Štrbské pleso má také potíže komunikační. Všichni příslušní činitelé by se měli spojiti k odstranění všech nedostatků. Štrbské Pleso toho zasluhuje a odmění se za péči jemu věnovanou.

Někdy i domnělá maličkost vadí. Není jistě ani Štrbskému Plesu ku prospěchu, když známý polský profesor a dobrý náš přítel Myslakowski si postěžuje, že knihovna na Štrbském Plese je ubohá. Také na Štrbském Plese nesvítí vždy slunce, také tam někdy prší a někdy vytrvale. Tu se rádo čte. Ale když není co. Také jinde je tomu tak. Na knihovny si správa lázní právě nepotrpí. Na Smerdžonce na příklad mají knihovnu o 11 svazcích. (Sen. Pánek: To jsou Pečírkovy kalendáře! Veselost.) Pro přitažlivost Štrbského Plesa nutno učiniti vše, nutno nejen přilákati cizince, ale umožniti návštěvu i domácím turistům. (Sen. A. Novák: Slovák žádal o rozpočtovém výboru, aby byly zrušeny výhody turistické, aby tam cestoval jen ten, kdo to může dělat!) To je ovšem naprosté nepochopení. Vítám proto opatření státní železniční správy, která chce umožniti turistický ruch zlevněním zpátečních lístků. Prosím o podporu ještě intensivnější.

Státní podnik v Tatranské Lomnici bude trpěti konkurencí soukromých pensionů, které tam rychle vyrůstají a rozrůstají se v nečekané míře. Aby obstál, musí dostati atrakci, která by přitahovala cizince, aby oni nahradili úbytek domácích návštěvníků, kteří se postupem budou stěhovati do levnějších pensionů ostatních. Takovou atrakcí má býti lanová dráha na Lomnický Štít. Snad státní správa sama nebude chtíti nebo nebude moci pouštěti se do tohoto podniku, nechť však neodmítne spoluúčast ani vydatnou pomoc akvisiční a propagační.

K tatranským potřebám chtěl bych ještě dodati, že je nejvýše nutno a potřebno, aby byla dobudována skvělá cesta slobody z Matliar dále až do Javoriny na polské hranici, aby se tam připojila na dobře vybudovanou polskou silniční síť tatranskou.

Ani Lubochniu, Herlany a Smerdžonku nelze ponechati jejich osudu a odepírati jim pomoci. Snad by se doporučovalo otevříti Smerdžonku i v zimě, jak je tomu u podobného podniku na polské straně, aby zimní období doplnilo těmto malým, ale útulným lázním to, co jim pro nepatrný rozsah jejich nemůže dáti sezona výhradně letní.

Mluvíme-li už o rozpočtu podniku státních lázní, dovolte, abych upozornil ještě na zjev, který se vrací rok co rok: na pasivitu hospodářství připojeného k ně kterým podnikům. Vlastní hospodářství má Tatranská Lomnice, Lubochnia, Sliač a Herlany. A všechna jsou pasivní, celkem částkou 64.300 Kč. Také podle závěrečného účtu na r. 1930 byla tato hospodářství pasivní, a to částkou 67.800 Kč. Snažil jsem se přijíti této, přiznám se, pro mne nepochopitelné věci na kloub. Bylo mi řečeno, že práce konané pro státní podniky tím neb oním hospodářstvím neúčtují se hospodářství k dobru a podniku lázeňskému k tíži. Bylo by to nesprávné a zkreslovalo by to skutečný obraz hospodaření jak v podniku lázeňském, tak také v podniku hospodářském. Prosím, aby této otázce věnovala státní správa také pozornost.

Slavný senáte, jestli kde, tedy jistě v podniku rozhoduje v prvé řadě řádná, spolehlivá, cílevědomá správa a její dobrá organisace.

