Našej vláde mohly by slúžiť za príklad ostatné štáty europské, kde vo väčších pádoch ten stranicky nesvedomitý sebecký sociáldemokratizmus sa poráža a ním vynesené zákony sa likvidujú, tam už zmocňuje a napreduje vo všeobecnosti kresťanský socialistický smer, spočívajúci na mravných pevných Kristových zásadách.

K návrhu zákona dalo by sa mnoho hovoriť, kedže ale k veci už som raz prehovoril a návrhy predniesol, ale návrhy opozičných strán sa neodhlasujú, tie neopakujem, iba tie a ich správnosť dnes potvrdzujem. Ináče ale vôbec zbytočné je tu hovoru. Výsledku nemá to žiadneho, keď to povie aj koaličný senátor, tým menej, keď opozičný.

Vládny návrh musí byt prijatý preto, keď som aj pri rozpočte neprehovoril, znal bych dobrý návrh k úsporám v našich štátnych výdajoch. Nech sa zmení ústavný zákon, stačí aj jedna snemovňa, ani tá by nemusela stále zasadať, iba pri návale vládnych návrhov, nad ktorými nemuselo by sa debatovať, iba dať odhlasovať, aby formalite bolo vyhovené.

Poslanci za túto malú a krátku funkciu nech by boli len primerane k práci honorovaní a úspora by bola veľká.

Slávny senát! Milujem moju vlasť, milujem môj národ. Srdce sa mi stiská od bolesti, keď tieto udaje tu prednášam, a to len preto, že v našom parlamente niet zdravého porozumenia zvlášte nie pre Slovensko.

Za návrh zákona Hlinkova slovenská ľudová strana hlasovať nebude.

Místopředseda Trčka (zvoní): Dále se přihlásil k slovu pan sen. Johanis, prosím, aby se ujal slova.

Sen. Johanis: Dámy a pánové! Osnovu, kterou projednáváme, podrobili předešlí páni řečníci dosti důkladné kritice, a já se hlásím ke slovu, abych přece jen přes to, že se tolik kritisovala s hlediska toho, že je to provisorium, vyzvedl její sociálně-hospodářský význam. Zároveň chci odpověděti do řad komunistických, jejichž negace, kterou zde do jisté míry proslovil pan sen. Nedvěd, není takovou, jak ji zde líčil.

K osnově zákona chci říci, že znamená ochranu chudých lidí. To je nepopiratelný fakt, protože, i když jde o provisorium projednávaného zákona, týká se asi 50% nájemníků starých ve velkých městech, zejména když mám na mysli Prahu. Předkládá-li vláda osnovu, aby chudí, kteří bydlí ve starých bytech, byli chráněni, i když se tu a tam zákon může týkati některých majetnějších, přece jen vidíme, že osnova svůj sociální charakter má. Proto je demagogií, tvrdí-li pánové z komunistické strany, že ochrana nájemníků není otázkou sociální.

Už sám fakt, že zákon tento se týká lidí, kteří nemají příjem 75.000 Kč a všech osob, které nemají větších bytů než 5 pokojové, dokazuje, že zákon má charakter sociální. Nepodařilo-li se navrhnouti zákon tak, aby platil déle než do 30. června 1932, nemá to charakteru >Kuhhandlu<, jak chtěl dokazovat pan sen. Stöhr, mluvčí právě německých agrárníků, jinak osobně charamantní pán, který má také na svědomí, i jeho strana, že zákon se nedaří prodloužiti déle než do 30. června.

Vážení pánové a dámy, ale kdepak je řečeno, že nebudeme míti ochranu nájemníků ještě po 30. červnu 1932? Já už dnes prohlašuji, že nevěřím, že po 30. červnu 1932 nebude ochrana nájemníků, zejména bytů malých, prodloužena příštím velikým bytovým zákonem. Každý je si vědom, že hospodářské a sociální poměry nebudou po 30. červnu 1932 takové, aby si jakákoli vláda myslila - ať už spravuje stát kdokoli, to je věcí vedlejší - že po 30. červnu nebudeme potřebovati ochrany nájemníků.

