Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. Pilz.

Sen. Pilz (německy): Slavný senáte! Chci ztratiti několik slov o ministerstvu veřejných prací, abych ukázal, jak rozpočet je proti dělnictvu, a že tomu není tak, jak nám vláda chce namluviti, že se všude spoří. Právě u ministerstva veřejných prací se projevuje, kde by se mohlo šetřiti a kde se nešetří. Chci vyjmouti jen několik položek, na příklad letectví, které vyžaduje přes 50 milionů. Jest jasno, když naše železnice jsou s mnoha sty milionů pasivní, že nepotřebujeme dnes vyhazovati tolik peněz na civilní letectví. Tyto miliony jsou však přídavkem pro ministerstvo války. To jest jasno. Tato položka byla zvýšena o 154.000 Kč, osobní výdaje o 366 tisíc Kč. Podívejme se na silniční stavby, které se zadávají v ministerstvu veřejných prací a které mohou obrovskému počtu nezaměstnaných opatřiti nouzovou práci. Ze 101 milionů Kč sníženy byly na něco více než 18 milionů, tedy o více než 82 miliony. Pro vodní stavby zbyl již jen pakatel 18 milionů. Pro stavby údolních přehrad a využití vodních sil, zařaděna jen nepatrná částka, jen 70.000 Kč. Je směšno, že se na celý rok, kdy byla by práce pro desetitisíce dělníků, tato položka takto snižuje.

Při investičních výdajích 278 milionů vidíme toto: ministerstvu zemědělství dává se na hřebčinec a chov koní skoro 11/2 milionu. To je dar agrárníkům, ale také položka, která slouží jen přípravě na válku. Pro ministerstvo financí připravena je suma 23 milionů, pro vojenská velitelství a vozatajské kasárny na Slovensku určují se skoro tři miliardy. Zase důkaz, že všechny tyto položky nutno je ještě připočísti ministerstvu války, takže položka ministerstvo války dosahuje výše dvou miliard. Má se také vystavěti asi 40 finančních budov. To jsou přece většinou nákladné stavby. Také zahraniční ministerstvo staví celou řadu novostaveb, jedna stavba v Turecku, v Angoře bude státi 21/2 milionu. Máme za to, že by se dnes mohlo zde trochu více spořiti a peněz mohlo by se použíti pro produktivní účely.

U ministerstva vnitra, aparátu pro potlačování dělnické třídy, přichází v úvahu asi 60 budov se 16 miliony, z části novostavby, z části rozšíření, samé úřední budovy, četnické kasárny, policejní budovy, tedy samé mučírny proletariátu. Jen na Slovensku vydává se za četnické kasárny 3,300.000 Kč, v Podkarpatské Rusi za četnické kasárny 3,815.000 Kč. Vidíme tedy, že na policejní a četnické kasárny a na úřední budovy je stále ještě mnoho peněz, to ty miliony jen lítají.

U ministerstva školství vidíme zvláštnost. Na vysoké školy dává ministerstvo veřejných prací 40 milionů, na menšinové školy české, to jest na národnostní utlačování, jen 28 milionů, na všechny ostatní školy dohromady však jenom 19 milionů. Tedy na vysoké a menšinové škody dohromady 68 milionů, na všechny ostatní školy jen zlomek toho. Vidíme, že pro Čechy zařaděno je pro jedinou školu u Plzně 1.500 Kč, pro Moravu a Slezsko není zařaděn ani haléř, pro Slovensko, pro obecné a měšťanské školy na Slovensku, 31/2 milionu, pro Podkarpatskou Rus 21/2 milionu. Maličkost jenom pro stavby obecných škol, většiny z těchto 87 mil. použije se pro školy buržoasie.

