Stát si ovšem zajistil možnost žádati aspoň z části náhradu státních podpor.

Vložil tedy do zákona ustanovení o t. zv. regresu. Počátek náhrad na anuitní platy státem konané ustanoven byl na dobu, až ceny na trhu bytovém se ustálí, to je po zrušení ochrany nájemníků a měl se pohybovati v mezích činží, jak se na volném trhu bytovém u starých domů vytváří.

Zdálo by se, že stát bude hleděti ve vlastním zájmu co nejvíce přiblížiti dobu, kdy už bude moci regres započíti, neboť anuitní služba státní činí přes 1/4 miliardy.Náš stát je však velký dobrák. Právě tak, jako brání všemožně zvýšení činží ve starých domech, třeba to přináší také stamilionovou roční ztrátu na dávkách, právě tak oddaluje co nejvíce dobu, kdy má započíti regres a kdy státní pokladna by mohla aspoň z části anuitní příspěvek ušetřiti.

Bohužel, ani veřejnost pro nedostatečnou informovanost nevolá dostatečně po provádění regresu, ač by si měla býti vědoma, že to, co stát nevybéře na regresu, musí sama zaplatiti na daních. Můj klub podal resoluci na uplatnění regresu. Ovšem při regresu bude musit býti přihlíženo k tomu, jak velký stavební náklad byl svého času pro garancii uznán, aby byly vyrovnány přímo křiklavé nesrovnalosti v tomto směru. Tam, kde stavebník ještě dobíral, musil by ovšem převzíti značnější část garantované hypotéky. Snad by se mohl o tu věc zainteresovati pan ministr financí, když ministerstvo sociální péče nemá na urychlení věci zájmu. Vidíme, co je tu ještě nevyřešených základních otázek trhu bytového a že, máme-li se dostati k souvislému, plynulému stavebnímu ruchu, je nutno bytovou ochranu zrušiti a spojené s ní otázky vyřeší se pak automaticky samy sebou. Zprávy statistického úřadu prokazují, že zvýšení činže nemůže nijak ohroziti nájemníky v nutných potřebách, neboť vynakládají velkou část svých příjmů na potřeby, které nejsou nezbytné. (Sen. Kindl: Těm nezaměstnaným bude to jedno!)

Index životních potřeb je neobvykle nízký, takže je skutečně velmi vhodná doba ke zvýšení činží. Index velkoobchodních cen za uplynulý rok dále poklesl. Zemědělské plodiny mají v říjnu 1931 index 638.8, textilie 513.8. Celkový index všech potřeb statistikou sledovaných činil v říjnu 1930 798.9, v říjnu 1931 740.3. tedy opět klesnutí velmi značné. Je tedy nejen značná část životních potřeb již pod zlatou paritou, nýbrž i průměrný index odchyluje se již od ní velmi málo. Není tedy zde možno držeti nadále činže tak nízko pod zlatou paritou a dokonce, jak u podporovaných nových domů se to děje, dopláceti na to ze státní pokladny. Je nutno aby konečně uplatnila se zásada, že bydleti je nezbytnost, která musí v prvé řadě býti z příjmu hrazena bez jakékoli cizí pomoci.

Ostatně ve skutečnosti tato zásada právě vyřčená jest uplatněna již u dobré poloviny nájemníků ve Velké Praze. Náš časopis >Domov< přináší právě úvahu, v níž prokazuje, že podle stavu z 1. prosince 1930 je ve Velké Praze pouze 57,4 % bytů z celkového počtu bytů pronajatých pod ochranou. Uvážíme-li přírůstek za léta 1930 a 1931, jakož i to, že ještě značná část bytů je vlastních, tedy ne pronajatých, je jisto, že již více než polovina bytových stran ve Velké Praze si skutečně své byty v plné již hodnotě vyplatí a že těch, kdož požívají ještě výhodu nucených, levných činží, jest již menšina, menšina, která bude přibývajícím stavebním ruchem stále menší a menší. Není možno pro tuto menšinu udržovati stále výjímečné zákony a privilegia.

