Právní postavení školského referátu je rovněž neupravené. Jednou slyšíme, že referát je prostě oddělením zemského úřadu a že ministerská rada - připomínám to - rozhodla v tomto smyslu v r. 1926. Jindy se říká, že školský referát je podřízen přímo ministerstvu školství a národní osvěty a tak tedy nemůže býti uváděn v žádnou souvislost se zemským úřadem. Je-li pravda to poslední, pak konec konců rozhoduje pouze jedna instance, ta rozhoduje sporné otázky a v tomto případě lze si pouze stěžovati k nejvyššímu správnímu soudu. Ale, je-li školský referát pouze oddělením zemského úřadu, pak je možno odvolati se proti jeho rozhodnutím k ministerstvu školství. Tento dvojí výklad způsobil právní nejistotu, poněvadž strany nevědí, jakého právního prostředku mohou užíti proti naříkaným rozhodnutím. Podle mého mínění je potřebí tomuto postavení rychle učiniti přítrž. Nechápu, proč školský referát nemůže býti podřízen zemskému úřadu. Po celých 9 let to bylo správné a nyní náhle zavádějí něco nového, co působí přímo právní zmatek. (Sen. Mikulíček: Také tam provádíte násilnou čechisaci!) Já neprovozuji. My se nebojíme počešťování! Vás počešťovati nebudou! ( Sen. Mikulíček: Ale ráz budete míti vrata úzká. jak budete utíkat z Podkarpatska! - Výkřiky.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím, aby nebyl řečník vyrušován!

Sen. dr Bačinský (pokračuje): Vzali jsme s uspokojením na vědomí prohlášení pana ministra školství, které pronesl na schůzi rozpočtového výboru poslanecké sněmovny stran jazykové otázky Podkarpatské Rusi, totiž ze rozhodnouti má samo obyvatelstvo. Toto prohlášení souhlasí s ustanovením ústavní listiny, ale v témž případě řekl pan ministr i to, že ani samo obyvatelstvo neví, jak má tato otázka býti vyřešena. Proto považuje za nutné, aby předpisy a nařízení školních úřadů byly rozhodně přijímány do té doby, než lid rozhodne tuto otázku prostřednictvím svého voleného sněmu. Podle tohoto prohlášení užhorodský školní referát, aby se držel. dosavadních nařízení, trvá na tom, aby podle nařízení č. 3644 ze dne 17. únor a 1923 Pankevičova mluvnice byla zavedena jako základ všeho školního vyučování, a oficielního jazyka, ačkoliv tato mluvnice byla připuštěna jen jako výpomocná učebnice. Po této stránce a v poslední době školní úřady vydaly několik nařízení podobného obsahu, a je jim také známo, že ministerstvo nařídilo zavedení kárného vyšetřování proti všem učitelům, kteří neužívají Pankevičovy učebnice. Tak tedy není pochybností, že se zásadní prohlášení pana ministr a příčí praxi, poněvadž školní úřady podporují jeden z jazykových poměrů a tvoří oficielní jazyk, ačkoliv Karpatoruský lid ještě nerozhodl. Skutečně nás již omrzel jazykový boj, a proto bylo by ze všeho nejlepší, kdyby místo všelikého nadržování byl zaveden konečný stav, který dovede ke konečnému rozhodnutí.

Nemohu nechati beze zmínky, že někteří školní inspektoři, když obyvatelstvo obcí ruského směru prosí o učitele, posílají tam schválně učitele ukrajinského směru, jak na příkl. ve Velikých Loučkách, kde z 23 učitelů bylo jmenováno 18 Ukrajinců. Za takových okolností nelze se diviti, že lid se brání a nevybírá prostředků. Ještě štěstí, že okresní hejtman mohl potlačiti školský odboj ve Velikých Loučkách. Takový běh věcí nikterak nedokazuje dobré školské politiky, poněvadž zbytečně činí obyvatelstvo nervosní, působí srážky a nám není potřebí tříštit své síly, nýbrž pracovati, zvláště v této těžké době, s klidnými nervy a čeliti hospodářské krisi a bídě.

