Místopředseda dr Heller (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr H i l g e n r e i n e r.

Sen. dr Hilgenreiner( německy): Senátoři, senátorky! Budeme hlasovati proti zákonu, a dovolím si to zde krátce odůvodniti. Toto odůvodnění se mi ztěžuje, neboť právě mluvil muž většiny tak rozhodně proti půjčce, že by to oposiční řečník nebyl mohl ostřeji podškrtnouti: nesmíme přijmouti tuto půjčku. Je to přímo nekalá soutěž, co většina zde činí, která tím oposici přímo připravuje o chléb. (Veselost.) Ale má to také své dobro: vidí se,alespoň, jaké je skutečné smýšlení v širokých vrstvách obyvatelstva.

Zákon o půjčce, který nám byl předložen, klade otázku důvěry. V této formě nehledě k účelu, úrokové míře a jiným podmínkám, znamená tato půjčka věc důvěry,a může tudíž tuto předlohu povoliti jen ten, kdo má důvěru k dnešní vládě. My jí nemáme. Nemáme důvěry k vládě v ohledu národnostním, neboť vláda, ve které zasedají dvě německé strany a dva němečtí ministři, neučinila dosud v těchto dvou letech toho nejmenšího, ani jednou se vážně nepokusila o to, aby se ústavní rovnoprávnost Němců dostala poněkud kupředu. Nemáme také důvěry v hospodářském ohledu, neboť nynější vláda představuje spolčení třídních stran, které bez společného hospodářského programu se jen snaží, aby na státním ohni pokud možno ohřály svou vlastní polévku. Proto je pro nás tato půjčka od základu vyřízena, poněvadž vládě důvěru projeviti nemůžeme.Ale také z věcných důvodů musíme se vysloviti proti této půjčce. Předně poněvadž je to půjčka, poněvadž znamená dělání dluhů. Zdravá zásada Englišova zněla: žádné dluhy pro běžné výdaje a teprve žádné dluhy v cizině. Zásadou nového ministra financí zdá se býti: Běžné výdaje hradí se dluhy, které se udělají. To je falešná zásada. Pan řečník přede mnou z vládní strany zdůraznil zde na tribuně, že se obává, že to nebude poslední půjčka. Skutečně mají se věci tak, že je na celá léta musíme viděti tak zakalený, jak zpravodaj sen. P á n e k ve své dnešní zprávě věci vyličuje. Mnohá odvětví průmyslová budou z valné části nebo úplně odstraněna nezaměstnanost, až nastane velké přeskupení, bude trvalým zjevem, daně budou stále klesati, při tom státní režie bude státi stejně tolik, jako dosud. Pánové, tedy trvale stoupající výdaje, proti kterým stojí trvale kesající příjmy. Na úhradu takovéhoto nouzového stavu půjčkami v cizině nesmíme se pouštěti, jak to činí dnes pan ministr financí. Tu musíme se snažiti, abychom v zemi samotné celé státní hospodářsví zařídili tak, aby běžné výdaje, které jsou stejné, snad dokonce stoupají, hrazeny byly běžnými příjmy. Je tomu tak? Pan ministr financí zdůraznil včera v rozpočtovém výboru, kolik miliard bylo v tomto státě dříve promarněno. Řekne-li to finanční ministr, nepotřebuji zde s této tribuny podávati jednotlivé důkazy toho. Ale je dnes všechno v pořádku, takže by se nyní mohlo říci: Nic se zbytečně nepromarní, peníze se vydávají vždy za to, k čemu jich je potřebí? Můžeme si dáti dnes toto vysvědčení? Nikoli. Pomýšlí-li se na spoření,obracíme se při tom nejdříve tam, kde je nejmenší odpor, ke státním zaměstnancům, nikoli však tam, kde by bylo možno nejsnáze spořiti, totiž k vojenským výdajům, jak samy vládní strany přiznávají, mluví-li se s nimi důvěrně.

Pan ministr financí používá v poslední době velmi ostře státního zastupitelství a potlačuje všechno, co se v listech vztahuje k hospodářské situaci. To může míti jistou oprávněnost tam, kde skutečně spekulanti rozšiřují doma i v cizině zlomyslné a zneklidňující pověsti. Ale pro tuto přílišnou přísnost se stává, že se mezi obyvatelstvem rozšiřuje celé množství nekontrolovatelných pověsti, a při tom se říká: »Inu ovšem, psáti se o tom nesmí,ale ten a ten to říkal.« A tak se dostává pověstem zdání pravděpodobnosti. Tak například v nejnovější době šířena byla spousta pověstí z kruhů, ministerstvu financí blízkých, že začátkem března má se všem státním zaměstnancům sraziti 10% jejich služného. Je pochopitelné, že takovéto pověsti vzbudily největší zneklidnění. Musíme si přece říci: Kdyby mělo dojíti ke snížení úřednických platů, pak muselo by bezpodmínečně předcházeti snížení cen. Neboť úřednické platy nejsou přece dnes valorizovány, stojí daleko za vysokými cenami. Jak možno snižovati úřednické platy, dokud není provedeno snížení cen? Jestliže dr Bruning v Německu praví: »10% dolů z cen!«, pak může snadno říci: » 10 % dolů z úřednických platů!« Ale jednoduše spořiti tam, kde se někdo nemůže brániti, u státního úředníka, tam chtít snižovati, bez jakékoli snahy, aby také mohl žíti, to je nemožná politika. Tak se nezačíná spořiti, tak nepostavíme stát na zdravý základ, nehledě k tomu, že se kupující vrstvy ještě více oslabují a zmenšují a obchodní svět poškozuje, který musí platiti vysoké daně. (Souhlas.)

Po tom všem musí se tedy říci: Především nutno postaviti státní hospodářství na zdravou základnu, a to tím způsobem, že, kde není peněz, také žádné peníze se nevydávají, a že se spoří u zbytečných výdajů, tedy především u vojska.

Ale co vidíme? Vidíme, co se ve starém Rakousku nedalo, že aktivní generálové předstupují před veřejnost a říkají:Ani haléř se nesmí uspořiti na vojsku. Stalo se to někdy v Rakousku? Že ministr války řekl něco takového, to bylo jeho dobrým právem, museli se zastávati armády. Ale že aktívní důstojníci na veřejnosti mluví tímto způsobem a dotýkají se parlamentu, stalo se to ve starém Rakousku? Nyní se to děje, a socíalistické strany jsou ve vládě!