Jest jisto, že při možném prodlužování bytové ochrany nájemníků bude opět uváděna nezaměstnanost. Nezaměstnanost však není problémem, který by znemožňoval řešení otázky bytové. Velmi značný počet nezaměstnaných je stále jen malým zlomkem počtu nájemníků. Již bylo uvedeno, jak příznivý je přírůstek bytový, zejména v oblastech průmyslových. Měla-li by nezaměstnanost býti skutečně vážným důvodem k dalšímu prodlužování bytové ochrany, tedy ministerstvo sociální péče, které vyplácí podporu v nezaměstnanosti a které také činí návrhy zákonů v otázce bytové, má nebo má míti v tom směru přesnou statistiku. kolik vlastně z těch nezaměstnaných jsou nájemníci pod ochranou Z této statistiky, kterou lze mu snadno a neprodleně opatřiti, jestliže ovšem ještě provedena nebyla, seznalo by se, že nezaměstnaných nájemníků je nepatrné množství, pro které nelze nadále bytovou ochranu udržovati. Nezaměstnanost již u nás nepomine asi nikdy, neboť je nepochybno, že braní podpor vžilo se a ještě se vžije tak, že nezaměstnanost se stává novým povoláním a novým zaměstnáním. Můžeme o té ochotě nezaměstnaných k práci často čísti v novinách. Rozhodně ji nevyléčí navrhovaná 40hodinová týdenní práce, neboť ta je s to způsobiti jedině poklesnutí kupní síly jednotlivce a tím ovšem způsobí další nezaměstnanost interesovaného průmyslu.

Ze statistiky nezaměstnaných dalo by se také vypočísti, jak by rozvinutí soukromého stavebního ruchu nezaměstnanost zmenšilo a co by se na podporách ušetřilo.

Možno tedy právem říci, že celý ten bytový problém, ať již se posuzuje s té nebo oné stránky, není problémem finančním, nýbrž nanejvýše jen finančně technickým. Kdyby zde byla vůle a snaha celý problém řádně a všestranně obsáhnouti, bylo by snadno možno pomocí statistických dat, jež má státní správa k disposici, nebo jež si může snadno a rychle opatřiti, přesně vyčísliti všechny důsledky zrušení bytové ochrany a mohlo by se čeliti všem těm paušálním, ničím nedoloženým námitkám.

Bylo by možno vypočísti, kolik by činila zvýšená činže a jaké by měla důsledky na příjmy státní a obecní. Z částek, jichž se takto nabylo, bylo by možno jedna mnoha osobám opatřiti zaměstnání, jednak vypomáhati v případech nezaměstnanosti. Vyčíslením celkové činže u osob skutečně nemajetných by ukázalo, že neběží nijak o obnosy nepřekonatelné, které by se nedaly uhraditi.

Státní správa je zajisté povinna ve všech těchto směrech parlament informovati. Vždyť každá nová statistika důvody pro zrušení ochrany stále zesiluje. Může proto býti ochrana nadále udržována jedině z důvodů, které se nechtějí veřejně přiznati. (Výkřiky sen. Miku líčka.)

Je totiž smutná pravda, že otázka zrušení ochrany nájemníků se neposuzuje spravedlivě a věcně, nýbrž politicky s ohledem na voliče, a to se ještě přehání. Vyjímaje snad komunistickou stranu, není jediné politické strany, která by nebyla jednou uznala nutnost alespoň náležité úpravy a konečného zrušení ochrany nájemníků. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Pravděpodobně by komunisté hlasovali pro zákon, kterým by se ihned zrušila ochrana pro vrstvy majetné, t. j. s příjmem alespoň 25.000 Kč, jak to tu již bylo prohlášeno. Je jisto, že kdyby byl parlamentu předložen zákon rozumně ochranu rušící, nalezlo by se při jeho projednávání určitě východisko. Bohužel, posud takové předlohy nemáme. Odkládá se to vždycky tak dlouho, aby se pak musilo, nebo mohlo říci, že již to nelze projednati pro krátkost doby a že je nutno dosavadní zákon prodloužiti, jak jsme toho právě teď svědky.