Pro ministerstvo spravedlnosti vydává se 23 mil., jen na Slovensku na soudy a věznice 71/2 mil., na Podkarpatské Rusi 31/2 mil. Táhne se to jako červená nit ministerstvem veřejných prací, všude se dávají peníze na věznice, káznice, četnictvo a policii. Dává se dokonce na kostely ve věznicích 10.000 Kč, pro zaměstnance kostelů tam 92.000 Kč. Věříme rádi panující třídě, že toho potřebuje. Nemáme přece ještě dosti takovýchto ústavů! Máme v Československu 6 mužských trestnic, kde se zavírají odsouzení od jednoho roku až doživotně. Je to přece morální ostuda, že se dnes ještě lidé zavírají doživotně. Máme dvě polepšovny pro chlapce, jeden přechodný ústav pro dlouhodobé tresty přes 3 roky a pro takové odsouzence, kteří se nepropouštějí podmínečně, 37 věznic u krajských soudů pro tresty do jednoho roku, 379 věznic u okresních soudů a celou řadu donucovacích vychovatelen. Z ústavu Komenského justičního oddělení, kde umístěno je 205 hochů, bylo pro rok 1928 statisticky zjištěno, že na 324 chovancích byla v 934 případech provedena disciplinární moc. V ústavě Komenského jest ještě zaveden trest bití, a tito chovanci byli biti. Je to justiční skandál tak dlužno to označiti, že se dnes trestají dělníci, aniž co zlého učinili. A na druhé straně? Jen několik příkladů. Podívejme se na proces Horákův. Sedmeronásobný vrah, za 40.000 Kč hanobitel mrtvol, je československými soudy osvobozen. Vidíme to venku v Proscwitz u vraha Göbbelova. Bylo soudu nezvratně prokázáno, že se vraždy dopustili národní socialisté, přesto byl vrah osvobozen. Vidíme nyní také komedii v procesu Stříbrného. A na druhé straně, podívejme se, o čem přináší dnes zprávu >Prager Tagblatt<. Soudruhu Majorovi byl zvýšen trest na 16 měsíců. Soudruh Stránský byl zbaven mandátu. Soudruh Haiplick byl odsouzen na 3 měsíce do žaláře a zbaven mandátu. Před 14 dny byl soudruh Höhnel pro věc, kde bylo dosti svědků, kteří vypovídali, že neměl s věcí nic společného, odsouzen na 5 měsíců do žaláře. Dnes stačí výpověď jednoho policejního úředníka, může vystoupiti 100 dělníků jako svědkové, to neplatí nic. Výpověď policejního úředníka, ať již mluví pravdu, či nikoli, je svatá.

Je to justiční skandál že nemůže býti většího, a ukazuje, jak to dnes u nás v republice chodí. Je příznačno, že tento justiční skandál kryjí sociální demokraté a sociálně-demokratický ministr spravedlnosti, ježto se právě v této době provádějí všechny tyto ostré kroky proti dělnické třídě. Vidíme to na středověké praxi vydávání provinilců. (Obracen k sen. dr Farkasovi): Pane doktore, Vy jste také jedním z nich, časy se změní; až jednou proletariát bude žádati Vás, pak budeme hlasovati pro Vaše vydání. Snad přijde jednou čas, kdy některý z těchto pánů bude mět být vydán, budeme také hlasovati pro to, jestliže vy nás mezitím v žalářích nepřipravíte o život! (Sen. Köhler [německy]: To je demokracie pana Niessnera!) To je demokracie, o které mluvil Niessner. Je přece hanbou mluviti zde o demokracii, bezednou hanbou, když Niessner zde mluví o demokracii.

V ministerstvu veřejných prací je pro stavby ministerstva sociální péče zařaděno jen 21/2 milionu, pro vystěhovaleckou stanici 100.000 Kč, v zemi Moravskoslezské pro dům invalidů 50.000 Kč, na Slovensku pro dům invalidů 200.000 Kč, pro dětský domov 300.000 Kč, pro ústav pro hluchoněmé 1,500.000 Kč, pro dětský pavilon 50.000 Kč, v Podkarpatské Rusi pro dětský domov 100.000 Kč a pro ústav pro hluchoněmé 50.000 Kč.

Pro ústřední správu samotnou je připraveno 54 milionů investičních výdajů, a to pro monumentální stavby 29 milionů, pro Černínský palác 61/2 mil. - to jsou opravy jen v jednom roce - pro zakoupení senátní budovy splátka 1 mil. 200.000 Kč. Myslím, že nám tato senátní budova stačí ještě dlouho, dokud senát bude, nepotřebujeme k tomu žádných nových budov. Připouštím, že opravy na Hradě jsou nutný, letos zase 3 miliony pro Hrad. Ale každý rok tolik milionů není potřebí.