Velevážení! Máme 32 miliard státních dluhů, z toho 5 miliard v cizině. V tom je naše síla, že zúročení našich dluhů většinou plyne domů. Nyní těchto 5 miliard rozmnožíme o další miliardu, budeme musit ročně platiti asi 70 milionů úroků více do ciziny. Neboť zadarmo nám také tato půjčka nebude poskytnuta.

Pan zpravodaj vytkl ve své tištěné zprávě, že je znamením obzvláštní důvěry k našemu státu, když nám Francie pujčuje peníze. Pane kolego P á n k u! Přátelství samo to není, je to také dobrý obchod při této půjčce, neboť se poskytuje na úrok, jehož výši neznáme, mluví se o 6a 1/2% - a proti zástavě. Zástavou je naše tabáková režie, která byla již zastavena Anglii a nyní se znovu zastavuje Francii. Tato půjčka je tedy, pokud možno lidsky počítati, pro Francii jistá a částečným umístěním jejího přebytku peněz. I když kolega S t o d o 1 a včera mínil, že není země s přebytkem peněz, musím říci: Jsou takové země, Francie, Švýcary, Holandsko mají přebytek peněz, tam se někdy za vklady ani úroky neplatí, poněvadž je příliš mnoho vkladatelů, dávají si dokonce za kapitálové vklady platiti ještě depositní poplatky, Francie však musí někam se svými přebytky.Tak tedy dostáváme od Francie tuto půjčku. Spolčujeme se tímto způsobem také peněžitě ještě více se státem, který kráčí v čele militarismu, se státem, který nyní je neúprosným proti všem těžkostem, jimiž Německo právě tak velice trpí. (Předsednictví převzal místopředseda Trčka.) Neboť, že Německo nemohlo a nemůže platiti, zjistili znalci. Zajisté také žádny finančník dnes tomu nevěří, že by Německo v dohledné době mohlo podstatnou částku peněz platiti cizině. Ale Francie trvá přesto na své směnce. Chápeme stanovisko Francouzských státníků, kteří těžce nesou, že Amerika, která s Francií pod společným praporem bojovala prý pro svobodu, nyní tak bezohledně dělá jen věřitele. Chápeme, že to francouzští státníci trpce pociťují, když Francie má svůj dluh zaplatiti Americe do posledního haléře, na druhé straně však Německo neplní jistých vynucených smluvních povinností. Ale kdo má na tom vinu? Co pak Amerika vždy zdůrazňuje, když je tak neúprosná? Že by se peněz, které,by Amerika odpustila, nepoužilo k plodné práci, nýbrž k většímu zbrojení, militarismu. Kdyby dnes na blízké odzbrojovací konferenci promluvily státy od nichž to závisí, vážné a upřímné slovo p-ro odzbrojení, zcela určitě také Amerika by vyšla vstříc co do svých požadavků, a věc by se dostala blahodárně do pohybu.

S tímto vojenským státem jsme touto půjčkou spojeni ještě více peněžně. Vytýkali jsme kdysi Francouzům, že pro nás mají jen drahé důstojníky a drahá vína, ale žádných peněz. Dnes usvědčuje nás Francie ze lži a posílá nám peníze na dobrý úrok. Ale politická odvislost od Francie tím ještě vzrůstá, a dožijeme se toho, že na příštích společných konferencích naše zahraniční ministerstvo ještě věrněji, ještě mnohem spolehlivěji bude muset státi bok po boku, ba níže nežli Francie, nežli tomu bylo již dosud.

Jediný přijatelný důvod, který lze pro tuto půjčku uvésti, je ten, že tím obdržíme devisy, že tím podepřena bude naše koruna, tím že naše národní banka bude míti více devis. Bravo, pravím já; jestliže naše Národní banka, jestliže naše koruna bude podepřena, v tom jsme všichni za jedno. Máme na tom všichni společný zájem a domnívám se, že by i komunista musel býti při nynější situaci pro to, abychom se nedostali do inflace. Ale pravím: službu, kterou nám zde prokazuje devisami, mohla by nám Francie prokázati mnohem větším způsobem, totiž jinou politikou.

Jestliže Francie dohání Německo svými požadavky k radikalismu, af k radikalismu zprava nebo zleva - obojí je možno - Jestliže Německo dohání až k občanské válce, jestliže se celé německé hospodářství úplně otřásá a ničí, pak budeme v tomto státě prvními, kteří budou trpěti spolu. (Výkřiky( německy): Velmi dobře!) Při našich poměrech dovozních a vývozních je přirozeně, že tím těžce trpíme. Kdo ničí Německo, ohrožuje naši hospodářskou existenci. Proto pravím: Lepší nežli zlato byla by pro nás lepší zahraniční politika Francie. Sblížení mezi Německem a Francií bylo nějakou dobu na cestě, záleželo by velmi mnoho na tom, aby se tyto dva státy mohly k sobě přiblížiti trvale, ježto hospodářsky vlastně nemalí protiv a politicky, od té doby, kdy Alsasko-Lotrinsko je také vyřízeno, nemají příčin obraceti se proti sobě se zbraní. Kdyby tento mír mezi Francií a Německem byl trvalý, pevně založený, pak nepotřebovali bychom se obávati osudu Evropy, kdežto nyní ohrožení přichází od Francie, a to pro reparace, kterých Francie pro svůj blahobyt ani nepotřebuje.

To je po našem názoru největší vina Francie, a ta půjčkou 600 milionů franků na úrok a proti zástavě napravena není.

Proto pochopíte, že nechceme býti při povolování této půjčky a že odmítáme hlasovati pro ni. Nechť ti, kdož dnes nesou těžkou zodpovědnost vlády, hlasují pro dělání dluhů u Francie. My čekáme na lepší cesty, abychom pomohli naší hospodářské tísni. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pán sen. M o d r á č e k. Dávám mu slovo.

