Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr Heller (pokračuje):... že těchto smutných poměrů používáte, abyste z toho vytloukali kapitál pro svou politickou stranu, kdežto my ve svém postavení ve vládě všemožně se namáháme zlepšiti tyto smutné poměry. To je rozdíl mezi vámi a námi.

Pánové, má slova neobracejí se přece k pánům, kteří nechtějí tyto věci viděti, jakými jsou nýbrž moje výstraha obrací se k vám. Podívejte se přece jednou na poměry, jaké jsou! Připouštím, že zemědělství má příčinu ke stížnostem, ale nemůžete přece poměry v zemědělství srovnávati s poměry v našem průmyslovém uzemí, v nejdražším uzemí republiky, kde za každou potravinu musíme platiti dvojnásob a trojnásob tolik, co platíte ve středu země nebo v jižních Čechách, takže tito lidé s 10 a 20 Kč týdně absolutně žíti nemohou. Tu má stát, veškerenstvo povinnost, zlepšiti tyto požitky, Zde nepomáhá jiné opatření nežli zvýšení podpor pro nezaměstnané. (Sen. Haken: Zrušte gentský systém!) Gentský systém nyní v době křiče odstraniti nelze. Gentský systém není také žádnou překážkou, aby odborově neorganisovaní dělníci nedostávali více nežli dosud. Otázka gentskébo systému není vůbec v žádné souvislosti s touto otázkou a je důkazem vaší demagogie (Obrácen k sen. Hakenovi.), když nyní zase najednou vtahujete gentský systém do debaty.

Podívejte se na poměry, také jsou! Naše obyvatelstvo v severních Čechách je blízko smrti hladem. Na hranicích severních Čech žije 150.000 nezaměstnaných lidí, s rodinami více než půl milionu lidí, ze kterých jen nepatrná část bere podporu od organizace, kdežto převážná většina dnes je poukázána již jen na 10 a 20 Kč.To je nemožné, to je nesnesitelné! Žádáme s veškerou rozhodností, aby návrh ministra sociální péče o nouzovém fondu byl co nejrýchleji uskutečněn. Jednání táhneme od října a listopadu. Ztrácíme trpělivost pro vyjednávání, musíme jednou dosáhnouti zlepšení požitků. Co pak myslíte, že je bez otřesů, bez těžkého krveprolévání možno, přežíti ještě takovou zimu, ještě horší zimu, nežli byla letos, ježto nepatrné příspěvky, které naší nezaměstnaní mohli dostávati ještě s jiné strany, dnes následkem úplného vyčerpání obcí a okresů úplně přestaly? Sanujte problém nezaměstnanosti, to je důležitější nežli sanování bank! (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má paní sen. H a j n í k o v á.

Sen. Hajníková: Dnes vedla se zde debata o doplňování a měnění zákona, týkajícího se peněžnictví. Kdyby komunisté ve svém. tisku napsali pravdu o příčinách tohoto doplňování a měnění zákona, jak se dělnictvo na ty příčiny dívá, byla by nám všechna pojednání zabavena.

V komunistickém tisku jsou dělány stále nehoráznější škrty. Bylo mi uloženo vedením komunistické strany, abych ukázala na nemožnou konfiskační praksi.

Tak v »Rozsévačce čís. 15 ze dne 13. dubna 1932 byla konfiskována tato stať: Radostné vzrušení netrvalo dlouho. To jde jen o přípravu k válce. Podobné dotazníky již vyplňovaly všechny závody. Kolik metrů vojenské látky muže utkati brněnská textilka? Kolik gázmasek se udělá denně u firmy Horák v Praze? Jak bude moci pražská a bratislavská Gumovka zvýšiti výrobu? Již dnes se dělají ve zvýšeném množství celkem nevinné kovové knoflíky k vojenským, kabátům.

Textilky, kde se tkají hedvábné látky, plátna, zipsy a štofy, se během jednoho dne zrnem na válečnou výrobu, změní se barva outku i osnovy a na všech válcích se bude pohybovati žlutozelené sukno. Zase budou,v pletárnách růst tucty kole-nic a teplých rukavic pro naše bratry, syny a otce, kteří v době nezaměstnání chodili v roztrhaných nohavicích a s děravými lokty u kabátů. Z těch, pro které nebylo jiného jména než vyžírači, lenoši a povaleči, stanou se milí ochránci vlasti a našich životů.

Panička která neměla pro nezaměstnaného dělníka a jeho rodinu nic jiného než opovržlivý úsměv, ponese na nádraží »milým vojákům« balíček čokolády, pastu a kartáček na zuby.

Dělnice, kterých si kapitalističtí podnikatelé vážili jen jako levné pracovní síly, budou ne najímány, ale přímo komandovány do závodů pro válečný materiál a budou jako za poslední světové války pracovati pod dozorem a vojenským kverem, budou nuceny pracovati na arsenále nových zbraní.

Ruce ženy, jako dělnice, které dnes pracují na konservových krabicích, ty které je plní, budou spolupracovati na přípravě příští války. Dělnice dostanou práci, kterou nyní marně hledají za cenu krvavého vraždění, za cenu zničení milionů životů. Již dnes je konjunktura jediné ve válečném průmyslu. Dělají se děla, mašinkvery a ostatní válečný materiál, jímž se zásobuje celý východ proti SSSR.

Vy, dělnice, z kovozávodů, z Kolbenky, plzeňské Škodovky, od Paulusů, dělnice z Gumovky, od Horáků, textilačky a dělnice z kožedělného průmyslu, bojujte za chleba a práci, proti snížení mezd a propouštění, ale bojujte také současně proti práci, která vám má býti opatřena za cenu vzplanutí nového válečného požáru. Nechceme válek, chceme mír, chleba a práci po vzoru Sovětského svazu. Továrny do rukou dělníků a půdu do rukou rolníků.

