Vážení pánové! Předložený vládní návrh mění platbu daně z příjmu, ale naše návrhy, aby tato přirážka na daň důchodovou postihla ty, kteří si neví s penězi rady, ukládají je do bank, kde mrtvě leží, byly šmahem ve všech výborech jak posl. sněmovny, tak senátu zamítány. Budou se vybírati přirážky jenom od středních a trochu lépe situovaných lidí. Pan ministr financí se už nemůže odvážiti, alespoň zatím nedrancovati kapsy konsumentů, kapsy domkářů a malorolníků ještě více, než jsou drancovány dosud, a proto se dělá před veřejností nálada, že jsou zachyceny jen větší zisky od 30.000 Kč nahoru. Co je to dnes 30.000 Kč? Po zavedení zákona o berní reformě dohodly se berní správy s jednotlivými funkcionáři jmenovanými zemědělskými radami na paušálním výtěžku zemědělského hospodaření. Spousta zemědělců nemá kromě obecné školy možnost jinak se vzdělávati. Myslím tím zemědělce pracující. Ti zemědělci, kteří zde sedí v agrárních lavicích, nedovedou mnozí naraziti správně kosu na kosisko, nedovedou rozeznati oves od pšenice, kdyby je člověk v máji zavedl na pole, ale za to snad dovedou správně účtovati, poněvadž také mají co účtovati. Pracující zemědělci však nemají ani co účtovati a mnozí to ani nedovedou a proto se dohodlo panstvo na t. zv. paušálním čistém výnosu z jednoho hektaru a odhadla to okrouhle na 2.300 Kč za jeden hektar. Ovšem v té době nám lichváři s cukrem platili za 1 q cukrovky 25 Kč, v té době sladovny a pivovary platily rolníkům 300 Kč za 1 q ječmene, 350 Kč za 1 q pšenice. Řezníci kupovali vepře kilogram živé váhy za 11 Kč atd. Dnešní hodnota těchto zemědělských plodin Je do nemožnosti sražena. Z 25 Kč při cukrovce je cena sražena na 10.75 Kč. V čí prospěch a na čí škodu? Když už tento vládnoucí systém - poněvadž je to v souvislosti nás - pracující zemědělce o to okrádá, vem to čert, kdyby důsledky tohoto našeho okrádání šly k dobru konsumentů; dostaneme-li o tolik a tolik méně, kdyby alespoň konsumenti dostali a tolik lacinější cukr, ale je to opačné. Když my dostávali za řepu 25 Kč za 1 q, konsumenti v městě i na venkově kupovali cukr za 4.80 Kč. Dnes na venkově dostáváme za řepu 10.75 Kč a konsumenti platí 6.40 Kč. Jako s cukrovkou, právě tak se to má s brambory, za které ti špiritusoví poctivci, jichž poctivost vynese státní pokladna, která má 400 mil. Kč ztráty a sen. Hakenovi 1.000 Kč pokuty, protože to správně klasifikoval před ministerským předsedou Švehlou, dostávali 45 Kč za 1 q brambor, letos 12, 14, 15 Kč. Ale litr lihu není ani o haléř lacinější, než byl tehdy, když byly brambory za 45 Kč. A pivo, ječmen a chmel? Škoda o tom mluviti. Pivo je dnes dražší, než když byl ječmen za 300 Kč a chmel za 7.000 Kč metrický cent a při tom klidně snesete takový výsměch celé berní, ne morálce, nýbrž nemravnosti. Přečtěte si včerejší >Svobodu<, brněnský agrární tisk. Tam je bilanční zpráva akciového pivovaru v Přerově. Akcioví pivovar v Přerově vystavuje přes 150 tisíc hektolitrů piva ročně a přiznal čistý zisk 420.000 Kč, čili asi 2.70 Kč na jednom hektolitru. Páni na berní správě v Přerově jsou buďto analfabeti anebo lidé, jimiž by se měl zabývati státní návladní. Je to vůbec myslitelné v dnešní ceně nákupu surovin, potřebných k výrobě piva, aby zůstávala čistého zisku z hektolitru 2.70 Kč až 2.80 Kč? Spolkne se to všechno. Oč ošidí berní správu takové různé akciové společnosti - ve velkém pivovaře smíchovském, není to tam však lepší. Nemám zatím zpráv z velkého plzeňského pivovaru, ale podle bilančních zpráv z malých to není lepší, oč státní pokladnu tito defraudanti připraví na daních, o to více se přirazí na chudobné rolníky s 15 měřicemi polí nebo živnostníka, jejž berní správa škrtem pera donutí, aby vykázal příjem třikráte až čtyřikráte vyšší.