Sen. Modráček: Vážený senáte! Předloha tato nevyvolává v nás nikterak povznešenou náladu. Je pro nás sice milým pocitem, že spřátelený stát nám v době nouze přichází na pomoc úvěrem 600 mil. franků a že se nám dostane touto půjčkou cizí a - co hlavního - dobré valuty,která přijde vhod zejména naší Národní bance, jejíž úvěrová pouta budou tím poněkud uvolněna, ale na druhé straně není nám příjemné, že půjčka tato,je vlastně, jak nám prozrazuje důvodová zpráva vládní předlohy, určena ke krytí rozpočtových deficitů - alespoň z valné části.

Od mnoha let jsme sledovali zásadu, že na běžné výdaje státní správy si nemáme vypůjčovatí, nýbrž krýt je veskrze buď úsporami v jiných položkách nebo novými příjmy. Jenom pro přechodné diskrepance mezi příjmy a výdaji se používalo vždycky dočasných malých úvěrů, (Zpravodaj sen. Pánek: Pokladničních poukázek!) ano, pokladničních poukázek nebo bonů. Tato metoda nám sice způsobila, že stouplo zatížení obyvatelstva novými berněmi, ale na druhé straně uvedla do našeho státního hospodářství solidnost, která nám přicházela velmi k dobru jednak, že stát nabyl důvěry v cizině, a jednak, že i naše měna nabyla důvěry a že se tím hospodářský proces v našem státě jaksi normalizoval nebo stabilizoval.Dnes se pohříchu vracíme k hospodářství bezprostředních let poválečných, kdy jsme sahali k výpůjčkám doma i v cizině, abychom kryli běžné státní výdaje. (Výkřiky sen. Kindla.)

Konečně loni a předloni jsme už učinili v tomto směru jisté kroky, které však nebyly nikterak vážného dosahu, poněvadž z minulých let zde byly značné pokladní hotovosti, jež nám až do nedávné doby pomáhaly přes nejhorší dobu a kryly, co na běžných příjmech chybělo, nebo se nedostávalo.Dnes však jsou tyto hotovosti, které ještě před dvěma lety činily na dvě miliardy, úplně vyčerpány a státu nezbývá nic jiného, než ohlížeti se po jiných příjmech, jiných pramenech, jak uhraditi, co ve státních příjmech chybí, nebo co ubylo.

Není pochyby, že nynější krize nepostihuje jenom nás deficity ve státním hospodářství. Víme, že sousední státy již po léta nebo snad od počátku, vlastně od doby válečné, pracují se schodky ve státním hospodaření. Víme, že na příklad Spojené státy americké vykazují velký deficit ve státních financích, Anglie měla přímo ohromný deficit, že to tam až vedlo, jak víte, k hlubokým politickým změnám. Itálie vykazuje rovněž velmi značný deficit téměř dvou miliard lir, a konečně i Francie skončí loňský rok nepochybně s deficitem. Nejsme tedy osamoceni v této finanční situaci státního hospodaření, což nás jaksi může uspokojovati, ale naprosto nás nesmí sváděti zase k tomu, abychom to brali na lehkou váhu. (Výkřiky sen. Mikulíčka a Kindla.)

Rozumí se samo sebou, když doba, jako je nynější, ukládá nám tak těžké povinnosti, jako je několik set milionů podpor na nezaměstnané, když nám ukládá pak vedle toho ještě celou řadu jiných výdajů, které dříve stát nemusel plniti, nebo aspoň ne v takové míře; že musí se pomýšleti na to, jakým způsobem krýti tyto mimořádné výdaje dnes i pro nejblíže příští dobu. S toho hlediska tato půjčka je pro nás potřebou a žádný rozumný člověk nemůže proti ní nic namítati. My můžeme nad ní pronášeti rekriminace, jako jsme slyšeli třeba teď pana kol. H i l g e n r e i n e r a, který se svého nacionalistického hlediska by nejradějí půjčku zamítl a limine, ale který jistě uvnitř,je rád, že ji dostaneme, aby snad i jeho kapitálky, jeho úspory, které má, nebyly znehodnoceny. Jest jisto, že Francie nám půjčku tu neposkytne bez úroků; to se nedělá ve světě obchodním a peněžním vůbec. (Zpravodaj sen. Pánek: Ona musí také platiti úroky!) A jest jista, že bude žádati nějaké záruky. Žádá je od jiných států také. Ale je naprosto nesprávné - a to je potřebí co nejrozhodněji odmítnout - že by tyto peníze půjčovala nám Francie proto, abychom se jí umy odsluhovali nějakou službou vojenské povahy. (Sen. Kindl: Proti Sovětskému svazu!) V tomto ohledu jistě u Francie není nejmenšího motivu a já tu chci vůči panu kol. H i l g e n r e i n e r o v i toliko uvésti, že jestliže mluví o francouzském militarismu, neměl by zapomínati, že právě zahraniční ministr francouzský Aristide Briand náleží, nebo náležel, k předním -představitelům mírumilovné politiky v Evropě a že obětoval všechny dny svého stáří na to, aby co možná nejvíce uvedl evropské národy ke spolupráci a k vyřizování jejich sporů klidným způsobem, k mírumilovnému řešení všech evropských problémů. A doufám, že Francie tuto politiku bude sledovati nadále. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Není pravda, že Francie je nějakým vykořisťovatelem Německa, že chce Německo zničiti atd. Já se ptám těch pánů z německé strany, kteří roní tolik slz nad reparacemi, které Německo musí splatiti, zdali zapomněli na to, že polovina Belgie byla zničena německým vojskem a celá severní Francie že byla rovněž úplně proměněna v poušť německým vojskem (Potlesk.) a že Německo neplatí žádné válečné náhrady, nýbrž platí reparace, to, co jeho kanony a granáty rozbily v těchto dvou zemích. (Sen. Mikulíček: Co dělala německá sociální demokracie ve válce? Výkřiky komunistických senátorů. Místopředseda Trčka zvoní.) Roní-li dnes slzy.páni... (Výkřiky komunistických senátorů. - Místopředseda Trčka zvoní.)... z německých oposičních i vládních stran nad zatížením Německa, pravím i já, že nám to zatížení také není milé... (Výkřiky komunistických a čsl. soc. demokratických senátorů. - Místopředseda Trčka zvoní.).... my jím také trpíme. (Vý výkřiky.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid! (Výkřiky komunistických a čsl. soc. demokratických senátorů. - Místopředseda Trčka zvoní.)

