Přítomni:

Předseda: dr S o u k u p.

Místopředsedové: D o n á t, dr H e ll e r, dr H r u b a n, T r č k a, V o t r u b a.

Zapisovatelé: dr K a r a s, P i c h 1.

112 senátorů podle presenční listiny.

Zátupci vlády: ministr dr T r a p 1.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Š a f a ř o v i č, jeho zástupci dr B a r t o u š e k, dr T r m a l.

Předseda dr S o u k u p zahájil schůzi ve 14 hodin 27 minut.

Sdělení předsednictva.

dovolené:

dal p ř e d s e d a: na dnešní schůzi sen. Dundrovi, Ďurčanskému, Hanckovi, Janíkovi, Navrátilovi; na dnešní a včerejší sćhůzi sen.dr Budayovi a Nentvichovi.

Rozdané tisky.

Tisk 690. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se ministr financí zmocňuje k úvěrním operacím až do výše 1.000,000.000 Kč (tisk 689).

Tisk 692. Zpráva imunitního výboru o žádosti okr. soudu v Prostějově ze dne 3. srpna 1931, č. j. T V 836/31/4, aby dán byl souhlas k trest.stíhání sen. Mikulíčka pro přestupek proti bezpečnosti cti (čís. 4637/31 předs.).

Z á p i s y o 128., 129., 130., 131. a 132. schůzi senátu N. S. R. Čs ze dne 17., 18. a 19. prosince 1931.

Tisk 669. Súrna interpelácia sen. dr Budaya a druhov na vysokú vládu Čsl. republiky vo veci Komenského univerzity v Bratislave.

Tisk 683. Naléhavá interpelace sen. Hakena a soudr. ministru nár.obrany o sebevraždách vojínů čsl. armády.

Z iniciativního výboru

podle usnesení ze dne 25. ledna 1932 přikázáno:

Výboru živn.-obchodnímu:

Tisk 616. Návrh sen. Kotrby, Thoře, Pastyříka, Slámy, Trčky, Kianičky a druhů na dodržování a provádění zákona

ze dne 10. dubna 1930, č. 46 Sb. z. a n., o výrobě chleba.

Výboru rozpočtovému:

Tisk 653. Návrh sen. Bôhra a soudr. na zařazení města Varnsdorfu do skupiny míst B činovného.

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 638. Návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a spol., kterým se ukládá vládě, aby učinila vhodná opatření ke zmírnění krize našeho dobytkářství.

Tisk 652. Návrh sen. Stôhra, Luksche, Kahlera, Ikerta, Lichtneckerta, Lipperta, Spiese, A. Scholze a soudr., kterým. se vláda vybízí, aby co nejdříve provedla skutečně účinná opatření na ochranu domácího dobytkářství.

Výboru soc.-politickému:

Tisk 647. Návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a spol., kterým se vládě ukládá, aby předložila novelu zákona o podpoře v nezaměstnanosti.

Tisk 657. Návrh sen. Nedvěda, Hakena a soudr. na novou úpravu ochrany nájemníků.

Výborům soc.-politickému a rozpočtovému:

Tisk 654. Návrh sen. Fr. Scholze a soudr. na přiznání 35leté služební doby dílenským mistrům, dílovedoucím a kancelářským zaměstnancům čsl. tabákové režie.

Tisk 656. Návrh sen. Donáta, Sáblíka, Vraného, dr Šrobára a spol. na provedení úspor v sociálním pojišťování.

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 662. Návrh sen. Pánka, Plamínkové, Hubky, Merty, Riedla a druhů na vydání zákona, kterým se dosazují komise pro zjednodušení a zhospodárnění státní správy.

Zamítnut návrh podle §u 46, odst. 2 jedn. řádu.

P ř e d s e d a konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát z a m í t 1 podaný, dostatečně podporovaný návrh sen. H a k e n a a soudr., aby se do dnešní schůze dostavil ministr zahraničí a podal v plenu senátu N. S. vysvětlení o případu legačního rady Ladislava Vaňka, bývalého úředníka československého,zahraničního zastupitelství v Moskvě, jakož i o poměru čsl. vlády k Sovětům.

Odůvodnění: Úředník československého zastupitelství v Moskvě, legační rada Vaněk, dopustil se před krátkým časem v Moskvě provokace, jež měla za účel vznítiti válečné nepřátelství Japonska proti Sovětskému svazu. Není pochybností, že Vaňkův čin vyplynul z nepřátelských intrik kapitalistických států, zejména Francie a s ní spojeného Československa, proti sovětské vládě a odkryl úmysly vlád kapitalistických států, jež směřují k využití každé příležitosti k vojenskému napadení Sovětského svazu. Tyto snahy se podstatně rozcházejí s míněním pracujícího lidu celého světa i Československa, jež je k Sovětům sympatické a přátelské. I československé dělnictvo zdůrazňuje nutnost přátelských vztahů k Sovětskému svazu, odmítá nepřátelské úmysly kapitalistů a prohlašuje ochotu brániti Sovětský svaz v každé situaci.

S tímto obecným přesvědčením pracujícího lidu v Československu jsou v rozporu nepřátelské úmysly československých vládních činitelů k Sovětskému svazu.

Žádáme, aby ministr zahraničí se jasně vyjádřil o vztazích československé vlády k Sovětům.

Hlasování o naléhavých interpelacích:

Tisk 669. Súrna interpelácia sen. dr Budaya a druhov na vysokú vládu vo veci Komenského univerzity v Bratislave.

Tisk 683. Naléhavá interpelace sen. Hakena a soudr. ministru nár. obrany o sebevraždách vojínů čsl. armády.

Při odděleném hlasování n e p ř i z n a 1 senát těmto naléhavým interpelacím pilnost.

Předseda (zvoní): Budeme nyní slavný senáte, projednávati dnešní pořad jednání.

Především je to:

Zpráva rozpočtového výboru k usnesení post. sněmovny (tisk 689) o vládním návrhu zákona, kterým se ministr financí zmocňuje k úvěrním operacím až do výše 1.000,000.000 Kč. Tisk 690.

Zpravodajem je pan sen. P á n e k. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Především musím vyříditi určitou osobní věc. V rozpočtovém výboru při projednávání rozpočtu na r. 1932 jsem řekl při kapitole ministerstva vnitra, že katolický farář v Dolní Lipové prý při pohřbu nešťastných obětí frývaldovské tragedie pronesl nad hrobem protistátní řeč. Přesvědčil jsem se, že toto obvinění neodpovídá pravdě a skutečnosti a že se mně dostalo mylných informací, a proto toto obvinění odvolávám.

Slavný senáte! Posl. sněmovna nám předkládá své usnesení o vládním návrhu zákona, kterým se ministr financí zmocňuje k úvěrovým operacím až do výše 1 miliardy Kč. Není to po prvé, co se slavný senát zabývá státní půjčkou, je to během 10 měsíců, ani ne celého roku, již po třetí. A já bych ovšem chtěl vyslovit přání, aby to bylo snad již naposled. Po prvé jsme se zabývali státní půjčkou, tzv. investiční. To bylo v březnu minulého roku. Tato půjčka byla určena k podpoře investičních prací. Tento název ovšem nebyl docela přiléhavý, poněvadž značná část této půjčky byla určena již k jiným účelům než investičním, jakýsi podíl měly na této půjčce železnice, t.j. 600 mil. Kč, kterými se hradil deficit za r. 1930 státním železničním drahám. Konečně tu byla částka 150 mil. Kč, která rovněž jaksi spadala do této půjčky a která byla určena, aby byly alimentovány různé fondy, na něž nebylo dostatečně pamatováno v rozpočtu na r. 1931.

