Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. B e r k o v e c.

Sen. Berkovec: Vážený senáte! Jest jen opravdu litovati, že v tak těžké a hospodářsky opravdu kritické době máme tak málo příležitosti, abychom na tomto místě mohli vážně a upřímně pojednat o tom, co budeme činit, abychom se z této těžké hospodářské krise dostali. Budiž mi dovoleno, abych konstatoval, že žádným pokřikováním, žádnými demonstracemi a žádným vzájemným pronásledováním neupravíme poměry, nepochopíme-li, že si k řešení těchto těžkých otázek musíme sednout se střízlivými a klidnými hlavami a že si všichni musíme říci, že nezbývá nic jiného, nežli svědomitým způsobem se postarat o neprávu.

Počet nezaměstnaných v republice Československé dostupuje pozvolna číslice skoro o 700.000 a připočteme-li k těmto nezaměstnaným příslušníky jejich rodin a ty osoby, které až doposud byly odkázány na výdělek těchto 700.000 lidí, vidíme, že máme v Československé republice skoro na 2 mil. lidi, kteří jsou odkázáni na podporů státu, svých organisací a dobročinnost spoluobčanů. Tato nezaměstnanost stává se s ohledem na zahraniční obchod a na rychle stoupající racionalisací skorem trvalou. Proto je velmi nezbytno, aby vláda a zákonodárné sbory byly v permanenci a staraly se o taková opatření, která by způsobila aspoň.Poněkud klidnější a ustálenější hospodářské poměry. Za dobu naší státní samostatností jsme poznali, že u nás nejsou všichni občane dobré vůle, aby naše poměry vyvíjely se v klidu a pořádku, a proto je nutno dělati zákonitá opatření, která by ty , kteří nechtějí se potřebám našeho státu a jeho pracujícího lidu dobrovolně podříditi, přinutila k tomu zákonem.

Přejeme si především, aby toto donucování dělo se mocenským postavením těch, kteří pode našich demokratických řádů mají k tomu nejen příležitost, ale jsou přímo povinni podle sociální spravedlnosti jednati. Přejeme si, aby těžká hospodářská naše situace řešila se cestou, kterou nám vyhrazuje naše ústava a naše demokratické řády.

Usmrcováním nevinných účastníků boje za docílení slušnější životní úrovně všech pracujících nebo sloužících lidí nápravy nedocílíme. Že se hladovějící dožadují nápravy, nesmí nikoho překvapovati, a proto musí celá naše vláda a aspoň všechny koaliční strany pracovati s urychlením na tom, aby krise, která dostupuje svého vrcholu, nepřekročila hranice tak Překvapující trpělivosti našeho dobrého pracujícího lidu, poněvadž toto překročení mohlo by míti nedozírné následky, kterým by nikdo při nejlepší vůli nemohl zabrániti. Výmluva, že tato hospodářská krise není pouze u nás, nýbrž že zachvátila téměř celý svět, nemůže postačiti k tomu, aby se u nás ponechalo soukromokapitalistickému režimu na libovůli, aby se zaměstnanci svých podniků nakládal takovým způsobem, jako se to dělo v různý uhelných revírech anebo tak, jako se to děje v naší plzeňské Škodovce, která od r. 1930 až o konce dubna t. r. propustila na 14.500 dělníků a na 2.000 úředníků. Tento postup Škodovky je pro Plzeň a cely český západ přímo katastrofální a je dnes těžko konstatovati, co se bude díti v Plzni, ve které máme dnes 8.600 nezaměstnaných, s jich rodinními příslušníky na 16.000 osob, které nutno podporovati.,(Sen. Černý: Kolik na to platí Plzeň? Jistě že hodně!) Jistě strašné peníze. Připočteme-li k těmto nezaměstnaným a jich rodinným příslušníkům naše přestárlé pracovny, které je rovněž nutno podporovati, vidíme, že se dostáváme do situace, která vyžaduje vážného jednání. K tomu pracovati, jak jsem již řekl, jsou povinni všichni, kdož si přejí, aby bezpečnost, klid a pořádek mohl býti v našem státě zachován. Jde proto o zákonné ustanovení, podle kterého by bylo pamatováno na to, aby výtěžky těžké práce neplynuly pouze do kapes soukromokapitalistických, nýbrž aby byly tvořeny fondy, ze kterých by se pak poskytovaly podpory v době, kdy pracující vrstvy postihuje taková situace, jmou právo praží máme dnes. Musíme se postarati o to, aby zaměstnavatel nemohl vyhodit svého zaměstnance po 20 tileté poctivě konané práci s tím, že mu nabídne 12denní normální mzdu a dále se o něj starati nechce a dává jej k disposici státu, aby se oň staral. Nesmí se trpěti, aby, když zaměstnavatel z různých důvodů nemůže provaz podniku udržeti v chodu, prostě dělnictvo vyházel na ulici a žil pak sánu v soukromí z nahromaděného zisku. Všechny tyto velmi důležité otázky vyžadují rychlého řešení, a proto žádáme, aby povolaní činitelé umožnili rychlé projednání návrhů, které směřují k odstranění dnešní krise a lepšímu zapečení naší budoucnosti.

