Inak ministerstvo financií teraz ešte pred krátkou dobou rozhadzovalo 300 milionové dary bankám, aby tieto maly na tantiemy 100.000-ové obnosy a odpúšťa státisícové ba milionové dane veľkým. Ako sa to stalo i u koburgovskom veľkostatku, kde bolo 75 milionov odpustené na daniach a v ten istý čas tým najchudobnejším vrstvám, ktoré chcú dane platiť, ale nemajú z čoho, exekvujú a predávajú poslednú kravičku a perinu zpod hlavy. Či nemalo by sa uvažovať o tom, aby sa slúčily niektoré ministerstvá, alebo zrušily vôbec? Prečo by nemohlo byť slúčené ministerstvo železníc, pôšt a obchodu, ako to bývalo v Maďarsku, že bolo ministerstvo obchodu a viedlo obchod, železnice, pošty a paroplavbu. Ďalej či nemohlo by byť slúčené ministrstvo zdravotníctva s ministerstvom sociálnej pečlivosti? Taktiež ministerstvo vnútra s ministerstvom unifikácie, ktoré je úplne zbytočné, ale musí v ňom sedeť jedon minrster. Koľké ministerstvá by sa tu usporily! A ministerstvo zásobovania, koho vlastne zásobuje? Asi samo seba. Má mať dozor nad keťasmi, aby potraviny a iné články neboly drahé. A čo vidíme? Pravý opak. Hospodárské výrobky pod cenou lacné a výrobky fabričné drahé. U nás sa o tomto neuvažuje zamedziť výdavky daromné a ja nechcem byť prorokom, že jedon raz prijde sa s návrhom, aby sa utvorilo ministerstvo fondov, lebo týchto fondov je už toľko, že už ani sami nevieme koľko, a čo sa obzvlášte s týmyto fondami poťažne peniazmi robí.

Dnes na Slovensku roľníci dostávajú na trhu alebo doma za svoj dobytok za telce 1.50 Kč alebo 2 Kč, za ošípané 6, 6.50 Kč, za kravy, voly 4 až 5 Kč za 1 kg živej váhy a mäsiari predávajú maso po 10, 12, 14 a 16 Kč 1 kg. Či je to nie úžera, ktorá ani cez vojnu nepanovala, kde je tuto ministerstvo zásobovania? A tak by som mohol pokračovať! Ale načo? Vám, pánovia, je všetko lahostajné, hlavne ze ste pri válovoch vy a o tých otrokov sa nestaráte; dokedy vám budú však ešte veriť, je otázka času. Pred voľbami všetko ste sľubovali, obzvlášť novelizáciu vládneho nariadeinia č. 15 z r. 1927, taktiež platový zákon č. 103 z r. 1926, sľubovali ste resystemizáciu, sľubovali ste horydoly, po shromaždeniach rečníte a búrite na takýto poriadok a krivdy a sami ich robíte. Ste vo vláde, vláda ste vy a keď by ste mali len trochu dobrej vôle a uprimnosti voči tým, o ktorých dôveru sa uchádzate, tak byste takúto farizejskú dvojtvárnosť nemohli hrať. Štátní zamestnanci si iste všimnú vašej dobroty a lásky a tak sa vám i odsluhovať budú, totito aby vám nič neverili a nič nedali.

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. inž. Havlín. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Bylo mi uloženo klubem národně demokratickým, abych tu učinil toto prohlášení:

Úsporné osnovy zákonů, jež předkládá dnes vláda k projednání, dotýkají se neobyčejně citelným způsobem všeho zaměstnanectva státního, státních podniků a učitelů. Přikročuje se jimi k snižování příjmů těch kategorií, jejichž hospodářské poměry byly tak neutěšené ještě řadu let po převratu a nedoznaly náležité úpravy ani zákonem platovým. Loňského roku byl jim přiznán vánoční přídavek zákonem jen v uvážení jejich těžké situace hospodářské. Jestliže dnes přicházejí vedoucí činitelé tohoto státu s návrhem na přechodná úsporná opatření, přinášející s sebou jednak nové břemeno, jednak snížení zákonem zaručených příjmů tohoto zaměstnanectva, jsme si toho vědomi, že děje se tak z důvodů velmi vážných, jež,mají svůj základ v nynější těžké situaci, která vyžaduje mimořádných obětí a opatření. Budeme sice hlasovati pro předložené osnovy, jsouce si vědomi toho, že je nutno podniknouti vše, abychom udrželi naši valutu a zabezpečili tak pevný podklad pro lepší hospodářskou budoucnost, ale prohlašujeme současně, že nemůžeme obře souhlasiti se způsobem, jakým tato úsporná opatření byla připravena, a že varujeme pro budoucnost, aby se v záležitostech tak hluboce se dotýkajících zájmů státního zaměstnanectva, zaměstnanců státních podniků a učitelů, podobnou metodou postupovalo.

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan. sen. Köhler.

Sen. Köhler (německy): Dámy a pánové! Na začátku svých vývodů chci z rozkazu své strany zaujmouti stanovisko ke smutným událostem v Dolní Lipové u Frývaldova a projeviti politování, že zase musila téci krev. Podle osobních informací zavdalo zamýšlené zkrácení mzdy ve vápenickém průmyslu podnět k demonstracím. Slezané jsou všeobecně známi jako dobromyslní lidé a musilo tudíž každého překvapiti, že úřad postupoval s takovými násilnými prostředky. Obětí jest 8 mrtvých a 14 raněných v nemocničním ošetřování, z toho 11 střelených do zad. Je nejvýš na čase, aby konečně jednou vyrvány byly nové instrukce pro používání zbraně u četnictva. Klid a rozvaha jsou, takovýchto případech první povinností úřadů.

Nyní k vlastní věci: Platová opatření ve veřejné správě. Roku 1930 byly vánoční přídavky pro úředníky a zřízence státu a veřejných korporací upraveny zákonem. Jsou lidé, kteří tvrdí, že bylo možno nechati loňského roku přání státních zaměstnanců neuspokojena a bylo by se uspořilo letošní zrušení přídavků. Nesouhlasíme s tímto názorem, nýbrž uvítali jsme zákon přes jeho nedostatky jako pokrok oproti dřívějšímu stavu. Ovšem nikdo z nás netušil, že státní zaměstnanci a učitelé budou moci počítati jen jednou se stanovenými přídavky. Rovněž tak úředníci a zaměstnanci státu a veřejných korporací sami nepomýšleli na to, že by se jim tyto přídavky r. 1931 mohly zkrátiti o 50%, anebo vůbec úplně škrtnouti, nýbrž domnívali se, ze nutno na ně pohlížeti jako na doplněk nedostatečných platů, jako na část ročního příjmu. Jistě žádný státní a veřejný zaměstnanec nepomýšlel na to, že se s úsporami ve státním hospodářství začne tam, kde jde o zákonem zaručená práva, u státních občanů, kteří zkrácením svých příjmů jsou nejkrutější postižení. Od mnoha měsíců počíhali s tímto vánočním přídavkem a nyní několik dní před 1. prosincem přichází toto obrovské zklamání. Nelze se tudíž diviti, že roztrpčení v kruzích úředníků a zřízenců je nesmírně velké, že tato opatření v různých úřadech jsou předmětem denních hovorů a že nedodávají žádnou radostnou náladu k práci. Také tento postup lze vysvětliti a omluviti tím, že postižení počítali s tímto vánočním přídavkem a učinili již potřebné nákupy pro příští zimu. Obchod a živnosti rovněž počítaly s tímto příjmem, což se znám jeví úplně pochopitelným, poněvadž přece obchod a živnosti těžce trpí pod následky hospodářské krise a pře snížení příjmů, od mnoha měsíců trvající, dostáti mají svědomitě závazkům vůči státu a veřejným korporacím. Tím je také podán důkaz, že zkrácením požitků nejsou nejkrutějším způsobem postiženi jen státní a veřejní zaměstnanci, nýbrž že se tímto opatřením ještě více snižuje domácí konsum a že se tímto způsobem velmi těžce poškozuje výdělečná možnost jiných stavů povolání.