Školní úřady pomáhají nedostatku učitelů tím, že zřizují kursy pro děti školou povinné, ale užívají při tom takových osob, které mají pouze minimální vzdělání. Většina těchto učitelů v kursech absolvovala jen měšťanskou školu. Na tomto místě musím se dovolávati své loňské řeči, v níž jsem navrhl k odstranění nedostatku učitelů, aby se zřídily pobočné třídy v mukačevském státním ústavu pro vzdělání učitelů. Místo toho byly zavedeny v mukačevské obchodní škole jednoroční a dvouroční učitelské kursy s 90 žáky. Polovice z nich již koncem prvého roku dostane učitelské vysvědčení a druhá polovice s úplně nepatrnou přípravou za 2 roky dostane totéž. Tento stav jest úplně nepochopitelný. Proč se nemají zříditi pobočné třídy v obyčejném učitelském ústavu a spíše se zřizují spěšné kursy na mukačevské obchodní akademii? Snad proto, že na této škole vyučují jako učitelé ukrajinští vystěhovalci a tento kádr lépe vyhovuje školním úřadům? Nedomnívá-li se pan ministr školství a národní osvěty, že podobné postupování snižuje úroveň vzdělání učitelstva?

A když se již zabýváme školskými otázkami, musím se zmíniti, že naše republika v důsledku svého demokratického zřízení šetří práv menšin. U nás, na Podkarpatské Rusi, jsou na příklad čistě rumunské obce, kde jsou učitelé rumunské národnosti a vyučují rumunsky podle rumunských učebnic. Ale naopak, v sousedním Rumunsku jsou čistě ruské obce, jako na příklad Ruska Poljana, Ruska Kirva, Ruskova, Bystra, Rovna, Dolhopole, Remety, Krjačunova, a tam není ani stopy po ruských školách a dokonce náboženství se vyučuje rumunsky, pokud je vyučuje učitel. Dovoluji si obrátiti pozornost pana ministra zahraničních věcí na tuto okolnost.

Slavný senáte! Uvedl jsem pouze část běd a stížností, ale domnívám se, že je dosti těchto rekriminací, abych obrátil pozornost senátu a vlády na naše poměry. My, půlmilionové karpatoruské obyvatelstvo, žijící daleko na východě, obracíme se s důvěrou a láskou ke svým bratřím Čechům, kteří jsou silnější než my a jsou v republice vládnoucím národem, my slabí prosíme s důvěrou o podporu silnějšího bratra. Náš lid a obyvatelstvo celé Podkarpatské Rusi zahrne do svého srdce všechny, kdož nám v této hospodářské krisi poskytnou pomoci, poněvadž ještě mohou nastati takové doby, kdy bude potřebí i naší pomoci, a my všichni s láskou a věrností jsme k tomu ochotni.

Přijímám rozpočet v naději, že se ho užije přiměřeně k nynějšímu těžkému postavení na Podkarpatské Rusi.

Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji další slovo panu sen. Dundrovi.

Sen. Dundr: Slavný senáte! Ve všech projevech, učiněných při projednávání rozpočtu na rok 1932, a také při jiných příležitostech, věnuje se zvýšená pozornost problémům hospodářským a s nimi úzce souvisejícím otázkám sociálním. Vše ostatní je zatlačováno do pozadí. V popředí všeobecného zájmu je hospodářská krise, nezaměstnanost, postupné ochuzování a zbídačení širokých vrstev lidových. Otázka, co bude dále, zaměstnává kde koho, a dnes tím více, ježto hospodářská tíseň doléhá i na ty vrstvy, které se domnívaly, že jí budou uchráněny, je to jako za světové války. Dokud jenom část obyvatelstva byla válkou, ať přímo nebo nepřímo postižena, nepociťovaly se její následky v takové ostrosti a nevyniklo její hrozné nebezpečí. Teprve když téměř celí národové byli ji dotčeni, pochopili její zhoubné dílo v celém rozsahu.

