Bylo mnoho kombinací i také bez republikánské strany, třebaže zemědělský stav početně tvoří polovinu obyvatel v republice. Naše strana nikoho nevypovídala z koaličního souručenství, neboť naše stanovisko bylo vždy pevné a jasné. Stejná práva, stejné životní podmínky pro všechny bude východiskem každé práce v koalici.

Tato doba nám ukládá všem, ale zvláště kapitálu, řídícímu naši loď na rozbouřeném moři, ať již patří pravici či levici, že nesmí vidět pravý, ani levý břeh, nýbrž musí soustřediti veškerou pozornost, aby dosáhl přístavu. Poměry mezinárodní i naše v poslední době přinesly jasno, daly znám pevný program a směr pro příští práci. Nebudeme počítati, kolik v každé stravě nás je, ale řekneme si, co zařídíme na zabezpečení naší valuty. To se musí stát hned a bezodkladně.

Pan president ve své odpovědi gratulantům pravil: Musíme se uskrovniti všichni. To je jediná záchrana, snižovati od nejvyšších činitelů ve státě až do určitého minima platů.

Úsporná komise, složená ze všech vrstev pracovníků, mající rozhled a životní zkušenost, mohla by nám v krátkém čase podati návrh, směřující k dalším úsporám.

Nežli ukončím, chtěl bych připomenouti toto: Ve věci 40hodinové pracovní doby označuji nynější dobu jako nevhodnou, již také proto, že záležitost tato se dotýká spíše mezinárodního řešení. Okolnost tato měla by jistě vliv na zdražení průmyslových výrobků a ohrozila by takto konkurenční schopnost podniku, který pracuje pro vývoz.

Rovněž se dožadujeme a trváme na konečném rozřešení ochrany nájemníků, a to způsobem takovým, aby již jednou bylo zmírněno anebo úplně zmizelo vázané hospodářství doby poválečné.

Nestavíme se nikterak proti snížení doby vojenského výcviku, musí se však tato přeměna státi v době, aby vojenská pohotovost neutrpěla zeslabením. Dosavadní odměna za ubytování vojska a přípřež je velice nedostatečná. V tomto případě není přece potřebí, aby jednotlivci přinášeli i nadměrné oběti. V této době, kdy zemědělská mizerie dostoupila vrcholu, je nutno, aby odměny ty odpovídaly vykonané práci.

Pravidlo, že dodávky veškerých hospodářských potřeb pro vojsko musí býti svěřeny nejlevnější nabídce, se neosvědčilo a zkušenosti potvrzují, že mnohdy to nejlevnější bývá nejdražší.

Jak vypadá země Moravskoslezská ve státním rozpočtu přednesl kol. Riedl a nebudu to opakovat. Ale to nestačí, musí se to stále rozhodujícím kruhům připomínat, že země Moravskoslezská je součástí naší republiky. (Souhlas.)

Ještě bych se zmínil několika větami o příhodě v národohospodářském výboru v posl. sněmovně. Zásobovací výbor posl. sněmovny neschválil míchání bramborové nebo škrobové moučky do pečiva. Zde je nejlépe viděti výsledek ujišťování všech polických stran, že chtějí pomoci zemědělci v těchto zbědovaných poměrech.

Socialistické strany projevovaly účast nad bídným stavem sedláka, slibovaly všestrannou pomoc a co se stalo? Jedná se o míchání bramborové moučky v době, kdy není zde dostatek žita a pšenice na straně jedné a na straně druhé přebytek zemáků, jichž byla velmi značná úroda a na něž není odbytu. Přimícháváním moučky bramborové docílí se chleba nesporně chutnějšího, vláčnějšího, výživnějšího a při tom by se nikterak nezdražil. Naproti tomu by se pomohlo zemědělci horskému, kde nejtíže krise doléhá a také vývozní bilance by se zlepšila, neboť by se ušetřil dovoz několika tisíců vagonů žita a pšenice. To nejlépe svědčí o neporozumění, které nikterak nesblíží znervosnělé strany.

Proč ta strana, která kladla největší odpor, si neobjedná 100 kg bramborové moučky a nevyzkouší pečivo, do něhož by nějakých 5 % moučky přimíchala a takto se přesvědčila o jakosti chleba a také si vypočítala číselně jeho cenu. Možnost tuto má, protože vlastní veliké pekárny. Míchání lihu do benzinu a bramborové moučky do pečiva by prospělo zemědělci ke zlepšení jeho svízelné situace, a to bez zatížení konsumu.