Je to nejlepším důkazem, že věcné důvody zde chybí a že se tedy raději řešení odsunuje, a aby se něco dělalo, doplňuje se alespoň zákon o stavebním ruchu, který však přináší nové zatížení státu.

Ve spojení s úpravou otázky bytové je nutno nezapomínali také na zákon o stavebním ruchu. Zákon tento sice nemůže sám o sobě stavební ruch vyvolati a udržeti, přece však, je-li vzhledem k současným poměrům příhodně upraven, může skutečně stavební ruch velmi podpořiti jak jsme to viděli r. 1927. Poslední zákony o stavebním ruchu velmi silně omezily daňové a dávkové výhody pro novostavby a zejména soukromý stavební ruch téměř již z výhod vyloučily. Jedině družstva mají ještě výhody. I zde je potřebí nápravy, tentokráte u ministerstva financí, které se brání velkým daňovým výhodám novostaveb, takže ministerstvu soc. péče se vždy podaří za chrániti cenné výhody pouze pro družstva, a na soukromníky nezbude skoro nic. (Výkřiky sen. Mikulíčka a sen. Kindla.) Stát vzhledem k hypotékám, jež nutno knihovati, bere nejméně 1% celého stavebního nákladu na kolcích a poplatcích, nehledě na převodní poplatky při parcelacích. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Je povinností vlády, aby neodkládala s konečným vyřízením otázky bytové a s ní související otázky stavebního ruchu. Odkládání může přivoditi neřešitelné komplikace. Kdo má skutečný zájem o náš stát, musí o této otázce, třeba ne sympatické vážně uvažovati a přispěti k jejímu zkoncování.

Nesmí však býti postupováno tak, jako kdyby šlo o kdoví jaký problém. Věc je naprosto jednoduchá. Tak jako u všech lidských potřeb bylo upuštěno od všeho úředního regulování výroby, nákupu a prodeje, jako od zásahu zbytečného a škodlivého, pak je také nutno, aby také v otázce bytové ponechal stát úplně volné pole, jak tomu bývalo před válkou. (Sen. Mikulíček: Ale lichvářům!) Je zákon proti lichvě. Bude-li soukromý stavební ruch podpořen daňovými výhodami, nebude-li poskytováním vedlejších výhod znemožňována družstvům a obcím jeho soutěživost a bude-li zaručena nedotknutelnost soukromého vlastnictví, zvláště domovního.,., (Hluk.Výkřiky.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Neračte vyrušovati!

Sen. dr Havelka (pokračuje):.:, i volná disposice, pak je dostatečná výroba bytů nepochybná a ta se také sama postará o regulaci a úpravu činží, rozhodně lépe, než všechny úřední zásahy a nebude to státi nic. Známe smutné konce býv. bytového úřadu města Prahy, nepotřebujeme opakovati podobné experimenty.

Jedině tenkráte, bude-li se každý sám o sebe starati, ušetří-li obec a stát velikých vydání na zbytečné úřady, bude možné finanční ozdravění a lepší budoucnost jak obcí, tak i státu.

Slavný senáte! Stanovisko k bytovému problému, jež jsem si zde dovolil vylíčiti, je nejen stanoviskem nás, majitelů domků a domů, jimž by se ovšem neprávem mohla v této věci předhazovati předpojatost, ale je to celkem i stanovisko těch, kteří jako praktikové rozumějí bytovému problému rozhodně praktičtěji než teoretikové, neboť konec konců každá teorie je šedá a život jest jiný, je to stanovisko i našich stavitelů, které právě nedávno bylo tlumočeno stavitelem Kloubem a bude ostatně publikováno.