Jménem západočeských odborových organisací a župního výkonného výboru československé strany nár. socialistické byl jsem požádán, abych zde učinil tento projev. Hospodářská tíseň, zaviněná neschopností kapitalistického systému a prodlužovaná sobectvím representantů kapitalistického světa, vyvrcholuje a její důsledky: bída, hlad a existenční nejistota napínají trpělivost,pracujícího lidu do krajnosti. Zavírání továren a podniků, propouštění dělníků a soukromých zaměstnanců, a provokativní jednání kapitalistů, zvláště těžařů a uhlobaronů na severu, prokazuje nejen bezohlednost a nezájem o stát, ale svým postupem pobuřuje a do nejvyšší míry rozrušuje nervy všech postižených a celé spravedlivé veřejnosti.

Události v uhelné oblasti na severu Čech, střílení do demonstrujících dělníků a povolání vojska proti stávkujícím horníkům, kteří protestují proti bezohlednosti, zvůli a chamtivosti kapitalismu, nesmí se opakovati. Nemůžeme souhlasiti s postupem proti stávkujícím. Žádáme odpovědné činitele úřední a vládní, aby v podobných případech projevena byla rozhodnost a iniciativa která by zabránila zbytečným obětem a která by přesvědčila celou nestrannou veřejnost, že státní moc a administrativa je vždy pohotová hájiti oprávněné nároky sociálně slabých. Zdůrazňujeme: Dělnictvo přináší době i státu ty největší oběti, je ochotno je přinášeti i nadále, ale musí máti záruky, že i ti, kteří z práce dělnictva žijí v blahobytu, přinesou nemenší oběti pro stát a udržení klidu ve státě.

Vyslovujeme sympatie bojujícím horníkům na severu a ujišťujeme je, že československá strana nár.-socialistická na českém západě jejich boj jest ochotna všemi svými silami podporovati. Protestujeme velmi důrazně proti neudržitelnému režimu ve Škodovce, která hodlá znovu propustiti několik tisíc dělníků a úředníků. Pokládáme tento postup za provokaci a dráždění všech, kteří už jsou bez zaměstnaní, i těch, kteří budou tímto způsobem rozmnožovati řady nezaměstnaných v nejbližší době. Považujeme tento postup za nemožný a varujeme před takovýmto řešením krise na účet pracujícího lidu, který své nejlepší síly věnoval podniku. žádáme proto všechny odpovědné činitele ve vládě, a zvláště ministry naší strany, aby svým důsledným a radikálním postupem ve vládě proti lhostejnému a nenasytnému kapitalismu působili k udržení klidu, pokoje a zlepšení hospodářských a sociálních poměrů pracujícího lidu v našem státě.

Žádáme důraznou a rychlou sekvestraci veškerých kapitalistických podniků, které bezohledným postupem podkopávají základy státu a sabotáží v placení daní okrádají republiku o existenční prostředky. Jednejte rychle, jednejte spravedlivě, jinak ztratil by lid důvěru, protože viděl by benevolenci nahoru a bezohlednost dolů!

Dosavadní hospodářská soustava se přežila, zklamala a prokázala svoji neschopnost. Dnešní poměry jsou toho nejlepším dokladem. Považujeme za nutno pracovati všemi silami pro přeměnu dnešního nespravedlivého řádu na řád nový, zaručující spravedlivé hodnocení práce, mír a pořádek. Do boje za tyto ideje!

Prohlašuji, že naše strana a náš senátorský klub je ochoten přiložiti ruku k dílu kdykoliv a s kýmkoliv a starati se spravedlivě o zlepšení našich hospodářských poměrů. (Souhlas.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slov o má pan sen. V o t r u b a.

Sen. Votruba: Slavný senáte! Jménem klubu senátorů národ.-demokratických jsem zmocněn v této debatě k projednávanému předmětu podati toto prohlášení:

Politováníhodné události v severočeské uhelné pánvi ukázaly jasně, že je nutně potřebí toho( Výkřiky sen. Mikulíčka. - -Místopředseda Trčka zvoní.), aby veřejná správa věnovala poměrům tam panujícím svou zvláštní pozornost. Ve vážných chvílích, kdy vnitrní situace státu vyžaduje klidu a pořádku, byla vyvolána bezohledným jednáním některých neodpovědných činitelů zbytečná stávka, které použily živly státu a pořádku nepřející k odsouzeníhodným akcím, při nichž padly za oběť i lidské životy. Litujeme zajisté ztrátu každého lidského života (Výkriky sen. Míkulíčka a Hlávky.), ale nemůžeme při této příležitosti zbaviti se dojmu, že takovýmto truchlivým zjevům nemusilo dojíti, kdyby povolaní činitelé zakročili včas a se vší energií proti všem, kdož zneužili rozechvění hornictva a hnali je proti výkonné moci státní.