Sen. Modráček (pokračuje): Je pravda, že i my... (Výkřiky sen. Kindla.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Pan sen. K i n d 1 nemá slovo!

Sen. Modráček (pokračuje):... jsme těžce postiženi závazky Německa, poněvadž jsme s ním ve velmi četných hospodářských stycích. Ale musíme býti naprosto spravedliví a dívati se na zatížení Německa reparacemi tak, jak toho žádá nestranný soud i minulá historie. Můžeme se také pustiti do rekriminací, jež jsem včera slyšel od p. kol. T h o ř e v rozpočtovém výboru. Můžeme kritizovati, zdali se u nás v minulých letech dobře nebo špatně hospodařilo. (Výkřiky komunistických senátorů.) Můžeme snad vytkati i sanační fondy a tu 11/2 miliardy Kč, které pohltily, jak se za to má, banky, můžeme vytýkati, že se špatně hospodařilo ve státních ústřednách - a pravdu má kol. Thoř, že obilní ústav měl strašnou správu. Je pravda, že obilní ústav nám zanechal, tuším, asi 7 miliard dluhů, to je všecko pravda. Není také pochyby, že se mohlo lecjaké vydání, které se učinilo bezprostředně v letech před hospodářskou krizí, odložiti, mohli,jsme býti snad prozíravější. Ale dnes; vážení pánové, ty rekriminace nám nic nedají, nám nepomohou, dnes musíme hledati prostředky, jak se přes obtíže dostati, a není pochyby, že jediným takovým prostředkem jsou peníze. (Výkřiky.)Nemáme-li je, musíme si je vypůjčiti, a když některý stát nám nepůjčí, musíme mu býti za to vděční. Z vládních kruhů i z úst pana ministra zahraničí... (Hluk. - Výkřiky.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Modráček (pokračuje):... Z kruhů vládních i z úst našeho střízlivého ministra zahraničí jsme slyšeli nedávno utěšující slova, že nynější krize je na přelomu a že můžeme se kojiti nadějí v brzký obrat k lepšímu. Je jisto, že, když od delší doby jsou z produkce vyřazeny tak ohromné miliony pracovníků všeho druhu, nemůžeme již, alespoň v průmyslových oborech,mluviti o nadprodukci, a že již delší dobu se strávilo to, co se vyrobilo přebytečně. Kdyby jen tato okolnost v této krizi rozhodovala, již nejméně rok měli jsme opětně všeobecnou průmyslovou prosperitu. (Hluk. - Výkřiky. - Místopředseda Trčka zvoní.) Ale my víme, co hospodářskou krizi prodloužilo, že přidružila se k ní krize úvěrová a valutová, která neobyčejně zhoršila podmínky výrobní v celé Evropě a vyhnala nové miliony dělníků z podniků a dokonce vedla ke zhroucení jedné z nejlepších valut světa, anglické. Nebudu se zabývati různými opatřeními, jako obmezováním dovozu, devisovými zákazy, zvyšováním cel atd., jimiž jednotlivé státy, zejména státy sousední, usilují čeliti pasivitě své platební bilance a jejichž zákroky donutily i nás k podobným opatřením. Čteme o tom konečně -každodenně v novinách. Chci poukázati na to, že i tato příčina nynější krize byla by se snad již dala překonati, neboť žádný stát není na tom tak zle, aby jeho hospodářství nesneslo nějakou tu miliardu zahraničních úvěrů, kdyby nebylo nedůvěry posilované momenty politickými. A o tom musím několika slovy se zmíniti.Poukazuje se stále a stále na reparace, jako na příčinu kritických poměrů v Německu, kde na jedné straně Hitlerova strana, na druhé komunisté, a především Hitlerova strana, strhuje na sebe v rostoucí míře hlasy voličstva, takže je i znovuzvolení nynějšího presidenta německé říše ohroženo. Mám za to, že příčina vzestupu německé národně-sociální strany v Německu, která se vidí v otázce reparační, je trochu přehnána. Rakousko a Maďarsko nema žádných reparací, a jejich vnitřní politické poměry vykazují stejné tendence a cíle, stejnou nervositu a převratovou náladu, jako v Německu. Máme zkrátka co činiti s hnutím, které směřuje k restauraci předválečných poměrů, nebo alespoň k podstatné změně evropské organizace, vytvořené mírovými smlouvami, jež je pouze posilováno materiálními poměry těchto států, ale má vlastní své kořeny v nacionální psychose těchto zemí. Při tom je neobyčejně vážným je zjev, že ve svých nejvýstřednějších směrech, jež otevřeně hlásají nebo připravují násilni převrat, je toto hnutí podporováno, nebo alespoň trpěno vládami těchto zemí. Zmiňuji se zde o výroku německého kancléře Bruninga, že Německo nebude platiti reparací před lausannskou konferencí, kde se mělo jednati o urovnání úvěrových problémů Německa. Ukazuji zde na rakouskou vládu, která konfiskuje zbraně soc. demokratů, ale ponechává klidně zbraně Heimwehrům, fašistickou organizaci, která usiluje otevřeně v Rakousku o převrat a o diktaturu. Upozorňuji na Maďarsko, kde nynější vláda Karolyiova organizuje právě tak, ozbrojené formace a podporu je legitimistické snahy, jako činila vláda Bethlenova. A co těmto zjevům dodává nesmírné důležitosti a co činí z nich skutečné evropské nebezpečí a uvádí celou Evropu do nejistoty, jest okolnost, že vůči němu stojí ostatní Evropa nejednotná a bezradná. Společnost národů, jak znovu ukázal čínsko-japonský konflikt, nemá sil, aby jim čelila, a bývalí spojenci, kteří dělali mírové smlouvy a zasedají v Radě Společnosti národů, rozcházejí se ve své zahraniční politice, a dva z nich, Japonsko a Talie, přímo revoltují proti mezinárodním paktům, jež podepsali. Kdo se dopustil prvního porušení paktu Společnosti národů, byl Mussolini, byla Itálie v konfliktu s Řeckem, kdy proti paktu Společnosti národů vystoupila ozbrojeně a obsadila řecký ostrov. A nyní to dělá Japonsko. Fašistická Itálie nejen že podlomila silně důvěru v organizaci Evropy, již představuje Svaz národů a v smlouvy, jako na př. Kellogův pakt, fašistická Itálie nejen že první porušila tyto dohody,.nýbrž ona, jak je dnes prokázáno, přímo podporuje nejen maďarské legitimisty, nýbrž i rakouské Heimwehry a Hitlerovu stranu v Německu. Že do Maďarska dává zbraně, to dávno již všichni víme. Je všeobecně známo, že podporuje morálně i materielně rakouské Heimwehry, a je dnes dokázáno, že podporuje Hitlera politicky a diplomaticky. Nedávno, abych uvedl příklad, uveřejnil v tiskovém orgánu nacionálně-sociální strany říšskoněmecké článek jakýsi Alfréd Rosenberg, který je pokládán za budoucího zahraničního ministra Hitlerovy vlády, článek, v němž prohlašoval, že vyslanec jisté velké mocnosti za jeho pobytu v Londýně mu,dal na vědomí, že s nynější německou vládou - rozuměl pro její politiku směřující k dohodě s Francií - neuzavře žádné trvalejší smlouvy. Orgán německé soc. demokracie »Vorwärts«, odvolávaje se na tento článek a jiné pověsti toho druhu, žádal energicky říšského (kancléře Brúninga, aby sdělil veřejnosti, je-li.pravda, že tímto způsobem učinila cizí mocnost ukazuje se prstem na Italu - zákrok u německé vlády a zdali kancléř z toho důvodu neposkytuje podporu Hitlerovi. Týž list doložil, že je důkaz, že nynější národní socialisté skutečně konspirují s cizí mocností proti své vlastní zemi. Jak odpověděl Brúning? Víme, že pozval si na konferenci Hitlera, aby s ním jednal o volbě říšského presidenta - a zakrátko nato učinil sensační výrok, že Německo už reparace platiti nebude. Zkrátka po užil vlastně hesla,strany Hitlerovy.