Heslem pánů z komunistických řad je vůbec kaceřovati a působiti destruktivně na všech stranách. Pánové poukazovali na to, co se nepodařilo udělat - je nesporné, že je těch věcí hodně - ale ve své negaci ke státu nebo ke státotvorné politice, zejména k socialismu, úmyslně zapomínají, co se daří dělati.

Řekl jsem toliko několik slov k ochraně nájemníků, ale při tom také právem se musíme dovolávati zákona o stavebním ruchu. Což to, co bylo uděláno na poli stavebního ruchu, podpory stavebnictví a bytové podpory - to vůbec nemá žádné hodnoty?

Je nutno, abychom si uvědomili, že od roku 1919 do rohu 1931 bylo v republice postaveno podle zákonů o stavebním ruchu 100.000 malých bytů, v nichž bydlí hlavně chudí lidé, a jen stavební náklad státem uznaný činí u těchto bytů 7 miliard Kč. Státní správa podpořila tyto stavby 4 miliardami, jak zde kol. Pichl správně vyzdvihl, když poukazoval, co ty poskytnuté 4 miliardy stojí ročně na úrocích. I tento fakt musíme vyzdvihnout a ceniti.

Hanobil-li tu pan sen. Nedvěd vládu a hleděl-li ji zesměšniti, chci na to odpověděti, i když nejsem povolán ji hájiti. Nynější státní správa dělá, co je v její možnosti. Kdyby se na lavicích komunistů, ať zde či ve sněmovně, neposuzovaly všecky činy státní správy jen s hlediska agitace, jak správně tu řekl pan sen. Šťastný k poznámce pana sen. Nedvěda, pak bychom si musili býti vědomi, že to, co nynější státní správa dělá, zejména v obraně proti nezaměstnanosti, jsou činy, které zasluhují všeobecného uznání. Když podrobíme kritice rozpočet a všechnu činnost, zejména v r. 1931, ba dokonce ke sklonku roku 1930, když si uvědomíme, jak veliké částky právě ministr dr Czech zachránil svou energií pro péči o nezaměstnané - ať už jde o podpůrnictví, tolik nenáviděné a tolik kaceřované na pravicových stranách, ať jde o produktivní péči o nezaměstnané, ať jde o stravovací lístky, o péči o děti musíme uznati, že to všechno je vysvědčením, že na křesle ministra sociální péče sedí muž, před nímž nejen dělnictvo tohoto státu, nýbrž i dělnictvo celého světa se sklání, neboť tento muž, ač ve vysokém věku, dělá v otázkách sociálně-politických tolik, že to budí respekt u každého, kdo chce tuto práci spravedlivě oceniti. Když si dále uvědomíme, že jsme odhlasovali rozpočet, ve kterémžto je mimo jiné též položka 300 milionů Kč, kterou se vláda zmocňuje, aby mohla tyto peníze opatřiti případně na odstranění dalších zlých následků nezaměstnanosti, tedy musíme si opět říci, že státní správa dobře vidí kupředu, jaké poměry asi nás čekají, a že se snaží, aby pamatovala také na doby příští.

Musím ovšem odpověděti i pánům, kteří tuto práci ignorují, zesměšňují, jalo správně bylo řečeno s tribuny zákonodárného sboru. Jenom agitují a při tom fňukají, že jejich návrhy jsou ignorovány. Ale kdo by vás, pánové, bral vážně, vždyť nejste žádnou vážnou stranou, mimo agitaci nic jiného neznáte, dělnictvu nedovedete nic příjemného ukázati, pro dělnictvo nedovedete nic příjemného udělati! Mohu proto říci, že páni na komunistických lavicích jsou v pravém slova smyslu traviči studní našeho hnutí, ničím jiným se neohánějí, než otravováním veřejného života. A i dobré činy, zejména v tak těžkých dobách, jako jsou nyní, nedovedou oceniti, ale zesměšňují je, jen aby tím obrátili pozornost na jiné účely, zejména na destruktivní a záškodnickou činnost, kterou mezi dělnictvem provádějí.