Nepopíráme nikterak, že se státní správa nalézá v neblahé finanční situaci. Od mnoha měsíců upozorňovali jsme slovem a písmem na to, že stát žije nad své poměry. Nelze také popírati, že jsme při každém projednávání rozpočtu předkládali návrhy, u kterých výdajů by se mělo spořiti. Své návrhy budeme při příštím projednávání rozpočtu opakovati a žádati, aby se ti činitelé, kteří káží o spořivosti, zabývali našimi návrhy. Na žádný způsob však nemůžeme souhlasiti s tím, aby stát s potřebnými úspornými opatřeními začínal u svých úředníků a zřízenců, kdy zemské úřady přikazovaly všem autonomním korporacím a veřejným ústavům prováděti stejné snížení požitků. Máme zde zprávy, podle kterých již na počátku měsíce četní podnikatelé dělníkům přídavky zkrátili. Boj proti snížení mezd jde dále a vytváří se tím obtížněji, ježto právě v posledních týdnech četní podnikatelé zavřeli své podniky, čímž nesmírně stoupl počet nezaměstnaných. Přichází-li nyní stát se snížením vánočních přídavků, pak bude toto opatření znamením pro soukromé podnikatele, aby platy a jinaké přídavky z dobrých časů u soukromých zaměstnanců snížili. Jako ospravedlnění vlády nemohou státní a veřejní zaměstnanci uznati nouzová opatření německé říše a podobná opatření v Rakousku, poněvadž tam stát jinými poměry je nucen prováděti proti vůli zúčastněných nouzová opatření, jejichž účinkem musí býti obrovské poškození jejich celé životní míry, snížení jejich kulturních potřeb. Četné protesty svazů úředníků a zaměstnanců žádají, aby se v r. 1931 zkrácení zákonem upravených vánočních přídavků neprovádělo. Musíme se připojiti k těmto protestům a nemůžeme hlasovati pro předložený zákon.

Musíme žádati, aby se šetřilo u vojenské správy, u propagační služby, u menšinových škol; také při zadávání veřejných prací dalo by se šetřiti účelněji, nežli u úředníků a zřízenců. Vláda nebude se moci tímto nouzovým zákonem zachrániti ze své obtížné situace.

Stejně nespravedlivým, jako opatření proti úředníkům a zřízencům je zpětný účinek zvýšení důchodové daně na rok 1930. Je chybou, že zákon začíná u 30.000 Kč a že se obnosy rychle zvyšují, při obnosu přes 100.000 Kč však přirážka zůstává státi na 30%, kde by přece byla příležitost zasáhnouti pevněji. Totéž platí o zdanění tantiem i souhlasím úplně s tím, co řekl řečník přede mnou, kol. Tichi. Musíme tedy také z těchto důvodů hlasovati proti tomuto zákonu. (Souhlas.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Stolberg. Uděluji mu slovo. (Sen. Mikulíček: Pánům vládním senátorům se od oběda nechce, proto se dává slovo jen senátorům kontra!).

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Před několika dny byli jsme my a celá veřejnost překvapeni sdělením o finančních nouzových opatřeních, jež vláda navrhuje. Za pouhých 5 dní mají výbory poslanecké sněmovny, plenum její samotné, pak výbory senátní a senát předlohy ty uzákoniti. Před tím již vyjádřil se pan ministerský předseda v ten smysl, že by se vláda mohla dáti také tou cestou, že by si parlamentem dala uděliti plnou moc, aby svá opatření provedla nařízením. Dělá to dojem, že většina pod tlakem této hrozby projevu je se povolnou přáním vlády.