Italští emigranti vydávají v Paříži svůj list »Italu«, redigovaný bývalým italským poslancem Turattim, jenž přináší v každém čísle nové a nové doklady o tom, že Mussolini,nejen trpí, nýbrž i podporuje celé hnutí. jež směřuje proti mírovým smlouvám, zvláště proti Francii. Můžeme pozorovati den ze dne, že seskupují se v různých zemích a zejména ve střední Evropě všechny možné šovinistické a reakcionářské živly i pod společným praporem a s netajenými snahami nejen zvrátiti, co tvoří i poválečnou organizaci Evropy, nýbrž i zvrátiti demokratická zřízení a obnoviti v té nebo oné formě vojenské monarchie.

Pod lesklými a demagogickými hesly nacionálními vykukuje medusa generálního útoku proti základním občanským právům evropského lidstva, vybojovaným několika revolucemi, aby obnoveny byly ty vládní formy, jež vehnaly svět do strašlivého krveprolití ve světové válce a zničily miliony mladuch životů.

Je krvavou skutečností, že v tomto náporu proti demokracii, který se vede společně s náporem proti mírovým smlouvám, stojí na jedné frontě směry tak krajně protichůdné, jako fašismus a komunismus. Nesmíme se klamati hrozbami Hitlera a Stahremberga a krvavými bitkami mezi německými fašisty a komunisty. Orba směry se vzájemně podporují a budou se podporovat proti demokratickému. zřízení. Vždyť italský fašismus vzrostl též bojem proti komunistům, a dnes je nejlepším spojencem sovětského Ruska a sovětští diplomaté jsou s Mussolinim na nejvýš spokojeni.,(Výkřiky komunistických senátorů.)

To přece se ví, že sovětská vláda má s Itálií smlouvy obchodní, že zajíždějí lodě ruské do přístavů italských a lodě italské do přístavů ruských a že sovětští diplomaté velmi často antichambrují u Mussoliniho.( Různé výkřiky. - Sen. Johanis: Mussolini odzbrojuje v dohodě se Sověty!) A také je příznačné; že Itálie a sovětské Rusko představují nejvíce vyzbrojené státy v Evropě. (Slyšte!) Tedy v tomto ohledu se obě diktatury shodují.

Právě tyto zjevy, o nichž jsem se co nejstručněji zmínil, jsou dnes důležitými příčinami nynější hospodářské krize, neboť ji prodlužují, ježto vzbuzují v Evropě nedůvěru v to, jak se budou věci vyvíjeti do budoucna. Úleva v reparacích nebo jejich smazání může zajisté přivoditi politické zlepšení. To ovšem závisí na Spojených.státech. Není možno - a také to prohlásila zřejmě tyto dny socialistická Internacionála - žádati na Francii, na Belgii a na Anglii, aby odpustily všechny platy Německu, když samy musejí platiti válečné půjčky Spojeným státům. Zde může býti učiněna náprava jen tím způsobem, že, co Amerika sleví, sleví také spojenecké mocnosti Německu, nebo když Amerika škrtne válečné dluhy a pohledávky u spojenců, škrtnou nebo budou musit škrtnouti i spojenci válečné dluhy Německu. (Výkřiky sen. Kindla.) Každý rozumný člověk musí uznati, že nijak není možno věc řešiti, není možno,aby dlužník zbavil se na úkor věřitele všech dluhů a aby pak věřitel prostě sám nesl následky událostí, kterých vlastně nezavinil, nýbrž které zavinil dlužník mluvím tu o světové válce. (Výkřiky sen. Kindla.)

Kdyby se podařilo učiniti v reparacích úlevu nebo případně je vůbec smazati, zajisté by se tím vzalo účinné heslo německým nár. sociálům, ale my se nesmíme oddávati naději, že tím by snad bylo hnutí , které představuje dnes nár. socialismus v Německu, sprostě odčiněno a zažehnáno. Toto hnutí, jak jsem řekl, -nemá zdroj jen v reparacích, nýbrž je to hnutí, které vychází ze zdrojů hlubších, totiž z psychosy celé země, 'která válkou byla uvržena do jiných poměrů, nežli v jakých žila před válkou. (Sen. Mikulíček: Je to druhá garnitura německého kapitálu, nic jiného! Jednu držíte vy a druhou jsou nár. sociálové!)