V dalším čísle »Rozsévačky« — je to číslo 16 z 20. dubna 1932 — byly zabaveny věty: »Denně byly demonstrace na ulicích, v jejichž čele stály dělnice, které se hrdinně bránily proti (Další část větu byla usnesením předsednictva, senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) bránila demonstrantům v pochodu do města.« (Sen. Haken: Tedy prosté konstatování skutečnosti!) — »o terorem zaměstnavatelů (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. rádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy) se sjednocené dělnictvo brzy vypořádá .

Dále konfiskována povídka o ženě, která se těšila na 5 svých dětí. Když však její muž byl bez práce a ona otěhotněla, sešla se se svou kamarádkou a té říká — odtud je to zabaveno: Máňo, poraď — jsem v tom ! Vykulila jsem oči. Hanka pláče, protože je těhotná? Nemohla jsem prostě pochopiti, že ona, ona může něco takového říci: »Máňo — nemůžu si to nechat.«

Dále je zabaveno: »V prvé řadě jsou stávkokazi, se kterými se musí jednati (Další část věty bula usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Nikdo se nesmí odvážiti nakládati stávkokazecké uhlí.« — No, samozřejmě, když budou stávkokazi, bude i uhlí, a toho nesmí být, abychom vyhráli. Když budou míti čím topiti, tak to prohrajeme.

»Četníci pochopili a usmívají se na babku přátelsky.«

To jsou tedy stati, které byly zabaveny ve dvou posledních číslech »Rozsévačky«.

Dále byla jsem pověřena vedením naší. strany, abych přednesla toto:

Pan ministr Dostále k a všichni pánové, kteří se zúčastnili debaty o jeho prohlášení týkajícího se stávky, přiznali, že horníci v důsledku snížení mezd a vysazování z práce jsou v zoufalé situaci. Všichni podtrhovali, že uhlobaroni vydělávají neprávem ohromné sumy peněz, že by mohli horníkům upraviti mzdy tak, aby stačily ke slušnému živobytí hornických rodin, ale že se nechtějí svých stamilionových zisků vzdáti. Zde s této tribuny to byla slova a horníci řeknou, že slova demagogická. Oni již takovým slovům rozumějí, oni tu svoji zoufalou situaci znají sami a oni si ji také sami dovedou změniti.

Uhlobaroni si vypracovali plán: propustiti tisíce horníků, zbývajícím snížiti mzdy, svůj zisk zvýšiti o několik set milionů Kč a tím zoufalou situaci horníků, o které jste zde všichni mluvili, strašlivě zhoršiti.

Také horníci si vypracovali plán: »Ani muže ze závodu, ani haléře ze mzdy! Jednotnou stávkou k vítězství!« — a svůj lán počali prosazovati. Stoupli do stávky jednotně. Ať kdokoli říká, že stávka byla divoká, nepřipravená, fakt je, že horníci ve všech uhelných revírech pochopili, že jedině oni sami mohou bojen svoji zoufalou situaci změniti a že máj si své boje vésti sami. Celá proletářská veřejnost spravedlivý boj horníků uznává a podporuje jej morálně i hmotně. Uhlobaroni viděli, že horníky nevyhladověj a podnikli různé jiné útoky na stávku jící. Nejdříve hleděli hrozbami propněte ním z práce donutiti stávkující k nastoupění práce. Když viděli, že horníci jsou odhodláni stávkovati až do vítězství, obrátili se o pomoc k vládě a vláda ochotně pomohla a pomáhá. Nebudu mluviti o regimentech četníků a vojáků na severu, ale zmíním se o praksi četnictva v menším revíru, kde stávka zásluhou četnictva byla po týdenním trvání ne sice zlomena, ale pouze přerušena. Je to revír kladenský. Tam si počínalo četnictvo, zvláště v některých obcích, přímo nepříčetně. Nejdivočeji z celého revíru počínalo si četnictvo motyčínské. Ti lidé po celou dobu stávky buď zapomněli, že jsou lidmi, anebo nepovažovali stávkující horníky, jich ženy, a vůbec dělnictvo za lidi. Mnoho by se dalo vyprávěti o tom, jak někteří četníci, povzbuzeni pitím rumu. >pracovali«. Vyšli-li stávkující a jich ženy na ulici a klidně čekali, až půjdou dělníci do práce, aby se na vlastní oči přesvědčili, kolik stávkokazů podařilo se uhlobaronům získati, přiběhli četníci a bili do zástupů obušky a pažbami, hlava nehlava. Bodákové útoky byly na denním pořádku. Při jednom takovém útoku byla u dolu Max zraněna dělnice těžce, byla byla jí probodnuta dolejší část obličeje, Kleinova ze Pcher. matka 6 dětí. Ale nebudu mluviti o tom. jak (Další slova byla usnesením předsednictva, senátu N. S. R. Čs. ze dne 20, dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) bylo postupováno četnictvem proti dělnictvu stojícímu v hloučcích. Ukáži na příkladech konkrétních, kde byli bez nejmenší příčiny zbití, surově zbiti lidé, téměř u svých bytů.

Tak Václav Muller, člen obecního zastupitelstva obce Hnidous, živitel 6členné rodiny, vypráví: Byl jsem od svého bytu v pondělí dne 4. dubna ráno ve 4 hodiny vzdálen asi 30 kroků. Tam jsem byl obklopen několika četníky. Četníkem Karlíkem byl jsem bit obuškem přes hlavu a pažbami pušek druhých Četníků přes noky. Je přirozeno, že ranami byl jsem sražen k zemi. Když jsem vstával, bili mne obušky přes záda. Druhého dne se rozšířila zpráva, že více než jedna polovina horníků pracuje. Protože byl nám znemožněn vstup na závod, abychom se přesvědčili o pravdivosti zprávy, dohodl jsem se se ženou, že ve středu půjdu pracovati. Šel jsem tedy ve středu ráno k dolu Ronna na ranní směnu. Na silnici potkalo mne 8 četníků, mezi nimi četník Draha a Vokurka. Jeden z cizích volal na místního četníka: Je to ten, koho honíte? Po kladné odpovědi hnali mne domů. Osm po zuby ozbrojených na jednoho bezbranného. Jaké to hrdinství! Při tom ukazuje modřiny na nohou a zádech. Každý laik pozná, že rány pocházejí od obušků.

