Za těchto okolností ovšem nelze upírati k odzbrojovací konferenci, jež se sejde za několik neděl, valných nadějí.

Zejména nelze očekávati od výsledku této konference zlepšení světové situace hospodářské, která beze sporu byla válkou otřesena a která překotným zbrojením trpí.

Otázky a dohady, o nichž psem se zmínil, nemůže soc. demokracie přejíti bez povšimnutí právě při jednání o vojenském rozpočtu.

Dáváme k němu souhlas, proto, že jsme přijali na sebe spoluzodpovědnost za řízení tohoto státu a že chceme uplatniti svůj hlas, který není ničím jiným než projevením přání a požadavků dělnictva, že tedy chceme také zájmy dělnictva vtěliti do správy tohoto státu.

A hlasujeme-li pro rozpočet národní obrany, tím více musíme míti na zřeteli naše socialistické zásady a tím přísněji musíme dbáti toho, aby obrana našeho státu byla skutečnou obranou, podepřenou demokracií a nezatíženou starým militaristickým duchem. Ovšem ani nejdemokratičtější armáda není našim cílem. Socialismus nezná vojáků, pušek a kanonů, nýbrž jen mezinárodní dorozumění a světový mír. Než však si zařídíme tu svou velikou socialistickou společnost bez armád a vražedných zbraní, budeme se domáhati zavedení milice, ježto stálá vojska jsou také stálým nebezpečím pro mír.

Nechceme a také nemůžeme říci, že by naše národní obrana sledovala nějaké cíle výbojné. Naše zahraniční politika má už ve světě svůj naprosto mírový zvuk. Ale proto přece chceme býti na stráži, aby výdaje 'na armádu neznamenaly zakrvácení rozpočtu a státu, aby přílišnými položkami ministerstva národní obrany netrpěly jiné důležité potřeby státu a aby snad zbytečnými břemeny nebylo občanstvo republiky zatěžováno.

Rozpočet ministerstva národní obrany byl sice snížen, což snad také překvapilo, ježto je známo, jak pan ministr dovedl vždy houževnatě hájit své číslice. Ale my sociální demokraté nevidíme v těch 90 mil. Kč vrcholnou číslici, jejíž škrtnutí mohl rozpočet snésti. Jak známo, státním zaměstnancům se s lehkým srdcem strhlo mnohem více. Bylo by jistě záhodno hledati ve vojenském rozpočtu další položky, na nichž by se dalo uspořiti.

Žádáme proto snížení mírového stavu naší armády a zároveň snížení vojenské presenční služby. Světová válka nás poučila, že dlouhé cvičení vojáků v míru je bezúčelné a že domobranci odvedení ve válce musili za několik málo týdnů výcviku konati zrovna takové služby jako aktivní vojáci po tříleté vojenské službě. A při tom ti váleční odvedenci byli tělesně jistě méně schopnější než vojáci míroví.

Volali jsme proto ustavičně po zkrácení presenční služby, náš požadavek byl také dán do prvního branné o zákona Československé republiky, ale když podle tohoto zákona mělo dojíti ke snížení vojenské služby na 14 měsíců, přišla najednou vojenská správa na nějaké obtíže a novelisací udržela starý stav. Ministerstvo národní obrany pak slibovalo, že ke snížení vojenské doby může se přikročiti teprve tehdy, až bude zajištěn dostatečný počet délesloužících poddůstojníků jako instruktorů. Byli jsme již po této stránce právem netrpěliví, ježto přípravy ke snížení vojenské služby příliš dlouho trvají. Slyšeli jsme stále jen stesky na nedostatek těch instruktorů, ale zároveň docházely také stížnosti, že lidé hlásivší se dobrovolně na vojnu, kteří chtěli také déle sloužiti, byli odmítáni. Vojenská správa je neodmítala jen tak z vlastního popudu. Žadatelé po svém odmítnutí se dozvěděli, že volná místa sice jsou, ale že ministerstvo národní obrany zastavilo přijímání dobrovolníku do armády. Proto také sliby o přípravě ke zkrácení vojenské služby staly se jaksi pochybnými.

