K ochrane pracujúcich vrstiev a ku zlepšeniu pomerov na pracovnom trhu po mojom súde prispeje ďaľšie zkrátenie pracovnej doby. I keď predbežne s týmto opatrením nielen u nás, ale i v zahraničí sa váha, neznamená to, že by i rozumní a objektívni pozorovatelia považovali toto opatrenie za škodlive. Zkrátenie pracovnej doby bude len nezbytným dôsledkom pokroku, ktorý vo výrobe spôsobila prekotná racionalizácia. Pochopitelne musíme už dnes na podklade existenčných zákonných ustanovení trvať na tom, aby do dôsledkov bol prevádzaný zákaz nočnej práce vylúčená práca prez čas, zavedenie nedeľného kľudu, lebo za prácu príležitostnú, za doby tak ťažkej hospodárskej krízy, jakú prežívame, nutno šetriť. K ochrane pracujúcich vrstiev bude slúžiť, budú-li po vzore štátov súsedných aj u nás zriadené robotnícke komory, ktoré by boly rovnocenným či niteľom komorám obchodným. Týmto komorám, ktoré budú vybavené odbornými silami, bude prislúchať spolupracovať na utváraní hospodárskych i právnych pomerov, vyplývajúcich z vyrobného procesu.

Všetkými opatreniami, ktoré som dosiaľ uviedol, pochopiteľne nemôže byť nezamestnanosť zdolaná, lebo jej korene sú o veľa hlbšie a širšie, zasahujú dnes celý svet. Je treba do nášho hopodárstva vniesť systém, premyslený plán, je nutno dohodnúť sa s ostatnými štátmi je nutno pracovať k dorozumeniu a solidarite všetkých.

Na krátko chcem sa zmieniť o reforme úrazového poistenia ešte nakonec. Zvláštnou kapitolou v sociálnom poistení je poistenie pre prípad úrazu. Je to vlastne poistenie podnikov ručiacich za škody spôsobené pri výrobe. Tento zvláštny charakter prejavuje sa i v odchylnom stanovisku výrobných vrstiev k tomuto poisteniu, takže nebývajú proti nemu podnikané také nájazdy, jako proti poisteniu na pr. nemocenskému. A prez to i z úst odborných možno slyšať, že toto poistenie tak svojou formou, ako aj obsahom je zastaralé a potrebuje raformy.

V prvom rade bola by to otázka unifikácie, lebo na Slovensku sú v platnosti ešte staré ustanovenia maďarského úrazového zákona, ktoré poznajú iné hranice pri odškodňovaní úrazov a podľa ktorých časť výdavkov úrazového poistenia vo väčšom meriatku prenáša sa na nemocenské poisťovne. Uznáva sa, že je treba toto poistenie zreformovať, ovšem i v niektorých kruhoch odborných býva zastávaná snaha pre zachovanie samo statnosti úrazového poistenia. Toto je otázka účelnosti administratívy a myslím, že je treba podrobiť ju znova zo vrubnemu študiu, poneváč prípadné pri členenie tohoto poistenia k poisteniu invalidnému a nemocenskému nemusí znamenať zrušenie tohoto poistenia jako samostatnej vetve poisťujícej zvláštné prípady, t. j. úrazy. Že týmto problémom zaoberajú sa inštitúcie nad iné povolané, je vidno z toho, že i Masarykova akadé mia práce vypísala veľkú súťaž na théma: > Jak možno zľavniť invalidné a starobné poistenie so zreteľom k úrarzovému poisteniu robotníckemu. < Prejavujem len svoj osobný názor, súdim-li, že za všetkých okolností je nutno zachovať materielný obsah úrazového poistenia, a že otázka organizácie mala by byť vy riešená s hladiska najužšej súčinnosti a organického spojenia s poistením invalidným a nemocenským. Nemožno prezreť, že nemocenské poistenie vyžaduje, aby celý rad funkcií bol vykonaný či niteľom, sdružujuícim tieto poistovne. Ovšem nemôže to byť vždy vykonané Ústrednou sociálnou poisťovňou, takže sa tu ukazuje čím ďalej tým viac najväčšia potreba článku, spojujúceho Ústrednú sociálnu poisťovňu s nemocenskou poisťovňou. Na druhej strane tesná súvislosť medzi invalidným poistením a poistením úrazovým núti vylúčiť všetky straty, ktoré vznikajú dvojím administrovaním tých istých prípadov a to jednak s hľa diska poistenia invalidného všeobecného a jednak s hľadiska poistenia úrazového. Prevedeniu tejto myšlienky nutno obetovať bezpodmienečne záujmy osobné a nadíde iste doba, kedy úzke spojenie všetkého nášho poistenia bude vynútené tými, ktorým záleží na zdokonalenom vývoji nášho poistenia.