Vážení! Vy jste dnes učinili průlom do zákonů o berní reformě. Ale nešli jste tam, kam byste měli, malým pomoci, a velké zatížiti. Berní reforma snížila daně bankám a nejlepším důkazem toho, jak jim je snížila, jsou bilanční zprávy bank. R. 1926 byl zisk Živnobanky 127 milionů, ale daň obnášela 33 miliony Kč. R. 1930 byl čistý zisk Živnobanky 149 mil. Kč, ale daň obnášela 10 milionů Kč. Tedy čistý zisk byla 22. milionů větší, ale daň byla o 23 milionů menší. Exportní banka r. 1926 měla čistého zisku 117 milionů Kč, daně platila 22,700.000 Kč. R. 1930 byl zisk o 4 mil. Kč menší, 113 milionu Kč, ale daň pouze byla 5 milionu Kč, čili menší o 17,700.000 Kč. (Sen. Kindl: Poněvadž jsou poslanci a senátoři ve správních radách!) Union-banka v roce 1927 měla čistého zisku 113 milionů Kč, daně platila 22,300.000 Kč, v roce 1930 zisk činil 121 milionů Kč, čili o 8 mil. Kč více, a daň 5,400.000 Kč, čili při větším zisku daň o 16,900.000 menší. Toto srovnání jasně ukazuje, kolik banky vydělaly na t. zv. daňové reformě, poněvadž u ostatních několika set bank, které jsou v tomto státě roztáhnuty od Jasiny až k Chebu a které zvláště na Slovensku dělí se jak s malorolníkem, tak s živnostníkem o 80% výsledku jeho práce, to není lepší.

A teď, jak platí, když jste v bídě, když je státní pokladna před krachem, tito kapitalisté, kteří, z většiny jsou stoprocentními vlastenci a kteří by nejraději nevlastenecké bolševiky pověsili nebo postříleli, jak platí tito své daně? Tu zase máme doklady v účetní uzávěrce z r. 1930, kde pořád ještě figuruje částka 4.721,000.000 nedoplacených daní. Od koho? Jděte po vesnicích, ptejte se lidí, kdo je dlužen daně. Dělník a státní zaměstnanec? Škoda mluvit! Těm se to sráží v sobotu nebo na prvního. Ptejte se živnostníků, kteří spolu s dělníkem nebo s učněm pracují, kolik jsou dlužni ti daní? Zase tyto ohromné dluhy dluží banky, fabrikami a velkostatkáři. Tam exekutor netrefí, tam nesmí, ale do poslední dřevěné chaloupky zabavit poslední kozu, králíka, nebo jak se to posledně stalo holuba, který seděl na střeše, tam se jde v exekučním násilí do všech důsledků. (Sen. Kindl: Ten neuletěl?)

Toť největší a nejvyšší příkaz vládnoucího režimu v tomto státě. Podle ministra financí jsou projednávané předlohy teprve začátkem úsporných opatření. My již dávno přesvědčujeme dělníky a pracující rolníky, že, má-li se tento režim udržeti, snad jenom na krátkou dobu při životě, může se tak státi jenom ještě větším zbídačením a ožebračením všech pracujících vrstev bez rozdílu náboženského, nebo politického přesvědčení. Malorolníci, domkáři, jakož i maloživnostníci doplácejí jíž dnes na tu blahovolnou:důvěřivost, kterou měli k tomuto režimu po uzákonění daňové reformy.