Nyní tedy učinil pan ministr národní. obrany v otázce snížení Presenční služby určitější prohlášení. Zmínil se sice zase o jistých potížích, zejména o započítání vojenské služby déle sloužících poddůstojníků do služby veřejné, ale doufáme, že při dobré vůli dají se tyto potíže překlenouti. Věříme tedy, že v brzku dojde ke zkrácení vojenské služební doby, a věříme také, že i snížení mírového stav u naší armády bude provedeno.

Prohlašujeme, že to nebude na újmu obrany státu, ale že to bude znamenati značné ulehčení v rozpočtu, že výdaje na neproduktivní vojančení tím značně poklesnou.

Není také pochyby o tom, že při snížení počtu vojínů tím více u nás vynikne příliš vysoká číslice důstojníků, zejména těch vyšších.

Máme totiž již dnes pro každých 1000 mužů generála a na každých 314 mužů připadne plukovník, na 112 mužů podplukovník a tak dále.

Má-li naše armáda celkem 9188 důstojníků, neschází už opravdu mnoho, aby na každých 10 vojáků připadl jeden důstojník.

Tomu se už může říci více než luxus a v tomto ohledu se nám hned tak jiný stát nevyrovná.

Italie má sice o 26 milionů obyvatel více než my, ale my za to máme téměř o 2000 důstojníků více než ona.

Jak značná položka dala by se zde ušetřiti, kdy by se tomuto nemožnému stavu věnovala větší pozornost. Doporučujeme tudíž, aby se šetrnost v rozpočtu projevovala stejně u národní obrany, jako se projevuje u sociální péče, národní osvěty a jinde.

Ono sice ministerstvo nár. obrany také ušetří, ale tam, kde to právě není na místě, totiž na platech nejnižších gážistů a jiných svých zaměstnanců. Poukázal jsem s tohoto místa už několikrát na špatné platy rotmistrů, na kterých šetří ministerstvo nár. obrany nejvíce. A stížnosti rotmistrů na nedostatečné oceňování jejich služby stále se opakují. III. stupeň platu rotmistra činí 600 Kč měsíčně a po srážkách na různé fondy vyplatí hospodářská správa takovému rotmistru 538 Kč. K tomu se připočítá ještě nepatrný příspěvek na byt a oděv. Těchto 538 Kč dostane rotmistr 28 až 30letý, tedy takový, který už může být manželem a otcem rodiny. Ovšem může-li se na tento příjem oženiti, je zase jinou otázkou.

Ale ani poměry starších rotmistrů:nejsou nijak záviděníhodné a Hlas nár. obrany< vypočítává, že teprve 52letý rotmistr mohl by se na svůj plat oženiti. S vojenskou správou jako zaměstnavatelem není spokojeno také dělnictvo civilní. Směrnice vydané ministerstvem nár. obrany pro dělnictvo zaměstnané v dílnách a ústavech, podléhajících tomuto ministerstvu, nepotkaly se nikde s uspokojením dělníků. Nezasvěcení lidé mohli by si myslit, že přece se tu něco poskytuje. Ale to málo, co se v těchto směrnicích přece jev vyskytuje, je zakryto celou řadou povinností, jejichž zanedbání se trestá propuštěním.

Jaké jsou to výhody, které směrnice min. národní obrany zaznamenávají? Jedinou, a to ještě zdánlivou výhodou je, že jistá část zaměstnanců povyšuje se do stavu stálého dělnictva.

Při výběru ovšem klade se důraz na úplnou občanskou zachovalost, pracovní způsobilost, spolehlivost a nepřetržité 10leté zaměstnání. Z dělníků všem podmínkám vyhovujících může příslušné velitelství navrhnouti min. nár. obrany takový počet, aby to činilo 25 % celého stavu. Takto povýšení stálí dělníci nedostanou ovšem nejmenšího přídavku a ani v pozdější době se jim pravidelný postup nezaručuje. Žádný příplatek na děti nebo pensijní zajištění se jim také neposkytuje. Jenom celkem asi 35krát se jim hrozí výpovědí z práce. A zde je ta jediná výhoda povýšených stálých dělníků. Když se chovali řádně, ničím se neprovinili, mohou dostat výpověď 6týdenní, při čemž modrý arch jim vydá samo ministerstvo. Jinak onemocnění se už považuje za jakýsi druh provinění a trestá se výpovědí okamžitou, stejně jako přestupek §u 82 živnostenského řádu.

