V současné době přikvapila děsivá krise hospodářská soustavy kapitalistické, jejíž vyléčení lze provésti odstraněnim příčin tohoto zřejmého úpadku. Kapitalism je hospodářská soustava, která používá kapitálu, to je hospodářských statků, k výdělečné činnosti za cílem získati větších zisků. V kapitalismu neužívá se tedy kapitálu jen jako nutně potřebné hnací síly k výrobě užitných statků, nýbrž v přední řadě k rozmnožení podnikatelského zisku. Tento hlad po větším zisku pracuje bezohledně a nen

asytně, takže zavinil ve společnosti více zla než dobra a dospěl v současné době k zlověstnému svému soumraku. (Sen. Mikulíček: Stejně to dělá Prečan, jako ti ostatní!)

Spravedlivá bilance činnosti kapitalismu započte do jeho aktiv to, že zapřáhl pomocí vynálezů a technického pokroku přírodní síly do služeb lidstva, vytěžil strojem z přírodního bohatství užitné statky, jichž by lidstvo jinak nezískalo,ozvedl četné kraje ke značnému blahobytu a obyvatelstvo těchto krajů k vyšší životní míře, přesunul nejtěžší fysické práce s dělníka na stroj, prospěl civilisaci a mnohdy i veřejné lidumilnosti v některých státech stavbou nemocnic, zdravotnických zařízení a povzbudil ducha podnikavosti. Tyto nesporné přednosti a zásluhy moderní kapitalistické soustavý jsou však značnou měrou znehodnocovány bezohlednou nesvědomitostí a nenasytnou hrabivostí mnohých kapitalistů, kteří jsouce vedeni jenom touhou po největším zisku, odírali bez milosrdenství dělnictvo, diktovali lichvářské ceny (Sen. Kindl: Jako arcibiskupské panství!) spotřebitelům, vyráběli často bezcenný brak místo dobrého zboží, vydrancovali zdroje přírodního bohatství, jako doly a lesy bez ohledu na potřeby příštích pokolení, demoralisovali a vykořisťovali nelidsky barevné domorodce v koloniích, utloukali střední stavy společenské bezohlednou konkurencí a snížili lidskou důstojnost dělníka na pouhou pracovní sílu, která v nemoci a ve stáří je zbytečnou přítěží kapitalistického podniku. (Sen. Mikulíček: Ale vy to schvalujete osobně, když jsou dělníci vražděni!) Počkejte, až to všechno dopovím.

Kapitalism vykonává pod různými formami nemravnou tyranií svou plutokracií nad státy, zneužívá svými úvěry vládní moci i pro své zištné cíle a k vůli mrzkému zisku vhání státy do krvavých válek, jak toho zřejmým důkazem je poslední světová válka, jejíž nešťastné důsledky pociťujeme dosud v hospodářském životě. (Sen. Mikulíček: Máme fotografie, jak jste se chovali za války, jak jste žehnali kanonům a puškám! Víme, kdo je dělal!) Křiklavé rozdíly v rozdělení soukromého majetku jsou dílem kapitalismu, jenž vytvořil děsivou propast mezi nesmírnými boháči a hladovými chuďasy. (Sen. Mikulíček: To je Boží pořádek, nedá se nic dělat!) Jestliže kapitalistická soustava, která mohla právním použitím kapitálu prokázati lidstvu veliké služby, natropila přece mnoho těžkých hříchů proti Bohu a lidskosti, pak je zřejmo, že současnou hospodářskou bídu neodstraní jenom státní zásah, nýbrž také převýchova nitra na základě příkazů náboženské mravnosti, které ukládají člověku odpovědnost i za výdělečnou činnost před zákonem božím a spravedlivým soudcem. (Sen. Mikulíček: Hlásá novou křížovou válku, jako ve středověku!) Vy, bohužel, potíráte zásady pravé mravnosti, které by mohly bídu vyléčiti. (Hluk. - Místopředseda dr Hruban zvoní.)

Výchova nitra lidského počíná již v dětských síních, pokračuje ve škole a dokonává se ve společnosti. Proto rodina a škola mohou pro blaho národa vykonati neocenitelné služby bedlivou péčí výchovnou. Je zájmem státu, aby nábožensko-mravní výchovu v rodině a ve škole co nejúčinněji podporoval. Jestliže se však dosud tak vždy a všude nedělo a neděje, neplní stát správně své povinnosti a rozmnožuje jen společenský úpadek. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pane senátore, nevyrušujte řečníka, Kdy ž Vás bude někdo vyrušovat, také jej napomenu!