Horník Křížek Josef vypráví: V pondělí 4. dubna ráno šli horníci Křížek Josef, člen závodní rady dolu Ronna a člen obecní rady a zastupitelstva obce Hnidous, a horník Kuška Josef k dolu Ronna, kde oba pracují. Na silnici potkalo je 6 četníků. Beze slova chytili dva četníci jmenované horníky za kabáty na prsou a Křížek byl obuškem bit přes nohy, Kuška též obuškem přes ramena a záda.

Drmla Josef, člen závodní rady dolu Mayrau, člen obecního zastupitelstva obce Motyčína, stál blíže svého domy proto, aby viděl, kolik dělníků půjde do práce. K vůli jasnosti je potřebí říci, že kolem jeho domu horníci na závod nechodí, nýbrž pěšinou, kterou od domu Drmly dělí kus pole a dům. Tedy nijakým způsobem nebyl by jmenovaný přišel do styku se stávkokazy. Chtěl je ze vzdálenosti počítati. Ale přišli četníci a tak slušně jej poslali domů, že na jeho nohách zůstala jedna veliká a mnoho menších modřin.

Truhlář Stána Opit, jehož otec ve stávce jako nepostradatelný pracoval, vypráví: Šel jsem v 10 hodin večer naproti svému otci k dolu Mayrau v obavě, aby se mu na cestě nic nepříjemného nepřihodilo. Na cestě byl chycen četníky a odveden na četnickou stanici v Motyčíně. Bylo prý mu kladeno za vínu, že házel kamením na nějaké auto. V kladenském revíru totiž byli do závodu přiváženi a ze závodu odváženi stávkokazové v autech. K ochraně třeba jen jediného stávkokaze byly posílány celé-čety četnictva. Četníci vynucovali na něm přiznání. Protože mladý Opit nebyl si nějaké viny vědom,nemohl se tudíž k žádnému činu přiznati. Aby tedy přiznání bylo vynuceno, byl tento mladý dělník četníky surově do krvavá zbit. Zkrvácený kabát musil si sám vyprati před propuštěním ze stanice. K lakovým husarským činům připravovalo se četnictvo již delší dobu. Hned 28. března, v den obecních voleb v Hnidousích, přišel ke mně mladý nezaměstnaný dělník Jelínek a vypravoval: Byli jsme včera na voličské schůzi v Hnidousích, kde bylo při ukončování schůze kýmsi křiknuto: Fašistické letáky a při tom hozeno několik letáků do okna. Sebral jsem letáky a schoval do kapsy. Potom jsem se se třemi kamarády procházel obcí. Dávali jsme pozor, aby nebyly naše volební plakáty politickými odpůrci strhávány. To děláme my, a dělají to všechny strany před každými volbami, a nikdy k žádným protizákonným přehmatům nedošlo. Když jsme se zastavili na silnici několik kroků od školy a parku, byli jsme obklopeni pěti četníky z Motyčína, kteří nám dozadu zkroutili ruce, odvedli nás do školy a tam nás zbili, až já jsem omdlel. Když jsem se ze mdloby probral, byl mezi četníky přítomen školník, který mi přinesl vodu, a četník Karlík volal: Napij se syčáku! Teprve potom mi četníci prohlédli kapsy a chtěli vědět, co jsme venku dělali. Když nás propouštěli ze školní budovy, volali: Jestli něco řekneš, co zde bylo, tedy si pro tebe přijdeme, — a potom —! výmluvná výstraha, výmluvné gesto.« Také při propouštění dělníka Opita, o kterém jsem zde mluvila, ze stanice, padaly takové výstražné poznámky a výmluvná gesta.

Také já sama, která jsem po celou dobu stávky byla v ulicích, abych zamezila různým srážkám, byla jsem 5. dubna, t. j. v úterý ráno hnána dvěma četníky až do dveří svého bytu.

Dne 6. dubna stál člen obecní rady hnidouské, ne horník, nýbrž živnostník Antonín Prokop, na náměstí v Hnidousích jen proto, aby zjistil, je-li pravda, že místní četnictvo tak brutálně postupuje proti nevinným občanům. Zjistil to a vyprávěl mi: Přišli 3 četníci a bili mne. Odešel jsem domů a stál jsem mezi pootevřenými vraty svého domu. Četníci šli kolem a zaháněli mne domů s napřaženým bajonetem. Když jsem řekl, že si budu stěžovat,.smál se četník Bláha::»To si můžete stěžovat, kde chcete!«

Další případ, (Další část větu byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) je tento: Stávkový výbor kladenský oznámil na politické správě kladenské a slánské konání veřejných hornických schůzí ve dnech 5., 6. a 7. dubna. Tyto schůze byly povoleny a moty čínský obecní úřad, který je v tomtéž domě jako četnická stanice, dostal písemné vyrozumění o povolení schůze 5. dubna odpoledne. Na schůzi sešlo se večer 700 až 800 lidí. Velitel četnické stanice p. Karlík přišel s řadou jiných četníků schůzi jako nezákonně konanou rozpustiti a při té mase lidí dával 5 minut času k vyprázdnění místnosti. Jenom na náš zákrok, aby byl prodloužen čas k vyprázdnění místnosti, nedošlo ke srážce, ačkoliv venku bylo zbito po ukončení schůze mnoho dělníků a dělnic.

Za dobu stávky byla na Kladensku zatčena řada dělníků a dělnic a po řadu dní držena ve vyšetřovací vazbě. Mezi zatčenými byl také dělník Kouba. Byl zatčen pro podezření, že házel kamenem na auto. Tohoto činu se vůbec nemohl zúčastniti, poněvadž v tu dobu, kdy se čin prý stal, a ještě 3/4 hodiny později, byl na schůzi v místě hodinu od místa činu vzdáleném. Ale to nevadilo četníkům, aby při vyšetřování nepůsobili na některé zatčené, aby řekli, že »tam« Koubu viděli.