Československý náradný komitét pre vedeckú organizáciu uverejnil publikáciu riaditeľa pražskej úrazovej poisťovne dr Trnku > Národohospodárska strata spôsobená úrazami.< Z odhadov v tejto pu blikácii prevedených plynie, že národohospodárska strata, ktorá vzniká nášmu hospodárstvu každoročne spósobenými úrazmi, dosahuje obnos 1 miliardy Kč. Jedna miliarda je obnos, ktorý premárniť na stratách úrazových nemôže si do voliť tak malý štát, ako je naša republika. Nevyhneme sa preto, aby sme čo najúčinnejšími opatreniami zabránili vzrastu počtu úrazov a túto činnosť súčasne spojili so zábranou proti nemociam, ktoré mnohonásobne zaťažujú naše národné hospodárstvo, je preto nutné, aby reforma úrazového poistenia roapre stierala sa nielen na jeho organizáciu,ale i na pole jeho pôsobnosti, aby bylo pamätané na zovrubnú zábranu úrazovú, na poistenie pri chorobách z povolania a rozšírené v celom rozsahu na podniky zemedelské a lesnícke.

Len celkom stručne dotknem sa jednoho z najbolestivejších badov nášho sociálneho poistenia. Je to poistenie hornícke. Toto poistenie, ktoré je najstaršou vetvou nášho sociálneho poistenia, je v hospodárskom rozvrate. Zákonom č. 242 z r. 1922 podarilo sa sústrediť u jedného nositeľa poistenia asi100 drobných nositeľov poistenia hornickeho, bola prevedená jednotná úprava poistenia, ale úhradová stránka celého paistenia bola odsunutá na dobu pozdelšiu. Už v r. 1925 ukázala sa bilančná strita 9 mil. Kč, v roku nasledujúcom u 20 mil. Kč, v r. 1927 221/2 mil. Kč, r. 1928 231/2 mil. Kč, r. 1929 prez 161/2 mil. a v minulom roku asi 25 mil. Kč. V apríli minulého roku dospel nepriaznivý vývoj horníckeho poistenia tak ďaleko, že Zemská banka, ktorá predbežne poskytovala pôžičku Ústrednej bratskej pokladnici na lombardované cenné papiere, odmietla poskytnúť ďaľší úver, takže stát bol nútený prevziať na ďalší úver záruku a je tiež k účelu sanácie tohoto poistenia do rozpočtu na budúcí rok zariadená čiastka 20 mil. Kč. Sme si vedomí, že stavovské poistenie horníkov, ktoré je priekopníkom všetkého robotníckeho poistenia dôchodového, nemôže zostať bez výdatnej pomoci. Nepostaral-li sa zákonodarca o úhradu hroziacich deficitov v dobe skvelej konjunktúry, nezbude než týmto nepriaznivým problémom zaoberať sa dnes. Nemóžeme prihliadať s kľudom k systému všetkých výhrad a ochrán, ktoré požívajú v tomto šťáte majitelia dolov a vydať v šanc poistenie horníkov, ktorí zo všetkých vrstiev pracujúcej triedy konajú prácu najťažšiu. Prezreme-li sociálne poistenie jako celok a srovná me-li jeho rozsah a pomer k potrebám príslušníkov pracujúcich vrstiev, musíme konštatovať, že sociálne poistenie v žiadnom smere vo svojej dávkovej časti nie je predimenzované. Naopak dôchod z poistenia plynúci zďaleka ešte neodpovedá podielu, ktorým prispieva pracujúca trieda na vzrast celkového blahobytu v tomto štáte.

