Místopředseda Votruba (zvoní): Zahajuji debatu.

První je ke slovu přihlášen pan sen. Janček. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Janček: Slávny senát! K tejto predlohe zákona som sa vôbec nepripravoval a preto len pár slov prehovorím. Ja som prehováral o ochrane nájomníkov už asi trikrát tuná, ale márne, a viem, že aj dnes vyznejú moje slová márne. Ale ako pravý, dobrý občan a štátotvorny republikán dívam sa na celú túto záležitosť ochrany nájomníkov skepticky. Je to veľká škoda všetkých hospodárskych složiek. My tu v senáte počúvame rečníkov, ako by sa svetová kríza dala zmiernit, a my sami týmto zákonom tu krízu podporujeme. Ja som rozhodne, ako opozičník, proti predlžovaniu, lebo ak prestane ochrana nájomníkov, tak sa zväčší zamestnanosť, poneváč sá začne stavať na všetkých stranách a vo všetkých kútoch republiky. Bolí mňa, že všetko tuná - ako počúvam a ako som tu prítomný - od tej doby sa rieší len politicky a nie dľa toho, ako je potreba.

Páni moji, majitelia domov, ktorí ten halier k halieru ukladali a sporili, tí sporilovia sú ani dnes v 14. roku republiky nie rovnocenní občania. Práve na týchto - ja som sice nie majitel domu, nemám nič - sme sa vrhli ako na takých, ktorí sú nie dostatočne povolaní, aby mají miesto medzi ostatnými občanmi rovnoprávné ako ostatní občania.

Páni moji, byty sú už celkom lacné. U nás v Ružomberku dostala jedna rodina byt štyrpokojový za 7000 Kč, a to v novom dome. Myslím, že to není prehnané. A ako vidím, všade v oknách sú už cedule, že sú volné byty a pokoje k dostaniu. Preto ochrana nájomníkov by mala skutočne prestat, poneváč to robí len neistotu v každom ohľade. Malo by byť povedané konečne, že sa ďalej tento zákon nepredlžuje, aby táto neistota prestala, lebo tá neistota je tak nepríjemná u nájomníkov, ako aj u majiteľov domov. Veľkoobchodníci, priemyselníci, keď mám tak nazvať kapitalistov, sedia darmo vo veľkých bytoch už 13 rokov. Práve tí, ktorí by nezamestnanosti čelili tým, že by boli núteni stavať. Týmto vrstvám dáva sa však príležitosť, aby s ich kapitálom, ktorý majú, mohli utekať za hranice, do Švajciarska atd. Páni sociálisti velmi zlú službu robia svojím privržencom, robotníkom a chudobo vôbec, keď dovoľujú a žiadajú predlžovať zákon o ochrane nájomníkov a najmä ako to § 4, 2. bod ukazuje, že >pro byty skladajúce sa mimo kuchyne a obytných pokojov pre služobné z 5 alebo viac obytných miestností.< Rozumel bych, keby sme ochranou nájomníkov zákonom o ochrane nájomníkov chránili tých, ktorí majú dvojpokojové byty. Myslím, že kto si môže dovolit 5 pokojový byt mať pronajatý, že ten už nepatrí medzi tých skutočných proletárov. To provizórium trvá 13 rokov. Žiadam a prosím ministerstvo sociálnej pečlivosti, ministerstvo verejných prác a všetky vládné strany, aby nahliadly do situácie bez politických brýlí tak ako sa skutočne vec má a ochranu nájomníkov v červenci roku 1932 viac nepredlžovali. Tým končím.

Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji další slovo panu sen. Niessnerovi.

Sen. Niessner (německy): Slavný senáte! Jménem svého klubu mám podati toto prohlášení:

Béřeme s uspokojením na vědomí, že ministerstvo sociální péče vypracovalo návrh zákona o definitivní úpravě ochrany nájemníků a podpoře stavebního ruchu. Veliký rozsah a velký národohospodářský význam této předlohy vyžadují důkladné porady, při čemž vyslovujeme přání, aby se senát zúčastnil této předběžné práce. Proto stalo se nutným nové krátkodobé provisorium.