Něco podobného jeví se i dnes. Dokud hospodářská krise řádila jenom v určité části obyvatelstva, t. j. dělnictva, nechápaly mnohé vrstvy obyvatelstva tohoto státu její nebezpečí, a přecházely všechny naše varovné hlasy. Vždyť ještě do nedávné doby se tvrdilo - i z vážných kruhů politických - že každý se může chopiti příležitosti k práci, jenom chce-li pracovati. Nyní obdobné hlasy již zanikly. Jenom lidé, neznající skutečné poměry, anebo demagogové, mohou je dosud pronášeti, Nebezpečí, vyvěrající z hospodářské krise, je veliké a uvědomují si je konečně i ti, kdož se domnívali, že hromadná nezaměstnanost je výmysl socialistů, aby se mohli domáhati opatření pro nezaměstnané a pod titulem péče o nezaměstnané obírati státní pokladnu o milionové obnosy. Poznávají i četné občanské vrstvy, že hospodářské poměry se pronikavě zhoršily, že vyřazení statisíců pracovníků a odběratelů z hospodářského života znamená nejenom podstatné omezení výroby hospodářských statků, ale přímé poškozování státu a nedělnických vrstev.

Je proto jedním z důležitých úkolů státníků.a politiků, jejichž obzor není zakalen politickým stranictvím nebo sobectvím, aby vynaložili všechny svoje síly na řešení problémů, od nichž závisí udržení solidních a pevných základů našeho státu a zabezpečení řádné existence všech jeho příslušníků.

Těžká hospodářská tíseň pociťuje se ve všech oborech našeho hospodářského života. Neblaze dolehla na průmysl a živnosti, zhoubně zasáhla v zemědělství a přímo katastrofu zavinila v dělnických a zaměstnaneckých rodinách. Jde o více než o problém hospodářské krise, jak jsme se jej naučili znáti v letech dřívějších. Nynější stav má hlubší příčiny a proto také vážnější následky. Prožíváme také údobí finanční tísně, jež je těsně spjato s krisí důvěry.

My jsme učinili vše, aby tato krise důvěry nenabyla u nás mimořádného rozsahu. Zda tak učinili i ostatní, jest ovšem jiná otázka. Sociální demokracie neomezovala se ve své činnosti jenom na požadavky a potřeby pracující třídy. Dbala Především jich, aby nikdy nezapomínala, že, má-li jich dosíci, může se tak státi jenom ve státě, který není zmítán nepokoji a bouřemi, a na jehož vývoj nepůsobí také nijak události politického života jiných států, zvláště států sousedních. Hlásíce se k principům demokratického zřízení, odsuzovali jsme všechny snahy po jiné soustavě našeho státního zřízení a odmítli,jsme rozhodně také ty projevy, které svého času vycházely z řad naší nejsilnější vládní strany. Také v této době se přesvědčujeme, že opravdová demokracie je nejvhodnější půdou, kde se pracující třídě mohou zabezpečiti podmínky jejího vývoje a nezbytné předpoklady existence.

Nezatajujeme nijak, že velké otázky hospodářské, deroucí se na povrch života každého státu, nevyřešíme zcela a úplně v našem státě. Vždyť nestačí na jich řešení naše síly. Musíme však učiniti vše, abychom při jich řešení, jež se bude díti v rámci velkých hospodářských celků a cestou mezinárodní, uplatňovali svoje hlediska a zájmy pracující třídy. Mnohé známky nasvědčují, že stejně jako po světové válce nebyl možný návrat k starým předválečným, politickým poměrům, nebude v hospodářském životě myslitelný návrat k používání těch method ve výrobě a distribuci, jak tomu bylo do vzniku hospodářské krise.

Nalézáme se ve světové hospodářské bouři. Kde kdo se před ní hodlá skrýti, aby se zachránil. Jsou mnozí, jímž jde o záchranu existence, a druzí, již usilují o zajištění nadměrného bohatství a svých hospodářských výsad. Ti by rádi přečkali tuto bouři, aniž by přispěli nějak k jejímu odvrácení nebo zmírnění. Oni to jsou, kteří by nejraději převalili vše na postižené a poškozené. Toť krátkozraká, sobeckými interesy diktovaná politika.

