Přítomni:

Předseda: dr S o u k u p.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Kahler, Trčka.

Zapisovatelé: dr K a r a s, P i c h l.

93 senátorů podle presenční listiny.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 11 hodin 13 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal p ř e d s e d a na dnešní schůzi sen. Kotrbovi, dr Milotovi a Volkovi.

Rozdané tisky:

Zprávy tisky 729 až 731.

Zápis

o 139. schůzí senátu N. S. R. Čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1.:

1. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 687), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, s jednaná dne 1. prosince 1931 v Paříži a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 9. ledna 1932, čís. 6 Sb. z. a n. Tisk 707.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční pan sen. F. K r e j č í, za výbor národohospodářský pan sen. inž. M a r u š á k.

Prosím pana zpravodaje za výbor zahraniční, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. F. Krejčí: Slavný senáte! Před nedávnem jednali jsme zde o dodatkové dohodě k obchodní smlouvě s Francií v záležitosti vývozu naší obuvi do Francie. Nyní je nám jednati o podobné dodatkové dohodě, která se týče jiného odvětví naší výroby, totiž průmyslu porculánového, zejména kvalitnějších jeho výrobků. Jako v případě vývozu obuvi, tak i v tomto jde o to, že francouzská vláda se domnívá, že průmysl francouzský je poškozován dumpingovými cenami, za něž vyvážejí porculánové výrobky do Francie některé státy. Aby tomu předešla, dala podnět k jednání se zástupci našeho a německo porculánového průmyslu a byla sjednána takovýmto způsobem nová dohoda o cenách porculánu, aby cenami příliš nízkými bez ohledu na jakost zboží nebyly poškozovány zájmy francouzského průmyslu. Tato cenová dohoda mezi zástupci uvedených států byla podepsána 13. listopadu m. r.

Následkem této cenové dohody přistoupilo se pak k dohodě také o clech to je důsledkem zvýšením cen - a jde tu tedy o dodatkovou dohodu k naší obchodní smlouvě s Francií z r. 1928; a tato dodatková dohoda zakládá se v podstatě na tom, že, ačkoli jsme přistoupili na zvýšení cen svých výrobků, jež vyvážíme do Francie, nebude se při tom platiti za ně vyšší clo.

Jde tedy o to, že sazby celní zůstanou pro nás stejné. Tato dodatková dohoda, o níž tu je, byla sjednána 1. prosince uplynulého roku a vstoupila 9. ledna r. 1932 v prozatímní platnost. Jde o to, aby se jí nyní dostalo schválení. A poněvadž, jak důvodová zpráva tvrdí, je tato dodatková dohoda pro nás výhodná, ježto zachovává nám při zvýšení cen našich výrobků stejné celní sazby; a ježto dokonce dává našemu porculánovém průmyslu při vývozu do Francie jisté přednostní postavení, není důvodů, proč by nemohla býti doporučena tato dodatková dohoda ke schválení, a já jménem zahraničního výboru senátu navrhuji, aby plénum senátu tuto dodatkovou dohodu k obchodní smlouvě s Francií schválilo. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor národohospodářský je pan sen. inž. M a r u š á k. Dávám mu slovo,

Zpravodaj sen. inž. Marušák: Vážený senáte! Obchodní úmluvou ze dne 2. července 1928 mezi republikou Československou a Francií poskytla Francie Československu u porcelánu minimální sazby, kolísající podle povahy a jakosti zboží mezi 100 až 300 franky za 100 kg. Během roků 1930 a 1931 ukázalo se však, že tato celní ochrana nestačí francouzskému porculánovém průmyslu, ježto třetí státy, používajíce klausule nejvyšších výhod celních úlev, podbízením a dumpingovými cenami, jak francouzskou produkci, tak i dovoz jakostního zboží z ciziny na francouzský trh poškozovaly.

Aby se učinila přítrž tomuto stavu, dohodl se dne 13. listopadu 1931 porculánový průmysl francouzský s průmyslníky československými a německými z tohoto oboru jak na společných cenách, tak na zásadě nepodbízení. Tato průmyslová dohoda umožnila pak československé vládě, aby současně s Německem přistoupila na žádost vlády francouzské na novou celní úmluvu pro zboží porculánové, podle níž po dobu platnosti dohody průmyslové bude dovoz porculánu do Francie požívati dosavadních celních sazeb, aniž by třetí státy měly možnost těžiti současně z této nové úpravy do té doby, pokud by jejich průmysl porculánový nepřistoupil rovněž na uvedenou cenovou dohodu. Nový sazebník je připojen k dodatkové dohodě. Než Francie přistoupila na tuto dodatkovou dohadu, zabývala se úmyslem, buď zvýšit všeobecně cla na dovoz porculánu, nebo dovoz tohoto zboží z cizozemí kontingentovati podle zkušeností, získaných v létech uplynulých. Oboje řešení bylo by pro československý vývoz do Francie daleko méně výhodné, než dojednání provedené o předložené dodatkové úmluvě. Podotýkám, že náš vývoz porculánu dó Francie pohybuje se mezi 10 až 20 mil. Kč. Národohospodářský výbor senátu doporučuje proto, aby slavný senát schválil předloženou dodatkovou dohodu. (Souhlas.)

Předseda: Jednání je skončeno.

Budeme hlasovati.

Senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborů ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení p ř i j í m á s a ve čtení p r v é m podle zprávy výborové, tisk 707.

Dalším bodem je:

2. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavněprávního, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 716) o vládním návrhu zákona, kterým jednak doplňují se a mění zákony: ze dne 9. října 1924, č. 237 Sb. z. a n., kterým se zřizuje Zvláštní fond pro zmírnění ztrát, povstalých z poválečných poměrů, ze dne 10. října 1924, č. 238 Sb. z. a n.; kterým se zřizuje Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé, a ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb. z. a n., o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů, jednak upravují se některé poměry peněžních ústavů a jiných peněžních podniků a akciových společností. Tisk 723.

Zpravodaji jsou: za výbor ústavněprávní sen. dr K a r a s, za výbor rozpočtový sen. Fo i t.

Táži se pp. zpravodajů, mají-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Foit: Nikoliv.

Zpravodaj sen. dr Karas: Ne.