Žádáme důrazně, aby pro příště nebyly brány žádné ohledy na živly podvratné a státu nepřátelské( Sen. Mikulíček: A pozavírali se všeci bankovní zloději!), ale žádáme též, aby bezodkladně byly odstraněny příčiny, jež v budoucnu mohly by se státi novým zdrojem škod pro stát a jež zaměstnanému hornictvu žádného prospěchu by nepřinesly. (Výkřiky sen. Hlávky.) Proto musí býti přísně vyšetřeny všechny okolnosti, jež byly vlastní příčinou oněch neblahých událostí, a skuteční vinníci musejí dojíti zaslouženého trestu. Aby pak pro příště byla zjednána lepší základna pro řešení zájmů obecných je potřebí; aby vláda kategoricky trvala na plněni smluv, jež byly uzavřeny při projednávání záboru velkého majetku, též o majetku důlním, v nichž byla vyslovena zásada, že podlé počtu osazenstva. české národnosti bude se říditi též počet českého úřednictva u jednotlivých těžařských společností. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Českého osazenstva je dnes průměrně 55.% ale českého, státu věrného a oddaného úřednictva ani ne 10 proc.,a to ještě na místech podřadných. Tento poměr je nutno v zájmu státu i v zájmu českého hornictva změniti a přizpůsobiti znění uzavřených smluv, nehať to je podle našeho názoru první krok k provedení starého požadavku i naší strany znárodnění dolů. (Výkřik sen. Mikulíčka.)

Rovněž musí vláda nalíti cestu, aby československý, a zvláště český kapitál mohl se uplatniti větší měrou v severočeské uhelné pánvi a státi se protiváhou kapitálu zahraničnímu. Pokud pak týče se nebezpečných rejdů, jež v této oblasti provádějí hakenkrajcleři a komunisté, žádáme, aby všichni veřejní činitelé proti, ním zakročili všemi prostředky, jež dává jim k ruce zákon, neboť jen tímto způsobem uhájen bude klid a pořádek. ale také účelně a vydatně ochráněny budou zájmy pracujícího osazenstva.( Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní:) Dalším řečníkem je pan sen. inž. `V i n t e r. prosím, aby se ujal slova.

Sen. inž. Winter: Slavný senáte! Divoká stávka horníků, jako jeden ze zjevů dnešní hospodářské krise, je mementem, že s dosavadními prostředky na řešení této krise se již nevystačí.

Zdali s hlediska zájmů dělnictva stávka byla taktickou, je jiná otázka. Je velmi snadno podnítiti ke stávce dělníky. kteří již řadu měsíců jsou zaměstnáni jenom dva až tři dny v týdnu, ale je pro zločinem na zájmech dělnictva vyvolávati hornickou stovku na začátku jara, kdy klesá potřeba otopného uhlí, a v době hospodářské krise, kdy průmyslové závody jeden za druhý m omezují anebo vůbec zastavují výrobu, v době kdy na všech dolech jsou nahromaděny velké zásoby uhlí při malém jeho odbytu. (Sen, Johanis: Znalci tvrdí, že je to dohoda komunistů s těžaři!) Ponechávati tyto zásoby na haldách nebo dokonce ještě je zvětšovati na léto, je pro majitele v velmi nepříznivé, jak pro ztrátu úroků, tak i pro nebezpečí samovznícení uhlí. Což je tu více na snadě nežli myšlenka, že hornická stávka v takové chvíli je pro majitele dolů velmi vítanou příležitostí, aby se těchto nevítaných zásob uhlí během stávky velmi výhodně zbavili? (Tak jest!)

Používati však bídy lidu k podobným obchodům není jenom věcí svědomí té či oné politické strany. Vyvolati stávku pro podobné účely, prodlužovati i a nevěděti, co s ní dole. manévrovati masami a hnáti vyhladovělé dělníky proti kordonům policie a četnictva, je již více nežli zločinem jenom politickým. Mrtví horníci, kteří padli v Mostě při srážce s četnictvem, nesmějí se státi vděčn3m objektem agitace nesvědomitých hazardérů. Oni naopak musí se státi krvavou žalobou proti nesvědomitým vůdcům, jejichž celé umění spočívá, v tom, že při každém ohni sociální bídy hledí si přihřáti svoji stydnoucí politickou polívčičku a domnívají se, že ten oheň vzplane hodně vysoko, bude-li zaléván dělnickou krví.

Dnes jsme však již trochu dále, dnes již jsme se přesvědčili, že nemusí vždy býti pravdou, že ten strom musí nést rudý plod, který byl zaléván krví, my jsme měli již příležitost viděti, že takové stromy nenesly plodů rudých, nýbrž že na nich dozrály plody bité. Kdo dnes chce sklízeti rudé plody, ten je dnes nesmí zalévati krví, nýbrž musí je zalévati potem, v první řadě potem vlastním, to jest musí pracovati.

Měli jsme naopak příležitost viděti, že to nebyl komunistický t. zv. ústřední stávkový výbor, nýbrž že to byly socialistické koalované organisace hornické, které pro stávkující docílily přijatelného vyřešení stávky.

Odsuzujeme-li hazardování životy horníků se strany komunistického vedení, nemžeme se spokojiti ani prohlášením pana ministra vnitra, neboť nás nepřesvědčil, že nebylo jiných prostředků k udržení klidu, nežli salvy z četnických pušek. Pan ministr nechce připustiti kerenštiny. Dobrá, my také ne. Ale v jiných státech mají často podobné situace a přece nesahají tak rychle k posledním prostředkŮm. Střelba do dělnických demonstrantů opakuje se v poslední době v ČSR. příliš často, a v žádném případě nenabyli jsme dojmu, že před povelem ke střelbě bylo užito všech jiných prostředků. Ani v posledním případě mosteckém jsme nečetli a neslyšeli, že před povelem ke střelbě bylo dáno výstražné znamení polnicí. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

V prohlášení pana ministra veřejných prací nacházíme některá velmi sympatická slova. Praví-li pan ministr: Je naší povinností brániti v této těžké době hospodářské sociálně slabé, ohlašuje-li oběma sněmovnám Národního shromáždění, že nařídil, že výpovědi na dolech Humboldt a Nelson musí býti odvolána, a že zdůraznil vůči zástupcům ředitelské konference na Ostravsku, že v zájmu klidu musí býti od propouštění horníků po dobu jednání upuštěno,musíme jako socialisté toto prohlášení zástupce vlády jen vítati, poněvadž je důkazem, že vláda ČSR, nestojí již na liberalistickém stanovisku, podle něhož stát do vývoje hospodářského dění,nemá zasahovati.