Tolik jsem považoval za nutné odpověděti v závěru, zejména proti tomu štvaní, Které jak ve sněmovně, tak i zde bylo prováděno. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Slovo má pan sen. dr Havelka.

Sen. dr Havelka: Slavný, senáte! V debatě vystřídalo se osm řečníků. Je to zjev potěšitelný a svědčí o všeobecném zájmu této otázky. Těm, kdož mluvili pro svobodu domovního majetku, zvláště panu sen. Stöhrovi, děkuji - a s ostatními pány si to, bohužel ne dnes, nýbrž jindy, ale včas, vypořádám a spravím. Stanovisko své strany k ochraně nájemníků a stavebním ruchu tlumočil jsem již v rozpočtové debatě.

Dnes, slavný senáte, projednáváme opět bytové provisorium, snad již jubilejní. Když všechny strany prohlašují, že chtějí bytový problém řešiti seriosně; spravedlivě, proč tedy máme vždy jenom provisorium, ačkoli pan ministr sociální péče již plná dvě léta měl času řešiti tuto otázku také seriosně, jak sám se vyjádřil? Vždy tato otázka není již otázkou majitelů domků a nájemníků, nýbrž otázkou celostátní, pod níž tak těžce trpí náš stát. Naše republika, ač jenom na malém jejím úseku se válčilo, dala se předstihnouti na př. Jugoslavií a Italií, tedy zeměmi postiženými přímo válečnými operacemi, a přec tam ochrana nájemníků je zrušena. Ano, i v tom Německu, kam někým od nás se ne šilhá, nýbrž přímo hledí, aspoň vědí, kdy jim ochrana končí, jen u nás se problém neřeší, ale seriosně odkládá. Mezníkem bytové likvidace jsou říšské volby v r. 1929, kdy vyřazena byla z vládnutí koalice občanská a řízení státu převzala koalice smíšená a kdy ministerstvo sociální péče převzal význačný a vyhraněný exponent strany sociálně-demokratické.

Za občanské koalice připravena byla věc tak, že rokem 1934 měla ochrana pominouti, kdežto nyní prý tak asi prozatímně rokem 1942; chce se zavésti tedy u nás po vzoru Ruska ne sice pětiletka, ale hned desítiletka.

Co bylo možno za občanské koalice, proč není možno za koalice této? Jsou to vedle hauzírování s ochranou nájemníků hlavně tři příčiny, proč se vůbec ochrana likvidovati nechce. Je to snaha likvidaci nahrazovati socialisací a v důsledku toho bolševisací majetku domovního.

Srovnáme-li aspoň známé prohlášení pana ministra sociální péče v rozpočtovém našem výboru o přípravě nové zásadní přestavby hospodářského systému s tím, co proniklo z t. zv. likvidačního návrhu bytového zákona, tedy to by již nebyla socialisace, nýbrž přímo bolševisace. Tak majitelé domů a domků mají býti první obětí zásadní přestavby hospodářského systému. Proto musí býti k tomu získán čas novým, provisoriem, které za 6 měsíců vyspěje tak, že bude moci míti mládě, tedy zase nové provisorium. (Předseda dr Soukup ujímá se předsednictví.)

Další příčinou odkládání řešení bytového problému je dělnické stavební družstevnictví, na němž socialistické strany budují svou bytovou socialisační a socialisující politiku. Je totiž vážnou otázkou, zdali rentabilita družstevních domů se udrží, až se vázané bytové hospodářství úplně zruší, k čemuž dříve nebo později dojíti musí, neboť pak budou průměrné činže nepochybně levnější a příslušníci stavebních družstev budou z drahých družstevních bytů utíkati. A kdo to konec konců odnese? Stát, to jest poplatníci to zaplatí. To bude drahý socialisační experiment.

