Pro nás není směrodatné to, čím nás zahrnuje třeba v této době měšťácký tisk. Tím méně je pro nás směrodatnými to, čím nás zahrnuje tisk komunistický nebo mluvčí komunistické stranu. Dáme se rádi poučiti a s napětím sledovali jsme vývody mluvčího komunistické strany, chtějíce zvláště zvěděti, s jakým programem předstoupí, co bude doporučovati k řešení hospodářské krise, těžce postihující dělnictvo a malého člověka.

Doporučuje, Pokud jsme seznali, tři cesty: Vykopnouti sociální demokracii do tábora kapitalistického, vy tvoření jednotné fronty a přípravy k u provedení generální stávky.

První část tohoto programu je všeobecně známa. Slýcháme ji denně, nikoho neuvádí v rozčilení, ale také dělnictvu nepřinese naprosto žádného užitku, jemu nijak nepomůže A druhá část, jednotná fronta a generální stávka, toť staré známé otřepané fráze, o kterých jsme se domnívali, že zapadly v zapomenutí a nyní opět zčista jasna se nám jako prostředek k řešení krise a nezaměstnanosti doporučují. My ovšem přes tyto všechny výrony zlosti nebo nenávisti, přes všechny tyto útoky půjdeme po cestě, kterou jsme si vytkli, budeme pracovati na půdě tohoto státu, použijeme všech sil, které máme k disposici, abychom to těžké postavení, v němž se pracující třída nyní nalézá, zmírnili, abychom život chudého, nemajetného člověka zlepšili.

Poněvadž jsme se zúčastnili všech prací na rozpočtu pro r. 1932, budeme také pro rozpočet na r. 1932 hlasovati. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Jako další řečník přichází ke slovu p. sen. dr Hilgenreiner.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Rozpočtový zpravodaj senátu, náš vážený pan kolega Stodola, zahájil svůj pilný referát těmito slovy: > S věcného stanoviska musíme letošní rozpočet z koumati ještě pečlivěji nežli v minulých letech.< Skutečně nutí nás nynější kritické poměry, které se den ze dne stupňují, abychom rozpočet zkoumali dvojnásob svědomitě. Vezmeme-li v úvahu rozsah tohoto zkoumání v poslanecké sněmovně a zde v senátě, musíme přiznati, že pilní a svědomití mužové ve dne a v noci poctivě se namáhali, aby rozpočet blíže prozkoumali. 180 rozpočtových hodin naproti ve výboru poslanecké sněmovny, skoro 2 týdny v plenu, zde u nás 60 hodin ve výboru a nyní alespoň 40 hodin v plenu, doslova ve dne a v noci - více píle při projednávání rozpočtu věru nelze žádati. Jen kdyby výsledek také odpovídal námaze! dle v okamžiku, ve kterém se zde radíme o rozpočtu na rok 1932, je valná část cifer, již předstižena zákony, které vláda mezitím předložila. Cifry příjmů se již neshodují, poněvadž přece usneseny byly přirážky k daním, a cifry výdajů se již neshodují, poněvadž ve všech skoro osobních položkách různých úřadů nastaly rovněž změny následkem zkrácení platů. Tak naše porady zakládají se na nesprávných cifrách. Přesto nepovažovali ani pan generální zpravodaj - v rozpočtovém výboru, ani jednotliví zpravodajové za nutné, aby nás informovali o těchto změnách, a vláda odmítla předložiti doplněk k rozpočtu. Proto musíte pochopiti náš návrh, o kterém se dnes hlasovalo a který byl zamítnut, aby se totiž rozpočet na tomto podkladě vůbec neprojednával, poněvadž tento podklad je chybný. To je první výtka, kterou vznášíme proti letošnímu rozpočtu a proti jeho projednávání.