Parlament a veřejnost byly ovšem. překvapeny vládními návrhy. Nelze však říci, že jsme byli překvapeni hospodářskou situací, která zavdala podnět k těmto návrhům. Vzpomínám na velmi obšírnou debatu, která se v jarním zasedáni konala v obou komorách, a na mnohé podněty, které tehdy byly dány. Že po této zkáze hospodářské následovati musí také prázdné státní pokladny, bylo ovšem předvídati. Že však státní pokladna jest již dnes prázdná, že vláda má potíže platiti prosincové závazky, že si stát u soukromých pojišťoven musí vypůjčiti 300 milionů - to bylo ovšem překvapením. Bylo by zajisté bývalo dosti času vypracovati racionelní systém úsporný a racionelní systém opatření nových pramenů příjmů, místo aby se předkládaly návrhy přes noc improvisované.

Má se nejprve šetřiti na osobních výdajích státního rozpočtu. To je v zásadně správné, nesprávnou však je cesta, kterou se dáváme. Nemají se zkracovati požitky jednotlivých příjemců, nýbrž měla se nejdříve předložiti otázka, zdali pak stát skutečně potřebuje a snésti může tento obrovský správní aparát.

Jestliže se president republiky zříká 150.000 Kč ze svých požitků a 350.000 Kč pro svou kancelář, je to zajisté pěkné gesto. Poněvadž však různé domácnosti v Praze, Lánech a Topolčiankách zůstanou nadále zachovány, lze těchto 500.000 Kč uspořiti přece jen při takových výdajích, které přicházejí k dobru všeobecnosti. Jestliže si páni ministři dávají zkrátiti své požitky, pak to mnoho nevydá, 224.000 Kč, měli jsme se však především ptáti, zdali skutečně potřebujeme 16 ministrů a zdali tento stát může skutečně vydržovati 16 ministerstev. Každý z těchto 16 ministrů má přirozeně snahu vypraviti svůj úřad podle možnosti, aby rozmnožil vliv svůj a své strany. Jak celá ministerstva, tak také četná oddělení v ministerstvech bylo by lze beze škody pro veřejnou správu zrušiti, zvláště když máme několik ministerstev, která nemají patrně jiného účelu, nežli, aby si navzájem překážela a správu zdržovala nebo ztěžovala, jako na příklad ministerstvo zásobování a ministerstvo zemědělství, anebo ministerstvo unifikační a ministerstvo spravedlnosti. Ve starém Rakousku bylo 10 ministerstev, my jich máme 16. Chci uvésti několik číslic pro srovnání ministerstev, která lze mezi sebou srovnati. Staré Rakousko mělo v předsednictvu ministerské rady 1 sekčního šéfa, 7 dvorních radů. V Československu máme 3 sekční šéfy a 9 ministerských radů. Ministerstvo vnitra mělo v Rakousku 5 sekčních šéfů a 18 dvorních radů. U nás má 6 sekčních šéfů a 17 ministerských radů. Ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo sociální péče, kterých ve starém Rakousku nebylo, mají po 3 a 5 sekčních šéfech a 12 a 14 ministerských radů. Ministerstvo vyučování mělo ve starém Rakousku 4 sekční šéfy a 14 dvorních radů, naše má 6 sekčních šéfů a 19 ministerských radů. U ministerstva spravedlnosti je poměr 3 a 12 ke 3 a 9. Ministerstvo unifikační má 1 sekčního šéfa a 15 ministerských radů. Ministerstvo financí mělo ve starém Rakousku 7 sekčních šéfů a 23 dvorních radů, naše má 9 sekčních šéfů a 29 ministerských radů. Ministerstvo obchodu mělo ve starém Rakousku 5 sekčních šéfů a 25 dvorních radů, maše má 4 sekční šéfy a 16 ministerských radů, zato však nové ministerstvo pošt ještě 6 sekčních šéfů a 18 ministerských radů. U ministerstva veřejných prací je poměr 6 a 30 k 9 a 37, u ministerstva železnic 8 a 25 k 9 a 39, u ministerstva orby ve starém Rakousku 4 a 12, u nás 7 a 23. K tomu přistupuje dále nové ministerstvo zásobování s 1 akčním šéfem a 15 ministerskými rady. Úhrnem činil počet sekčních šéfů ve starém Rakousku 43, u nás 72, počet dvorních radů 163, počet našich ministerských radů 272.