Tedy za takové spolupráce podařilo se pánům stávku přerušit. Pánové, ptám se vás: Je možno tuto zoufalou situaci horníků a všech dělníků změnit? Je, a to bojem všeho dělnictva v jednotné frontě nejen proti uhlobaronům, ale proti celé buržoasii. K nástupu a přehlídce jednotné bojovné fronty všeho dělnictva bude sloužit letošní první máj. Ten den půjde dělnictvo do ulic, aby jednotně demonstrovalo proti propouštění ze závodů, proti přípravám k imperialistické válce, za práci a chléb, za svobodu slova, za svobodu tisku, za svobodu shromažďovací. A motyčínské a hnidousské dělnictvo a dělnictvo v těch obcích, které spadají pod pravomoc četnictva motyčínského, bude žádat, zrovna jako již dnes žádá, za odvolání četníků z obce čistě dělnické, kde tak brutálním způsobem postupovali ke zlomení stávky horníků. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Vyhrazuji řeč paní senátorky k eventuelní censuře předsednictva senátu. (Sen. Haken: To je po každé, to je vaše censurní praxe!)

Dále má slovo pan sen. M i k u l í č e k.

Sen. Mikulíček: Pánové, než přejdu k projednávanému předmětu, musím se co nejostřeji ohraditi proti urážlivému obvinování strany, jíž mám čest zastupovat, že tato byla vinna v revírech na krveprolití hornictva, bojujícího proti propouštění a snižování mezd. Četl jsem dnes dosti pozorně řeč pana sen. Šťastného, ale myslím, vedení strany, také dělnické, pominulo v té řeči pasus, který on zde s této tribuny účinu: Protestujeme proti střílení do dělníků, protestujeme proti bití dělníků, proti lámání stávek dělnických atd. atd. Nedovolí asi ti, kterým tato strana slouží, nedovolí Petschek, Weinmann a ostatní, kteří si občas vzpomenou na volební fondy, aby se něco podobného zjevilo v tisku. Protestuji také, aby pan sen. Š ť a s t n ý obviňoval zástupce dělnické třídy, jejichž povinností je, aby byli všude tam, kde dělnická třída bojuje za holou existencí, kde bojuje za holé právo na život, kde bojuje proti ožebračování, obviňoval tyto dělnické zástupce, že oni zapříčiňují krveprolití.

Pánové, již nesčíslněkráte (Výkřiky sen. Hakena.) 20, 50 nebo 100 lidí ohrožuje veřejný klid a pořádek, ozbrojená moc musí zakročovat, padne za oběť několik životů poctivých živitelů rodin, ale na pohřeb dostaví se potom stonásobný počet jako jsme toho byli svědky v Kosutech, ve Frývaldově, v Mostě a v Karvinné. A když se nezjeví piklhaubna, když se nezjeví pendrek a revolver, je klid a pořádek zaručen. Není to přímo drzá urážka, že obviňujete dělnické vůdce, že oni ženou dělnictvo na bajonety? Abyste smyli vinu se sebe, abyste smyli vinu, že schvalujete toto vraždění, a abyste prováděli ve velkém demagogu, zde protestujete proti střílení a - současně schvalujete prohlášení ministra vnitra, který tvrdí, že se střílelo (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Pan sen. Koukal ze soč. demokratické strany, známý v Mor. Ostravě z činnosti v dělnické záložně, jejíž spor tam byl před 7 roky pochován, a ze sporu živnostníků, kteří dodávali stavebnímu družstvu a kteří byli zkráceni tou politikou všech pánů o více jak 100.000 Kč, až se do toho mu-sil zapřáhnouti senátor, aby spor byl po 7 letech obnoven 5 funkcionáři záložny, která před lil lety začala s kapitálem 90 tisíc Kč a dnes má na desítky milionů a postavila řadu domů, tento pán si dovolil obviniti drze vůdce komunistické strany, že zapříčinili krveprolití v Horní Suché. Byl jsem v Horní Suché osobně a mohu proto říci pravdu o tom, co zde lícil pan sen. K o u k a 1. Nemluvil bych již s této tribuny, kdyby tomu bylo tak, jak on říkal, nýbrž následoval bych cesty M a j o r a, S t r á n s k é h o a ostatních.

32 roků jsem v dělnickém hnutí, když mi bylo 17 let, byl jsem zvolen do výboru pomocných stavebních dělníků na Moravě a ve Slezsku a mohu říci, že tentokráte po prvé za mojí přítomnosti se střílelo do dělníků. Proč? Šlo jen o klid a pořádek na Ostravsku? Zaměstnavatelé na Ostravsku vypracovali plán, že po dnes již propuštěných 9.000 horníků při zvětšeném výkonu a zvětšeném zisku bude nanovo propuštěna celá třetina, 12.000 horníků, a bude snížena mzda o 30 až 33%. To znamená, že z toho starého osazenstva ostravských dolů čítajícího 46.000, zůstane v práci sotva polovice.

Měli právo ti horníci proti tomu protestovati? Měli právo zahájiti stávku, aby zítra nebyli zbaveni příležitosti k práci? Měli právo zahájiti stávku, aby nebyli vydáni v šanc zoufalství a smrti hladem. Nenajde se jistě nikdo z vás od nejpravější národní demokracie až po demagogy na levé straně, abyste odepřeli tenato dělníkům právo brániti se.