Vážení, daňová reforma ulevila bohatým a zvýšila poplatky, chudým. Ulevila majitelům 25 milionů měřic lesů z jejich 100% čistého katastrálního výnosu plných 43.5% na dani, ale zvýšila domovní daň každému baráčníkovi při jedné místnosti a 70, při dvou místnostech o 200 a při 3 místnostech o 270%. A při tom těm, kteří vůbec nic produktivního nedělali pro lidstvo, anebo neproduktivního, pro nadvládu, pro utiskování, pro kapitalistický režim, kteří ohlupují pod rouškou náboženství široké masy pracujícího lidu, církevníkům všech církví se vůbec daň z jejich bydlení, třeba bydlí velmi pohodlně, ať na farách nebo v biskupských palácích, odpustila. A pan Roudnický, referent o berní reformě, to odůvodňoval tím, že prý se tak stalo rozhodnutím nejvyššího dvora z r. 1827. v dobách, kdy vládl v Rakousku absolutistický císař a kdy se hlásalo lidem, že je nutno poslouchati vrchnost Bohem danou. Kdo bude poslouchati, dostane lístek na -posmrtnou blaženost, kdo ne, dostane lístek na posmrtné smažení. Za to byli tito církevníci, katoličtí, protestantští a židovští osvobozeni platiti domovní daň, a my stát vzniklý z revoluce - však jste to slyšeli dnes na tomto místě a slyšeli jste včera - stát nemůže rušiti to ustanovení, které zařídilo Jeho Veličenstvo, z Boží milosti císař rakousko-uherský a král český, František I., a proto berní reforma nešla tam pro zdroj příjmů, nýbrž šla pro zvýšení zdroje příjmů k těm, jimž teče do baráků, kteří mají jednu místnost pro spaní, vaření, praní, pro dílnu a pro to všecko ostatní. Pánové, kdybyste chtěli opravdu najíti zdroj příjmů, kterým byste na chvíli ozdravili vaši státní pokladnu, našli byste ho. Vy o něm dobře víte, ale buď o něm nechcete vědět, ale ještě spíše o něm nesmíte vědět, poněvadž celý tento vládnoucí systém neví nic jiného nežli služkou pro zájmy velkokapitálu, bank. průmyslu a velkostatkářů. Podle výkazů berních úřadů z r. 1922 - a od té loby se nezhoršily poměry pro kapitalisty, nýbrž ještě zlepšily, vždyť i vládní listy psaly, že ze státu dlužitelského stali jsme se státem věřitelským. Že půjčujeme Jugoslavii, Rumunsku, Polsku, Německu, Rakousku, ano i tomu nenáviděnému Maďarsku. Tedy poměry se nezhoršily pro kapitalisty podle výkazů z r. 1922 a podle přiznaných příjmů bylo u nás 607 osob, které přiznaly příjem přes půl mil. Kč, 202 osoby, které přiznaly příjem přes 2 mil. Kč, z těch je 46 t. zv. zaměstnanců státních a veřejných, 47 osob má větší příjem než 3 mil. Kč, 34 osoby přiznaly, že mají pří jem přes 5 mil. Kč a 19 osob přiznalo příjem přes 10 mil. Kč. A to je jen nepatrná část, když je všeobecně známo, jak rafinovaně kapitalisté své příjmy zatajují. Vždyť v jednotlivých kapitalistických podnicích jim k tomu napomáhají placení pensisté z berních správ. Tam by byl zdroj příjmů. Tam byste našli ještě stamiliony, poněvadž, přiznává-li se na jedné straně, že existenční minimum pro svobodného stačí 7.000 Kč, pro ženatého 8.200 Kč a podle počtu dítek je zvýšeno až do 16.200 Kč, musíte přiznati, máte-li odvahu žvaniti o demokracii, že milionáři stačí, když mu polovinu jeho příjmu seberete, na živobytí. To se však státi nesmí, poněvadž by vám milionáři dali výpověď a proto, náš návrh, aby byly příjmy přes Kč 100.000 až do 1 milionu postiženy touto přirážkou - nemám zde předložený návrh, tuším, asi 50%, od jednoho milionu nahoru 100% přirážkou k důchodové dani, a z určité cifry 200%, přirozeně jste zamítli. Dokazuje, že je pravda to, co vám tvrdíme my, čemu už začne nejen dělnictvo, rolnictvo, živnostnictvo věřiti, že je konec s vaším panstvím, že je konec, aby vám svět věřil, že je zde nějaké demokratické zařízení. že je zde nějaká demokratická vláda. Vy to dokazujete, že už dávno kašlete na demokracii nejen soustavným vražděním poctivých, bezbranných lidí, ale dokazujete to, že vaše zlaté tele je nade všecko a člověk jest jen kus zapsaného a čítaného inventáře. Ale pokračujte tak, jak se zde včera rozčiloval ředitel gymnasia, pan kolega Šelmer. Pokračujte, jak navrhoval v rozpočtovém výboru, přitáhněte ten šroub útisku, čím bude útisk horší, tím to spíše praskne a tím také pomsta pracujících vůči vám bude krutější. (Potlesk stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Johanis. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Johanis: Dámy a pánové! O osnově, kterou projednáváme, řekli již jiní