Vítáme také, že toto prohlášení pana ministra přijala sympaticky všechny koaliční strany, v čemž vidíme potvrzení, že liberalistické učení v této sněmovně nemá již za sebou jediné strany,která by se za ně chtěla bezvýhradně postaviti.

Ovšem nemohu zamlčeti svých obav, že sympatická slova páně ministrova a neznamenají žádného řešení otázky bídy a nouze horníků, že celá akce ministerstva veřejných prací není zamezením, nýbrž jenom oddálením výpovědí, které ať dříve, či později budou opakovány, nenastane-li do té doby podstatné zlepšení celkové hospodářské situace a tím i zlepšení odbytu uhlí.

Akce ministerstva veřejných prací není léčením, nýbrž jenom náplastí na otevřenou ránu,která pod touto náplastí bude hnisati a kvasiti dále na škodu nejen veškerého hornictva, nýbrž i na škodu celého našeho hospodářského života vůbec.

Což pak v době nejvyšší konjunktury hospodářské r. 1929, jaká se jistě tak hned nenavrátí, což pak v té době neměli jsme nezaměstnaných horníků? Měli jsme, je u nás v ČSR., mělo je Německo, mělo je Polsko, a hlavně měla je Anglie. Anglie vůbec

trpí nezaměstnaností horníků nepřetržitě od konce války. (Předseda dr Soukup ujímá se předsednictví.)

Angličtí odboráři se domnívají, že příčinou hornické bídy u nich jsou německé reparace, a proto žádají již po léta zrušení těchto reparací. Bohužel jsou tyto názory anglických odborářů mylné a ani úplné zrušeni německých reparací nepřineslo by plnou zaměstnanost anglickým dolům.

Během války a v prvních letech poválečných nastala ve spotřebě uhlí veliká změna. Státy, které samy uhlí nemalí a musí je dovážeti: Švýcary, Itálie, Švédsko, které za války trpěly nedostatkem uhlí, poněvadž jim válčící státy žádného uhlí nedodávaly,a jež musí za uhlí platiti velké obnosy do ciziny, snaží se měrou co největší využíti svých bohatých vodních sil, jednak aby se staly od ciziny neodvislými, jednak aby zlepšily svoji obchodní bilanci. Tato tendence - využíti vodních sil co nejintensivněji - projevuje se však i ve státech, které mají svoje vlastní uhlí: jižní Francie,jižní Německo a konečně i naše republika budují vodní centrály - a každá taková centrála znamená nezaměstnanost několika desítek horníků.

Vedle toho každý průmyslový závod v ostré konkurenci snaží se snížiti svoje výrobní náklady, a ty lze velmi podstatně snížiti modernisováním kotelen. Tepelná technika učinila za války a hlavně po ní veliký pokrok a docílila velikých úspor na uhlí jednak tím, že je tepelné energie mnohem dokonaleji využito, jednak tím, že umožnila také spalování mouru a krupice, které byly dříve jako nezužitkovatelné odpadky házeny na haldy. Každé nové topeniště, které znamená velkou úsporu národohospodářskou, připraví však o zaměstnání další desítky horníků.

Nejde tu o nějaký zjev specificky československý, je to zjev světový: v roce 1931 klesla těžba uhlí kamenného ve světovém průměru o 13 %. V Německu klesla a 16%, ve Spojených státech o 17 proc, ve Francii o 7 %, v Anglii o 10 %, u nás o 8 %. Těžba uhlí hnědého klesla ve světovém průměru o 9 %, v Německu o 8.9 % , u nás o 6.4 %. Vidíme tedy, že v Německu klesla těžba více nežli v Anglii a že ani placení separací nepomohlo. Se stanoviska národohospodářského měli bychom vítati každé zdokonalení ve využití uhlí. Až dosud je tepelné energie v něm obsažené využito zcela nepatrně a největší část její utíká komínem do vzduchu. Vůbec je spalování nejméně racionelním využitím uhlí. A uhlím by mělo býti hospodařeno velmi opatrně jako s velmi cennou surovinou chemického průmyslu, zvláště u nás, poněvadž naše uhelné bohatství je dosti nepatrné.

Ano, mělo by býti hospodařeno. Ale co si potom počneme s tisíci horníků, kteří přijdou o zaměstnání? A. tyto tisíce jsou Ještě zvyšovány dalšími tisíci těch, kteří přicházejí o zaměstnání racionalisací uhelného průmyslu samotného. Nebudu se racionalisací uhelného průmyslu podrobně zabývati,poněvadž to učinil velmi obšírně kol. K o u k a.l.

Částečným řešením této otázky bude hledati náhradní zaměstnání pro tyto vyřazené horníky. To se.nabízí přímo na dolech rekultivací poddolovaného území a jeho kolonisací, kde část trvale vyřazených horníků by mohla býti trvale zaměstnána.