Hromadný prodej dobytka následkem neúrody, zvláště v krajích krupobitím postižených, dovršuje beznadějný stav zemědělce.

Nikdy spekulace neřádila takovým způsobem a nevyužitkovala neblahý stav sedláka, který musí za předválečnou cenu dobytka se zbaviti. Mnohdy jen připouštění plemeníka ušlechtilejšího nás stojí více, zhublá kráva a okování koně stojí tolik jako kůň sám. Zde máte příležitost mírniti bídu a ukázati, že máte porozumění nejen v příslibech, ale také i skutky můžete dokázati dobrou vůli, která tam za vodou v poslanecké sněmovně byla takovým způsobem odmítnuta. Sláma, nutná k výživě dobytka a na stlaní, objednávaná z Německa, stojí dnes již 46 Kč za 100 kg. Tedy 400 kg slámy stojí tolik jako 400 kg těžká kráva.

Čas kvapí, zvláště když zemáky hnijí a každý den mohl by zabrániti značným škodám. Je možno doufat, že aspoň v tomto sboru vyskytnou se jednotlivci, kteří posadili by se s námi za stůl a zapomněli na stranické rozpory a pomohli řešiti záležitosti, které nikterak konsum nezatíží.

Jak krásné a lidské by to bylo, kdyby společná bída nás sblížila v době předvánoční! Naše strana bude pro rozpočet hlasovati bez výhrady. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Slovo má dále pan sen. Kříž.

Sen. Kříž: Slavný senáte! Užívám rozpočtové debaty v senátu k tomu, abych v několika poznámkách precisoval stanovisko naší strany k hospodářské situaci a s hlediska zemědělské politiky v našem státě zvlášť.

Není pochyby, že tak jako všecky složky našeho hospodářského života, tak také zemědělství současnou krisí hospodářskou velmi trpí. Zemědělství v krajích úrodou macešsky nadaných, jako jsou kraje horské, jižní Čechy, atd., trpí pak krisí dvojnásob. Representace oficielní zemědělské politiky u nás ráda dokazuje, že příčiny hospodářské krise tkví v tom, že snížená byla kupní schopnost zemědělce. Není pochyby, že z valné míry je tomu tak. Jde tu však o vyklad poněkud jednostranný, a příčiny hospodářské krise jsou jistě daleko větší. Stanovisko našeho politického agrarismu mohlo by plně obstáti jen tehdy, kdyby zemědělská produkce byla opravdu postižena totální katastrofou. Ale tak tomu přece není. Jde nejvýš o pohromy lokální. V celku však světové hospodářské přebytky zemědělské produkce nejsou přebytky v pravém slova smyslu, nýbrž přebytky, které nemohou býti konsumovány proto, že u nejširších vrstev spotřebitelných není konsumní schopnosti pro absolutní nedostatek nákupních prostředků. To potvrzuje, že světová i naše současná krise hospodářská je krisí, vyvěrající z neuspořádaných poměrů lidské společnosti. Vládnoucí třída není schopna zabezpečiti správné rozdělení hospodářských statků, a je proto jen správné, volá-li socialismus o nastolení nového řádu společenského, který by zabezpečil každému pracovníku člověku důstojnou existenci.

My sociální demokraté věříme, že k těmto novým formám společnosti dojde a že dnešní krise je křižovatkou, od níž organisace společnosti může vésti jen k socialismu.

Naše agrární politika, jak je representována dočasně nejsilnější politickou stranou ve státě, velmi ráda dokazuje, že příčina neutěšeného stavu zemědělství tkví v nepřátelství měst a socialistických stran proti venkovu. Je nutno se proti tomuto ustálenému názoru politicko-agrárního myšlení ohrazovati a považuji za svou povinnost učiniti tak i na tomto místě. Je známa mocenská síla agrární strany v republice a je známo, jakým způsobem dovede agrární strana této důležité výhody dočasné situace využívati. Ale přes to zemědělství je v krisi den ode dne větší. Jeden z vážných venkovských listů naší strany charakterisoval politiku agrární strany u nás takto:

>Všechny stamiliony státních peněz, které byly mocenskou silou agrární strany investovány do zemědělství a všechna zákonná a celní ochrana zemědělských produktů skutečným zemědělcům neprospěla. Ceny obilí se zhroutily a udržují se na dnešní výši jen uměle, jen proto, že obilí lze uložiti do skladišť. Ale pokles cen ostatních zemědělských produktů, kterých uskladniti nelze, se strašlivě hroutí. Dobytek prodává zemědělec za nemožně nízkou cenu, ale tento proces cenový se nezastavuje, hroutí se mlékařství, nic nepomáhá opatření k udržení jeho cen. Pravděpodobně po Novém roce bude ještě hůř. Při tom konsument pokles cen masa a mléka celkem nepozoruje.<

Agrární strana nenalézá žádných prostředků, jimiž by bylo lze tento proces, z něhož vyjde zemědělec naprosto zbídačen, zastaviti. Odhodlala se k poslednímu zoufalému pokusu. Pravíme, zoufalému, poněvadž jedině zoufalství může potlačiti rozum. Před několika dny podala tato strana v posl. sněmovně návrh zákona na vyhlášení moratoria pro placení daní a všech veřejných dávek u malých a středních zemědělců. Těmito dávkami rozumějí se všechny dávky obecní, příspěvky nemocenským pojišťovnám, úrazovým pojišťovnám atd. V posledních větách tohoto návrhu pak čteme, že státu z tohoto zákona žádné finanční výdaje nevzejdou.

Co znamená tento návrh zákona, kdyby se stal skutkem. Pomohl by zemědělství? Nikoliv! Snad na měsíc, na dva. Hospodářský život je tak složitý, že nelze z něho vyřaditi tak velkou složku hospodářského života, jako je zemědělství. Uváží-li navrhovatelé, že moratorium za dva, tři měsíce podlomilo by hospodářství státu, obcí, že hluboce by zasáhlo do všech ostatních odvětví hospodářského života, průmyslu, obchodu, peněžnictví, že by prostě tento zákon vyvolal tak veliké hospodářské zmatky, které by už nikdo nezastavil, naopak, které jako lavina přenášely by se dále, strhujíce s sebou všechno. Nové statisíce nezaměstnaných, konkursy a krachy, které by se nevyhnuly ani zemědělským usedlostem a chalupám. Život nás všech v tomto státě je na tolik spjatý pevnými páskami, že nemůže se z tohoto kruhu vyloučiti žádná výrobní skupina, také ne zemědělec. (Sen. Sechtr: To snad, pane kolego, z placení, a to jsme my pro placení!) To se vztahuje na celý hospodářský život!

V tomto nepochopení společných osudů je vlastně tragedie agrární politiky. Co jí bylo po našem průmyslu? Co jí záleželo na milionech našich dělníků a jejich mzdách? Vždycky spíše je nakloněna k tomu, aby úroveň dělníků byla nižšími mzdami snižována. Kdykoli naši fabrikanti organisovali útoky na dělnické platy, vždycky našli v agrární straně všestrannou oporu.

A to je tragická chyba agrární politiky v našem státě. Místo, co by hledala pravdu v krásných slovech presidenta republiky, že základem tohoto státu je dělník a sedlák, pracuje spíše k tomu, aby mezi těmito nejpočetnějšími vrstvami obyvatelstva našeho státu vytvářelo se nepřátelství a nenávist. Je to chyba, veliká chyba, a bylo by dobře, aby na odpovědných místech agrární politiky, dříve než bude pozdě, si uvědomili, že tyto cesty nejsou způsobilé k tomu, aby republice zajistily klid a mír.