Předseda: Páni zpravodajové nemají žádných textových změn.

Provedeme tedy hlasování ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.) To je většina. Navržená osnova zákona. jeho nadpis a úvodní formule p ř i j í m a jí se tak, jak byly přijaty ve čtení prvém také ve čtení d r u h é m, ve znění zprávy výborové, tisk 723.

Provedeme hlasování ještě o osmi resolucích ve zprávě výborů vytištěných.

Kdo souhlasí s těmito osmi resolucemi; obsaženými ve zprávě výborové, tisk 723, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce ty to jsou tím schváleny.

Projednáme nyní:

3. Zprávu branného výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 703) o požadování dopravních prostředků pro vojenské účely v míru. Tisk 724.

Zpravodajem je pan sen. S e h n a l, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Sehnal: Vážený senáte! Branný výbor zabýval se předlohou vládní, která byla otištěna v tisku 703 o požadování dopravních prostředků pro vojenské účely v míru.

Předložený vládní návrh zákona má účel:

1. unifikační.

2. má doplniti mezeru dosavadními zákony povstalou,

3. má upraviti dřívější zastaralá ustanovení na míru dnešním poměrům odpovídající.

Požadování vojenských přípřeží v míru pro vojenské dopravní účely upraveno bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zák. ze dne 22. května 1905, č. 86 ř. z., a prováděcím nařízením ze dne 22. května 1911. č. 95 ř. z.; na Slovensku a Podk. Rusi platily: § 1 3 zák. čl. IX z r. 1844, jenž stanoví, že v platnosti zůstávají staré zvyklosti, kteréž byly shrnuty ve vyhlášce zmocn. civ. komisaře ze dne 6. února 1850 a pozdějšími cirk. pař. býv. min. honvédů z r. 1822, 1824 a 1826. tato nejednotnost zůstala v platnosti až dosud a jen zákon č. 388 z roku 1922 Sb. z. a n., Jehož platnost omezena byla na trvání jednoho roku, a pak definitivní zákon č. 255 z r. 1923 Sb. z. a n. upravily jednotné jen sazby pro náhradu za poskytnutí přípřeží.

Tato osnova přináší jednotnost zák. předpisů v celém území státu a v podstatě, jak z odůvodnění osnovy patrno, za podklad návrhu vzaty zásady zákona č. 86/1905 ř. z.

Máme již zákon ze dne 13. května 1904, č. 117 Sb. z. a n., o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské, podle něhož možno opatřiti dopravní prostředky pro vojenské dopravení účely při mobilizaci a ve válce i při mimořádném povolání zálohy a náhradní zálohy v míru, podle §u 27 branného zákona; pro normální dobu mírovou bylo však potřebí doplnění touto osnovou unifikační, jejíž ustanovení možno po užíti vždy, pokud nepoužije se zákona č. 117 výše uvedeného.

Změněně poměry v užívání pohonných sil, kdy dnes síla motorová velmi značně již nahrazuje sílu zvířecí, zvláště koňskou, vynutily si také po této stránce uplatnění v předložené osnově po stránce využití dnešních možností a daly také původ tomu, že termín, užívaný dosud vojenská přípřež v míru«, mění s v osnově v zákon: »o požadování dopravních prostředků pro vojenské účely v míru«, kterýžto název přiléhavěji vystihuje dnešní stav použitelných dopravních prostředků.

Hl.I. §§ 1 až 8 obsahují všeobecná ustanovení. V §u 1 stanoví se právo požadování dopravních prostředků »za náhradu« v případech, když se k tomuto požadování nepoužije zák. č. 117/1924, a zároveň stanoví se právo požadování osob k řízení vyžádaných dopravních prostředků.

§2 přesně vyjmenovává prostředky dopravní, jichž lze požadovati. Jsou to: zvířata tažná s postroji i bez postrojů, osedlaná nebo neosedlaná, zvířata jezdecká a soumaři, vozidla pro zvířecí potahy, vozidla motorová pro všechnu dopravu a všechny účely - pokud se nepohybují na kolejích - i jízdní kola; vše s příslušným obvyklým výstrojem, pohonnými látkami, s nástroji, nářadím a s obvyklými náhradními součástkami.

§3 stanoví účel a rozsah požadování, a to k dopravě osob vojenských a jich zavazadel při vojenských cvičeních, vojenských asistencích a stěhování posádek,. výjimečně, není-li možno vojenské osoby při výkonu služby jinak včas dopraviti, dále k dopravě nákladů a břemen vojenské správě patřících, pro ni určených a přípravě průvodců předmětů těch. Vyloučeno je použití tohoto zákona, možno-li vystačiti s vlastními prostředky vojenské správy, pro obvyklou místní dopravu osob i materiálu v okrsku posádky, v níž je vojenský útvar, ústav nebo úřad trvale ubytován, a do vzdálenosti 5 km mimo okrsek tento. Pojem okrsek posádky je přesně stanoven v služebním předpise org. XXIV.

§4 určuje, kdo má právo požadovací a jeho rozsah i dobu požadování osob i věcí a ustanovuje k tomu jen velitelství vojenského útvaru - pluk, prapor, setnina, úřad, ústav - a jen ve věci neodkladné i jiné orgány vojenské správy.

ad 2. Stanoví, že lze dobrovolným nájmem potřebu uhraditi, je-li možno tak učiniti za cenu ne vyšší, než je náhrada stanovená na podkladě tohoto zákona.

ad 3. Požadování státi se musí u obce, kde mají býti dopravní prostředky dodány. po případě v obcích sousedních, a teprve při větší potřebě u okresních úřadů ve věci příslušných. Přímo na držiteli požadovati není možno.

V odůvodnění k §u 4 stanoví se forma požadování, a to ústně, písemně, za nutností též telegraficky. Vyjma případy, kdy nepředvídaně je potřebí dopravní prostředek dodati ihned, mají vojenské orgány své požadování zaříditi tak, aby obec dostala výměr požadování zpravidla alespoň 24hod.. výjimečně - vyžadují-li toho zvláštní okolnosti. vzniklé provedením cvičení aspoň 12 hodin před tím, než má býti dopravní prostředek poskytnut.