Vidíme ďalej, že niektoré složky sociál neho poistenia boly budované za zcela iných pomerov. Dáta štatistické, ktoré slúžily ku stanoveniu podmienok k úprave davok, sú zastaralé a nevyhovujú dnešným pomerom. Bude preto treba po drobiť zovrubnému skúmaniu tieto štatistické dáta a podľa nových dát upraviť výmeru dávok a stanoviť príjmy.

Ukázal som, ako zmenily sa popolačné pomery, ako mení sa celá štruktúra hospodárskeho života. Nezapierajme si, že sme na prielome vývoja dnešného hospodárskebo zariadenia. Uvažujme objektívne a súčasná doba ku krajnej objektívnosti hrozivo núti, aká je tieseň, bieda a núdza v pracujúcich vrstvách. Jestliže rozvážne robotníctvo nedá sa zlákať k pochodom hladu, ktoré končia bodákmi četníkov, potom máme za tento kľud čo ďakovať jedine dobrodeniu sociálneho poistenia. Sociálne poistenie vyrovnáva najostrejšie protivy, ubrušuje ostrie krivdám a sociálnej nespravodlivosti dnešného poriadku. Zabraňuje chaosu a dovoľuje, aby štát hájil poriadok hospodársky a kľudne budoval právny poriadok, umožňujvci plné vyžitie všetkým složkám nášho národa. Sociálne poistenie, ktoré miesto almužien po kovaných z milosrdenstva priznáva socialne slabým právny nárok, na úhradu ktorého musí si zo svojich miezd sám platiť, je inštitúciou, ktorá zvyšuje morálku pracujúcich vrstiev a je obranou proti živlom, cieľom ktorých je rozklad všetkých síl.

V tejto dobe ťažkej krízy nutno preto so všetkým dôrazom varovať, aby súčasná hospodárska kríza, ktorá dolieha na nás, bola riešená len na účet sociálneho poistenia. V tomto smere dovolávam sa rezolúcie, ktorá práve v tejto historickej miestnosti pred 4 meciacami na kongrese Medzinárodnej ústredne sväzov nemocenských poistovní bola jednomyseľne odhlasovaná. Medzinárodná ústredňa, ktorá reprezentuje cez 30 milionov poi stencov z 20 štátov, varuje vlády pred odbúraním sociálneho poistenia.

Z rezolúcie vynímam niekoľko zaujímavých viet a odstavcov: >Hospodářská krise zvyšuje náklady nemocenského pojištění, na něž činí nároky nezaměstnaní a částečně zaměstnaní, kteří trpí nouzí a jsou ohroženi na svém zdraví. Také snížení životní úrovně pojištěnců a příslušníků jejich rodin. způsobuje zvýšené ná roky na nemocenské pojištění. Ve mnohých státech stoupají nad to náklady na honoráře lékařské a na léky.

Valné shromáždění varuje vládu a zákonodárné sbory a upozorňuje je na nebezpečí, jež by vznikla, kdyby byla snižována pojišťovací ochrana poskytnutá zaměstnancům právě v době krise, kdy pojištěnci i hospodářství potřebují pojištění nejvíce. Libovolné oklešťování bez účelným snižováním příspěvků, omezováním nezbytných dávek peněžitých i věcných a odstraňováním léčebné péče,zostřilo by ještě hospodářská a zdravotní nebezpečí hospodářské krise, omezovalo by spotřební schopnosti pojištěného obyvatelstva a prohlubovalo by ještě krisi.