Hospodářskou krisí našeho venkova do značné míry zhoršuje se prakse, jaká v našich zemských i státních úřadech je zavedena při povolování podpor z veřejných prostředků. U nás je to tak: Zvykli jsme si příliš na veřejné podpory a zejména v zemědělství. Někde je to nezbytností. Někde je to však - řeknu to kacířské slovo - zbytečností a zneužíváním veřejných pokladen, ale když už zemský úřad, nebo ministerstvo subvenci povolí, má se také postarati o to, aby tato subvence včas byla vyplacena. Povolovacími výměry, ku př. zemědělských meliorací, nucen je stavebník, obec nebo družstvo, ku stavbě, aniž by mělo jistoty, kdy jim bude podpora z veřejných prostředků vyplacena. Staví se, prostaví se peníze, čeká se na slíbenou podporu, ale marně. Podpora nepřichází. Práce se přerušují a podnikají se intervence o výplatu slíbené subvence. Ale intervence jsou zpravidla bezúspěšné. Vznikají interkalární úroky, které v mnohých případech rostou do takové výše, že zkonsumují na konec všechno, v čem státní, resp. zemská podpora byla vyjádřena. Mám případ, že melioračnímu družstvu v jižních Čechách byla povolena podpora na projekt, rozpočtený na 400.000 Kč. Podpora byla slíbena ve výši 50% uznaných stavebních nákladů. (Sen. Sechtr: Jenže je neradi dávají!) Já o tom mluvím, pane kolego, a dožaduji se v tom směru nápravy. Tedy je nutno, abyste mne v této snaze podporovali také vy zemědělci. Až dosud proveden byl veliký kus práce, ale družstvu dostalo se na slíbenou subvenci jediné splátky v částce 20.000 Kč. Družstvo se přirozeně vyčerpalo, zastavilo práci a nemůže dál. Tak je tomu u mnohých obcí, družstev melioračních a elektrárenských, při stavbách vodovodů atd. Státní a zemské úřady musí si zde uvědomit, že dosavadní cestou povolování podpor v těchto případech dále se jít nedá a že je nejvýš načase, aby zaveden byl pořádek a úřední sliby byly dodržovány.

K zajištění našeho zemědělství žádáme urychlené uzákonění živelního pojištění ovšem tak, aby zde bylo vyloučeno všechno, co je stranické a sobecké, a aby tento zákon opravdu znamenal zajištění hospodářské základny drobného zemědělce ve chvíli živelní katastrofy.

Pan ministr zemědělství ohlásil nedávno, že pracuje se na osnově zákona o reorganisaci zemědělských rad. Vítáme toto prohlášení. Jen bych chtěl k němu poznamenati, že očekáváme, že reorganisace zemědělských rad bude provedena opravdu v duchu demokratických zásad, na kterých je budován stát a celé jeho zřízení. Zemědělské rady, zejména zemědělská rada v Čechách, je ve svém složení útvarem, který nemá schopností, aby zájmy skutečného zemědělství opravdu s úspěchem zastával. Maličký příklad. Celá řada našich okresů, zejména v jižních Čechách byla letos stižena katastrofální neúrodou píce. To bylo známo již na podzim. Ale pokud víme, přes to že zemědělská rada včas byla upozorněna na nezbytnost účelného dovozu píce a zejména slámy do ohrožených krajů, potřebných opatření neučinila. V tuzemsku přebytečné slámy není. Podnikaví jednotlivci, a některé soukromé organisace hospodářské, organisovaly dovoz slámy z Německa. Tato sláma je prý dokonce ruského původu. Stavěla se na německých hranicích na 8 až 12 Kč za q. Avšak dovoz do jižních Čech z pohraničních stanic zdražuje slámu až na 40 Kč. Zemědělská rada, přes to, že byla žádána, aby v zájmu zemědělců působila u ministerstva železnic k dočasnému snížení tarifů pro tuto akci, neučinila tak, anebo jen tak liknavě, že snížení tarifů docíleno nebylo. Myslím, že poznámek k tomu není potřebí. Apeluji na ministerstvo železnic, aby k nové akci, která v tomto směru byla zahájena, stavělo se příznivě a povolilo snížení tarifů pro dovoz píce a zejména slámy do ohrožených krajů.

V obou sněmovnách při projednání rozpočtu je voláno, aby v důsledcích krise, jaká v zemědělství nesporně je, vydán byl zákon na ochranu drobných pachtýřů, zemědělské půdy. Volání po takovém zákonu je prostě důsledkem doby a poměrů, ve kterých žijeme. Pachtovní smlouvy v zemědělství uzavírány jsou na 6, často také na 12 let. Pachtýři jsou zpravidla lidé sociálně slabí. Znám případy, kdy pachtovné, uzavřené v době lepší konjunktury v zemědělství, činí 500 Kč za 1 ha. Porovnáme-li to s nynější dobou, kdy státní statky vykazují výnos na 1 ha 7 Kč, není potřebí nějakých dokladů o neudržitelnosti pachtovních smluv. Musí přijíti zákon, který připouští rozvázání pachtovních smluv tam, kde jde o ohrožení existence nájemce.