§ 5 ukládá povinnost všem držitelům dopravních prostředků, pokud nejsou podle §u 6 t. zákona osvobozeny. I držitelům příslušníkům cizích států tato povinnost též přísluší, neosvobozuje-li je tento zákon § 6, odst. 1.

Pojmem »držitel« je rozuměti vlastníka, nebo je-li věc u jiného, tedy tu osobu; která ji má ve své moci. Držitel může na vlastní náklad opatřiti rovnocennou náhradu požadovaných prostředků.

Požadují-li se dopravní prostředky s průvodcem - vozka, řidič a pod. má držitel, je-li způsobilý, říditi dopravní prostředek sám, anebo postarati se o vhodného., způsobilého zástupce; není-li takto možno vše opatřiti, určí obec schopnou k tomu osobu. kteráž pak je povinna v řízení nastoupiti.

§ 6 vypočítává případy osvobození od této povinnosti poskytování dopravních prostředků:

a) Dopravní prostředky k osobnímu užívání osob požívajících exteritoriality podle mezinárodního práva přednostů konsulárních úřadů z povolání a jim přidělených konceptních úředníků z povolání cizích mocností, jsou-li cizinci, jen, je-li vzájemnost zabezpečena.

b) Podobně je s dopravními prostředky zastupitelských úřadů cizích mocností na území státu zřízených, mezinárodních komisí požívajících exteritoriality a určené k jich potřeb. Konsulátům patřící prostředky dopravní osvobozeny jsou jen tehdy, je-li vzájemnost zajištěna.

Dále vylučují se dopravní prostředky: k osobní potřebě presidenta republiky nebo jeho náměstka, předsedů sněmoven, členů vlády, předsedy nejvyššího kontr. úřadu, guvernéra Podk. Rusi a zemských presidentů, nezbytně potřebné: příslušníků branné moci, četnictva, poštovní dopravy, duchovních, lékařů a zvěrolékařů, pro policii, službu zdravotní. pro udržování vodovodů, kanalizací a stálé hasičstvo.

Odst. f) tohoto paragrafu vypočítává osvobození zvířat. koňů, mulů, mezků, oslů a volů; odst. g) výjimky pro jízdní kola; odst. h) vyjímá pak nově vyrobená vozidla, uložená v továrnách anebo v zastupitelských skladech.

§ 7 mluví o státních dopravních prostředcích a ponechává upravení vládním nařízením; v důvodové zprávě se však upozorňuje, že nelze nechat pro ně platiti všechna ustanovení o ostatních dopravních prostředcích proto, že státní dopravní prostředky se nepřihlašují pole zák. 117/34 Sb. z. a n., takže u obcí nejsou zaznamenány. Sem také patří státní dopravní prostředky, vyhovující §u 2 - autobusy ČSR., autobusy poštovní, železniční atd. - o nichž při event. upotřebení bude sjednána dohoda s příslušným ministerstvem.

§8. Udává směrnice; jak se určují dopravní prostředky a osoby k jich řízení:

1. Obec rozvrhne co možná stejnoměrně požadované množství prostředků na osoby podle tohoto zákona povinné a při tom ručí podle §u 21 této osnovy za řádné plnění povinností zákonem Jí uložených a za určení způsobilých dopravních prostředků i osob potřebných k jich řízení.

2. Tatáž povinnost nastane obci, jestliže okresní úřad na požadování orgánů, k tomu tímto zákonem oprávněných, rozdělí požadovanou potřebu na jednotlivé obce. Okresní úřad je povinen, ovšem spravedlivě; požadovanou potřebu na obce rozvrhnouti. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.)

3. Míra závazku je závislá na počtu a druhu dopravních prostředků v obci i u jednotlivých držitelů, tomuto zákonu podléhajících. Důležitou je druhá věta tohoto odstavce, jež praví, že při určování dopravních prostředků má se co možná přihlédnouti k nutným zemědělským nebo jiným neodkladným pracím postižených držitelů.

4. Držitel dopravního prostředku, bude-li určen k poskytnutí tohoto, bude o tom písemně vyrozuměn. Výkon tohoto určení je povinen vykonati i v tom případě, když má za to, že podle zákona neměl býti k tomu určen, může však věc oznámiti nadřízenému úřadu.

5. Písemné vyrozumění dostane i osoba obcí určená, když držitel dopravního prostředku z jakéhokoli důvodu není schopen sám, ani plnomocníkem - zástupcem – prostředek požadovaný říditi, o čemž povinné hlášení obci učinil

6. Praví, že podrobnosti určeny budou vládním nařízením, a tu v důvodové zprávě k předložené osnově, k §u 8 obsaženy jsou již zásady příštího prováděcího nařízení, s nimiž možno souhlasiti.

Hl. II. §§ 9 až 14 pojednávají o jednotlivých druzích požadování dopravních prostředků, a to § 9:

1. podle časové potřeby:

a) pro jízdu cílovou - dříve jízda přímá -,

b) pro jízdu dobovou,

2. podle věcné potřeby:

a) pro dopravu osob,

b) pro dopravu nákladů a břemen. Termín: jízda cílová dobře určuje účel jízdy předem ustanovené místo, cíle jehož nutno dosáhnouti; naproti tomu dobová jízda bude určena časově - dobou, již má trvati -.

§ 10. Stanoví přesně nejvyšší možné vzdálenosti pro použití dopravních prostředků jednotlivých druhů a při tom určuje, že v horské krajině s větším stoupáním, než normálním, je potřebí zmenšiti počet kilometrů o třetinu jízdy normální.

§ 11. Stanoví jízdu dobovou na půldny, celé dny, výjimečně i na několik dní. Doba 6 hodin počítá se za půl dne, proti dřívějším 8 hod.

§ 12. 1. Dopravní prostředky, jich výběr pro dopravu osob řídí se účelem jízdy, počtem po ruce jsoucích prostředků a stavem cest.

2. Ze zvířat k dopravě osob určených použije se v prvé řadě koní, jinak též mezků.

3.Vozy i motorová vozidla nutno dodati způsobilé; pro gážisty kryté, vozy pérované.