Sen. dr Reyl (pokračuje): Daly by se uvésti také jednotlivé případy s komunistického tábora, měli jsme tu jednoho pána, proti němuž jeho vlastní dcera vypovídala. Zeptejte se těch pánů, kteří zde byli. (Sen. Mikulíček: Ale byl osvobozen!) Byl osvobozen, poněvadž umřel. (Sen. Mikulíček:.Já vím, Chlumecký se jmenoval! Ale také nebyl posvěcený, ale páter Liška sedí v kriminále, že zneužíval školních dětí!) Je správné, že za to byl potrestán.

Neuvádím konkretních případů zanedbávání povinné státní péče o náležitou náboženskomravní výchovu ve škole, protože jsou příslušnému ministerstvu školství a nár. osvěty dobře známy četnými peticemi a stížnostmi rodičů a v ychovatelů dítek. Při dobré vůli žádoucí náprava v tom ohledu se může státi bez zvýšení příštího rozpočtu. Ovšem nesmíme spoléhati jenom na všemohoucnost státu na kulturním a sociálním poli (Výkřiky sen. Kindla.), protože stát může jen v křiklavých případech svým zákonitým tlakem zasáhnouti (Sen. Kindl: Jako ve Frývaldově!) a pak také státu se hned nedostává ani prostředků pro kulturní a sociální úkoly. Mnoho jsme projedli a mnoho nákladně prostavěli, takže dnes i stát uznává nutnost šetrnosti, kterou důtklivě také doporučuje svým občanům.

Náš stát poznává, že na zdolání mravní a hospodářské bídy sám nestačí, proto doporučuje šetrnost, kteréžto slovo do nedávna nebylo ve slovníku našich státníků a apeluje i na dobročinnost svých občanů. (Výkřiky sen. Mikulíčka a Kindla.) Ježto dobročinnost lze prováděti skutky duchovního i tělesného milosrdenství, nalezne výzva státu k dobročinnosti jistě sluchu v táboře křesťanského lidu, který náboženský příkaz o lásce k bližnímu nepovažuje jen za pouhou literu, nýbrž za povinnost přísně závaznou, a tak svým příkladem dobročinnosti pohne i tvrdým srdcem sobců, jichž neukázněný egoismus zavinil současnou bídu. (Sen. Mikulíček: Když dal Kordač 50.000 Kč nezaměstnaným, tak jste ho sesadili.!) Dovolte, abych to skončil.

Lidová strana, vedena jsouc nadějí, že varovný hlas současné krise hospodářské i mravní přiměje státní správu k lepšímu oceňování mravních hodnot ve veřejném životě, bude hlasovati pro rozpočet. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen.Mikulíček. Dávám mu slovo. (Hluk.)

Sen. Mikulíček: Dnešní hospodářská krise vrhá do zoufalství desítky, ba dnes již možno říci celé stamiliony dělníků práce manuelní i duševní, kteří jsou vyřazeni z výrobního procesu a tak odsouzeni i se svými rodinami, nevinnými dětmi a starými, prací sedřenými rodiči, v pravém slova smyslu k pozvolnému umírání hladem. Je to učiněný blázinec, když vedle plných skladů potravin nejrůnznějších druhů padají lidé vysílením, neboť už několik dní nemohli sehnat kousek potravy. Vedle výkladních skříní, plných oděvů a bot, plouží se masy oškubaných a bosých dělníků, nejpočetnější složky národa, o němž vládní činitelé při každé příležitosti žvaní, že prý je osvobozen. Miliony kusů cihel leží v cihelnách, tisíce vagonů cementu je uskladněno ve skladištích cementáren, stavební dřevo hnije v lesích a na pilách, železárny zastavují provoz pro nedostatek odbytu stavebního železa, tedy jsou zde všechny podmínky pro vybudování účelných, zdravých a levných bytů, ale statisíce dělníků a dělnic musí hledati útočiště v cihelnách a pod mosty, a to proto, že nemají prostředků, aby si pro sebe a svoji rodinu mohli opatřiti lidský příbytek, a ten váš demokratický a humanitní vládní systém poskytne životní prostředky jenom těm, kteří si to mohou zaplatit. Vytrubujete na všechny světové strany, že prý národy obývající tento stát jsou osvobozeny, ale dáváte jejich životní existenci všanc kapitalistickým vykořisťovatelům, kteří za vydřené peníze z pracující třídy vedou hýřivý život.