Vítáme, že toto provisorium nepřináší žádné nové zatížení pro sociálně slabé vrstvy obyvatelstva. Pokud se hospodářsky silnější vrstvy obyvatelstva cítí zatíženy tímto návrhem, jest jejich věcí, aby se obrátily na ty, jimž svěřily zastoupení svých zájmů.

Ale chceme již nyní konstatovati, že také definitivní zákon právě v nynější krisi má dbáti zájmů hospodářsky slabých vrstev obyvatelstva a nemá obsahovati žádná ustanovení, která by pronikavě zhoršila postavení této části obyvatelstva.

Vítáme se zvláštním zadostučiněním, že předloha uvádí v úzkou souvislost ochranu nájemníků a podporu stavebního ruchu, poněvadž se tím uskutečňuje stanovisko námi stále hájené, že nejprve je potřebí opatřiti dostatečný počet obydlí, nežli možno přikročiti ke zrušení ochrany nájemníků. Budeme spatřovati v ochraně potřebných vrstev obyvatelstva a také v definitivním zákoně přední svůj úkol. Poněvadž zájmy této části lidu nejsou předloženým návrhem dotčeny, budeme pro něj hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Udělují slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. Stöhr.

Sen. Stöhr (německy): Slavný senáte! I nejradikálnější zastánce ochrany nájemníků, který však přece ještě dovede objektivně mysliti a usuzovati, kdyby k tomu měl odvahu, prohlásil a doznal by otevřeně, že již dávno by bylo na čase podrobiti tento zákon důkladné novelisaci, přizpůsobiti zákon především dnešním poměrům a tím pomoci konečně také k jejich právu těm, jimž platným zákonem od let vzata byla všechna jejich práva jako majitelů domů i také jako občanů tohoto státu. Parlamentární bytová komise, roku 1930 zřízená, ve které byly zastoupeny jednotlivé politické koaliční strany obou komor, nemohla se svou prací s místa, byla konečně zrušena a ministerská rada pověřila tehdy pana ministra sociální péče vypracováním předlohy bytového zákona, čímž měla býti celá záležitost definitivně vyřízena v roce 1931. Nalezeno východisko z parlamentní slepé uličky, ve které jsme se v roce 1930 nalézali, provisoriem, prodloužením platného zákona. Že úprava této palčivé otázky takovýmto uspořádáním v žádném směru neuspokojuje, o tom zajisté nemusím se dnes šířiti. Ke konci roku 1930 zavedeno toto provisorium s tímto pevným, slibem, že v roku 1931 celý komplex otázek o ochraně nájemníků a podpoře stavebního ruchu bude zákonem definitivně vyřízen.

Ale co dnes vidíme? Máme dnes 19. prosince roku 1931, dospěli jsme tedy ke honci tohoto roku a postaveni jsme před hotovou věc, že pevný slib, svého času nám daný, že totiž nynější a již tak často prodlužovaný zákon o ochraně nájemníků konečně bude novým zákonem definitivně vyřízen, nebyl splněn, a že máme opětovně dáti souhlas k provisorium na dobu 6 měsíců. Není to vyslovená komedie? (Sen. Fr. Scholz [německy]: Vždyť ji hrajete s sebou!) Myslíte, že tímto způsobem v kruzích našeho voličstva, v kruzích loyálně a věcně myslících občanů našeho státu bude možno v budoucnosti vzbuditi více důvěry v pevné sliby, dané naší slavnou vládou, když prožíváme podobné věci jako dnes v tomto případě? (Sen. Stark [německy]: Jste snad exponentem majitelů domů?) Uvidíte již, co těmito vývody zamýšlím, prosím vás, nerozčilujte se zbytečně. Nejsem exponentem majitelů domů, nýbrž exponentem a ochráncem majetku, práva a spravedlnosti, poněvadž to považuji za svou nejvyšší povinnost. (Výkřiky sen. Starka.) Jsme také odpůrci státního socialismu, na který se zde naráží a který zde chcete proraziti studenou cestou. Tu je naším úkolem jakožto zástupců občanské strany objasniti toto stanovisko.