V debatě o rozpočtu na rok 1930 uvedl jsem s tohoto místa řadu výtek a žádal jsem p. ministra o vyšetření. Mé výtky, rázu čistě věcného a neosobního, třeba nebylo lze se uvarovati poukazu na osoby, byly přijaty různě zasvěcení je potvrzovali, jiní nevěřili. Nevím, na které straně byl p. ministr dr.Spina, ale změny a organisační opatření, která učinil v poslední době ve svém resortu, jsou zajisté potvrzením (Sen. Pánek: Že jsi měl pravdu!) tehdejšího mého stanoviska, aby nebyly neslučitelné funkce soustřeďovány v jedné osobě, i výtek mnou přednesených. Věřím, že p. ministr provede reorgansaci do konce a tak, aby to plně vyhovovalo potřebám podniku státních lázní. Sluší mu za to poděkovati. (Výborně!)

Slaný senáte, paní a pánové, dovolte, abych na konec uvedl některá desideria druhého hlavního města Brna a poprosil všechny rozhodující činitele o pochopení pro jeho potřeby. Neznáme na Moravě separatismu ani nepřízně ke Praze. Praha také, budiž to řečeno s uznáním pro její representaci, nijak nepodceňuje počinů, které v poslední době tolik rozvířily hladinu veř. mínění v Brně a které také skutečně město Brno hospodářsky poškodily.

Prosím, aby nebylo Brnu bráno, co mu bylo dáno po převratě proto, že se uznala potřeba a nutnost zabezpečiti český ráz Brna a umožniti mu, aby mohlo nésti náklady svého místního převratu, který byl přece také součástí převratu státního, a to částí velmi dokumentární.... (Výborně!) Přerod německého Brna v Brno české byl spojen se značnými obětmi hospodářskými, na radnici nebylo jediného českého úředníka a zřízence, i městští dělníci musili býti Němci! Bylo potřebí přijati úředníky a zřízence české národnosti, pensionovati ty, kteří neovládali aneb jen nedostatečně ovládali státní jazyk. Čeští úředníci nemohli býti začátečníci, musili býti převzati úředníci zkušení ze státních, samosprávných nebo soukromých služeb. Jako u státu! Náklad personální tím velmi vzrostl a ještě více náklad na pense, který např. v rozpočtu na rok 1931 je 11,263.000 Kč, čili 9 % celého rozpočtu obecního per 123,600.000 Kč. Při tom se nepostupovalo ani lehkomyslně, ani brutálně, vždyť ještě dnes je na brněnské radnici z 840 úředníků 618 Čechů a 222 Němců, ačkoliv při 20 % něm. obyvatelstva dnešního Brna by mělo býti čes. úřednictva 672 a Němců toliko 168. Vezmeme-li v počet jen úředníky pragmatikální, je poměr ještě daleko horší: je tu 35 % něm. úředníků a ve vyšších plat. stupních je to opět horší, nežli u kategorií nižších.

Další velmi značný náklad si vyžádalo české školství - nebylo v Brně jediné české měšťanské školy, dnes je jich 20; nebylo jediné čes. veř. školy mateřské, dnes je jich 21; obecných škol českých bylo 9, dnes je jich 35! České školství nebylo lze zříditi pouhou přeměnou německých škol ve školy české: to znemožňovala dislokace školních budov i národnostní rozvrstvení žáků a rozdělení podle bydliště.

Počítá se, že z titulu národnostního převratu je město Brno zatěžováno ročně částkou nejméně 15 mil. Kč.

A tu, sotva město uvedlo své finance jakž takž do rovnováhy, počínají se stěhovati průmyslové podniky z Brna do Prahy: nejdříve Vítkovické železárny fy Kern, pak bři Guttmannové, po té Báňská a hutní společnost se sdruženými podniky; městu Brnu tak uniká na obecních přirážkách kol 3 mil. Kč ročně. K tomu přistupují i důsledky hospodářské krise, vždyť Brno je městem textilních továren a kovoprůmyslu. V obou oborech pak řádí krise nejhůře. Řada podniků zanikla, řada je v likvidaci. Nové ztráty pro město!

Nedivte se, když se pak vyskytly zprávy a měly vážný podklad! že se má z Brna stěhovati i Zbrojovka, čímž by Brno ztratilo na přirážkách opět na 1/2 mil. Kč, že trpělivost byla u konce a že se veřejné mínění ozvalo.