Jisto je, že velice by se v Evropě poměry uklidnily, kdyby zmizely dvě diktatury, jižní mussolinovská a východní moskevská, které obě podporují rozvrat v celé Evropě. (Výkřiky sen. Kindla.) Mussolini ve svém vlastním zájmu a již ze zášti proti demokratické Francii nepřestane tajně podporovati v sousedních zemích jakékoliv rozvratné cíle a hnutí a jemu na tom nesejde, budou-li obnoveni Hohenzollernové nebo Habsburkové ,nebo obě dynastie. Jemu běží o to, aby bylo co možno nejméně demokratických států v Evropě, poněvadž jejich duchem, řízením a vlivem v Evropě jest ohrožena jeho moc a italský fašismus.

Totéž dělají moskevští diktátoři, kteří opět s jiným programem, po jiné cestě. vedou týž boj proti evropské demokracii jako Mussolini. (Výkřiky komunistických senátorů.) Jsem pevně přesvědčen o tom, že klid ve střední Evropě může nastati jen tehdy, zmizí-li uvedené diktatury, (Výkřiky sen. Kindla a Mikulíčka.) neboť pak upevní se všude demokracie a bude možno postupně v klidnějším ovzduší přikročiti k řešení všech ožehavých problémů, které evropské národy rozdělují, a to se týče také otázky, která vyvolala dnes jistou sensaci, totiž otázky našeho poměru k podunajským sousedům nebo,jak se tomu říká dnes okřídleným termínem, »podunajská federace«.

Bývalým předsedou maďarské vlády Friedrichem, a konečně i jinými vynikajícími osobnostmi byly u nás i v sousedních zemích vzbuzeny naděje, že by mohlo dolíti k těsnější hospodářské dohodě či spolupráci mezi Československem, Maďarskem, Rakouskem a snad i mezi Rumunskem a Jugoslávií. Tím nepopiratelně vytvořil by se nosnější hospodářský celek, jenž by svou relativní soběstačností oponoval hospodářským poruchám. I náš ministr zahraničních věcí vyslovil se příznivě o této myšlence, ač s výhradami. A já pravím: Myšlenka je dobrá a jistě mezi námi nebude nikoho, kdo by si snad nepřál, aby byla uskutečněna. Ale přesto z opatrnosti trvám na tom, co jsem v této věci řekl své doby v rozpočtovém výboru, že se nesmíme nabízeti. Poučení dostali jsme tyto dny řečí rakouského ministra dra Schúrffa, jenž z řeči dr B e n e š e dedukuje, že jsme za hospodářskou federaci a Maďarskem ochotni dáti kus Slovenska i s Košicemi. (Výkřiky: Nikdy! - Žádnému!)

Myslím, že se pan ar Schúrff pořádně přeslechl, nebo že má velmi špatné informátory. Předně z řeči našeho ministra zahraničí nebe ani v nejmenším něco podobného vyvozovati a za druhé se snadno může přesvědčiti z řeči všech poslanců a senátorů Československé republiky, že Slovensko tvoří nedílnou součást našeho státu a že žádný stát nemá ani na píď Slovenska nároku, než jedině náš stát samotný! (Výborně! - Tak jest! - Potlesk. - Výkřiky sen. Mikulíčka.)My jsme ochotni s každým sousedem jednati a zejména jsme ochotni a musíme jednati se sousedy, s nimiž máme tolik hospodářských styků, jako a Maďarskem, Rakouskem a Německem, ale nesmí si žádný z těchto sousedů mysliti, že v tom nebo onom ohledu zaprodáme, co jsme si vybojovali a co nám Evropa vybojovala. Nepravím »dala«, neboť všechno, co máme, bylo vybojováno námi i druhou Evropou.

Také jsme obdrželi poučení od maďarské vlády samotné, jak musíme býti opatrní s fedrováním této ideje. Italská vláda sice prohlásila ústy svého předsedy, že jest ochotna k těsnější spolupráci s Československem, ale za podmínky revise trianonského míru. Je zajímavé, že tento pasus, pokud se týče trianonského o míru, maďarská korespondenční kancelář, jak známo, nevpustila do Paříže.To nás musí nabádati ke značné opatrnosti,a bude lépe, když počkáme, až co naši sousedé sami v této věci budou chtíti dělati. Dokud není dobré vůle na jejich straně, nemůžeme ani my se jim nabízeti.Konečně je tu ještě potřebí připomenutí, že, dokud v Italu bude u vlády fašistický režim, není ani pomyšlení na federaci podunajských států, ať již v té neb oné formě, poněvadž fašistická Itálie nepřipustí žádnou konsolidaci v Evropě, zejména ne takovou formou; ve které by byla Jugoslavie a v níž by Jugoslavie nabyla většího významu, než jaký má. S tím se musí počítati, že i otázka podunajské federace je do veliké míry otázkou, jak dlouho se udrží diktátorský režim v Italii.