§ 13 stanoví, jakých zvířat a motorových vozidel má se použíti k dopravě nákladů a břemen, a tímto paragrafem ad (1) vyhověno je také resoluci senátu ze dne 29. listopadu 1922, poněvadž se v něm praví: »skot, zvláště krávy, budou požadovány jenom na kratší vzdálenosti a nejsou-li jiné dopravní prostředky v dostatečném množství v místě dosažitelné.

Ost. III. §§ 15 až 20 jednají o nárocích za poskytnutí dopravních prostředků:

§ 15 prostě tento nárok přiznává.

§ 16 stanoví, že náhrada se poskytuje za počet ujetých km, při zpětném použití platí se polovina prvé jízdy - což je proti dosavadní jedné osmině spravedlivější -; za čekání do dvou hodin se náhrada neposkytuje, za každou další započítanou hodinu platí se náhrada jako za ujeté 2 km.

§ 17 odměřuje náhradu za jízdu dobovou celodenní; za motorická vozidla a kola 130 až 30 km, u ostatních 30 km, za polodenní vzdálenost poloviční.

§ 18 ustanovuje, že základem výpočtů náhrady za jízdu dopravním prostředkem je -náhrada za 1 km. Poněvadž dále praví se, že sazby tyto stanoví se vládním nařízením pro každý prostředek dopravní zvláště, s přihlédnutím k průměrným odměnám za dotyčné dopravní prostředky všeobecně placeným atd., je potřebí uvésti alespoň výtah odůvodnění k §u 18 z předložené vládní osnovy tisk čís. 703.

Úmyslem je - tedy zajisté vtěleno to bude do vládního nařízení - poskytnouti náhradu postačitelnou, aby nevyžadovala obětí od poskytovatelů dopravních prostředků; budou se tudy co nejvíce přibližovati sazbám běžným. V náhradě bude obsažena i částka za krmivo či pohonné hmoty i za dodání osob k řízení příslušného prostředků potřebných. Návrhy nových sazeb vyžádá si ministerstvo národní obrany od zemských úřadů v obdobích pětiletý cly po případě kratších. kteréžto návrhy zpracují tyto úřady v dohodě s příslušnými zemskými vojenskými velitelstvími, po slyšení odborných nájemnických vrstev v základě průměru posledních dvou let.

Tak vzniknou základy pro jednotlivé země jednotné a jen výjimečně při naprosto značně odchylných hospodářských poměrech, mohou se vytvořiti základy i pro menší okrsky neb obce, v částce buď zvýšené nebo snížené.

§ 19 stanoví způsob placení náhrady, a to tak, že příslušnou náhradu zašle vojenská správa pro držitele nebo obcí určeného průvodce, obecnímu úřadu obce dodání nejpozději do 14 dnů po použití dopravního prostředku. Potvrzení o přijetí náhrad jsou prosta kolku i poplatků.

§ 20 upravuje nároky držitele dodaných dopravních prostředků na náhrady nezaviněných škod, jakož i určuje: kdy nestává žádných nároků, stanoví instanční postup pro rozhodování o škodách, rovněž i ustanovuje právo osob průvodců: kteří se stali invalidními při výkonu této povinnosti, i jejich příslušníků, a možno celkem označiti veškerá ustanovení za spravedlivá.

Hl. IV. §§ 21 až 22 stanoví následky za zpožděné dodání nebo nedodání dopravního prostředku a je tu samozřejmá nutnost, aby za včas nedodané dopravní prostředky mohly se i za zvýšených nákladů opatřiti jiné, při čemž zvýšení jde na náklad viníka. Opatření to může vykonati velitelství vojenského útvaru neb orgán vojenské správu dopravní prostředek požadující. "Také obec má právo, aby najala dopravní prostředek n a útraty a nebezpečí toho, kdo nevyhověl jejímu příkazu.

§ .22 ustanovuje trestní sankce za nenáležité vykonání nebo nevykonání dodací povinnosti pokutou, jde-li o motorová vozidla, do 3.000 Kč, jde-li o ostatní dopravní prostředky, do 300 Kč nebo vězením do 14 dnů.

Totéž platí i o osobě, která se bezdůvodně vyhnula řízení požadovaného dopravního prostředku, jakož i o těch, kdož se dopustili úmyslného jednání neb opomenutí, aby dopravu ztížili nebo zmařili.

Hl. V. Zvláštní ustanovení.

Podle §u 23 přechází odpovědnost za škody způsobené provozem motorových vozidel po dobu použití jich vojenskou správou na tuto jako na vozebního podnikatele.

§ 24 obsahuje ustanovení o plavebních dopravních prostředcích, kterých možno podle tohoto zákona též požadovati.

Hl. VI. §§ 25 až 29 obsahují ustanovení závěrečná.

§ 25 zajišťuje spolupůsobení obcí v přeneseném oboru působnosti - na Slovensku a Podk. Rusi notářů -.

§ 26 určuje působnost úřadů politických.

§ 27 řeší otázku úhrady vyšších nákladů plynoucích z tohoto zákona a dovolává se §u 3 zákona ze dne 17. prosince 1926, čís. 240 Sb. z. a n., o úpravě rozpočtu vojenské správy, jehož by mohlo býti použito - neboť tu jde o větší rozpočteni dosud nepředvídaný náklad způsobený novým zákonem vydaným teprve po účinnosti zák. č. 240 1926 Sb. z. a n. - ku zvýšení rozpočtu asi o 1,320.000 Kč. které přijdou k dobru jedině držitelům dopravních prostředků. § 28 rozšiřuje platnost tohoto zákona i pro účely četnictva.

§ 29 stanoví pak jen zásady o účinnosti zákona a jeho provedení. Na prováděni zákona zúčastní se ministři národní obrany, vnitra, sociální péče, spravedlnosti, veřejných prací, zemědělství a obchodu.

Účinnost zákona má nastati dnem 1. ledna 1933.

Současně pozbývají platnosti všechny zákony a nařízení, jež odporují tomuto zákonu.

Z povahy zákona samého vyplývá, že bude potřebí podrobnosti některých paragrafů doplniti prováděcími nařízeními. Toto doplnění podrobností vyhrazeno je vládním nařízením k §§: 4, 6; 7, 8, 16, 18, 20, 24 a 25.