U nás v republice nebude lépe, dokud u nosných pilířů naší republiky nebudou ve skutek přeměněna hesla, (Výkřiky sen. Kindla a sen. Mikulíčka.) a to: u zemědělců: >Sedlák svým pánem na svém gruntě,< a u majitelů domků a domů: >Můj dům, můj hrad.< Proto ruce pryč od těchto nosných pilířů! (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Slovo má dále pan sen. dr Korláth.

Sen. dr Korláth (maďarsky): Ctený senát! Ako v každom roku, tak i teraz bralo parlamentné zastúpenie Maďarstva, osúdeného k osudu menšinovému, živú účasť na rozpočtovej rozprave ako vo výboroch, tak v pléne. Učinili sme to, ač boli sme presvedčení, že na šablono vitej práci, zhotovenej v úradných miestnostiach, nezmeníme nič, lebo tuná je parlamentarizmus, demokraci,a len drahými peniazmi vydržovanou škraboškou na podvázanie cudziny.

Keď i proti tomuto svojmu neochvejnému presvedčeniu odvážim sa predniesť niekoľko poznámok jednak k štátemu rozpočtu, jednak k hospodárskemu, kultúrnemu a sociálnepolitickému pracovnému plánu vlády, činím tak hlavne preto, aby som, ako jeden z vedet maďarských, prešlých ohňom očistca trinástročných skúšok osudu menšinového opätovne vyzval pozornosť väčši nových diktátorov a širého sveta, že tým, čo tu pod heslom demokracie činia, nepohrbievajú len národnemenšinovú existenciu, ale ešte zväčšujú stále viac vzrastajúci chaos na jehož posledný vývoj myslí človek len s obavou. Nech svet vidí a posudzuje!

Zavineným opomenutím a povedzme to zjavne: hriechom tunajšieho vlád neho režimu (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban,), ktorý hriech doznáva plného vyjadrenia i v rozpočte na r. 1932 je, že nečiní ani najslabší pokus o to, aby upokojil národu a ľud, vnútený medzi hranice štátu Československého. A totiž vláda ač cítí nesnádze, vyvolané krízou hospodárskou, a vie, že u súsedov už všetko horí ešte vždy nevzdáva sa svojích odňárodňovacích tendencií. Po dobu trinásť rokov vzala nám dávkou z majetku a pomocou berných exekútorov naše peniaze. S heslom dezindustrializácie vyvolala po čas jednoho desaťročia státisíce zanedbaných, v evidencii nevedench nezamestnaných na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Pozemkovou reformou učinila bežencami tých, ktorí po dobu tisícročia z pôdy sa živili. K vôli národného veľko priemyslu českého rozdrásala naše vrstvu živnostenskú a obchodnú. A všetko to učinila preto, lebo sa honila za utkvelou ideou a snílstvom 14milionového jednotného československého štátu národného. Učinila všetko, aby z Maďarov sem zatvorených urobila najprv žobrákov a potom Čechoslovákov.

Starý to recept, ktorý sa neosvedčil ani v historickej minulosti a neosvedčí sa ani v prítomnosti na utrpenia tak bohatej.

Osudovosť vládneho režimu, citeľná už aj u Čechov, je dnes už zjavná, tak že tiež panujúci český národ octne sa zakrátko tam, kde sme my, menšinoví Maďari, rozdiel je len ten, že my už od 10-12 rokov ocítame sa v stálej kríze. Vládny režim ešte vždy úfa, že na každé zlo najde liek, jestliže v tomto štáte 14 milionov ľudí bude sa vyznávať za čiročistého Čechoslováka, na miesto toho aby riekla: Ty Maďar, ty Nemec, nad hlavami visí nám spoločné nebezpečie, nedebatujme teraz o malichernostiach, je samozrejmým, aby mad'arské dieťa chodilo do školy maďarskej, a pojď, pomôž zažehnať spoločné hospodárske nebezpečie.