Je to úžasné a přímo neuvěřitelné, že v době, kdy statisíce chudého, pracujícího lidu umírá tuberkulosou z podvýživy a hladu, kdy malé nevinné dítky musí bez jídla hladové do školy, že v tu samou dobu vykazují průmysloví a bankovní piráti vyšší zisky, nežli v době konjunktury. Je to důsledek do všech možností vybičované racionalisace, která zaměstnané dělníky nutí pod trestem vyhazovu z práce, k napětí posledních sil, která vystřebává dělnictvo tělesně i duševně, že padá přímo v práci neb cestou z práce domů život dělníka, přes to, že mu zpíváte zemský ráj to na pohled stává se v tomto šíleném tempu racionalisace hotovým peklem.

Jděte se podívat na spolupracovníky Baťovy. Jejich vzezření mluví za celé knihy. Mnozí nejen že spí cestou do práce a zpět, ale i ve snách chytají běžící pás, poněvadž trest, když by práci podle běžícího pásu vypočtenou na zlomek vteřiny nevykonali, nedovolí jim klidně usnouti. A tento Baťa je váš vzor, je vzorem pro všechny kapitalisty i sociálfašisty v Československu. I sociálfašistický tisk za tučný honorář otiskuje podvod s 5denním pracovním týdnem a vysokou mzdou dělníků. Běžte se přesvědčit, jak závody Baťovy dodržují váš měšťácký zákon o pracovní době a kolik tisíc dělníků a dělnic pracuje v sobotu, kdy, dle lživých zpráv v koupeném tisku, má býti volný den. Mzda spolupracovníků není za 40 hodin týdně, jak sehlásá veřejnosti, nýbrž za týdně odpracovaných 60, někdy až 80 hodin. A ministerstvo sociální péče i ministerstvo vnitra tento šlendrián překračování pracovní doby trpí, ba mnohdy, jako posledně v Třebíči ještě práci přes čas povoluje, zatím co statisíce dělníků a dělnic marně hledá práci. Ale jen když prodejný tisk růžovými nepravdivými zprávami klame milovanou veřejnost. Sociálfašisté napíší, že všichni zřízenci dráhy, kterou přes to, že je jednou z nejvýnosnějších, jste rovněž Baťovi zašantročili, že tito zřízenci se přihlásili do služeb společnosti Baťa, že jim přidal 50 % na mzdě a zatím, jak jsem na místě zjistili, ani jeden stálý zaměstnanec se do služby nepřihlásil, tedy nemohlo také přijíti ke zvýšení mezd. Celá zpráva byla prasprostý, ovšem dobře zaplacený reklamní humbug. Jaká >svoboda a volnost< panuje ve Zlíně, o tom nejlepší důkaz podal výsledek obecních voleb letos na podzim. 39 ze 40 mandátů urval Baťa. Věří tomu někdo z vás, že to byly svobodné volby? Od parlamentních voleb ztratili národní socialisté 2.225 hlasů a dostali v obecních volbách jen něco přes 140 hlasů, klerikálové ztratili přes 700 hlasů a dostali asi 280 hlasů. Je pravda, pod bezmezným terorem jsme ztratili i my, komunisté, proti volbám říšským, ale poměrně percentuelně jsme ztratili nejméně. Přesto, že byl podán proti volbám rekurs, byl dohlédacím úřadem zamítnut.

Nejubožeji si počínali v tomto boji agrárníci, kteří kandidují v průmyslových městech i v Praze, ale ve Zlíně si netroufali ani kandidátky podati, anebo se jim lépe vyplatilo nekandidovati, než s těmi Baťovými agenty, kteří se tam dopouštěli denně násilí, se o pochybné vítězství rváti.