Dále jako roku loňského, tak i letos tlumočím s tohoto místa požadavky drobných nabyvatelů půdy o provedení urychleného zaknihování přidělené půdy tak, aby při tom byla náležitá porce shovívavého postupu pozemkového úřadu při vymáhání nedoplatků.

Také o způsobu, jakým ministerstvo zemědělství provádí poskytování podpor na padlý dobytek, je nutno se zde zmíniti. Dosavadní způsob je takový, že opírá se v praksi o vyšetření pomocí okresních úřadů a četnictva. A tu se velmi často stává, že z důvodů více než malicherných, pokud se týká existenční stránky poškozeného, jsou žádosti chudých domkařů, kteří přechodně jsou zaměstnáni jako dělníci na stavbách a jinde zamítány proto, že prý existence těchto lidí není ohrožena. Pánové, tady nejde o zedníky, tady jde o domkaře a drobné zemědělce v pravém slova smyslu. A myslím, mohou-li býti několika set korunové podpory na padlý dobytek poskytovány bohatým rolníkům, jak o tom máme celou řadu dokladů, pak mohou býti, a mají býti, jistě poskytovány ty to podpory v prvé řadě drobným zemědělcům. Zde je nutno vzíti v úvahu právě jihočeské poměry, kde drobný zemědělec, třebaže jeho základna tkví v zemědělství, hledá kus své existence také jinde, a je nespravedlivé, jestliže takovýmto drobným existencím jsou žádosti za příspěvek na padlý dobytek odmítány. Apeluji na ministerstvo zemědělství, aby k podobným žádostem stavělo se příznivě.

Několik slov o zákonu o plemenitbě hospodářských zvířat. Myslím, že je na všech stranách známo a jasno, že tento zákon nesplnil účel, který se od něho očekával. Tento zákon přijímán je jako fakt se značným odporem a zejména drobní zemědělci plným právem si na praksi tohoto zákona, resp. na prováděcí nařízení, stěžují. Ministerstvo zemědělství mělo snad při tvoření tohoto zákona dobrý úmysl zvýšiti chov hospodářského zvířectva, žel však, že to, co vezme do rukou byrokracie v tomto ministerstvu a v zemědělských radách, stojí stát sice hodně peněz, ale výsledky jsou ubohé. Drobní zemědělci plným právem si stěžují na provádění tohoto zákona a dožadují se jak jeho novelisace, tak také vládního nařízení. Bylo by na místě, aby jako prvý pokus o nápravu sjednalo si ministerstvo zemědělství náležité informace svoláním ankety o dosavadních výsledcích tohoto zákona, kde by kruhy zemědělců - a podtrhuji zejména drobných zemědělců - byly do této ankety pozvány, aby tam podaly své dobrozdání. (Sen. Hubka: Ať se zeptají domovinářů!) To ovšem dělá ministerstvo zemědělství, ale poněvadž domoviny neovládají domovinářů, nýbrž ovládá je politicky agrární strana, proto ten referent domoviny v tomto směru neodpovídá potřebám drobných zemědělců. (Sen. Sechtr: To je dobré! K tomu by asi patřil železničář a ten by plemenitbě lépe rozuměl, nebo pan profesor!)

