Na jedno chci obzvláště poukázati, a to je, že finanční pomocí a úvěrem, jak se to dosud zkoušelo a jak se to chce zase učiniti v budoucnosti - a Francie přece zase o tom mluví a chlubí se tím, že jest jediným státem, který disponuje potřebnými prostředky - lze sice po nějakou dobu zadržeti hrozící zhroucení, zlatem a úvěrem však nelze hospodářství sanovati trvale. Dnes stojí státy Rakousko, Maďarsko, Juhoslavie a Rumunsko skoro před úpadem, a také dluhy Polska jsou pro tento stát velice tísnivé. Lze si vysvětliti, že rychlý úpadek finančního hospodářství v těchto státech vedl spolu k tomu, že známé volání spolkového kancléře Buresche dne 16. února t. r. o pomoc došlo všeobecné pozornosti.

Československá republika má stejně jako Francie poměrně vyrovnané hospodářství, poněvadž jsme zároveň státem průmyslovým, živnostenským a zemědělským, z kteréhožto důvodu francouzská politika se svým plánem nemůže od svého.nejbližšího spojence, od zemědělství v československém státě žádati, aby se sloučením s jinými ryze agrárními státy - to musím obzvláště zdůrazniti - ochudil. To jest jisto, spojení s takovýmito státy by si zajisté také francouzské zemědělství nedalo líbiti. Na druhé straně nemají se vždy znovu jednotlivým státům přiznávati půjčky, které v den emise, nechci říci, že zamrzly, na které se však kladou zcela nemožné, ba přímo nesplnitelné požadavky, výplata se prodlužuje,poněvadž by nám bylo pomoženo nikoli úvěrem a zlatem, nýbrž výhradně zbožím, tedy dobrými obchodními smlouvami, a to je to nejdůležitější, co by mohlo přivoditi zlepšení.

Francie nemůže přece žádati, aby zemědělství v tomto průmyslově-agrárním státě bylo obětováno ryze agrárním státům tím, že budeme sloučeni se jmenovanými státy s jejich nepoměrně nízkými výrobními náklady v jeden středo-evropský svaz států. Neboť všechny jmenované státy a také Československá republika trpí tím, že se dnes nedostává možnosti odbytu pro ty výrobky, které samy vyráběli a pro které při tvoření státu byly zde dány předpoklady. Jedním takovýmito daným předpokladem byly na příklad v našem státě cukr, mléčné výrobky, chmel atd., a zejména kvetoucí tehdy průmysl všeho druhu a jeho výrobky, a právě na tyto kladeny byly při tvoření státu největší naděje. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.)

Vzhledem však k tomu, že sobě naše sousední státy, obzvláště následkem svých velice příznivých výrobních podmínek, nepoměrně nízkých výrobních nákladů - proč levněji,:nechci zde bohužel rozebírati - kvantitativně i kvalitativně samy pro svou potřebu vyrábějí průmyslové výrobky úplně postačující, z kteréhožto důvodu na naše průmyslové výrobky nereflektují, může československé zemědělství přinášeti oběti sebe větší, ba možno je úplně zničiti, tož přece všechno nic nepomůže; a jež o se tyto dřívější dovozní státy pro naše průmyslové výrobky znenáhla v posledních letech to jde ještě rychleji než před tím stále víc a více od našich průmyslových výrobků činí nezávislými, dlužno tuto skutečnost pro náš průmysl jistě označiti jako katastrofální; ale nemáme bohužel prostředku, abychom to zadrželi, a třebas následky pro náš stát jsou sebe závažnějšími, pak nelze bohužel zadržeti nejen pokles, nýbrž odumírání našeho vývozního průmyslu. Jest jisto, že tyto zahraniční státy pro krásné oči našeho průmyslu nebudou jeho výrobky kupovati za drahé zlato, kterého ještě k tomu samy nemají. Snahy všech států - poněvadž právě každému státu a zejména dohodovým státům jakožto našim politickým přátelům také je košile bližší nežli kabát - nesou se již jednou k tomu, učiniti se soběstačnými, a není naprosto žádného prostředku a žádné moci, zadržeti tuto snahu, i kdyby to právě pro nás bylo sebe nepříjemnější, ba katastrofální.

Agrární státy činí se neodvislými od průmyslových států a naopak, a k tomu jim pomáhá obzvláště technika, obrovskými kroky pokračující. Průmyslové obyvatelstvo, které stále více pozbývá práce, musí se tudíž chtíc nechtíc jednoduše přeorientovati a veškerou svou pozornost obrátiti k tomu - když již jednou musí ztratiti zahraniční trh, což právě pro budoucnost nelze zadržeti aby si zachovalo domácí trh, čehož však docíliti lze jen povznesením a posílením kupní síly především zemědělského obyvatelstva, kterému náleží asi 40 % obyvatelstva tohoto státu. Poukazuji jen na neslýchaně silně pasivní zahraniční obchodní politiku našeho státu v posledních měsících, podle které vývoz průmyslových výrobků ze 754 milionů v lednu předešlého roku klesl na 401 milion v lednu letošního roku, což jest jasným důkazem nezadržitelného odumírání našeho vývozního průmyslu. Ale stálým zvyšováním cel, obzvláště zvyšováním říšsko-německých a anglických cel - čehož příčnou je také snaha po soběstačnosti - octlo se také naše zemědělství v obrovských obtížích, jejichž katastrofální následky pro budoucnost nelze přehlédnouti. Na jedné straně zavírají se nám neprodyšně dveře našim zemědělským výrobkům, jako cukru, ječmenu, rané zelenině, sladu, chmelu atd., na druhé straně mají se nyní ryze agrárním státům, vyrábějícím mnohem levněji, otevříti dveře dokořán, takže my zde v tomto státě můžeme se zadusiti ve svých vlastních výrobcích. Ano, potřebujeme odbytu nejen pro výrobky jednotlivých odvětví průmyslu, oko textilního, sklářského a keramického průmyslu atd., nýbrž také odbytu pro zemědělské výroky, pro cukr, slad, ječmen, chmel, zeleninu,mléčné výrobky atd., a jsme stejně jako Maďarsko, Rumunsko, Jihoslavie a Rakousko - a to bych podškrtl třikráte - poukázáni hlavně na Německo, poněvadž náš zahraniční obchod s Francií a jinými západními státy je velmi nepatrný.

Bylo tudíž pro naše zemědělství bolestno slyšeti, když se mluví o střední Evropě a když zároveň úřední pařížský tisk uveřejňuje, že není prípustno, aby francouzský a anglický kapitál sloužil jedině podpoře německých a italských obchodních styků s podunajskými státy, ačkoli vlastně veškerá existence našeho hospodářství od toho závisí. Francie měla by však také uvážiti, z čeho a s čím vlastně Německo má dostáti svým závazkům, platiti reparace atd. Rád připouštím, a je snadno pochopitelno, že to Francie také nemá příliš snadné. Francie kolísá totiž ve stálé dvojí obavě. Jednak obává se zhroucení Německa a plynoucího z toho zastavení německých platů; jednak obává se hospodářského posílení Německa, které by přirozeně mohlo vésti k posílení politickému. Politika Francie tedy od konce války směřovala k tomu, kolísati mezi tímto obojím nebezpečím a nalézti střední cestu. Německo má býti dosti silné, aby sneslo břemena reparací a zároveň příliš slabé, aby tato břemena svrhlo príliš rychle anebo dokonce jedním rázem. Výsledky této taktiky pociťuje německy národ více nežli bolestně, a tímto způsobem trpí nepřetržitě kulturní národ 60 milionů.