Postiženým a těžce poškozeným, jejichž řady také v tomto státě vzrůstají, nutno aktivně pomáhati. Nikdo nestojí o sliby a slova útěchy. Nikdo také nebude dbáti hesla o vydržení. Vydržeti mohou ti, kdož žití v dostatku nebo nadbytku. Ale nezaměstnaní nebo hospodářskou krisí ubití malí lidé vydržeti více nemohou. Slov a útěchy nemohou naplniti nikoho důvěrou. I nejzbožnější 'katolický křesťan chce nejdříve chleba, aby nasytil sebe a svoji rodinu. Slyší-li však jenom krásná slova a skutků nevidí, zanevře, zvláště když vrstvy majetné odpírají pomoc a když kruhy podnikatelské z nejrůznějších důvodů zbavují ho práce a výdělku.

Nutno říci, že v této těžké době nepomáhají postiženým osobám vrstvy bohaté, ty vrstvy a kruhy, jež hospodářská bouře nezasáhla. Neuznávají svých povinností a žití ve víře, že krise se přežene a zavládnou opět dřívější poměry. Tato víra je klamná. Dnes netrpí jenom dělníci a zaměstnanci, velmi trpí i drobní zemědělci, živnostníci a krise počíná jeviti své účinky i v ostatním drobném podnikatelstvu.

Toho si musíme býti vědomi a z tohoto poznání musí vyplývati naše politická, nebo chcete-li hospodářská práce. Je potřebí, abychom učinili vše, nač stačí naše síly. Vítáme proto, že se pamatuje v rozpočtu 1932 na veřejné a investiční práce. Víme, jak jsou nedostatečné podpory v nezaměstnanosti, a proto všichni musíme žádati, aby se více pracovalo a tak zaměstnání umožňovalo. Vejde nám o práci za každou cenu. Chceme, aby se prováděly práce účelné a úspěšné, práce tvořící nové hodnoty a nové statky. Dnes vidíme, jakou ohromnou cenu měl zákon o silničním fondu, jehož projednávání setkávalo se i v této sněmovně s nepochopením a překážkami. Musíme však prohlásiti, že v přípravné činnosti k provádění veřejných prací musí vymizeti v našich úřadech zemských a v ministerstvu veřejných prací byrokratismus, který zaviňuje průtahy a proto škody Všichni činitelé, ať se nalézají kdekoli, musí si uvědomiti, že nikoli jejich choutky nebo mrtvá litera zákona, ale potřeba a zoufalý stav nezaměstnaných vynucují přímo rychlá opatření. To se však neděje. Mnohé průtahy zaviňovány jsou lhostejností k těžkému postavení nezaměstnaných a snad i v jednotlivých případech neschopností.

Těmto zjevům musíme zabrániti. To Je v naší moci. Budeme a musíme kaž v případ byrokratické libovůle pranýřovati a dohazovati, že na důležitých místech nejsou dosud lidé, kteří,mají dávati státu:a jeho občanstvu všechny své síly. Dnešní úkoly jsou těžší a jejich řešení obtížnější. Jestliže v našem průmyslu se jevil nedostatek objednávek a z toho důvodu zaměstnanci propouštěni, jsou dnes jednotlivé závody, jež si objednávky opatřily, nebo by si je opatřiti mohly, ale nedostává se jim provozovacích prostředků a nemohou docíliti potřebného peněžního úvěru. O to je situace naše svízelnější a poměry komplikovanější. Jsou na př. v severních Čechách textilní závody, které z toho důvodu zastavují výrobu a dělnictvo hromadně propouštějí.