Druhá výtka je ta, že také letošní rozpočet není žádným rozpočtem v době krise, žádným úsporným rozpočtem. Rozpočet na rok 1930 činil asi 9.300 milionů, rozpočet na rok 1931 činil asi 9.800 milionů a letošní rozpočet zase asi 9.300 milionů. Loňského roku ubrala většina ministru dr Englišovi půl miliardy přirážky k výdajům. Dr Engliš prohlásil sám, že to není žádný rozpočet v době krise, co předložil. V tomto roce neučinilo se nic jiného, než že půl miliardy z loňského roku zase ubralo, nic více. To však neodpovídá kritické vážnosti nynější situace. Ministerský předseda Udržal má úplně pravdu, když se nedávno v soukromé rozmluvě vyjádřil, že se rozpočet měl snížiti o celou miliardu, aby se vyhovělo dnešním poměrům. Uvážíme-li, že již rozpočet na rok 1930 který počítal s aktivem, vykázal minus 600 milionů Kč, pak musíme si říci: Jak bude teprve vypadati výsledek roku 1931 a dokonce příštího roku 1932, bude-li se takto dále hospodařiti. Pak není divu, že nutno ukládati neustále daně a že nelze si konečně pomoci jinak než zahraničními půjčkami, novým děláním dluhů, čímž se obyvatelstvo trvale zatěžuje úrokem z dluhů cizině. Nepomůže nic jiného, stát musí spořiti, ale na pravém místě. Přede mnou mluvil člen většiny a poukázal na položky, ve kterých by se značně mohlo spořiti, na položku vojenství, státní přepychové stavby atd. V tom jsme všichni zajedno, a kdybychom zde směli volně hlasovati, došli bychom k jednomyslnosti pro snížení v těchto položkách, zejména ve vojenských břemenech. Přesto neděje se takřka nic, neboť co se v tomto roce vykazuje méně na vojenských výdajích, znamená jen zdánlivé snížení, na druhé straně se to zase dostane ve formě různých.dodatečných požadavků. Když se nyní ptáme, proč parlament, ačkoli je pro silné snížení vojenských výdajů, pro zkrácení vojenské povinnosti, nemůže nic poříditi proti vojenské byrokracii, pak musíme přiznati, že tato vojenská byrokracie přece sama není svobodna a samostatna, že je komandována daleko od západu. Kdybychom mohli dnes snížiti svá vojenská břemena, kdy bychom si mohli na velkém příteli na Seině vynutiti, že bychom zde skutečně jednou směli uspořiti, pak nepotřebovali bychom žádné pařížské půjčky pak mohli bychom sami vystačiti. Nepotřebovali bychom prolomiti systém dr Engliše, který se vždy držel zásady, nečiniti nových dluhů v cizině. Tak ale musíme již dnes započítati půjčku v našem státním hospodářství, kterou jsme alespoň v pevné formě dosud neobdrželi.

Řeklo se mi, že se na tuto půjčku čekalo již v listopadu, když šlo o vánoční přídavek státním úředníkům, a že teprve nastalý průtah přivodil tuto vážnou situaci, že přes určité sliby ministrů nebylo lze zachovati plný vánoční přídavek. Toto zkrácení požitků, zákonem stanovených, v zbudilo v obyvatelstvu mnoho nejistoty a nedůvěry. Začalo se zde spořiti na nepravém místě, jsou jiné, mnohem vydatnější položky. Na ty se nesahá, poněvadž se na ně sáhnouti nesmí. Vůbec nechce se nikomu v našem státě jmenovati hlavního vinníka nynějších zoufalých hospodářských poměrů. Před několika dny poukázal náš klubovní kolega dr Medinger při debatě o ministerstvu věcí zahraničních v rozpočtovém výboru na to, jak podstatně nynější kritická situace pod míněna je válečnými reparacemi. Pan ministr věcí zahraničních měl za to, že musí na to odpověděti. Po všem tom, co se stalo v problému reparací, musí každý uznati, že, cokoli se stane v reparacích, v nynější době ničeho by nezměnilo na krisi. Podivná náhoda tomu chtěla, že téhož dne, dne 10. prosince, anglický kancléř pokladu Nevine Chamberlain prohlásil v parlamentě: >Nynější mezinárodní potíže v oboru finančním dlužno v prvé řadě vysvětliti všeobecnou nedůvěrou, jejíž příčinou zase je nevysvětlená situace v otázce reparací a válečných dluhů.< A včera prohlásil směrodatný finančník, nizozemský ministr Colijn ve výboru Mezinárodní banky v Basileji: >Reparace přinesly nejen pro dlužníky, nýbrž také pro věřitele více škody než užitku. Jejich pokračování znamená katastrofu pro svět.< Myslím, že lidé, kteří opakem k ministru dr Benešovi tvrdí, že reparační problém má podstatný podíl na nynějších poměrech ve středoevropském hospodářství, přece nejsou hospodářskými analfabety, jak mínil ministr dr Beneš. Musíme přece přiznati, že přeměna světového hospodářství po válce přinesla s sebou po různé stránce obtíže, a že se celý hospodářský systém musil teprve přizpůsobiti novým těžkým poměrům. Při tom poukazujeme však právem k tomu, kolik zla vzniklo z pařížských mírových diktátů, poněvadž se tam pěstovala jen politika a žádné hospodářství, také dnes pochází mnohé neštěstí u nás z toho, že se na smlouvy a spojenectví pohlíží v prvé řadě se stanoviska politiky a teprve potom ze stanoviska hospodářství. Také poslední řeč pana ministra dr Beneše postavila zajisté politický moment příliš do popředí, ačkoli členu naší strany dr Medingerovi vytýkal, že tento se svou kritikou vychází, nikoli z hospodářství, nýbrž z politiky.