Sotva bylo toto nebezpečí zažehnáno věřím, že navždy, vždyť pro ponechání Zbrojovky v Brně nemluví toliko hospodářský zájem města, ale daleko srozumitelněji strategický zájem státu! Už se opět vynořily obavy, že se uvažuje o možnosti zrušiti Vysokou školu zemědělskou v Brně a spojiti ji se zemědělským oddělením čes. vys. školy technické v Praze! (Sen. Pánek: Ale 2 vysoké školy zemědělské je přece jen trochu mnoho!) V dalším ještě o tom něco řeknu. To semklo v Brně všecky politické strany dohromady!

Paní a pánové! Brněnská vysoká škola zemědělská v Brně byla jako jediné samostatné vysoké zemědělské učiliště v republice zřízena zákonem ze dne 24. července 1919. Tento zákon stanoví v § 3 výslovně: >Úplná výprava vysoké školy zemědělské v Brně, se všemi ústavy, zejména demonstračním statkem, školním revírem a pokusnými poli, jakož i její konečné trvalé umístění ve vlastních účelných budovách, staniž se nejdéle do konce roku 1930. Přes toto výslovné znění zákona nemá tato vysoká škola jediné vlastní budovy a je umístěna v najatých místnostech zemských, část v ústavě nevidomých a část v sousední budově výzkumných ústavů zemědělských za roční nájemné 730.000 Kč, které pak platí stát zemi. Trpí tím ovšem i ústav nevidomých, slepí chovanci jsou nuceni za každého počasí choditi do vzdálené školy a ovšem neméně i zemské ústavy výzkumné. Umístění jmenovitě v ústavě nevidomých je neudržitelné, jak se brněnští poslanci a senátoři pře svědčili na vlastní oči. Je to prostě paskvil nedůstojný státu a výsměch nejprimitivnějším požadavkům hygienickým. To uznala také komise zemského úřadu už dne 23. září 1929. Pro novostavbu je už také vyhlédnuto vhodné místo v sousedství vysoké školy zvěrolékařské, což by se mohlo velmi dobře hoditi i oběma školám i státu při opatřování takových zařízeni, která by mohla býti oběma školám společná! (Sen. Pánek: Společné semináře! Hlas: Tak jest!) Profesorský sbor vypracoval už také úplný stavební program.

S uznáním dlužno konstatovati, že přes všecky překážky a nedostatky byly ústavy této školy usilovnou snahou učitelského sboru vybudovány po vnitřních stránkách vědecké a vyučovací agendy co nejlépe a nákladem poměrně nepatrným; velkou část sbírek po mnohé stránce jedinečných získal sbor dary aneb opatřili je profesoři prací svou a svých asistentů. Jest jistě na místě, aby bylo aspoň nyní dbáno zákona a použito příslušné částky z fondu 900 mil., určeného na vybudování vysokých škol pro tuto školu tak, aby bylo lze potřebné budovy postaviti co nejdříve! To je nejlepší způsob, jak rozptýliti obavy, že škola bude zrušena!

Po vybudování volá v Brně ovšem ne jen Vysoká škola zemědělská, volá po ni i Masarykova universita i česká technika. Vybudování filosofické fakulty jest uznanou nutností, otázka vybudování fakulty lékařské spolu s klinickou nemocnicí je předmětem denních rozhovorů těch, kteří hledají na klinikách pomoci. Umístění ústavu architektury při české technice je prostě nemožné, když už tam nemohla vydržeti obchodní akademie a bylo pro ni nutno postaviti vlastní budovu na stěhovala se do vyklizených místností vys. škola technická se svou architekturou.

Brno potřebuje nezbytně budovy pro universitní knihovnu, nebo ještě lépe z důvodů úsporných společnou budovu pro knihovny všech brněnských vysokých škol. (Tak jest!) Dnešní stav je přímo křiklavý: den jak den stojí před vchodem do místnosti knihovny v zemském domě fronty studentů, aby urvali pro sebe místo!