Všichni řečníci z vládních stran konstatují hlubokou krisi, ale žádný z nich nechce jíti na kořen zla, totiž odstraniti vykořisťování člověka člověkem, odstraniti zločinný kapitalistický řád. Je to úžasné, když se dovídáme z bilančních zpráv, že při propuštění 32.000 horníků, tedy celé čtvrtiny, od roku 1920 do 1930 vytěžilo se o 30 mil. q ročně více, nežli v roce 1920. A při tom bylo v roce 1930 vysazených šichet o 3,868.500 více, nežli v roce 1920. Dnes musí horník v pravém slova smyslu vykonati práci za dva. A při tom klesla mzda za 1 q v revíru kladenském ze 14.80 Kč na 5 Kč a v revíru falknovském ze 4,40 na 1,80 Kč. Ovšem, při tom zisky uhlobaronů se zdvojnásobily. Přes to, že společnosti přiznávají jen to, co nemohou ukrýti. Pražská železářská společnost, kde je předsedou otec vašeho >poctivého< prokurátora Jaroslava Stránského, dokázala, že někdy lze ukrýti všechno a nevykázala vůbec žádného čistého zisku.

Zisk 8 těžařských společností činil v roce 1923 41,800.000 Kč, ale v roce 1930 už 96,400.000 Kč. Státní doly a hutě do r. 1926 nevykázaly žádný zisk, v roce 1926 184.000 Kč, loňského roku, v době největší krise, v době snížení mezd a vysazování dělníků, vykázaly 36 mil. Kč čistého zisku.

>České Slovo< odhadlo, že zisky Gutmanna, Rotschilda, Larische a Wilczka zvýšily se z 200 mil. Kč r. 1920 na 500 mil. Kč v r. 1930! Báňská a hutní společnost v r. 1930 měla 46 mil. Kč čistého zisku a při tom sociálfašisti čeští i němečtí spoluúčastnili se zrádcovských služeb proti dělníkům ve prospěch velkokapitalistů, když v Karlově Huti komunisté drželi rok posici v rukou a rok nutili správu Karlovy Hutě, že nesměla propustiti jediného dělníka a snížiti mzdy o jeden haléř. Severočeští těžaři měli v r. 1930 o 10 mil. Kč zisku více než v r. 1929; ale horníkům vyplaceno bylo v r. 1930 o 120 mil. méně mzdy. Další závody jeden vedle druhého, přes to, že propouštějí tisíce dělníků, zvyšují zisky. Škodovka, která pomalu bude podléhati ochraně ministra Meissnera při censuře, zvýšila při propuštění 10.000 dělníků v r. 1930 čistý zisk o 41 mil. Ovšem připočetla k tomu čistému zisku zdaněnému jenom půldruhého milionu a ostatní dala na odpisy.

A tak jako majitelům dolů, hutí a továren, zvyšují se přes katastrofální krisi také zisky bankám. >Živno< od r. 1926 o 22 milionů v r. 1930, Union o 8 mil. Angločeská při tom prodělává. Aby se to někde uhradilo, dal jí jednou ministr československé vlády Kuneš Sonntag ze státních peněz, vydřených z nepřímých daní, 120 mil. a po druhé přijde pan Engliš, vaše národohospodářská hvězda, a vyklopí 308 mil., místo aby zloděje pozavíral, nasype jim ze státních reserv, eventuelně ze státních nedoplatků, které si vypůjčí, aby se teď k uhražení zdražilo každé sousto chleba a denní potřeby, aby dotyčná mezera ve státním rozpočtu byla uhrazena.

Banky vydělávají nejen na akciích, ale take na lichvářských úrocích. Tedy i v době krise mají kapitalističtí piráti zlaté žně. Za 10 let přibylo Československé republice 300 milionářů, ale o tolik na druhé straně přibylo bídy a zoufalství mezi pracujícím lidem měst a venkova. Hlad, který je dnes trvalým hostem v rodinách zaměstnanců pracujících za mzdu, vniká dnes i do příbytků malorolníků a maloživnostníků. Klidný vývoj kapitalistického řádu, za který se tak houževnatě rvou sociálfašisté, má za následek vyvlastňování těchto poloproletářů. Krise ničí automaticky maloživnostníky, kteří čím dále tím více rozmnožují řady nezaměstnaných. Kromě konkurence velkorýroby je to také lupičský berní systém, který bezohledně prodá živnostníku poslední výrobní prostředky, ba někdy i postele, skříně, stolky a jiný domácí nábytek, jak dokazuje případ ve Val. Kloboukách, o němž jsem podrobně mluvil v rozpočtovém výboru. V tomto horském chudém městečku má býti právě dnes exekuční výprodej u 42 živnostníků a drobných rolníků, kde jsou zabaveny krávy, kozy, jalovice, prasata, vozy a jiné hospodářské nářadí. U živnostníků, většinou papučářů, zničených Baťovou konkurencí, jsou zabaven šicí stroje, houně, papuče, nábytek, ba i mouka, která je přichystána na stravu. A když takto zničení živnostníci a malorolníci proti tomuto brutálnímu postupu v pondělí 7. prosince protestovali, hrozil jim tamní velitel četníků, že je dá postřílet.