Nynější situace - finanční poměry to dokazují - jeví se tedy nadmíru vážnou. Ačkoli se musíme snažiti, abychom nedůvěru v obyvatelstvu odvrátili, musíme si na druhé straně přiznati, že všichni, především stát musí podniknouti vše, aby krisi pokud možno účinně bylo čeleno. Není mým úkolem zabývati se nyní podrobnostmi; to učiní kolegové v klubu, kteří se dostanou později ke slovu. Chtěl, bych jen, jako každého roku, ještě vyvoditi důsledek se stanoviska národnostního.

Přehlížím-li rozpočet na r. 1932 a jiné zjevy našeho veřejného života, mohu jen říci: Také letošní rok byl, tak jako předešlá léta, v oboru národnostním pro nás Němce naprosto pasivní. A to je beze vší pochybnosti značným nedostatkem ve státě, který přece z valné části se vyvíjí a upevňuje.

Řekl jsem to již opětovně a říkám znovu: Ústavní rovnoprávnost provedena je pro nás Němce dosud jen v dodávání vojáků a placení daní, jinak v ničem. Jest obsažena jen na straně příjmů neboť daně se od nás vyžadují přísně nikoli však na straně státních výdajů. Stát nedává nám to, co nám patří. Co ztrácíme jen tím, že v úřednickém dorostu německý živel je skoro úplně vyloučen, že ve správě žijeme přímo pod cizí vládou, že my Němci při státních subvencích, při státních dodávkách a při jinakých finančních věcech všude přicházíme zkrátka, to znamená také hospodářsky obrovské ztráty pro nás Němce. Proto opětovné naše volání po rovnoprávnosti, nikoli jen ve správě našich kulturních věcí přiměřenou samosprávou, nýbrž také rovnoprávnost v celém státním hospodářství. Čeho však se dožíváme? Dožíváme se toho, že také s míst, kterým by mělo záležeti na upevnění celého státu rozsévá se nedůvěra proti nám Němcům.

Promluvím jen o jediném případě. Pan kolega Pánek, kterého si, jak ví, velmi vysoko vážím, podnikl v rozpočtovém výboru v posledních dnech proti německému knězi, faráři v Lipové, útok tím, že tvrdil, že farář zneužil pohřbu mrtvých z Frývaldova k tomu, aby štval proti státu. (Sen. F. Scholz [německy]: To je utrhání na cti!) Prosil jsem pana kolegu Pánka ve výboru, aby věc vysvětlil. (Sen. Pánek [německy]: To se také stane!) Pane kolego, nemohu si mysleti, že byste mohl své tvrzení opříti. Mám zde v rukou znění řeči faráře v Lipové, arcikněze Seichtera. Řeč neobsahuje nic než soustrast s příslušníky a slova útěchy. Výslovně řekl farář: >Nejsem ustanoven soudcem pro tento svět, nýbrž jen zachráncem duší před Bohem a Pánem.< Od pana faráře dr Schreibera v Zigharticích nemám přesné znění řeči, ale ve všech zprávách o tom nenalézám nejmenšího náznaku pro to, že by se byl nějak dotkl politiky, v Zigharticích, kde komunisté u hroby prováděli skutečně politické orgie. Je-li zde nějaká záměna, pak prosím, aby se to zde opravilo. Neboť děje-li se to ' na zelené větvi, že vážný muž s veřejné tribuny takovým způsobem rozšiřuje nepravdivé zprávy, co se teprve stane na suché větvi, míním v denním tisku, který často pracuje se lží? Musíme žádati a poskytovati důvěru, a nikoli rozšiřovati zprávy, které podkopávají důvěru mezi národy.