Dovedu plně chápati sympatie českého národa Francouzům po tom, co se dálo od r. 1914. Jest jen otázkou, zdali tato francouzská politika a taktika je v zájmu iných evropských států; zejména měli by si diplomaté našeho státu jednou nepředpojatě a nepřihlížejíce ke všemu tomu, co se dosud stalo, předložiti otázku, zdali je v zájmu našeho státu takovouto politiku trvale za každou cenu podporovati. Neboť neoddávejme se klamu - ,a mnohé, často nepříjemné zkušenosti jsou toho přece důkazem -obávám se, že také náš stát je pro Francii šachovou figurkou, i obávám se, že snad jednou může dojíti k tomu, že tato figurka bude obětována, nebude-li jí více potřebí k vlastním účelům, to jest zabezpečení přednostního postavení v Evropě.

Dejme nyní promluviti suchým číslicím k francouzskému memorandu,které nám podávají jasný a nesporný obraz! Jestliže v posledním normálním roce šlo 26.7 % našeho vývozu do Německa, 14.7% do Rakouska, naproti tomu však do Maďarska jen 6.9 %, do Jihoslavie 4.5 %, do Rumunska 4.1 % a do Polska 4 %, dohromady tudíž jen 19.5%, je to jasný důkaz toho, že musíme žádati, aby Německo bylo pojato do tohoto nového budoucího území, samozřejmě s preferencemi, poněvadž to znamená přímo životní podmínku nejen pro naše zemědělství, nýbrž pro tento stát. Německo jest jen jediný stát, který pojmouti může agrární přebytky Maďarska, Rumunska a Jihoslavie. My zde v našem státě můžeme,již dnes při normální sklizni vyživiti domácí obyvatelstvo z vlastní výroby úplně - to chtěl bych zvláště zdůrazniti a také Rakousko stalo se následkem přímo obdivuhodně rychlého vybudování své zemědělské výroby po válce skoro soběstačným.

Přihlížejíce k těmto uvedeným, skutečným poměrům, musíme přeměnou svých zemědělských podniků, t. j. povznesením pěstování pšenice, mléčného hospodářství, chovu dobytka - při omezení všech výrobků, pro které v cizině bohužel nenalézáme dále odbytu, cukru, ječmene, sladu, chmele atd. žádati rok od roku zvýšenou ochranu proti zahraniční soutěži, pro nás naprosto nesnesitelné zejména oproti jihovýchodním státům, ježto povznesení kupení síly domácí - tudíž především kupní síly zemědělství - tedy posílení domácího trhu je bezpodmínečnou nutností pro odstranění odbytových obtíží našeho průmyslu a živností a pro zmenšení nezaměstnanosti.

Nemůžeme tudíž za žádných okolností připustiti, abychom byli zavázáni pouštěti k nám agrární přebytky jihovýchodních států a Maďarska při přednostních celních sazbách, poněvadž by to musilo míti za následek další těžké poškození našeho zemědělství, dnes beztak o svou existenci těžce zápasícího, a tím poškození veškerého národního hospodářství, čehož obrovsky škodlivé důsledky nelze přehlédnouti. Také Tardieu a Francie,nemůže od svého nejužšího spojence, Československa, ale ještě méně může náš ministr věcí zahraničních žádati a nás nutiti, abychom uprostřed míru spáchali hospodářskou sebevraždu. Jedno chci zvláště zdůrazniti a připojuji, že by každé vyjednávání bylo marné, kdyby tento existenčně nutný požadavek zemědělství nebyl splněn, a to jest: Dříve, nežli náš stát vezme v úvahu plán, který Francie navrhuje stran vytvoření státního svazu známých pěti států, musí před přistoupením k němu autonomní celní tarif býti podroben zevrubnému a důkladnému přezkoumání. Německo může při 25 říšských markách, rovno 200 Kč, cla na pšenici poskytnouti jihovýchodním státům preference, kdežto u Československé republiky při smluvním clu 30 Kč za 100 kg to je zcela nemožné. Rumunský ministr Michalake praví: Agrární státy musí trvati na zásadě přednostních cel. Rumunsko má neobyčejný zájem na uskutečnění plánu Tardieuova. A proto nutno - poněvadž právě nejsme státem ryze agrárním - naše zcela nedostatečné celní sazby na zemědělské výrobky - a to nejen se stanoviska a v zájmu zemědělství, nýbrž poněvadž je to v zájmu veškerého hospodářství - přizpůsobiti říšskoněmeckým celním sazbám, máli zemědělství v tomto státě nadále existovati.

Musíme tudíž Tardieuovu plánu svazu pěti států, a to již se stanoviska sebezachování, klásti nejostřejší odpor, poněvadž v případě jeho uskutečnění nastati musí zaplavení našeho trhu nepoměrně levnějšími agrárními výrobky jihovýchodních států, ryze agrárních států, jakož i pokles cen obilí a dobytka, a poněvadž již při dnešních cenách žijeme nikoli více z úroků, nýbrž z podstaty svého hospodářství. Roční, přímo příšerný vzrůst dluhů v zemědělství je toho jasným a zřetelným důkazem.

A přicházím-li ke konci, tož chci jen ještě říci, že jsme se vždy zasazovali o vytvoření většího hospodářského území - nejlepší byla by zajisté hospodářská Panevropa podle systému Briandova, čehož však nikdy nebude lze dosíci poukazovali jsme však vždy znovu na to, že tuto vysoce důležitou, ba přímo životní otázku pro všechny evropské státy projednávati a řešiti nutno - a to zdá se mi býti nejdůležitějším - se stanoviska ryze hospodářského, s vyloučením jakékoli politické vedlejší myšlenky. Nutno tudíž vytvořiti hospodářské území, ve kterém je možno vyrovnání zemědělské, živnostenské a průmyslové výroby, a to již pro velikost území a různost jeho výrobků a jeho odbytu, a nastati může tudíž oživení veškerého hospodářství. S tohoto hlediska znamená vytvoření hospodářského území, jak je Tardieu zamýšlí, bez Německa utopii. Musilo by míti bezpodmínečně za následek další, dnes nedozírné poškození našeho veškerého hospodářství, z kteréžto příčiny nedorozumění mezi Německem, Francií a Itálií o vytvoření území, daným poměrům odpovídajícího, jest jedinou možností provésti sanaci otřeseného evropského hospodářství. Ba, jdu dále a pravím, že tato sanace bez dorozumění mezi Německem a Francií vůbec není možnou, ba, že blaho Evropy a budoucnost evropského obyvatelstva závisí od toho; a jen na této cestě, ježto není jiného prostředku jenž by nám mohl zaručiti úspěch, budeme moci úspěšná čeliti dříve nebo později nevyhnutelnému nebezpečí proti Východu, proti Asii.

V tomto smyslu prosíme našeho ministra věcí zahraničních, aby v Ženevě dále vyjednával v zájmu Československé republiky a všeho jejího obyvatelstva, ba v zájmu celé Evropy. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Pan sen. Koukal.

Sen. Koukal: Slavný senáte! Nepřihlásil jsem se,ke slovu snad proto, abych mluvil proti vládnímu návrhu, neboť náš klub bude pro tento vládní návrh hlasovati, ale přihlásil jsem se ke slovu, abych prohlášení, které přednesl zde můj kolega senátor N o v á k, ještě doplnil.