S potěšením jsme četli v rozpočtu zprávu, že se má konečně v Brně přikročiti ku stavbě budovy pro pokračovací školy. Nebude to ovšem budova jen pro tyto školy, bude sloužiti státu, zemi i obci. V budově bude umístěn Zemský ústav pro zvelebování živností, umělecko-průmyslová škola, stav. odd. průmyslovky a živnostenské školy pokračovací. Podmínky pro vlastní budovy živnostenských škol pokračovacích jsou tu jistě: Brno má celkem 116 pokračovacích škol s 8.389 žáky. Nic nestojí v cestě, aby se počalo s budováním v r. 1932, je tu i stavební program i plány.

V rozpočtu ministerstva spravedlnosti je zmínka o potřebě stavby budovy pro nejvyšší soud a pro krajský soud trestní v Brně. O otázce budovy pro nejvyšší soud je už trapno mluvit! Pan ministr spravedlnosti chtěl letos určitě klásti základní kámen pro tuto budovu. Nevím, které temné síly (Sen. Pánek: Finanční síly!) oddálily tento slavnostní okamžik tak, že už přestáváme věřit, že vůbec k němu jednou dojde. To nebyly finanční síly, myslím, že ty důvody byly také ještě někde jinde! Proslýchá se, že je prý už definitivně rozhodnuto o stavebním programu i o stavebním místě. Doufáme tedy, že už konečně dojde aspoň k definitivnímu zadání stavebních plánů, ač-li věc opět neoddálí celkové řešení nového akademického náměstí, kde má budova státi!

Pro krajský soud trestní není však dosud učiněno ničeho. Prosím pana ministra spravedlnosti, aby i tato otázka byla urychleně projednána. Kdo zná dnešní umístění tohoto soudu v Brně na Cejlu, přizná, že by takové umístění nějakého soudu člověk marně hledal v celé Československé republice.

K poplašným zprávám o odstěhování Zbrojovky a zrušení zemědělské vysoké školy přidružila se v poslední době pověst o zrušení pobočného ústavu poštovní spořitelny a ředitelství stát. drah v Brně. Věřím, že jde skutečně jen o pověsti! O pošt. spořitelně věříme to tím spíše, že p. ministr v rozpočtové debatě ve výboru senátu uznal potřebu pošt. spořitelny i na Slovensku, ohledně ředitelství stát. drah věříme prohlášení p. ministra, že by zrušení ředitelství nepřipustil. Ovšem tuto důvěru nám hodně zakalil fakt, že byla zatím z Brna přeložena do Prahy tiskárna železničních jízdenek a sklad tiskopisů. Prý z důvodů úsporných! Máme o těchto úsporných důvodech jisté pochybnosti! Jaká pak úspora, když personál, který byl při tiskárně zaměstnán, musil býti umístěn v jiných odděleních, kde ho nebylo potřebí! To není přece úspora, když jeden referent uspoří ve svém oddělení, ale když tato úspora se objeví v jiném odboru jako zatížení! Při tom ovšem nutno míti ještě na paměti, že úspory má býti docíleno racionalisací provozu, což bude jistě vyžadovati větší investice na zařízení a zdokonalení. Budeme bedlivě sledovati tento úsporný pokus a pátrati, zdali za tímto pokusem neskrývají se důvody naprosto jiné.

Pan ministr železnic by mohl nejlépe odstraniti naši nedůvěru, kdyby dal po pud k tomu, aby se konečně hnulo s otázkou vybudování nového nádraží v Brně a s tím ruku v ruce také s otázkou budovy pro brněnské ředitelství státních drah. Kromě zaměřování nového nádraží neděje se tu nic a také tu to nějak vázne.

Slavný senáte, to nejsou všechny bolesti naše v Brně. Mohl bych ještě mluviti o lesní reformně, která nás sklamala úplně, nebo o údolní přehradě na řece Svratce u Kniniček, která má pro Brno neocenitelný význam, poněvadž Brno postrádá větších toků, přípravné práce se tu opět zpozdily aspoň o rok, ale bylo by toho snad už přespříliš. Chci na konec jen poznamenati, že tu nejde o požadavky nové a že téměř o všech se činí v rozpočtu zmínka. Brněnští poslanci i senátoři všech stran podporují solidárně všecky tyto odůvodněné požadavky. Věřím, že najdeme pro ně pochopení u celého senátu i u všech vládních činitelů, jmenovitě v dnešní době, kdy je potřebí tolik podnikat, abychom zdolali nezaměstnanost, která je v Brně obrovská. Věřím, že, pokud to dovolí dnešní těžká doba, pro jejíž nesnáze máme plné po chopení, nebudeme sklamáni.