Tato půjčka byla při kursu 75% ní. Druhou půjčkou, kterou jsme se zabývali, byla konversní půjčka z května minulého roku. Tato půjčka byla sice odhlasována v senátě, ale nebyla realizována a je nutno také konstatovati, proč nebyla realizována. Proto, poněvadž jsme ji odhlasovali příliš pozdě. Sám se pamatuji, jak se zde spěchalo na uzákonění této půjčky, ale bylo již pozdě. Proč bylo pozdě? Poněvadž si poslanecká sněmovna dala trochu více na čas, než bylo potřebí. Tato půjčka, která byla na tehdejší poměry neobyčejně výhodná, vždyť to byla půjčka 61 2% včetně kursovního rozdílu a byly tam skutečně pro nás velmi skvělé podmínky, byla tehdy předmětem velikých útoků jak se strany určité části naší žurnalistiky, tak i s jisté části naších některých zákonodárců. Tím ovšem se propásl vhodný čas, trvalo to asi 6 neděl, než jsme se konečně rozhodli, abychom tu půjčku odhlasovali. Když již se tak zmiňuji o naší žurnalistice, chci říci, že se tentokráte o této půjčce bohudíky mnoho nepsalo. Nejsem snad nějak nadšen censurou, není správná vždy a ve všem, ale jestliže se tentokráte nepsalo o této půjčce, je to jenom dobře, poněvadž by se možná přihodilo totéž, co se přihodilo té půjčce, kterou, bohužel, jsme nemohli realisovati. Námitky, které se tehdy pronášely, byly více méně nicotného rázu, například, že se použije té půjčky konversní, která měla sloužiti ke konversi starších dluhů tíživých, anglických a amerických z r. 1922 a 1924, k běžným výdajům, ačkoliv to podle zákona nebylo možné. Také se namítalo, že se jí použije na sanaci bank. Také to nebylo možné. Také se vytýkalo, že se snad uzavírá o rok dříve, než jí je potřebí, poněvadž ta půjčka měla zníti na 50 mil. dolarů. A my jsme o rok dříve měli zaplatiti půjčky, jak jsem o nich mluvil, v částce 47 mil. dolarů. Kdybychom byli bývali tuto půjčku realizovali, co jsme si mohli uspořiti starostí, které měla naše finanční správa ke konci roku, co jsme si mohli ušetřiti úroků, vždyť za ten rok úroky by byly bývaly o 247 mil. Kč nižší! My se tu hrdlujeme o každou korunu, šetříme dnes, nevím na čem, vytýkáme státním zaměstnancům, že jsou dobře placeni a že mají snad více, nežli by měli míti, a zde jsme vyhodili za rok pouhých 247 mil. Kč! A to půjde tak dále, poněvadž ty dvě půjčky, které byly splatný v květnu r. 1932, musíme prodloužiti za stejně nepříznivých podmínek, to je za 8% , ačkoli jsme mohli i včetně kursovního rozdílu míti půjčku za 6 1/2%. Když dnes čteme vládní odůvodnění z května loňského roku, čte se to opravdu již jako pohádka. Představte si, že tehdy se dalo do odůvodnění k této půjčce, že na peněžních trzích světových je momentální mobilita,to znamená, že banky nebo peněžní konsorcia mohou uvolniti určité částky. Dnes tomu tak není. Nastal velký převrat. Proč tak záhy došlo k takovému převratu ve smýšlení finančních kruhů pařížských? To vysvítá z toho, že přišel vídeňský Kreditanstalt, známé události v Německu, a také už se tehdy vědělo, že se něco stane v Anglii. Anglie byla před volbami, Francie byla dobře informována, že tam nastane převrat, a konečně chtěla zameziti, aby neodplývaly její vlastní půjčené peníze do Anglie a zlato do Německa. Všechno se to předvídalo, a proto se zhroutila také naše půjčka,poněvadž finančníci francouzští prostě zapjali kapsy a my jsme s onou půjčkou pohořeli. Ministerstvo financí, to musím říci, bylo tehdy, prozíravé, ale méně jsme byli my prozíraví, poněvadž jsme věc tak dlouho protahovali a dokonce se stavěli proti. Já to vytýkám vládě, že nebyla dosti energickou a nehnala věci dosti rychle kupředu. Bylo by se jí dnes dostalo velice skvělé satisfakce. I kdybychom konečně si byli vypůjčili více, než jsme tehdy potřebovali, nebylo by to, myslím, naprosto žádné neštěstí. Tím více jsme mohli dáti do investic, mohli jsme míti více reserv, ale konečně mohli jsme také, kdybychom měli dostatek peněz, podpořiti okolní státy, s nimiž jsme v obchodních stycích. Tehdy, je to skutečně groteskní, Německo vystupovalo jako zachránce Rumunska, zkrachované Německo chtělo sanovati Rumunsko! Když jsme se těšili takové důvěře, měli jsme jí využíti a neměli jsme všechno tak propásnouti, jako se to stalo. Nuže, dnes jsme v zajetí všeobecné nedůvěry světové, můžeme směle mluviti o ohromné krisi nedůvěry, pokud jde o finanční a peněžní záležitosti. Jsme svědky, jak dnes se obklopují státy, barierami nejen celními, nýbrž i monetárními, devisovými. Vždyť to víte sami, kdybyste chtěli jeti do ciziny smíte míti jen 3.000 Kč v kapse. To je v jiných státech také. Nyní jsou snad i oproti této půjčce, jak jsem tak zaslechl, určité námitky, ačkoliv si nikdo nedovede představiti, co to znamená, když každý stát drží své devisy a povoluje je jen, řekl bych, jako na lékárnických vážkách. Vždyť z toho důvodu máme zmrzlé naše pohledávky v cizině. Již to jde do třetí miliardy. Nedovedeme si ani dobře představiti, co to znamená když dnes malí sem přijíti dobré cizí devízy v částce 600 mil. franků, když má býti oživen trh a tím naše výroba přílivem laciných peněz z ciziny. Tedy je potřebí podívati se také po příčinách. Osou, kolem které se točí celá krize, je Německo. Nemusím ani vysvětlovati, co se děle v Německu, a nikdo nemůže tušiti a předvídati, co ještě bude. Víme, že se exponovala Anglie, Holandsko, Amerika v Německu, že si Německo z cizích vypůjčených peněz stavělo továrny, silnice, dráhy, kanály a vše v takové velké míře, že dnes by mohla Evropa zastaviti všechny své továrny a Německo by stačilo dodávati zboží. A rozumí se samo sebou, že Němci neměli na reparace. Jistě měli peníze velmi dobře schované k účelům jiným, a proto Francie zapjala kapsy pro všechny státy, a dělá-li u nás výjimku, jistě musíme jí býti za to vděčnými. V takovém chaosu finančním, v krizi důvěry v celém světě si opatřujeme půjčku, a proč? Poněvadž naše státní správa je postavena před problémy, které nemůže vyřešiti řádnými prostředky, ale musí je vyřešiti, má určité povinnosti, které musí splniti, jsou zde právní tituly, z nichž plynou určité výdaje Pro stát. Kromě toho chce oživiti výrobu, chce oživiti úvěr, a není tu peněz. Dobře víme, že banky peněz nemají. Proč? Poněvadž k nim není důvěra. Peníze se převalily minulého roku z bank do spořitelen, ale ne všechny, dnes víme, že máme skoro 1 miliardu thesaurovaných peněz. To vzniklo,ze všeobecné nedůvěry, která je nejen v jiných státech, nýbrž i u nás. Nuže, snad bankovní zákon učiní přítrž této nedůvěře, snad zdvihne nutnou důvěru, ovšem musí to býti takový bankovní zákon, aby snad nezpůsobil opak toho, čeho chceme docíliti. Musíme býti opatrní a na věc se dobře podívati.Na druhé straně je potřebí určité, velmi přísné kontroly hospodaření v bankách, jestliže víme, že bylo za léta co existuje republika, použito k sanaci bank 1 a 1/2 miliardy Kč z veřejných prostředků. Bylo by jistě také žádoucí, kdyby v důsledku větší plynulosti našich peněz, která vznikne nyní přílivem cizích devis, se snížila také úroková míra, která je velmi tíživá a brzdí celý náš veřejný život. Musím konstatovati, že důvěra v naši korunu nebyla nikde otřesena, to podškrtávám, bohudíky, ovšem v naše peněžní ústavy ta důvěra otřesena byla na podzim různými událostmi a různými opatřeními, tu a tam nepředloženými výroky vedoucích činitelů státních. Ta důvěra se vrací, to je nesporná věc, ale důsledky otřesené důvěry z minulého roku zde jsou, my je neseme a musíme je nějakým způsobem odčiniti. Jestliže dnes v této těžké době všeobecné nedůvěry dostává se nám pomoci z Francie, je to jistě velký projev důvěry k našemu hospodářství, k našemu státu, vždyť je to projev největší finanční mocnosti dnes. A já musím odporovati těm, kteří mají za to, že snad se to děje z obchodních důvodů, že snad chce při tom francouzský stát něco vydělati. Nesmí se zapomenouti, že to není žádná půjčka peněžních konsorcií, to je půjčka státu od státu. Francouzský stát půjčuje našemu státu. Nuže, máme za to, že tato půjčka bude mnohem levnější, než všechny předchozí půjčky, ano, že bude také i levnější, nežli půjčka konversní, kterou jsme měli uzavříti loňského roku. Říkáme-li, že to bude levnější, co to znamená? Jestliže tehdy nás měla státi 6 a l/2 %, musí to býti dnes pod 6% - kromě toho, že to nebude naprosto žádného kursovního rozdílu, poněvadž to budou nominále. Dostáváme cizí devisy. Jak se to u nás projeví? I to mohu říci - ministr financí ovšem takové věci říci nemůže. Těch 600 mil. franků, tedy devis, se promění v československé koruny, to znamená 2 miliardy 600 milionů Kč nového oběživa. 800 mil. zaplatí Národní banka za těch 600 mil. franků a to bude zase zde jaksi pohotovost pokladní, které potřebuje stát, než dojdou daně. 1.600 mil. Kč bude oběživo, kterého může býti použito zase k úvěrům a tudíž k oživení naší výroby. Musíme tedy oceniti, co zde nastane přílivem těchto peněz. Já vím, že to nebude míti toho účinku, jak jsem jej zde naznačil, poněvadž už jsme mnoho anticipovali na účet této půjčky..... (Výkřiky komunistických senátorů.) To je přirozená věc, za to nikdo nemůže, my jsme si přece nevymysleli dnešní krizi! Tato půjčka vykoná také svůj blahodárný účinek na prestiž našeho státu v cizině (Sen. Mikulíček: To je jisté, jakmile se sedlák zadluží, tak jeho prestiž stoupá, a prestiž banky klesá!) a to pro to, že není pomalu jediného státu v Evropě, který by si rád nevypůjčil v této krisi a nepotřeboval peněz. Tedy jestliže se nám dostává v této době půjčky z Francie, je to pro nás určité vyznamenání, to je nesporná věc. (Různé výkřiky.) Ne, nebude to 6 a ½ %. (Sen. Berkonec: Kdo je před krachem, tomu nikdo nepůjčí!) Zajisté, to se rozumí samo sebou. (Různé výkřiky. - Předseda zvoní.)