Ještě něco: O Hlučínsku mluvil již kolega Jokl, jak se tam lidé jednoduše předvolají a bez jakéhokoli jednání odsuzují k pokutám do 300 Kč, poněvadž se při sčítání lidu přiznali k německému národu. To zajisté v nově nabytém území nepřispěje k posílení důvěry. Co musí býti, stane se přece samo sebou přílivem a odlivem na té neb oné národnostní straně, až do jistého stupně nabyta bude bezpečná država. Donucovací prostředky jsou také pro stát přímo škodlivy, a jestliže kdy policie není oprávněna postupovati trestně, pak je to obzvláště v takovýchto případech.

Co se tedy týče národnostní bilance, vzaly na sebe většinové strany a ministerstvo, ačkoli ve vládě zasedají dva němečtí ministři, v posledních letech novou vinu a novou zodpovědnost. V národnostní politice tohoto státu v posledním roce nenalézám žádné aktivní položky. Proto pravím: Půjde-li to tak dále, bude spolupráce německých ministrů a německých stran ve většině přímo škodlivou pro náš německý lid. Tito dva ministři ve vládě stávají se skvělým vývěsním štítem pro špatnou národní firmu. Náš německý lid má jen tak dalece zájem na německých ministrech, pokud němečtí ministři sami mají zájem na našem německém lidu. a více nikoli. Kde jsou národnostní činy německých ministrů v posledním roce? Nemohu žádné nalézti. Národnostní spolužití však, které ke všemu bezpráví na našem německém lidu jednoduše mlčí, je naší lidovou smrtí. Chce-li někdo důvěru od nás, musí nám důvěřovati a především musí nám dáti spravedlnost.

Budeme tedy jako dosud s veškerou rozhodností bojovati proti systému, který neustále na našem lidu páše bezpráví. Bojujeme za hospodářské zájmy našeho lidu, poněvadž víme, že zdravé hospodářství musí býti základem pro každý lid. Bojujeme za jeho národnostní zájmy, obzvláště za dosažení rovnoprávnosti, jak ji zaručuje ústava a jak odpovídá mírovým smlouvám. Bojujeme však také za kulturní, nábožensko-mravní zájmy našeho lidu. (Potlesk.) Neboť víme, že cenami vepřů. a clem na. obilí, kolektivními smlouvami a sociálním pojištěním není všechno učiněno. Hospodářské formy se mění, a my jsme přístupni každé nové hospodářské formě, která není hospodářským nesmyslem. Také. státní formy pomíjejí. Co zůstává, je zdravý národa národ může se udržeti ve zdraví jen tehdy, jestliže žije v něm zdravý názor světový. Tento názor má náš lid ve svém křesťanském názoru na život a křesťanském mravu, a proto máme za to, že našemu lidu prokazujeme nenahraditelnou národní službu a také státu dobrou službu, jestliže ty to duševní složky s veškerou váhou zdůrazňujeme. (Potlesk.)

Věříme v náš národ a v jeho budoucnost, venku v německé říši a zde v tomto státě. Venku v říši bojuje nyní náš velký národ těžký boj za svoje bytí, za rovnoprávnost na širém světě. Zde však v tomto státě bojujeme my sudetští Němci, malý to zlomek našeho velkého německého národa, za svou rovnoprávnost na půdě naší domoviny, na půdě tohoto státu, na které naši předkové vykonali tolik užitečné práce. Bude-li nám s druhé strany podána ruka, pak bude to ke blahu této země, bohatě požehnané přírodními statky. Nebude-li zahrabána sekyra národnostního sváru, pak nebude to bohdá zánikem národa v tomto státě, ale nepřispěje to zajisté ke zdaru národů, kteří v tomto státě jsou na sebe poukázáni ke společné práci. Vedeme tento boj s planou důvěrou.