Věřím, že Brno nebude odstrkovaným děckem macešiným, nýbrž děckem milovaným a podporovaným tím více, že je slabé a pomoci potřebné. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. Pocisk.

Sen. Pocisk: Slávny senát! V súvislosti s dnešnou hospodárskou krízou mnoho sa hovorí a píše o novelizácii poistenia, ktorá samozrejme má byť prevedená na úkor poistencov. U príležitosti debaty o vládnom prehlásení v posl. snemovni zaoberal sa p. posl. Staněk hospodárskou krízou a v jeho referáte zmienil sa tiež obšírne o novelizácii sociálneho poistenia a zdôraznil, že je zapotreba zostriť kontrolu, previesť úspory a urýchlene predložiť novelu, ktorá by odbúrala ne udržiteľné dávky nemocenského poistenia a snížila režiu, lebo len tak je možné docieliť hospodárskej sebestačnosti v tomto dôležitom odvetví a umožniť nosi teľom tohoto poistenia jeho udržanie. Zmienil sa tiež o poistení bratrských pokladieň, ktoré sú pasívné údajne s troma miliardami Kč. Taktiež tajomník sväzu nemeckých priemyselníkov dr Stellwag na schôdzi, konanej nedávno v Rímárove, vytýčil tieto požiadavky pre sanáciu nemocenského poistenia, ktoré znejú následovne:

1. Vyplácení nemocenského budiž sníženo místo dosavadních 52 týdnů na 26 týdnů.

2. Kdo žádá lékařského ošetření, ať pojištěnec nebo příslušník rodiny, musí zaplatiti polatek Kč 4.

3. Za každý recept musí se rovněž připlatiti Kč 4.

4. Karenční doba při neschopnosti ku práci, při níž se nemocenské nevyplácí, budiž z dosavadních dvou dnů prodloužena na 4 dny.

5. Nezaměstnaní, kteří onemocní v ochranné lhůtě, obdrží pouze lékařské ošetření a léky, ale musí na místě Kč 4,- zaplatiti Kč 6,- za lístek k lékaři a tolikéž i za recept.

6. Okruh příslušníků rodiny budiž podstatně snížen.

7. Kolektivní smlouva úředníků nemocenských pojišťoven nechť je zrušena.

A konečne v posledných dňoch podali návrh zákona páni senátori republikánskej strany, ktorým sa upravujú pomery v Ústrednej sociálnej poistovni a v okresných sociálnych poistovniach.

Tieto nárazy na sociálne poistenie predosielam preto, poneváč chcem sa obšírne zaoberať celým naším sociálnym poistením.

Nervóza zachvátivšia celý svet, trpiaci hospodárskou krízou, dolieha na všetky inštitúcie, ktoré sní produktom spoločenského žitia. Je pochopiteľné, že oné zariadenia, ktoré i za normálnych pomerov dostávajú sa do súkolia výrobného procesu a spoločenského žitia, tým viac trpia, jestliže v spoločenskom zriadení a hospodárskom živote dojde k poruchám. Nie je preto divu, že sociálne poistenie, ktoré nielen u nás, ale vo všetkých štáhoch, kde je zavedené, je výslednicou úporného zápolenia nielen politických strán, ale riekol by som, priamo svetového názoru, musí nezbytne nutne zrcadliť na svojom vývoji a na postavení verejnej mienky k nemu každú etapu háspodárskeho života.