Nemyslete si však, že tato půjčka byla tak snadnou. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Pane kolego, kdyby Vám někdo půjčil za tak výhodných podmínek, Vy byste si také ty peníze vypůjčil.(Sen. Mikulíček: Naše záložna půjčuje na 6 % !) Pane kolego, tak a Vaše záložna tomu státu také půjčí těch 600 mil. franků nebo té 1 a 1/2 miliardy Kč co potřebuje! Tato půjčka ve Francii nebyla však tak snadnou, jak se na první pohled zdá. Mluví-li se o tom, že francouzský stát udělá snad při tom nějaký obchod, tak vám vysvětlím, jak to s tím obchodem bylo. O tuto půjčku se už jedná několik měsíců. (Sen Mikulíček:Jenom že bylo všecko zkonfiskováno, jakmile se o tom někdo zmínil.) Právě,proto, pane kolego, poněvadž se o té prvé půjčce mnoho

mluvilo a psalo, tedy ta půjčka padla. Když se navázaly styky s francouzským státem, šlo o půjčku 1 a 1/2 miliardy franků. Kdyby chtěl francouzský stát, který má dnes dosti peněz - to se nedá upříti, má zlata dosti, vždyť je stáhnul z ciziny udělati obchod, jak se mluvilo, kdyby chtěl půjčiti na 6 a ½ %, tak nám peníze půjčil, ale ono to tak nešlo, muselo se smlouvati, až se došlo na tuto částku pouhých 600 mil. franků. Nesmí se zaspomínati, že ve Francii končí legislaturní perioda, že Francie je spřed novými volbami, které se budou konati za 2 nebo 3 měsíce, takže jest už vlastně ve volebném zápasu, čili v tom radikalismu, a jako je to u nás před volbami, tak je tomu i ve Francii, zrovna tak strany radi-kálničí a.... (Sen. Kindl: Jen frásemi, zrovna tak, jako Vy!) Ale nepovídejte si to tak vzájemně! Ovšem, že -také postavení vlády před volbami, kdy se nezná výsledek, není nikdy tak levné, jako pro střed zákonodárné periody, (Sen. Kindl: Jako když je koryto už jisté!) a tedy musela tato půjčka přirozeně prodělati určité peripetie, nežli konečně došlo k tomu, že byla již podepsána jak ministrem financí Flandinem, tak i naším vyslancem, a jest oprávněná naděje, že v nejbližší době ubude vyřízena také francouzským parlamentem.

Rozumí se samo sebou, že tato půjčka znamená také důvěru k naší zahraniční politice. Kdybychom nedělali tak dobrou zahraniční politiku "pochybuji, že by se nám nyní ostalo té půjčky,kterou tak naléhavě potřebujeme. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)Nyní několik slov k této předloze. Předloha je krátká, má pouhých 5 paragrafů. V §u 1 se ministr financí zmocňuje,.aby opatřil půjčku až do výše jedné miliardy Kč. Z této jedné miliardy bude 600 mil. franků, t. j. 780 až 800 mil., umístěno ve Francii a zbytek 200 mil. Kč opatří ministr financí na zdejším peněžním trhu.A nyní, pokud jde o účel této půjčky. (Výkřiky sen. Kindla a Mikulíčka.) Pane kolego, má.m za to, že někdo z vás bude mluviti, řekněte to potom! (Sen. Mikulíček: Vždyť to není nic zlého!) Vím, že ne, ale proto a mě nezdržuje, abych byl dříve hotov, abyste mohli mluvit vy.