Domnělí zástupcové nájemníků udělali z nynějšího zákona o ochraně nájemníku velmi obratným způsobem stranicko politický nástroj a dosud také stranicko politický obchod. Osedlali si tento zákon jako koníčka a od let vydatně na něm jezdili. Že se však dnes neustálým prodlužováním zákona o ochraně nájemníků chrání více jen malé procento nájemníků, kdežto velká část nájemníků v novostavbách je právě nynějším zákonem těžce poškozována, to zastánci zákona o ochraně nájemníků prostě nechtějí chápati a nechtějí uznati nesporné důkazy k tomu snesené a přiléhavé důvody.

Podrobnostmi této otázky a jejím významem pro hospodářství státu, zvláště v době panující hospodářské krise, nemohu se dnes bohužel zabývati. Doufám, že se již vbrzku naskytne k tomu příležitost, a pak této příležitosti musíme velmi vydatně použíti. Právě zastánci zákona o ochraně nájemníků, kteří by nejraději byli pro zvěčnění zákona, parádují tak rádi se svým domnělým demokratickým smýšlením a názorem. Kde zůstává však při projednávání této otázky demokratický názor a smýšlení? Že majitel domu naroveň nevolníku nadále má živořiti v nuceném hospodářství, to pro zastánce tohoto zákona a tím také nuceného hospodářství nehraje žádnou úlohu. Vždyť nejsou tito majitelé domů voliči socialistických stran, ba jsou převážnou většinou měšťáckými živly, měšťáky, tím je pro pány řečeno vše a tímto názorem je zajisté jejich nenesociální jednání v tomto případě ospravedlněno. (Výkřiky.) Nemůžeme souhlasiti jakožto zástupci a ochránci majetku a vlastnictví se snahami po socialisaci hospodářství studenou cestou, se snahou po zřízení státního socialismu, a postavíme se s veškerou energií proti podobným snahám a budeme bojovati za právo a spravedlnost a ochranu všeho vlastnictví.

Páni zastánci ochrany nájemníků prohlašují, že předloženým provisoriem již znovu nastalo zcela podstatné uvolnění zákona, které jde na účet kapitálově silných nájemníků. Kol. Niessner měl před tím příležitost prohlásiti, že se skupina, která je vyloučena, jíž se uvolnění týká, má poděkovati těm, kdož nedovedli ji ochrániti a hrál si na ochránce těch, kteří mohou paradovati nejnižším příjmem 75.000 korun. V čem leží smysl všeho? V tomto smyslu vyslovil se také hlavní orgán německé sociálně demokratické strany >Der Sozialdemokrat<. Myslí-li snad při tom na nájemníky pětipokojových bytů, jejichž byt je dále chráněn do 3. prosince 1932, tu měli páni na zřeteli přece jen několik svých protekčních děti. Zdali tito nájemníci dnes tak naléhavě potřebují ochrany, o tom není potřebí teprve mluviti.

Další uvolnění v zákoně vztahuje se na nájemníky, kteří vykazují průměrný roční příjem nejméně 75.000 Kč. Tato skupina nájemníků bude teprve od 31. prosince 1932 bez ochrany. Ptám se: Je to sociální smýšlení a jednání? Kolik je domácích pánů, kteří se dnes mohou vykázati čistým příjmem, resp. zdanitelným příjmem 75.000 Kč? Na útraty majitelů domů dostanou nájemníci dar na dobu dalšího plného roku. Podřízený úředník nebo zaměstnanec s ročním příjmem 10.000 až 20.000 Kč, který musí platiti za jednopokojový byt v novostavbě trojnásobné, dokonce mnohonásobné nájemné, ten má samozřejmě býti chráněn. Zde dovoluje si svaz pro ochranu nájemníků něco, co je možno si dovoliti jen u nás. Velmi přiléhavě poukázal v článku dnešního >Landpostu< na to, že v dnešní době, kdy jsou statisíce lidí bez práce, náš průmysl a zemědělství vedou tak těžký boj o existenci, nepotřebují lidé s příjmem 75.000 Kč žádné zvláštní sociální ochrany, která v tomto případě rovná se krádeži na třídě majitelů, jak se v článku praví.