A hned druhý den, když byla stávka vyhlášena, první čin vlády, v níž sedí? sociálfašistických ministrů, byl, obsaditi doly, každý důl 50 až 60 policajty a četníky, a znemožniti dělníkům jakoukoliv možnost, aby se dohodli o dalším postupu. Mohou se jenom dohadovat na čaji u pana Preisse zástupci dělníků, jak hájiti zájmy průmyslníků a bank; tu se mohou jenom dohadovati cukrovarničtí (Další slovo bylo usnesením předsednictva, senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. dubna 1972 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) jak zkrátiti nás, zemědělce, na ceně toho, na čem oni vydělávají desítky a stovky milionů Kč a z čeho plynou do státní pokladny stamiliony Kč daní, tu se může dohadovati každý velkoobchodník a keťasiští činovníci v tomto státě, ale dělníci nesmí do kupy, dělnici nesmí dohromady.

Byl jsem poslán do Mor. Ostravy. Když jsem tam přišel, byla svolána schůze do robotnického domu, byla silně navštívena dělnictvem v počtu 2.000. Sešlo se dělnictvo z obcí Horní Suché. Odpovězte mi, pánové, koho ohrozili tito lidé v Lise? Koho? Mohli tam vyloupiti banku, mohli tam zapáliti něco, když počasí bylo zamrzlé a byl déšť, kde byl tam ohrožen těmi 2.000 lidí klid a pořádek? Kde byl ohrožen? Když mluvil třetí řečník po krátkých intervalech, 10 až 12 minut, hrne se tam dvěma proudy 70 policistů, kteří tam byli staženi, až z Opavy, ani ne z Ostravy, z Opavy, Horní Suchá je sama vzdálena 22 nebo 23 km. Když jsem to viděl, mluvila jedna žena s pařezu nad masou stojící, šel jsem k veliteli a řekl jsem mu, aby dál 5 minut času, že se přičiním, aby se ten lid rozešel. Ptal jsem se, mají-li právo na stávku. Odpověděl, že mají. Řekl jsem, že mají se tedy právo sejíti, ale on na to. že shromáždění jsou zakázaná. Odpověděl jsem mu: Ústava zaručuje mu shromažďovací právo beze zbraně a žádný státní byrokrat nemá práva ústavu měniti. Na to jest jenom třípětinová většina zákonodárných sborů. Ale on toho nedbal a dal rozkaz k útoku. Hnal lidi nato k potoku, který nebylo možno přejíti, protože země byla rozmrzlá, přes potok byl jediný dvoumetrový můstek a dvoutisícová masa je hnána 70 ozbrojenými muži, kteří posekali deset žen, sekali šavlemi, nebili pendreky, ale zrovna použili šavlí a sekali do žen, mužů a mladíků. Spousta jich bylo zahnáno do toho bláta v potoku, jak utíkali před nimi. Viděl jsem, že ženy ležely na zemi a bylo do nich bito. Ohrožovala ta žena policajty, když ležela na zemi? Bylo toho potřebí, když ten úkol, který měli, byl splněn a ten lid se rozcházel a utíkal? Když se lid dostal na druhou stranu potoka proti svahu zase rozmrzlému, polem a lukami, přišli mladí lidé k zbořenicím. To je přirozená věc, když se červ brání, neřku-li člověk, že když dostal několik ran po hřbetě, když byl ťat a když k němu přišel, že chtěl také něco vrátiti. Ale že to nebylo tak hrozné, svědčí o tom fakt, že ze 70 policajtů byli dva udeřeni a ošetřeni drem Gláznerem v Horní Suché, který našel stopy po kamenech. (Sen. Haken: Každý šel jenom s oděr-kami!) Nic jiného to nebylo, nežli oděrky; mám od pana dra Gláznera podrobnosti, právě ti dva ranění byli z Opavy. Při tatové hrůze, kde bylo vystřeleno 62 ran, pouze dva policajti dostali kamenem, možná, že jako kluci měli více-kráte rozbitou hlavu a nestalo se nic. A jak se střílelo! Já jsem to viděl. Já neutíkal a viděl jsem, že se za lidem hnali a stříleli v chůzi. A nebyli v pevné posici, a tak se stalo, že byl postřelen policajt Pokorný zezadu kulkou z vlastního revolveru. To mně potvrdil dr Glázner, že byl střelen z revolveru, když byl tak horlivý, že utíkal dopředu a jak utíkal, klouzl, utíkal do dosti značného kopečku, směr hlavně se změnil a vlastním revolverem policajt dostal zezadu ránu do pravé strany plic. Viděl jsem to několikráte na Václavském náměstí i na Havlíčkově náměstí, dostal jsem sám tři rány pendrekem, když jsem ukazoval, jaká je situace. Domlouval jsem se s policejním radou, nevím, jak se jmenuje ta ulice u věže, tuším Tomášská, když jsem viděl, jak tam stáli policajti a masa 6.000 lidí, aby je půl hodiny zdržel, že je odvedeme; to bylo ve druhém období volebním. Když jsem však začal řečniti na druhé straně a lidi se obrátili, policie do nich začla řezati, a když došli ke mně a já jsem ukazoval knížečku, tu mě řekl jeden: » Já se vám na to vy....!« a policajti mlátili také mne, hlava, nehlava. Viděl jsem různé řeže, kde bili policajti do lidí, ale tak surově viděl jsem jedině se rvát ozbrojené lidi na frontě, jako to dělali policajti a četníci tam.

Pánové, přijde potom bratr zastřeleného před policajty, a já nevím, vy byste to považovali za hroznou urážku, když jim řekl: » Vrahové, zastřelili jste mého bratra!« Policajt na vzdálenost tří kroků hodí proti němu revolver, já jsem zrovna u toho stál a povídám: Ježíš Maria, co to děláte, snad nechcete střílet pro urážku na cti?« Policajtovi klesla pistol. Pak přišel ke mně a řekl, že ho chtěl pouze postrašit. Odpověděl jsem: To je pěkné postrašení při mechanismu, kde stačí maličko stisknout a vyjde rána. On dostane za to slovo 2 měsíce, ale to neznamená, že by měl ztratit život, když jeho bratr padl.