Jiné možnosti jsou v cenách uhlí a v železničních tarifech. Je záhadno, jak je možno, že vídeňská plynárna, která zpracovává uhlí polské a ostravské, může prodávati plyn za ceny nižší, nežli naše nejmoderněji zařízené plynárny v Praze a v Plzni. Rozdíl cen nemůže býti jinde nežli v ceně uhlí. Kdyby u nás bylo možno ceny plynu podstatně snížiti, rozšířil aby se jistě jeho konsum a tím by stoupla spotřeba uhlí.

Velkým činitelem v těžbě uhelné jsou naše dráhy, jednak jako konsument, jednak jako dovozce. Spotřeba uhlí na drahách ovšem klesá s klesajícím provazem, škodí tedy nezřízená konkurence. automobilová nejen drahám, nýbrž nepřímo i hornictvu. Jako dovozce. by dráhy mohly zachrániti mnohou zásilku úpravou tarifů. Elektrisací drah rakouských a švýcarských ztratily naše doly velké dodávky pro tyto dráhy. Poklekem anglické libry nastalo však nebezpečí, že anglické uhlí vnikající do Rakouska přes Terst vytlačí naše uhlí i zde ze zbytku konsumu. Tu bylo po

vinností našich drah, aby pomohly našemu uhlí takto handikapovanému.

Ale povinností našich drah by bylo pomáhati nejen při dodávkách zahraničních, nýbrž i při našich domácích. Náš západočeský a jihočeský průmysl, příliš vzdálený od ostravských koksoven i hnědouhelných dolů, potřebují ve svém těžkém boji o život tarifních úlev pro dopravu hnědého uhlí a koksu. Bohužel jeho žádosti a upozorňování na těžkou situaci a akutní nebezpečí zůstaly úplně nepovšimnutý. Zdá se, že nyní proniká již v ministerstvu železnic přesvědčení, že je potřebí pro český jih a západ něco učiniti, ale toto poznání přichází bohužel již pozdě, přichází v době, kdy většina průmyslových závodů již zanikla. Je to na nenahraditelnou škodu postižených krajů a měst jmenuji jenom Klatovy, Domažlice, Čes. Budějovice --je to na škodu horníků, kteří ztratili zaměstnání, je to na škodu samotné dráhy, která ztratila nejen dovoz koksu a uhlí, nýbrž i všechny dovozy zrušených závodů vůbec.

Naznačenými opatřeními bylo by možno zaměstnati znovu mnoho horníků, nebyla by jimi však odstraněna hlavní příčina

nezaměstnanosti. Tou hlavní příčinou je změna struktury hospodářského života.

A proti té nepomůže rozkaz pana ministra, že výpovědi na dolech Humboldt a Nelson musí býti odvolány. Proti té nepomůže natrvalo ani obětavost horníků, kteří samí nabízejí střídavé zaměstnání.

Účinnějším prostředkem je tu návrh, který ve sněmovně poslanecké podal klub strany sociálně-demokratické a který žádá vyvlastnění dolů i s vedlejšími podniky, které uhlí zpracovávají, jako koksovny, briketárny nebo závody pro získávání vedlejších výrobků z koksu, dále pak vyvlastnění všech důlních propůjček a měr, ať se nalézají v provozu, nebo jsou dosud nevyužity.

Vím,že ani ve státních dolech život horníků není ideální; vím, že ani zestátnění všech dolů a jejich vedlejších podnik$ neznamená úplné sanace poměrů, ale zisky ze státního regálu zůstanou alespoň státu, kterému jinak z provozu dolů zůstávají jenom břemena, kdežto zisky a všechny výhody ponechává si soukromý kapitál, kterému dolové míry byly propůjčeny.

Poměr vyplacených mezd a zisků z podniků důlních, nedávno uveřejněný, je přímo urážlivý. Položka zisků stoupá, zatím ca položka mezd klesá, a počet nezaměstnaných horníků rok od roku stoupá. Důsledky racionalisace v hornictví jeví se v těch číslicích zcela markantně.

To však není účelem techniky, aby svým zdokonalováním umožňovala kapitálu jako jedné složce hospodářského života, aby on jediný ze zdokonalené techniky měl prospěch, kdežto ostatní složky: práce a konsum vyšly na prázdno, práce pak dokonce aby ještě ztrácela.

Co je zneužívání techniky, jakého společnost ve vlastním zájmu nesmí a ne může trpěti.

Jsem dalek toho, abych chtěl apelovati na city této společnosti, které její vlastní básník Vrchlický vytýká:

Vše maska barbarství, jež stále v tobě

žije

a snílky oslní na malou vteřinu,

co všecka věda tvá i všecka poesie,

když nenasytil jsi ni vlastní chudinu?

Já nejsem ani takovým snílkem, který by byl na vteřinu oslněn, ale pravím jako technik, že je ve vlastním zájmu společnosti, aby netrpěla zneužívaní techniky pro sobecké účely kapitálu.

Nějakými akcemi filantropickými bude snad zmírněna bída několika desítek trpících, ale ta veliká masa nezaměstnaných bude trpěti dále. A pak - dělníci nechtějí ani podpory veřejnosti, ani podpory soukromé, oni chtějí práci. Ty desetitisíce nezaměstnaných horníků, textilníků, kovodělníků nechtějí žádné milosti, oni uplatňují svoje právo na práci.