Předpokládáme ovšem, že veškerá vládní nařízení plně krýti se budou nejen s povahou zákona, ale také s nutným ohledem na potřeby obyvatelstva.

Jelikož předložený návrh je nutným doplněním dnes platných zákonů a vyhovuje po všech stránkách aktuálním potřebám, usnesl se branný výbor ve své schůzi, konané dne 14. dubna 1932, doporučiti slavnému senátu schválení osnovy ve znění senátního tisku č. 703 až na odst.

d) §u 6, jenž byl vpraven branným výborem takto:

»jízdní kola, kola s pomocným motorem a motocykly, jichž potřebuji jejich držitelé nezbytně pro své povolání nebo k jízdě do práce.«

Mně nezbývá, vážený senáte, nic jiného, než abych požádal jménem branného výboru, aby slavný senát schválil návrh zákona tak, jali je v tomto tisku č. 724 dole ve zprávě otištěn. (Souhlas.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Z a h a j u j i rozpravu.

Ke slovu je přihlášen pan sen. H a k e n.Navrhuji řečnickou lhůtou v trvání 20 minut.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Navržená lhůta je s c h v á l e n a. Dávám slovo panu sen. H a k e n o v i.

Sen. Haken: Vážení pánové! Předloha; jež nám je (Hluk. - Místopředseda dr Hruban zvoní.) vojenskou správou ve zdánlivě nevinné tváři předložena, je předlohou dalekosáhlého důsledku a řadí se k ostatním zákonným opatřením, jež směřují k umožnění mobilizace, k přípravám válečným anebo přímo k válečným akcím a dále k útokům na pracující lid. Předložená osnova je tedy charakteru nejen militaristického, ale také militarizačního. Ukáži na její hlavní smysl.

Pro případ mobilizace a války máme již zákonné ustanovení paralelní s touto předlohou. Předloha nese eufemistický název »v míru«, ale je zřejmé, že dosah předlohy je daleko větší, a směle můžeme říci. že je to předloha mobilizační a válečná. (Hluk. - Místopředseda dr Hruban zvoní.) Předloha má nahraditi opatřeni, která jsou již stanovena zákonem pro případ mobilizace a války a která jsou neméně válečného rázu. Hlavním účelem předlohy je, aby bylo možno koncentrovati vojsko i četnictvo na některá místa v libovolném rozsahu v době, kdy nebyla vyhlášena ani mobilizace, ani válka, čili tato předloha umožňuje provedení mobilizace bez vyhlášení mobilizace a provedení připrav válečných, aniž by mobilizace byla vyhlášena (Sen. Sechtr: Jak to dělají a Rusku, pane kolego?) a za druhé tato předloha umožňuje také mobilizaci ozbrojených sil proti pracujícímu lidu, neboť výslovně se mluví v důvodové zprávě na několika místech o soustřeďování vojska a četnictva a také o mimořádném opatření. (Sen. Mikulíček: Asistenci!) To slovo v nápisu zákona, že jde o období míru, nemůžeme brát vážně. Vy víte, pánové, že už několik měsíců zuří válka s Japonskem a Čínou, vedena všemi moderními válečnými prostředky, a přece dodnes nebyla ještě oficielně válka prohlášena, ale ani dodnes nenařídilo Japonsko všeobecnou mobilizaci. Čili je vedena regulérní veliká válka bez vyhlášení mobilizace a bez vyhlášení války. Vidíme-li tento případ, pak už také snáze nahlédneme do obsahu a smyslu předložené osnovy. (Sen. Mikulíček: Oznamují, že jsou tam jen. lupičské bandy!) Čili vojenská správa a vláda má míti možnost koncentrace vojenských a četnických sil ať vevnitř státu proti pracujícímu lidu, nebo až ke hranicím státu proti jakémusi nepříteli, a to aniž by byla vyhlášena mobilizace a použito zákona o válečných úkonech a aniž by byla vyhlášena nějaká mimořádná opatření, poněvadž již zde vláda má zákon mimořádných opatřeních a může znění tohoto zákona v tomto případě použíti.

Další, co osnova ukazuje, je, že dává ohromné pole možností vládnímu nařízení a v tom právě je také viděti nebezpečí předlohy, že vojenská správa neodvážila se všechny podrobnosti a důsledky z provádění tohoto zákona přímo dáti do návrhu, nýbrž, jak zpravodaj sám upozornil v devíti paragrafech, a to ve 4, 6, 7, 8, 16, 18, 20, 24 a 25 je ponechána libovůle vládnímu nařízení, čili, ačkoli předloha zřejmě ukazuje smysl nebezpečí, přece jenom ještě větší nebezpečí, ostrost jeho, jež se projeví, budou provedena vládním nařízením. A mezery v osnově ponechané libovůli. vládnímu nařízení týkají se velmi závažných ustanovení.!Není to tedy doplnění, výklad v podružných otázkách, nýbrž v otázkách velmi důležitých.

Druhá závažná okolnost osnovy vězí v tom, že dopravní prostředky, obsluha k nim, je požadována prostřednictvím obcí. Není potřebí prokazovati, jak práva obcí byla okleštěná, není potřebí uváděti dokladů o tom, že obce dnes jsou jen služkou okresních hejtmanů. Není potřebí zdůrazňovati, že obce jsou hospodářsky zruinovány, že nemohou samostatně hospodařiti se svým majetkem a dělati podle svého uznání a rozumu ani vlastní rozpočty. Práva obcí jsou soustavně, nejen zákonodárnou činností, nýbrž také praksí oklešťována. Ale na druhé straně ukládány jsou obcím čím dále větší a těžší povinnosti a povinnost, jež ukládána je obcím touto osnovou, není povinností lehkou a také ne příjemnou. Každá rekvisice má přirozeně v důsledku nespokojenost občanstva, a tu předloha strká obecní starosty a jejich náměstky do popředí, oni to mají býti, kteří mají na občanech vymáhati dopravní prostředky a jmenovati osoby, jež mají tyto dopravní prostředky říditi. Osten neobrátí se proti jakémusi muži ve stejnokroji, který přijde a dá rozkaz k mobilizaci dopravních prostředků a osob k obsluze. osten občanstva neobrátí se ani proti okresnímu hejtmanu nebo vojenské správě, ale nelibost občanů obrátí se přirozeně proti tomu poslednímu článku, který je přímo nucen zákonem, aby tuto povinnost na občanech vymáhal, a to je obecní starosta nebo jeho náměstek.