Kol. sen. N o v á k mluvil o poměrech v hornickém revíru severočeském, a já mám za povinnost, abych to doplnil a vylíčil vám poměry, které zavládly dnes v našem ostravském kamenouhelném revíru. Jestliže mostecký uhelný revír je ve stávkovém hnutí, hrozí toto nebezpečí také u nás. Je potřebí věděti i příčiny. Příčiny, že dnes je u nás na Ostravsku takové pobouření, spočívají v tom, že naši podnikatelé, tedy těžaři, se dopustili takového činu, který nemůže býti jen tak beze všeho přehlédnout. Co si u nás dovolují tito pánové, toho jsme ještě nebyli nikdy svědky. Jsem již mnoho roků na Ostravsku, ale to se ještě nestalo, co dělají nyní naši těžaři. Ta provokace je takového druhu, že nemůže a nemohla by ani jinak skončiti než nepokoji, zejména když tato krise, která je zde přímo uměle vyvolávána, ještě je podněcována a ještě se tam štve. Potom nebylo by ovšem divu, kdyby tam došlo k nepokojům.

Naši těžaři přišli konečně s požadavkem vypovědění dalších 12.000 horníků. Kdyby se to podařilo, nejenom že tím utrpí celá veřejnost, celý hospodářský život na Ostravsku, ale co s těmi rodinami? Pánové, tam již od roku 1928 pracuje se dvě, tři, nanejvýše čtyři směny týdně. Horníci jsou dnes úplně vyčerpáni, děti roztrhány a bosy, tedy bída, kam se podíváte. Nyní má býti ještě propuštěno 12.000 horníků. `To jest ovšem katastrofa, kterou bychom, nevím jak, mohli napraviti. Tato provokace a tento způsob jednání našich těžařů jest ještě podporován stranou komunistickou, tedy ruku v ruce se jde proti horníkům. (Sen. Hlávka: Vy tomu nevěříte!) Nechtě mě jenom vymluvit. (Sen. Hlávka: To je klábosení!) Já vám to povím, jak to vypadá. Na Ostravsku organisace jako kontrahenti kolektivní smlouvy měly to tak daleko zařízeny, že již se jedná v Praze. (Výkřiky komunistických senátorů.) Prosím, dnes se jedná v ministerstvu veřejných prací a zítra je společné jednání. Tato taktika byla schválena všemi organisacemi, i organisací komunistickou. (Stálé výkřiky sen. Stejskalové.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Koukal (pokračuje): Když se jedná, má býti zachován v revíru klid. Teprve tenkráte, když by se nedosáhlo toho, čeho se chce dosáhnouti, podotýkám, že také na straně horníků snad by nebylo nebo nemohlo býti počítáno s nějakými obětmi. Ale co se stalo v posledním momentě, když již se jednalo v Praze? Při šel emisar komunistické strany, (Stálé výkřiky.) který pod cizím, pod falešným jménem, patrně se styděl za to katovské dílo, které sloužiti má k ožebračení tisíců horníků, nadiktoval, konal tam několik porad s funkcionáři komunistické strany, a bylo usneseno, dokonce směrnice dány a prohlášeno: V revíru nesmí býti klid! (Výkřiky sen. Stejskalové.) Dnes jsme se dověděli, poněvadž skutečně se podařilo vyvolati v některých závodech stávku, divokou stávku, (Odpor komunistických senátorů.) načisto divokou stávku, že tam tekla dokonce krev, a tato krev padá na vaše hlavy, (obrácen ke komunistickým senátorům) pamatujte si to! (Stálé výkřiky sen. Stejskalové.)

Chtěl bych poukázati na příčiny všeho toho, co se dnes u nás v revíru děje. Již od r. 1928 provokují naši těžaři stále a stále horníky. Od r. 1928 mluví o krisi a propouštějí horníky a dělníky. Už 38.000 horníků, kteří tam byli zaměstnáni, během těchto 4 roků.... (Stálé výkřiky sen. Stejskalové.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Koukal (pokračuje):.... propustili a nově přijali zase více než 20.000 horníků, a to za podmínek zhoršených;když dělníka přijali, musil podepsati revers, že se vzdává přídavků dětských a že se vzdává přídavků za větší výchovné. Věc je nyní taková: R. 1924 byl výkon na směnu a hlavu jednoho muže 7.5 q, koncem r. 1931 již 13.05 q. Za tento větší výkon dostávají horníci podle kolektivní smlouvy větší příplatky, a tyto příplatky jim nyní chtějí zaměstnavatelé vzíti. (Stálé výkřiky sen. Stejskalové. - Místopředseda Donát zvoní.) Od r. 1928 se horníci straší propuštěním, od r. 1928 propustili těžaři celou řadu horníků a zase nové jiné přijali, ale přes to přese všechno nenechali nikdy pracovat plnou směnu,nýbrž vždy se drželi toho, že je krise a že se nesmí a nemůže více těžiti než 3, nejvíce 4 dny a dokonce v některých závodech jen dvě směny týdně. Tím se stalo, že hornictvo je plně vyčerpáno. Tyto násilnosti byly tam prováděny inženýry, a to je nejsmutnější na celé té tragedii, že pro tento cizácký kapitál Rotschildů, Guttmannů a nevím, jak se všichni dohromady nazý vají, kteří vyvezli z našeho revíru miliardy, používají naši inženýři těch nejhorších metod, aby dělnictvo zbídačili, to je ta hanba, za kterou se z duše stydíme. (Hlas: A rozvrátili republiku!) Ano!Dnes jsou věci takové, že hornickým soudům, které mají řešiti spory mezi horníky a závody, již nikdo nejde, a to proto, poněvadž se mu ihned, když podá žalobu k hornickému soudu, řekne: U soudu to vyhrajete, ale na závodě to prohrajete! « A také se to tak děje. Ten, kdo jde k hor nickému soudu, i když to vyhrál, dostane 14 denní výpověď a jde ven. To se stává i členům závodní rady, kteří jsou chráněni zákonem. Tak daleko to násilí postoupilo. Hornické soudy, které jsou zde zákonem stanoveny a utvořeny, jsou na Ostravsku úplně ilusorní, poněvadž se nemohou použíti.

Pánové, máme také revírní úřady. Již kol. N o v á k poukázal, že hornické úřady nekonají své povinnosti. Jsem povinen s tohoto místa říci, že měl pravdu,a chci to ještě doplniti. Již jedenkráte zde s tohoto místa jsem kritisoval jednání hornického revírního úřadu, a dnes to musím opakovat. Naše revírní hornické úřady nejsou na svém místě. S tohoto místa jsem žádal, aby u nás na Ostravsku ministerstvo veř. prací postavilo obytný dům, aby úředníci revírního báňského úřadu měli tam své byty, aby nemusili bydleti v panských domech, které patří těžařům. U nás v Mor. Ostravě revírní báňský úřad vůbec nekoná své povinnosti. Je založen stranicky a místo, co by měl nestranně jednati a nejenom chrániti těžaře, nýbrž také dělníky, chrání pouze těžaře. (Výkřiky komunistických senátorů.) Když se propouštěli dělníci a závodní rady se obr átily na báňský úřad, tu nevěděli si úředníci rady, poněvadž nemohou fakticky zakročiti tak, jak toho ubylo potřebí. Tedy, pánové, dospělo to tak daleko, že dnes má býti propuštěno 12.000 horníků. Možná, že při jednání v ministerstvu veř. prací najde se nějaká cesta, aby se to nestalo, aby snad bylo zavedeno nějaké vystřídání směn, 14 dní pracovati a 14 dní zaháleti, ale fakt je ten, že tento případ, resp. tato provokace našich těžařů vyvolala tu největší nespokojenost a rozhořčení v celém revíru. Pánové, je potřebí se podívati na tubilanci, když se mluví o krisi. Bilance horníků v našem státě je tato: každý den průměrně jeden mrtvý nebo úplně zmrzačelý a 20 těžce nemocných nebo těžce raněných horníků. To je tedy bilance horníků při těžení uhlí. (Předsednictví se ujal místopředseda dr Heller.)

