Přítomni:

Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Trčka, Votruba.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

88 senátorů podle presenční listiny.

Zástupce vlády: ministr inž. Dostálek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 10 hod. 59 min.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

Dal předseda: dodatečně na včerejší schůze a na dnešní schůzi sen. dr Jesserovi; na dnešní schůzi sen. Dankovi, Ďurčanskému a dr Kovalíkovi.

Rozdané tisky

Tisk 664/1. Interpelácia sen. Danku, dr inž. Bottu a spol. na pána ministra zdravotníctva a telesnej výchovy vo veci uznania kúpeľa na Kováčovej pri Zvoleno za liečebne miesto.

Tisk 664/2. Interpelace sen. Riedla, Merty a spol. panu ministru financí ve věci neobsazování systemisovaných míst v berní službě na Podkarpatské Rusi.

Tisk 664/3. Interpelace sen. Kotrby, Thoře, Pastyříka, Kianičky, Slámy, Trčky a druhů na pana ministra financí, ohledně nesprávného a nespravedlivého zdaňování kulturního podniku živnostenského.

Tisk 664/4. Interpelace sen. Teschnera a soudr. na pana ministra vnitra o tom, jak velitelství četnického oddělení v Chebu vyřídilo podání německé národně-socialistické strany dělnické v Teplé.

Tisk 674. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 12. listopadu 1931 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. prosince 1931, č. 193 Sb. z. a n.

Tisk 676. Zpráva soc. politického výboru k usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče (tisk 675).

Z předsednictva přikázáno

výboru imunitnímu:

Žádost vrch. stát. zastupitelství v Košicích se žádostí kraj. soudu v Užhorodě o souhlas ke stíhání sen. Lokoty pro přestupek sub C, bod 1 a 2 nařízení býv. ministerstva vnitra z 30. září 1913, č. 743013, a přečiny podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky, §u 4, odst. II zák. čl. XI/1914 a §u 15, č. 2 zákona na ochranu republiky (č. 5419).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání, a to:

1. Zprávu výboru technicko-dopravního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 667) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje lhůta k označení elektrických podniků, jež mají býti přeměněny na podniky všeužitečné. Tisk 672.

Zpravodajem je pan sen. Šťastný.

Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Štastný: Slavný senáte! Věřím pevně, že toto celé vážené shromáždění je se mnou za jedno v oceňování elektrické energie pro snadnější pohyb národní práce. My nejsme svými toky tak obdařeni, jako na př. země skandinávské, zejména Švédsko, a konečně Švýcary, takže nikdy nebudeme míti ten zdroj energie a tu její láci, jako mají tam. A je také na jejich průmyslu vidět, co znamená levnější pohonná energie ve světové konkurenci u nás. Abychom dosáhli aspoň poněkud tohoto stálého zlevňování, zahájili jsme ihned po převratě t. zv. soustavnou elektrisaci.

Uznanou cestou k tomuto cíli je soustředění všech výroben elektrické energie, aby se veškerá výroba dostala pod jednotnou kontrolu. Tento význam má soustavná elektrisace, o níž přítomná předloha jedná.

Při uplatnění zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., podle jehož § 28 stát přímo podporuje tuto soustavnou elektrisaci, se předpokládalo, že označení, podmínkám odpovídajících podniků, bude vyřízeno do jednoho roku. Spolupůsobící okolnosti však se uplatnily v nesnáze nepřekonatelné. Snad i komplikace pravomoci čtyř ministerstev, s nimiž v dohodě ministerstvo veřejných prací označuje podniky, které by mohly přijít v úvahu, snad to byly přehnané nároky jednotlivých podniků, ale nejtížeji se uplatnily potíže finanční. Tyto zejména zabránily souvislému provedení soustavné elektrisace v rozsahu celého státního území, a znemožnily, aby veřejní činitelé (stát, země, okresy a obce) účastnily se předpokládanou měrou.

Byla tedy původní zákonná lhůta prodloužena po prvé zákonem čís. 444/1920, dále pak zákony čís. 294/1924 a č. 191/1930 s platností do konce roku 1931.