Můžeme další vývoj národů v tomto širém světě přenechati světovým dějinám. Pociťujeme však.samy sebe jako část těchto světových dějin, jestliže na této půdě odvěkých bojů neohroženě pokračujeme v boji za zájmy našeho, přes všechny útisky v čele milovaného německého lidu. (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dále uděluji slovo panu sen. Thořovi.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Jestliže jsme loňský rozpočet projednávali za značné hospodářské deprese, pak letošní projednávání, resp. schvalování státního rozpočtu zapadá do veliké hospodářské krise, která zachvátila téměř celý svět, a v důsledku toho bylo nutno připraviti také státní rozpočet, přizpůsobovati jej dnešním poměrům. A tak se nám předkládá státní rozpočet na r. 1932 sice nižší o více než půl miliardy, než byl rozpočet předešlý, ale dosavadní snížení neodpovídá platební schopnosti našeho poplatnictva.

Porovnáme-li rozpočty bývalého Rakouska s rozpočty našeho státu, vidíme, že naše rozpočty jsou poměrně daleko vyšší, než byly rozpočty rakouské a že bude potřebí přizpůsobiti se vzhledem k nynějším hospodářským poměrům k těm rozpočtům, které byly v předválečné době nám předkládány.

Rakouské rozpočty pohybovaly se mezi 2.5 až 3 miliardami. Ale rozpočet ten byl pro téměř třikrát tak veliký počet obyvatelstva, než máme my. V tom rozpočtu rakouském však byly zahrnuty také státní podniky, tedy, pokud byly ve státní správě, státní dráhy, pošty a všechno ostatní. Ale v těch rozpočtech také byly skryty položky pro válku, kterou Rakousko připravovalo. Z toho tedy vidíme, že u nás musí býti rozpočty ještě podstatně sníženy, mají-li odpovídati, jak říkám, poplatnictvu našeho státu a také poměrům, které byly v předválečné době.

My si nesmíme zakrývati, že nynější státní rozpočet i snížený nebude znamenati pro poplatnictvo žádné ulehčení, protože státní rozpočet není pro poplatnictvo rozhodující, nýbrž pro poplatnictvo je rozhodující platební přepis. A my. pokud víme a máme zkušenosti a také státní uzávěrky účtů to dokazují - víme, že nikdy se nekryly rozpočty s vybranými daněmi. Vždy daní bylo až o miliardy ročně vybráno více, než bylo rozpočtem preliminováno.

Tedy bohužel musíme si přiznati, že rozpočty pro poplatnictvo nejsou směrodatné. Nesmíme operovati tím, že by snad snížením rozpočtu nastalo daňové ulehčení. A v tom právě je celá tragika našeho poplatníka. Nepoměrným zatížením poplatnictva, najmě malého a středního, nedostalo se mu té možnosti, aby si zachoval daňovou schopnost pro příští doby a důsledky tohoto zatížení se dnes jasně objevují. Ale tato veřejná břemena nebyla až dosud ani stejnoměrně a spravedlivě rozdělena. Malý a střední podnikatel nesl - a bohužel nese - daleko větší břemena než poplatník veliký, a proto jsme svědky ohromného ochuzení těchto vrstev, které se dnes velmi těžce životem probíjejí.

V rozdělování veřejných břemen známe veliké mezery, které jsou příčinou, že poplatnost malých a středních podnikatelů upadá, což má ovšem do značné míry vliv na příjmy státu. Na jedné straně stojí velkokapitál, který využívá všech technických možností, soustřeďuje výrobu do svých rukou, aniž by nahradil státu ztráty na bývalé poplatní schopnosti malých a středních poplatníků státu, jež sám zavinila na druhé straně ubírá státu na příjmech podnikání kolektivní. Tito dva činitelé mají miliardové obraty, ale státu a veřejným svazkům ani zdaleka nepřispívají tou měrou, jaká by odpovídala jednak výši docílených obratů, aneb aby se jen poněkud rovnala poplatnosti malého a středního podnikatele.

Poukázal jsem s tohoto místa již jednou na ohromné ztráty způsobené podnikem Baťovým, kdy je stát tímto systémem zkracován jen na jediné dani z obratu asi o 80 mil. Kč ročně. Vidíme však veliké zisky i u jiných podniků, ale daňová povinnost jejich je poměrně malá.