Súčasná doba, kde ako sa zdá, dochádza k prehodnoteniu hodnôt, pochopiteľne nezostala bez vlivu na vývoj sociálneho poistenia a nielen že dolieha na jeho prevoz, ale prináša nové podnety stúpencov určitých skupín, ktoré dožadujú sa uplatnenia svojich názorov cestou zákonodarnou. Skupina zamestnávateľská, ktorá v dnešnej hospodárskej kríze tak ako dosiaľ za všetkých hospodárskych porúch, ktorých sme boli svedkami, alebo o ktorých nám vypráva historia, hľadá záchranu vo snižovaní výrobných nákladov, poneváč podľa ich názoru len neprimerané výrobné náklady spôsobujú drahotupráduktov a nemožnosť konzumu, prirodzene vidí v sociálnom poistení zaťaženie výroby a vo svojej krátkozrakosti zaťaženie zbytočné. Tých požiadavkom je odbúrať výdavky na sociálne poistenie bez ohľadu na to, že dávky v dôsledku toho je nezbytne nutno redukovať. Na druhej strane pracujúca trieda, ktorá za doby hospodárskej krízy v prvom rade na svojom tele uciťuje nepriaznivé dôsledky hospodárskych porúch, ukazuje na nedostatočnosť dávok a najmä na dlžobu ľudskej spoločnosti, ktorá síce dovoľuje a honosnými slovami, bohužial len slovami, propaguje vzrast počtu obyvateľstva, vidiac v prírastku bezpečnejšie zaistenie svojej existencie a táto spoločnosť, ktorá neskrblí chválou materstva, vynášaním nezbytnej potreby pečlivosti o zdravie národa, zdravých vojakov, ktorí by obhájili pozemské statky proti nepriateľovi zovnému i vnútornému, táto spoločnosť odpiera pracujúcemu ľudu právo na prácu, nepriznáva mu minimálny nárok na zachovanie holého života a nič sa neohliada na to, vykazu je-li celé tisíce rodin z úrovne ľudskej, jestliže nie je zaistenými osobný prospech a zisk z podnikania.

Je nesporné, že celé sociálne poistenie bude museť byť v dohľadnej dobe navelizované, a to nielen nemocenské, starobné a invalidvé, ale tiež poistenie úrazové. Niekoľko ročná prax ukázala, že zákon č. 221 z r. 1924 a novela zákona č. 184 z r. 1928 boly robené za docela iných podmienok a predpokladov, aké sa po stupom doby vytvorily. Oba tieto zákony boly robené a do života uvedené v dobe, keď soc.demokratické strany boly oslabené a keď komunistická strana k radosti meštiackych strán a samozrejme na škodu robotníctva viedla proti soc. demokratom ten najurputnejší boj. Zástupcovia soc. demokratických strán v obyvdoch zákonodarných sboroch a tiež aj na slovo vzatí odborníci varovali meštiacku koalíciu pred zhoršením zákona o sociálnom poistení, ale tohoto varovného hlasu sa nedbalo a pre túto povedal by som, reakcionársku neústupnosť musia dnes okresné nemocenské poistovne a hlavne poistenci niesť následky. Hlavne na Slovenku sa následkom tejto novely zákona nemocenské poistenie do značnej miery zhoršilo. Ačkoľvek zákon čís. XIX z r. 1907 uviedla do života maďarská reakcionársko-oligarchistická vláda, vyhovoval tento zákon nesporne podmienkam modernej doby. Na základe tohoto zákona maly nemocenské pokladnice možnosť nielen vyhovovať zákonitým podmienkam, ale poslednú dobu pred vojnou maly finančnú možnosť prikročiť k preventívnemu opatreniu hlavne u tuberkulózne chorých. Pri tom maly takmer všetky nemocenské pokladnice na Slovensku na hromadené rezervné fondy a odvádzaly krajínskej pokladnici a po vojne Zemskej úradovni na Slovensku dve tretiny z čistého zisku. Tento zákon mal ešte aj tú výhodu, že odstránil všetky malé životaneschopné nemocenské pokladnice a sriadil väčšie a životaschopnejšie okresné nemnocenské pokladnice, ktoré nielen poistencom, ale aj ích rodinným príslušníkom poskytovaly všetko to, čo zákon predpisoval.