Tímto směrem musíme pomáhati ke zmírnění krise, doléhající na dělnictvo, živnostnictvo a celý hospodářský život. Nepovede-li tato naše činnost k výsledku, který by nás uspokojil a opatřením práce zajistil existenci nezaměstnaných, nesmíme se rozpakovati, poskytovati peněžní podpory, ale v takové výši, by stačila k opatření nutných prostředků životních. To se však neděje. Nikdy jsme nebyli svědky takových útoků na vyplácení podpor nezaměstnaným, jako v této době. Napadá se ministerstvo soc. péče, že poskytuje podpory osobám, které na ně nároků nemají. Zapomíná se však, že ministerstvo nevyplácí podpory, nýbrž poukazuje peněžní prostředky okresním úřadům, které je opět předávají obcím, jež pak nezaměstnaným přidělují poukázky na potraviny. A okresní úřady? Tam namnoze sedí exponenti strany agrární, jejíž tisk nejvíce žene útokem také proti těmto podporám, ale zejména proti ministru sociální péče. A v obcích, zvláště venkovských, jsou také, máme-li věřiti agrárnímu tisku, rozhodujícími stoupenci agrární strany. Je možné, že v jednotlivých případech dochází k zneužití. Ale jest odůvodněno, aby zavrhováno bylo opatření, které je kategorickou nutností a jehož zlepšení jeví se býti potřebou? Měli by si uvědomiti všichni, kdož dělníkům vyčítají tyto podpory, zda stačí 30 Kč měsíčně na výživu nezaměstnaného? Je tisíce a tisíce dělníků, kteří nejsouce členy odborových organisací, dostávají na podpoře v nezaměstnanosti pouze jednu poukázku na potraviny v ceně 10 Kč týdně. Proti zneužívání stavíme se rozhodně. Tomu lze zabrániti, bude-li prováděna kontrola nezaměstnaných, nikoliv však četníky, ale zástupci občanstva a odborových organisací nejenom v městech, ale také na vesnicích.

Třebas byl vypláceny veliké částky na podporách i na produktivní péči, přece jenom nejsou v náležitém poměru podporám, které byly nezaměstnaným vyplaceny v jiných průmyslových státech. Uznává se, že nezaměstnaný musí žíti. Je-li vinou společnosti, že nemá zaměstnání, pak společnost musí se o něho postarati. Je to v jejím zájmu, ale především v zájmu těch, kdož nezaměstnanost jako problém sociální neznají a kdož také nijak nepociťují těžké následky tohoto stavu.

Uvítali jsme rovněž, když vláda pokusila se narýsovati určitý hospodářský program a když aspoň jednotlivé jeho části realisovala. Sem patří zákon o stavebním ruchu a prohlášení, že se v produktivní péči o nezaměstnané bude pokračovati. To je však málo. Nesmíme se vyhýbati řešení dalších problémů hospodářských a obchodně politických. Konečné dojednání obchodní smlouvy s Maďarskem a zahájení jednání obchodní smlouvy se Sovětským Ruskem nesmí býti oddalováno. Nová úprava zákona o podpoře zahraničního obchodu jeví se rov něž naléhavou nutností.

Klade-li se značná váha na další a systematickou produktivní péči o nezaměstnané, nesmí býti zapomínáno, že je nutno pomoci samosprávě. Obce a okresy budou moci k zmírnění nezaměstnanosti a za přispění státu positivně pracovati, dostane-li se jim nutné státní pomoci, jak bylo již několikráte slibováno. Neobávám se prohlásiti, že bude potřebí pomáhati k udržování zaměstnanosti závodů nejen státními objednávkami, ale i tehdy, kdy provaz jest omezován, nebo zastavován v důsledku toho, že závod nemůže si opatřiti úvěrem peněžní prostředky. Nejde o státní podporu takových závodů, nýbrž o umožnění úvěru za státní záruky a ovšem za náležité státní kontroly a spolupůsobení závodního výboru. I zde bylo by možno včasným zásahem mnohému zabrániti. Jsme přesvědčeni, že všechna tato opatření neznamenají ještě počátek nové organisace výroby a nové distribuce vyrobených statků a zhotoveného zboží. Nová organisace výroby, která by vylučovala podnikatelský zisk a hromadění bohatství, plynoucího z práce jiných, nová a účelná distribuce, jež by znemožnila nynější anarchii, není možna v této společnosti a za platného nynějšího hospodářského a sociálního řádu. I když nemáme dosud takové moci, abychom upravili poměry tak, jak toho zájmy převážné většiny obyvatelstva vyžadují, přece jenom zasazujeme se již nyní o takové reformy, které zmírní tlak poměrů a zmenšují břemeno pracujících vrstev.