Pro lázeňské objekty v Karlových Varech jest určeno 31/2 mil., kde přece víme, že to všechno jest určeno jen pro buržoasii. V Karlových Varech musejí se ještě za daňové peníze kupovati objekty. V úvahu přichází 30 přepychových budov, které r. 1932 mají pohltiti 152 mil. Tak se vydávají peníze, kdy právě ministerstvo veřejných prací má tolik možností pečovati o nezaměstnané. Provádějí se stavby, na kterých dělníci nemají zájmu a které slouží jen k utlačování dělníků, hlavně úřední budovy, policejní a četnické kasárny atd.

Nezaměstnanost se však nikterak nezmenšuje. Nikde není tak veliká jako v severních Čechách a v jiných německých krajinách. Zde je nezaměstnanost třikráte větší nežli v českých krajinách. Je to pádný důkaz toho, že dělníci v německých krajinách jsou nejen národnostně, nýbrž také sociálně utlačováni, že v sociálním ohledu museli trpěti dvojnásob jako čeští dělníci. Nyní o vánocích propouštění jen prší. Na příklad sklářský průmysl v Jabloneckém okresu, kde ze 100.000 obyvatelů je 15.000 až 20.000 nezaměstnaných, 20 % obyvatelstva, kde skoro 50 % je nezaměstnaných a zkráceně zaměstnaných. Neustále se továrny zavírají. Předešlého týdne bylo v továrně na porcelán v Klášterci propuštěno 600 dělníků, v továrně na porcelán v Lednicích 450, ve sklárně Fischmanově v Malém Újezdě 260, v družstevní kuti Liegnitz 300 dělníků. A tak to jde dále, do nového roku bude zastavena práce ještě v mnohých podnicích. Ve stavebním průmyslu je to snad ještě horší. Jestliže jsme již loňského roku při stavu 134.000 stavebních dělníků měli v zimě 60% bez zaměstnání, bylo to v létě 25-30%. Přišlo snížení mzdy o 25 %, nyní se zamýšlí další snížení 15 až 20 %. Je přirozeno, že rudé organisace zasahují, bojují skutečně za dělníky, můžeme konstatovati, že odrazily také část útoků podnikatelů. Provedli jsme r. 1930 jen pro stavební dělníky 185 stávek a 122 s úspěchem. To ať nám jednou sociálfašisté dokáží, zdali dovedou provésti 122 stávek s úspěchem! Je příznačno, jak to vypadá ve státním stavebním průmyslu. Na příklad v kamenných lomech v Požárech, kde 300 dělníků stávkovalo po 6 měsíců, stávka musila býti prohrána, poněvadž tam zasáhla státní moc s veškerou energií a podniknuto vše, aby dělníci nedošli svého kolektivního práva. Rudé organisace nabývají nesmírného vlivu, a není tomu tak, jak to Niessner říkal. To jsme viděli v Telnici u Ústí, kde lidé byli donuceni k boji. Bojují již 11 týdnů, přišli k rudé organisaci a 105 dělníků vstoupilo do rudé organisace. U firmy Schiel v Rýmařově byla při poslední stávce v létě rudá organisace rozbita, a tu vidíme, že od té doby mzdy dělníků poklesly o 50 %, že mzda dělníků v mnohých případech činí 10-30 Kč.