A bilance našich zaměstnavatelů, anebo těžařů, vypadá takto. Za rok 1930 vyplatilo se horníkům 342 mil. Kč a těžařstva strčila do svých pokladen 36l mil. Kč. To jsou jejich číslice, ne naše. Srovnejte tyto dvě bilance a uvidíte hned, na čí straně je právo a na čí nepravda, nebo kdo vlastně to všechno zaviňuje.

Poměry dospěly dnes tak daleko, že jsou tam nepokoje. Organisace, tedy kontrahenti kolektivní smlouvy, se sice usnesly, že neuznávají stávku komunistickou jako divokou, ale činnost komunistů směřuje k tomu, aby za každou cenu v revíru byl neklid.

Dále chci poukázati, že je nejvýš na čase, aby vláda proti těžařům zakročila energicky a také, jak to řekl již kol. N o v á k, vyvlastnila doly. U nás se rabuje na dolech. U nás se vybírají vysoké a velké sloje a nízké se nechávají. Kam to vede? Ti páni,pracují vědomě k tomu, anebo si myslí, že dnes nebo zítra se jim to vezme a proto hledí, aby to měli vyrabované a aby státu zůstaly trosky. Nejvýš na čase, aby se to vyvlastnilo, aby jednou byl v revíru pokoj.

Dále žádáme vládu, aby zakročila energicky v posledním okamžiku, aby také náš revír nebyl zachvácen těmito nepokoji. Konečně se musí říci, že v demokratickém státě, jako je náš, nesmí si dovolovati hrstka, dokonce cizích lidí, kteří zde jen rabují a vyvážejí miliardy, aby znepokojovali celou republiku. Podle mého laického názoru by mělo zde zakročit státní zastupitelství. Jestliže dělníka zavřou, když se nějak ve své bídě proti republice vysloví, pak tento čin našich těžařů je přímo provokací a útokem na stát. Lidé, kteří to dělají, patří před soud. To by bylo spravedlivé.

Bylo tedy naší povinností, abychom na to poukázali, že nejenom v severních Čechách, ale také v největším našem revíru hrozí to nebezpečí, a je na čase, aby v poslední hodině bylo zakročeno tak, aby konečně byl tam zjednán klid. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller:(zvoní): Dále má slovo pan sen. H a k e n.

Sen. Haken: Poslední dobou jsou předkládány Národnímu shromáždění dodatkové úmluvy hospodářského rázu. Nesledují snahu po zvýšení hospodářských styků mezi jednotlivými státy, nýbrž téměř všechny znamenají jejich zhoršení. Všechny státy podle zásady soběstačnosti oklestí dovoz cizích výrobků, čímž krise kapitalistických států jest ještě více zostřována. Také v důsledku těchto opatření poklesá československý zahraniční obchod na nejmenší míru a obchodní bilance vykazuje rostoucí pasivum. Československý vývoz je úplně ochromen a důsledkem toho je nové zavírání závodů při omezování výroby a propouštění dělnictva. Na podzim loňského roku utěšovala vláda ve svých prohlášeních pracující obyvatelstvo, že krise dosáhla vrcholu a situace spěje k zlepšení. Ať už vláda činila tyto falešné závěry vědomě, na oklamání obyvatelstva, nebo z přehnaných nadějí, ukazuje se pravý opak. Hospodářská i finanční krise v Československu se rozrůstá do katastrofálních rozměrů a jeví se stále stoupající tendencí.

Kapitalisté s vládou v čele plánovitě sledují snahu hledati východisko z krise jen a jen na úkor pracujícího lidu jak v průmyslu, tak i v zemědělství. Jejich útoky nejsou ještě u konce. Připravují nové a nové, jež mají všechny jeden smysl: Snížiti životní úroveň pracujícího lidu na nejnižší možnou míru.

Toto úsilí kapitalistů a jejich vlády je provázeno hospodářským a politickým terorem proti pracujícím vrstvám. Čím dál více a více uplatňuje vláda a zaměstnavatelé fašistické způsoby proti dělnictvu i proti drobnému rolnictvu tam, kde se jeho odpor projeví, jako v Zakarpatsku.

Zostřující se krise ve všech kapitalistických státech má v důsledku rostoucí napětí mezi jednotlivými imperialistickými skupinami, ale hlavně napětí celého kapitalistického světa proti Sovětskému svazu. Rozpor dvou světů, rozpor dvou hospodářských a politických systémů, sovětského a kapitalistického, usilují kapitalisté rozřešiti vojensky napadením sovětského svazu. Jsme uprostřed horečných válečných příprav a snah imperialistů, převést imperialistickou válku z Číny proti Sovětskému svazu a napadnouti vojensky jeho území nejen od východu, nýbrž i na hranicích západních. Imperialisté konají poslední přípravy k válečnému tažení proti sovětům.

V této situaci vyrůstají kvapem ohromné úkoly mezinárodního proletariátu a pracujícímu lidu vůbec. Znemožnit lupičskou vražednou výpravu imperialistů proti dělnicko-robotnickému státu! Učinit bezodkladně vše, co by snahy imperialistů ochromilo a útok znemožnilo! Existence Sovětského svazu je důležitou otázkou pracujícího lidu celého světa. S obranným bojem Sovětského svazu nelze čekat až do dne vypuknutí války, ale je potřebí hlavní přípravu k znemožnění války k obraně Sovětského svazu vykonati ihned.

Hlavním z prostředků proti imperialistické válce je vytvoření bojovné třídní jednoty pracujícího lidu a vytvoření protikapitalistické, protiimperialistické jednotné fronty. Proti hospodářskému a politickému zotročování dělnictva, proti imperialistické válce tvořte bojovnou jednotu proletariátu!

Československá buržoasie, její vláda i se sociálfašistickými vůdci nezůstávají nijak pozadu v útocích na pracující lid, ani v přípravách imperialistické války proti Sovětskému svazu za kapitalisty států ostatních. Naopak Československo je sloupem kapitalistické reakce střední Evropy, a také v tažení proti Sovětskému svazu připadá mu nemalý úkol jak po stránce válečných příprav, tak také při vlastním útoku. V úvahu přicházejí nejen vojenské síly Československa, nýbrž i jeho zeměpisné položení i vyvinutý zbrojní průmysl.