Československý stát má tedy o 6 ministerstev více nežli staré Rakousko, a v těchto ministerstvech o 29 sekčních šéfů a o 100 ministerských radů více. Při tom dlužno vzíti zřetel k tomu, že správní území bylo více než dvakrát tak velké a mnohem komplikovanější. Mimo to bylo ministerstvům správní reformou velmi podstatně uleveno, ježto odpadla jako třetí rozhodující instance.

Naše ústřední správa je tedy co do svého osobního nákladu příliš drahá. K tomu však ještě přistupuje, že se každé ministerstvo snaží, aby mělo svůj vlastní nádherný palác. Ministerstva sociální péče, veřejných prací, národní obrany, zdravotnictví, železnic a pozemkový úřad jsou již umístěny v nádherných novostavbách.

Nyní se má ještě prostavěti pro ministerstvo zemědělství 47.mil. Kč, pro ministerstvo obchodu 34.6 mil. Kč, pro ministerstvo financí 32 mil. Kč, pro nejvyšší správní soud 8 mil. Kč a pro ministerstvo věcí zahraničních 48.3 mil. Kč, tedy dohromady 169.9 mil. Kč. Ve skutečnosti budou tyto úvěry daleko překročeny. Obzvláště pan ministr věcí zahraničních bude se těšiti z toho, že bude sídliti v nejnádhernějším paláci, jaký kde nějaké ministerstvo věcí zahraničních má. Se stanoviska ochrany památek je to přece velmi hezké. Ale myslím přece, že by se počet a tempo těchto nádherných staveb mělo omeziti v době, kdy státní pokladny jsou tak prázdny, že státním zaměstnancům nelze více vypláceti vánoční remunerace.

Jestliže nyní, jeden den před splatností, vyjde vyhláška, že stát svým zaměstnancům nebude vypláceti vánoční přídavek, který jim náleží, pak je to jednání, jež by žádný soukromý podnikatel vůči svým zaměstnancům nepovažoval za slučitelné se svou ctí a dobrým mravem.

Druhá osnova zákona, která se projednávala, má za účel opatření nových příjmů pro státní pokladny. Nemůžeme se uzavírati nutnosti takovýchto opatření, a jest jasno, že v dobách nouze a hladu nutno žádati zvýšené oběti od všech, kdož mohou platiti. Ale také zde musíme rozhodně zamítnout cestu, kterou se dává vláda.

Poněvadž v r. 1931 nelze počítati s vysokými příjmy soukromého hospodářství, má příjem z r. 1930 býti znovu zdaněn. Poněvadž se namnoze, obzvláště u zemědělství, příjem za r. 1930 počítá na základě účetní závěrky ke dni 30. června 1930, bude tedy příjem půlletí 1929-1930 podléhati novému zdanění. A konečně může také stát bráti jen to, co zde je; tento příjem tu však dávno není, je spotřebován, anebo ho bylo použito úhradě ztrát z r. 1931. Tyto přirážky k důchodové dani 1930 nebude lze zajisté platiti z příjmů z r. 1931 a 1932. Mají však býti zaplaceny do 4 týdnů, bude je tudíž nutno platiti ze substance, a to v době, kdy skoro všechno jmění je zamrzlé, nelikvidní, kdy nelze prodávati ani cenné papíry, ani hodnoty reální, kdy nelze obdržeti zápůjčky, kdy zahraniční pohledávky jsou nedobytny, kdy veliké procento domácích pohledávek je dubiosní. Stát, tento největší podnikatel, ví přece, že pokladny jsou prázdny, tak prázdny, že nemůže vypláceti zákonem zajištěné požitky. Kde má vzíti soukromý podnikatel prostředky, aby do 4 neděl zaplatil tuto novou nečekanou daň za příjem, který tu dávno více není? Nemá přece, jako stát, prostředků, aby si u pojišťoven opatřil nucenou půjčku.