pánové, že není sympatická. Nicméně je nutno, abychom si uvědomili, že všech

na úsporná opatření, která jdou v prvé řadě na účet veřejných zaměstnanců, i když osnova se zmiňuje o zaměstnancích státních, že zásah její, až bude zákon vyhlášen, bude působiti také u zaměstnanců jiných, zejména u zaměstnanců zemských, okresních a obecních, případně u zaměstnance jiných veřejných orgánů a odhaduje se, že tak, jak stát chce ušetřiti osnovou o úporných opatřeních u státních zaměstnanců 200 milionů Kč, že také ostatní veřejné orgány ušetří 200 milionů Kč u těch, kteří nejsou ve státním poměru služebním. Je nesporno tedy že osnova přinese hospodářsky a sociálně celou řadu změn, když si uvážíme, že téměř půl miliardy ti, kteří jsou odkázáni na služné, obětují ve prospěch sanace státních financí, tedy ve prospěch rozpočtu, který již tak, jak je restringován o půl miliardy a státní správa z důvodů finanční deprese hledá úspory další, aby docílila v nejbližší době ještě úsporu půl miliardy, aby dohromady státní rozpočet na r. 1932, který máme zde v senátě dostati ve čtvrtek, vykázal úsporu přibližně jedné miliardy. Je nutno říci, že tento krok vysvětlil kde kdo již, ať již ministři, či jiní činitelé, vyšším zájmem, a to je tedy zájem státu po stránce hospodářské. Já bych přece jen chtěl přinésti do debaty ještě jiná hlediska, než jen to, že stát nemá prostředků, aby uhradil zákonné opatření takové, jako je t. zv. vánoční příspěvek 70%ní. My si přece jen musíme býti vědomi - a již kolega zpravodaj řekl, jestli se vezme státním zaměstnancům 200 milionů a když ještě ostatním zaměstnancům se také vezme dalších 200 milionů, tedy téměř půl miliardy, že přece jen to vezme z oběhu hospodářského života a že o to bude menší konsum, poněvadž je známo, že veřejní zaměstnanci to, co dostanou, ať již ve formě služného, nebo ve formě třeba takového přídavku, vrací zpět do hospodářského oběhu, do obchodu a hospodářského života. Proto jsme včera v sociálně-politickém výboru řekli, že,nestačí jen prostě provésti potřebu státu s hlediska vzetí z malého příspěvku malým a říci: My musíme šetřiti, abychom ušetřili 200 milionů! Tvrdíme v resoluci, kterou jsme včera schválili, že státní správa, ale nejen státní správa, já ve věci cenové politiky nesleduji, že jen státní správa má povinnost dbáti, aby životní potřeby byly úměrny k příjmům, ale všichni veřejní orgánové po mém názoru musí si býti vědomi, že, má-li někdo menší příjem, musíme mu umožňovati, aby měl menší vydání. Chtěl bych proto srovnat, jak to vypadá vůbec s daněmi u nás, když stát má menší příjem na r. 1932, abychom si uvědomili, že již dnes u konsumu, tedy spotřebitelů, lidé, kteří kupují, kteří dávají mízu obchodu a celému národnímu hospodářství, podle rozpočtu na r. 1931 a 1932, je poměr takovýto. Na daních přímých podle rozpočtu na r. 1931 máme 1.545 mil. Na r. 1932 máme již jenom 1.399 mil. Tedy státní finanční správa počítá s tím, že se zřetelem na hospodářskou depresi, o které se patrně hovoří, bude míti už menší příjem. V důsledku toho také navrhuje toto úsporné opatření, které projednáváme. Rozpočtově mají daně nepřímé r. 1939 celkem vynésti 4.276 mil. Kč. Roku 1932 je uveden výnos menší, a to jen 3.815 mil. Kč.