Na miesto toho vláda ďalej čechizuje, čím ďalej dráždi bez toho už prepjaté nervy národností a tým napomáha, urýchľuje príchod hroziacej svetovej kataklizmy. Avšak skúmajme jednotlive a po poradí, ako že vypadá tá demokracia, rov noprávnosť tiež v tomto rozpočte. Predo všetkým chcel by som poukázal na to, akým spôsobom bola by mohla československá vládna správa vybudovať i keď už nie raj tak aspoň pevný základ spolunažívania tunajších národov, na ktorom základe dnes opravdu by mohla odložiť starosti národnostné, tak že všetky národy mohly by svoje schopnosti zasvätiť náprave hospodárskych svízelov.

§ 128 a nasl. paragrafy ústavného zákona činia opatrenia o ochrane národných, náboženských a rasových menšín. Tak odst. 2. §u 128 vyslovuje, že rozdielnosť náboženská, vierovyznávacia a ma terinského jazyka nemôže byť prekážkou ani u jediného štátneho občana republiky, zvlášte čo sa týče zamestnania vo verejnej službe.

Jestliže by vládny režim v tomto štáte vážne bral demokraciu a s ňou úzko spojené ustanovenia o ochrane menšín vtedy bol by už dávno previedol práve citované ústavné ustanovenia a postaral sa o to, aby Maďarstvo bolo vo verejných úradoch podľa svojho početného pomeru zastúpené.

Ako je tomu v živote, to vieme. A ako by tomu malo byť, keby sa jednalo spravodlivo, to môžeme vyčítať z rozpočtu. Podľa dát úradnej štatistiky československej činia Maďari v Československu 5,57 % celého obyvateľstva podľa údajov sčítania ľudu z r. 1921. Dáta sčítania ľudu z r. 1930 nie sú ešte známé a preto musíme sa uspokojit so štatistikou starou.

Keby vláda bola brala vážne práve citované ustanovenia ústavného zákona, vtedy personál ústredných úradov utváral by sa dnes takto: z 85 úradníkov civilného oddelenia kabinetnej kancelárie bolo by 5 Maďarov, z 11 úradníkov vojenského oddelenia 1, z 54 úradníkov hradnej správ z 3 Maďari. Z 95 úradníkov posl. snemovne bolo by 5, zo 60 úradníkov senátu boli by 4 úradníci národnosti maďarskej. Dnešná situácia je tá, že v senáte a posl. snemomi nieto nikoho, kto by preložil do maďarčiny návrhy, márne sme to stále požadovali.

Zo 139 úradníkov ministerského predsedníctva malo by byť aspoň 8 úradníkov národnosti maďarskej. Ministerstvo vecí zahraničných má 505 zamestnancov, z tohoto počtu malo by tam byť podľa početného pomeru najmenej 28 úradníkov maďarskej národnosti. Z 302 úradníkov na vyslanectvách patrilo by Maďarom aspoň 17 miest a z 398 úradníckych miest na konzulátoch najmenej 19 miest.

V ministerstva náradnej obrany a u armády koná službu 19.539 generálov, dástojníkov, lekárov, zverolekárov, atď. a gážistov mimo hodnostnej triedy. Per centuelne náležalo by Madarom najmenej 900 miest. Ministerstvo národnej obrany a vrchné veliteľstvá vyživujú však mimo toho ešte 3050 civilných osôb, a tu by muselo dostať miesto ešte asi 170 i Maďarov.