Daň je mimo to velmi nespravedlivá, neboť poškozuje jednotlivého podnikatele oproti společenským podnikům, kterých se tato opatření netykají. Ministr financí dal se při svém návrhu pohodlnou cestou nejmenšího odporu. Improvisované to, pohodlné řešení okamžitých potíží. Finanční právo státu však má býti vybudováno na rozumném a spravedlivém systému. Zpětně účinkující daňové zákony nepatří zajisté do takovéhoto systému. Za dnešních poměrů mohl někdo v r. 1930 anebo 1929-1930 míti vysoký příjem, kdo dnes již je ruinován. Čeho potřebujeme, je racionelní provádění daňové reformy z r. 1927, ale v rámci tohoto systému, a jestliže v dobách největší nouze, bylo nezbytně potřebí zvýšení daní, pak mělo se to státi spravedlivě jen ve stejnoměrném zvýšení všech sazeb výnosových daní.

Reformy velmi nutně je potřebí beze vší pochybnosti našemu celému právu poplatkovému. Ale místo reformy dochází vždy jen k několika změním tohoto nesrozumitelného a chaotického poplatkového práva, jako nedávno reforma soudních poplatků. Ale není to protismyslné, když na příklad se obrat zboží zdaňuje dvakrát, jednou daní z obratu, po druhé kolkem z účtů a smluv, že se také dožadování úřadů zdaňuje dvakrát, jednou dávkou z úředních výkonů, pak kolkem za podání? A k vybírání této pochybné daně musí se uvésti v činnost dva úplně oddělené správní aparáty, jednou berní úřady, pak úřady pro vyměřování poplatků.

Mezi poplatky nalézá se také daň z dědictví, ačkoli tato dávno pozbyla povahy poplatku, a stala se hluboko zasahující dávkou z jmění, dávkou ze jmění však, která je neracionelní a nespravedlivá. Nespravedlivou proto, neboť postihuje podnik zcela náhodně, zcela hazardně, podle toho, jak časté je dědictví, a neracionelní proto, neboť postihuje podnik v době, ve které obyčejně je málo likvidní. Rovnoměrné zdanění jmění bylo by zajisté spravedlivější a racionelnější.

Jestliže se dnes mluví o pomoci státním úředníkům, pak nemohu toho opomenouti, abych nepromluvil také o nutnosti zvýšených škrtů v rozpočtu, a to v prvé řadě v rozpočtu vojenské správy. Zdůrazňovali to také mnozí řečníci i z vládních stran. Ministr národní obrany snížil svůj rozpočet o 90 milionů, řekl však také, že ještě neví, zdali tyto škrty projeví účinek na účetní závěrku. Tento výrok příkře odporuje finančnímu zákonu, neboť také ministři mají dbáti zákonů. hluku v ruce s vojenským odzbrojením musí ovšem jíti také duševní odzbrojení, přátelštější úprava tyků s našimi sousedy. Ministr věcí zahraničních libuje si řinčeti příležitostně šavlí, mluví opětovně o nějakém >casus belli<, mluví-li o vnitřních záležitostech sousedních států. Zcela obzvláštní podiv musí však buditi, když se také náš pan president senátu zasazoval o to, že bychom měli intervenovati ve vnitřních poměrech našeho rakouského souseda. Mně zdá se mnohem důležitějším, abychom společně s našimi sousedy pečovali o znovu vybudování našeho rozvráceného hospodářství.