Ke konci ještě několik slov o kamenickém průmyslu ve Slezsku. Když jsme viděli, jak sotva před několika dny tekla krev v Lipové, víme dnes, co si podnikatelé již dovolují. Střílení bylo jen začátkem teroru. Začíná se ve všech lomech s propouštěním dělníků. V předešlých týdnech sjednali ve Frýdberku křesťansko-sociální a reformističtí tajemníci za zády dělníků s majiteli lomů smlouvu, podle které dělníci po 21. prosinci mají 1 týden pracovati a 1 týden vysaditi. To znamená, 50 % ní snížení mzdy, ačkoli jsem osobně mluvil se sty kamenických dělníků a dělníci mně u různých firem řekli, že mají dosti zakázek, obzvláště firmy menší a střední, a že by nebylo nutno vysazovati. A není-li dosti větších prací, pak je zde tolik práce odklizecí, že všichni dělníci mohou nalézti zaměstnání na 2 měsíce. Přesto sjednali reformističtí a křesťanští tajemníci smlouvu, čímž dělníci z 50 proc. byli odsouzeni k smrti hladem. Ale podnikatelé smlouvu nezachovávají, nýbrž v celé řadě podniků dělníky propustili. Je ostudou, když posl. Müller v parlamentě nazve dělníky v Zigharticích pobudy je také ostudou, když pan sen. Jokl předešlého týdne prohlásil, že si komunisté chtějí ohřáti svou stranickou polévku a že Hadek a Langer při tom nebyli. Sen. Niessner řekl dnes, že není pravda, že komunisté jsou tím vinni a sen. Jokl říká, že tím vinni nejsou. Pak se v tom má někdo vyznati. Ale nejhorší jest, že se v teroru pokračuje. Tisíc kamenických dělníků bylo již vzato do četnického vyšetřování. Od 14 dnů jde to od rána do večera. Ani jediný dělník není vynechán. Hledají se vinníci krveprolití. Ale ještě větší ostudou jest, že četnický strážmistr v Zigharticích, který vědomě střílel na dělníky, sám ve vlastní věci od několika týdnů věc vyšetřuje. To jest justiční skandál, když vlastní vrah ve vlastní věci věc vyšetřuje.

Ale že dělníci to poznávají, že jsou třídně vědomí, to se ukázalo předevčírem na schůzi, kde se ihned 20 dělníků přihlásilo ke komunistické straně a 4 dělníci k rudé organisaci. To jest odpověď dělníků z Frývaldova a Lipové, kteří bojují o svůj život. Je sotva jiné odvětví průmyslu, jako průmysl kamenický, kde dělníci by své fysické síly vyčerpávali tak jako právě tam. Proto chci na konec jménem slezských kamenických dělníků uvésti ve známost toto provolání:

Dělníkům, malorolníkům, domkářům, maloživnostníkům a pracující inteligenci Československé republiky! Koaliční vláda dala v Lipové již po páté stříleti do dělníků. Toto krveprolití ze dne 25. listopadu, při kterém zůstalo na místě 8 dělnic a dělníků mrtvých a ze 20 stali se skoro, mrzáci, ukazuje zcela jasně, že koalice chce řešiti krisi na zádech dělníků a potlačiti každou obranu dělníků v krvi. Sociálfašisté spílají nad to ještě bojujícím dělníkům pobudů, aby tak smyli svou vinu na krvi. Nedosti ještě na tomto teroru, jest nyní také ještě úmyslem připraviti dělníky na vápenkách a lomech o práci. Reformističtí a křesťanští tajemníci sjednávají za zády dělníků hladovou smlouvu, aby tak podporovali slezské majitele lomů, kteří zastavením podniků chtějí dělníky vyhladověti, aby tak provedli nové snížení mzdy. Jeden milion nezaměstnaných není měšťácké reakci ještě dost. Za pomoci všech měštáckých německých a českých stran teror proti dělnictvu, obzvláště německému, ještě se stupňuje. Čeští četníci posílají se do německých krajin, aby hladovící dělníky ještě také terorisovali. Jako největší justiční hanbu nutno označiti, že velitel stanice v Zigharticích, který vědomě střílel na dělníky, provádí vyšetřování proti dělníkům. Konání spravedlnosti v tomto státě patrně vůbec již není. Proto voláme k dělníkům, malorolníkům, živnostníkům a pracující inteligenci: bojujte proti národnostnímu a sociálnímu útisku! Bojujte za práci a za chléb, za právo sebeurčení všech národů, proti národnostnímu a sociálnímu fašismu! Křesťanští, sociálně-demokratičtí a národně-socialističtí dělníci! Zřiďte jednotnou frontu všech pracujících, vstupte do komunistické strany a do rudých organisací! Pryč s vraždou dělníků! Pryč s četnictvem! Pryč s fašisty, sociálfašisty a s vládou! Ven s republikou dělníků a sedláků! (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Ke slovu je přihlášen dále pan sen. Lichtneckert. Uděluji mu je.