V ministerstve vnútra ako ústrednom úrade je teraz systemizované 299 miest, z čoho 16-17 miest náležalo by Mad'arom. Z 347 miest četníckeho oddelenia malo by byť 20 miest obsadené četníckymi dôstojníkmi maďarskej národnosti. Medzi 593 úradníkmi zemského úradu podkarpatoruského v rámci rezortu vnútra malo by byť 30 úradníkov maďarských a z 2.964 úradníkov zemského úradu slovenského malo by byť 195 Maďarov. Z 8.846 zamestnancov, umiestených v okresných úradoch, muselo by dostať chleba 460 ľudí maďarskej národnosti. V statu 800 osôb policajných riaditeľstiev malo by mať miesto 46 Maďarov podľa ústavného zákona a z 1.025 civilných policajných strážnikov mali by mať Maďari 60 miest a zo 6.646 stej nokrojovaných strážnikov mali by mať Maďari 350 miest. Status četnícky, počítajúci 12.609 osôb mal by slabo počíta júc zaopatriť najménej 650 jednotlivcov maďarskej národnosti.

Zo 134 úradníkov ministerstva spravedlnosti malo by byť Maďarov 7-8, keby tu bola vážna demokracia. V statu vrchného súdu v Bratislave, čítajúcom 1.574 osôb, náležalo by sudcom maďarskej národnosti 80 miest a vo sväzku vrchného súdu košického z 874 miest náležalo by Maďarom 48-50 miest. Pri riaditeľstvách väzníc je zamestnané 467 osôb; z týchto malo by byť Maďarov 30 a vo správach ústavov pre disciplinovanie mládeže je zamestnané 122 osôb, z týchto malo by byť Maďarov 8-9.

A tu je to maličké ministerstvo unifikačné so svojimi 50 úradníkmi, z ktorých by museli byť tiež 3 národnosti maďarskej.

V ústrednom úrade ministerstva školstva je zamestnané 375, v referáte na Slovensku 165, v referáte v Podkarpatskej Rusi 14, dohromady tedy 557 úradníkov, tu náležalo by Maďarom 26 miest. U školských inšpektorátov na Slovensku je 121 úradníkov, z toho pripadalo by Maďarom 7-8 miest a u týchže úradov v Podkarpatskej Rusi pripadalo by z 28 úradníckych miest najmenej 2 Maďarom.

Z 355 miest vedúcich úradníkov slabo počítajúc patrilo by nám 19 miest, a z 272 profesorov a učiteľov škôl zeme delských malo by byť 15 Madarov. Z inženierov vo službe vodohospodárskej, počtom 526, náležalo by 30 miest maďarským inženierom. Operáty zemedeľské zamestnávú 185 osôb, i tu by malo bvť 10 maďarských jednotlivcov technicky vzdelaných. Zo 157 zamestnancov v hrebčincoch náležalo by maďarským občanom 8-10 miest a z 324 osôb, zamestnaných v zemedelskom pokusníctve patrí Maďarom 18-20 miest. Z 263 štátnych zverolekárov malo by byť 15-16 zverolekárov maďarkej národnosti. V lesníctve je zamestnané 245 osôb, z týchto by malo byť 15 Maďarov. Štátny pozemkový úrad dáva výživu 568 jednotlivcom a tu by malo dostaď chleba aspoň 30 Maďarov. Ministerstvo obchodu a živností zamestnáva 602 osôb, z ktorých by malo byť aspoň 36-38 maďarských mladíkov. Patentový úrad, pôsobiaci vedľa ministerstva obchodu, zamestnáva 122 osôb, z ktorých by malo byť Maďarov 7-8, veď však i mnohí z Maďarov prihlašujú značný počet patentov.

Ministerstvo verejných prác zamestnáva v ústredí, v cejchovnej a uncovnej službe, v geologických, radiologických a iných ústavoch, na banských kapitanátoch 2.395 osôb. Z toho 130-140 miest patrilo by Maďarom.

V ministerstve pôšt z 441 miest nále žalo by Maďarom 25, a zo 683 miest ministerstva železníc patrilo by im 40. Avšak pošta poskytuje živobytie 34.720 osobám, a železnice 148.461 osobám, a tedy u pošty malo by byť umiestené aspoň 1.800 a u železnic, slabo počítajúc, najmenej 8.000-8.500 Maďarov. Avšak tiež u poštovej sporiteľne, kde je 2,394 zamestnancov, malo by byť zamestnané 150 Maďarov.