Jsme si toho vědomi, že při konečné úpravě zákona musí býti stanovena přechodná doba, která by v sobě obsahovala ochranu skutečně potřebných chudých nájemníků. Prohlašujeme také, že nejsme proti podpoře stavebního ruchu, přiměřené dnešním poměrům, a že se při tom musí vzíti zvláštní zřetel na skupinu našich nejchudších nájemníků.

Že sjednání provisoria dlužno považovati za výsledek kompromisního vyjednávání, je známo. Nejsem žádným přívržencem a přítelem takovýchto kompromisů. Dosud všechny kompromisy, sjednané vládou, šly na účet měšťáckých stran a vlády, o čemž zvláště my, zemědělci, mohli bychom mnoho říci. Jestliže zástupci socialistických stran tvrdí, že také oni často musili dáti souhlas ke kompromisu, který byl pro ně a jejich stranu těžko snesitelný, pak dokázala praxe posledních dvou let, že tomu tak bylo sotva ve dvou případech. Pro naše zemědělství nebylo dosud učiněno nic skutečně potřebného. Nepotřebujeme tudíž žádné smlouvání při každé příležitosti a jsme proti každému zákulisnímu vyjednávání. Buďto je požadavek té neb oné strany, toho nebo onoho povolání ospravedlněn, pak má se mu vyhověti, nebo, není-li tomu tak, pak nepotřebujeme žádné handrkování. Nepřipustíme více, aby se z každé věci dělalo hned stranické politikum. Doba je příliš vážná. Našim majitelům domů budiž však řečeno toto: Musíme se pro tuto chvíli spokojiti s danými skutečnostmi. Poměry byly silnější, nežli naše dobrá vůle a naše poctivé snahy. Nejsme odpovědni za poměry, které dnes panují, a prohlašujeme, že se také nadále budeme s veškerou energií zasazovati o oprávněné požadavky tohoto stavu, aby konečně odstraněno bylo nucené hospodářství a aby majitelé domů konečně zase jednou stali se pány svého vlastního majetku. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu sen. Nedvědovi.

Sen. Nedvěd: Bytové zákony, které platí v tomto státě, projednáváme v posledních 2 letech už po několikáté a vždy, kdykoli je dostaneme na denní pořad, stěžují si i pánové z vládních stran, že po každé sem tyto předlohy přicházejí v poslední chvíli, takže není času podrobně se jimi zabývati, ani je řádně projednati, jak by zasluhovaly, a že prý senát je nucen v poslední chvíli, ať chce nebo nechce, schváliti všechno tak, jak nám to sem posílá buď vláda nebo poslanecká sněmovna. Po každé se slibuje, že to je naposled a že se to už příště nesmí státi, že příště musí ty předlohy přijíti dříve, že senátu musí býti poskytnut čas, aby mohl tyto otázky řádně a podrobně projednati.

A co vidíme? Dnes je zde máme opět. Dostáváme usnesení poslanecké sněmovny, které obsahuje několik paragrafů, na nejvýše 2 stranách, a v těchto několika paragrafech se prodlužují 4 důležité zákony: zákon o ochraně nájemníků, zákon o mimořádných opatřeních péče bytové, zákon o odkladu exekučního vyklizení místností a konečně ještě některá ustanovení zákona o podpoře stavebního ruchu. To všechno v několika málo paragrafech.

Sociálně-politický výbor udělal z nouze ctnost a odůvodňuje prodloužení těchto zákonů takto: V dnešní těžké době a svízelných hospodářských poměrech ve státě není možno provésti žádné pronikavé změny zákona na ochranu nájemníků, a zejména není možno zhoršiti ještě velmi zlé postavení pracujících vrstev našeho státu.

Pánové, to, co nám zde píše sociálně-politický výbor, zní hodně dutě a prázdně. Kde se ve vás najednou vzalo to sociální cítění, kde jste najednou sebrali tyto důvody, že je nutno zákon o ochraně nájemníků prodloužiti beze změny, poněvadž v nynější těžké hospodářské krisi, kdy je bída a nezaměstnanost, nelze postavení pracujících ještě zhoršovati?