Třetí pak příčina zdržování likvidace bytové ochrany stranami socialistickými je čistě stranicko-politická. A tu je patrně zlákal příklad Vídně. Jako tam, tak i u nás učinily si socialistické strany tato družstva bezesporně svou stranickou državou, mají v nich své kapitály, nájemnici jsou jejich straníky, jejich disciplinovaným, snadno kontrolovatelným a přísně kontrolovaným sborem voličským právě tak, jako funkcionáři jejich družstev jsou jejich nejlepšími, spolehlivými a obětavými agitátory. Uvolňováním ochrany budou ztráceti ovšem socialistické strany své nejlepší opory tak lehce kontrolovatelné a tak osvědčené.

Ve Vídni dostačí ke kontrole, abych uvedl příklad, jeden domovník, který přísně vybírá příspěvky, vydává legitimace, vybírá předplatné, honí nájemníky do schůzí, zkrátka, nedá se upříti, že poměry pro stranu jsou přímo ideální. Čeká se ovšem, že to ve Vídni zkrachne a u nás, nevím, nevím. Z uvedeného je vidno, že zdržováním zrušení zákona na ochranu nájemníků hledí se plánovitě a důsledně dosíci socialistického ideálu. Je to ovšem ideál a každý ideál je nedosažitelný a zvrtne se snadno v to, co se stalo v Rusku, totiž v bolševické neštěstí. Při vší úctě k osobě ministra sociální péče, přejeme si my, majitelé domů a domků, vřele, aby v prvé řadě byl ministrem Československé republiky, nechal základy nynějšího hospodářského systému v klidu a připojil jméno své ke zrušení ochrany nájemníků v naší republice, neboť jinak on by také bořil u nás ten chrám našeho hospodářského systému, jako se to stalo v Moskvě s chrámem Spasitelovým, a také by pomáhal stavěti místo chrámu palác sovětů, ale nevtáhl by do něho ani on, ani socialisté, ale pánové na naší levici, jichž avantgardou a kvartýrmachry zdají se někdy naši socialisté býti.

O obsahu projednávaného provisoria, slavný senáte, darmo mluviti. Je daleko méně než dostatečný a není vlastně ani vážným krokem kupředu. Všechna bytová provisoria jsou výsměchem svobodě majetku domovního ústavou zaručené, jsou krvavým výsměchem zvláště našim drobným domkářům z řad dělnických, kteří na to dají odpověd při nejbližších volbách. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Byl mi podán návrh sen. dr Hilgenreinera a druhů.

Prosím o jeho přečtení.

Zástupce tajemníka senátu dr Trmal (čte):

Pozměňovací návrh sen. dr Hilgenreinera a druhů:

Článek I má zníti:

>Účinnost zákona ze dne 28. března 1928............. prodlužuje se se změnou uvedenou v §u 2, pokud není ustanoveno jinak, až do 31. března 1932.<

Předseda: Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. Koukal: Prosím.

Předseda: Uděluji slovo panu zpravodaji k doslovu.

Zpravodaj sen. Koukal: Ctěný senáte! Z řečí všech debatérů předešlých, ať byli z jakýchkoli stran, ať z oposičních nebo vládních, a třebas i kritisovali, vidíme, že konec konců, přece jen uznávají, že je potřebí, aby se zákon o ochraně nájemníků prodloužil, poněvadž není zde prozatím nic jiného. Ale já bych ke všem těm řečem, chtěl podotknouti, že všichni páni z občanského tábora, ať byli z oposice nebo z koalice, nemohou se obejíti, aby při všech řečech, které pronášejí, nezavadili o socialisty nebo socialistické strany. Když to řekne Nedvěd nebo někdo z komunistické strany, pak se tomu nedivím. Ale když zde dr Havelka vykládá takové hrůzostrašné věci, musí se každý prozíravý člověk nad tím pozastaviti. Když to může říci advokát, nedivte se, přijde-li sem laik a bude strašiti s bolševismem atd. To by mělo jednou přestat, aby se stále a stále tahovým způsobem útočilo na strany socialistické, které jsou také ve vládě a které již také několikráte dokázaly, že jsou stranami státotvornými, nikoli destruktivními. Zejména útoky na ministra sociální péče je nutno s největší rozhodností odmítnouti, poněvadž člověk, sociální demokrat, zastává se chudiny a proto je vystaven největším útokům se všech stran. (Potlesk.) To by přece jen nemělo býti. Nemám, co bych k tomu řekl. Žádám, aby senát návrh sociálně-politického výboru schválil. (Souhlas.)