Není divu, že dělnictvo je takovou úpravou pracovních poměrů značně roztrpčeno, a to tím více, ježto ministerstvo nár. obranu rozhodovalo o směrnicích samo, bez účasti zástupců dělnictva, které vyloučilo z poradního sboru a z jakéhokoliv rozhodování o důležitých otázkách, plynoucích ze zaměstnaneckého poměru.

Je proto nejvýš nutno, aby ministerstvo nár. obrany křivdu s páchanou na svých civilních zaměstnancích konečně napravilo a nesnižovalo je pod úroveň dělnictva zaměstnaného ve službách soukromokapitalistických. Celou řadu let domáhá se už také svých práv několik dělníků, které ministerstvo nár. obrany po převratě vytáhlo z Arsenálu ve Vídni a umístilo je v brněnské zbrojovce. Tito dělníci byly v Rakousku pensijně za Jištěni jako státní zaměstnanci, československé ministerstvo národní obrany jim přislíbilo že jejich pensijní pojištění z Rakouska se uzná a započítá a povede se zde dále. Tito dělníci dostali však jen tento slib, více nic, leda ještě výpověď ze Zbrojovky v Brně po 10leté práci. To byla odměna lidem, kteří byli po převratě z Vídně vytaženi, kteří vykonali českosl. zbrojovce tolik platných služeb, a zachránili materiálu za miliony. Vyhazov z práce a ponecháni na dlažbě. Kavalírsky se ministerstvo nár. obrany k těmto dělníkům jistě nezachovalo a příště si snad každý důkladně rozmyslí prokázati vojenské správě nějaké služby, když se poctivá a svědomitá práce takto odměňuje.

Českosl. zbrojovka zaměstnávala tentokrát veřejnost příliš mnoho. Houževnatě šířila se zpráva o přemístění z Brna do Prahy a ani úředním vyvrácením této zprávy nebyla veřejnost uklidněna. Na několika místech projevila se u nás snaha po centralisování a zbrojovka náhodou nepřišla sama. Přišla s několika jinými podniky, které se stěhují, nebo měly stěhovat z Brna do Prahy. Není tedy vyloučeno, že také čsl. zbrojovka měla se stát obětí centralisace a že jen protest v pravý čas přemísťovací úmysly zvrátil. Ježto nepovažujeme za vyloučeno, že by se mohla tato snaha opakovati a snad i jiné centralisační choutky se projeviti, varujeme příslušné činitele předem před vyvoláváním zášti a řevnivosti jednotlivých měst nebo zemí proti sobě. Připomínám v poslední době snahu zrušiti vysokou zemědělskou školu v Brně, v kteréžto záležitosti podali jsme minulý týden zde interpelaci.

Stále se zde upozorňuje na to, aby při cvičeních s ručními granáty a jinými nebezpečnými válečnými předměty postupovalo se vždy s největší opatrností, a aby byla při takových příležitostech provedena všechna opatření, aby se zabránilo neštěstím, která žel tak často se vyskytují. Přes tato upozornění stále nové případy neštěstí se hlásí. Drastický případ usmrcení 4 dětí v Košicích je dosud v čerstvé paměti. Nepřejeme si, aby tento případ, stejně jako jiné jemu podobné staly se všedním dokladem toho, jak málo u nás se dbá bezpečnosti lidí a jak lehko se postupuje tam, kde je potřebí největší obezřetnosti.

Chci také ještě upozorniti na to, jak marně se domáhají učitelé započítání presenční služby vojenské do služebních let. Organisace učitelské správně poukazují na to, že při soutěži, která pravě ve stavu učitelském je velmi značná, není spravedlivo, aby se učiteli nezapočítala vojenská leta. Velmi často pak se stává, že učitel pokulhává za svou snad ještě mladší kolegyní, a to jedině proto, že jako muž musil vykonávat svou vojenskou povinnost. Je jistě značný rozdíl v tom, jde-li muž na vojnu spokojeně a klidně s vědomím, že nic neztratí, nebo nastupuje-li roztrpčen tím, že ztrácí služební leta a že lépe jsou na tom jeho kolegové, kteří nemusili na vojnu.

Opravdu byl by nejvyšší čas, aby se tomuto pochopitelnému a zcela spravedlivému požadavku učitelstva již jednou vyhovělo. Vždyť přece učitel slouží státu ve škole stejně jako na vojně.