Imperialisté musí být co nejdříve přesvědčeni o tom, že pracující lid odmítne bojovat proti Sovětskému svazu, že zaměstnanci dopravy nepropustí ani nejmenší část válečného materiálu k podpoře imperialistických snah na dálném východě, a zejména ne proti Sovětskému svazu. Pracující lid Československa musí se postavit do rozhodného boje proti zotročovacím snahám kapitalistů a vyvinout sílu nejen k obraně, nýbrž dokonce k útoku za zvýšení životní úrovně, za práci a chléb, za politickou svobodu. Je potřebí organisovat všeobecné povstání pracujícího lidu proti vykořisťovatelům - imperialistům a válečným štváčům. Jenom takovéto všeobecné ohromné hnutí může vést pracující lid nejen k zachránění existence, nýbrž i ke zvýšení životní úrovně a oddálení války. Úplné znemožnění války a zajištění míru přivoditi může pouze proletářská revoluce (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 30, března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Poslední

události v Československu svědčí o velkém přiostření třídních protiv. Buržoasie zesiluje útoky po všech stranách, ale i v proletariátu zesilují snahy prosaditi bojem proletářské východisko z krise. Ohromná hornická stávka, šířící se po všech uhelných revírech, i přípravy na boj v jiných odborech, svědčí o tom, že dělnictvo v Československu není daleko k uplatnění hesla: Až potud a ne dále!«, že jeví ochotu zastaviti útoky kapitalistů a přejít k ofensivě.

Při té příležitosti, když mluvím o boji horníků, je nutno, abych odmítl útoky, které tu oba soc. demokratičtí řečníci, pan sen. N o v á k a pan sen. K o u k a l učinili na horníky. (Sen. Havlena: Na horníky?) Ano! (Sen. Havlena: Takhle překrucujete pravdu? - Bylo mluveno o komunistické straně! - Přibíjím to zde, že zde překrucujete pravdu!) Boj, který vedou horníci na severu a který vypukne také v revíru moravsko-ostravském a kladenském, není bojem komunistů, těch 130.000 horníků stávkujících v mosteckém revíru nejsou, žel, komunisté, nýbrž také jsou to čeští socialisté, soc. demokraté, hakenkreuzleři, i lidé bezpartajní. (Sen. Havlena: Ale útoky na horníky zde nebyly!) Jestliže chcete podrýti boj horníků, tak chcete zlomiti jejich jednotu a chcete vlastně přivoditi jejich prohru. Tento postup je postupem protihorníckým. (Sen. Havlena: Takhle vy překrucujete tady pravdu!) Zrovna tak je tomu v Ostravě. Sen. K o u k a 1 líčil, právě tak jako před tím sen. N o v á k mluvil o severu, sen. K o u k a 1 mluvil o ostravském revíru a zdůrazňoval, že existenční poměry v ostravském revíru jsou neudržitelné, že těžaři přímo provokují různými opatřeními a svým postupem dělníky. Ptám se: Co dělníci mají dělati na tyto útoky a na tuto provokaci, kterou přiznává i pan soc. demokrat sen. K o u k a 1? Jak mají odpověděti na tyto útoky? Musejí odpověděti bojem a jiná odpověď není. Tu je měření sil, buďto těžaři budou navrchu nebo dělníci budou navrchu, a jestliže soc. demokratičtí senátoři zde mluví o divoké stávce a pobuřování nějakými cizími živly, dokonce pod falešným jménem,tedy potírají, co v počátku své řeči řekli. Když někdo řekne, poměry jsou neudržitelné, útoky těžařů jsou nesnesitelné, přímo provokativní, za těchto poměrů nějaký emisar, pod cizím jménem, neznámý člověk nevyvolá stávku na Ostravsku. A kdo to tvrdí, je blbec, anebo podvodník!(Potlesk komunistických senátorů.) A v tom právě je ten úskok soc. demokratů, že demagogicky přiznávají útoky těžařů, nesnesitelné poměry horníků a neudržitelné poměry havířů, ale pracují s těžaři, brzdí boj, zrazují a přímo navádí ke stávkokazectví. Já otevřeně nazývám a každý rozumný člověk také tuto věc bojem proti horníkům. Ať jde pan sen. N o v á k a pan sen. K o u k a 1 tam na sever na Mostecko před horníky, ne někam na poradu sociálně-demokratických sekretářů, ale na schůzi, a mluví tam to, co mluvil zde. Ručím vám za to, že sem s hlavou vícekráte nepřijde, poněvadž mu tuto provokaci na místě důkladně splatí, jak se ta stalo mnoha sekretářům, které tito sociálně-demokratičtí hasiči poslali na sever. Už je sever od nich vyčištěn, poněvadž horníci je mezi sebou netrpí. Tato fakta, zlehčování boje, zrazování boje, stávkokazectví svědčí bezesporně o tom, že sociálně-demokratická strana česká i německá zrazuje dělníky, že se staví po bok těžařům a že tedy pracuje přímo proti zájmům dělníků.

Pane kol. H a v l e n o, když jste zde, mohl by ste mi odpověděti na tuto otázku.. (Sen. Havlena: Vy nám říkáte zrádců již od roku 1920!) Váš pan kol. K o u k a 1 mluvil o těch těžkých poměrech na Ostravsku, těžaři provokují, útočí na dělníky, řekněte mi, co mají dělníci dělati? (Sen. Havlena: S vámi nebudeme mluviti, my jsme své stanovisko zde řekli!) Jak mají odpověděti na útok, ve kterém jest jejich síla? (Sen. Havlena: Mluvte si, co chcete, my své stanovisko jsme zde řekli!) Právě proti stanovisku tomu mluvím, nazývám je zrádcovské.a podobně. (Sen. Havlena: S Vámi mluviti nebudu, nic jiného neumíte, než nedávati!) To není nadávka, to je konstatování fakta a běžte před dělníky, oni vám to potvrdí. Je přirozeno, že kapitalisté a jejich vláda při zostřování se třídních protiv a při válečných přípravách zesiluje teror proti pracujícímu lidu a zejména jeho předvoje proti komunistické straně a celému revolučnímu hnutí. Teror proti stávkujícím dělníkům je čím dále ostřejší, ačkoliv i úřední zprávy konstatují, že stávkující zachovali klid a pořádek. Ale stávkujícím není dovoleno shromažďovati se na porady a schůze, stávkující jsou napadáni četníky. Včera napadli četníci v Doudlebách stávkující a způsobili masakr mezi stávkujícími textiláky. Na severu, na Mostecku již to začalo. Ptám se pánů sociálních demokrata, co udělalo sedm socialistických ministrů ve vládě proti tomu, aby teror proti stávkujícím dělníkům byl zastaven, aby tam sta a sta četníků nebylo koncentrováno a konsignovány i vojenské posádky. Neudělali nic, poněvadž schvalují přirozeně opatření, jež dělá nejen ministr vnitra, agrárník Slávik, ale celá vláda i s těmi sociálně-demokratickými ministry proti dělníkům, poněvadž tito sociálně-demokratičtí ministři stojí na půdě kapitalistického státu a stojí také na straně kapitalistů. Vláda uplatňuje ostrý teror v území potlačovaných národností a v prvé řadě v Podkarpatské Rusi a násilím potlačuje každé hnutí, jež by boj proletariátu podporovalo a snahy kapitalistů rušilo. Vláda zastavila činnost Mezinárodní dělnické pomoci v Československu a rozehnala Rudou pomoc. Obě tyto proletářské instituce jsou důležitou součástí třídního dělnického hnutí a vykonaly při malých prostředcích k podpoře dělnické fronty velmi mnoho. Vláda persekvuje i revoluční hnutí družstevní. Ve veliké řadě okresů není již dnes shromažďovací svobody. Veřejné schůze jakéhokoli programu, mají-li ráz třídně dělnický, nejsou povolovány, jsou zakazovány i důvěrné schůze i schůze spolkové, svolané na základě spolkového zákona a jsou státními orgány rozháněny. Je příznačné, že právě v době, kdy Mezinárodní dělnická pomoc ujala se akce, směřující k podpoře hladovějícího dělnictva Zakarpatska, v době, kdy tato akce stala se na Zakarpatsku velmi populární, když se rozvinovala a našla sympatie nejen u nás, ale i za hranicemi, v té době byla Mezinárodní dělnická po moc zakázána, její majetek skonfiskován, aby těm ubohým hladovějícím lidem v Zakarpatsku nemohli proletáři ničím přispěti.

