca veľkého významu. V účinkoch svojich ostal by preň tento zákon iluzorným, keby nebolo na Slovensku peňažného ústavu, verejného fondu, alebo korporácií, ktoré by mohly potrebnú pôžičku poskytnúť.

V historických zeaniach bolv tohoto roku tiež živelné pohromy, katastrofa však nebola tak ďalekosiahla vo svojich následkoch, ako na Slovensku.

Slovensko ako najrozsiahlejšie obilinárske územie republiky je vo veľkej núdzi a potrebu je účinnej pomoci a preto ono sa má v prvom rade účastniť výhod, ktoré zo zákona plynú.

Aby ľudové peňažníctvo na Slovensku, a to Sväz rolníckých vzájomných pokladníc, mohol dostáť svojej úlohe, je potrebné, aby mu verejné a súkromé poistovacie inštitúcie, šporiteľne atď. v historických zemiach poskytly účelové vklady, za ktoré by niesol garanciu štát. V záujme priaznivého prevedenia tejto úverovej akcie je nevýhnutne potrebné, aby štátna záruka za vklady verejnoprávných ústavov a poistovní, pôžičky povoľujúcich ľudovým peňažním instituciám na Slovensku na poskytnutie zemedelského úveru, bola rozšírená aj na verejné korporácie, fondy a peňažné ústavy vôbec, ktorých finančná kapacita je schopná pomôcť pri reštaurácii nášho zemedelského hospodárstva, kde ono katastrofou bolo zničené.