Pánové, my vám věřiti nemůžeme. (Sen. Johanis: Tohle není pravda?) .Já povím, proč. My nevěříme, že ve vládě a ve vládní většině, která nechá hladověti statisíce nezaměstnaných, která přihlíží v této době beztrestně bez zákroků k lichvě potravinami, která bere státním zaměstnancům vánoční remuneraci a chystá se jim vzíti ještě 10% služného, která jim včera zdražila zase zapalovadla a zápalky, která dává střílet do protestujících hladovějících dělníků, která exekvuje malé živnostníky, malé zemědělce, bere jim to poslední - že by tato vláda a vládní většina najednou měla sociální cítění.

V tom je něco jiného, vážení pánové, a předešlý řečník pan kol. Stöhr již o tom trochu mluvil. On o tom mluvil také včera v sociálně-politickém výboru a řekl správně, co znamená to jednání o bytových zákonech ve vládní koalici. A před chvílí vám to zde řekl s této tribuny, že je to >Kuhhandel<. A to je ta správná definice. Pan Stöhr je jistě autoritou, aby mohl tuto správnou definici vyřknout. On rozumí dobytku, rozumí kravám, rozumí obchodu - a rozumí také koaliční politice. A poněvadž v tom nevidí rozdílu, nazývá to >Kuhhandel<. Tedy z vaší vlastní strany je to správně označeno. Jedině ten fakt, že jste se nemohli dohodnouti, jak dalece máte zase zotročiti a zbídačiti pracující třídu, vás donutilo k tomu, že jste předložili narychlo předlohu, kterou se platný zákon prodlužuje o půl roku. Ale váš ministr Czech už to má připraveno. Proč pak, když máte takové sociální cítění, jehož se dovoláváte ve zprávě sociálně-politického výboru, proč pak pan dr Czech, který připravoval po dlouhou dobu ten nový bytový zákon, o němž mluvil v rozpočtovém výboru, nepřibere k tomu jednání zástupce pracujícího lidu? Kde jsou, když se jedná o tak dalekosáhlém zákoně? Proč pak pan dr Czech si najmenoval bytovou komisi jenom z těch osob, o nichž ví, že mu schválí jeho projekt? Proč tam nejsou zastoupeny nájemnické organisace, proč tam nejsou zastoupeni dělníci ze závodů? Poněvadž musí ten svůj plán držeti v tajnosti, neboť chcete proletářské nájemníky v poslední chvíli zaskočiti a potřebujete ten čas do konce června jenom k tomu, abyste se vy mezi sebou dohodli, abyste mezi sebou byli jednotni a pak mohli v jednotné frontě jíti proti proletářským nájemníkům.

Pan dr Havelka včera v sociálně-politickém výboru pravil, že ochrana nájemníků podle jeho názoru není již otázkou sociální, že se stala otázkou politickou. V tom pan doktor Havelka měl na 100% pravdu: Již ten fakt, že jménem majitelů domů mluví v senátě senátor agrární strany, která má ve svých řadách statisíce malých zemědělců, domkářů a chalupníků a že se domáhá jménem této strany zbídačení nájemníků ve městech, dokazuje, že je to otázka politická.

Pan dr Havelka mluvil včera také o tom, že p. ministr sociální péče dr Czech ve své řeči v rozpočtovém výboru vykládal o strašném úpadku kapitalistického řádu a že naznačoval, že bude nutno, aby tento společenský řád byl přereorganisován. Pan dr Havelka poukazuje na to, že ministr republiky používá takových výrazů. Pan dr Havelka může však klidně spáti. Přednáší-li pan dr Czech takovéto řeči, má to účel čistě demagogický, jen proto, aby v německém >Sozialdemokratu< to mohlo býti otištěno, aby ti dělníci, kteří sociální demokracii ještě věří, domnívali se, že jejich poslanci a ministři hrozí nějakým novým socialistickým řádem. Pan dr Czech však žádnou revoluci dělati nebude a majitelům domů ani vlasu na hlavě nezkřiví, naopak jeho snaha je - a to také uvidíme z jeho bytového zákona - připraviti takový stav, podle něhož by majitelům domů bylo vráceno úplně disposiční právo s jejich majetkem.