Horníci severočeští, horníci ostravští, horníci západočeští a kladenští, horníci vestfálští a angličtí, ti všichni, kteří nyní bez rozdílu národnosti stelně trpí neuspořádanými poměry hospodářskými, ti všichni malí právo žádati, aby již byla provedena trvalá náprava v hornictví.

Trvalou nápravu v hornictví může však přivoditi jedině oživení celého hospodářského života nejen u nás, nýbrž na celé zeměkouli. Toto oživení je možno, budou-li do řad konsumentů zařazeny zase desítky milionů lidí, kteří jako nezaměstnaní byli ze řad konsumentů vyřazeni, vyřazeni především proto, že jejich místo ve výrobě zaujal stroj.

Bylo by přímo sebevraždou, kdyby společnost měla klidně přihlížeti k tomu, jak prospěch z technického pokroku jest eskomptován jedině kapitálem jako majitelem výrobních prostředků. Kdyby se tak mělo díti i nadále, bude se kruh majitelů výrobních prostředků zužovati stále víc a více, až by se na konec několik šťastných jednotlivců stalo vládci celého světa s takovou mocí, o jaké se ani Napoleonovi nezdálo.

Stín Čapkovských robotů padá tu na celou společnost, i na ty její vládce, kteří se na konec sami stanou obětí kapitálu. Nebylo by rozumné, kdyby případ Ivara Kreugera nedonutil i je k přemýšlení a neotevřel jim oči. Zůstanou-li i nyní slepí a hluší ke znamením doby, pak jest už jisto, že bohové je chtějí zahubit.

Pro nás socialisty je věc jasná: V událostech dneška vidíme obdobu událostí před velkou revolucí francouzskou, kdy nové tkací stroje vyvolaly velkou nezaměstnanost. Textilní dělníci se tehdy bouřili a rozbíjeli stroje. Tehdy byla technika také obviňována, že připravuje dělníky o práci a živobytí. Viděli jsme však, ze textilní průmysl nejen že zaměstnal všechny bývalé textilní dělníky, nýbrž že za posledních 150 roků zaměstnal miliony dalších dělníků. Proč? Proto, že Velká revoluce francouzská rozbila starou společnost feudálně-absolutistickou, která se ocitla v rozporu s novými výrobními prostředky, a na její místo osadila novou společnost, kapitalistickou, jejíž vlastnické poměry byly v souladu s novými hmotnými výrobními silami.

V takové době žijeme i my dnes. Žijeme v době, o které praví Marx: Na jistém stupni svého vývoje ocitnou se hmotné výrobní síly společnosti v rozporu s existujícími výrobními poměry, čili s vlastnickými poměry, ve kterých se až dosud byly pohybovaly. Z vývojových forem sil výrobních zvrátí se tyto poměry v jejich pouta. Tu pak nadejde období sociální revoluce.«

Technika třicátých let 20. století přerostla již vlastnické poměry kapitalistické společnosti, které byly docela vhodné pro techniku století 19. Je tedy na čase, aby byly vyvozeny potřebné důsledky z tohoto poznání a aby vlastnické poměry byl přizpůsobeny hmotným výrobním silám, kterým za dnešního stavu technik odpovídá jedině společnost socialistická.

Pak bude rázem rozřešena nejenom krise průmyslu hornického, nýbrž i krise našeho a světového hospodářského života vůbec. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen: dr R e y l. '

Sen. dr Reyl: Slavný senáte i Stávka horníků v mosteckém revíru a na Ostravsku je dokladem, že liberální kapitalistické hospodářství nepřináší lidstvu požehnání, nýbrž je zřídlem sociálních. poruch, které těžce ohrožují klid a soužití společnosti lidské. Liberalismus snížil lidskou práci na úroveň hmotného zboží, o jehož ceně rozhoduje nabídka a poptávka jako při jiném předmětu trhovém. A to ještě se kapitalismus domnívá, že je oprávněn libovolně pracovní poměr zrušiti, i když z toho plyne zničení dělníkovy existence. Zdánlivě platí pro zaměstnavatele i dělníka stejné právo svobodné volby při uzavření pracovního a mezdního poměru, což je značným pokrokem proti nucené práci bývalých otroků a nevolníků. Avšak ve skutečnosti je tato pracovna svoboda čistě jenom právním poměrem, jehož dělník zřídka kdy může náležitě využitkovati, jako je to možno zaměstnavateli. Podnikatel je v daleko lepší výhodě při uzavírání pracovní smlouvy než dělník.