Vážený senáte! My, soc. demokraté zvedáme ruku pro tento rozpočet, ale současně zvedáme co nejrozhodněji svůj hlas proti válkám, proti zbrojení a proti dráždění lidí válečnými přípravami i výrobou nejhroznějších nástrojů vražedných.

Na schůzi ligy proti Společnosti národů letos v březnu v Londýně prohlásil předseda lord Cecil: Má-li býti na ženevské konferenci příštího roku docíleno vůbec nějakého pokroku, tak je potřebí se přičiniti, aby se národy zbavily jedné.podstatné falešné koncepce, která je jenom výsledkem tradice dějin, totiž že národní zbrojení je privilegiem, elementem prestiže a vážnosti národa.

Skutečná pravda je, že zbrojení je břemeno a zbytek barbarismu, při nejmenším však důkazem nedokonalé civilisace. Nuže, pryč s tímto zbytkem barbarismu!

Socialismus vykoná své mezinárodní poslání. Spojí národy svorností, tak jako je spojuje prací odstraní armádu a bratrovražedné války. Miliardy, které pohlcuje dnes militarismus, starou se pak užitečnými. Budou to radostnější rozpočty, pro něž také radostně socialisté budou zvedat ruce. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dále je přihlášen pan sen. Böhm. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Böhm (maďarsky): Ctený senát! Kto pozornosťou sledoval proslovy, odznelé dosiaľ v zákonodarnom sbore pri rozpočtovej debate, či už vo výbore posl. snemovne alebo senátu, a či v pléne týchto dvoch snemovieň, nadobudol z nich skúsenosti, že nech odznel proslov so strany vládnej alebo oposičnej, každý podkreslil tmavými barvami, hospodársku situáciu štátu.

Teda tí, čo sa shromažďujú v Prahe so všetkých krajov říše, čo hospodárský život ríše z blízka, i v podrobnostiach znajú a objektivne posudzujú - i keď ich vlastné nazeranie je do istej miery i - straníckou politikou ovlivňované, podávajú zprávy o smutku a málo povedia toho, čo by v zbudzovalo dôveru v budúcnosti. A zprávu tú podávajú predsa lem na podklade prostej autopsie. Skúmame-li hospodárský život v celej jeho hlbke, v koreňoch meričskými nástrojami hospodárskeho života, objaví sa nám obrázok tak úžasný, že tomu v prvom momente ani neuveríme. Ako tento obrázok vypadá, na to v ďalších častiach svojej reči poukážem detailne.

Oproti zprávam zákonodarcov uviedol pán minister financií o zjavoch hospodárskeho života také číslice, ktorými projektoval nám a svetu obrázok naprosto uspokojivý, zbudzujúci dôveru. Udaje pána ministra financií však znamenajú dnes už stanovisko prekonané a preto vôbec nehodia sa k tomu, aby ony nastienily dnešný obrázok hospodárskeho života republiky. Ktorúkoľvek jeho položku podrobím pitve, ihneď je zjavné, že jeho udaje a konštatácie zaostaly za opravdivým vývojom skutkov.

Posudok pána ministra financií, že vývoj nášho hospodárskeho života je normálny, vyznieva dnes už tak, ako keby pán minister nevidel, alebo nechcel videť skutočnú a stále zostrujúcu sa hospodársku krízu.

Vylíčenie hospodárskej situácie zahajuje pán minister financií výkladom vývinu obchodu zahraničného. Jeho údaje datujú sa s konca augusta. Ani tieto síce neposkytujú ružový obrázok v utváraní sa nášho zahraničného obchodu, avšak od tých čias musíme konštatovať ešte ďalšie, nové presuny. Kým hodnota nášho zahraničného obchodného obratu činila v prvých 11 mesiacoch 1930 30.5 miliard Kč, dotiaľ činila ona do konca novembra t. r. len 22.5 miliard, bola tedy o 8 miliard nižšia. Je samozrejmé, že tento značný úpadok nášho zahraničného obchodu hlboko zasahuje do živého celý náš hospodárský život. Na bolestnejšie dotýka sa nášho hospodárskeho života úžasný úpadok vývozu, hlavne vývozu celotovarov, menovite okolnosť, že oproti vývozu celotovarov, zkoncovanému do konca novembra r. m. v hodnote 11.8 miliard, vyviezli sme do konca novembra t. r. celotovarov len v cene 9 miliard. Tieto číslice nepotrebujú komentára, lebo ony krikľavo posviecujú na dnešnú situáciu nášho priemyslu.