Proto proti této předloze měla by protestovati všechna obecní zastupitelstva. Jestliže vojenská správa nutí občany k takovýmto povinnostem, ať si k vymáhání jejich stanoví své úředníky a policajty přímo a nestrká tu mezi byrokracii a vojenskou správu starosty, náměstky a obecní zastupitelstvo. Je samozřejmé, že s prováděním této předlohy vyplynou, což také je v ní přiznáváno, mimořádná vydání, ale aby nebyl zatěžován těmito mimořádnými vydáními rozpočet vojenské správy, je zřejmě v předloze řečeno, že úhrada má, nebo může býti hledána, mimo rozpočet. Tedy zase nové náklady na militarismus a militarizaci. Konečně v době značného množství dopravních prostředků, kdy není nejmenších potíží s jich nájmem, může vojenská správa, kdyby šlo pouze o nevinné opatření, od případu k případu najmouti si tyto prostředku, jako každý soukromník. Tu možnost by měla. Ale poněvadž tu jde o opatření mimořádná, poněvadž se touto předlohou má umožniti mobilizace, je sáhnuto k zákonné rekvisici těchto dopravních prostředků.

Tuto předlohu nelze posuzovati samu pro sebe. Ona je součástí řady už uzákoněných válečných, militaristických a militarizujících opatření. Je součástí nových opatření, jež vláda na tomto poli zamýšlí: Zdálo by se, že v době dnešní hospodářské krize, v strašné situaci většiny obyvatelstva tohoto: státu, mělo by vyvinovat největší činnost ministerstvo sociální péče. Zdála by se, že vláda měla by míti především na starosti sociálním zákonodárstvím, opatřeními rázu sociálního. zmírniti bídu, hlad a nezaměstnanost. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Vidíme však opak: Právě na poli sociální péče jeví se v této kritické době největší netečnost. Na př. ministerstvo sociální péče nepředložilo ani jediné dalekosáhlé předlohy, která by směřovala ke zmírnění situace dělníků. Předložené anebo chystané osnovu. opatření, jež činí ministerstvo sociální péče, neznamenají Menšení sociálních poměru, nýbrž naopak odbourávání těch sociálních opatření a výhod, jež už dělnictvo mělo. Z důvodů úsporných jak se tvrdí.

Podívejme se na činnost jiného ministerstva: Ministerstva školství a národní osvěty. Po řadu let nepředložilo toto ministerstvo jediné osvěty, cukající se reformy vyučování a výchovu a organizace školství. (Sen. Mikulíček: Přečti si. »Právo Lidu«! Tam chválí Derera!) Ani jediné osnovy. A jedinou osnovu, kterou předložilo ministerstvo, osnovu o újezdních školách měšťanských, má vládní většina schovanou v zásuvce. Dvakrát už se. pokusila ji projednávat, ale odložila projednání opět. Je potřebí otevřeně zdůrazniti, že největším nepřítelem této předlohy je agrární strana, ačkoli se předloha o újezdních měšťanských školách týká v prvé řadě a snad hlavně podle původního znění venkova a venkovských dětí. Snad bych ještě měl jmenovati ministerstvo zásobování, ale nechci vás uvésti do smíchu, kdybych měl mluviti o jeho činnosti - vypadalo by to, že přímo vás chci baviti. Jsem dalek tohoto úmyslu. Ačkoli je doba drahoty, bídy, hladu a toto ministerstvo je v rukou sociálního demokrata, nedělá zhola nic. Zato nejčinnějším ministerstvem je ministerstvo národní obrany, a to je příznačné. Nejen, že celé ministerstvo je mobilizováno do válečných příprav, že se o to stará se svým generálním štábem, ale ono se snaží o to, aby i celá veřejnost byla do válečných příprav zainteresována, aby válka byla co nejvíce popularizována. Vystupují vysocí generálové a v přednáškách popularizují otázku války a válečných příprav. Na stole zákonodárných sborů každé chvíle je předloha militarizačního rázu. O čem to všechno svědčí? Svědčí o tom, že se činí horečné přípravy na novou válku. Tyto přípravy jeví se zjevně na poli zákonodárném, jeví se v ohromném rozvinutí válečného průmyslu a zbrojení. A konečně také je můžeme jen tušiti, poněvadž na veřejnost přijde jen část, většina válečných příprav děje se ovšem v zákulisí tajně. Veřejné mínění je ovlivňováno, válka je popularizována, a to nejen přímo tiskem, který je ve službách militaristických kruhů a národní obrany, vojenské správy, nýbrž i tiskem vládní většiny. A není to jen tisk měšťácký, který popularizuje válku a militarizaci, ale je to i tisk tak zv. socialistický, který vyvinuje na tomto poli snad v některých etapách ještě větší činnost, horečnější tempo, nežli buržoasní tisk sám. (Sen. Mikulíček: Vždyť oni padají také s buržoasií, tito příživníci práce!) Vezměte jen do rukou »Večerník Českého Slova«, »Večerník Práva Lidu«, čtěte jen těžkopádné úvahy sen. K r e j č í h o, kterými často je tu a tam v neděli čtenáře »Práva lidu«, a poznáte, jak i tyto t. zv. socialistické strany horečně popularizují válku a militarizaci všeho občanstva. A poněvadž hlavně přípravy k válce jsou namířeny proti Sovětskému svazu - a to už dnes není fráze komunistů - je samozřejmé, že tyto válečné snahy a přípravy proti Sovětskému svazu jsou prováleny ohromným štvaním proti státu dělníků a rolníků. A čím více zejména v poslední době se přiostřuje napětí válečné, čím více se blíží kapitalistický svět k útoku na Sovětský svaz, tím je také horečnější štvaní proti němu. Poněvadž je nedostatek věcných důvodů, zachází ovšem toto štvaní - promiňte - až do(Výkřik sen. Mikulíčka..) vyložených blbostí, v jichž se předhání agrární)»Večer« s »Večerníkem Českého slova« a »Práva lidu«. Svědčí to jen o tom, že je užíváno všech, i těch nejblbějších prostředků, aby sympatie, jež mezi lidem k Sovětskému svazu jsou a rostou. buly podryty a aby tak byla. připravena situace k válce. (Výkřik sen. Chlebounové.)