Sen. Lichtneckert (německy): Slavný senáte! Naše dnešní rozpočtová debata má málo ceny, ježto nám k tomu přiznáno bylo jen příliš málo hodin, které za našich kritických poměrů nestačí, abychom poznali zevrubně mínění všech stran. Chci se tudíž vyjádřiti zcela krátce a promluviti jen o některých věcech, které se týkají hlavně naší Šumavy.

Náš pan ministerský předseda Udržal zdůraznil ve své řeči v rozpočtovém výboru, že každý poslanec nebo senátor vždy musí podržeti něco z tribunů lidu, že se nesmí státi služebníkem masy, že je věcí členů parlamentu samých zvýšiti vážnost poslanců a senátorů, že musíme sami respektovati svou důstojnost a znáti dobře hranice, až kam smí intervence dosáhnouti. Je to velmi hezky řečeno, ale pochybuji, že mezi námi jest jen jediný, který nekoná žádné intervence. A proč? Protože každý volič jest oprávněn obrátiti se na svoji stranu, aby ho pokud možno chránila, děje-li se mu bezpráví, anebo je-li davovými břemeny tak přetížen, že nemůže více platiti. Shledávám také, že nutno intervenovati hlavně pro daně, a většinou nespravedlivé daně, že se však věc přes intervenci a průkazy zamítne, a následek toho je, že přicházejí exekuce a konec písničky je dražba.

Zařadili jsme přece, podíváme-li se na náš rozpočet, pro platy úředníků sumy, že se člověku ježí vlasy, a přijdeme-li k některému úřadu, obdržíme smutnou zprávu, že spis je ještě velmi mladý, ježto byl podán teprve před 18 měsíci. Nechci z toho viniti všechny úředníky, ale 75 % lze dobře předpokládati. Zde bylo by nasaditi páky aby se také v úřadech pracovalo, pak mohli bychom si my poslanci a senátoři volně oddychnouti, obzvláště kdyby zrušen byl důstojný a slavný pozemkový úřad, který vlastně jest jen zaopatřovacím ústavem pro pilné úředníky, jimž blaho lidu leží obzvláště na srdci. Bylo by tudíž nejvýš na čase, aby každé ministerstvo přikročilo konečně k národohospodářské práci, aby nebylo stížností a také žádných intervencí.

Chci nyní uvésti několik daňových případů, ne více, mohl bych však o tom mluviti celý den. Obchodník dřívím jménem Lechner koupil ve Volarech před několika lety asi 3.000 pevných metrů dlouhého dříví, dovoz převzalo asi 20 majitelů koní, ale přesto žádal kupující, aby smlouvu podepsali dva pánové. Po odvezení zaplatil každý jednotlivec daň z obratu za dříví, které odvezl, a věc byla vyřízena. Po nějakém čase obdržel pan Jan Praxl z Volar platební rozkaz na daň z obratu za dříví zakoupené od obce Volar a daň z obratu za povozy, která částkou asi 5.000 Kč byla dávno zaplacena. Pan Jan Praxl prokázal, že nikdy neprovozoval obchod dřívím a také listinou prokázal, že každý jednotlivý majitel koní zaplatil daň z obratu. Má malé hospodářství a v zimních měsících vozí trochu dříví a sem tam příležitostně něco dováží, aby mohl vyživiti svou rodinu, a přesto byl zamítnut.

Druhý případ, který také nelze úplně sprovoditi se světa a který, doufám, dopadne konečně ve prospěch našeho člena, odehrál se ve Velkém Boru u Kvildy. Pan Adolf Kisslinger, obstarával nákup dřevěného drátu pro firmu Adolf Strunz za provizi 50 hal. za balík. Pan Kisslinger kupuje již po celá léta tento dřevěný drát pro firmu Strunz a ještě nikdy nenapadlo berní úřad, aby tohoto muže obšťastnil daní z obratu, právě za léta 1923 a 1924. Tentýž Kisslinger kupoval také dále až do loňského roku tento dřevěný drát, nedostal však žádných dalších předpisů na daň z obratu. Musím poznamenati, že tento muž vydělal roku 1923 na provisích 3.523 Kč a roku 1924 5.054.50 Kč i s dovozným a provisemi. Firma Strunz může kdykoli ze svých obchodních knih prokázati, že pan Kisslinger byl pro firmu činným jen jako nakupovač a nikoli jako obchodník, poněvadž firma Strunz zálohami umožňuje nákup, poněvadž většinou jde o dřevěný drát, který na Šumavě tvoří domácí průmysl. Jednotliví obchodníci zabývali se obchodem, nákupem a prodejem těchto výrobků. Mezi tyto obchodníky čítá se také firma Strunz a pan Kisslinger není sám jejím přejímatelem, nýbrž firma nakupuje na třech, čtyřech jiných místech. Kisslinger odsouzen v tomto případě k dani z obratu asi ve výši 10.000 Kč, což tohoto muže ohrožuje v jeho existenci. Jeho malá usedlost oceňuje se nejvýše na 70 až 80 tisíc Kč a je prokazatelně zatížena částkou asi 40 až 50.000 Kč. Poněvadž bylo zamítnuto odepsati z milosti tuto neodůvodněnou daň z obratu, považuji jakožto senátor z důvodů spravedlnosti za svoji povinnost, předložiti tuto věc zevrubnému prozkoumání a vyšetření.