Pri skúmaní týchto číslic najsmutnejším momentom je, že nemôžeme mať žiadnych nádejí na zlepšenie dát nášho vývozu, ba naopak, musíme byť prichystaní ešte na ďalší pokles nášho vývozu.

Náš vývoz bude museť následkom zvýšenia ciel anglických zaknihovať v dobe čo najkratšej nové a velmi citelné straty, lebo tým je postihnuté 70% vývozu našich celotovarov do Anglie. V cifrách vyjadrené znamená to toľko, že náš vývoz v budúcom roku bude museť len na anglickom trhu počítať s 350-400 milionovou stratou.

O nič potešiteľnejšou nie je ani peršpektiva, ktorá sa nám objavuje v kliringových vyjednávaniach s Rakúskom. S týmto vyjednávaním dostali sme sa už tam, že budeme muset pravdepodobne pristúpiť k stanovisku Rakušanov, čo pre nás bude znamenať, že náš zahraničný obchod v budúcom roku končí stratou vyše jednej miliardy aktív.

Technické prekážky, kladené v cestu nášmu zahraničnému obchodu štáty cudzími, žial, nebude môcť naša obchodná politika vyvážiť. Beneš síce vo svojej reči vo výbore kvalifikoval svoje pôsobenie ako úspešné, skutky však oproti týmto samokonštatáciám dokazujú niečo iné. Proti nášmu vývozu zdvihujú sa na všetkých stranách nepreklenuteľné prekážky, ktoré odsudzujú náš priemysel k nečinnosti, a pán minister zahraničia nemá ani myšlienky k tomu, ako by sa daly tieto prekážky zdolať. Pán minister zahraničia považuje síce vývoj nášho zahraničného obchodu za úspešný, avšak skutky, dáta zahraničného obchodu dokazujú retrográdny vývoj, fiasko našej obchodnej politiky.

Pán minister zahraničia v jednej svojej predošlej reči domnieval sa v plnej povšechnosti a s určitými zahmlenými kontúrami docieliť síce akési hospodárske oživenie v stredoeuropskej hospodárskej jednote, a v tomto rámci vyznieval jeho hlas akosi priateľsky. Z jeho reči nelzä konštatovať, ako si to predstavuje, ako to chce, nekonkretizuje a ponecháva obyvateľstvo ríše v neistote. Celé to jednanie treba brať tak, akým ono je. Bolo ono iba pestrým politickým balónkom pokusným, dobrým k obdivu, avšak vnuka bol prázdny. Každopádne je v prvom rade našim záujmom, aby sme vybředli z ťažkej hospodárskej situácie, keď ínáč nie, tak hospodárskym somknutím súsedných štátov.

Je to v prvom rade náš existenčný záujem, lebo sami o sebe, dľa názoru pána ministra Viškovského, neobstojíme. Nestačí, podáme-li sami pomocnú ruku, i my potrebujeme pomocnej ruky, aby sme z terajších hospodárskych nesnádzí dostali sa na sucho. To si u konečne musíme poctive a uprimne priznať. A tedy pri prípadnej budúcej hospodárskej kooperácíi musíme naliať čistého vína a nemôžeme viacej vyjednávať gestom víťaza. Víťaza a porazeného už nieto. Čas a mlynské kamene hospodárske rozomlely už náš zdedený blahobyt a učinily nás v biede rovnými. Dnes sú už len hospodársky porazení. Týmto skutkom dajme sa poučiť a dľa toho jednajme a súďme v budúcnosti. Hlavne pán minister zahraničia mal by si to vziať k srdcu.

O bezúspešnosti našej obchodnej politiky nehovoria už len dáta úradnej štatistiky, lež po dávno zamlklých už priemyslových závodoch na Slovensku i vychladlé komíny v Čechách. V jednotlivých priemyselných oblastiach Čiech, kde ešte nedávno pracovalo sa vo dne v noci, nepohybuje sa dnes ani jediný stroj, a továrenské komíny ako obrovské výkričníky vydávajú svedoctvo o fiasku našej obchodnej politiky a o našej hospodárskej situácii.