Poněvadž však ani tyto lhůty nestačily k provedení celého programu soustavné elektrisace a k žádoucí přeměně v úvahu spadajících podniků na podniky všeužitečné, nezbývá, než lhůtu pro označení dalších elektrárenských podniků opět o jeden rok prodloužiti.

Technicko-dopravní výbor proto doporučuje tuto předlohu, v poslanecké sněmovně přijatou, senátnímu plenu ke schválení beze změny, tak jak je obsažena v senátním tisku č. 667.

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu.

K slovu je přihlášen pan sen. dr Heller. Uděluji mu je.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Naše zásadní stanovisko k přeměně elektrických podniků v podniky všeužitečné jest určeno naším socialistickým názorem. Hlásíme se bez výhrady k přesvědčení, že zásobování elektrickou energií nesmí býti přenecháno soukromým podnikům a že jak v zájmu naléhavě nutné systematické elektrisace, tak také ve stejně naléhavém zájmu zlevnění proudu pro světlo a pohon je bezpodmínečně nutno, převésti vlastnictví elektrických podniků ze soukromých do veřejných rukou. Při tom pomýšlíme v prvé řadě na naše samosprávné korporace, zvláště na obce a okresy a jejich svazky.

Nepřekvapilo nás, že elektrické podniky chránily výlučně své soukromé zájmy, aniž by braly sebe menší ohled na zájmy veřejné, zvláště však na zájmy dělníků a zřízenců, zaměstnaných v jejich podnicích. Nebudeme za žádných okolností pro to, aby veřejné zájmy byly obětovány zájmům soukromého kapitálu.

Při přeměně těchto podniků ve všeužitečné žádáme však s veškerou rozhodností, aby dělníci a zřízenci v nich zaměstnaní zajištěni byli plně ve své existenci a aby při vedení podniků, prohlášených za všeužitečné, vzat byl dalekosáhlý zřetel na zájmy domácího dělnictva a zřízenectva. Při hájení tohoto svého samozřejmého stanoviska budeme podporovati všechny snahy, které směřují k tomu, aby elektrické podniky odňaty byly soukromému vykořisťování a aby sloužily blaha veškerenstva.

V očekávání, že nynější vláda, používajíc plné moci, kterou jí dává předložený návrh zákona, bude dbáti zásad v tomto prohlášení projevených, budeme hlasovati pro předlohu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Senát je schopen se usnášeti.

Má pan zpravodaj nějaký doslov?

Zpravodaj sen. Štastný: Nikoli.

Předseda: Nikoli.

O celé osnově zákona, jejím nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Není jich.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 667 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové souhlasně s usnesením posl. sněmovny tisk 667 ve čtení prvém.

Projednáme nyní odst. 2.:

2. Zprávu I. výboru ústavně-právního, II. výboru technicko-dopravního, III. výboru rozpočtového k usnesení posl. sněmovny (tisk 668) o vládním návrhu zákona, kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky všeužitečných elektrických podniků v zemi Slovenské, a kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů na tyto zápůjčky vydaných, k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů. Tisk 673.

Zpravodaji jsou za výbor ústavně-právní sen. dr Havelka, za výbor technicko-dopravní sen. Pivko, za výbor rozpočtový sen. Novák Fr. (lid.).

Uděluji slovo prvému zpravodaji za výbor ústavně-právní, panu sen. dr Havelkovi.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Vládním návrhem zmocňuje se vláda, převzíti státní záruku jako rukojmí a plátce za kapitál, úrok a umoření zápůjček, nejdéle ve třiceti letech splatných, na vybudování elektrických podniků těchto akciových společností:

a) Středoslovenských elektráren v Báňské Bystřici do výše 10,000.000 Kč;

b) Západoslovenských elektráren v Bratislavě až do výše 17,500.000 Kč;

c) Spojených elektráren severozápadního Slovenska v Žilině až do výše 12,500.000 Kč;

d) Jihoslovenských elektráren v Komárně až do výše 10,000.000 Kč a

e) Východoslovenských elektráren v Košicích až do výše 10,000.000 Kč.

Pří sloučení některých z těchto společností zmocňuje se vláda převzíti stejnou záruku do výše součtu dotyčných částek nahoře uvedených se započtením částek podle tohoto zákona již zaručených.