Pánové z vládní koalice! To je ta jediná vaše vládní moudrost, řešiti krisi podle vzoru Frývaldova bajonetem a olovem. Ale jak dlouho můžete s touto moudrostí vládní vystačiti? Nevidíte, že sedíte na sopce, která hrozí každou chvíli výbuchem? Ve své omezenosti se domníváte, že vaše bezpečnost je zajištěna četníky, policií a kriminály.Ve skutečnosti, neobrátíte-li co nejdříve, budete smeteni i s touto fašistickou násilnou svou obranou. Je vidět, že jste se z historie ničemu nenaučili. Čím více budete používati násilných fašistických metod, tím krutější bude pomsta utiskovaných.

Je přímo paradoxem, že nedostatek a hlad řádí dnes i v rodinách pracujících zemědělců. O nějaké člověka důstojné životní úrovni zemědělského dělnictva se nedá dnes už vůbec mluvit. Toto žije dnes daleko hůře nežli otroci ve středověku. Avšak i drobný rolník, který nějaké malé hospodářství zdědil nebo vyženil, upadá čím dále do větší bídy a dluhů. Je to důsledek pirátství průmyslu, které mu dodává zemědělské plodiny, hlavně cukrovku, brambory na výrobu lihu, ječmen a chmel pro pivovary. Ačkoli během posledních 5 let cena lihu je na stejné výši, cena cukru dokonce stoupla o 160 Kč na 1 q ve vnitrozemním konsumu a pivo rovněž během této doby podražilo, dostává pracující malorolník za surovinu k výrobě těchto produktů potřebnou o 60 % méně proti r. 1925 a 1926. Na celou tuto výrobu mají jenom určití pánové monopol. Rolník si nesmí uvařit pivo doma, rolník si nesmí uvařiti třeba i melasu cukrovou, nesmí si uvařit líh. Znám případ, kde oprávnění majitelé pálenic na slivovici platili pokutu za to, že pálili ne tajně, nýbrž v ohlášenou dobu, kdy tam přišel úředník důchodkového úřadu, ale že nepálili ze svých švestek hostinští, kteří švestky ty pro pálení slivovice koupili a nebyli oprávněni z koupeného páliti, 10.000 až 12.000 Kč pokuty. Na to je monopol, pánové! Dali jste určitým kruhům cukrovarnickým, lihovarnickým, pálenickým a pivovarnickým monopol, a při tom dovolujete při zdražení cen výrobků, aby se zemědělci platilo o 60 % za řepu, brambory, ječmen, při chmelu to dělá 1/20, t. j o 95 % méně, nežli před 5 lety, a že tak mohou byti beztrestně rolníci těmito podnikateli průmyslové výroby okrádáni. Vím, že máte pro to sto a jednu výmluvu, ale tato výmluva neobstojí při objektivním posuzování.

K tomu ještě přijdou lichváři s masem, kteří mnohdy prodávají maso konsumentům až čtyřikráte dráže nežli je zaplatí pracujícímu malorolníku. Dnes jsem obědval dole v restauraci a tam seděl vedle mne jeden doktor od zemského úřadu a ten mi sdělil, že se kupuje vepřové maso z 80-90 kg těžkých vepřů u Olomouce, Přerova za 1,80 Kč až 2 Kč za 1 kg. Je to přirovnání k ceně 14 až 16 Kč, za které se vepřové maso prodává zde? A zase v této zlodějně není žádného rozdílu mezi vlasteneckými podniky družstevními anebo piráty soukromého podnikání bez rozdílu národnosti i náboženství. Agrární Zemka v této otázce nedělá nic k záchraně drobných pěstitelů dobytka, aby ukázala těm soukromým švindléřům a lichvářům, že je možno za ten dobytek dát více, zrovna tak vyždímává toho rolníka, že mu dává 1,20 Kč až 2,20 Kč za maso a v Praze je pak prodává za 14 až 16 Kč, jako každý soukromý lichvář. V této věci od těch družstevníků, kteří se jinak vkrádají do přízně konsumentů, nápravu očekávati nelze. Zrovna tak jsme viděli, že loni a letos, že sociálně-demokratický mlýn, jeden z největších v republice, v Kyjové, který semele až 8 vagonů obilí denně, kupoval žito za 80 Kč, ale prodával jako druhý nebo třetí lichvář mouku za 1,80 Kč, ba za 2,40 Kč.