O stratách veľkopriemyslu, ktoré sa dnes ešte nedajú zmerať, nemôžem nastieniť obrázok detailný, lebo tých 15 minút, ktoré mám k dišpozícii, nestačí k tomu, aby som uviedol všetky tie straty ktorými je náš veľkopriemysel v poslednej ďobe zo dňa na deň stíhaný. Najciteľnejších strát doznal náš najväčší a najdôležitejší priemysel, priemysel textilný. Ku znázorneniu strát dosiaľl utrpených nestačí poukázať len na príklad, že svetochýrny lnárský priemysel v Trutnove patrí už minulosti, lebo tam dnes každý továrenský závod bez práce a nádeje ztrnule mlčí pred veľkým otazníkom budúcnosti. V stejnej situácii je i priemysel sklársky, ktorý následkom vývozných nesnádzí doznal 80% úbytku svojej produkcie a jehož situácia môže bez pesimizmu označená byť ako kritická, avšak o nič nie je lepšia situácia ani v priemysle strojárskom. Stačí, myslím, k ilustrácií jeho položenia povedať, že Škodove závody, táto chluba českého priemyslu, pravdepodobne naprosto zaniknú, lebo zvesti o ich zrušení udržujú sa na povrchu pres všetky úradné dementi.

Za takýchto okolností nesmieme sa diviť a takmer musíme za prirodzené pokládať to, že nezamestnanosť už tak stále a prekotne rastie, že to už dáv a podnet k svrchovaným obavám. Len v novembri vzrastol počet nezamestnaných o viac oko 82.000, tak že počet nezamestnaných, vedených v evidencii, dosiahol cifru 337.000. Vieme, že počet nezamestnaných, vedených v evidencii, činí len 63% jednotlivcov, živoriacich fakticky bez práce, tak že už dnes, t. j na počiatku zimy, máme už viac ako 1/2 milionu nezamestnaných, spolu s členami rodín bude ich však pravdepodobne 2,000.000.

Nič nie je prirodzenejšie než to, že takáto premiera. krízy hospodárskej nemôže byť bez odozvy ani v živote finančnom. Nákupná schopnosť konzumu stále a postupne klesá, následkom veľkej nabídky ceny katastrofálne padajú, čo má zasa za výsledok oslabenie tuzemskej poptávky. Tie veľké finančné rezervy, o ktorých sa u nás na Slovensku len akosi pobožne hovorilo, následkom tiesnivých pomerov v hospodárskej situácií so dňa ma deň mizia v miere, ktorá sa stále stupňuje, a dnes už i v Čechách sa udomácnila starosť o peniaze.

Úpadok, ktorý zavládol z poslednej dobe v hospodárskom živote celej ríše, odráža sa najmä na burze, na tomto seismografe hospodárskeho života. Stačí podívať sa na kurzový index cenných papierov, aby sme si o tom mohli utvoriť predstavu. Index cenných papierov, znamenaných na pražskej burze, ukazoval v novembri roku minulého ešte 177.7, kdežto v novembri tohoto roku už len 78.6. Tento proces je nezadržiteľný, tak že v minulom týždni dochádzalo k predajom za tak nízke ceny, ako v deflačnom roku 1923. Mýlili by sme sa však, keby sme sa domnievali, že pri dnešných nízkych kurzoch je na burze spád veľmi živo, nízka cenová úroveň nikoho nepobáda ku kúpe, ale naopak, každý sa chce zbaviť svojich temných papierov, lebo sa počíta s poklesom ďalším.

Nedôvera voči nášmu priemyslu a s ním, akožto našim hlavným produkčným odvetvím, tiež v oči nášmu celému hospodárskemu životu bude len sosílená, učiníme-li predmetom výskumu vývoj na trhu peňažnom. Tu poukážem len na niekoľko dát takých, ktoré sú najsťažajnejšie pri posudzovaní reality rozpočtu. Naše devizové zásoby sa každým mesiacom ztenčujú a kým v októbri 1930 mali sme ich 2.345 milionov, dotial v októbri t. r. už menej než polovicu, t. j. 1.128 milionov. Žirové pohľadávky u Národnej banky klesly oproti podstate roku minulého o 50 %, a kým zmenečný resort Národnej banky činil koncom októbra r. m. 168 milionov, dotiaľ koncom októbra t. r. činil 1.207 milionov.