Totéž platí při společné solidární zápůjčce všech nebo některých jmenovaných společností.

Vše to za podmínky schválení zápůjček vládou a spolupodpisu vládou k tomu zmocněného ministra financí.

Dílčím dlužním úpisům, vydaným na uvedené zápůjčky, přiznává se sirotčí jistota a dále užití jich až do výše bursovního bursu, avšak nikoli přes jmenovitou hodnotu za služební a obchodní kauce.

Jmenované společnosti provádějí ve smyslu zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace, soustavnou elektrisaci na Slovensku, a stát je v nich majoritním akcionářem.

Spotřeba elektrické energie na Slovensku stoupá tak, že s dosavadními výrobními zařízeními uvedených společností nelze vystačiti, nehledě k tomu, že provádění soustavné elektrisace vyžaduje další budování rozvodných sítí.

Finanční prostředky k tomu mohou si společnosti výhodně opatřiti jen pomocí státní garancie.

Není pravděpodobno, že by stát musil v důsledku převzaté záruky něco platiti, a to již vzhledem k tomu, že má přes polovicí akciového kapitálu sám.

Aby bylo zajištěno, že vypůjčených peněz bude použito jen k provádění soustavné elektrisace a aby hospodaření společností mohlo býti státní správou kontrolováno, hodlá státní správa vázati převzetí záruky u jednotlivých společností zejména na tyto podmínky:

1. jakékoli platby, které by snad stát musil v důsledku této záruky za společnost vykonati, budou považovány za státní zápůjčku společnosti, kterou bude nutno spláceti, jakmile podle uznání státní správy to dovolí finanční poměry společnosti. Takové zápůjčky budou zúročitelny 5% a státní správě se vyhrazuje požadovati jejich zajištění formálními dluhopisy, jejichž veškeré útraty zaplatí společnost.

2. Společnost neuzavře po dobu této garancie žádné obligační nebo hypotekární zápůjčky na své podniky a nemovitosti bez svolení státní správy, naopak státní správa si vyhrazuje právo požadovati, aby zápůjčky touto zárukou kryté byly přeměněny v negarantované zápůjčky obligační nebo hypotekární, ukáže-li se kdykoli později možnost umístit i takové zápůjčky za podmínek výhodnějších, nežli jsou podmínky těchto garantovaných zápůjček.

3. Společnost nebude vypláceti žádné dividendy, dokud nebude obstarána amortisační a úroková služba těchto garantovaných zápůjček, po případě pokud nebudou státu nahrazeny částky, které by snad musil v letech předcházejících v důsledku této záruky za společnost zaplatiti spolu s úroky z nich.

4. Společnost použije těchto zápůjček jen k účelům, k nimž byly povoleny, a státní správě vyhrazuje se právo vhodnými kontrolními opatřeními o tomto použití, jakož i o hospodaření společnosti se přesvědčiti. Rovněž bude společnost povinna poskytnouti státní správě, bude-li to státní správa žádati, z titulu této státní záruky zastoupení ve správě společnosti.

Ježto zúročení a splacení dílčích dlužních úpisů vydaných na tyto zápůjčky bude zajištěno jednak veškerým jměním společnosti a zvláštními fondy, jednak státní zárukou, není námitek přiznati zmíněným dlužním úpisům sirotčí jistotu, aby se jim usnadnil oběh.

Ústavně-právní výbor, projednav usnesení posl. sněmovny ve své schůzi dne 18. prosince 1931 konané, navrhuje slavnému senátu, aby vládní návrh schválil beze změny tak, jak je obsažen v usnesení posl. sněmovny, tisk 668. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor technicko-dopravní je pan sen. Pivko. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Pivko: Slávny senát! Sústavná elektrizácia na Slovensku započala sa v dobách poprevratových. Elektrizačné podniky boly založené:

Roku 1920 Stredoslovenské elektrárne, akc. spol. v Banskej Bystrici, roku 1921 Západoslovenské elektrárne, akc. spol. v Bratislave, roku 1922 Spojené elektrárne severozápadného Slovenska, akc. spol. v Žiline, roku 1926 Jihoslovenské elektrárne, akc. spol. v Komárne, roku 1929 Východoslovenské elektrárne, akc. spol. v Košiciach.