Malorolník dře jako otrok, ale o výtěžek jeho práce oberou ho cukrovary, lihovary, pivovary a lichváři s masem, pro svou trošku mnohdy s velkým pytlem přijde banka nebo záložna a na dovršení všeho přijde berní exekutor, aby odvedl poslední kravku, kozu nebo vepře. Stávají se už dnes případy, že je mu prodán i domek s kouskem země. Tak daleko jste to dopracovali za 13 let >klidného< vývoje, že za vlády agrárníků jsou pracující rolníci vyvlastňováni. A při tom vládní strany, agrárníci a klerikálové i sociálfašisté podvodně klamou drobné i venkovany, že jedině oni hájí jejich zájmy a že komunisté se chtějí s rolníky děliti. O co? O tu bídu a dluhy? Malorolníci počínají správně rozpoznávati, že o to, co měli, rozdělili se s nimi různého druhu lichváři a berní úřad a proto ruku v ruce s průmyslovým proletariátem připravují se k boji za skutečné osvobození po vzoru svých kamarádů v sovětské Unii. Tam nemusí pracující rolník platiti vysoký pacht lenivému majiteli půdy, neboť vítězná revoluce mu dala půdu úplně zdarma. Tam se nedělí o výtěžek jeho práce různí lichváři, úrokové lichváře v to počítaje, neb je vítězná revoluce zahnala ke všem čertům. (Sen. Šelmec: Do hladu!) Divím se. Tam to musejí házet do moře, jako v Americe, mají tam statisíce traktorů a desetitisíce pluhů, půda se tam vůbec nehnojí, poněvadž je dosud panenská a že by se tam neurodilo? Když dříve ji zpracovávali za cara dřevěným pluhem a vláčeli chrastím, že by dnes byla úroda horší? Vy ovšem jako profesor nemáte šajn o tom, jakou revoluci způsobí v zemědělské výrobě železné nářadí. Kdybych vám dal zapojit pluh do koleček, tak to tam strčíte obráceně. Takový jste argaláš. A kosu byste narazil na levou ruku. (Veselost.)

Již při důvodové zprávě k berní reformě musil hlavní referent dr Hnídek přiznati hned r. 1927, že celá třetina selských usedlostí, samozřejmě těch nejdrobnějších, je od jakékoli daně osvobozena. Tak rozřešili otázku pracujícího zemědělce bolševici tam, kde vládnou a rozhodují. Ale v Československé republice? Obrovské latifundie byly ponechány církevníkům a šlechtě. Z toho, co se jim vyvlastnilo, nejkrásnější a nejlepší půda byla rozdělena protekčním dětem a vlivným politikům ze tří čtvrtin zadarmo a domkář dostal za drahé peníze ohlodanou kost na vzdálené periferii.

Berní reforma zvýšila rolníkům daň domovní až čtyřnásobně. Zato majitelům 25 milionů měřic lesů snížila daň o 43,50 Kč na každých 100 Kč čistého kat. výnosu. Banky a různí bohatí cizopasníci platí při zvýšených ziscích důchodové daně sotva třetinu oproti roku 1926, ale rolníkovi se počítá paušální zisk v takové výši, že přesahuje hrubou cenu sklizně.