A teď se začalo zatýkat. Šel jsem s členem závodního výboru z dolu František« informovati se, proč jsou lidé zatýkáni. Byl tam úředník v civilu, který choval se tak, že by se mohl postaviti vedle (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) ba svou visáží a chováním byl by (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. dubna, 1932 podle §u 99 lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) slušnější než on. Začal na nás řvát a když chtěl legitimaci, ukázal jsem mu ji, ale řval na rané dále a toho člena závodního výboru zatkl. Šel jsem do místnosti vedle, kde začal na mne tuřím hlasem: Marš ven, marš! Já se táži: Člověče, zbláznil jste se, co děláte, vy jste policejní orgán? »Ven.!« křičel na mne. To bylo přímo nepříčetné. Řekl jsem: Kdo je nad vámi,okresní úřad anebo je nad vámi policejní ředitelství v Ostravě? Ihned jsem se spojil telefonicky s policejním ředitelem Bačou a ten se vymlouval na to, že byl střelen policajt a dosud nenašli toho, kdo ho střelil, také ho nenajdou, poněvadž ten neexistuje mezi civilisty. Ten si jinak nepočínal do telefonu, samozřejmě, že jsem s ním dlouho nemluvil a řekl jsem: Jaký pán takový krám, takový člověk rozhoduje o povolování schůzí, o asistenci policie a četnictva takový člověk rozhoduje o právech občanů zákonem jim zaručených!.A ten rozhodoval o tom, kdo si odsedí 2 až 3 roky kriminálu proto, že ani policejní ředitel nedovede s členem zákonodárného sboru mluvit slušně telefonicky.

Vážení, my odmítáme takové obvinění, (Další slova byla usnesením předsednictví senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. dubna 1932 podle §u 99 lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) My chápeme, že peňům teče voda do bot Proč? Poněvadž;, ne štvaní komunistické strany, ne štvaní komunistů, ale přečtete si, co píší spisovatelé, kteří byli na severu v době demonstrací! Fašista Stříbrný, jistě není přítelem dělníků. Přečtěte si dnes jeho list, jak jeho redaktor tam byl na exkursi rovněž se spisovateli a lékaři co píše, jaký je to život. Ani dobytče by nesneslo ten život, jak ho líčí ve fašistickém tisku, jaký prožívá většina horníků jak na severu tak na Ostravsku.

A když ti horníci se pro těch 50 až 70 Kč týdenního výdělku brání, pak je to prostě důsledek štvaní?

Já se divím, že se vám ještě nepodařilo rozeštvat p. Preisse a spol. a p. H a m p l a a spol. To by bylo zbytečné plýtvání slovy, poněvadž ti páni se jistě (Sen. Haken: Nezbolševisují!) nezbolševisují. Ale vy se zbolševisujete tím, že tu na jedné straně mluví člen soc. demokratické strany, že tisíc milionů mají uhlobaroni zisku v tomto státě, tedy zisku více než platí dělníkům mezd, ale běda vám, vy dělníci, jakmile chcete něco z toho, co nadřete a ztratíte! na svém zdraví, co vám urvali Petschkové, Weinmannové, Larischové, Wildczkové, Rotschildové a jak se všichni ti vaši vlastenci jmenují, kteří drží ten majetek!

Tolik jsem chtěl odpověděti na vývody pana sen. V o t r u b y z národní demokracie. Je zbytečné o tom dále mluviti, poněvadž chápeme stanovisko pánů z kapitalistické strany, ti jsou ve svých zásadách hájiti kapitál internacionální, ti se velmi klidně dohodnou i s židy a Němci v obhajobě kapitalistů, jenom dělníky štvou, že musejí býti nacionální, ale oni si pracují do rukou s kapitalisty. Je škoda o tom mluvit.

Nyní chtěl bych se zmíniti ještě o.této věci: Podáváme interpelaci, jak si počínali četníci a policisté v tom vámi opěvovaném Zlíně, kde už je to také nalomené. Ve Zlíně, když se jedná o dělníky, když dělník dostane výpověď z práce, nedá se mu vyúčtování db ruky, nýbrž pošle se do jeho obce, aby byl bez prostředků a aby ho policie mohla okamžitě jako obtížného cizince vyhostiti, ačkoli předtím tam, dělal 5 až 6 roků a byl nazýván spolupracovníkem. Jako spolupracovník měl účast na vlastnictví 20 měřic země, které vlastní fond pro zaopatřování Baťových spoluzaměstnanců. Ale on měl účast pouze potud, pokud obsluhoval pohyblivý pás. Jakmile se dostal za vrata, už nebyl zaměstnancem a zároveň přestal býti účastníkem fondu.

Tam se stal případ, že matka dělníkova onemocněla v Klatovech. Její chlapec jí posílal každý měsíc peníze a s nimi několik řádků. A najednou jí byla doručena výpověď jejího hocha bez každé zprávy od firmy. Večer dostala peníze, nemohla se telegraficky se Zlínem domluviti. Vždyť ve Zlíně se již mnoho lidí zabilo a uvařilo. Jeden chlapec 21letý trápil se 24 hodin, když maso z něho padalo. Otec 4 dětí se trápil 4 dny, nežli zahynul. Tam není o takovou smrt žádná nouze. Matička, stará vdova si myslila, co se stalo s chlapcem, když jí vždy s penězi poslal pár řádků. Ale proto se poslaly peníze, aby musil ze Zlína.