Srovnáme-li je v procentech, vidíme, že je to stejné. Daně přímé mají vynésti r. 1931 261/2 %, r. 1932 26.8 %. U daní nepřímých v procentech má býti výnos r. 1931 73.5 % a r. 1932 73.2 %. Vidíte, že v poměru, i když efektně vypadá vynos u nepřímých dání o mnoho menší, přece jen zůstává výnos z daní nepřímých v poměru k daním přímým stejný roku 1932 jako 1931.

Nás zajímá ale, jak to vypadá podle účetní uzávěrky, jak skončilo hospodářství státní ve věcech daňové politiky u daní přímých i nepřímých za r. 1930, když je nám už známa účetní uzávěrka státní. Tu pak podle rozpočtu měly:daně přímé vynésti 1.526 mil. Kč, tedy v procentech 26.9 %, ale skutečně vynesly 1.349 mil. Kč, tedy v procentech 24.6 %. Daně nepřímé měly vynésti podle rozpočtu 4.136 mil. Kč, v procentech 73.1 %, ale skutečně vynesly 4.410 mil. Kč, tedy v procentech 75.4 %.

Těmito ciframi, kterými unavuji, chci dokázati, že poměr vzestupu daní nepřímých, které zaplatí konsumenti, je větší než u daní přímých. Tu si musíme těchto cifer všimnouti. Nesmíme jen volati po úsporných opatřeních u státních a jiných veřejných zaměstnanců, nýbrž musíme si býti také vědomi, že když je vzestup u daní nepřímých nepoměru proti daním přímým, že chudí, nemajetní lidé jsou zatíženi poplatností více. To nevyplývá jen ze srovnání r. 1930, 1931 a 1932, nýbrž tato tendence se již delší dobu objevuje. Je nutno, abychom si řekli již dnes, když stát má potřebu jíti na příjmy těch, které zaměstnává, a jiných, že musí se také zkoumat, jak by se tu hledaly cesty k nápravě, aby nebylo šetřeno na tom, co musí lidé utratit za denní potřeby. Ale my se k této otázce vrátíme při jiné příležitosti, zejména při blížícím se projednávání rozpočtu. Fakt je, že státní správa říká: >Je zle, a aby nebylo hůře, je nutno učiniti taková úsporná opatření, jaká zde máme.<

Když si uvědomíme, že rozpočet na r. 1930 vykazuje diference 660 mil. Kč, když jsme si vědomi, že chce státní správa ušetřiti na rok 1932 l miliardu, opakuji: půl miliardy je škrtnuto, další půl miliardy se hledá, je fakt, že je státu zle, a je pochopitelno, že musíme si býti vědomi, a máme právo mluviti do toho, jak stát hledá příjmy.

Vytýkalo se v této debatě, ve výboru i v poslanecké sněmovně, že státní správa měla s touto otázkou přijíti dříve, že měla zejména organisace státních zaměstnanců informovati. Myslím, že jsou tyto výtky správné, jen chci ještě poukázati na to, že státní správa ukázala na některé zlé věci předem tím, že zastavila postup státních zaměstnanců, že zastavila pensionování, že ministerská rada prohlásila, že se nemají přijímati nové síly do státních služeb. To už byla předzvěst, že státní správa chce šetřiti. Snad to naznačila tímto způsobem, ale přece je zapotřebí s tohoto místa konstatovati, že státní správa měla jednati tak, lak to vidíme u pracovního poměru soukromého nebo služebního. Tam, kde se má redukovati příjem dělníků nebo úředníků v soukromých závodech, právem říkáme že slušný zaměstnavatel je vždycky tak objektivní, že nenařídí svým dílovedoucím, že od příštího pondělka budou dělníci pracovati levněji, nýbrž že se jim to ohlásí, že se jedná s odborovými organisacemi.