Nemohli jsme proto souhlasiti s názory o potřebě restrikce našeho průmyslu. Víme, že máme mnoho průmyslu a že tento průmysl, má-li vyvážeti a dělníky zaměstnávati, musí vyvážeti svoje výrobky do ciziny. To není jenom tak zvaný těžký průmysl, dále průmysl textilní a sklářský. to se netýká jenom výroby obuvi a průmyslu dřevařského, ale vyvážeti musí také průmysl cukrovarnický, pivovarnický a sladařský, na jehož chodu a prosperitě nemají zájem jenom dělníci, ale také zemědělci.

Co by znamenala restrikce naší průmyslové výroby? Uvědomujete si, pánové, k jakým následkům by nezadržitelně došlo? Co bychom si počali s deseti tisíci nebo statisíci dělníky a zaměstnanci vůbec, kdy bychom je trvale vyřadili z práce v továrnách a závodech? Našli by umístění v zemědělství, kde velmi intensivně uplatňují se metody racionalisace, moderního způsobu výrobního? Vždyť dnes jsou tisíce a tisíce domkářů, jimž zemědělská práce neskytá hlavní pramen výživy? Jsou tisíce synků rolnických, majících nebo hledajících zaměstnání a základ své existence v průmyslu, živnostech a obchodu. Nepotřebujeme restrikce průmyslu. Co potřebujeme je správná, našim hospodářským potřebám odpovídající obchodní, hospodářská politika! Potřebujeme se všemi státy žíti ve shodě, o co zvláště, jsme povinni prováděti politiku, která přiblíží k životním zájmům. obyvatelstva tohoto státu. Děláme-li hospodářskou politiku, která vyvolává a živí nepřátelství proti nám, doplatíme na ni všichni, nejvíce ovšem dělníci a potom stát. Správná a modernímu hospodářskému životu odpovídající obchodní politika nenalézá půdy ani u nás, ani v cizině. Ve vystupňovaném a přehnaném ochranářství spatřují mnozí spásu. Zapomínají, že zvýšená celní ochrana v jednom státě vede ke stejným opatřením ve státech ostatních a že nikomu nemůže býti tímto způsobem trvale pomoženo. Snad okamžité nebezpečí může býti oddáleno, ale nebude za této politiky odstraněno.

Nejednají u nás správně také ti, kdož usilují o zmaření dalších opatření na poli sociálně politickém. Všechny požadavky organisovaného dělnictva jsou odmítány. Občanské strany nesouhlasí se zákonnou úpravou zprostředkování práce, vyslovují se proti komorám práce a spotřeby, zamítají novelisaci zákona o závodních radách a prohlašují za neštěstí návrh zákona o 40hodinovém pracovním týdnu. Odpůrci těchto požadavků si neuvědomují, že jejich předložení není >honbou za přízní dělnických mas<, ale nezbytným důsledkem změněných výrobních, hospodářských a politických poměrů.

Může znamenati 40hodinový pracovní týden nějaký rušivý zásah o zmodernisované a zracionalisované výroby? Mohou se dostaviti ony důsledky, jež zaslepení a zaujatí nepřátelé dělnictva v nejrůznějších barvách uvádějí?

Jak se jenom změnily výrobní poměr od r. 1918, kdy u nás byl zaveden 48hod. pracovní týden. Nebylo slechu po racionalisaci, po nové organisaci výroby a práce, Za 13 roků nastal ve výrobě ohromný pokrok. Zlepšila a zvýšila se výkonnost dělnická. Avšak výroba se také zlevnila. Obrovské zisky průmyslových závodů rozdělili si akcionáři a použili k nákladným investicím. To vše musilo býti vyděláno, a to především těmi, kdož jsou nyní bez zaměstnání a pro něž společnost nemá jinou práci, ani prostředků k existenci.