Bylo by za všech okolností nejvýš na čase, aby tyto nespravedlivé daňové šikany jednou přestaly. Zemědělci a malorolníci, jakož i živnostníci nemohou dále snášeti ještě nové daně, které již nemohou platiti. Nedosti na tom, že se zemědělec ve dne v noci dře a nakonec, poněvadž ze svého hospodářství nemůže více sehnati potřebné peníze na daně, z domu bývá vypuzen přehnanými exekucemi, aby z celých set zemědělců stali se proletáři, kteří potom, místo aby platili daně, žádati budou podporu v nezaměstnanosti. Na ten způsob skoro denně oznamovány jsou dražby, oproti čemuž Baťovi se musí slevovati miliony korun na daních, aby také ještě nepropustil několik set dělníků. Kdyby tyto miliony, které sleveny byly Baťovi a Stejskalovi, byly připadly k dobru zemědělství, bylo by se mohlo předejíti tak mnohé dražbě a tak mnohá rodina mohla se dnes ještě těšiti svému majetku.

A nyní se táži, pánové, zdali si někdo za těchto podmínek a okolností zadává, zdali vážnost poslance nebo senátora je snižována, když vidíme, z plného přesvědčení, jak se našim německým voličům děje bezpráví a jak se českým průmyslníkům bez dlouhých okolků slevují a odpisují miliony na daních, když se několik set dělníků na jedné straně propustí a na druhé straně tisíce zemědělců a živnostníků, poplatníků, musí přicházeti na mizinu. Kdo bude pečovati o tyto zemědělce a živnostníky, kteří přišli na mizinu, a kdo jim opatří existenci? Jestliže tyto poměry budou ještě dále pokračovati, pak za nedlouho budeme místo těch, kdož platí daně, míti jen ty, kdo je berou, to jest ty, kteří berou podporu v nezaměstnanosti.

Chci se zde zmíniti o malém případu, jakým způsobem často jsou dělníci vinni, pozbudou-li zaměstnání. V jisté, továrně na dřevěné zboží na Šumavě, která trvá od roku 1842, byl jistý dělník přistižen při krádeži prken, aby si mohl dát udělati kredenc a žaluzie. Ale nedosti na tom, že kradl dříví, nýbrž zhotovil si kredenc a žaluzie v pracovní době, kterou si dal od továrny zaplatiti. Samozřejmě byl propuštěn bez dalších výtek, kterých by se mu snad také bylo dostalo od soudruha, když jeden druhého okrádá. Neměl samozřejmě nic lepšího na práci, nežli ohlásiti svému tajemníkovi, že byl propuštěn, poněvadž prý vzal prkénko v ceně 20 haléřů. Zvláště stěžoval si na továrníkova zetě, že jedná jako pruský důstojník. Jsem přesvědčen, že žádný živnostník ani továrník nikoho pro 20 haléřů nepropustí, leda že si to dotyčný tak navykne, že nečiní již rozdílu mezi mým a tvým. Co se týče pruského důstojníka, musím konstatovati, že týž je v celém okolí váženou osobou a že jistě ještě nikomu neublížil, ale také nikdy důstojnický kabát nenosil, nýbrž že se snad mají na něho upozorniti úřady, které ho zajisté dostatečně znají. Snad tato malá příhoda přispěla k tomu, že zavřel továrnu, poněvadž, jak známo, skoro po celý rok se v oboru dřevařském pracovalo jen na sklad. Vidíme tudíž, jak mnohý dělník často je příčinou, že se jich pro něho propustí často na sta, snad často nikoli neoprávněně. Tato příhoda způsobila nám snad zase asi 50 nezaměstnaných. Bylo by tudíž také na čase, aby vedení strany nabádalo své členy také k úsporným opatřením a aby nehrozilo vždy jen násilnostmi za tím účelem, aby zase dobylo zpět ztracené posice.