Komunistická strana vyslala parlamentní delegaci do Zakarpatska, aby studovala poměry na místě. Ta také seznámila parlament a veřejnost se strašným hladem, jejž je tam vidět. Odpovědí byla persekuce, rozpuštění pomocných institucí a štvanice. Na konec listy štvou, jako aby hlad, který tam je, zavinili komunisté. Pracující lid musí si uhájiti právo na stávku, svobodu. shromažďovací, právo na možnost podpory dělnických bojů a kapitalistickým režimem persekvovaných jednotlivců. Jen masové hnutí pracujícího lidu je s to povaliti zákazy, zastaviti persekuce a vybojovati svobodu. Mezinárodní dělnická pomoc i Rudá pomoc jsou instituce, sloužící všemu pracujícímu lidu. Mírnily jeho bídu, podporovaly jeho boj, oslabovaly persekuci. Útok na ně je v těsné souvislosti s ostatními útoky kapitalistů na pracující lid a s přípravami na imperialistickou válku.

Vyzýváme pracující lid měst i venkova velmi důrazně, aby neustupoval před persekucí, naopak aby stupňoval své bojovné odhodlání. Hladovějící lid Podkarpatska, hladovějící lid i v jiných oblastech Československé republiky, stávkující horníci, persekvovaní bojovníci, úpící v žalářích, jejich hladovějící rodiny potřebují s rostoucími boji zvýšené ochrany a pomoci. Proto činnost, Již vyvíjela Mezinárodní dělnická pomoc a Rudá pomoc, nemůže býti zastavena, naopak musí býti rozšířena. Pracující vrstvy nesmějí opustit ty, kteří jsou v boji a v čele bojů. Pracující lid musí ukázati buržoasii, že terorem může dělnické organisace a instituce rozehnati, ale nemůže zmařiti jejich poslání a úkoly. Protestujte všude Proti persekuci! Všude podporujte všemi možnými prostředky bol proletářské třídy! (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. V a n ě č e k.

Sen. Vaněček: Slavný senáte! Ve věci propouštění horníků v severočeském revíru dovoluji si jménem klubu senátorů čsl. strany nár. socialistické učiniti toto prohlášení:

Strana čsl. nár. socialistů ihned po prvních zprávách o stávce a vzniklých z toho nepokojích na českém severu vyslala posti. H a t i n u, L a n c e a mne na český sever,kde jsme na místě samém vyšetřili poměry a zjistili skutečnosti, o kterých jsme podrobně informovali zástupce vlády, a očekáváme, že vláda ještě dnes učiní prohlášení a podá senátu zprávu o zběhnuvších se událostech a o svém stanovisku k nim, že podá zprávu o opatřeních, jež v zájmu těžce pracujícího hornictva, zejména o odčinění křivd těžaři na hornictvu způsobených, jakož i na ochranu klidu a pořádku v oblastech uhelných již učinila a v budoucnosti učiní. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pí sen. Hajníková.

Sen. Hajníková: Jménem klubu komunistických senátorů předkládáme proto prohlášení:

Příprava k válkám ve všech kapitalistických státech nejlépe se obráží v útocích na dělnickou třídu a zvláště pak na proletářské organisace. Nástup proti Sovětskému svazu, zahájený válkou čínsko-japonskou, kdy buržoasie hledá nástupiště pro imperialistické dělení světa ke zničení dělnické síly a revolučního vítězství SSSR, je provázen zběsilým řáděním imperialistů.

Československo jako stát imperialistický, politicky i finančně částečně odvislý od francouzského imperialismu, nastoupilo nejostřejší teroristický kurs proti dělnickému hnutí, zahájivši svůj útok zákazem obou organisací proletářské jednotné fronty dělnické a Rudé pomoci. Oběma organisacím zakázána byla činnost a zabaven majetek.

Přímo zločinem možno nazvati konfiskaci sbírek záchranného výboru pro Zakarpatsko. Hladová země, obyvatelé umírající podvýživou, pronásledováni šikanami exekutorů, soudů a četníků, našli mezi čsl. proletariátem a pracující inteligencí tolik sympatií a pomoci, že bylo možno organisovati delegaci na Podkarpatsko. Nestranní svědkové Ludvík Renn, spisovatel, J. Hamilton, žurnalista, přesvědčili se o stavu země. Podali přesné informace, volali o pomoc pro ty, kteří umírají uprostřed nadbytku zboží podvýživou, kteří za čistě lidskou revoltu jsou hrozně biti pendreky a pažbami usmrcováni. Vizte Chust, Turja Pasika.

A pro velikou dělnickou solidaritu, jež se zvedla na volání Dělnické a Rudé pomoci, byly obě organisace zakázány. Zákroky policejních orgánů staly se na popud vlády. Obviňujeme ji a žádáme, aby se zodpovídala ze svého brutálního zákroku proti oběma organisacím a nařídila ihned odvolání zákazu jich činnosti, otevření zapečetěných místností, vrátila zabavený jejich majetek dělnické třídě.

Dělnická třída došla za kapitalistického režimu svého největšího ponížení. V Československu i pracující dělníci živoří, ale miliony nezaměstnaných a polozaměstnaných dnes opravdu již jsou odsouzeny k smrti hladem.

Dělnická třída je si však vědoma svého historického významu. Jsouc vedena svými bojovnými organisacemi, komunistickou stranou, rudými odbory, proletářskými organisacemi jednotné bojovné fronty, jde do dílčích bojů za zlepšení své existence. Řada hospodářských stávek rostoucích jako lavina, doprovázena drakonickými opatřeními vlády, zákroky policie, povoláním vojska, ubíjením, Tmění se ve velké politické problémy, jejž masy proletářské budou řešiti ve smyslu rozhodného buje proti kapitalistickému režimu. Persekuce a teror se zvyšují! Obrana těch, kteří se stávají obětí buržoasního teroru, roste den ze dne. Útok na komunistickou stranu, její poslance a senátory, její tisk, je soustavně zostřován. V této době úžasného náporu buržoasie na dělnické masy schvalují tak zvaní socialističtí ministři, jako největší opora buržoasie, drakonická opatření proti dělnictvu. Nemohou se vyhnouti odpovědnosti, jsou nejlepšími nástroji, dusí nespokojenost mas vylhanými frásemi. Ministr M e i s s n e r. jeden z nejvýznamnějších pracovníků na zákonech na ochranu republiky, a řada druhých vymýšlejí nejostřejší metody k ubití dělnické síly a solidarity. Voláme je na dělnický soud, přibíjíme na pranýř, jména zrádců dělnictva a socialismu, kteří jménem socialismu jsou spolutvůrci drakonických opatření.