Podnikatel může i tehdy, když pracovní smlouvy s dělníkem neuzavřel, žiti ze svého jmění nebo pracovati bez dělníka. Dělník však, nemaje jiného majetku, leč svou pracovní sílu, může ji jen tehdy uplatniti, když nalezne podnikatele, Jenž mu poskytne ku práci nutné pracovní prostředky. Nedojde-li k pracovní smlouvě, nemůže dělník své pracovní síly zpeněžiti a tak propadá bídě, připadaje za obtíž veřejné dobročinnosti. Hromadná pak nezaměstnanost dělnictva porušuje sociální rovnováhu a tím se stává záležitostí veřejnoprávní. Přes všecku pronášenou svobodu pracuje dělník vždycky v nevýhodě vůči podnikateli a jeho nepříznivé postavení zhoršuje celá řada nepříznivých okolností. Půjčuje-li kapitalista své peníze, nebo prodává-li zboží, dotýká se toto smluvní jednání jenom jeho majetku, kdežto jeho osoba zůstává úplně nedotčena a svobodna. Když však dělník pronajal svou pracovní sílu podnikateli, ztrácí pro tuto dobu pracovního smluvního poměru do jisté míry svou osobní svobodu, protože se musí podrobiti pracovním podmínkám, které podnikatel sám určuje. A čím nepříznivější je postavení dělníkovo, tím méně může se brániti proti škodlivým pracovním poměrům, které jeho zdraví,aneb docela život ohrožují, jak tomu je při práci v dolech.

Pracovní smlouva vyžaduje pro svůj veřejnoprávní ráz pozornosti státní správy. Je nutno zaujmouti správné hledisko k ocenění mezdního poměru,jenž je snižován stoupenci liberalismu na záležitost čistě soukromoobchodní, kdežto opět hlasateli socialismu je naprosto odsuzován jako vykořisťující prostředek. Smlouva mezní je však podle zákona přirozeného netoliko dovolena, ale v některém případě přímo přikázána a nutná. Člověk má jistě přirozené právo na své síly duševní i tělesné, a proto smí podle práva sebeurčení své síly nabídnouti ve službu jiného k mravně dovoleným účelům. Je to hrubým porušením práva sebeurčení, když se někdo násilím snaží dělníkovi brániti ve výkonu práce nezbytné k zachování životní existence. Právo pracovati v námezdním poměru stará se však přímo mravní povinnosti, když člověk nemá dostatek vlastních prostředků k zachování své vlastní a své rodinné existence. V takovém případě není to jen právem, ale přímo povinností, aby člověk své pracovní síly nabídl jinému, a výtěžkem námezdní práce životní existenci udržoval. ruino zamítnouti liberální názor, že mzda má se stanoviti jenom nabídkou a poptávkou, takže by byla úplně spravedlivou ta mzda, která v některém kraji jest obvyklá. Práce lidská není pouhým zbožím, nýbrž je výkonem lidské osoby, a proto musí býti více ceněna nežli výkon stroje. Práce lidská nemůže býti srovnávána se zbožím; protože postrádá té pohyblivosti jako zboží. Dělník nemůže vyhledávati tak snadno pro svou práci nejlepší trh jako majitel zboží, ani nemůže dělník vzorky své pracovní síly nabízeti na burse jako majitel továrního skladu. Z těchto důvodů platí jiné zásady k určování mzdy nežli k určení ceny zboží. Jakkoliv je velmi nesnadno stanoviti přesně jednotnou výši spravedlivé mzdy, přece neschází naprosto měřítko, jehož lze při posouzení spravedlivé mzdy použíti. Dlužno říditi se zásadou: Dělníkovi musí býti mzdou nahrazeno všechno, co svou prací ve prospěch zaměstnavatele vydal.

Vezmeme-li v úvahu svrchu uvedenou zásadu při pracovním poměru a chceme-li stanoviti přiměřenou náhradní mzdu, vypočítáme místní ceny potravin, obydlí, oděvu, počet prázdných dnu v jisté krajině obvyklých, vyšetříme dobu přípravy na pracovní výkon a souhrn těchto jednotek životních potřebuje základní výši mzdy, k níž dlužno připočítati pojistné pro případ nemoci. úrazu a invalidity,podle toho, jak v některých krajinách ceny životních potřeb stoupají, mění se ovšem také výška mzdy, která se může nazvati jen tehdy spravedlivou, když dostačí nejen dělníkovi, nýbrž i jeho rodině k slušnému životu. Proto rodinám dělnickým měla by se mzda přiměřeně zvyšovati v poměru k počtů dětí.

Ve kterých krajinách podle úředního šetření nedostává, se domácnosti dělníkově několik set ročně na nejnutnější potřeby, není mzda spravedlivá a veřejná moc je povinna zakročiti proti zřejmému vydírání dělného lidu, protože nedostatek životních potřeb degeneruje celé rodiny a ničí populaci státu. Tím více je zavržení hodno, když zaměstnavatelé, kteří z práce dělnictva zbohatli, v době poklesu odbytu zboží propouštějí hromadně celé stovky dělníku a vystavují je tím i jejich rodiny hladu a zoufalství, jak se Právě stalo letošního roku v mosteckém uhelném revíru a na Ostravsku.

Bezcitní kapitalisté nesmějí zapomenouti, že vlastnické právo jejich dolů je sice právem vysokým, ale není právem vůbec nejvyšším. Přirozená osobní práva, na život a životní prostředky stojí výše nežli právo vlastnické, takže v krajní nouzi větné právo majetkové musí ustoupiti osobnímu právu existenci. V krajní nouzi má stát nejen právo, nýbrž i povinnost, aby majetné vrstvy nutil ku placení sociální daně, ať se to již jmenuje jakkoliv, jak to jednotlivcům ukládá zákon lásky. Vlastnické právo není absolutním, není vlastním životním cílem, jak mylně se domnívá kapitalismus, nýbrž jest jenom prostředkem a má sociální povinnosti. Nesmí sloužiti jenom mamonářství a zneužívání majetku, nýbrž k slušnému osobnímu i stavovskému živobytí.