Mluvím-li již o kapitole zemědělství, považuji za nutno zmíniti se krátce ještě o hospodářství správy vašich statků a lesů. Nejde tu, jak známo, o lesy a statky malé. Státní hospodářství lesní má výměru 820.143 ha, hospodářství polní 139.550 ha. Mimo to hospodaří stát na dvou velkých cukrovarech, 10 lihovarech, 6 pilách a 5 velkých pivovarech. - Ministerstvo zemědělství, které státní statky spravuje, slibovalo v rozpočtovém prelimináři na r. 1930 výnos všech těchto podniků státních v částce více než 84 mil. Kč. Výsledek však byl a je takový, že místo očekávaným ziskem končí toto hospodářství 6milionovým schodkem. Výsledky r. 1931 nebudou patrně lepší. To jistě je hospodářství, které se nedá omluviti zemědělskou krisí a nad kterým je povinností zákonodárce se pozastaviti. Tady nestačí výmluva na krisi a špatnou půdu státních statků. V době, kdy chudým lidem se zakazuje vstup na státní statky a kdy chudáci si musí tento vstup vykupovat, trpí výnos těchto statků nemožným zatížením, povětšině neschopné byrokracie, která je mniškou každého rozumného hospodaření na státních statcích. Dokud tam nebude provětráno, nebude lépe. Zdá se, že ministerstvo zemědělství na toto provětrání společnosti 10 vládních, 63 vrchních a 126 obyčejných radů, kteří všichni slouží pod deputát a odbírají potřeby svých rodin za mimořádně nízké ceny z výnosu státních statků, nestačí.

V těchto dnech proběhla v tisku velmi zajímavá čísla o deputátních výhodách pánů státní statky spravujících. Považuji za nutné na ně upozorniti i zde. Tento deputát pánů vrchních radů i těch obyčejných záleží v tom, že vedle velmi slušných platů státních úředníků mohou si odebrati pro celou rodinu mouku po 50 hal. za 1 kg, mléko po 20 hal. za 1 l a k tomu ještě 60 pevných metrů dřeva. A aby se jim v době sezony nevedlo zle, dostávají ze státních statků deputátní zajíce v libovolném počtu, a to 1 kg za 2.25 Kč, koroptev za 3 Kč, kachnu za 2.50 Kč a srnčí za 6 Kč. Myslím, vážení pánové, že úsporná komise státní, po jejíž nové existenci voláme, bude míti co dělat právě na státních statcích a lesích a že bude nutno, aby hospodářství v těchto objektech bylo podrobeno velmi důkladné revisi.

Končím tím, že naše strana, uznávajíc těžkou situaci státu, která vedla ke snížení letošního rozpočtu, bude pro tento rozpočet hlasovati v tom vědomí, že na povolaných místech je a bude dostatek dobré vůle, abychom těžkou hospodářskou krisi překonávali ve znamení snah, aby v této těžké době nebylo u nás člověka, který by trpěl v důsledcích nezaměstnanosti hladem. Nevoláme po podporách, chceme práci pro každého, kdo by pracovati chtěl. Chceme, aby za poctivou práci se dostalo každému poctivé odměny tak, aby existenční minimum toho i posledního člověka bylo zde zajištěno. Sociální demokracie v této vážné době vykoná všechno, co je v jejích silách, aby zájmy pracujícího člověka, venkova i měst, byly náležitě ochráněny. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Fr. Novák (rep.).