Socialistické listy úplně slouží Baťovi. Také generální prokurátor, dr Jaro S t r á n s k ý, je politické dítě Tomáše Bati. Také K l o f á č, kterého jsme tu neviděli 6 měsíců, šel se osobně domluviti s Baťou, aby Stránský dostal mandát ve druhém kole. Národní demokraté rovněž mu slouží a psaly ve svém listě »Národa před 14 dny, že ze Zlína se vystěhovalo do 1. března 1952 12.000 lidí. Kdo se vystěhoval? Živnostníci, rolníci, hostinští? Ne, to byl fluktující živel dělnický. Když se dnes zjeví dělník na ulici Zlína, dostane se na prvém místě do konfliktu s policií a ta ho zatáhne jako všude jinde do Šatlavy, tam ho zbijí, až je bez sebe a pak ho polijí vodou. I novou košili musili dáti takovému, zbitému člověku, poněvadž jeho košile byla namočena krví. Máme o tom přesné zprávy. Není policie již jenom tam, kde se stávkuje, ale všude. Tiž jsme v těch afrických poměrech v celé republice, a už to není jen proti dělníkům. Ve Valašských Klobúkách projevuje se to již proti živnostníkům a malorolníkům, jimž se zabavují poslední věci v domácnosti na dlužné daně, ačkoli na druhé straně mluví se o tisících milionů dlužných dávek z majetku. Za chvíli budete všechno to, co nebude u bankovních a vládních žlabů, krotiti policií a četnictvem. Jen jestli policie a Četnictvo na to na všechno stačí!

A nyní k věci samé. Projednáváme doplněk bankovního zákona, o němž se píše na veřejnost, že má zajistiti vklady drobných vkladatelů. Systém, jak se dnes řeší bankovní (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. dubna 1932 podle §u 9, lít. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těs-nopisecké zprávy.) a to rafinované, jinak to nelze nazvati, jest pod ochranou zákona. Tam ještě ten bankovní (Další slovo bylo usnesením předsednictva, senátu N. S. R, Čs. ze dne 20. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) nebyl stlačen pendrekem, ale ani soudce ho neodsoudil. Když jsme byli svědky úpadku Moravskoslezské banky, kde chybělo 213 mil.,zrovna to bilo do očí ze svědeckých výpovědí, že se dělaly falešné bilance. A u Bohemie, kde scházelo 36 mil., byl odsouzen jeden vinník pro 236 milionů na půl roku ke ztrátě svobody, ale na rok podmínečné, aby neztratil volební právo. Pánové, to je také jakási poválečná vymoženost, takovýmto způsobem léčit bankovní (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) To staré reakcionářské, germánské, maďarské Rakousko neznalo takové cesty. Staré germánské, klerikální Rakousko — Franta Josef nechyběl na žádné klerikální parádě, na každém eucharistickém sjezdu paradoval, ale když Msgre Drozd, svěcený kněz, vyzobal s Kohoutem ze Svatováclavské záložny 7 milionů Kč, rakouské soudy řekly: Chlapíku, kradl jsi, za každý milion,budeš za mřížemi v kleci — a také tam v tom kriminále ta posvěcená osoba zahynula. Kolik by bylo dnes těch bankovních (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) už za mřížemi, kdyby za každý vykradený milion dostal někdo jeden rok? Mluvili jsme o tom v rozpočtovém výboru, jak to vypadá. Jak odůvodní ti, kteří s veřejnými penězi hospodaří, ten fakt, že Kampeličky, Občanské záložny, raiffeisenky, spravované venkovskými lidmi, kteří nemají pralese, kteří nemají průplavy — a takový ústav má rozpětí mezi vklady a výpůjčkami 1 1/2% — odměňují slušně své funkcionáře, darují několik desítek tisíc? Na př. mohu říci o naší Občanské záložně, nemáme tam sice zástupce, ale jsou tam poctiví rolníci z tamější obce, že tato darovala několik desítek tisíc na účely, které uznala za správné, ať už je to knihovna, hasičský sbor, čítárna nebo Červený kříž nebo cokoliv jiného — a při tom je ta záložna aktivní a kromě toho musí ještě na sanační fond.vyplatiti ročně 9.700 Kč. Jak pak hledíte na hospodaření odborníků, kteří platí také 4 nebo 5% ze vkladů, ale půjčují na 12 nebo na 14% a ještě stále a stále jim ještě při tom cpete peníze? Nestačilo to, že se jim až dosud od r. 1924 dalo 640 milionů, nestačilo to úrokování toho Fondu? Předloženým zákonem zvyšujete ještě účast státní pokladny na sanaci toho, oč, banky okradli ti, kteří mnohdy přišli do bank v mizerných.Špinavých šatech a, odnesli si ze sanovaných bank stamiliony, jak vaše noviny samy dokazují. Víme, že příčina všeho je krachující kapitalistické hospodářství a stará nenasytnost všech těch, kteří mají přístup, aby se obohatili. A chcete-li vy toto krachující hospodářství ještě na čas zachrániti, musíte,chtě nechtě, třeba mnozí se zaťatými zuby, pro tento návrh, jímž se na novo zase přidává bankám ze státní pokladny, hlasovati.

A je charakteristické, že se sanují banky v době, kdy milion dělníků jest u nás bez práce — zaregistrovaných nezaměstnaných je 630.000, ale my známe i názory p. ministra soc. péče C z e c h a, který potvrzuje naše tvrzení, že nezaregistrovaných, kteří jsou bez zaměstnání, je také hodně velká část — v době, kdy 3/4 rolníků je před výprodejem zase následkem toho systému a zase i za spoluúčasti bank v průmyslu, který zpracuje zemědělské plodiny, takže rolníci jsou dnes úplně ožebračeni i při své poctivé námaze od Nového roku do Nového roku, přes to že se dřou i v zimě. Není přece pravda, že v zimě není práce, i v zimě je dosti práce pro rolníka. Kdo z vás je rolníkem, musí to přiznati, a při tom v létě se pracuje až 20 hodin. Tito lidé, kteří před 10 lety stáli si jakž takž, dnes jsou v takové situaci, že, kdyby jim záložna nebo spořitelna vypověděla úvěr, ze kterého už dva roky nemohli zaplatiti úroky, jsou hotovi. V této době následkem bídy těch, kteří jsou zaměstnáni za mzdu nebo za plat, zničeno je statisíce živnostníků — ti jsou ničeni automaticky, nejen konkurencí velkovýroby, nýbrž i tím, že obchodníci a jiní, kterých je desítky tisíců, nemají odběratelů a tím je po jejich živnosti.