Ale co vyvolává největší úžas, je to, že se velkým závodům daně čekají celá léta, závody se pak se státem vyrovnají, značná část daní se jim odepíše, anebo firma dokonce ohlásí úpadek, jak mi je právě hlášen jeden případ velkého podniku z našeho kraje, a stát dostane na dani bud velmi málo, anebo dokonce nic. Na tyto podniky, kde se jedná o značné obnosy nejde se se strany vymáhajících úřadů však ostře, jako na malého a středního člověka, na němž jsou vymáhány daně všemožnými prostředky, takže je dohnán často až zoufalství, ačkoli v četných případech jde o nepatrný obnos - ovšem pro chudého živnostníka značný - takže vymáhání bývá nákladnější, než se často exekučním prodejem svršků získá. U těchto lidí se zakročuje se vší přísností, tito chudáci mají spasiti státní pokladnu. Právě v poslední době dochází nás značné množství stesků a docházejí zprávy, které by měly otřásti svědomím těch, kdož tato nesnesitelná břemena ukládají. Minulé dny byl k vůli daním dohnán k zoufalství majitel pily v Uherském Brodě, který skočil pod vlak. V tomtéž městě byl staviteli prodán veškerý majetek a ponecháno mu jen to, co měl na sobě. V Kyšperku truhláři, který zaměstnával 4 dělníky, bylo zabaveno a prodáno vše, co vlastnil, i nehotový nábytek, a dnes je úplně ožebračen. Takových případů je dnes na sta a tisíce. Jen za měsíce září a říjen bylo složeno přes 500 vyjevovacích přísah jen v Čechách, v obvodu Brna za jmenované měsíce dokonce 230, což svědčí o postupujícím ochuzování předních a malých poplatníků.

A tak, jak se benevolentně jedná s poplatníky velikými, tak se také jedná s podniky kolektivními, kde jsou ročně miliardové obraty. Tak pouze jediný Ústřední svaz družstev, který vlastní 253 prodejen, za rok 1930 měl tržby 989 mil. Kč, takže připadá na jednu prodejnu ca 3,030.000 Kč tržby. Nevím, zdali by se berní správa spokojila u soukromého podnikatele s 10procentním ziskem. Ale i v tom případě, kdyby 10procentní zisk byl berní správou poplatníku uznán, činil by zisk ročně 340.000 Kč. Z tohoto obnosu, kdybychom počítali průměrně jen jednoprocentní daň, zaplatil by soukromý podnikatel 30.000 Kč na dani z obratu. Na dani výdělkové by zaplatil ca 80.000 Kč, a na dani důchodové asi 42.000 Kč, takže by daň z takového podniku, který by měl přes 3 mil. Kč ročně tržby, činila celkem asi 152.000 Kč.

Já vždycky postrádám při těch zprávách o tržbě těch jednotlivých kolektivních podniků udání, kolik zaplatily na daních. To tam nikdy cení, nebo velmi málo, a i když, tedy vidíme, že jsou ty daně nepoměrně menší než u soukromého podnikatele. Počítáme-li 253 prodejen, zatížených takovou daní, získal by stát a samosprávné svazky celkem asi 46 mil. Kč. Rád bych věděl, zdali tento Ústřední svaz skutečně takovou daň zaplatil. (Místopředseda dr Hruban převzal předsednictví.)

A vedle toho, že zde uniká velká část daní a přirážek. nejsou řídké případy, kdy stát kolektiv ní podnikání, utrpělo-li ztrátu, dokonce pak sanoval. Z toho lze poznati, že máme dvojí daňovou praksi, která jednoho utisku je a druhému ulehčuje. A za všechny tyto veliké oběti, které malý a střední podnikatel veřejnosti přináší, odměňuje se podnikanými útoky a hrubými výroky těch, kteří státu po většině nejméně dávají. V poslanecké sněmovně bylo živnostnictvo nazváno parasitem. jsou-li u nás parasiti, pak je to právě v kolektivním podnikání, které ani veřejnosti, ani státu neprospívá, ba naopak přináší ztráty.