Zaslechl jsem několik slov, když tu bouřil kol. Sechtr proti paušalování čistého zisku. R. 1925 jsme dostávali 25 Kč za řepu, 300 Kč za ječmen, 11 Kč za živou váhu vepřového dobytka, 45 Kč za 1 q brambor. Ale dnes berní správa trvá na téže výši čistého paušálního zisku jako tehdá. Pánové, dnes za 110-120 Kč je 1 q ječmene, 22 q se neurodí vždycky po 1 ha v prostřední sklizni se neurodí ani 18 čili úplná, hrubá hodnota sklizně nemá takovou trhovou cenu, co berní správa účtuje rolníku jako čistý paušální zisk, jak má rolník tento daňový paušál zaplatiti? Nestačí jenom potvrzovati, pánové ze zelených, černých a červenobílých řad, že je to pravda, je třeba postarati se i o nápravu, poněvadž náš každý návrh hodí se pod stůl. Kdybyste zájem drobných rolnických mas měli na srdci, pak byste sami, abychom my tu slávu neměli, vzali tu myšlenku za svou, dali byste jí jiné jméno a prosadili byste ji ve prospěch celku. A nějaké dovolávání spravedlnosti a podávání rekursů proti těmto nespravedlnostem je marné. To se řeší exekutorem, četnictvem a kriminálem. Rolníci vidí, jak blahovolně se postupuje proti kapitalistům. Na příklad při obratové dani z polotovaru, jak zde už několikrát mluvili páni ze strany živnostenské, posledně také klerikální senátor Krejčí, má Baťa jenom na této dani proti konkurenci náskok o 75 mil. Kč ročně. Ale, pánové z těchto vládních stran, nač tu sedíte? Proč vy nebo vaši ministerští kolegové nepodáte návrh na změnu zákona o dani z obratu, kterou každý majitel bezcenného pastviska musí bezpodmínečně zaplatit. Jedno z dvojího. Buďto jste opravdu proti a pak tuto nespravedlnost odstraňte, anebo pronášíte radikální řeči jenom ke klamání těch, kteří vám dosud důvěřují. Ale i s placením jiných daní postupuje se u Bati stejně. Ministr dr Engliš mně prozradil v rozpočtovám výboru, že Baťa má v r. 1930 vypočítán čistý zisk na 81 mil. Kč. Výdělková daň obnáší 4 % tohoto výdělku, čili v tomto případě měla činiti 3,240.000 Kč. To mělo býti základem pro obecní přirážky na rok 1932. A zatím celková daňová základna kromě daně domovní na r. 1932 činí ve Zlíně pouze 2,020.000 Kč, jak jsem získal zprávu právě před týdnem. Počítáme-li, že firma Baťa platí 80 % veškerých daní ve Zlíně, je vyměřena výdělková daň firmě Baťa o 1,624.000 Kč menší, nežli podle příslušného zisku náleželo. Kolik tisíc domkářů, maloroníků a živnostníků musí býti exekučně vyprodáno, nežli se tento obnos, silnému jedinci slevený, vymačká exekučně. Pánové, nejen že to nebude zaplaceno pro obecní přirážky, nebude to zaplaceno ani do pokladny státní, do pokladny okresní a zemské. Je to tedy 6krát 1,624.000 Kč. Tak se jedná s firmou Baťa a tak nebo podobně se jedná s ostatními kapitalisty, jak dokazují miliardy daní odepsaných a daní dlužných. Chtěli jsme již před léty a před 2 léty připojil se k mému názoru i národně socialistický senátor Pánek seznam těch, kteří jsou dlužni přes 100.000 Kč daní, ale dosud nám nebylo vyhověno, ani odpověděno. My se tomu nedivíme. Daňová praxe nesnese denního světla, neboť kdyby drobní poplatníci, kterým se prodá poslední koza nebo postel, viděli, jak se odpouštějí daně bohatým parasitům, udělali by tomu daňovému pirátství velmi brzy konec. Pánové, nelze to jinak nazvat nežli pirátstvím. Středověcí loupežní rytíři v soutěskách olupovali jen bohaté. Berní systém bohaté propouští, ale chudákovi sebere poslední.

My komunisté voláme k ožebračeným vrstvám pracujících rolníků a živnostníků. Do dnešní bídy uvrhl vás tentýž vládní systém, který chrání bezcitné kapitalisty při ožebračování dělníků práce manuelní i duševní. Vykopněte z vašich řad všechny placené ochránce kapitalismu a ruku v ruce s průmyslovým proletariátem cestou sociální revoluce odstraňte příčinu své bídy, kapitalistický řád a vybudujte nový spravedlivý řád socialistický po vzoru sovětské Unie! (Souhlas.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Šachl. Udělaji mu slovo.

Sen. Šachl: Slavný senáte! Z celého jednání jak výboru a plena posl. sněmovny, tak i výboru senátu o státním rozpočtu republiky Československé vyznívá stále: šetřit, zase šetřit a pracovat. To je dobře a správně řečeno; ale mělo se šetřit hned v začátcích naší samostatnosti, a nebylo by nikdy došlo k tak napjatým poměrům v nynější době, v době všeobecné krise, zvláště krise zemědělské, která je vždy a všude v každém státě začátkem neblahých poměrů jak pro pokladnu státní, tak i pro poměry veškeré výroby tovární a zvláště veškerého dělnictva.