Čím obtížnější je správa nemocenského pojištění, tím silnější je vědomi odpověnosti, tím důležitější je myšlenka samosprávy. Čím větší je hospodářská, bída a životní podmínky dělnictva, tím nezbytnější je nemocenské pojištění.<

Poistenie pracujúcej triedy, ktorá je najpočetnejšou složkou v tomto štáte, je poistenie bezpečnosti a kľudu, je poistením štátu. Kto má záujem na kľudnom a zdárnom vývoji nášho štátu, na vzraste blahobytu a jeho rozkvete, ten nesmie boriť sociálne poistenie, ten nesmie sa snažiť, aby poistenie bolo okliešťované, ale ten musí pomáhať ho budovať, chrániť sociálné poistenie, lebo zaistením robotníctva pre prípad sociálneho zla nepriblíží sa len štát robotníctvu, ale i robotník štátu. Želanie, ktoré musí byť nám všetkým sväté, aby škodlivých pomerov zostal ušetrený štát, zarúčujúci robotníctvu spravodlivú ochranu, stane sa životným záujmom robotnictva, najpočetnej šej složky štátu. Je preto sociálne zaiste nie robotníctva ochraným štítom štátu.

Úfajúc, že strany meštiacke, ktoré stále naliehajú, aby sociálné poistenie bolo novelizované, nahliadnu, že tak, ako si to ony prajú, nie je možne, v tej nádeji hlasuje naša strana za rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Přikročíme ke třetí, hospodářské a dopravní části rozpravy.

Ke slovu je přihlášen pan sen.Ikert. Uděluji mu slovo.

Sen.Ikert (německy): Slavný senáte! Předesílám, že nebudu zneužívati vaší trpělivosti tak dlouho, jako vážený pan řečník přede mnou, ale musím se přece krátce zabývati naším státním rozpočtem.

Státní rozpočet, který nám byl předložen k projednání, může býti označen jen jako provisorium, poněvadž neujasněné a nejisté poměry mohou nás postaviti před různá překvapení. Krise světového hospodářství a také států, které nás obklopují, nemůže zůstati bez vlivu na nás. Ale také vnitropolitické a hlavně hospodářské poměry mohou vésti k tomu, že se celý finanční plán zvrátí. V těchto neklidných dobách není ovšem dobře možno stanoviti definitivní rozpočet. I když zaznamenáváme zmenšení výdajů o několik set milionů, musíme přece také počítati s tím, že příjmy budou následkem katastrofálního úpadku hospodářství o miliardy menší. Bude našemu zemědělství prostě nemožno, aby sehnalo ohromná břemena, která stát od něho vyžaduje ve formě přímých a nepřímých daní. Zde také mnoho nepomohou všechna donucovací opatření a exekuce, poněvadž tu prostě nikoho více nebude, kdo by v budoucnosti chtěl převzíti hospodářství v poměrech, kdy naprosto ničeho nevynáší.