Založenie týchto elektrických podnikov zpomedzi verejných činiteľov vlastne umožnil len štát, ktorý prevzal vyše 50% ich akciového kapitálu. Poneváč základné kapitály týchto podnikov nepostačovaly na stavby a výrobu elektrickej energie, musely si tieto podniky potrebné finančně prostriedky zaopatrovať len úverom krátkodobým a pomerne drahým.

Keď štát je na týchto podnikoch zainteresovaý nielen ako činiteľ prevádzajúci sústavnú elektrizáciu a ako majoritný akcionár, ale aj ako velký konzument svojimi podnikami a vzhľadom k tomu, aby budúci rozvoj a prosperita sústavnej elektrizácie na Slovensku mohla byť uskutočnená, schválila poslanecká snemovňa vládny návrh zákona tisk 1315, dľa ktorého sa vláda zmocňuje prevziať štátnu záruku za pôžičku týchto podnikov ako ručiteľ a platec za kapitál, úrok a umorenie pôžičiek najďalej za dobu tricať rokov splatných až do výšky 60 milionóv Kč.

Dľa výsledkov hospodárenia a prosperity týchto podnikov za posledné roky vysvítá, že týmto prevzatím záruky nevznikne pre štát žiadne nebezpečie.

Technicko-dopravný výbor doporučuje slávnemu senátu na základe svojho usnesenia zo dňa 18. decembra 1931, aby prijal osnovu zákona dľa usnesenia poslaneckej snemovne tak, ako je obsažená v sen. tisku č. 668.

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Fr. Novák (lid.). Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Fr. Novák (lid.): Slavný senáte! Vládě byl předložen návrh, kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky všeužitečných elektrických podniků v zemi Slovenské, a kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů na tyto zápůjčky, vydaných k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů.

Vládním návrhem zákona, kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky všeužitečných elektrických podniků v zemi Slovenské, a kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů na tyto zápůjčky, vydaných k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů, sleduje vláda myšlenku další podpory soustavné elektrisace Slovenska, a to v širším rámci, než tomu bylo až dosud. Je potřebí předem uvésti, že přes značný pokrok soustavné elektrisace na Slovensku a přes velikou práci v tomto oboru vykonanou, nedosáhla dosud soustavná elektrisace na Slovensku toho rozmachu, jako je tomu v Čechách a na Moravě. Jedním důvodem je to, že s elektrisací soustavnou bylo započato až po převratu, kdežto v zemích historických již před tím skoro 10 let se na projektech, plánech a i praktickém provádění soustavné elektrisace pracovalo; druhý důvod byl nedostatek veřejných peněžních prostředků, kterými by elektrisace byla financována, a konečně nedostatek peněžních ústavů lidových - spořitelny, záložny a p. - které by byly bývaly potřebné prostředky finanční pro tento účel mohly za mírných podmínek úrokových a únorových poskytnouti. Musil proto především pomocnou rukou zasáhnouti stát, který převzal více jak 50% akciového kapitálu slovenských elektrárenských společností, provádějících soustavnou elektrisaci Slovenska; další kapitál poskytly některé bohatší obce a i soukromníci. Tyto kapitály ovšem daleko nestačily na stavby rozsáhlých sítí rozvodných a elektráren, a byly proto společnosti nuceny další peníze opatřovati si úvěrem a to buď u dodavatelů nebo soukromých ústavů peněžních, úvěrem krátkodobým a poměrně drahým. Stát ještě dále podpořil elektrisaci Slovenska výstavbou některých elektráren vodních, dal k disposici i hydroelektrárny státních báňských a hutnických závodů, znovuzřídil a rozšířil parní elektrárnu v Komárně, stal se sám velkým konsumentem shora uvedených společností, avšak všechna tato účinná podpora nemohla postačiti, aby pro další rozvoj elektrisace ve větším stylu byly zjednány pevné podklady, zvláště vybudováním dalších elektráren a hlavních rozvodných sítí. Aby tento předpoklad budoucího rozvoje soustavné elektrisace Slovenska mohl býti uskutečněn, předkládá vláda shora zmíněný návrh zákona, jímž se vláda zmocňuje převzíti záruku až do výše 60,000.000 Kč za zápůjčky všeužitečných elektrických podniků slovenských, z nichž mají pak býti postavena shora zmíněná zařízení. Jde tu tedy o zápůjčky na provádění nových investic, jichž realisace nejen pro soustavnou elektrisaci Slovenska - ale v dnešní době nezaměstnanosti pro opatření práce závodům a dělnému lidu neobyčejný má význam.