Vzostup spatrujeme jedine vo vkladovej podstate sporitelieň, avšak je to práve taký dôsledok krízy, ako ta, že vkladová podstata veľkoobchodných bánk pre potrebu, správnejšie nedostatok peňazí veľkopriemyslu stále prekotne klesá.

Sú to zúfalé a veľmi neblahé číslice, na ktorých je rozpočet budúceho roku vybudovaný. A pri tom nemôže nás ovládať ani potešitelné povedomie, že by sa situácia štátnej domácnosti mohla v týchto kritických dobách v dohľadnom čase zlepši. Naopak: podívame-li sa reálne a otvorene do očí skutočnej situácie, musíme byť pripravení, že i situácia štátnej domácnosti následkom zhoršenia situácie hospodárskej bude sa ubierať vývojom nepriaznivým.

O situácii štátnej domácnosti získame ihneď jasný obrázok, učiníme-li predmetom vyšetrenia príjmy berné a príjmy zo štátnych podnikov. Vyšetrovaní m tým obdržíme číslice, že nie je divu, ked' pri ich zdelení modrá tužka censorova sa v činnosti nezastaví. Nemám času na to, aby so m všetky tie dáta uviedol, stačí však, poukážem-li na pokles výnosu daní obratovej a prepychovej, a zmienim sa len o tom, že výnos z týchto daní bol do l. septembra t. r. o 133 miliony menší, než v roku minulom.

Ostatne pán minister financií sám sa priznáva, že v zápätí krízy hospodárskej nastala kríza i vo finančných veciach štátu na celej čiare. Práve minister financií vo svojom exposé počítal síce ešte s vydobytím berných nedoplatkov, avšak sotva môže byť i jemu pochybným, že nahromadené sumy berných nedoplatkov nebude lzä za dnešných pomerov vydobyť ani použitím brachiálnych moderných exekúcií. Pánu ministrovi financií nebude zbývať než to, aby sa spriatelil s myšlienkou, že na vydobytie berných nedoplatkov márne počítal. Iná je otázka, ako bude môcť štátna domácnosť postrádať viac ako 5 miliardový obnos daňových nedoplatkov. Na tom sa môže zvrátiť snadno celá štátna domácnosť.

S hľadiska posudzovania situácie najtragickejším je to, že pán minister zahraničia líce vo svojej reči, preslovenej vo výbore v týždni minulom konštatoval, že ocítame sa už na najhlbšom bo de krízy, z ktorého vedie cesta k ozdraveniu, a predsa vývoj faktorov hospodárskeho života ukazuje i v dnešných dňoch na tendenciu stále sostupnú. Skúmame-li presne vývoj faktorov hospodárskeho života, prijdeme ku konštatácii, že k tomu hlbokovému bodu dojdeme až za 2-3 mesiace.

Jediným utešujúcim momentom v tomto zakabonenom ovzduší mohla by byť realizácia sľúbenej pôžičky 500 milionov frankov. Avšak vzhladom na to, že pri dnešnom prekotnom vzraste nezamestnaných musíme mať na každý deň pohotovo asi 11/2 milionu korún, i obnos tento bude čoskoro vyčerpaný. Je tiež nepochopiteľné, prečo narazilo poskytovanie tejto pôžičky na prekážky a prečo pôžička 1.6 miliardy korún, sľúbená ešte v máji, nechala na seba tak dľho čakať a prečo sa zcvrkla na menej než tretrou?

Táto úzkoprsosť francúzskej pomoci je tým nepríjemnejšia, lebo podobné symtomy nabývania pôžičiek pozorujeme povšechne i na inej strane. Na pôžičku 250 milionov Kč, žiadanú od poisťovieň súkromných, bolo upísané len 180 mil. Kč, z čoho musím vyvodiť, že ani na úspechy tuzemských pôžičiek nemožno sa už spoliehať úplne.

Z tohoto kaleidoskopicky vystiženého obrázku dát hospodárskeho života je vidno, že predložený rozpočet nespočíva na základoch reálnych, a dnes, kedy nám bude k odhlasovaniu predložený, opiera sa na dáta dávno už prekonané, tak že ako v celku tak i v detailoch stáva sa iluzórnym.