Díváme-li se na rozpočet ministerstva železnic, nesmíme se naprosto diviti, když zde dlužno zaznamenati schodek, neboť kde dříve byli 2 úředníci, jest nyní asi dvojnásobný personál a srovnáme-li nákladní dopravu s nákladní dopravou před světovou válkou, shledáváme, že se zmenšila skoro a polovinu.

Proč pak svého času, když nastala restrikce německých úředníků, byli zase noví přijímáni, neboť museli jste přece již tam viděti, že na trvalo je neudržitelnou záplava úředníků a zřízenců nejen u dráhy, nýbrž také u pošty a u všech jiných státních úřadů. Ale bohužel nikdo si netroufá tím hýbati, a to znamená totéž, jako kdyby zde bylo úřednické ministerstvo.

Malý příklad chci uvésti jen o našem poštovním úřadě ve Volarech. Tam byl před válkou poštmistr se svou ženou, která také byla poštovní úřednicí a dnes asi provoz není větší, nežli před válkou. Dnes tam sedí 4 úředníci a úřednice a poštmistr, kteří se jistě příliš nenamáhají. Náš dřívější poštmistr a poštmistrová museli sami zastávati službu u přepážek a práce, které má poštmistr konati, musily se mimo to prováděti po úředních hodinách. Dnes v našem československém státě je to zcela jiné, tu není více potřebí se příliš namáhati. U pana poštmistra není již vůbec služby u přepážek, neboť ten má konati jiné služby, totiž drobnou práci počešťovací politiky. Neboť pro poštu tomuto pánovi nezbývá vždy čas, když politické záležitosti vystupuji do popředí. Neboť neobává se ani svých českých kolegů, nehodí-li se mu do krámu a netančí-li podle jeho píšťaly. Přijde také pro tohoto pána doba, kdy takovéto živly budou odstraněny ze společnosti; i když na pohled zdají se svatými, odhaleny budou přece. Chtěl bych panu ministru pošt obzvláště klásti na srdce, aby snad také do Volar a obzvláště na Šumavu vysílal konečně jednou úředníky, kteří nejsou politiky, a aby také tam restringoval, aby náš státní rozpočet vypadal trochu lépe a aby naše daně se přizpůsobily zemědělským poměrům.

Co se týká Šumavy musím konstatovati, ježto obyvatelé Šumavy jsou velmi skromní a spořiví, že to do roku 1929 jakž takž šlo, že bylo lze řádně platiti daně a dávky a čeleď. Roku 1930, kdy ceny dobytka tak rychle poklesly a ještě více r. 1931, kdy se starší krávy prodávají dnes za 200-300 Kč, stává se zemědělcům, malorolníkům a živnostníkům přes jejich spořivost nemožným sehnati daně, částečně ještě zvýšené.

Apeluji tudíž na veškerou vládu, obzvláště na našeho ministra financí dr Trapla, aby struny nepřepínal a aby provedl alespoň pro příští rok spravedlivé snížení daní, abychom také my zemědělci mohli nadále míti nárok na existenci. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji dále slovo panu sen. Mikulíčkovi.

Sen. Mikulíček: Pánové, hlavně pánové z vládních stran v rozpočtové debatě několikrát, ba několiksetkrát oháněli se zde demokracií, ale měli by ji vždy poznamenat hodně znatelnými uvozovkami. Jak demokracie v Československu vypadá, o tom nám nejlépe podává doklad případ v Hodoníně, který by si měl velmi bedlivě poslouchat pan ministr vnitra Slávik, jak se pod jeho ministrováním dodržují platné zákony v tomto státě.