Sen. Fr. Novák (rep.): Slavný senáte! Rozprava o státním rozpočtu byla tak bohatá, že nepokládám za nutné k ní něco doplňoval. Musil bych hodně opakovat z toho, co jsem minulého roku byl uvedl, anebo opakovat to, co mnozí jiní zde pronášeli, třeba jinými slovy. Pokládal jsem zmíniti se o druhé části programu, to je o výkladu p. ministra vnitra, a to poněkud s jiného hlediska zde už pronesených řečí. (Hluk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Fr. Novák (pokračuje): Pan kolega Merta jako vyslaný člen vyšetřovací komise s tohoto místa v úterý podrobně vylíčil tragické události frývaldovské. Mám za to, že není potřebí opakovati lítost nad těmito událostmi, neboť jsem přesvědčen, že není v tomto domě člověka, jemuž by tento případ byl lhostejný. Zaráželo však, jak mnohé časopisy, i vládních stran, přímo ostentativně žádaly přísné vyšetření případu, třebaže tomu nikdo nepřekážel. Povolané státní orgány učinily potřebná opatření bez pobízení a proto křik po něčem, co ve spořádaném státě je samozřejmostí, byl mírně řečeno, neupřímností. Jinými slovy řečeno, byla zde snaha vzbuditi dojem před naší veřejností, jakoby četnictvo nepostupovalo podle předpisů zákona. Mnohé německé listy viděly v tom dokonce persekuci němectví proto, že kraj je německý. Podobné mínění bylo rozšiřováno v blízkém Německu. Je příznačné, že komunisté využívají dnešní těžké doby k nesvědomitému štvaní dělného lidu proti vládním orgánům našeho státu, který ze všech sil se stará o to, aby účinky hospodářské krise byly co nejvíce zmírněny. Je charakteristické, že komunisté pro své akce vyhledávají místa, kde je obyvatelstvo protistátně založeno. Kolem Frývaldova jsou Němci, kteří jsou dobře známi svým protičeským a protistátním smýšlením, ať se jedná o komunisty, některé soc. demokraty nebo hakenkreuzlery. Jsou ještě v dobré paměti události v Košútech, Chustu, Duchcově atd. Ve všech těchto případech vidíme v pozadí jako iniciáty komunistické poslance a senátory, kterým naše republika platí ještě diety za tuto rozvratnou činnost. Ve Frývaldově vrhli se zaměstnaní, třebaže snad málo placení dělníci na četnictvo. Nikdo nebude chtíti upírati, že i v českých okresích je nouze a nezaměstnanost. I tu jsou pořádány schůze a demonstrace, ale není zde protistátní zaujatosti a proto nedochází k podobným koncům. Forma kritiky mnohých listů německých prozrazovala, že neměly na mysli ubohé děti nesvědomitých štváčů, nýbrž že využívají příležitosti, aby rozeslaly do celého světa zprávy, které hanobí a ostouzejí naši republiku. V celé novinářské kampani bylo více narážek, nežli v řádcích samotných. Většina jich předstihovala se v útocích na četnictvo a zkreslovala události ve prospěch své strany. Naše veřejnost si musí býti vědoma, že je to tvrdost zákona, podle něhož naše četnictvo bylo nuceno postupovati. Naši občané mají divný pojem o republice, což by po 13letém trvání našeho státu mělo býti napraveno. Je samozřejmo, že v takovém případě, kdy dají se masy lidu zlákati zvůlí, musí býti proti takovému zástupu stejně tvrdě zakročováno hlavně pro respektování státní autority, ať je kdokoliv u vesla vlády, což vidíme také v jiných státech, sověty nevyjímaje. V tomto ohledu jsou mnozí naši občané a s nimi i naše demokracie na scestí. Podobně bylo tomu i s názorem na trest smrti, a ne jinak i s názorem popřevratovým na trest vězení. Mnozí občané byli s počátku vůbec proti vězení a byli by po převratu všechny provinilce, ne jenom politické, ale i jiné, pustili na svobodu. Konečně se naše veřejnost smířila s nutností vězení zločinců, ale nechce se smířiti s právem četníka, aby mohl v sebeochraně, a tím i obraně autority státu, použíti zbraně. V první době popřevratové byl tlak na úřady a četnická velitelství tak silný, že povel ke střelbě nebyl vydán ani tehdy, když život četníků byl skutkem ohrožen, na př. v Chustu. Při mnohých srážkách, při nichž četníci byli zraněni bez použití zbraně, chválili mnohé časopisy velitele pro nedání povelu k palbě, byť i předpoklady byly tu dány. Ukázalo se brzy, že s takovým postupem dlouho nevydržíme, abychom takto dávali v šanc život i zdraví četníků.

Přišly Krompachy, které ukázaly, že není možno použíti zbraně četnictvem tak jednoduše a za všech okolností odmítnouti. Nic platno zde povídání, že k podobným případům použití zbraně nesmí pro příště dojíti, dokud naše parlamenty neodhlasují zákon, kterým by se toto právo zrušilo. Není to upřímné mysliti si o četnících: >Právo k použití zbraně k ochraně vašeho života vám nebéřeme, ale zařiďte to tak, aby k uplatnění tohoto práva nedošlo.< Četnictvo je zde proto, aby rozkazy nadřízených úřady plnilo, a není myslitelno, aby porušilo svou povinnost přísahou stvrzenou. S tím nesmí nikdo počítati, neboť by to znamenalo na jedné straně popření četnické poslušnosti, a na druhé straně zničení četnické autority. Nedovedeme si dobře představiti klid a pořádek ve státě bez četnické autority. Zrovna náš mladý stát má četnictvu co děkovati za svůj klidný vývoj v době popřevratové, neboť bylo to jedině četnictvo, na které bylo naprosté spolehnutí.