Oba projednávané zákony odmítáme. Odmítáme je co do obsahu, a to protestujeme proti methodě, s jakou tyto zákony byly připravovány, projednávány a v obou komorách probičovány. Protestujeme obzvláště také proti tomu, že se vláda zmocňuje, aby úsporný zákon podle svého uválení prodloužila na další rok.

Mají-li tyto obě předlohy něco dobrého, pak je to snad to, že otevrou obyvatelstvu oči, pokud jde o nynější situaci, a že dají uzráti poznání, že nynější vláda tuto situaci nedovede zmoci.

Jak přiostřenou je situace, viděli, jsme na smutných událostech ve Frývaldově. Vyslovujeme nejhlubší soustrast obětem těchto událostí a doufáme, že svědomité a přesné vyšetření objasní, jak se věc měla, aby se budoucně takovýmto nehodám předešlo. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Slavné prázdné lavice tohoto váženého zákonodárného sboru! (Sen. dr Karas: Vaši kolegové tu také nejsou!) Poněvadž bylo dojednáno právě před chvíli jsem to s předsednictvem dojednal sám - že budu mluviti až po pánech

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím pana, řečníka, aby mluvil k věci!

Sen. Mikulíček (pokračuje): Na prvém místě v úvodu ohrazuji se proti způsobu, jakým bylo proti mně i proti klubu postupováno se strany předsednictva. Pan předseda dal návrh, aby debata o dvou návrzích byla sloučena. Návrh byl čten, z přítomných pánů, kterých bylo sto, hlasovali pro to čtyři a když jsem já to konstatoval a když jsem to musil v tom hluku konstatovati hlasitě, byl jsem předsedou nejen napomínán, nýbrž dokonce bylo mně se strany národně-sociálního senátora Hubky vytýkáno, že se dopouštím darebáctví. Pánové, jednáte tu vyloženě proti vašim vlastním zákonům. Ze sta přítomných senátorů čtyři nejsou nikdy většinou, nýbrž návrh předsednictva byl hlasováním zamítnut. (Sen. dr Reyl: To konstatuje předseda!) Pane kolego, nejste také poprvé v zákonodárném sboru, jste zde dříve nežli já - tuším byl jste hned v revolučním Národním shromáždění. Nám se stal v parlamentě případ, že vládní páni poslanci odešli z budovy parlamentu, a byl to můj návrh, abychom tam zůstali i s oposičními německými sociálními demokraty a pan předseda, nynější ministr Dostálek, dal návrh, aby příští schůze se konala na druhý den o 9. hod. ráno. Já jsem dal návrh, aby příští schůze se kovala za 14 dnů, musilo se konstatovati, že náš návrh je přijat, schůze se nemohla odbýt na druhý den o 9. hodině a příští schůze byla svolána písemně. Dnes, prosím, vyloženě podle jednacího řádu není rozhodující, je-li to napsáno na předsednickém stole, že je to většina, nýbrž tato většina musí se skutečně projeviti hlasováním, nebo povstáním. Ale zde té většiny nebylo. Já to v začátcích svých vývodů jen konstatuji, jak se zde jedná >nestranně<, že za konstatování toho, že se obchází jednací řád, je senátor napomínán a že se prohlašuje, že čtyři ze sto přítomných poslanců jsou většinou: Já to zde veřejně přibíjím, aby budoucí generace, budou-li se zajímati o to, jak se vážně jednalo v zákonodárném sboru, si to také přečetly.