Povinnosťou senátu by vlastne bolo tento rozpočet vrátiť, a keby tu bol pravý parlamentný život, bolo by muselo byť vláde uložené, aby ho znova predložila prispôsobený v novom sostavení dnešným pomerom.

Irealitu rozpočtu môžem však dokazovať nielen uvádzaním číselných dát, ale i jeho duchom a za tým účelom chcem sa zaoberať rozpočtom iba jediného rezortu, a to rezortu vojenského.

Celá výstavba, organizácia a duch našej armády neodpovedajú intenciám, ktorým má byť vojsko do služby postavené. Republika táto bola vyvolána v život tým cieľom, aby ona v znamení mieru ztmelila rôzné národy. K tejto kohézii však bolo by v prvom rade treba naprosto chápavého a smerlivého ducha, inaugurovaného vládami, ktorý by bol povolaný, aby navzájom sblížil národy republiky, národy najrôznejšieho historického vývinu, naprosto rôznych tradicií, sebe cudzích, ba odcudzených. Tento žiadnuci duch však nedostal sa dosiaľ vo vládnutí k moci, a predsa len týmto duchom by bolo možné republiku vnútorne sosíliť a štabilizovať a potom by nebolo treba opierať sa o celé lesy státisícov bajonetov, ako je tomu dnes.

Žial, celý verejný život republiky preniká a drží v objatí istá pseudodemokracia. Táto pseudodemokracia vyplýva z Prahy do celej ríše a odráža sa všade i vo vládnych prejavoch. Toto je tá lžidemokracia, ktorá na vonok, do cudziny prizvukuje neprestajne demokraciu a je jej vyznávačom všade, ale doma, voči menšinám, nikde neuplatňuje zásadu rovnakého nakladania. To je ten duch, ktorý je plný lžihumanizmom, lžipacifizmom a ktorý je hnacou silou i dnešného vládne o režimu, ktorý vylučuje a vyháňa z vládnutia pravé mierové snahy, ktorý samozrejmo involvuje v sebe a produkuje tiež toho militaristického ducha, v jehož dôsledku musíme so žiaľom konštatovať že sa nám podarilo za 13 rokov vybudovať našu ríšu v pravý štát militaristický.

Miliardy pohlcujúce položky vojenského rezortu nášho rozpočtu činia oproti zodpovedným činiteľom ríše ako obžalujúce memento, napomínajúc ich, že ukladajú o existenciu republiky, keď v ťažkej hospodárskej situácii štátu neuľavia na bremenách ľudu tým, že nezredukujú patrične veľastamilionové improduktívné výdavky rezortu vojen kého za účelom záchrany hospodárskej situácie štátu.

Osudy republiky sú konec koncov riadené stranami socialistickými, v prvom rade tedy na ne padá zodpovednosť, že ako strany socialistické, ktoré sú odporcami militarizmu, za dnešnej našej hospodárskej mizerie, v dobe nezamestnanosti státisícov nielen že neobstrihávajú militaristické výhonky, ale ešte odhlasujú tejto vláde skoro dvamiliardové náklady vojenské.

Uvažujeme-li dôkladne našu brannú situáciu, môžme konštatovať, že nás obkľučujú zväčša štáty, ktoré sú naprosto odzbrojené a majú iba docela malé armády žoldnierske, ako sú Rakúsko, Nemecko a Maďarsko. Alebo sú našimi súsedami štáty s námi spriatelené či spojenecké, ako Rumunsko, rešp. Poľsko. Z toho so zdravými smysly môžeme vyvodzovať len to, že tieto v Europe štátu mimo republiky, ktorý čo do situácie brannej bol by v tak výhodnom položení a v tak naprostej bezpečnosti. Naša republika nie je vystavená takmer žiadnemu nebezpečiu útoku. A práve z tohoto dôvodu je naprosto nepochopiteľné, prečo sme predsa ozbrojení až po zuby. Prečo sa musíme pred celým svetom ukazovať v nesympatickej role štátu militaristického? Prečo musíme dnes ťažké stámiliony premárniť, dnes, keď statisíce ľudí v republike v biede živoria?