U mnohých občanů je ještě dnes naše demokracie považována za stav bez poslušnosti, bez autority a bez trestu. Bohužel, dodnes vidíme v provádění zákonů že rozhoduje protekce, příslušnost k politické straně v mnohých oborech státní administrativy. (Sen. dr Witt: Vy sami také!) Snad také vy, pane doktore. (Sen. dr Witt: Ne tak!) Já to myslím všeobecně. Nevytahuji jednu stranu. Jestliže toto se trpí a zamhouří se často oko, není to možno žádati u našeho četnictva. Je to naše četnictvo jediné, které je nedotčeno rozkladem politiky, ono je pilířem, na němž stojí naše republika a její společenský řád. Naše veřejnost si musí uvědomiti, že není možno četníkům vydati zákaz použití zbraně na jich obranu, neboť by to znamenalo jejich naprostou degradaci. Brániti se má právo přece každý občan, a musí je míti také četník.

I ve frývaldovském případě hnalo se komunisty zpracované dělnictvo proti zákazu úřadu do města i proti ozbrojené moci státu. Když po opětovné výzvě k rozchodu bylo na četnictvo házeno kamením a když toto, ohrožováno klacky k tomu účelu v lese nasbíranými, musilo v sebeobraně použít zbraně, aby upevnilo autoritu státu a jejího právního řádu, bylo zle. Díváme se zvláštními brýlemi na četnictvo, jako by ono nepocházelo z řad občanstva a dělnictva. Jako by ono bylo nakloněno nějaké buržoasii, které ve skutečnosti nemáme. Má-li československý četník nějaké privátní sympatie, pak je zajisté má k nezámožným, protože mezi nimi vyrostl a sám z nich pochází. Žádný zámožný nepůjde k četnictvu, jehož služba není zvlášť příjemná, zejména v našich pohraničních krajinách. Naše četnictvo je si vědomo, že musí poslouchat vládu a její zákony, ať je ta vláda koaliční, sestavená z jakýchkoli složek.

Náš tisk všeobecně litoval mrtvých a raněných účastníků frývaldovské tragedie, proti čemuž není možno ničeho namítati. Ale je zajímavo, že nenašel ani slovíčka soucitu pro raněné četníky, jakoby tito nebyli lidé. Naopak jsme četli, že byli skoro všichni mrtví a ranění střeleni zezadu, s úmyslem vsugerovat čtenářům mínění že četníci stříleli do prchajícího davu, kdy oprávněnost k střelbě již pominula. Předstírat uměle mínění v novinách, jakoby naše četnictvo v tak nepříjemné situaci bylo bez srdce a bez citu, je přece jenom darebáctví. Mnoho křivdy bylo spácháno žurnalistikou ve frývaldovském případě na našem četnictvu, které si to zajisté dobře zapamatuje. Novinářství zná dobře odpor veřejnosti proti použití zbraně, a když nemůže odstraniti četníky proto, že brání svůj život, troufá si dokázati, že toto použití nebylo oprávněné. I když ministr Slávik prohlásil oprávněnost použití zbraně ve Frývaldově, postrádali jsme však důrazné a nebojácné odmítnutí osočování četnictva. Všichni účastníci byli vinni přečinem shluknutí ježto zákaz schůze ve Frývaldově byl dostatečně publikován, mimo opětovného vyzývání četnictvem na několika místech. U Frývaldova se nejednalo o pouhé odbývání schůze, neboť po projití demonstrantů lesem, každý pozoroval, že dojde k násilnostem. Musíme se vžít do zvlášť těžké služby četnictva v pohraničí, jakož i ostatních hraničářských úředníků, učitelů a pod., které tam zájem republiky postavil. Je přímo neuvěřitelno, že i státní úředníci jsou ve službách stran protistátních. V Albrechticích okresní soudce Zapp zvolen místostarostou za hakenkreuzlery, což jejich tisk zvlášť okázale vyzvedl. V Bruntále byl rovněž starostou okresní soudce jako exponovaný nacionál. Evangelický farář z Krnova odsouzen, pro štvaní proti republice na veřejné schůzi hakenkreuzlerů. Okresní soudce ve Vidnavě řekl inspekčnímu úředníku z ministerstva spravedlnosti: Jsem hakenkreuzler, poněvadž jedině tato strana něco dělá a úředníků se zastane.