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Pánek (pokračuje): V zákonu není možno vytknouti detailně účel této půjčky. Začíná se teprve běžný státní rok, nevíme, co se ještě stane,dnes nemůže nikdo předvídati, co bude, jaké mohou nastati eventuality, ale musíme míti přece jen důvěru ke vládě, že správně rozhodne, k jakému účelu má tato půjčka sloužiti. (Sen. Mikulíček: Vždyť je to tu K překonání obtíží způsobených mimořádnými hospodářskými poměry!) Ano, vždy já to také řeknu, jen žádné spěchy! To není ještě možno určiti předem, ale víme už předem, k čemu se musí použíti této půjčky, co se nemůže říci přímo v zákoně, k jakému účelu to bude přímo sloužiti. Stejně není dobře možno přímo říci; na jaké úroky či za jakých podmínek bude ta půjčka uzavřena. Kdo se dluží, musí také jednati s tím, kdo půjčuje. Je tedy potřebí k tomu vždy dvou, a my nemů-žeme vyjednavačům předem vázati ruce zákonným ustanovením. To musíme přenechati vládě a vyjednavačům a musíme míti k nim takovou důvěru, že ta půjčka přece snad nebude tíživou a že bude sjednána pro nás za nejlepších možných podmínek. Nuže, teď naznačím jaksi, k jakému účelu ta půjčka bude sloužiti. To, co není řečeno v zákoně, je do jisté míry řečeno v odůvodnění k tomuto zákonu. V odůvodnění se říká více, nežli praví zákon, a jsou tam interesantní věci, na které musím upozorniti. Především všechny reservy máme vyčerpány, což je přirozenou věcí,... (Sen. Kindl: Už to vykradly banky!) protože se už nescházely ty příjmy tak, jako se scházeti měly a scházely, a daně dnes také už tak přesně nedocházejí, jako docházely. (Výkřiky sen. Kindla.)Pane kolego, buďte přece, řekl bych, trochu slušný, abyste mne pořád nevyrušoval! Já Vám to nikdy nedělám, ale jestli chcete, já Vám to budu dělati také! Něco se snese, ale abyste věčně hovořil, to nejde!

Jak nám ukazuje účetní závěrka za r. 1930, končili jsme deficitem 660 mil. Kč. Ty se musely uhraditi. Stejně nám ukazují předběžná data, pokud jde o daně z r. 1931, za 11 měsíců, že také už zde bude deficit, čili: my méně přijímáme, nežli jme preliminovali,kdežto výdaje na druhé straně nám stále více rostou. I zde se může mluviti o nějakých 600 mil. Kč. To všecko se muselo hraditi z reserv a také i z pokladničních hotovostí. Nejsou zde pokladniční hotovosti a proto již ke konci roku musela finanční správa použíti toho, čeho tak nerada používá, t. j. pokladničních poukázek, které jsou ovšem drahé a krátkodobé, neboť musejí býti v r. 1932 splaceny.Tedy po stránce příjmové se snížily cifry, po stránce výdajové se přirozeně zvýšily. Vždyť nastala neočekávaná nezaměstnanost, která si vyžádala již také značných obětí na státní správě. Finanční správa činí vše možné, aby sjednala rovnováhu v rozpočtu jak na straně příjmové, tak na straně výdajové. Víte dobře, že na straně příjmové jsme odhlasovali přirážku k dani důchodové, že jsme zvýšili daň ze zapalovadel, ale to se projeví všechno až později, ne hned, naproti tomu na straně výdajové učinili jsme různá opatření, abychom snížili preliminované výdaje.Víte dobře, že jsme restringovali vánoční přídavek, že jsme snížili platy státním zaměstnancům ve vyšších platových stupnicích, že také zvyšujeme interikalář ze dvou na pět procent. Všechna tato opatření snižují výdaje osobní v naší státní režii o 700 mil. Kč, tedy částku jistě velmi značnou. Mám za to, že třída státně-zaměstnanecká přinesla jíž dosti značných obětí objevují-li se úspory část kou 700 mil. Kč, a že by nebylo žádoucí, abychom,pokračovali na cestě toho tzv. nejslabšího odporu a chtěli sahati dále na platy. Ale ministr financí prohlásil včera a prohlašuje stále a stále, a také dnes se dožadují strany, aby se šetřilo na věcných nákladech! Mám k tomu velmi kritické stanovisko. Snížením věcných nákladů rozumím ovšem, aby se levněji nakupovalo. Jestliže dneska velkoobchodní indexní číslo je o 25% nižší,chtěl bych, aby se těch 25% projevilo také i ve věcných nákladech státních, poněvadž stát většinou přece jenom kupuje ve velkém, a ne v drobném. To by se muselo také zde projeviti.

Ale my vedle té teorie deflační slyšíme také o teorii racionalizační, čteme také o podkonsumu. Ale stát je největším konsumentem, tedy on se nesmí také říditi teorií podkonsumu, aby snad snížil konsum do té míry, aby se to projevovalo nějak nezdravě v našem hospodářském životě. A jestliže slyším na všech stranách, že se musí šetřiti na věcných nákladech, jsem velmi žádostiv, až se to začne prakticky prováděti, zda budeme tak vytrvalí my všichni a budeme-li také snášeti klidně, až se k takovým v úsporám sáhne, až se bude hledati to pravé místo, kde se má šetřiti, poněvadž každý je hledá někde jinde. Uvidíme, budeme-li také tak resistentní, až přijde k úsporám, které budou muset býti velmi pronikavé podle všeho a které budou ovšem také pro nás a pro tu či onu skupinu velmi nepříznivé. Také se stále reklamuje - a to souvisí přirozeně také s děláním dluhů státních -úsporná a kontrolní komise. Jistě se nikdo nebude brániti takové komisi, už aby tu byla, (Výkřiky sen. Mikulíčka.) ale nemůžeme čekati zázraky od takové komise. Vždyť jsme již takovou komisi měli, a já bych jí nechtěl prorokovat stejný úděl, jako té první komisi. Ale úsporná a kontrolní komise nebude se moci zabývati zjednodušením a reorganisací správy. To není dobře možné, reformu správy budou přece jen musiti dělati odborníci a ne snad laikové.Žaluji, že my reklamujeme 70 roků komisi pro reformu správy zde v senátě a podáváme příslušný odůvodněný návrh, ale bohužel k takové komisi ještě nedošlo. Co už za tu dobu mohlo býtí náhromaděno materiálu! Jestliže si někdo myslí, že taková úsporná komise za jeden nebo dva měsíce vykoná zázraky, je to veliký omyl. Bude moci děla-ti určité škrty, bude moci kontrolovat, zdali se řádně vydává, ale reformu - a na tom závisí zlevnění režie - nebude moci dělati.

Prosím, podívejte se na Francii! Když bylo zle, když byla inflace ve Francii r. 1926, byl Poincaree zmocněn, aby provedl dokonalou reformu správy, a také to udělal. A jak to udělal? Zrušil celou řadu podprefektúr, celou řadu tribunálů, odstranil různé úřady z měst, sloučil úřady, provedl uměny i u četnictva a různých jiných podobných institucí. A co ušetřil, dal na režii, to znamená, zlepšil platy státních zaměstnanců.