Jsem nucen zmíniti se o daňových nedoplatcích. Vykazuje se u nás úředně téměř 5 miliard nedoplatků a v této částce nachází se prý přes 1.200 mil. Kč nedoplatků na dani z obratu. Neinformovaná veřejnost se nad těmito nedoplatky pozastavuje a zejména odsuzuje, jak to učinil pan posl. Patejdl v posl. sněmovně, nedoplatky daně z obratu a tvrdí, že prý tato daň byla zdefraudována. Veřejnosti je potřebí říci, jak tyto nedoplatky vznikly, jestli vůbec se nedoplatky mohou nazývat. Pomíjím zde mnohé nedoplatky velkých podniků, kde, jak jsem již uvedl, se daně ochotně čekají a pak se odepíší. A právě v těchto nezaplacených daních je již značná část:daně z obratu. Také nebudu opakovati to, co jsme zde i v poslanecké sněmovně několikráte vyvrátiti, že se u malého podnikatele nedá mluviti o vybrání daně z obratu od zákazníka, poněvadž ji nedostane a ani si nedovolí z obavy, aby zákazníka neztratil, tuto daň na něm žádati.

Ale k těmto oprávněným našim námitkám je bohužel veřejnost hluchá a nevěří jim, ačkoli ve skutečnosti tomu tak je. Chci ale zde ukázati na jiný zjev, na zjev, jehož se poplatníci právem obávají, který tvoří všechno to zlo a který je příčinou stávajících nesprávných a mylných informací. A toto zlo spočívá v mnohých berních správách, jež se neřídí pravdě odpovídajícím přiznáním poplatníka a zvýší mu jeho obrat a příjem podle své libosti.

Přizná-li na př. truhlář, který zaměstnává 4 síly, k dani z obratu 74.000 Kč, co jednak plně odpovídá stanovenému daňovému klíči a odpovídá také plně pravdě a berní správa mu tento obrat upraví a zvýší na 120.000 Kč, tedy o plných 46.000 Kč více, než skutečně přiznal, jak je možno žádat na tom poplatníkovi, aby zaplatil veškeré daně a to i daň z obratu z toho, co vůbec nepřijal? Ale máme ještě pozoruhodnější případy, z nichž uvedu jen jeden. Jistý poplatník, a to v Hradci Králové, přiznal k dani z obratu 360.000 Kč. Přiznání toto, jak jsem celý podnik znal odpovídalo pravdě. Berní správa mu však obrat zvýšila o maličkost, o celých 600.000 Kč, na 960.000 Kč. Bylo viditelné, že se zde stal buď omyl nebo přehmat, ale položka obratu zůstala do vyřízení odvolání právoplatná a poněvadž odvolání nemá odkládacího účinku na placení daní, byla vyměřená částka daní v této nepřiměřené výši na tomto poplatníkovi vymáhána. A tak jen u tohoto případu vidíme, že měl poplatník jen na dani z obratu zaplatit o 12.000 Kč více, než byl povinen. A poněvadž do vyřízení odvolání, to trvá mnohdy velmi dlouho, figuruje tato položka jako nedoplatek, který se úředně vykazuje a budí pak údiv, který vede k nepřiměřeným výrokům, jak je učinil posl. Patejdl v poslanecké sněmovně.

A těchto případů je na tisíce a pak se nedivme, že jdou částky domnělých nedoplatků do milionů. Nikoho nechci zde omlouvat, ale fakt je, že vina spočívá jedině na našich vyměřovacích úřadech, které operují veřejně těmito nedoplatky, ačkoli je jim dobře známo, že jsou fiktivní a proto nedobytné.

Již bývalý ministr financí dr Engliš prohlásil, že nelze pomýšleti na získání všech t. zv. nedoplatků, jistě byl si vědom, jak povstaly, a prohlásil, že by se ministerstvo financí spokojilo, kdyby dostalo z těch nedoplatků 30%. Proto stávající daňové nedoplatky nebudou nikdy vyrovnány dokud ministerstvo financí bude na nich trvat a dokud nepřizpůsobí je dané možnosti. Mnozí poplatníci by se rádi zbavili.těch starostí a nepříjemností, jen kdyby státní správa měla pro rozumné urovnání pochopení. Musím připomenouti, že největší zlo daňové působí daň z obratu. Tuto daň malý podnikatel nedostane, ale platit ji musí. Naše strana usiluje již po léta o zmírnění stávajícího systému vybírání této daně, všemožně se namáhala, aby bylo požadavku živnostnictva vyhověno, ježto touto daní je nejhůře postiženo právě živnostnictvo. Bohužel dostalo se jí mnoho slibů téměř od všech politických stran. Sám byl jsem přítomen před prodloužením daně z obratu jedné veliké schůzi u nás ve Václavicích, kde se jednalo o paušalování daně z obratu u textilií. Byly přítomny všechny politické strany a všechny slibovaly podporu, prohlásily, že je to spravedlivý požadavek a že se za něj staví. Avšak viděli jsme, když došlo k prodloužení daně z obratu, že všechny ty strany živnostníky opustily, že opustily dané sliby a že po té stránce nevykonaly nic.