Velkou část viny, na tom, že se zemědělstvím došlo tak daleko, nese stát sám, poněvadž zameškal včas pečovati o dostatečnou ochranu zemědělské výroby. To málo, co bylo provedeno jako ochranná opatření, to naše úplně pochybená obchodní politika učinila zase ilusorním. Jestliže pan ministr věcí zahraničních považuje za nutné ve svém exposé označovati náš stát v ohledu hospodářském za ostrov blažených v Evropě, pak musíme bohužel poukázati na to, že v soukromém a v národním hospodářství stávají se stále širší odvětví úplně nevýnosnými. Zvláště v zemědělství je sotva ještě něco, co by mohlo zaručovati jakoukoli výnosnost. Ani dobytkářství, ani pěstění obilí, ani ovoce, chmel, len, ani vinařství neposkytují sebe menší vyhlídky na nějaký, třeba jen zcela skromný zisk. Přes to, že domácí výroba v zemědělství může prodávati jen za ceny s velkou ztrátou, připouští se stále větší měrou dovoz z agrárních států, levněji vyrábějících. Celních opatření, v posledních letech stanovených, naše ministerstvo zahraničních věcí prostě nedbá, a stávají se povolováním předností a obrovských dovozních kontingentů na dobytek a obilí ilusorními. Odkazuji na obchodní smlouvu s Rumunskem, která obsahuje tajnou klausuli, o dovozu 200.000 kusů vepřů nad kontingent ve smlouvě stanovený. O tajné smlouvě s Polskem, která náš chov vepřů skoro úplně zničí a přispěje k úpadku desetitisíců malých zemědělců, mluvil jsem ve svých loňských vývodech k rozpočtu. Nyní ale žádá od nás Polsko opětně revisi své celní a obchodní smlouvy; žádá snížení cla na vepře střední váhy, určené k porážce. Při poradě o obchodní smlouvě s Maďarskem byla znovu ohrožena nepatrná ochrana zemědělské výroby, protože podle ujednání s naší obchodní delegací smí býti dovezeno 29.000 kusů krmných vepřů do konce roku 1931 při celní sazbě 90 Kč za 100 kg oproti celní sazbě 600 Kč podle zákona z 30. června 1930. Také obchodní smlouva s Jihoslavií obsahuje značná zhoršení, poněvadž vázaná cla na dobytek znemožňují potřebné včasné zvýšení. Velkou část těch to opatření sjednalo ministerstvo zahraničních věci, aniž by parlament jakýmkoliv způsobem byl dotázán. Zdá se, že si pan ministr není vědom toho, že těmito opatřeními nejvíce poškozuje lidi v zemědělství nejmenší a sociálně nejslabší, protože chov dobytka a hlavně vepřů tvoří hlavní pramen jejich příjmů. K tomu přistupuje úplně nedostatečná ochrana naší výroby mléka a másla; máme nejnižší clo na máslo ze všech sousedních států, jež připouští neomezený dovoz másla z Holandska, Dánska a jiných států. Za daných poměrů musí býti naši drobní a střední zemědělci v nejkratší době na mizině. Jsou tu sta tisíce existencí, které jsou vydány nebezpečí, že ztratí veškeré své jmění, a ptám se, co nastane, až ke statisícům nezaměstnaných v průmyslu přibudou ještě mnohé desetitisíce drobných, ze statků vypuzených sedláků, kteří pak budou ještě tísnivě působiti na trh práce.

Bylo by nejvýš na čase, aby si naše vláda uvědomila nebezpečí, které musí vyvolati zhoršení situace malých a středních sedláků. Víme, že bychom nebyli mohli zadržeti krisi zemědělství a průmyslu vnitřními státními opatřeními; ale že bychom ji byli mohli zmírniti při rozumném smýšlení jiných kruhů vůči zemědělství, to jest jisté. Částečným udržením kupní síly našeho zemědělství měl by náš průmysl vyhlídku, že si aspoň ještě zachrání domácí trh, Ale myslelo se, že zemědělství je něco zcela vedlejšího v našem národním hospodářství a tím uřízli jsme větev, na které sami sedíme. Musí se to vymstíti právě na veškerém národním hospodářství, jestliže jedné větvi, která činí asi 40 procent veškerého obyvatelstva, vezmeme možnost existence. Kdyby přes 4 miliardy korun, které se posílají do ciziny za zemědělské výrobky, zůstaly domácímu zemědělství a toto opětně mohlo je vydati za předměty denní potřeby, uvedla by se tím nejedna továrna do provozu a desetitisíce nezaměstnaných našlo by znovu práci.