Já také budu velmi žádostivé až budeme jednou prováděti reformu správy, nebudeme-li se také brániti těm různým opatřením, která budou nutná, až nastane nezbytnost zrušovati a slučovati úřady. Pokud jsem viděl, jak jsme někomu někde v některém městě na něco sáhli, byl oheň na střeše. To nepůjde držeti na jedné straně, co tu je, a na druhé,straně volati po reformě správy. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Dále čtete v odůvodnění, že další zatížení naší finanční správy nutno očekávati tím, že porostou deficity některých státních podniku. Mluví se o železnicích, státních statcích a lesích. Nebudu dělati advokáta státním lesům a statkům - to by bylo zbytečné (Výkřiky sen. Mikulíčka.) - ale jisto je,prožívá-li dnes zemědělství katastrofu - to podškrtávám - je velký rozdíl mezi krisí průmyslovou a zemědělskou. Nebudiž zapomínáno, že sedlák, rolník, ať je to malorolník nebo jakýkoli rolník, nesmí v důsledku krise, v důsledku toho, že mu to nic nevynáší zastaviti orání nebo setí, nýbrž musí hospodařiti dál tak, jako kdyby mu to vynášelo, kdežto průmysl, když vidí, že mu to nevynáší, prostě zavře a lidi pošle na krk veřejnosti. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Mohlo by se snad mluviti o reservách. (Sen. Mikulíček: Proč to nezavírají v sovětském Rusku?) Ale my tu sovětské Rusko nemáme, nemůžeme si tedy pomoci. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby pan zpravodaj nebyl přerušován!

Zpravodaj sen. Pánek (pokračuje): Mluvilo se o reservách. Ano, zemědělství mělo reservy, které dnes musí dáti k disposici, ale reservy měli také průmyslníci, a ti je k disposicí nechtějí dávati, jako to dělá zemědělství.

Prožívá tedy jak zemědělství, tak i i průmysl velkou krisi, a já bych mezi těmito oběma krizemi činil znamení rovnosti. Není přece možno, aby se krize byla vyhnula státním lesům a statkům. To přece nikdo nemůže předpokládati.Státní lesy a statky jsou také postiženy krizí. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Máme tu většinu lesů státních, a podívejte se, co dnes stojí dříví? Hned tu máte krizi, ale není to tak zlé.Něco jiného je, pokud jde o železnice, které také prožívají krizi. Stojí-li fabriky, je přirozené, že není co voziti, ale přece jen, srovnáme-li, o mnoho-li procent poklesla doprava - je to asi 8.5% - nezdá se mně to býti dosti vysvětlitelné. Osobní doprava se snad jaksi udržuje, ačkoliv ovšem také poklesla proti dřívějším letům, ale pokud jde o dopravu nákladní, činí to jen asi 8.5% jak řekl pan ministr. Vůči tomu velkému deficitu se mně to zdá býti jakýsi nepoměr, ale zde máme alespoň možnost krizi poněkud zmírňovati. Železnice však mají co činiti s ohromnou autobusovou konkurencí. Já říkám, že se dnes silnice a dráha proměnily v dostihy, kdo bude rychleji jezditi. To přece není dobře možné, zde musí dojíti k nějaké reglementaci, nebo - jak jsem to navrhoval - k monopolu. Veškerá doprava, nejen silniční a železniční, nýbrž i vodní a letecká - vždyť i letecká a vodní doprava jsou konkurenty železnice - má býti veřejně spravována a regulována, jako to bylo kdysi. Přece není možno, aby tu byly dva dopravní subjekty,jeden veřejný, to je železnice, které ukládáme řadu povinností - vždyť si je pan ministr M 1 č o c h cení dokonce na 700 mil. Kč - a druhý soukromý dopravní podnik, kterému neukládáme žádných povinností. Co nám tu jen uchází na daních, které se neplatí tak vzorně, jako je musí platiti železnice! (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Zde se bude musiti provésti dokonalá reorganisace celé dopravy. To se nedá zachrániti zrychlováním jízdy a pod.Nyní mně dovolte ke konci říci: Pokladniční hotovosti jsou vyčerpány, ale to je provozovací kapitál kterého ovšem stát potřebuje, aby vyrovnal určité časové nesrovnalosti, které vznikají mezi příjmy a výdaji. Výdaje se musí platiti hned jakmile jsou splatné, kdežto příjmy nedocházejí tak, jak jsou preliminovány i a předpisovány, a tím vznikají časové nesrovnalosti a tím, jak jsem již nazna čil, také opatření, která jsme učinili ve prospěch příjmové stránky rozpočtové, se projeví teprve později. Tato půjčka má tedy sloužiti k tomu, aby zde byly určité reservy pro všechny případy a také pro případ, kdyby daně nedocházely, jak je preliminováno. Tato půjčka nám posílí státní pokladnu, uvolní nám napětí, které dnes panuje na peněžním trhu, a je to i preventivní opatření pro případy, jak jsem je zde byl naznačil.Z odůvodnění je zřejmé, že půjčky má býti použito k vyrovnání časových rozdílů z důvodů, které jsem zde uvedl. Samo sebou se rozumí, že je naší povinností schváliti půjčku, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna.

Rozpočtový výbor pojednal včera ve velmi zevrubné debatě, 4 hodiny trvající, o této půjčce, snesl zde mnoho materiálu, také pro ministerstvo financí, jakým způsobem se má docíliti úspor ve státní správě, a doporučuje také, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo schváleno tak, jak je otištěno v tisku 689. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Z a h a j u j i rozpravu a navrhuji trvání řečnické lhůty na č t v r t h o d i n y. (Námitky nebyli.) Námitek není, budeme tedy takto pokračovati.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, přihlášenému na straně » p r o t j« panu sen. Bôhmovi.

Sen. Bóhm (maďarsky): Ctený senát! Istý minister vlády v blízkej minulosti tvrdil vo svojom prejave, že celá hospodárska situácia republiky je preto taká pevná, zdravá a neochvejná,lebo ju nezaťažujů pôžičky cudzozemské, rešp. bremeno týchto pôžiček je mizivé. Nie tak, ako u iných štátov Europy, které sú v tej nevýhodnej situácii, že ich zahraničné pôžičky ochromujů rozmach ich, vnútorných hospodárskych síl. Prejav tento mal podoprieť vnútornú dôveru,vtedy, keď v neďalekej minulosti bolo pozorovať istý nekľud na vnútornom peňažnom trhu repuliky. Verejnosť vzala prejav ministra na vedomie. Po tomto prejave mohli sme právom očakávať, že vláda na tejto zásade i naďalej vytrvá. A keďže podľa rôznych ministerských prejavov hospodársky život štátu je normálny a vraj neni sa,čo obávať od hospodárskych otrasov, brali sme za isté, že vláda nezaťaží štátnu domácnosť zbytočnými zahraničn ými pôžičkami. Zakrátko po týchto veľkorysých prejavoch stihá teraz verejnosť spôsobom prekvapujúcim veľké zklamanie a môžeme tvrdiť vôbec, že verejnosť prijíma s akousi nedôverou túto cudzozemsků pôžičku, ktorá sa tak razom stala naliehavou. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)

Protivy medzi týmito úradnými prejavy a medzi opatreniami vládou učinenými pôsobia priamo deštruktívne na život hospodársky, a nie je divu, keď následkom tohoto nedôsledného jednania začína sa vo verejnosti ochvievať dôvera. Lebo ľud vo štáte, ktorý nevidí za kulisy, môže len konštatovať, že hospodárska situácia republiky napriek všetkým okázalým prejavom a domnelej štabilite potrebuje rýchlej opory a že vláda musí sa čo najsúrnejšie a urýchleným parlamentným jednaním uchýliť k pôžičke zahraničnej.Táto rýchla finančná operácia môže znamenať len to, že hospodárska situácia štátu rapidne soslábla a že finančnú rovnováhu môže vláda momentánne a prezatýmne udržovať už len zahraničnou pôžičkou.