Předseda: Vzhledem k podanému pozměňovacímu návrhu sen. dr Hilgenreinera a druhů dám o osnově zákona hlasovati takto:

Nejprve o návrhu sen. dr Hilgenreinera a druhů ke čl. I, bude-li zamítnut, o tomto článku, jakož i o zbytku zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou. Budeme tudíž takto hlasovati.

Kdo souhlasí, aby čl. I zněl podle návrhu sen. dr Hilgenreinera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby článek I zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby články II až VI, nadpis zákona a jeho úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Tím celá osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata je podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 675 ve čtení prvém.

Přistoupíme nyní k odstavci dalšímu, jímž je:

4. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceny m pro jednány byly osnovy zákonů:

a) kterým se prodlužuje lhůta k označení elektrických podniků, Jež mají býti přeměněny na podniky všeužitečné, tisk 672;

b) kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky všeužitečných elektrických podniků v zemi Slovenské a kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů na tyto zápůjčky, vydaných k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů, tisk 673;

c) kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče, tisk 676.

Důvody ústavní vyžadují urychleného projednávání těchto věcí, ježto příslušně zákony mají nabýti platnosti 1. ledna příštího rohu, pokud se týče dnem vyhlášení, a musí býti ještě podepsány panem presidentem republiky a pak uveřejněny ve Sbírce zákonů a nařízení.

Navrhuji proto, aby věcem těmto byla přiznána pilnost a aby byly projednány ve smyslu §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat a pilnost těmto věcem se přiznává.

Ve smyslu přiznané pilnosti budeme hlasovati ihned ve čtení druhém.

5. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužuje lhůta k označení elektrických podniků, jež mají býti přeměněny na podniky všeužitečné. Tisk 672.

Táži se pana zpravodaje sen. Šťastného, zda navrhuje nějaké tiskové opravy.

Zpravodaj sen. Šťastný: Nikoli.

Předseda: Kdo tedy souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové také ve čtení druhém, a to souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 667.

Dalším bodem je:

6. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky všeužitečných elektrických podniků v zemi Slovenské a kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů na tyto zápůjčky, vydaných k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů. Tisk 673.

Táži se pánů zpravodajů sen. dr Havelky, Pivko a Fr. Nováka (lid.), zda navrhují nějaké tiskové opravy.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Nikoli.

Zpravodaj sen. Fr. Novák (lid.): Rovněž ne.

Zpravodaj sen. Pivko: Nie sú.

Předseda: Kdo tedy souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formuli ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém, a to souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 668.

Kdo souhlasí s resolucí otištěnou ve zprávě výboru rozpočtového, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce otištěná ve zprávě výboru rozpočtového se schvaluje.

Konečně projednáme bod 7:

7. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče. Tisk 676.

Táži se pana zpravodaje sen. Koukala, zda má nějaké testové změny.

Zpravodaj sen. Koukal: Nemám.

Předseda: Kdo tedy souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém, a to souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 675.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Vážený senáte! Zakončujeme dnes (Senátoři povstávají.) své práce v letošním roce 1931. Mohu konstatovati, že jsme v roku letošním projednali celkem 54 osnovy zákonů. Pro tento rok padá na váhu okolnost, že jsme projednali celkem 24 usnesení sněmovny poslanecké, ve vlastní kompetenci senátu, že jsme však projednali 30 předloh vládních. Je tedy patrno, že počet osnov projednaných ve vlastní kompetenci přesahuje ciferně počet předloh, jež nás došly ze sněmovny poslanecké. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Z předloh projednaných ve vlastní kompetenci možno vyzdvihnouti zejména zákon o řádech konkursních, vyrovnacích a odpůrčích, zákon o řízení nesporném, zákon o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, zákon o prodloužení účinnosti a změně zákonných ustanovení v oboru soudnictví trestního a řadu jiných. Při tom lze také poukázati zajisté na značnou činnost senátu při práci iniciativní, jakož i při výkonu práva interpelačního.