Povšimneme-li si v konkrétním případě rozsáhlé stávky horníků na mosteckém revír, vidíme, že majitelé dolů i po hrůzné katastrofě na dole Kohinoor při níž zahynulo 8 horníků, neostýchali se propustiti několik set dělníků z práce, což ovšem vyvolalo v řadách dělnictva oprávněné rozhořčení a bylo příčinou veliké stávky. Stávka vypukla 22. března 1932 a ministerstvo veřejných prací zahájilo již další den příslušné,jednání k zažehnání stávky. Ministr veřejných prací inž: D o s t á l e k nařídil těžařům, aby daná výpověď horníků byla odvolána. Ježto ředitel Locker, plnomocník majitele dolů Petschka,odjel do Italie, nebylo možno nařízení ministerstva veřejných prací dříve uskutečniti, než teprve 30. března, kdy se zmíněný ředitel vrátil z výletu z Italie.

Až do 30. břevna trvaly koalované svazy hornictva pouze na odvolání výpovědi hornictva a teprve po tomto dni přišly se zvláštními požadavky, které však nebyly jednotné.

Řádně formulované požadavky předložily koalované svazy teprve 12. dubna a ihned dalšího dne bylo za osobní účasti ministra veřejných prací zahájeno o něm jednání. Dne 14. dubna bylo docíleno shody mezi nástupci koalovaných svazů a zástupců těžarů.

Z tohoto krátkého přehledu o této stávce je zřejmo, že,ministr veřejných prací inž. D o s t á l e k vykonal vše ve své působnosti, aby byly sjednány předpoklady pro ukončení stávky. Proto přijímáme s povděkem prohlášení ministrova o podniknutých krocích k ukončení stávky ku prospěchu hornictva a k obnovení klidu ve státě a budeme pro jeho schválení hlasovati. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Řečnická listina je vyčerpána, rozprava je skončena. Podle §u 65 jedn. řádu je nám tuto rozpravu zakončiti hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení ministra veřejných prací, čili nic; senát může se však usnésti, že hlasování odkládá.

Návrh na odklad mně podán nebyl, budeme proto hlasovati ve věci samé.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo souhlasí s prohlášením ministra veř. prací, nechť zvedne ruku.(Děje se.)

To je většina.Prohlášení ministra veř. prací se schvaluje.

Navrhuji nyní slavnému senátu, aby další předmět pořadu jednání, a to výborová zpráva (tisk 747) byla přesunuta na místo poslední.

Námitek není. (Nebylo.) Návrh ten se tím schvaluje.

Provedeme proto nyní ještě v této schůzi volbu, která je na pořadu jako odst. 4.:

3. Volba výboru inkompatibilitního.

Stala se dohoda, aby byla volba provedena ve smyslu §u 11 zákona čís. 144/1924 z plena. (Námitek nebylo.) Námitek není.

Žádám tajemníka senátu, aby přečetl jména kandidátů.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Č l e n (I. náhradník, II. náhradník)

1. Inž. dr B o t t o (Danko, dr Bačinský, 2. K r o i h e r (Stržil, Dresler), 3. S á b l í k (Foit, Fr. Novák, rep.), 4. dr W i t t (dr Farkas, Časný), 5. Ant. N o v á k (Kříž, Pocisk), 6. dr V e s e l ý (Šťastný, dr Milota), 7. P i c h l (Berkovec, Merta), 8. N e d v ě d (Pilz, Douda), 9. M i k u l í č e k (Stejskalová, Mezó), 10. F r. N o v á k,(J. Krejčí, Šachl), 11. N i e s s n e r (dr Holitscher, Reyzl), 12. Ad. S c h o l z (Lippert, Lichtneckert), 1. V o l k o (Hancko, Janček), 14. dr K a r a s (dr Fáček, inž. Havlín), 15. dr S z i l a s s y (Bohm, Tichi), l6. S 1 á m a (Kotrba, Pastyřík), 17. dr H i l g e n r e i n e r (Stolberg, Bohr).

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s volbou těchto navržených kandidátů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Jmenovaní jsou zvoleni za členy,po případě za první a druhé náhradníky výboru o neslučitelnosti.

P ř e r u š u j i další projednávání pořadu.

Oznamuji, že

do výboru t e c h n i c k o - d o p r a v n í h o nastupuje za sen. P i v k o sen.Š e l m e c.

Navrhuji,.aby se příští schůze senátu konala ve středu dne 20. dubna 1932 o 10. hodině s

pořadem:

1. Zprána I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 7l6) o vládním návrhu zákona, kterým jednak doplňují se a mění zákony: ze dne 9. října 1924, č. 237 Sb. z. a n., kterým se zřizuje zvláštní fond pro zmírnění ztrát, povstalých z poválečných poměrů, ze dne 10. října 1924, č. 238 Sb. z. a n., kterým se zřizuje všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé, a ze dne 10. října 1924. č. 239 Sb. z. a n., o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů, jednak upravují se některé poměry peněžních ústavů a jiných peněžních podniků a akciových společností. Tisk 723.

2. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk.687),kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná dne 1. prosince 1931 v Paříži a uvedená v prozatímní platnost vládní hláškou ze dne 9. ledna, 1932, čís. 6. z.a.n. Tisk 707.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není. není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 19 hod. 10 min.