Je beze sporu a my to můžeme s radostí konstatovati, že sympatie k Sovětskému svazu v dělnictvu v inteligenci, mezi drobnými rolníky i živnostníky rostou a že celá agitace ústní i novinářská, která je vedena za účelem štvaní proti Sovětskému svazu, zachycuje jen male zlomek těchto tříd. Ovšem, že buržoasie průmyslová, obchodní, agrární, i buržoasie socialistická je v krajním nepřátelství k Sovětskému svazu. (Výkřik sen. Mikulíčka. - Místopředseda dr Hruban zvoní.)

Vojenská správa předložila osnovu o 14 měsíční službě presenční, ale předložila nebo v brzku předloží, jak odlišuje, osnovu o délesloužících poddůstojnicích a osnovu o povinné tělesné výchově čili o militarizaci mládeže. K těmto militaristickým osnovám řadí se tedy i tato osnova. Vojenská správa je tedy v horečné činnosti i na poli zákonodárném a teď si teprve dovedeme představiti, jak horečnou činnost vyvíjí vojenská správa v zákulisí. A je nutno otevřeně říci, že jsou to právě socialistické strany, které kdysi se holedbaly se svým antimilitarismem, nepřátelstvím k válce. snahou po míru. že jsou to nynější socialistické strany. které jsou v první řadě válečných příprav válečného štvaní a militarizace.

Je zajímavá schůze, řekněme, posledního branného výboru senátu, kde socialističtí členové projevili největší zájem o militarizaci občanstva, o výzbroj armády, o její způsobilost atd.. zatím co buržoasní zástupci mlčí. (Sen.. Mikulíček: Klofáč řekl v branném výboru, že neštěstí v Truhlářské ulice zavinil Janeček, ale zadávají mu handgranáty!)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím, nevyrušujte pana řečníka!

Sen. Haken (pokračuje): Nechci uváděti, že předloha ve snaze co možná nejvíce vyhověti tomu militarizačnímu duchu, zachází až do směšností. Uvedu tu případ v důvodové zprávě. Jak jsem říkal, je v §u 9 ponechána volnost vládním nařízením. Důvodová zpráva v odstavci k §u 4 uvádí k otázce, kdo je oprávněn požadovati dopravní prostředky, na konci toto: ovšem obec bude zavázána opatřiti je (dopravní prostředky) při neodkladné potřebě i tehdy, požádá-li o ni osoba ve vojenském stejnokroji, která nepředloží uvedené průkazní doklady. (Výkřik sen. Mikulíčka.) Tedy v důvodově zprávě se výslovně dává vládě možnost, aby do nařízení dala ustanovení: »Každá osoba ve stejnokroji je oprávněna, aniž by měla jakékoli zmocnění, jakoukoli legitimaci, požadovati dopravní prostředky.« Čili, populárně řečeno: jak se ukáže ve vesnici chlap v nějakém stejnokroji. může požadovati na starostovi: »Starosto, vy mně do 4 hodin, anebo jakkoli - ba dokonce může to udělati na kratší doba - opatříte ty a ty dopravní prostředky, budou tam a tam v tolik a tolik hodin, a tolik osob takové a takové kvalifikace k jejich obsluze.« Nechci tu ukazovati, jaké nehorázné kopnikiády jsou možné. (Sen. Mikulíček: V Táboře Kutina!) To je vedlejší věc, ale co je hlavní, že tu každý četník nebo jakýkoli voják muže prostě nařídit vyžádáni dopravních prostředku s obsluhou. To je jistě věc nemalá. věc ohromného dosahu. To znamená, že se v tamto zákoně opět dekretuje úplná vláda policisty a četníka nad občany čili vláda bodáků a pendreků. Tato předloha zřejmě ukazuje, kam až došel režim v Československu. (Výkřiky sen. Mikulíčka a Hlávky.)

Nás zajímá možnost, jež je dána tímto zákonem, možnost koncentrace vojenských, četnických a policejních sil proti lidu. V dnešních přiostřených třídních poměrech, při soustavných a čím dále ostřejších útocích kapitalistů na pracující lid ať v průmyslu, ať v zemědělství je si vláda docela dobře vědoma, že tyto vrstvy k lomu nemohou klidně přihlížeti, že se měli vzepřít, a ačkoli dnes už měla ohromné možnosti ke koncentraci ozbrojených sil proti lidu, mají býti tímto zákonem ještě rozšířeny proti stávkujícím dělníkům, proti bouřícím se rolníkům; budou nebo mají býti rekvírována v masovém množství vozidla, dopravní prostředky i obsluha k ním.

Mám-li kvalifikovati krátce předloženou osnovu, musím zdůrazniti: je to předloha militarizační i válečná, předloha proti pracujícímu lidu, a proto není ani jinak možno, než že my nejen zde, nýbrž také mezi lidem musíme tuto předlohu potírat, ukazujíce na její důsledky. Náš klub podal návrh, aby se přes předlohu přešlo k dennímu pořadu, neboť pozměňovacích návrhů není k ní možno podati. Každý, kdo je proti válce, kdo chce zameziti přípravy k ní, kdo je s pracujícím lidem, musí býti proti předloze, a jenom militaristé, připravovatelé války a nového krveprolití a nepřátelé lidu mohou pro tuto předlohu hlasovat. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Byl mně podán návrh sen. H a k e n a podle §u 47 jedn. řádu. žádám, aby byl přečten.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Návrh sen. H a k e n. a podle §u 47 jedn. řádu

Navrhuji, aby přes osnovu vládního návrhu zákona o požadování dopravních

prostředků pro vojenské účely v míru, tisk 703, přešlo se k dennímu pořadu.

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím pana zpravodaje k doslovu. (Sen. Mikulíček: Musí chvilku něco kecat, než se ty myši, které zalezly, sejdou!) Prosím, pane senátore, neurážejte pana zpravodaje. Volám vás k p o ř á d k u.