Jen z tohoto stručného sumárního rejstříku je zřejmo, že senát pracoval a že na výsledky své práce může právem hleděti s klidem a zadostiučiněním. Každý ví, že všechny osnovy přikázané senátu vládou byly zde ve výborech i v plenu senátním projednány se vší možnou pílí a odbornou znalostí (Výkřiky sen. Hlávky.), že stejně také všechna usnesení sněmovny poslanecké byla vždy předmětem pečlivého zkoumání odborného - a že senát vždy se osvědčoval nejenom užitečným, nýbrž také vůči státu a jeho potřebám i potřebám všeho jeho obyvatelstva svrchovaně loyálním článkem celého našeho demokratického parlamentního režimu. Po čem při tom stále voláme, jest ovšem plánovitost, programovost a účelná, metodická dělba parlamentní práce. Není pochyby, že všechna mimořádnost dnešní doby často převraceje nejlepší úmysly, ale přesto a snad právě proto jeví se býti naléhavým, abychom všichni věděli, kam jdeme a co chceme, a podle toho také všechen svůj postup v nejužším vzájemném styku upravovali.

Rozcházíme se, vážení přátelé, na několik dnů oddechu, ale všichni cítíme, že musíme zůstávati v pohotovosti, a to permanentní. Padly na nás nejtěžší důsledky války a celé doby poválečné. Světová hospodářská krise jeví se ve své skutečnosti pokračováním války na poli hospodářském. Nikdo neví, čím bude svět překvapen zítra. Nevíme, co nám přinese letošní zima. Všechno je v pohybu. Krutá vichřice nedostatku, nezaměstnanosti, bezradnosti, podvýživy, hladu, zimy, malomyslnosti, ba již i zoufalství, bije dnes již do bezpočetných rodin našich dělníků a zemědělců. A všude kolem nás jest snad ještě hůře.

Naše Národní shromáždění učinilo při projednávání státního rozpočtu zajisté vše, co bylo v jeho moci a co vyžadoval kategorický zájem státu a jeho obrana v boji proti katastrofálním důsledkům krise. Všichni ovšem také víme, že stát se svými opatřeními daleko nestačí na opatření všeho, co mimořádnost doby na nás na všech žádá. Nutnost obětí přesahuje daleko rámec všech možností státu a volá proto ke všem, kdož jsou nejenom s to, nýbrž mravně také povinni přinášeti ještě další všemožné oběti k úlevě a k záchraně těch, kdož nemají ničeho, ale současně svou prací jsou hlavní základnou státu a všeho jeho zabezpečení i dalšího rozvoje. Chceme věřiti, že stane se vše, čeho je a bude nezbytně potřebí, abychom v zájmu státu i vší jeho další hospodářské prosperity překonali také tuto nejtěžší dosavadní tíseň hospodářskou, jež stojí před námi jako největší starost a nejtěžší příkaz doby.

Rozcházíme se dnes, přátelé, na krátkou dobu oddechu. Přeji všem váženým členům senátu, všem milým kolegům a kolegyním šťastné prázdniny vánoční a novoroční, aby v nich načerpali nových sil k práci další. A jsem přesvědčen, že ihned, jakmile nás potřeba nejbližší doby zavolá, budeme znovu na svých místech, abychom poctivě a věrně splnili vše, co zájem státu, jeho obyvatelstva a zároveň všeho jeho života hospodářského bude od našeho Národního shromáždění vyžadovati.

Na shledanou, drazí přátelé, proto po Novém roce! (Dlouhotrvající potlesk.) Navrhuji, aby bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzi podle §u 40 jedn. řádu písemně nebo telegraficky a stanoviti její pořad jednání.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 13 hod. 37 min.