Musíme prohlásiti, že výtky po této stránce jsou správné, i když je pan ministr Trapl vysvětloval včera tím, že když se rozpočet dělal, že se nečekalo, že finanční poměry státu dojdou do takových poměrů jako dnes.

My chceme, aby se již dnes pamatovalo na to, aby stát hledal příjmy Včera nám pan ministr ve výboru řekl - a známe jeho výrok také z poslanecké sněmovny - že všechno to, co se dělá, se dělá proto, aby nebylo hůře. Všichni, k,do sledujeme veřejný život - a bylo to již řečeno, nebudu se k tomu vraceti - zejména u sousedů nebo i nesousedů, mám-li na mysli Anglii, jsme si vědomi, že snad tato taktika, kterou dr Trapl dal jako devisu, je dosti správná, totiž dělati všechno možné, aby nebylo hůře. To je jako na té lodi. Kapitán nebo kormidelník, aby nebylo hůře, způsobí někdy na lodi opatření zlé, ale je nesporno, že musí býti všechno vyčerpáno, aby nebylo hůře. Otázkou je, je-li správné sahati k takovýmto opatřením. A tu jsme u důležitého problému. Musíme si pak býti vědomi, má-li stát také zaměstnance, kteří mají 600, 700, 1000 Kč - mám na mysli ty nižší kategorie u drah a jiných podniků - že musí každá státní správa, ať ji representuje kdekoliv, ať ji kdokoliv vede i všechno obyvatelstvo, nejen ministři, kteří spravují příslušné resorty, si býti vědomi, jestli toho receptu >aby nebylo hůře< můžeme právem užívati u osnov, které projednáváme. Chci říci, že je.nutno, aby státní správa finanční působila k tomu, aby term, kteří něco dluží státu, se dala možnost, ať již jakoukoliv formou, aby to mohli zaplatiti. To tu bylo také v jiné formě řečeno - jsem si vědom, že nepřicházím s ničím nový m. Včera bylo jedním státníkem konstatováno, že stát byl jedním kapitalistou tak okraden, že musil dostati 10 Kč pokuty.

Již při jiné příležitosti jsem s této tribuny uvedl, že myslím, že finanční správa nevčasným předpisováním - příčiny mohou býti jakékoliv, nebudu je kritisovati, ani hledati - připravil stát za těch 13 roků, co existuje, o řadu příjmů, o které stát, kdyby bývala státní správa finanční dělala včasná opatření, nemusil přijíti. Proto jsme již několikráte žádali, aby dlužníci přes 100.000 byli republikou někým vykázáni; ať se to třeba udělá v rozpočtovém výboru. Nechce-li se to dělat veřejně, ať se to předloží rozpočtovému výboru, který se sejde v nejbližších dnech, ať aspoň veřejnost jest aspoň částečné uklidněna.

Dámy a pánové, jde ještě o jednu věc. Odepisují se daně. Také to kaceřujeme. Pořád mám na mysli hledání příjmů pro stát, ne pro dnešek, ale pro dobu příští. Státní správa odepsala v posledních letech (Výkřiky sen. Mikulíčka.) mnoha lidem majetným daně a snad také někdy z důvodů, aby nepřerušili výrobu. To bylo zejména u velkého průmyslu. Je dokázáno, že ti, kterým se odepisovalo, investovali do svých podniků, nebo do vkladů do ciziny, nebo žijí nad poměry. Ukázal jsem na případ Schaumburgů z Hořovic, kterým se odepisovalo, ač vím, že život této rodiny je více než buržoasní, že jenom život jeho choti v cizině - poněvadž žije od 1. ledna do konce roku stále v cizích nebo domácích lázních - stojí velmi mnoho peněz a že by se tedy mělo zkoumati, jak se komu odepisuje. Snad by se dala všelijak objektivně zkoumati otázka, zdali by se průmyslníkovi, který pozbyl peněz v cizině nebo provoz podniku udržuje z drahého úvěru, mělo nějakým způsobem odepsati, ale když vidíme, že se odepisuje lidem nepotřebným, kteří příliš žijí nad poměry, musíme to kacéřovati, aby se stala náprava, aby nebylo hůře. Držím se výroku pana ministra financí, že,děláme dnes zlé, aby nebylo ještě hůře.