Vážení, zde je potřebí, aby se stala změna: buď ať se daň z obratu paušaluje, nebo ať je volena jiná forma, taková, jako je na př. v jiných státech, kde se tato daň vybírá pomocí placených kolků, které se lepí přímo na účet. Dnes tato daň přijde obyčejně k placení po Novém roce, poněvadž nedá se myslit, že by ji zejména malý živnostník mohl platiti během roku. Platí se tedy po Novém roce, a tu ten chudák neví, odkud by vzal peníze, aby tuto daň zaplatil. Tedy zde je potřebí, aby se stala změna, a aby tato daň, resp. její systém byl změněn.

Hospodářská krise, která lomcuje celým světem, přivodila přímo ohromnou nezaměstnanost. Tato nezaměstnanost v posledních měsících nebezpečně stoupá a dostupuje dosud u nás nedosaženého čísla. Jen za měsíc listopad přibylo jich 82.000. Otázka nezaměstnanosti stává se nejpalčivější otázkou v šech států, tedy i státu našeho, a jejímu řešení věnuje se značná pozornost. Jde nyní o to, zdali ta pozornost a řešení odstranění nezaměstnanosti vychází ze správných předpokladů a povede-li toto řešení k positivnímu výsledku. O úplném odstranění nemůže být dnes ani řeči, jde alespoň o její zmírnění.

Pokud se týče o patření, která se se strany vlády chystají, nenasvědčují, že by tato ožehavá otázka dostala se na správné koleje, jež by vedly k cíli. I když přiznáváme, že tuto otázku nemůže vyřešit pouze jeden stát, nýbrž že je povinností všech států, aby společně ji řešily, přece bychom mohli očekávat, že se bude řešit podle příčin, z nichž povstala. Ale co se připravuje, je sice pro přechodnou dobu poněkud, alespoň doufáme, postačitelné, ale tímto opatřením nestačí se na dlouho a je tedy jen přechodné. A toto opatření nestačí již proto, že při nynějším hospodářském liberalismu se budou poměry stále zhoršovat. Naše strana již před 10 lety varovala před překotnou racionalisací, ale stali jsme se předmětem posměchu a byli jsme nazváni zpátečníky. A dnes - a říkám bohužel - dochází k tomu, co jsme předvídali, dnes i sám ministr sociální péče, příslušník strany sociálně demokratické, naříká na šílenou racionalisaci, protože vyhání po tisících zaměstnance z práce. Jak zhoubně působí na zaměstnanost, vysvítá s toho, když si uvědomíme, že máme ku příkladu u nás o 29 cukrovarů méně, ale výroba cukru stoupla, je zaměstnán menší počet horníků, a uhlí dobývá se více, máme méně železáren, ale výroba ocele a železa je větší, je méně tabuláren skla a stoupla výroba. Ministr sociální péče v rozpočtovém výboru senátu uvedl celou řadu podniků, odkud pomocí racionalisace bylo dělnictvo z práce vypuzeno. To jsou konce, na něž jsme již před 10 lety s naší strany upozorňovali, které se dostavily a dostavit musely, protože se této šílené racionalisaci tehdejším státním vedením napomáhalo. A čeho jsme dnes svědky? Přichází se s návrhem, který při domyšlení důsledků rovná se plně podpoře racionalisace a přivodí jen poškozeni jak živnostnictva, tak dělnictva a celého hospodářského života. Přichází se s návrhem na zkrácení doby pracovní, jež jedině je s to vyřešit alespoň částečně otázku nezaměstnanosti, protože zkrácením doby pracovní poskytne se prý většímu počtu dělnictva práce. V tomto opatření vidí se jediný lék a léčení této těžké choroby.