Dnes, kdy dělníci ne spontánně, ale organisovaně, nastupují do velikých zápasů za právo na práci a chléb, svobodu, nazývají redakce sociálfašistických listů rozvíjející se boj horníků divokými stávkami. Chtějí odvrátiti dělnictvo od jeho bojovného nástupu, zlomiti jeho jednotu a sílu. Při persekuci obou organisací Dělnické a Rudé pomoci projevovali největší uspokojení nad pevným zákrokem ministerstva vnitra, ministra S l á v i k a. Dělnictvo bude dokonale poučeno o zrádné úloze sociálfašistů, již v této krisi vykonávají úlohu katů a pomahačů buržoasie. Voláme k dělnictvu: Odstraňte zrádce, kteří zradili vaše zájmy a program revoluční, z jejich míst, odsuďte jejich činy, zúčtujte s nimi jako s buržoasií! Dělnická třída, umlčovaná všemi silami státního aparátu ve svém odporu, nedá si vzíti právo na boj, na stávku, ulici, právo na svobodu slova, tisku a svobodu shromažďovací, nedá se umlčeti drakonádami vlády, bude organisovati bojovné šiky a orgány proti buržoasnímu teroru. Dělníci žádají odvolání zákazu činnosti obou organisací, vrácení jejich majetku, jenž je vlastnictvím dělnické třídy. Tuto vyzýváme k protestům, k velikému jednotnému odporu proti zákazu za legalitu organisace Dělnické a Rudé pomoci.Dělnické ženy, jež máte muže v žalářích, jděte a protestujte na hejtmanstvích, obecních úřadech, posílejte protesty na ministerstvo vnitra, ukažte, že obě organisace vás vedly a chránily, že jsou nutny a potřeby ve vašem zápase za práci, chléb a svobodu! Vytvořte orgány bojovné solidarity, pomozte stávkujícím horníkům. Dělnická třída je si vědoma, že se dnes nastupuje do rozhodujících zápasů třídy s třídou. Ví, že se nalézáme v bezprostředním období před útokem na Sovětský svaz a že buržoasie bude své mocenské posice chrániti všemi prostředky, bude šlapati i nadále ústavní práva této republiky, chráníc své zisky a svoji buržoasní diktaturu.

Dělnická třída musí bez ohledu, jak se zachová vláda v této době ke všem problémům doby, organisovati pomoc pro bojující horníky, bude budovati svoji Dělnickou pomoc, organisací pro podporu bojů dělnických, bude budovati svoji Rudou pomoc, organisaci boje proti fašismu, proti všem formám buržoasního teroru, pro pomoc všem žalařovaným i jejich rodinám, jež jsou pro účast v třídním boji buržoasní justicí stíháni, bude se připravovati na obranu Sovětského svazu, povede boj až do vítězného konce proletariátu nad buržoasií.

Voláme ke všem bývalým členům a příznivcům Rudé pomoci,k celé dělnické veřejnosti: Rudá pomoc je rozpuštěna, ale třídní boj proletariátu jde dál, nezadržitelně dál. Žádný rozpouštěcí dekret nemůže zastavit veliký světoborný proces, na němž Rudá pomoc jako třídně bojovná organisace měla svoji účast. Naopak, každá nová třída získává nové sta a tisíce příznivců, nových bojovníků. A tak i tento provokativní zásah buržoasie získá Rudé pomoci jen nové sympatie v řadách proletariátu. Ať se buržoasie domnívá a sleduje zákazem Rudé pomoci cokoliv, musí vzíti na vědomí, že tisíce členů Rudé pomoci jsou svázány páskou bojovné solidarity a prodchnuty ideou třídního boje a vědomím potřeby pomoci obětem tohoto boje. Tato páska nedá se přetrhati, smazati a vyhladiti rozpouštěcím dekretem. Proletariát sdružený okolo Rudé pomoci prošel již několikerým ohněm teroru persekuce bez újmy, ale vždy tvrdší a odolnější, a proto i tentokráte zásah, který přichystali nepřátelé Rudé pomoci, pomůže této jen k pevnějšímu se semknutí všech, kdož chápou její význam.

Dokud Rudá pomoc byla početně malá a slabá organisace bez vlivu, mohla ji buržoasie trpět. Ale Rudá pomoc rostla a sílila tak rychle, jak rostla reakce a teror buržoasie a stala se velkou masovou organisací jednotné fronty. Tím stala se buržoasií nebezpečnou svojí činností, která směřovala k tomu, odrážet, zeslabit a mírnit rány, které buržoasie v třídním boji zasazovala proletariátu.

Rudá pomoc objevila se první vždy tam, kam rána dopadla plnou silou a kde bylo potřebí pomoci. Duchcov, Chust, Košúty, Frývaldov, Perečín, Tuří Pasika, na celé frontě třídního boje v Československu. Od Rudohoří přes Šumavu, Tatry až po Karpaty, bez ohledu, zdali jsou to Němci, Češi, Slováci, Maďaři, Poláci či Ukrajinci. Rudá pomoc pomáhala všude. Myšlenka nejen třídní, nýbrž i mezinárodní solidarity vstřebala se a pronikla hluboko do krve a morku československého proletariátu. Rudá pomoc vedle organisování boje a pomoci obětem těchto bojů v Československu, podporovala také oběti bojů a třídní nenávisti z ostatních kapitalistických států, jimž se podařilo uprchnouti před mstou své vlastní buržoasie.

I tu je vidět, že československá buržoasie je solidární s buržoasií všech kapitalistických států, ačkoli svůj stát vydává za stát demokratický, ve kterém prý naleznou právo asylu a ochrany političtí uprchlíci z kapitalistických států, kde vládne bílý teror a fašismus.

Rudá pomoc pomáhala na všech frontách třídního boje, až na konec stala se sama obětí buržoasní nenávisti. Československá buržoasie se domnívá, že takto znemožní veliký úkol, který plnila Rudá pomoc. Mají zůstati bez ochrany ti, na něž žaluje státní návladnictví a svědčí policie, četníci a všichni nepřátelé dělnické třídy. Mají zůstati bez ochrany ti, kteří byli a budou postaveni před soudy. Mají zůstati bez ochrany a pomoci ti, kteří byli uvrženi na měsíce a léta do kriminálu, mají zůstati bez ochrany a pomoci rodiny těchto kamarádů? Mají zůstati bez ochrany a pomoci proletářští uprchlici ze zemí buržoasního teroru? Ne! Tisíce dělníků a intelektuálů volá: ne! Ne, a tisíckráte ne! Rozpouštěcí dekrety jsou sice výsledky snah přání a vůle buržoasie a jich pomocníků, avšak také vůle proletariátu je veliká, a ta dala se do služeb velké myšlenky Rudé pomoci a dovede vytvořiti sílu, před kterou buržoasie ustoupiti musí.

Soudruzi, dělníci, kamarádi! Rozpouštěcí dekret, kterým byla rozpuštěna proletářská organisace Rudé pomoci, není známkou síly buržoasie, ale její slabostí. Sjednoťte svoji sílu v organisovaný odpor veliké převahy proletářské trpící masy, dejte ji do služeb velikého a záslužného díla proletářské solidarity a pomoci! Nechť není vesnice, závodu a proletářské organisace, která by neprotestovala,kde by nebyla provedena sbírka na podporu proletářských vězňů a jejich rodin, kde by nebyl ustaven výbor péče o proletářské vězně a jejich rodiny. Musí se tak státi a tím buržoasie prohraje opět jednu velikou bitvu. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má dále pan sen. W e n z e l.