Tým vláda nastúpila cestu, proti ktorej dosial sa bránila, a vo svojej politike finančnej vzdala sa zásady, s ktorou ako doma, tak hlavne na vonok operovala cieľom utvrdenia dôvery,a ktorou snažila sa dosiaľ podoprieť finančnú stabilitu štátu; je to menovite zásada, vyhýbať sa pôžičkám cudzozemským. Tým však vláda vzdáva sa i zásady Rašínovej, tohoto veľa zdôrazňovaného fundamentu dosavádnej prosperity republiky. Vláda bola tým strhnutá do bezcestia pôžičiek cudzozemských, čo driev či neskôr znamenať má i proces hospodárskeho výkrvácania. Avšak kontrahovanie terajšej pôžičky za dnešnej, rapídne zhoršujúcej sa hospodárskej situácie republiky neznamená výhodu, ale naopak veľké zaťaženie pre štátnu domácnosť. Len ľahkomyselnosťou môžeme nazývať to, že vláda cieľom vyrovnania deficitu štátnej domácnosti utieka sa k cudzozemskej pôžičke vtedy, keď tak objektívne súdiaca hospodárska odborná autorita, akou je bývalý minister Schuster, uznáva, že hospodárska situácia republiky prekotne blíži sa svojmu hlbkovému bodu.Úžasnou a znekľudňujúcou je pre celú verejnosť československú pri tomto pôžičkovom návrhu konštatácia, že vláda musela svoj najvýnosnejší podnik, tabákovú režiu, vinkulovať Francúzom do zálohu. (Další věta byla usnesením předsedníctva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Podľa toho na finančnom poli štátu môžeme očakávať len zhoršenie. Nechcem podrobne vybočovať na to, ako si stojí štátna domácnosť dnes, lebo tu mi naprosto postačí citovať prejav pána ministra financií, odznelý pred nedávnom o tejto veci. Prejav pána ministra financií znie doslovne takto: Všeobecná hospodárska kríza pôsobila na zásoby štátnej pokladne zvlášte nepriaznivo. Štátne príjmy zostaly pod obnosami preliminovanými v štátnom rozpočte. Koncom r. 1931 celý rad poukázaných výdajov nebolo možno vyplatiť pre nedostatok hotovosti. Podobná situácia mohla by vo finančnýćh pomeroch štátu vyvolať v budúcnosti vážné zmätky a mohla by oh roziť vážne ako finančnů rovnováhu, tak i hodnotnú stabilitu koruny.«

Ako to začína už viaznuť vo štátnej správe, dokladom toho uvádzam len prípad, že už i poukázanie kancelárskych paušálov pre okresné úrady naráža na ťažkosti. Nechcem dopodrobna vyličovať ani to, že berné úrady prez najostrejšie ukázy« ministenstva financií, nie sú v stave vydobyť ani tie naprosto minimálne daňové položky.( Další část věty byla usnesením pŕedsednictna senátu N. S. R. Čs, ze dne 26. ledna 1932

podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z tésnopisecké zprávy.) Finančné úrady sú voči tejto hospodárskej situácii naprosto bezmocné. Výšcitované slová ministra financií utvrdzujú mňa v presvedčení, že náš hospodársky život skočmo rúti sa do hlbíny. Na pr. čo do rapídneho vzrastu počtu nezamestnaných stačí vedieť, že ich počet na Slovensku vzrástol v tomto roku oproti roku minulému o 400 %. A predsa minister sociálnej pečlivosti sám sa priznal, že zistenie počtu nezamestnaných na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi nie je úplné, lebo v 79 politických okresoch pôsobí len 13 úradov pre prostredkovanie práce, ktoré nie sú v stave vykonať presné súpisy. Ostatne je velmi príznačné, že vláda ani na tomto poli nepokladala za potrebné, aby na Slovensku náležite vybudovala administratívne zriadenie a k tomu strany socialistické nemajú ani slova.Nechcem sa do detailov zaoberať biedou, ktorá je na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, lebo mám obavy, že by tu zakročila cenzura, ako zakročíla i vtedy, keď sme v rozpočtovom výbore posl. snemovne rozoberali finančné detaily pôžičkoveho návrhu.Túto katastrofálne vážnu hospodársku situá-ciu štátu nemožno dajakými pôžičkami sanovat. Táto pôžička znamená zasa len robenie dlžôb a je to iba znamenie nerozhodnosti človeka ocitnuvšieho sa v nesnádzach. Tu je treba zmeniť systém, nechce-li vláda, aby zakrátko došlo k debaklu v živote štátu. Situácia republiky môže byť zachránená len racionelným a správnym hospodárením, najprísnejšou sporivosťou a správnou obchodnou politikou, ktorá by slúžila všeobecnej prosperite celého ľudu.Hospodársku politiku vlády, ktorá povedie k izolácii, treba ihneď likvidovať. Vláda so svojími devízovými nariadeniami a opatreniami, ktorými ochromuje legálny obchod, naprosto zahrdúsi náš zaťažený a zmotaný hospodársky život. Vláda vykonáva pravé harakyry na hospodárskom živote štátu. Všetko a každého ochráni pred všetkým a proti každému a koniec koncov predsa len všetko zhynie v nedostatku hospodárskej voľnosti a čerstvej, životodarnej hospodárskej pôdy.Treba vonkoncom odsúdiť tiež posledné dovozné obmedzenia vládou zavedené, ktoré budú dobré len k tomu, že susedné štáty, na ktoré je československý priemysel odkázaný, zavedú retorzie voči vývozu z republiky. Tento postup musíme zazlievat už i preto, lebo on otvára možnosti protekcionizmu a tento je zasa parenišťom korupcie. A predsa už dosť protekcionizmu a korupcie vyprodukoval verejný život republiky za uplynulých 13 rokov. Keby tieto momenty boly hybnými pákami verejnosti, vtedy tento štát by bol štátom najblaženejším.Stále slyšíme, že Československo môže čakať, kým sa svetová kríza nevyzurí a nerozpadne vo svoje komponenty. To je falzum a sebaklam. A následkom sebaklamnej politiky je, že došlo k situácií, kde treba sahať po cudzozemských pôžičkách a k tomu dnes už každý mluví tiež o vnútenej pôžičke domácej. Preč sú už tie časy, aby hospodárské svízele republiky mohly byť zabalené do veľkého ranca krízy svetovej.Hospodárske choroby republiky treba už ozdravovať, avšak to bude možné len tak, umiesti-li sa v nejakej väčšej hospodárskej jednotke. To je najvyšším postulátom budúcej existencie a prosperity republiky. V dnešnej svojej izolovanosti nemôže sotrvať, lebo tým všetko umlkne a stane sa veľkým hospodárskym hrobitovom. Vláda musí sa chopiť iníciativy, dokiaľ nie je pozde, aby štát mohol vyviaznuť z hospodárskeho chaosu.Nepôjde to samozrejme bez obetí, avšak mnohokrát obeť je iba zdánlivá a v konečných výsledkoch znamená výhodu. S hľadiska budúceho sosilnenia štátu sú možné nespočetné obeti, ktoré napomôžu len konsolidácii. Každým spôsobom však treba o situácii rozumne uvažovať. Dnes potrebujeme rozumných, chladne mysliacich a uvažujúcich štátnikov veľkej koncepcie. Otázku vyviaznutia možno sveriť len mužom, ktorí sú schopní uvažovať, ako možno utvorený štát tiež udržať. S hľadiska budúcnosti štátu je to vecou podstatnou. Ovšem že vybavenie tejto otázky nemožno sveriť ľuďom bez koncepcie, ktorí sa zmietajú v malichernom bezcestí svojích vlastných strán. Vláda však za tým počúva ešte len na týchto, títo ju držia ešte v drápoch a títo jej zabraňujú, aby sa dala na cestu rozumného chápania, na cestu, ktorá vedie k pravej prosperita ľudu a jedine hodí sa k tomu, aby vytvorila pacifikáciu národov strednej Europy.A naopak bez toho nemožno ani hospodárske otázky riešiť, lebo ani táto ani ktorákoľvek iná pôžíčka neznamená riešenie, nanajvýš len ďalšie vurštlovanie v dnešných neudržiteľných pomeroch, ktoré je len brzdou pravej blaženosti a uprimného smieru. A preto zmocnenie nedávam.