Vy si, pane dr Havelko, nemůžete stěžovati na zákon o ochraně nájemníků a bytové péče. (Sen. dr Havelka: Ale na Tebe!) Ty zákony vás zachránily, vás, majitele domů. Nebýti těchto zákonů, které patří mezi zákony hodně konservativní, tak jako pozemková reforma a poválečné zákony o lichvě, již dávno by nebylo měšťácké republiky Československé a vy byste byli roztroušeni po celém světě jako emigranti. Jen tím, že jste vydávali takovéto zákony a balamutili lid tvrzením, že zde bude vláda sociálně spravedlivá, zadrželi jste v osmnáctém a devatenáctém roce sociální revoluci, uchlácholili jste lid do té doby, než jste si vybudovali státní aparát a nyní postupně všechny tyto zákony odbouráváte, když již vidíte, že je situace pro vás příznivější. (Sen. Šťastný: Nezdá se Ti, že to balamucení lidí hájíš?) Počkej, vždyť já přijdu dále a uvidíš, jak my si tu ochranu nájemníků představujeme.

Pouhé předložení těchto zákonů v situaci, na jakou poukazuje zpráva sociálně-politického výboru, nestačí. Když sociálně-politický výbor tvrdí, že v dnešní těžké době a svízelných hospodářských poměrech ve státě není možno provésti žádné pronikavé změny zákona na ochranu nájemníků, zejména není možno zhoršiti ještě velmi zlé postavení pracujících vrstev našeho státu, pak ten sociálně-politický výbor, když je si toho vědom, měl říci: ne prodloužení mechanické beze změny, nýbrž pronikavé zlepšení pro pracující třídu. (Sen. Šťastný: Ale koho chráníme v těch 4 až 5 pokojových bytech?) Já k tomu též přijdu. Ale v této době, kdy vy sami přiznáváte, že je bída, hlad a nezaměstnanost, nestačí zákon, který je již mizerný, mechanicky prodlužovat, nýbrž je přímo imperativem, aby byl co možno nejvíce zlepšen.

Porovnejte, prosím, situaci v prosinci roku 1931 se situací, jakou jsme měli na jaře v r. 1920, když byl vydáván první zákon o ochraně nájemníků. Která situace byla lepší pro pracující vrstvy ta dnešní, nebo ta tehdejší? Tehdy měli jsme období hospodářské konjunktury, neměli jsme nezaměstnanosti. První nezaměstnanost přišla až teprve, když první ministr financí zahájil deflaci československé koruny a když koruna začala stoupat. Do té doby měli jsme výbornou konjunkturu, všechno dělnictvo bylo zaměstnáno a bylo poměrně proti dnešku slušně placeno. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

A dnes, když sami víte a sami podle úředních zpráv potvrzujete ty obrovské armády nezaměstnaných, které stoupají den ode dne o další statisíce krátkodobě zaměstnaných, pracujících 3 až 4 šichty týdně, kdy mzdy jsou stlačeny vaší zásluhou na minimum a zisky podnikatelů a kapitalistů úžasně stouply, jak vám včera zde dokázal Mikulíček přesnými ciframi, jako na př. u Škodovky, kde bylo propuštěno 10 tisíc dělníků za jeden rok, ale zisk stoupl o 30 mil. Kč, kdy mzdy jsou stlačeny, málo se pracuje a při tom obrovský podnik, který má o 10 tisíc dělníků méně, vydělává proti loňsku o 30 mil. Kč více - a to je ve všech podnicích - je to vaší vinou. Vy jste to byli, kteří jste nutili dělníky a říkali jim, že musí v zájmu schopnosti konkurence našeho průmyslu slevovat, vy jste to byli, vůdcové a sekretáři, kteří jste dělali po několik roků stále a stále vše, až jste přivodili dnešní situaci. (Sen. Šťastný: Mezi námi a Tebou je rozdíl; my nemůžeme pořád jenom a jenom agitovat!) Poněvadž jste odpovědni měšťákům a kapitalistům, věřím, že nemůžete agitovat, poněvadž musíte aportovat to, co vám měšťáci poroučejí. S tím se těžko agituje.

Tedy pouhé mechanické prodloužení těchto zákonů neznamená vlastně žádné dobrodiní, není výrazem sociálního cítění, nýbrž v této situaci pouhé prodloužení je novým útokem na pracující třídu.