Nyní k věci samé. Předložené oba návrhy dokazují, že vaše hospodaření a tím také vaše vláda se otřásá v základech. Pan. referent jednoho výboru zde řekl: Nekritisujme, bylo-li to dobré, nebo bylo-li to zlé, ale zachraňme, co můžeme. Předložený návrh o přirážce k dani z důchodu mění nebo doplňuje zákony o berní reformě. Již, když byl mezi námi a tehdejší měšťáckou koalicí boj o berní reformu, dokazovali jsme, že berní reforma není vlastně reformou, jak smysl toho slova zní, nýbrž reakcí vypočtenou na nové vykořisťování pracujících vrstev a na zachránění, resp. přímo darování desítek milionů daní bankám, fabrikantům a velkostatkářům. Daň z příjmu nad milion korun ročních příjmů snížena byla a 17%. Daň z tantiem snížena byla o celé dvě třetiny a výsledky? Dnes veškeré škrty ve státním rozpočtu nepomáhají. Ovšem na položky sociální péče, kultury atd. se škrtá nejvíce, na militarismus se škrtá nejméně, ve vydáních na státní potlačovací aparát neškrtá se vůbec nic, ba ještě je v plánu rozmnožovati policii, četnictvo, ještě je v plánu stavěti nové kriminály, ale to všechno nic nepomůže. Dnes se otřásají ulice měst a vesnic před nástupem nezaměstnaných, k zoufalství odsouzených dělníků. Ale dočkáte se do jara, že ty ulice města venkova budou se otřásati pod nástupem před krachem stojících maloživnostníků a malorolníků, a pak nevím, zdali stačí to; co nařizuje a zařizuje nynější vládní systém.

Včera když jsem správně klasifikoval pana ministra vnitra Slávika.

(Sen. Danko: To bola drzosť od Vás!), když jsem správně klasifikoval osobu a činnost pana ministra vnitra Slávika... (Sen. Danko: To bola od Vás drzosť!)

.Tak Vy popřete, pane kolego, i to, že předsednictvo posl. sněmovny i senátu musilo censurovati řeč pana Slávika, aby se nedočkal té ostudy, aby jednou neviděl někdo, kdo se bude zajímati, jak se vládlo u nás >demokraticky a humanitářsky< r. 1931 a kdo bude čísti ve stenografickém protokolu ohromné nehoráznosti ministra Slávika o Košutech a když půjde po stopě do Bratislavy ke krajskému soudu přečísti si tam výpovědi svědků nezúčastněných, nekomunistů, nedělníků, svědků rolníků, obchodníků a inteligentů, poněvadž před soudem musili vypovídati pod trestem několikaměsíčního kriminálu pravdu, jak si zahrál s pravdou, ba přímo ji obracel vzhůru nohama pan ministr. Proto musily býti škrtnuty jeho vývody, které o Košutech pronesl zde a v poslanecké sněmovně. Bylo to nesprávné klasifikování osoby páně ministrovy, když jsem řekl, že každý čestný člověk za takových okolností utekl by z ministerského křesla, poněvadž je to jeho morální poprava.

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci!

Sen. Mikulíček (pokračuje): Když jsem včera tyto věci klasifikoval po právu, tu ředitel gymnasia pan prof. Šelmec prohlásil vedle mne: Kdybych měl moc, už bych vás zítra věšel. (Sen. Danko:Já také tak hovorím, a všetci tak hovorí!) Už mám to konopí na provázky naseté; budou pevné dost.

Včera v rozpočtovém výboru při projednávání těchto předložených a v jednu debatu sloučených návrhu upíral profesor na gymnasiu - díval jsem se do schematismu, tam je označen jako ředitel státního gymnasia - spolčovací a shromažďovací právo státním zaměstnancům, upíral jim právo na boj za snížení jich platů. Tak, řekl bych, slepě reakčně smýšlí o statisících státních zaměstnance také jeden z nich. ovšem jeden z nich, který je v té výhodě, že neposunuje vozy na kolejích za 18 nebo 20 Kč denně při denním nebezpečí ztráty zdraví a života, nýbrž který má dovolenou a při tom bere nejméně 60.000 Kč ročně jako ředitel gymnasia a zde roztrušuje své reakční názory a bere za to druhých 60.000 Kč ročně.