Staré přísloví praví, že, když nemá sedlák, nemá žádný. Kdo zná poměry venkova v nynější době, musí se s těžkým srdcem zamysliti, co bude dále. Je otázkou, jak je možno existenci veškerého obyvatelstva zlepšiti, když nelze očekávati zlepšení poměrů zemědělce. Ta naděje tu není, neboť i poměry zemědělce nezadluženého se těžce snášejí a těchto je v zemědělství sotva asi 10 %, kdežto zemědělců zadlužených je 90 %, kteří dnes nestačí na placení daní a pojištění, hlavně přirážek obecních, okresních, zemských atd., dále pojišťoven, nemocenského a starobního pojištění, nemocenských pokladen a úrazové pojišťovny a j., takže na zvelebení samého hospodářství nezbývá a dlužit se již nemůže. Na přihnojování umělými hnojivy není pomýšlení a bez toho je tu katastrofa a soběstačnost se kvapem hrne do větší kalamity. K tomu při větších hospodářstvích se musil rolník omeziti, co se týče pracovních sil, na polovici čeledi, a to proto, že výnos ze zemědělských podniků nestačí ani na polovici platů čeledínských. Trpí tím také zpracování půdy, tolik k výrobě obilnin potřebné, takže i při nejlepší vůli a naději na příští sklizeň se očekává velký pokles vyroby zrna, tolik pro celek potřebného.

R. 1930, tedy loni, byl z pšenice výnos 13,803.889 q, kdežto letos podle statistiky je to pouze 10,428.366 q, tedy méně o 3,374.523 q, čili o 24,4 %. Žita se urodilo oproti r. 1930 o 5,030.455 q, t. j. o 28,5 % méně, ječmene o 18,7 % méně a ovsa o 8 % méně oproti sklizni r. 1930.

Proto, chceme-li udržeti základní tendenci soběstačnosti a nemáme-li poklesnouti ještě hlouběji ve výrobě obilí, je nutné, abychom využili všech rentabilních prostředků ke zvýšeni sklizně. Toho docílíme jen tím, když ke vší píli a práci budeme hleděti podpořiti zvyšení sklizně umělými hnojivy, výběrem čistých osiv atd. Ale kde vzíti na to prostředky, když finanční krise tolik doléhá na zemědělský stav je na pováženou, jak bude dále. S poklesem výroby obilnin klesne opět i nákup hospodářských potřeb a katastrofa bude horší, než v době nynější.

Ceny obilí klesly více než o polovinu, ale pečivo je dosud takové váhy a chléb taktéž, jako když bylo obilí dvakráte dražší. Ceny dobytka klesly u živé váhy více než o dvě třetiny, ale maso se prodává namnoze za ceny poválečné.

A jaká se stala náprava? Okresní úřady jako dohlédací kontroly patrně z obavy nečiní žádných kroků proti přemrštěným cenám, a ministerstvo vnitra nehnulo dosud ani prstem, aby okresní úřady přimělo k řešení tak důležitých věcí, jako je zmírnění drahoty chleba a masa.

Pak se divíme, že se stále ozývá mezi dělnou třídou lidí hlad po chlebě. Životní potřeby, ač je to cokoliv, třeba na př. cukr jako velmi potřebná živina dnešní doby, jsou ve stejné ceně jako za dřívějších lepších let, oděv, prádlo, vše mimo obuv je dosud za stejné ceny, jen s malou asi 5 %ní slevou, železo a výrobky železářského průmyslu za stejné ceny. A což pivo? Má býti ještě zdraženo, když ceny ječmene klesly o dvě třetiny a ceny chmele okrouhle z 5.000 Kč klesly na 600 až 800 Kč. To jsou neslýchané zjevy a k tomu ke všemu se mlčí, stále jen samé rady, a činy zůstávají neuskutečněny. Jen prý šetřit a pracovat! Na venku se dnes šetří jistě až přespříliš, hlavně právě u rolníka, a není potřebí to ani připomínati, a práce rolníkova není ani v zimě zastavena, vždyť, jak jsem již uvedl, je té dřiny, jaké nebývalo, protože není potřebných sil.