My jsme zde podali několik návrhů, jak si představujeme v této situaci řešení otázky bytové. Ty návrhy jsou rozdány tiskem a spočívají na těchto zásadách:

Za nezaměstnané platí činži obec pobytu ve formě určité podpory v nezaměstnání. My navrhujeme, aby dělníci nezaměstnaní ve mzdovém boji, ve stávkách, výlukách, v době nemoci nemohli býti vyhozeni z bytu. My navrhujeme, aby nemohlo býti nájemné vůbec proletářským vrstvám a malým živnostníkům zvyšováno. My navrhujeme, aby byli chráněni také nájemníci v novostavbách, které vy úplně necháváte na pospas domovního a finančního kapitálu, o které se nestaráte. Je nutno konstatovat, že i v t. zv. stavbách, které byly podniknuty obcemi, jsou nájemníci vykořisťováni. I ta matička Praha v rozpočtu na rok 1932 přiznává čistý výnos nájemného v nově postavených domech obce pražské přes 3 mil. Kč a hrubý výnos asi 15 mil. Kč. To je důkazem, že to, co Praha nastavěla, všechny ty domy s byty, nebyl žádný sociální čin, nýbrž tak jako každý jiný spekulant stavěla na výnos, stavěla proto, aby mohla vydělávati.

Dále my navrhujeme také novelisaci zákona na odklad exekučního vyklizení místností, ale poněkud jinak, než je to v zákoně, který nyní platí. My navrhujeme, aby exekuční soud byl povinen každému, kdo nemůže v této situaci nalézti bytu, povoliti po prvé půlroční lhůtu a pak dvakráte po čtvrt roku.

Mimo to: kdežto v zákoně, který nyní platí, je ustanovení, že v případě deložování je obec povinna postarati se o uložení nábytku, ale o lidi se vůbec nestará, ve svém návrhu navrhujeme, aby obec byla povinna postarati se také o přístřeší deložovaným rodinám.

Pokud se týče podpory stavebního ruchu, žádáme ve svých návrzích, aby byla zavedena přímá podpora stavebního ruchu, na kterou vy podle zákona o podpoře stavebního ruchu v celém státě dáváte 30 mil. Kč a na státní garancie, t. j. na to, co vůbec se nevyplácí, 1100 mil. Kč. My žádáme přímou podporu stavebního ruchu, ale ne pro každého stavebníka, nýbrž jenom pro stavby domů s malými byty, které podniknuty budou obcemi a mají zaopatřiti byty proletariátu, dále družstvy dělnickými, zřízeneckými a jinými, a pak na stavby rodinných domků, kde si je staví dělník, veřejný nebo jiný zaměstnanec, proto, aby měl útulek pro svou rodinu.

Dále navrhujeme, aby byl znovu obnoven zákon o zabírání prázdných místností. Ten by byl nyní nejvýš na čase v nynější situaci. Vždyť vy sami často na to poukazujete, že máme tisíce a tisíce prázdných bytů, zvláště v novostavbách, a na druhé straně desetitisíce a statisíce nebydlících. Proto je právě nyní nejvyšší čas, aby tento zákon byl obnoven, poněvadž se nastavěla podle Vašeho zákona o podpoře stavebního ruchu spousta domů, které nemají pro nebydlící žádné ceny, do nichž jíti nemohou.

Ale my jsme také podali jeden návrh, který nám již iniciativní výbor zamítl, a to návrh zákona o právním postavení obyvatel nouzových, náhradních obydlí. Na tuto kategorii bylo vždycky zapomínáno. Tito lidé byli dáni na pospas obecním úřadům a obecní úřady jim mohly střechy bourati nad hlavou, kdykoli chtěly, a poněvadž není těchto rodin málo, nýbrž je to celostátní zjev a je těch rodin desetitisíce a desetitisíce, které dnes jsou v nouzových náhradních obydlích, v železničních vagonech a dřevěných boudách, podali jsme návrh, aby také pro ně byly upraveny právní poměry, ale iniciativní výbor rozhodl, aby tento náš návrh nebyl přikazován žádnému výboru, aby nebyl vůbec projednáván.