Ceny zemědělských výrobků jsou mzdou sedláka, kterou si při dvanácti až šestnáctihodinové těžké práci musí vydělávati, a když tato mzda klesne tak hluboko, že si nemůže koupiti ani ty nejnutnější potřeby, pak musí to nejhůře působiti na průmysl a živnosti. Kdo chce prováděti zdravou hospodářskou politiku, nesmí vydávati všanc nejsilnější opory národního hospodářství a státu zemědělství. Pozorujeme dnes ohromný nepoměr cen zemědělských výrobků oproti cenám potřeb zemědělství. Ačkoli obilí již od tří let ohromně kleslo v ceně, ceny dobytka o více než polovinu, ceny mléčných výrobků také o více než 40 %, stojí ku př. litina v Československu od roku 1924 až 1930 ve velkoobchodě stále stejně, 65 korun za 100 kg.

Také ostatní ceny železa jen zcela ne patrně klesly. Ceny skoro všech strojů a také ostatních zemědělských potřeb a nářadí souvisí s utvářením ceny železa. Z toho můžete posouditi, jak velké je rozhořčení zemědělských kruhů proti nešvaru kartelů, a lze říci plným právem, že za obrovské platy a tantiemy, které dostávají páni generální ředitelé a správní radové, mohly by se podstatně snížiti ceny železa. Tuto nesrovnalost cen shledáváme nejen u železa, nýbrž bez výjimky u všech předmětů, které zemědělec potřebuje. Bylo vždy již od let heslem průmyslu a zástupců spotřebitelů, jakož i socialistického tisku, že předpokladem pro zlevnění cen a snížení mezd e snížení cen potravin a hospodářských výrobků. Potraviny, aspoň u výrobce, klesly téměř o 50 %, kdežto ceny všeho toho, co zemědělec musí kupovati, zůstaly nezměněny. V době, kdy obilí stálo 2 koruny a výše, hovězí dobytek ještě 7 až 9 korun a vepři ještě 12 až 14 korun živé váhy, byly mnohem lepší časy a také byl jen nepatrný počet nezaměstnaných. Doporučovalo by se velmi, aby směrodatná místa a páni členové parlamentu, pan ministr věcí zahraničních, pan ministr zásobování, jakož i ministr sociální péče právě této kapitole našeho národního hospodářství věnovali zvýšenou pozornost.

Bylo by také potřebí přemýšleti o tom, jak to přijde, že se přes obrovskou nezaměstnanost musí pracovati v zemědělství 12 až 16 hodin. Poněvadž právě nelze sehnati dostatek pracovních sil, hlavně ženských, nebo kdyby tomu tak bylo, nezbyly by zemědělci prostředky k zaplacení, zatím co desetitisíce ženských pracovních sil jsou bez zaměstnání a musí býti podporovány.

V době obrovské nouze o peníze, která panuje v zemědělství, jest ale také nelidské, když finanční úřady vymáhají s bezohlednou tvrdostí dávky a daně, a při exekučním prodeji zabavených věcí, jako dobytka a ostatních potřeb, za babku je prodávají a takto poplatníka, který si nemůže opatřiti peníze k placení daní, ohromně poškozují a tím rychleji přivádějí ke zkáze.

Je nezbytně nutno zavésti pro malé a střední zemědělce daňové moratorium, protože jinak již v příštích letech přijde tisíce existencí na buben a rozmnoží se armáda nezaměstnaných. Když naši zemědělci a živnostníci čtou, že se lidem, kteří vydělali uhelnými dodávkami státu více než 100 milionů, z větší části daně odpisují, anebo alespoň příliš pozdě předpisují a že nechávají je uprchnouti za hranice, pak musí to vzbuditi ohromné rozhořčení, protože si řeknou, že by se tím v dnešní krisi, byly mohly daně tisícům malých zemědělců prominouti, aneb alespoň upraviti na jakž takž snesitelnou míru. V otázce paušalování daně z příjmu musíme poukázati na to, že oproti loňskému roku bude nutno snížiti paušální sazby nejméně o 50 %, poněvadž následkem velikého poklesu cen dobytka, špatné sklizně obilí a velkého snížení cen mléka a másla při stejné režii nemůže ovšem u žádného zemědělce býti řeči o nějakém čistém výnosu.