Ministerstvo sociálnej pečlivosti zamestnáva v ústredí 367, v ústavoch soc. pečlivosti 99, u živnostenských inšpektorátov 128, pri pečlivosti o válečných invalidov 198 osôb, dohromady 792 osôb, i tu by malo byť zamestnané 45 až 50 občanov maďarskej národnosti.

Z 90 zamestnancov malého minister stva zásobovania malo by byť 4-5 Madarov.

Ministerstvo verejného zdravotníctva zamestnáva v ústredí, v službe verejného veterinárstva, v službe verejnej hygienie, v ústavoch výskumných, lekárnických, zubných a iných úhrnom 450 osôb. Z toho lekárom maďarskej národnosti patrilo by 25-30 miest:

Zo 620 úradníckych miest ministerstva financií patrilo by Maďarom 31, a zo 467 miest revizného oddelenia 25 miest.

Z 3.252 úradníckych miest finančných riaditeľství náležalo by Maďarom 170. V berných úradoch je systemizované 5.454 miest, a Madari by zasa mali právo na 290-300 miest. Personál colných úradov len na Slovensku a Podkarpatskej Rusi skladá sa zo 186 jednotlivcov, i tu by sa malo dostať Madarom 10-12 miest. V katastre dane pozemkovej pracuje 1.278 osôb, z ktorých by maľo byť 75-80 Maďarov. Počet personálu dô chodkovej kontroly činí v celej republike 2.127; i tu by malo byť umiestené 115-120 Maďarov. Z počtu 6.064 finačnej stráže náležalo by Maďarom skrov nepočítajúc 330-350 miest. Avšak i zo 161 miest riaditeľstva štátneho dlhu patrilo by Maďarom 10 miest.

Zpomedzi štátnych závodov zmienim sa len o personále tabákovej režie počtom 721 osôb; tu by malo byť 38-40 Maďarov. Ale sú ešte štátne zemedelské a lesné statky, štátne doly, štátne kúpele, správy a personál fondov melioračných, vodohospodárskych, cestových a pre umelé hnojivá.

Nač by som však púšťal sa do podrobností. Tu je vaša úradná štatistika, dľa ktorej do 15. februára 1921 bolo v aktivnej štátnej službe 504.536. Táto číslica vždy sa len zvyšovala. To je vedľajšie, ve zmime za podklad stav z r. 1921. Podľa početného pomeru Maďarov bolo by muselo byť vo štátnej službe 28-30.000 osob.

Vezmeme-li však za podklad štátny rozpočet, sostavený vámi na r. 1931, vidíme, že osobné výdavky činia 4 miliardy 200,872.400. Nieje-li rovnoprávnosť národných menšín s ostatnými národy bájkou, ale skutočnosťou, tak by to zna menalo, že z osobných výdajov státneho rozpočtu pripadalo by 5,7 % t. j. 239 mil. 404.000 Kč štátnym úradníkom maďarskej národnosti. Avšak vyvodzujúc ďalej túto myšlienku znamenalo by dodržovanie tejto minimálnej miery národnej rovnoprávnosti i to, že z tohoto takmer štvrťmiliardového obnosu kupovali by maďarskí zamestnanci svoje šatstvo, odev a potraviny u maďarského obuvníka, maďarského krajčíra, maďarského maloroľníka a maďarského obchodníka, a títo gazdovia a obchodníci vrátili by tieto peniaze štátu v daniach, čoby malo v zápätí rozmach hospodárskeho života menšinového Madarstva a i keby tento hospodársky život v dobe dnešnej vše obecnej svetovej hospodárskej krízy ne bol kvetúci, ale zaiste bz nebol ani tak mrtvý, akým je vo skutku dnes. A tak to trvá už 13 rokov.