Volanie po novelizácii. Okrem činitelov, ktorí používajú každej priležitosti k útakom na sociálne poistenie a ktorí budú zo zásady vždy volať po novelizácii akéhokoľvek poistenia delníckej triedy smerom dolu, nutno upozorniť, že o novelizácii právnych ustanovení týkajúcich sa sociálneho poistenia ako celku uvažuje sa i v kruhoch odborných. Hospodárske výsledky najmä krátkodobého poistenia nemocenského, ktoré ocíta sa čím ďalej tým vo väčšej hospodárskej kríze, neudržiteľný stav poistenia horníckeho, bilancia ktorého je priamo tragická, a istá nepružnosť a riekol by som neprimeranosť k daným pomerom, s ktorými sa potkávame u súčasného poistenia úrazového, sú bezprostredným dôvodom k tomu, že i kruhy odborné vážne otázkou úpravy týchto poistení sa zaoberajú. Sme si vedomí, že sociálne poistenie ako celok je výslednicou sociálnych pomerov tej doby, kedy vzniká a že je zapotreba, aby sa prispôsobilo svojej dobe, t. j. časovým potrebám tých, ktorí na dobrodenia poistenia sú odkázaní. Nutno však vopred odmietnuť také návrhy, ktoré vyplývajú len zo zášti proti všetkému, čo zdánlive slúži len pracujúcej triede, i keď prospech z toho má štát ako celok, poneváč proti zášti a nepriateľstvu neplatí vecný argument. Vyžaduje-li sa, aby pri jednaní akejkoľvek otázky týkajúcej sa výrobných vrstiev, a to či sa jedná o priemysel, zemedelstvo alebo záležitosti živnostenské, bolo dbané iba a výhradne odborného stanoviska, zaujímaného príslušníkmi týchto kruhov neuznáva sa v žiadnom smere právo u týchto skupín, že by i o veciach, ktoré slúžia ku prospechu pracujúcich tried, malo byť smerodatným iba a jedine odborné hľadisko zodpovedajúce smýšľaniu týchto vrstiev. Nechem hájiť krajného stanoviska, ktoré mohlo so stejnou odvahou byť posudzované vo veciach sociálneho poistenia, že toto je inštitúciou slúžiacou robotníctvu a že len ono má v ňom výlučne rozhodovať. A nebola by to žiadna demagogia, ale len opakovanie tých argumentov, ktorých používajú páni agrární poslanci a senátori a ich časopisy, keď jedná sa na pr. o zastúpenie v zemedelských radách, hospodárskych družstvách a všetkých iných inštitúciách, služiacích zemeďelskému stavu, alebo u zástupcov priemyslu jednalo sa o zastúpenie v obchodných a priemyselných komorách a podobných inštitúciách. Tvrdíme, že poistenie je spoločným záujmom tak poistencov, ako aj zamestnávateľov. A toto stanovisko tiež došlo výrazu i v administrácii tohoto poistenia, avšak nemôžeme a nikdy nebudeme súhlasiť s tým, aby úprava a akákoľvek zmena poistenia diala sa len podľa receptov, hodiacích sa skupine zamestnávateľskej a tiež aby dnešná kritická situácia nemocenského a horníckeho poistenia ibola riešená jedine na účet poistencov. Nadobudnuté práva,vykúpene nespočetnými obeťmi a politickými ústupkami, ktoré boly nútené často za cenu popularity v tomto štáte učiniť štátotvorne strany robotnícke, nemôžu byť zneuznané, naopak vynucujú si, aby boly plne rešpektované nielen námi, ale i stranou druhou. Myslím, že preto nemôžeme brať vážne stanovisko, o ktorom ešte neskoršie sa podrobne zmiením, ktoré zaujai na pr. tajomník sväzu nemeckého priemyslu dr Stellwag na schôdzke, konanej v Rýmařove. Myslím, že je nútno ďalej ako za demon stračné označiť návrh pánov poslancov a senátorov republikánskej strany o prevádzaní úspor v sociálnom poisťovaní, že je treba postaviť sa na obranu inštitúcie sociálneho poistenia i proti mienke, ktorú, prejavil pán posl. Staněk v poslaneckej snemovni a že je nutno otvorene riecť pravdu na adresu tých, ktorí nevecnou ritikou bez akýchkoľvek vecných argumentov snažia sa sociálne poistenie po škodiť.