Bylo by naprosto nutno, aby zemská finanční ředitelství počítala s těmito okolnostmi a aby od předpisování daně z příjmu malým zemědělcům upustila vůbec. Snížení poplatků z nemovitostí a darů aspoň o 50 % domáhal jsem se již při každé rozpočtové poradě, finanční správa však také v této otázce nikterak nevyhověla přáním zemědělství. Tato věc je však tak důležitá, že musíme vždy znovu na ni poukazovati. Sazby prvých poválečných let jsou nyní zcela nepřiměřené a při obrovské hospodářské krisi a klesání pozemkového důchodu příliš vysoké. Nynější nemožně vysoké sazby a umělé vystupňování sazeb vyměřovacími úřady znamenají neustálou daň z majetku a rovnají se při ostatních bídných hospodářských poměrech konfiskaci jmění. Žádáme, aby finanční úřady zde vyšly vstříc našim přáním, poněvadž právě tato dávka nejvíce spolupřispívá ke zbídačení malých a středních zemědělců.

Pokud se týče domovní daně třídní, musím žádati právě tak jako loňského roku, aby nastalo snížení ve 4.-6. třídě, poněvadž na venkově velká budova s četnými obývacími místnostmi znamená pro zemědělce jen zatížení, jinak ale jen velmi zřídka je zde možno místnosti využíti nebo pronajmouti. V každém případě však musíme usilovati o to, aby byl přijat návrh našich kolegů v poslanecké sněmovně o úlevách pro zemědělce při plnění daňových požadavků. U tohoto návrhu se opět jednou ukáže, kde máme hledati přátele malých zemědělců a domkářů. Právě naši drobní zemědělci jsou berním exekutorem nejvíce ohrožováni ve své existenci. Nejsou většinou při nejlepší vůli s to, aby vyhověli daňovým předpisům poněvadž nemají hotových peněz. Také získání úvěru je většinou nemožné, jelikož venkovské úvěrní ústavy jsou zcela vyčerpány a následkem toho úvěry poskytovati nemohou.

Jak jsou jednotlivé strany nakloněny malým zemědělcům, dokazuje článek neagrárního tisku >Agrární mlhy< , kde již zaujato stanovisko proti daňovému moratoriu pro malé zemědělce a který jejich lásku k malému zemědělci ukázal v pravém světle. Bude úkolem nás, malých zemědělců, abychom věnovali zcela zvláštní pozornost stanovisku různých stran k tomuto návrhu.

V návrhu k daňovému moratoriu se žádá, aby exekuční vymáhání daní se všemi přirážkami u malých a středních zemědělců, kterým je nemožno daně a přirážky zaplatiti, odloženo bylo do 31. května 1932. Tím se má zabrániti tomu, aby berní úřady předměty při exekucích zabavené nebo dobytek,neprodávaly za babku a tisícům malých a středních zemědělců nebyla jejich existence znemožněna, aneb alespoň velmi silně ohrožena. Máme za to, že stát, který následkem poměrů musí vydávati sta milionů na podporu nezaměstnaných, je také povinen pro statisíce malých zemědělců, kteří jsou blízcí žebrácké hole, zjednati úlevy při placení daní. Jestliže se při katastrofálním poklesu příjmů zemědělství postupuje tak přísným způsobem při vymáhání daní, jestliže se ještě také úroky z prodlení, exekuční poplatky a pokuty mají uložiti na bedra produktivních stavů, pak musí se pod těmito břemeny bezpodmínečně zhroutiti. Je příznačno, že se ku př. v jednom okresním městě severních Čech, v Úštěku, konalo v jednom dnu pět exekučních dražeb. Pánové! Bude to v budoucnosti ještě mnohem horší, nepodaří-li se zjednati zase poněkud snesitelné poměry a může dojíti k tomu, že berní úřady a jiní věřitelé přivedou sice hospodářské usedlosti k exekučnímu prodeji, ale že zde nebude nikoho, kdo by je koupil, poněvadž si každý řekne: zde se můžeš jen 14-16 hodin lopotit, plahočit s celou svojí rodinou a nakonec zase nebudeš s to abys sehnal na nejnutnější platy. Zdali pak ještě bude možno nynější opatření sociální péče zachovati v dosavadní výměře, to jest jiná otázka.