Musíme si býti vědomi toho, že to zlo, které děláme a pro něž neradí z důvodů sociálně-politických budeme hlasovati, děláme proto, poněvadž to stát potřebuje, poněvadž máme ke státu kladný poměr a chceme, aby nebylo hůře. Musíme pozorovat, co bude za rok, za dva roky, poněvadž všichni pozorovatelé domácí i zahraniční tvrdí, že kolečka se sotva budou točiti lépe za rok, a proto musíme pamatovati na to, aby státní pokladna měla větší příjmy, než je má.

Příjmy dělníků a státních zaměstnanců po válce jsou asi 6- až 61/2krát větší. Předkládáme senátu resoluci, ve které se praví: >Je zjištěno, že ceny potravin v konsumu v poměru proti cenám předválečným nemají tak, jak klesly mzdy a jiné důchody. Když se zmenšuje příjem, ať v jakékoliv formě, dělníkům a veřejným zaměstnancům, je nutno je chrániti při opatřování životních potřeb. Státní správa nechť uvažuje, jakými prostředky ceny životních potřeb je možno snižovati, zvláště u zboží a potravin, které se u nás vyrábí a produkují.<

Já jsem si opatřil dnešní data, která dokazují, že tomuto úkolu je možno věnovati pozornost podle mého názoru s úspěchem (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Místopředseda Trčka zvoní.), nejen proto, že děláme tyto osnovy, ale proto, že se, podle dat statistického úřadu, dělníkům ve fabrikách a před tím dávno na stavbách platy již snížily. To, co děláme u státních zaměstnanců, bylo již u dělníků v průmyslu, v dopravě a na stavebních podnicích i v zemědělství dávno provedeno.

Podívejme se na cenovou politiku, jak vypadá dnes po 13 letech. Uvedu zde jenom příkladem 11 druhů zboží. Chléb bílý stál v roce 1914 0.32 K za 1 kg, dnes stojí 2.40 Kč. Je zde tedy cenový index 750. Pánové, vždycky si při tom přimyslete, že příjmy dělníků a veřejných zaměstnanců jsou dnes asi šestkráte větší. Mouka pšeničná k vaření stála r. 1914 0.47 K, dnes 3.80 Kč, index 595. Zde bychom mohli říci, že se to přibližuje. Maso hovězí zadní: statistický úřad uvádí, že stálo 2.20 K. teď že prý stojí 13 Kč, je zde tedy index 599. Tato data však jsou vzata z celé republiky. Ve skutečnosti v Praze stojí zadní maso 15 až 16 Kč. Kde kdo se může u kteréhokoli řezníka o tom přesvědčiti, ať v Košířích, Libni nebo na Novém městě. Tedy ta data, že dnes hovězí maso je za 13 Kč, týkají se cen z relé republiky. Zejména k tomu přispívají data z Podkarpatské Rusi, kde je mimořádně levně.