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo dále má pan sen. Adolf S c h o l z.

Sen. Adolf Scholz (německy): Slavný senáte! Pozorujeme-li blíže předložený zákon o povolení miliardového úvěru, musíme si předložiti otázku, zdali jsme již dosáhli nejvyššího bodu krize, můžeme-li již klidně hleděti vstříc budoucnosti. Chceme-li býti poctivými, pak musíme si přiznati proti mínění našich směrodatných vedoucích státníků, že nikdo, ani nejlepší národohospodář, nemůže přehlédnouti ani nejbližší budoucnost, ani předpovídati konec této světové krize. Jestliže ani na reparační konferenci v Lausannu, ani na blížící se odzbrojovací konferenci v Ženevě neprorazí konečně rozum v tom směru, že musí býti všechny reparace škrtnuty a všechny státy stejně jako Německo býti donuceny k odzbrojení, pak nejsme na konci, nýbrž teprve na pravém počátku krize. Musíme si uvědomiti, že zhroucení Německa strhne do propasti jeho ne jbližší sousedy. Uvážíme-li i dále, že bude těžko získati také zástupce našeho zahraničního úřadu pro úplné škrtnutí reparací, stejně jako pro naprosté odzbrojení, pak nepřispěje také náš stát k zlepšení světové hospodářské situace, ba bude spíše napomáhati k jejímu zhoršení.Připojuji se plně ke stanovisku Mussoliniho, to jest: úplné škrtnutí všech válečných dluhů. Proti sjednocené Evropě jsou Spojené státy bezmocné. Jak mohou Evropě uškoditi?Nic,naprosto nic, nanejvýše mohou vyhlásiti hospodářskou válku. Tu však ví každý rozumný Američan, že by při tom museli přijíti zkrátka. Jak to, že se Evropa nemůže sjednotiti proti Americe ani v ohledu škrtnutí svých dluhů? Poněvadž Francie chce zabrániti,aby Německu byly prominuty reparace. Francie, která Německo přivedla k vykrvácení, pokořila je hůře nežli otroka, obává se následkem svých do nebe volajících hříchů, spáchaných na Německu, posílení, pozdvižení Německa. Francie proto také neučiní na odzbrojovací konferencí žádných ústupků. Je proto prapříčinou blížícího se úplného zbídačení a ochuzení Evropy.

Za podobných průvodních zjevů považuji za odvážné, krytí potřeby státu půjčkou, místo, abychom se jako každý rozumný otec rodiny v době nouze pokud možno omezili ve své -domácnosti. Vláda nedává tím za jisté dobrý příklad zemím, okresům a obcím. Beztak všechno dnes směřuje k dělání dluhů, bez uváženi, že každá nová půjčka musí zhoršiti situací beztak bezútěšnou. (Sen. dr Hilgenreiner německy: Vždyť je to Vaše vláda, pane kolego!) Však vy také chcete hlasovati pro zákon

Při této příležitosti sluší se zajisté také, předložiti si otázku, jak je vůbec možno kupiti dluhy v tomto státě. Byli jsme přece v prvé řadě vítězným státem, skládáme se z korunních klenotů starého Rakouska, z jeho nejúrodnějších území, ba zřídka tísní se tak úrodná území s nejrůznějšími poklady půdy v jednom státním útvaru. Při tom dlužno uvážiti, že obyvatelé tohoto státu mohou se počítati k nejinteligentnějším, nejpracovitějším lidem v Evropě. Vraceti se ke všem příčinám zadlužení vedlo by nás příliš daleko. Velikášství, korupce a národnostní šovinismus hrají zde v každém případě nemalou úlohu. Naše německá národní strana, smýšlející vůči vládě oposičně, zanášela se dříve myšlenkou pomáhat rozbíti tento stát. Vizte výrok,dr Lodgmanna! Mezi tím stali se však loyálnějšími. Ale desetkrát více než tito Němci leptali základy československého státu mužové vládních stran a vládní opatření. Po úplně věcném úsudku musí přece každý nabýti vědomí, že většina zákonů a nařízení je pochybená, že Češi vládnou ke své vlastní zkáze. Vypadá to tak, jako by nad tímto státem vládl zvláštní osud. Je přece jisto, že se každou novou půjčkou pomalu sice, ale jistě blížíme inflaci, která visí nad námi jako Damoklův meč. Co znamená taková půjčka? Odměnu marnotratnosti, nemorálnosti, lenosti, trest spořivosti, poctivosti, píli. Ježto by se zničením všech kapitálů musela zůstati na bojišti také největší vymoženost sociálních demokratů, divím se, že jste to právě vy, kteří nejvíce přispíváte k tomu, abyste co nejvíce pomáhali státní pokladnu vždy co nejdříve vyprázdniti. Byly přece ještě jiné prostředky k odstranění nezaměstnanosti, která při stálém trvání musí vyvolati nenapravitelnou lenost. V takových bezútěšných dobách nemůže a nesmí se to považovati za odnětí svobody, zakáže-li se mladistvým dělníkům do 21. roku života vstup do každé továrny, odepře-li se jim také jakákoli podpora v nezaměstnanosti. Tito dělníci byli by tím donuceni obrátiti se k zemědělství. V takové trudné době nemůže zemědělská práce znamenati žádné ponížení. Nikoli práce, ať je to ta nejnižší, nýbrž lenost hanobí a změkčuje ducha i tělo.