Elektrisaci Slovenska provádí dnes pět všeužitečných elektrických podniků, a to: Středoslovenské elektrárny, a. s. v Báňské Bystřici, Západoslovenské elektrárny, a. s. v Bratislavě, Spojené elektrárny severozápadního Slovenska, a. s. v Žilině, Jihoslovenské elektrárny, a. s. v Komárně a Východoslovenské elektrárny, a. s. v Košicích.

Prvé tři společnosti prodělaly již počáteční fasi svého vývoje, poslední dvě jsou společnosti mladší, v prvním stadiu svého vývoje. Přes všechny shora vylíčené obtíže, vybudovaly si již všechny tyto podniky pevnou základnu hospodářskou, technickou i finanční, takže prosperita jejich do budoucna je zajištěna. Má-li však tento příznivý vývoj postupovati, je potřebí těmto společnostem levných peněz na další investiční program. Peníze tyto hodlají si opatřiti jednak dalším zvýšením svých akciových kapitálů, jednak opatřením výpůjček dlouhodobých, umořitelných, buď jednotných, nebo ve formě dílčích úpisů se shora zmíněnou zárukou státní. Vláda vyhovuje předloženým návrhem zákona této potřebě, vycházejíc též s toho hlediska, že, jak již bylo dříve uvedeno, je stát majoritním akcionářem v těchto společnostech, je na nich mimo to velmi interesován státními elektrárnami zařazenými do rámce soustavné elektrisace a konečně jest i sám jejich velikým konsumentem svými podniky horními, hutními, železničními, lázeňskými, svými budovami i ústavy. Poněvadž prosperita těchto podniků, jak z výsledků jejich hospodaření za poslední léta vysvítá, je zabezpečena, nevzniká převzatou zárukou státu žádné nebezpečí, a proto doporučuje rozpočtový výbor, aby předložený vládní návrh zákona byl slavným senátem schválen tak, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna.

Přál bych si jenom, aby toto rozváděni elektrické síly na Slovensku přineslo tomu lidu slovenskému pravé požehnání. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

O celé osnově zákona, nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Námitek není? (Nebylo.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 668 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 668 ve čtení prvém.

Přistoupíme nyní k projednávání odst. 3.:

3. Zpráva sociálně-politického výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 675) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče. Tisk 676.

Zpravodajem za výbor je pan sen. Koukal, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Koukal: Vážený senáte! Vláda předložila poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče. Poslanecká sněmovna tento návrh zákona schválila. Osnova zákona je dílem kompromisním. Občanské strany se domáhají odstraněni ochrany nájemníků vůbec, což v dnešní těžké době není možné. Nedostatek malých bytů je dosud ještě velmi citelný, a pokud jsou v nových domech malé byty, jsou tak drahé, že byt o kuchyni a světničce stojí 250-350 Kč a je přirozeně nemožno, aby dělník, který dnes vydělá 100 až 120 Kč týdně, mohl se do nového bytu v novém domě nastěhovati, poněvadž to nemůže zaplatiti. Velkých bytů se již ukazuje dostatek, ba nadbytek, a zdá se, že i cena jejich bude klesati.

Uznáváme plně, že je potřebí, aby byl vydán zákon, který by poměry mezi nájemníky a majiteli domů upravil tak, aby byly spokojeny obě strany. Nemůže se to však státi překotně. Nový zákon o bytové péči musí býti pozvolným přechodem z poměrů mimořádných do poměrů normálních. Nemohli bychom připustiti, aby náhlým odbouráním ochrany nájemníků byly celé desítky tisíců chudých lidí ohroženy. jsme daleci toho, chrániti ony vrstvy občanstva, které mohou, jsouce zámožnější, platiti vyšší nájemné. (Předsednictví převzal místopředseda Votruba.)