Můžete naše návrhy potírati, můžete jim odpírati oprávněnost, jako jste to činili až do r. 1918, ale tím je nezmaříte. Proklestíme jim cestu a platnost jim vybojujeme. Pracovali jste všemi prostředky proti 8hodinové době pracovní, abyste po té návrh tohoto zákona také odhlasovali. Co chcete učiniti k zmírnění krise a zmenšení nezaměstnanosti? Není výstražným znamením více než 330.000 nezaměstnaných koncem listopadu t. r.? Co podniknete, aby počet tento nerostl? také prostředky doporučujete? Jaké jsou vaše léky, jimiž má býti tato hospodářská a sociální bolest léčena? Nemoc tuto jste zavinili vy všichni, kteří lpíte na nezměnitelnosti nynějšího společenského zřízení a jimž jediným nebo hlavním vodítkem veškeré práce bylo zachování kapitalistického systému výrobního. Mařili jste všechny snahy dělnictva po hospodářské emancipaci, snižovali jste jeho práci na poli družstevního podnikání a hájili do krajnosti zásadu soukromého podnikání. Dnes vidíte ovoce této činnosti! Soukromé podnikání je v úpadku, a aby zabráněno bylo katastrofě, má stát pomoci. Ten stát, kterému bylo odpíráno právo, aby se vměšoval do t. zv. výsostných práv majitele výrobních prostředků. Jaké prostředky doporučujete k nápravě poměrů? >Klid a pořádek! <..Ano, pořádek ve státě a na všech stranách, úřadech, bankách, prostě všude! Sneseno bylo dosti dokladů o nepořádcích. Ještě na ně poukážeme. Doporučujete vyčkati v klidu příštích dnů! Co však dělati, jestliže nepřijdou? Co potom doporučíte, abyste odvrátili bouři ženoucí se světem? Naše návrhy odmítáte, každý náš požadavek, aby zvýšené po vinnosti byly uloženy majetným a bohatým, aby mohla býti poskytnuta řádná pomoc obětem hospodářské krise, je vámi potírán. Navrhujeme zřízení fondu pro nezaměstnané, a sotva návrh se objevil, vyskytly se hlasy odporu tam, kde nejméně se očekávaly. Proč by neměl podnikatel zaměstnávající dělnictvo a těžící z jeho práce, přispěti na záchranu jeho existence, když ho ze zaměstnání propustí? Ve státech, které zavedly pojištění pro případ nezaměstnanosti, podnikatelé přispívají. Proč u nás by této povinnosti měli býti zbaveni? Kvitujeme s povděkem, že ministr soc. péče tento návrh předkládá, a nepochybujeme, že co nejdříve dojde k jeho uzákonění.

Řekl jsem, že nám nejde jenom o dělníka těžce za dnešních poměrů zápasícího o svoji existenci, ale že stejný zájem máme o všechny pracující vrstvy. Víme, jak trpí malý a střední zemědělec. Také jemu je potřebí pomoci a naše strana mu pomoc poskytne. Zúčastnili jsme se aktivně všech pomocných akcí a učiníme tak nyní i v budoucnu. Žádáme-li, aby práce dělníkova byla řádně zhodnocena, následuje z toho, že podle stejné zásady se řídíme tam, kde jde o zemědělce a živnostníka. Prohlašujeme, že nám jde a půjde o malého a středního zemědělce a že v naší zemědělské politice přesně rozlišujeme pracujícího zemědělce od statkáře a velkostatkáře, který hlavní péči věnuje vývoji kursů papírů akciových, průmyslových závodů a zájmů majitelů činžovních domů ve velkých městech. Pro naše stanovisko k jednotlivým problémům nejsou směrodatné návrhy agrárníků, ani komunistů. Na jejich cesty nevstoupíme. My nebudeme ani licitovati, ani pěknými nebo radikálními slovy zakrývati skutečné úmysly. Tam, kde jde o existenci a životy příslušníků dělnické třídy, budeme jednati seriosně a energicky a tam také bude, jako vždy, náš postup jasný a určitý.

Pan ministr financí mluvil v posledních dnech o možnosti nebo nutnosti nových úspor a nových příjmů. Úspory jsou možny. Zvláště v rozpočtu min. nár. obrany. Nechť odpadnou v této těžké době vojenské manévry! Nechť konečně propustí se z vojenského svazku ti, kdož mají doma nebo jinak existenci zajištěnou a jichž je potřebí v zemědělství nebo pro výživu starých rodičů a sourozenců! Nechť zamezí se úžasné překročování rozpočtu veřejných budov! Je přípustno, aby se plýtvalo miliony na luxusní zařízení budov jednotlivých ministerstev nebo jiných úřadů. Nejenom miliony, ale desítky milionů by se zde daly uspořiti.