Vývody,právě přednesené, vážení pánové, jistě nejsou nikterak růžové.:Nechci však, aby vyvolaly dojem, že nevěřím v hospodářský obrat v dohledné době. Hospodářský život je sice citlivý na politické vlivy, ale i politika je citlivá na hospodářské vlivy. Mizérie hospodářská a finanční nesporně podporuje fašistické hnutí v sousedních zemích, ale zároveň nutí i divoké šovinisty k opatrnosti a umírněnosti, neboť z demagogických hesel a pučů nemůže býti nikdo živ. Opatrnost Mussoliniho a maďarské vlády v projevech poslední doby, pošilhávání Hitlerovo do Francie dokazují, že v této těžké době, (která právě zvláště tyto státy postihuje, i fašisté musejí hleděti, dívati se na svět střízlivě a chladněji, než si ve svých řečech malují.Neodporuji proto názoru, že v blízké době, jakmile se trochu zjasní politické poměry v Německu, může nastati obrat k lepšímu. Rozumí se samo sebou, že, má-li k zlepšení dojíti, musí býti nejen odbourány devisové závory, jež znemožňují mezinárodní platy, nýbrž i až do oblak nakupené hradby celní. Bez uvolnění hospodářského styku v obou těchto směrech není pomyšlení na hospodářské zlepšení. My jako vývozní stát jsme v přední řadě na těchto věcech intereso váni.Proto trochu špatným náznakem do nejbližší naší politiky hospodářské jest jistě poslední resoluce strany republikánské, která nezakrytě vypovídá celní boj zemědělským státům, s nimiž máme důležité obchodní styky, žádajíc dokonce i úplný zákaz dovozu dobytka. Z této resoluce ovšem pršet nebude (Výborně!), poněvadž, jestli ji snesla konference strany agrární, nesnesla by ji republika (Potlesk. - Tak jest!) a také proto, že na štěstí jsou v našem státě ještě neagrárníci. Myslím, že i v agrární straně se najde dost rozumných lidí, kteří uznají, že pro jednostranné zájmy nemohou býti statisíce lidí vydány na pospas nezaměstnanosti a bídě a celá odvětví průmyslová ruině. My zcela jistě nejsme proti ochraně zemědělství, nemůžeme býti, ale o tom není pochyby, že zrovna tak jako zájmy průmyslu i zájmy zemědělství musejí býti uvedeny v soulad se zájmy celku, se zájmy všech; jinak naprosto nelze problém zemědělství řešiti. Budeme hlasovati pro tuto předlohu jako pro nezbytnost. Vláda se však nesmí domnívati, že by nám způsobila radost> kdyby přišla ještě jednou s takovou,předlohou. Očekáváme od vlády, že nebude se spoléhati na výpůjčky, nýbrž že zavede ve státní správě co nejúspornější a nejracionálnější systém, že zbytečné výdaje budou škrtány a všechny výdaje řádně kontrolovány. Pravím tato slova s důrazem, aby bylo jasné, že nejsme proti žádné kontrole, a,ni oproti kontrole výplat na nezaměstnané, ovšem přejeme si, aby se kontrola vztahovala též na jiné platy, na jiné účely a též na jiná ministerstva, nevyjímajíc resort p. ministra zemědělství. Nezaměstnaní musí býti podporováni - zde není vyhnutí - běží jen o to, aby stát vyhledal takové příjmy, které by do budoucna co možná nejméně naše státní hospodaření zatěžovaly, to jest, aby všechno to, co je ještě v rozpočtu zbytečné nebo se může postrádati, ustoupilo vůči věcem důležitějším a nezbytným. Je naprosto nemožné, aby v době, kdy vláda sotva shání potřebné peníze na platy státních zaměstnanců, byly miliony ze státní pokladny sanovány banky, jež se nenaučily hospodařiti. Uvádím to proto, že se. znovu proslýchá, že se podobné zákroky.činí nebo chtějí činiti. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) V této době, kdy každý haléř má cenu, je potřebí udělati pořádek všude, kde pořádek chybí, aby všechny mimořádné výdaje sloužily skutečně a výhradně ke zmírnění nouze a bídy a ku překonání nynější těžké doby, především ovšem prostředky produktivními. Zejména kategoricky žádáme, aby vláda všemi svými silami se přičinila o to, aby naše měna zůstala neotřesena, neboť otřes jetí by pro nás znamenal největší katastrofu. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. K o h l e r. Dávám mu slovo.