Podle všech předpokladů jistě část této půjčky připadne péči o nezaměstnané. Tu bylo by záhodno vyšetřiti, kdo trpí nouzí více; zda podporovaný nezaměstnaný ve městě, nebo malý domkář v horách. Přes veškerou nezaměstnanost stoupl počet zábav na př. v Praze od roku 1930 do 1931 z 59.000 na 63.000, počet biografů na 105. Chudý horal často pozbude pro zkaženou píci v době žní, pro nedostatek píce, způsobený suchem, své poslední krávy, byl by rád, kdyby měl suchý chléb, ani ve snu mu nenapadne mysliti na zábavy. Přesto je vyloučen z jakékoliv péče. Při eventuelní inflaci není však největším neštěstím ztráta všech kapitálů, nýbrž, což zasahuje daleko hlouběji,pochování jakékoli morálky, rozkvět lehkomyslnosti a marnotratnosti. Nikoho by nenapadlo, aby po inflaci chtěl ještě spořiti, aby snad v krátké době, znovu přišel o své zahospodařené peníze.Proto doufám, že tato předloha, kterou máme schváliti, je také posledním dluhem, který vláda sjednává, že napříště zavede všechna myslitelná úsporná opa tření, aby udržela rovnováhu ve státním hospodářství. Divím se, že vláda již dávno okolkováním nepřekazila řemeslo podloudníkům s československou korunou, že nepřišla na kloub velkokapitalistům, kteří dopravili své mění do států, jež mají ještě jistou valutu. V tomto ohledu zdá se naše finanční správa, která hledí těžce utlačovanému zemědělci až na dno jeho kapsy a stále tam vidí více, než ve skutečnosti tam je, skutečně býti slepou.Vyprosil bych si od pana ministra financí vysvětlení ale lituji, že nepovažoval za nutné býti přítomen.Při projednávání své předlohy.( Sen. Stodola: On je predsa prítomen!) O, pardon! Německé »Westbóhmischen Stimmen v Plané přinesly ve svém prvním čísle z roku 1932 následující řádky: Tajné remunerace pro vysoké státní úředníky a generalitu. Jistý odběratel nám píše: To bylo smlouvání a skrblení o 13. měsíční plat státních úředníků! Tisíce malých potřebných gážistů vyšly na prázdno a šťastnější kolegové dostali také jenom malý zlomek svého platu jako vánoční výpomoc. Ale každý konečně uznává:Všeobecná nouze a hospodářská krize vyžadovaly této oběti. Slyšte nyní a žasněte: Vydán ještě před vánocemi tajný výnos, podle kterého má všem důstojníkům od velitele pluku nahoru, a v civilní státní službě všem funkcionářům od přednosty oddělení nahoru býti ihned vyplacena remunerace za zvláštní služební úkony, a to každému veliteli pluku 1.000 Kč, brigádníkům po 5.000- Kč, divisionářům 10.000 Kč, vojenským zemským velitelům po 20.000 Kč a tak dále nahoru. V ostatní státní službě je to obdobné; šéf poštovního šekového úřadu obdržel 100.000 Kč. Pouze v olomouckém ředitelství státních drah vyplaceno 94 přednostům oddělení a správcům skupin po 5.040 Kč. Při tom uvažme, že československé státní dráhy v tomto roce končily se schodkem mnoha set milionů a že olomoucké ředitelství státních drah propustilo v prosinci minulého roku 1.000 smluvních dělníků, kteří pracovali za denní mzdu 20 Kč.Jiný příklad demokratické spravedlnosti: olomoucký divisionář má služební byt o 6 pokojích v erární budově, z toho jsou 3 pokoje zařízeny erárním nábytkem, a 3 tvoří jeho soukromý byt. Za to platí vznešený pán 63 Kč měsíčního nájmu, dostává ale 15.000 Kč ročně činovného, to jest totiž dřívější příbytečné. Naproti tomu platí chudý rotmistr za malý soukromý byt v Olomouci 300 až 400 Kč měsíčního nájemného. Žádám zde o vysvětlení. Podle přesných dat, která tu byla podána, je tu 99 % pravděpodobnosti, že se tyto údaje zakládají na pravdě. V době, kdy meliorace, vodovody, elektrizace od mnoha měsíců čekají na splatné splátky, aniž by co obdržely, nyní, kdy všechny státní pokladny,jsou prázdné, kdy nouze mezi zemědělským obyvatelstvem stoupla na nejvyšší míru ,nucené prodeje a exekuce se dělí v takovém rozměru, jak to,ani tento stát, ani staré Rakousko, nikdy nezažily, v době, kdy musí býti podporováno 600.000 nezaměstnaných a kdy se neví, kde vzíti peníze, rozhazují se přímo miliony státních peněz mezi lidi, kteří beztak žijí v nadbytku, o nouzi lidu nemají nejmenší potuchy.(Sen. dr Hilgenreiner( německy ): To říká muž z vládních stran!) Musíme míti možnost kritizovati také tehdy, když jsme vládní stranou! Nebylo by divu, kdyby se po podobném postupu zvedly celé okresy a útočily proti státní moci. Právě jako vládní strany jsme povinni svému voličstvu žádati nejpřísnější potrestání a odstranění podobných svinstev. To je přece přímo zločin, co se páše na celém obyvatelstvu státu, jestliže se tato zpráva zakládá na pravdě. Naši poplatníci řeknou si právem: Zdá se, že daně již nevystačují na korupce, nyní se na to musí vypůjčovati peníze z Francie. Proč je parlament nucen schváliti tuto půjčku, aniž bychom dodnes věděli, za jakých podmínek byla sjednána? Podobné jednání znehodnocuje parlament a nemá se nikdy díti v demokraticky spravovaném státě. Na druhé straně dáváme plnou moc do rukou vyjednávajícímu zástupci. Tato plná moc musela by pak aspoň míti nějaké hranice. Francie plave dnes ve zlatě, mohlo by se říci, dusí se přímo ve zlatě. Ze samotného zlata však nemáme ničeho, když je nemůžeme uložiti bezpečně na úrok. Vždyť ztráty na úrocích ze zlata ladem ležícího ve sklepeních znamenají pro Francii za rok 1932 ztrátu 14 miliard franků. Amerika a Anglie popálily si prsty na francouzských penězích a dají si pozor,aby na ně více nesáhly. Všechny ostatní státy, které potřebují peněz, jsou nejisté. Zůstává jako jeden z jistých dlužníků jedině Československo.

Povolení půjčky znamená vždy ochotu. Doufejme, že ve Francii právě nyní proniká vědomí, že Československo také jeho přáním vždy vyšlo vstříc způsobem uznání hodným. Od roku 1920 stojí nás vybudování a udržovaní našeho militarismu již miliardy, a zajisté nikdy by nebylo dostoupilo tohoto stupně rozvoje, kdyby to nebylo bývalo přáním Francie, kterému zde Československo také vyhovělo.

Ježto mi pan ministr věcí zahraničních B e n e š odpověděl v rozpočtovém výboru při jednání o státním rozpočtu na rok 1932: Nejsme žádným vasalským státem Francie«, musím míti za to, že politické podmínky tu nepřicházejí nikterak v úvahu, že půjčka sama sjednána byla za nejnižší úrokovou míru. Jestliže půjčkou samotnou nejsem nikterak nadšen, stává se mi přijatelnější potud, že se tímto zákonem o francouzské půjčce vyžaduje přísná kontrola veškerého bankovnictví, tohoto trubce našeho celého národního hospodářství. Tuto podmínku mohu jménem své strany jen uvítati a schváliti. (Potlesk.)