Město Hodonín je rodištěm Masaryka, kterého označujete za tvůrce vaší demokracie. Měli byste si důkladně všimnout, jaké květy ta vaše demokracie vydala právě v tom Hodoníně. Rodáci Masarykovi v Hodoníně jsou z větší části chudí průmysloví dělníci, a z části zemědělští dělníci na státním panství, kde ještě dnes má president své jmenovce, kterým v Hodoníně říkají Masáříci.

V letošním roce na jaře bylo v Hodoníně na 500 dělníků nezaměstnaných. Obecní zastupitelstvo v Hodoníně se činilo, seč mohlo, aby bídu nezaměstnaných zmírnilo. Části nezaměstnaných poskytlo práci a druhou část chránilo od smrti hladem tím, že jim poskytovalo nuzné podpory.

Tato činnost obecního zastupitelstva, v němž komunisté zdaleka neměli většinu, byla trnem v oku hodonínské fašisticky orientované buržoasii, jejíž vůdcem je sociální demokrat, přednosta okresního soudu v Hodoníně, soudní rada Karel Novák, věčný kandidát na starostenskou funkci v Hodoníně, který svojí krajně zaujatou protidělnickou politickou činností a řadou jeho afér, počínaje fingovanou krádeží stříbra v domě jeho švakrové Krajíčkové, za účelem vylákání stotisícového pojistného, aférou Novákova protekčního dítěte tajemníka OPM. Roberta Kleina, který po provedené zpronevěře soudních peněz skončil oběšením, a konečně aférami, které soudní rada Novák vyvolal v konkurenčním, boji o starostenskou funkci s posledním starostou v Hodoníně, učitelem K. Berkou - jako přednosta hodonínského okresního soudu tak zdiskreditoval tuto Meissnerovu >stolici spravedlnosti< v Hodoníně, že vystoupily celé strany a skupiny občanstva s prohlášením, ze v důsledku této Novákovy činnosti nemají důvěry k okresnímu soudu v Hodoníně. Tento soudní rada Novák šel tak daleko ve své chorobné touze o starostenství, že jménem soc.-dem. strany a několika měšťáckých stran v Hodoníně žádal u zemského úřadu v Brně, aby do Hodonína byl dosazen vládní komisař. Za důvod ve svém písemném podání udával, že komunisté v Hodoníně neustále mobilisují nezaměstnané dělníky a žádají pro ně práce. Zemský president Jan Černý, místo aby Nováka poučil, aby si hleděl soudu a napravil svoji pošramocenou pověst, tak Novákovi vyhověl, rozpustil obecní zastupitelstvo v Hodoníně a dosadil tam vládního komisaře dr Paula Kretschmera, německého nacionála, své protekční dítě, jehož zná ještě ze starého Rakouska, když se starým Kretschmerem, c. k. okresním hejtmanem v Mikulově, pomáhali >šprajcovat< rakouskou monarchii, aby se nerozpadla.

Vládní komisař Paul Kretschmer se soudním radou Novákem nyní již po 8 měsíců, to jest od 20. dubna 1931 v Hodoníně fašisticky vládnou a ukazují pracující veřejnosti tu pravou tvář měšťácké demokracie.

Podle programu Novákovy měšťácké kliky propustil vládní komisař Kretschmer všechny dělníky z obecních prací. Jestliže obec zaměstnávala loni v této době přes 200 dělníků, zaměstnává nyní Kretschmer pouhých deset dělníků. Kretschmer s Novákem se ohánějí heslem šetřit. Avšak toto šetření provádějí tím způsobem, že úplně odňali čtyřiceti práce neschopným, 60- až 89letým starcům a stařenám, chudinskou podporu, že snížili sirotkům stravné v sirotčinci, že vyhazují chudáky z obecních bytů, že nutí zbylé obecní dělníky pracovati za žebrácké mzdy. Když jim sráží Kretschmer 20 % ze mzdy, z 20 na 16 Kč a oni si stěžují, řekne, že je to dosti. Toto šetření provádějí tím, že berou chudákům malé kousky půdy, t. zv. tálky. A co takto Kretschmer našetřil, to věnoval obnosem 80.000 Kč na úpravu pomníku presidenta Masaryka u hodonínského nádraží. (Sen. Haken: Z peněz vydřených na chudině pomník presidentu Masarykovi!)