Vždy len platíme a náš národ nikdy nedostane nič nazpäť. Avšak ani druhú stranu mince ne smieme podceňovať. Ako som shora presnými výpočty ukázal, náleží Maďarom toľko miest verejných zamestnancov, že by sa vo, všetkých oddeleniach toho najmenšieho a i najväčšieho ministerstva dostalo Maďarom aspoň po jednom referentskom mieste a pojed nom mieste sriadeneckom pre osobu maďarskej národnosti. Ako ináč by vypadala situácia, než dnes a opravdu priblížila by sa demokratickej rovnosti, keby v ministerstve obchodu a v ostatných centrálnych úradoch riekneme dr Fekete, dr Szabó, inž. Kovács atď. referovali o štátno-občianskych, koncesných, invalidných, štátne-podporných atď. žiadostiach Kiss Ferencza, Nagy Pétera atď., ktorí referenti vidiac maďarské méno na akte nepovedali by sakra Maďar môže makať jedon, dva roky, ale s láskou ujali by sa veci žiadateľa. Vaša demokratická rovnosť sahá len potiaľ, že vojína Kiss Ferencza pochybnej štátnej príslušnosti postavíte pred guľku vraha a lupiča Leciána, a potom nešťastnej obeti postavíte,mnamorovú dosku v Baktipuste na štátné útraty, avšak rodičov ubohej obeti pre nedostatok štátneho občianstva snáď ešte i dnes šikanujete a neuznávate ich za svojich.

Pánovia, my nechceme nič z tej demo kratickej rovnosti, ktorá rozdeľuje len smrť rovnou mierou, my požadujeme naše právo a našu účasť na živote a zo životných možností. Maďar nikdy sa ne vzdal svojho práv a ani navzájom voči sebe ani vači Habsburkom, ktorí boli mocnejší. Vy máte vo správe vodu a pramene života a uzavierate-li tieto pra mene Maďarom na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, nabíjate tiež život celeho štátu. Snád do určitého času a hodiny sa vám zdá, že je viac vo váš prospech, vyhodíte-li poctivých maďarských úradníkov na dlažbu, aby ste umožnili život českým beamtrom, avšak budú-li požadované účty, môže to mať potom katastrofálné výledky pre český národný imperializmus.

Nie je mojou vecou obhajovať záujmy Rusínov a Slovákov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, avšak toľko musím konštatovať, že Moloch českého im perializmu vytlačil z úradov slovenských a rusinských bratov práve tak ako Maďarov. Ponechávam svojím rusinským a slovenským kolegom, aby to to vynulovanie ciferne zistili.

Práve tak mimochodom sa zmieňujem o tom, že z vecných výdajov štátneho rozpočtu, a tedy z 5.255,089.600 Kč na dodávky papiera, písacich prítrojov,stejnokroja a iných hmotných potrieb náležalo by taktiež 5,7 % živnostiam a obchodom maďarskej národnosti, čo by zasa znamenalo novú štvrtmiliardu.Konečne len krátko zmienim sa o tom, že tieto moje výpočty vzťahujú sa len na štátnych zamestnancov a na štátné dodávky.

Avšak vy držíte v rukách tiež obecné a oksesné samosprávy, kde,nás pri osobných a vecných výdajoch zasa pripra vujete o našu oprávnenú účasť, o naše právo do čiastky zasa najmenej pol miliardy Kč.

Vidíte, pánovia, v tom starom Maďarsku vyhlásenom feudálnym, reakcionárskym dostala sa inteligencia národností k pozíciám, moci a ku chlebu a obsadzovala tie najprednejšie spoločenské postavenia. Vy ste dali iba právo volebné, avšak odnímate nám právo k postave niu, k moci a ku chlebu. Radšej nám ve zmite z časti alebo úplne právo volebné, ale dajte nám právo k našej maďarskej národnej kultúre, k pozíciám nám pri slúchajúcim a ku chlebu. Alebo aspoň, keď už nám nedáte nič, tak nás nechajte žiť na našej otcovskej póde.