A v této době nemáte jiné starosti, než sanovat banky, přidávat bankám. Místo zostření trestních, sankcí na ty, kteří přímo zlodějsky hospodaří se.pněním jim svěřeným, zvyšujete podíl státu na sanování těchto prohospodařených, nebo jak obyčejný člověk vulgárně řekne, zlodějsky vykradených bank! Pánové, před měsícem se zastřelil jeden, který měli také co dělat v bankovním hospodářství, král zápalkový, člověk, před nímž se skláněli i králové a císařové, aby je sanoval, aby jim půjčil, člověk, který byl stavěn za vzor — jako nám staví sociální demokraté za vzor Baťu proti Marxovi — za vzor individua, které se z malých prostředků vypracovalo k řízení koncernu, jelikož majetek se odhadoval před třemi lety přes 900 miliard Kč. A najednou za 14 dní po jeho smrti je gloriola, která svítila kol jeho hlavy, pryč. Byl to prasprostý podvodník, sprostý zloděj, ovšem ve velkém. Krásti ve velkém se smí i v mezích kapitalistického řádu, nesmí se krásti bochník chleba, stovka nebo dvě stovky. Falšovaly se titry určitého státu za 300 mil. Kč. Včera psaly noviny, že Amerika postižena byla podvodem Kreugerovým 13 miliardami Kč. Na všech stranách, kde se vyšetřující komise podívá, vidí, že celý život dotyčného člověka, kterého, dokud stál na výši, všichni ctili a dávali za vzor jako příklad, byl životem zcela obyčejného, ovšem en gros podvodníka, piráta, který, kde se dalo, tam kradl, ovšem jinou formou, nežli je v trestním zákoníku. Já si vzpomínám i na nekrolog toho vašeho vzoru zlínského o tomto Ivaru Kreugerovi, že Tomáš zlínský napsal nekrolog — nevím, bylo-li by mu dobře, kdyby no dnes někdo před ním přečetl — když jej opěvoval, že to musil býti jen otřes nervů, že to musil býti člověk, který nebyl tak fysicky založený, aby event. snesl nalomení nebo nebezpečí toho, co prý podle jeho názoru vybudoval. To prý mu vtisklo zbraň do ruky. Vážení, takových Kreugarů by se, myslím, dnes, kdyby tak někdo byl vševědoucí, aby prohledal tajnosti různých bank, našlo více.

Ale jak na př. u nás se tyto věci praktikují? V zákoně navrhujete, aby do určité lhůty funkcionáři státní nesměli jiti do správních rad bank a aby poslanci a senátoři — je to tuším v hlavě XX — nesměli vůbec býti členy správních rad bank A není to výsměch vám všem i parlamentu, když po odhlasování v parlamentě tohoto zákona se dají dva českosocialističtí senátoři zvoliti do správní rady banky? Jak vážně berete zákony, o nichž hlasujete a pro něž sháníte většinu? Ve výboru pan ministerský předseda řekl: Ano, mohou, se vzdát. Dnes řeknete, že není zákon ještě v činnosti, že není odhlasován ve dvojím čtení v senátě a podepsán. Nevím, jak to dopadne nakonec, ale myslím, že se nevzdají ani jedné, ani druhé funkce, a zákon bude existovati dále. Vždyť máme zákon o inkompatibilitě, podle něhož by spousta pánů poslanců a senátorů musila jíti bud ze zákonodárného sboru nebo z určitých podniků, které jsou v hospodářském spojení se státem. A neděje se ani jedno, ani druhé. Občas se ten výbor zvolí, občas se svolá a víc se nestalo nic. Jen se tím klame veřejnost. Celých 13 roků trvaní tohoto státu jsme svědky, že vlivní politikové a hlavně vlivní ministři, na odpočinek odcházeli jako správní radové různých, podniků, které měly s nimi styky, doku4 byli aktivními úředníky. Historik musí konstatovat i o mrtvých věci dobré i špatné. Já nejsem historikem, ale nevím, je-li možno vykládati o mrtvých jen všechno dobré. Myslíte, že vdově po prvním ministru financí dr Rašínovi vyplatila Živnobanka ten dar a vyplácí jí statisícovou pensi zadarmo? Myslíte, že zadarmo se dostal váš Kuneš Sonntág do Anglo-československé banky, člověk, který sel do politiky málo bohatší než já jako rolník? (Sen. Kroiher: Umřel málo bohatší, než jste vy!) Vy tomu tedy věříte, pane kolego? Myslíte, že zemře při suchých bramborách a nemaštěném zelí pan ministr Engliš, který dovede tyto otázky také tak řešit? (Veselost.)

Prosím, nemám dokladů, jen z řečí továrníků, kteří jednak chtěli koupit objekty tovární ve Zlíně a jednak objekt Busi v Třebíči, že z investičního fondu dalo se na sanaci Moravobanky, která byla finančně zúčastněna na Busi, a Busi se zašantročila Baťovi za daleko menší částku, než jakou za ni dával koncern menších továrníků. Prý se zaručil Tomáš Baťa, že nebude vyhazovat v Třebíči dělníky z práce. Běžte se tam podívat! Přes 2 tisíce dělníků je v Třebíči bez práce.

Kdyby nám bylo možno odhalit jen desetinu toho, co se v bankách děje, svět by žasl, poněvadž občas, když si některý zasvěcený uvolní trochu péro a redaktor ho zrovna nezachytne, čteme ve vládních listech tak úžasné věci, že, kdyby tu byla správná a demokratická vláda a kdyby se dodržoval trestní zákon, mnozí lidé by musili býti okamžitě zatčeni a potrestáni za takové hospodářství v podnicích, které mají podle záložen občanských, raiffeisenek a Kampeliček při svém obratu celé miliony čistého zisku bez sanačního fondu. Vy ovšem místo toho schválíte dnes — to je jistá věc, dohadovali jste se o to téměř 4 až 5 měsíců — co je zde předloženo.

Podali jsme k této věci několik opravných návrhů a já budu zde jen přirovnávat náš návrh ke čl. XX.