Ministerstvo sociální péče vypracovalo obsáhlý zákon, který bude obsahovati nejen obšírná ustanovení o bytové péči, nýbrž také nová ustanovení o stavebním ruchu a vyvlastňování pozemků. Má to býti zákon, který ve všech směrech bytové péče zjedná jasno, a jehož provádění bude pozvolným přechodem z poměrů mimořádných do poměrů normálních.

Takovýto zákon, má-li uspokojiti obě strany jak nájemníky, tak také majitele domů, vyžaduje důkladného ústavního projednávání a k tomu bude potřebí delší doby. Vzhledem k této okolnosti předkládá vláda opět návrh zákona o prodloužení dosud platných zákonů o bytové péči, které má končiti 30. června 1932, do kteréžto doby bude možno nový a obsáhlý zákon o bytové péči ústavní cestou projednati. Bude to zase kompromis, poněvadž to jinak ani nejde a poněvadž jde o zájem dvou vrstev od sebe se majetkově lišících občanů. Ale při dobré vůli dají se i největší překážky překonati, a tak se stane jistě i při projednávání budoucího zákona.

Při projednávání posledních prodlužovacích zákonů o ochraně nájemníků, jak v roku 1928 zákonem č. 44, tak také zákonem č. 16630 byly občanským stranám učiněny ústupky, a tak tato osnova zákona přináší v tomto směru podstatné změny. V článku I § 2 přináší ustanovení tyto změny:

Ustanovení §u 9, odst. 4., č. 5., bude zníti takto:

5. U místností pronajatých státu, zemím, okresům, obcím a jejich podnikům jest obecně přípustno zvýšení nájemného od 1. ledna 1932 a u místností pronajatých fondům státem spravovaných od 1. dubna 1932 na částku nepřevyšující základní nájemné o 340%.

Ochrana nájemníků odpadá v této osnově, a to v §u 4, odst. l:

1. pro byty, nikoli pro jiné místnosti nájemníků, kterým byla podle pravoplatných předpisů za poslední tři léta předepsána daň důchodová (z příjmu, dôchodková) z ročního důchodu (příjmu) průměrně aspoň 75.000 Kč;

2. pro byty skládající se mimo kuchyně a obytné pokoje pro služebné z 5 nebo více obytných místností;

3. pro živnostenské provozovny a jiné místnosti než byty, v nichž se provozuje výdělečná činnost, je-li nájemníkem akciová společnost, komanditní společnost na akcie nebo společnost s ručením obmezeným;

4. pro místnosti užívané k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, mají-li povahu velkých provozoven.

Ustanovení zákona č. 441928 ve znění zákona č. 301930 a čl. I zákona č. 166/30 zůstávají v platnosti až do 31. prosince 1932.

Podle čl. II osnovy zůstává v účinnosti zákon č. 45 z r. 1928 o odkladu exekučního vyklizení místností, prodloužený zákonem č. 166/30, a prodlužuje se do 30. června 1932.

Čl. III osnovy: Účinnost ustanovení §§ 1 až 16 zákona č. 118/28 o mimořádných opatřeních bytové péče, která byla prodloužena čl. III zák. č. 166/30 prodlužuje se do 30. června 1932.

Čl. IV osnovy: Podle ustanovení hlavy I. zákona z 10. dubna 1930 č. 45 o stavebním ruchu lze vyvlastňovati pozemky až do 30. června 1932.

Zákon tento má vstoupiti v platnost 1. ledna 1932.

Je to opět kompromis, provisorium, ale nedá se, pánové, prozatím nic jiného dělati; dokud není takového zákona, který by všestranně uspokojil, musíme se spokojiti s provisoriem. V dnešní těžké hospodářské době, kdy statisíce dělníků a jiných zaměstnanců jsou bez existence, nemůže býti ani řeči o odbourání ochrany nájemníků.

Sociálně-politický výbor senátu schválil tato opatření vlády v otázce bytových zákonů a uznal opatřeni tato za velmi nutná. Navrhuje proto, aby senát přijal tuto osnovu zákona ve znění, na němž se usnesla poslanecká sněmovna. (Souhlas.)