Sen. Wenzel (německy): Velevážené dámy a pánové! Vedle všeobecných zjevů nynější hospodářské katastrofy byli jsme překvapeni v posledních dnech podstatně skličujícím novým zjevem hospodářské krise. Míním stávku horníků. V neděli měla se v Mostě, jak jsme se z povolaných kruhů dozvěděli, konati revírní konference. Tato se nemohla konati, proto svolali zájemnici schůzi podle § 2 a zkoumali nynější hospodářské poměry v hornictví. Roztrpčení vzrůstalo každou hodinu, a musíme dnes konstatovati, že se již jen námaze četnictva a vojska podařilo udržeti jakýsi pořádek. Nám obzvláště vývoj poslední doby jasně ukázal, že zastavením průmyslových podniků, tedy zmenšením spotřeby uhlí a daně z uhlí, která ještě v poslední době činila 200 milionů Kč, stále více se ztrácejí odbytiště, která jsme měli před vznikem československého státu. Nyní pozorujeme; že bez rozdílu strany všichni odborově organisovaní horníci se scházejí k poradám. Nemůžeme zde mluviti o divokých stávkách, nýbrž máme dojem, že zde běží o spontánně vzniklou stávku strádajících horníků ve spravedlivém smyslu. Katastrofa, kterou vidíme v našem průmyslu, staví se nám spontánním pozdvižením těchto pracujících lidí drasticky před oči. Asi 46 severočeských dolů s počtem asi 20.000 dělníků stávkuje a zprávy tisku oznamují, že se k nim připojilo také 7 dolů ostravského území s počtem asi 8.000 dělníků.

Tento stav je tím vážnější, poněvadž především tento problém lze těžko řešiti. Poukazujeme k tomu, že zatížení daní z uhlí od r. 1922 dodnes stále více zmenšovalo odbytiště našeho hnědého uhlí. K tomu přistupuje ještě menší spotřeba uhlí v nynější hospodářské katastrofě. Vidíme, že situace využívají bohatí uhlobaroni tím, že stále propouštějí více dělníků. Pracovní methody byly nám s dostatek vylíčeny. Mzdové poměry jsou nám známy. Jaké účinky projevuje v průmyslu zkrácená doba pracovní, víme z vylíčení lidí odborově organisovaných, ale musíme při všech těchto úvahách pronésti také výtku, že to navenek musí přece bezpodmínečně vzbuditi dojem, že obě komory v nynější hospodářské krisi byly příliš málo činny, i musíme to bráti jako vážné napomenutí, abychom přivodili jiný vývoj věcí.

Není však mým úkolem, abych se zde o věci dále šířil, kolega K n i r s c h zaujal jménem německé národně-socialistické strany dělnické naproti v poslanecké sněmovně stanovisko k tomuto problému, i dovolím si sděliti senátu tuto resoluci, která ke stávce horníků přijata byla ve schůzi ústředního vedení naší strany a parlamentního klubu poslanců a senátorů:

V severozápadním uhelném revíru stávkuje 25.000 horníků. Táto stávka neodehrává se v obvyklých formách rozporu o mzdových otázkách mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, nýbrž má vesměs povahu živelného projevu zoufalství širokých mas. Mezi hornictvem panuje od let nesmírná pouze. Všeobecné zoufalství projevuje se ve stávce dělníků, která se přes hlavy vedení organisací rozšířila,jako zhoubný požár. Toto hnutí hornictva obrací se nejen proti vypovídání a propouštění, ke kterému došlo v poslední době na různých dolech, nýbrž především proti nečinnosti vlády v oboru hospodářské politiky a péče o nezaměstnané.

V uhelných revírech vládne nyní mezi dělnictvem nálada, která se neleká žádných prostředků a označena býti může skoro jako sociální povstalecké hnutí.

Německá národně-socialistická strana dělnická přihlížejíc k vážnosti situace a k nouzi dělnictva, která dospěla k zoufalství, vybízí vládu naléhavě, aby ihned zasáhla a provedla sociální opatření. Některé odborové organisace, mezi nimi německý socialistický svaz horníků, převzaly dodatečně vedení tohoto hnutí, aby osud hornictva nepřenechaly nezodpovědným živlům. Vláda se vybízí, aby ihned zahájila styky a vyjednávání se stávkovým výborem a se zúčastněnými organisacemi o vyřízení stávky, které by odpovídalo požadavkům dělnictva. Německá národně socialistická strana dělnická ubezpečuje horníky, kteří se octli v nouzi a zoufalství, o živých svých sympatiích a ujme se na všech směrodatných místech, především v parlamentě, požadavků hornictva. Němečtí národní socialisté připomínají při této příležitosti důrazně své požadavky, které v parlamentě opětovně přednesli, aby totiž zavedena byla státní péče o nezaměstnané a opatřena byla práce, mezi jiným, regulací území, provozováním hornictví zpustošených.«

To je prohlášení, které jsem měl s tohoto místa dodati. Jestliže o tomto bodě nešířím dalších slov, děje se tak proto, poněvadž se kolega K n i r s c h v poslanecké sněmovně podrobně zabýval programatickou formou tímto prohlášením a stanoviskem.

Místopředseda dr Heller (zvoní): Debata je s k o n č e n a. Slovo má pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Slavný senáte! Mohu snad konstatovati jako zpravodaj, že vlastně proti návrhu, který je na denním pořadu, nikdo z pánů řečníků nemluvil, a nemám proto příčiny, abych vůči někomu návrh obhajoval. Několik slov bych však řekl k řeči pana L u k s c h e, který vlastně si přál daleko více, než v tomto návrhu jest obsaženo. Při této příležitosti bych poukázal na to,jak jsem ve své obhajobě tohoto návrhu sdělil, že je vlastně uloženo vládě, aby již před 1. dubnem vyjednávala s německou vládou znovu, aby naše poměry, pokud se týče obchodních styků s Německem, byly lépe uspořádány, než dosud. Zajisté bychom si všichni přáli, aby jednání s Německem dopadlo konečně tak, jak to pro náš stát je potřebí.

Co se týče dalších důležitých slov pana sen. L u k s c h e týkajících se prohlášení ministra pro zahraničí, bude míti pan senátor příležitost, aby své návrhy obhajoval v zahraničním výboru a zajisté se mu tam dostane příslušného vysvětlení ke všem námětům, které tu on učinil, když je tam bude opakovati. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.) Jinak,nemám příčiny, abych slavný senát další řečí obtěžoval, a doporučuji znovu, aby slavný senát návrh výboru národohospodářského a zahraničního schválil tak, jak to vláda navrhovala.

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím, račte zaujmouti svá místa. (Děje se.)

Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnese ním ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení se p ř i j í m á ve čtení p r v é m pudle vládního návrhu, tisk 674.

P ř e r u š u ji další projednávání pořadu a navrhuji, aby příští schůze se konala dnes za 15 minut, to jest ve 20 hodin, s

pořadem:

Nevyřízené odstavce pořadu 137. schůze.

Jsou,proti tomu námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není. Návrh můj je p ř i j a t.

K o n č í m tuto schůzi, příští schůze bude za 15 minut.

Konec schůze v 19 hod. 45 min.