Sen. Kohler (německy): Slavný senáte! Předložená osnova zákona zmocňuje pana ministra financí, aby úvěrními operacemi opatřil částku až do výše jedné miliardy. Částky tímto způsobem opatřené má se použíti ke zdolání obtíží, způsobených mimořádnými hospodářským poměry. Zúročení a úmor úvěru, sjednaného na základě tohoto zákona, má pan ministr financí zabezpečiti určitými státními příjmy.V poslanecké sněmovně provedl přítel ve straně, poslanec G e y e r. Oprávněnou kritiku na této osnově zákona a poukázal na nedostatky osnovy. Poukázal vším právem k tomu, že každá obec, která žádá u nadřízeného úřadu za povolení půjčky, vedle jména úvěrního ústavu uvésti musí,také plán pro zúročení umořování, chce-li počítati s povolením půjčky. Vláda si věc zjednodušuje. Žádá od obou komor Národního shromáždění povolení k sjednání úvěru, aniž by předložila plán pro zúrokování a umoření a spokojuje se jednoduše tím, že v §u 2 předlohy prohlašuje, že o použití nutno podati Národnímu shromáždění zprávu. Zdali tato zápůjčka vystačí překonati následky hospodářské krize, je podle dos-avadních zkušeností více nežli pochybné.V přítomné době není známo, jakých sum z půjčky bude potřebí,aby se dosáhlo náhrady za zmenšené státní příjmy, aby sjednána byla rovnováha v rozpočtu, a jakých obnosů má se použíti pro péči o nezaměstnané. Dojde-li skutečně k tomu, že vláda na konec roku podá zprávu, pak teprve bude lze přezkoumati, zdali se půjčka a účel použití budou shodovati. Označovali jsme dosavadní finanční a hospodářskou politiku vlády za pochybenou, a setrvá li se při tomto kursu, pak tvrdíme, že se během roku dožijeme ještě mnohého překvapení. Prozatím jsou ještě neznámy plány, kterými se nyní, si vláda zabývá, aby odstranila schode ve státním hospodářství. S výjimkou přirážek k důchodové dani a zvýšení daně z tantiém a ze zapalovadel mluví se jen o zvýšení beztak nesociální daně z obratu. o dani z piva, aby se zjednala rovnováha v rozpočtu, při čemž nutno konstatovati, že se o snížení výdajů státní správy slyší málo,;ačkoli právě v této kritické době bylo by na místě šetřiti, poněvadž jak přímé, tak také spotřební daně tvoří velmi nespolehlivou položku ve státních příjmech. Při projednávání rozpočtu poukázali jsme tomu, že možno spořiti nejen u vojska, poněvadž hra na vojáky je velmi drahá a v nynější době nutno ji označiti za veliký přepych, nýbrž,že by také bylo možno šetřiti na ministerstvu pana dr B e n e š e. Československo vydržuje 36 vyslanectví, 54 konsulátů a 130 honorárních konsulátů. Ani ve starém Rakousku se tolik nedělalo se zastoupením v cizině, jak tomu od několika let jest u nás. Jsou-li cifry správné, obnáší státní dluh 32.550 milionů oproti 36.955 milionům roku 1930. Je to tedy vzrůst o 595 milionů Kč. Kdežto zahraniční dluhy se následkem normálního umořování zmenšily, jeví se u vnitřního dluhu vzrůst o 862 milionů, následek to investiční půjčky 1.300 milionů Kč, vydané v březnu 1931. Na zúrokování nutno sehnati obnos 1.592 mil. Kč a na amortizaci 561 mil. Kč.při čemž dlužno poznamenati, že státní podniky a fondy přispívati musí na úhradu státních dluhů o 3Z mil: více nežli r. 1931. Tabáková režie jest jediným podnikem ve státě, který pracuje s přeměřeným ziskem z obratu a který vyžaduje Jen nepatrných investicí. Státní dráhy nemohou prováděni investice z vlastních sil, nýbrž musí přes snížené investice sjednávati půjčky. Finančním zákonem byl pan ministr financí zmocněn, opatřiti úvěr 300 milionů, jakmile prelimínované prostředky nepostačí, a nepotřebujeme naprosto býti proroky, abychom zjistili, že prostředky, v rozpočtu ministerstva sociální péče obsažené, při 500.000 nezaměstnaných vystačí jen na několik měsíců. Dovolili jsme si konstatovati, že celý rozpočet je vybudován na falešných předpokladech a že by musely býti změn, aby odpovídal skutečným poměrům. Bohužel, libuje si senát ve své úloze popelky a nebude nikdy míti odvahu, aby se vzchopil k činu. Vláda musí jednou pochopiti, že nezaměstnanost také v Československu není přechodným zjevem, nýbrž že se pro většinu zahálejících rukou vůbec již nenajde staré zaměstnání. Počet osob zaměstnaných v textilním průmyslu po válce činil,ještě 294.000. Podle zkušeností posledních let víme, že klesá vývoz textilního zboží do těch,států, které považovati za přirozené odběratele našich textilních výrobků, tedy do Německa, Rakouska a Maďarska. Oproti roku 1930 poklesl vývoz textilií do Maďarska podle ceny asi o 20, do Rakouska asi o 23, do Německa asi o 45 a do Jihoslávie o 33 %, ale také co do množství poklesl vývoz textilií do těchto států.V obchodní politice tohoto státu nutno míti jednou odvahu a uznati, že pro svou výrobu naléhavě potřebujeme většího hospodářského prostoru a že již z této skutečnosti obchodní politika musí býti také zároveň hospodářskou politikou. Stát může žíti jen tehdy, může-li žíti jeho hospodářství a tím jeho obyvatelstvo. Zanecháme jednou smlouvání, zda celní unie nebo dunajská federace, a začněme konečně s řádnou revisí naší zahraniční a obchodní politiky. Staré trhy pro průmysl jsou prozatím ztraceny, domácí trh je příliš malý, aby je nahradil, a trvale nelze veliký počet nezaměstnaných vyživovati almužnami ve formě výpomocí potravinami a jinakou žebrotou. Nucenou zahálkou utrpí nezaměstnaný člověk duševně, stává se rozdrážděným, zatrpklým, ztrácí bez vlastní viny vůli pracovati a upadá,do rukou nesvědomitým demagogům, kteří jeho bídy používají k nezákonitým činům.Co se má tedy státi, aby se nezaměstnaných opatřilo zaměstnání a tím možnost, aby si sami vydělali svůj chléb? Tahanice agrárníků a sociálních demokratů za,kulisami nevede k žádnému cíli a tato skutečnost neslouží, přece nikterak slávě demokratické vlády, která odprava doleva obepíná všechny velké strany a která jako jediné východisko z této nouze musela vytloukati klín klínem. Neospravedlněné útoky agrárníků proti podporám v nezaměstnanosti nutno označiti právě tak za nesmyslné jako nynější berní systém, který hospodářství nepodporuje, nýbrž mu jen brání. Počet podniků, které se přechodně nebo trvale zastavují, množí se každého týdne..Stoupá tedy počet nezaměstnaných do nesmírna a tím také dávky organizací, které mají sháněti potřebné peněžité prostředky pro pravidelnou výplatu. Víme, že v nynější době nelze pomýšleti na nějakou změnu gentského systému a zavedení pojištění pro dobu nezaměstnanosti po vzoru našich sousedních států, organizace musí tedy prozatím nésti tato břemena dále. Podíl členských příspěvků pro pokladny pro nezaměstnané daleko již nedostačuje, aby se hradily vlastní povinné podpory bez státního příspěvku, a již se přichází s požadavkem snížiti příspěvek státu. Při takovémto smýšlení setká se potřebná sanace pokladen pro nezaměstnané státními příspěvky z úvěru 300.milionů s příkrým odporem a neuvěřitelným nepochopením zemědělských zástupců a tím roztrpčení mezi dělnictvem ještě vzroste. Nehledě k tomu, že se mezi počtem nezaměstnaných lidí nalézá také veliký počet malých řemeslníků, jejichž existence byla zničena a kteří byli nuceni živiti se jako nouzoví dělníci. Také synové a dcery malorolníků, jež otcovská hrouda už nemohla živiti, nalezli práci jako tovární,dělníci a malí nyní to neštěstí, že jsou bez zaměstnání. Měl by si každý lépe,rozvážiti, nezaměstnané lidi líčiti jako povaleče a lenochy nepotřebujeme se obávati kontroly podpory v nezaměstnanosti, jest jen otázkou, zdali náklady kontrolního aparátu budou v nějakém poměru k výsledkům v tomto oboru. Pro nás jest Jedno řešení, a to opatřiti politování hodným obětem hospodářské krize práci, anebo jako naši sousedé po celá léta platiti podpory.My němečtí národní socialisté podali jsme na podzim návrh, podle kterého se na zmírnění hospodářské krize má sjednati úvěr tří miliard. Naše návrhy o použití jsou jasné a zřetelné, i mohli jsme plným právem očekávati, že se o návrhu bude jednati buďto v sociálně-politickém nebo v rozpočtovém výboru. I když proti dnešní vládní předloze máme závažné pochybnosti, musíme vítati každý krok, který vede k překonání novější hospodářské tísně, u budeme, ačkoli nás dosavadní opatření vlády neuspokojují, hlasovati pro předloženou osnovu zákona. (Potlesk.)