Mluví se kromě toho o nových daních. Připouštíme, že lze zavésti nové nebo zvýšiti staré přímé daně. Dříve však musejí býti provedeny všechny možné úspory. Zde mnoho závisí od státní finanční správy. Nemůžeme klidně přihlížeti k zjevům souvisejícím se slevováním nebo odpisováním daní. Všude tam, kde jsou důvody pro snížení nebo odpis předepsané daně, nechť se tak stane! Tam, kde nemoc, neúroda nebo jiné pohromy ohrožují hospodářsky poplatníka, je povinností berní správy poskytnouti úlevy. U takových poplatníků vymáhání předepsaných daní nebo nedoplatků je křivdou ano i bezprávím, a toho se musí finanční správa vyvarovati. Berní správy a berní úřady postupují v četných případech, a to právě tam, kde by měly přihlížeti k těžkým hospodářským poměrům, tvrdě, bezohledně a nespravedlivě.

Naproti tomu projevují příliš benevolence u poplatníků velkých, na která tíha poměrů nedoléhá. Co lze říci, když naše finanční úřady odepíší téměř 2 mil. Kč velkému církevnímu hodnostáři z důvodu >relativní nedobytnosti

Máme za to, že právě v ministerstvu financí musí býti smysl pro tuto správnou činnost. Vyskytují-li se v tomto ministerstvu případy neplnění této samozřejmé činnosti, nebo dochází-li ke zjevům, nasvědčujícím pravému opaku, případně i úmyslům sabotáže, musí býti proti nim vystoupeno a naše strana poskytne ministru financí potřebné podpory. Budeme rovněž podporovati snahy po omlazení starých prostředků finanční politiky.

Souhlasíme, že se chystá s urychlením bankovní zákon, jímž mají býti znemožněny zjevy, tak těžce poškozující náš hospodářský život. Je nejvýš na čase, že k tomuto zákonu dojde, ač bylo by jenom k prospěchu, kdyby zákon byl uskutečněn před několika lety.

Také zákon o kartelech je žádoucí, dokonce nyní nutný. Musí býti zabráněno výstřelkům činnosti kartelů, které dotýkají se životních zájmy dělnictva i konsumentů. Spatřujeme v kartelech organisaci výrobců, jejíž úkolem neví služba občanstvu a konsumentům, ale ovládnutí výroby, znemožnění jakékoli konkurence a diktování cen. Je to činnost sloužící k obohacení zkartelovaných výrobců na úkor zaměstnance, konsumentů i státu.

Není nám neznámo, že řešení těchto otázek setká se s nesčetným množstvím překážek. Je to patrno z odporu, který projevují občanské vládní strany. Počítáme s tímto odporem a víme, že jej musíme překonati. Vše, co podnikáme, určováno je potřebami pracujících vrstev i potřebami našeho demokratického státu. Proto nedbáme pomluv a útoků, jimiž jsme zahrnováni. Jsou mnozí v této republice, kteří těžce nesou, že sociální demokracie participuje na vládní moci. Ujišťujeme je, že chceme tuto moc zvětšiti abychom zvýšené politické síly využili k upevňování základů demokratického zřízení a uskutečňování našeho sociálního a socialistického programu.

Jsme si vědomi, že úkolu toho může býti dosaženo, sjednotí-li se a spojí-li se síly dosud roztříštěného dělnictva. Předpoklady právě za této těžké hospodářské situace jsou. Na všech stranách jeví se touha po součinnosti, po spolupráci, zvláště těch, kteří mají stejné životní interesy. Jest ovšem nemyslitelné, aby docházelo ke slučování nebo k sjednocování sil tak proti sobě stojících táborů, jako je tábor socialistický, soc. demokratický a komunistický, representovaný dnes exponenty cizích zájmů, exponenty moskevské Internationály.