Když si naši malí zemědělci a maloživnostníci uvědomí, že přes všechnu bídu, ve které musí žíti, právě v ústavech, které slouží sociální péči, platy 50.000 až 100.000 korun nejsou žádnou zvláštností, ba v jednotlivých případech na vedoucích místech obnáší až 150.000 korun, pak se nesmíte diviti, jestliže podobné poměry vedou k zradikalisovaní a zbolševisování nejloyálnějších státních občanů.

Uvážíme-li to všechno a máme-li na mysli bídné poměry malých a středních zemědělců, urážíme-li obrovské zadlužení zemědělství, které při hypotékárně zajištěných dluzích obnáší okolo 27 miliard, uvážíme-li, že mimoknihovní dluhy neobnášejí o mnoho méně, pak musí nás napadnouti, nebylo-li by nutno zříditi fond k podpoře zemědělství, z větší části zničeného.

Povážíme-li že přes to, že malí zemědělci své máslo, mléko, dobytek, nemohou již skoro odbýti, přece dovolen je dovoz cizích zemědělských produktů ještě v obrovském množství, tu musíme se chytiti za hlavu a říci si, že se zdá, jako by vše směřovalo jen k tomu, uvrhnouti zemědělství ještě do větší bídy.

Čeho potřebujeme, jest jen rychlá pomoc; nechceme-li, aby se nejloyálnější, nejskromnější a nejpracovitější státní občané ocitli v postavení, vehnáni byli do nálady, která státu, jakož i spolu práci s ostatními vrstvami obyvatelstva nemůže býti prospěšnou, pak musíme co nejrychleji zasáhnouti. Musí se náležeti také prostředky a cesty, učiniti přítrž lichvářskému meziobchodu který přes hanebné ceny, jaké zemědělství dostává za své výrobky, nepřipouští, aby konsument měl aspoň sebe menší prospěch z nesmírně nízkých cen zemědělských výrobků. Je dokázáno, že se ku příkl. již v předválečné době vynaložený provozní kapitál zúročil u pěstitelů dobytka 2 1/2 % u řezníků 6 1/2 % a u obchodníků 13 %. (Výkřiky německy Slyšte! Slyšte!) Při obrovské nesrovnalosti, která nyní v tomto ohledu převládá, můžeme zajisté míti za to, že se tento nepoměr zmnohonásobil. A tak, jak je tomu zde, je tomu jistě u mnohých jiných předmětů potřeby různých vrstev obyvatelstva a bylo by nejvýš na čase, aby se jednou energicky zatočilo právě s touto morovou hlízou na těle lidu.

Bylo přece při projednávání rozpočtu v poslanecké sněmovně, jakož i zde v senátě poukázáno mými kolegy na mnohé jiné zlořády, takže si mohu odpustiti rozebírati je ještě dále. Ale jedno je správné: >Zemědělství je základem každého státu.< Proto apeluji na všechny dobře smýšlející v tomto domě: Nechcete-li dát zahynouti zemědělství a tím celému národnímu hospodářství, pak poskytněte nám rychlou a pronikavou pomoc!.(Potlesk.)