Včera byla zde rozdána interpelace sen. Donáta, která ukazovala, že v okresu Dačice na Moravě se prodávají krávy 1 kg živé váhy za 1.59 Kč. Mám příležitost tyto věci sledovati, poněvadž zásobujeme veliký léčebný ústav a proto víme, že pod 4 Kč se v okresích středních Čech nekoupí 1 kg živé váhy. Když vidíme, že v Praze stojí 16 Kč a přední 11-12 Kč, je zde nepoměr. Vepřové maso před válkou stálo 2.08, nyní 15 Kč, index je zde 722 Máslo 2.50 před válkou, nyní 21 Kč, index 840. Margarin, tedy umělý tuk, před válkou stál 2.12. teď 13 Kč, index je zde 612. Brambory, tedy domácí produkt, potravina pro nejchudobnější lidi, stály před válkou 0.16, nyní stojí 70 hal., index 437, ač tento index je při tom všem nejnižší. Mléko. Zde zase uvádí statistický úřad, že litr stál 30 hal., nyní 2 Kč. To zase platí všeobecně pro celou republiku. Index má mléko 660. To je zase všeobecná cena, poněvadž vidíme, že na venkově se někde prodává mléko za 1.40-1.50 Kč, v Praze však za 2.20 Kč. Vejce. Zde je nejkřiklavější nepoměr, a to před válkou stál kus 8 hal., nyní 1 Kč; index je zde 1.250. I cukr, na nějž jaksi máme malý odbyt stál 80 hal., nyní 6.35 Kč. Index jest 774.

Tak bych mohl pokračovati u prádla, šatů, bot. I ty boty Baťovy jsou poměrně, ač jsou méněcenné, 8krát tak drahé, než by takový škrpál stál r. 1914. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Pane, vy mne nevyprovokujete. Chci říci, že resoluce v druhé části volá po předložení kartelového zákona, poněvadž včera bylo konstatováno, že v republice je 120 kartelu. Když se mluví o zdanění sirek, je to neodůvodněné, aby stát zdražoval zápalky, ne na svůj účet, může-li je zdražiti na účet úspor. Zápalky, jak ukázala kalkulace, stojí 9 hal., a když je kartel prodává po 20 hal., je dlužno sáhnouti k tomuto rozdílu a není potřebí zápalky zdražovati. Ještě křiklavější poměry jsou s papírem, cementem a jinými věcmi. Voláme-li v resoluci ve druhé části po vydání kartelového zákona, činíme tak proto, poněvadž jsme si vědomi toho, že lepší kartelový zákon, který má nedostatky, nežli zákon žádný, zejména když chceme, aby se ve státní správě šetřilo a aby také obyvatelé byli chráněni.

My, sociální demokraté, máme zásluhu o to, že zákon, který děláme, nebude tak zhoršen, jak bylo původně v úmyslu. Nechceme tím licitovat, ale je nutno, abychom konstatovali, aby zejména státní zaměstnanci, kteří tak rádi hlasují u nás, zejména někteří - ukázalo se to při posledních volbách - pro pravicové strany, byli si vědomi toho, že nejlepší ochránci jejich ve státní správě jsou ti, kteří za jejich požadavky se nejen staví tím, že je hájí tiskem, ale všude tam, kde mají vliv, zejména ve státní správě, i prakticky je uplatňují. Mimořádně tuto okolnost zde vyzdvihuji. Když pan ministr Trapl včera řekl, že bude nutno činiti ještě opatření bolestnější, než je snížení vánočního přídavku, chtěl bych k tomu říci jen toto: Budeme se jistě všichni brániti, aby se toto bolestnější opatření dělalo na účet těch, kteří státu slouží, nebo kteří jsou živ i z výnosu pracovní síly, to je mzdy dělníka, z výnosu pracovní síly, jako je mzda úředníka nebo státního zřízence. Nechceme jistě oponovat tomu, že se má šetřiti, ale musíme protestovati, aby se tik příště dělo na účet těch, kteří mají příjem sotva dostačující k existenci, a bude-li potřebí, aby stát sáhl ještě k bolestnějším opatřením, než jsou osnovy projednávané, pak je to nutno učiniti na účet majetných, poněvadž si musíme býti vědomi, že člověk je nejvyšší bytost ve společnosti a národě a člověka my, sociální demokraté a ostatní strany socialistické, chráníme a budeme tak dělati všude, zvláště ve vládě a zákonodárných sborech, a učiníme všech na opatření, aby zájem malého člověka nebyl poškozen při sanaci státu na účet nemajetných, nýbrž aby se sanace dála na účet majetných. (Potlesk.)