Nechcem sa zaoberať podrobne všetkými problémami, ktoré bude nutno vyriešiť dľa mojej mienky po podrobnom a veľmi pečlivom odbornom študiu, chcem ľen poukázať na niekolko momentov, ktoré rabotnícka trieda, ktorá pre tento štát priniesla toľko obetí, musí považovať pre seba oko svoje sväté práva, z ktorých slaviť nielen v záujme svojom vlastnom, ale v záujme celého štátu nesmie.

Poslednú dobu sa páni zástupcovia meštiackych strán dožadujú urýchleného prevedenia voslieb do okresných nemocen ských poisťovieň. Touto dôležitou otázkou sa zaoberal v poslednom svojom exposé v rozpočtovom výbore poslaneckej snemovne pán minister soc. pečlivosti dr Czech a preto nepovažujem za nutné sa touto otázkou obšírnejšie za oberať. Chcem len podotknúť, že je to stará požiadavka sociálne-demokratic kých strán a tiež aj to, že meštiacké strany, ktoré sa tohoto urýchlenia dnes dožadujú, maly za doby meštiackej koalície možnosť, tieto voľby už dávno previesť. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Niekol'ko slov o príčinách hospodárskej krízy v nemocenských poisťovniach. Podľa úradných štatistických zpráv straty, ktoré vykazuje hospodárstvo nemocenských poisťovní za posledné 3 roky v našom štáte, dosahujú častky Kč 187 mil. Toto hospodárenie viedlo k tomu, že poisťovne, pokial maly nejaké rezervy, úplne tieto strávily. Zo zpráv Ústrednej soc. poistovne je zrejmé, že kríza začala už r. 1927, tedy v dobe, kedy nie je možné ešte hovořit o hospodárskej kríze, takže príčiny neblahého stavu našich poisťovní sú hlbšie a tkvia v poistení samom. Podľa vyjadrenia odborníkov priamu a hlavnú príčinu treba hľadať v tom, že zákon č, 221,/1934 stanovil poistné mnohem nižšie, než podľa pre počtu odboníkov bolo uznané za minimálne. Odborníci navrhovali svojho času sadzbu 6 % za predpokladu, že poistné vyberané bude za 7 dní v týždni. Záko nodarné sbory túto sadzbu snížily však na 5 % a keď pozdeišie najvyšší správny súd rozhodol, že poistné smie sa vyberať len za dni pracovné, bol predpoklad pre finančmí rovnováhu nemocenského poistenia zvrátený a nemožno sa diviť, že rok od roku rastúcim schodkom nemohlo byť zabránené. Jaký dosah jednak zákonodarné opatrenie a rozhodnutie najvyššieho správneho súdu na vývoj poistenia malo, stačí uviesť, že r. 1925 za platnosti starých právnych predpisov pripadalo na jedného poistenca 351,24 Kč a r. 1927 už len 313,32 Kč. Horšiaci sa hospodársky stav mal byť varovným mementom pre vládu, keď r. 1928 prikročila k novelizácii zákona o sociálnom poistení. S akou ľahkomyselnosťou a s akou nevážnosťou k posudkom odborníkov, opierajúcím sa o úradný štatistický materiál, bývalá koalícia novelzovala zákon, je zrejmé, že dosavádnu sadzbu 5 %, ktorá, ako som uviedol, viedla k hospodáreniu deficit nému, ešte ďalej snížila na 4,3 %. A pri tom, bez ohľadu, k akým koncom takáto úprava môže viesť, boly zlepšené peňa žité dávky tým spôsobom, že karenčná lehota z troch dní bola snížená na 2 dni a bolo zavedené platenie nemocenskej padpory i za nedele v prvých 14 dňoch nemoci. Toto hazardérske počínanie cha rakterizuje mentalitu tých, ktorí proti našim varovný hlasom noveliovali zákon o sociálnom poistení, nič nestarajúc sa o vývoj do budúcna, jáko ostatne môžeme sa pamätať, pripomeneme-li si výrok vtedajšieho ministra soc. pečlivosti msgr. Šrámka, že ocitne-li sa kedy sociálne poistenie v budúcnosti snáď vlivom novely v kritickej situácii, zasiahne štát nejakou tou miliardou Kč. (Sen. Mikulíček: Proč jste odtroubili k ústupu r. 1927?) Ale veď to neni pravda.