Zpravodaj sen. Sehnal: Vážení pánové! Mám úkol Jistě velmi snadný, poněvadž proti návrhu, který je podán, není námitek se žádné strany, jedině se strany komunistické. Pan kol. H a k e n podrobil tuto předlohu kritice a zejména užívá stále výrazu, že prý je to předloha militaristická. My jistě, vážení, až na pány komunisty, víme, že u nás militarismus neexistuje (Výkřiky sen. Mikulíčka.) a že, máme-li armádu, máme armádu jen obrannou. A tu myslím, že je svatou povinností každého státního příslušníka, aby toto zřízení schvaloval a podporoval. (Sen. Mikulíček: Máš to špatně napsáno!)

Račiž dovoliti, pane kolego, mně to nikdo nenapsal a zdá se, že pan kol. M i k u l í č e k je dnes naložen k tomu, aby snad osobně někoho napadal. Pane kolego, to bych si vyprosil! (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Prohlašuji z plného přesvědčení, že my u nás militarismu nemáme a že konáme jen svou povinnost, abychom.Jako stát v případě potřeby dovedli je bránit. (Sen. Haken: Vládní senátoři se usmívají tomuto tvrzení!)

Pan kol. H a k e n řekl, že je to předloha, která směřuje proti pracujícímu lidu. Myslím, že o té věci právě se jenom pánům snilo a že každý z nás ví, že takovéto opatření neděláme pro to co se u nás děje, až na pány komunisty, kteří jsou podle tohoto prohlášení a podle všeho, co pan kol. H a k e n zde mluvil, odhodláni, že dobrotu dělat nebudou a že budou stále dělat, co doposud dělali, že zbytečně budou rozčilovat, bouřit a způsobovati neklid ve státě. (Souhlas.) Jistě že nám všem je velmi nepříjemné, jestliže musí dojíti k podobným věcem, jako se v poslední době dějí, ale odpovědnost za to nenese nikdo jiný, než na prvním místě páni z komunistické strany, kterým nezáleží ani na životech (Hlas: Ani na státě!) ani na státě, ale na tom, aby ve věčném neklidu pracovali pro své cíle. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Hruběn (zvoní): Prosím o klid! (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Pane sen. M i k u l í č k u, volám vás opětně k p o ř á d k u pro rušení jednání. (Zvoní.)

Zpravodaj sen. Sehnal (pokračuje): Pane kolego, uvedu to, co jsem uvedl již ve zprávě důvodové; že tento zákon pracuje v mnohých paragrafech s vládními nařízeními. Věc je samozřejmá, poněvadž není možno do takovéhoto zákona dáti všechny podrobnosti o tom, jakým způsobem se kde jaký povoz bude zabírat, kde která osoba povolávat atd. Máme plné přesvědčení, že vládní nařízení, jak jsem již řekl, když jsem končil svou důvodovou zprávu, bude vypadat tak, aby odpovídalo jednak poměrům a potřebám tohoto zákona a na druhé straně, aby nijakým způsobem nezatěžovalo obyvatelstvo. Pan kol. H a k e n má také velkou starost o to, že prý tím zase přenášíme velikou odpovědnost a velkou prací na samosprávu, ze prý samosprávě, beztak již dost okleštěné, přidává se zase práce a odpovědnost. Vážení pánové, já mám dojem, že bychom my, kteří jsme opravdovými samosprávníky, velmi těžce nesli, kdybychom takovéto opatření, jak vyplyne z tohoto zákona, měli přenechat osobám, které by tam přišly a poměrů. byly neznalé. Právě proto vítáme to, že jato věc bude se řešiti obecními úřady, resp. obecními starosty, kteří místní poměry dobře znají a kteří jsou povinni podle zákona, aby spravedlivě takovéto požadování rozdělili.

Nebudu se dále zabývati vývody p. kol. H a k e n a, poněvadž mimo stranu, kterou právě kol. H a k e n zastupuje, nikdo se ke slovu k této osnově nepřihlásil, je tedy viděti, že je přijata se sympatií, poněvadž znamená zlepšení dosavadních poměrů.

Prosím slavný senát, aby předlohu schválil tak, jak je v tomto tisku obsažena. (Souhlas.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím pány senátory, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati o předložené osnově zákona takto:

Nejprve o návrhu sen. H a k e n a, bude-li zamítnut, opak o osnově zákona, jeho nadpisu a jinými nadpisy v osnově se vyskytujícími a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Není jich. Budeme tak postupovati. Kdo souhlasí s návrhem sen. H a k e n a, nechť zvedne ruku. (Děje se.) To je menšina. Z a m í t á s e.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a s úvodní formuli ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina: Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a jiné nadpisy v osnově se vyskytující a úvodní formule p ř i j í m a j í s e ve čtení p r v é m podle zprávy výborové, tisk 724.

Tím je pořad schůze v y ř í z e n.

Sděluji dávnému senátu, že

do výboru národohospodářského nastupuje za sen. Havlenu sen. Kříž,

do výboru iniciativního za sen. Pivko sen. D r e s l e r a za sen. Hrubého sen. dr Havelka.

Dovolenou dal jsem na dnešní schůzi sen. Stržilovi.

Navrhuji, aby se příští chůze konala v úterý dne 26. dubna 1932 0 1. hodině s

pořadem:

1. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 681), kterým se předkládá

Národnímu shromáždění ke schválení obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Spojených Států Brazilských, sjednaná výměnou not v Rio de Janeiro dne 27. listopadu 1931 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1931, č. 2.17 Sb. z. a n. Tisk 206.

2. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 682), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná dne 1. prosince 1931 v Paříži a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 9. ledna 1932, čís. 6 Sb. z. a n. Tisk 707.

3. Druhé čtení zprávu branného výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 203) o požadování dopravních prostředků pro vojenské účely v míru. Tisk 224.

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Prostějově ze dne 3. srpna 1931, č. j. T V. 836J31/4, aby dán byl souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka pro přestupek proti bezpečnosti cti (čís. 4632;31 předl.). "Disk 692.

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Komárně ze dne 4. června 1930, č. j. Nt 263/30/3, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Mezoho pro zločin dvojnásobného manželství podle §u 251 u. tr. z. (čís. 1681;30 předs.). Tisk 209.

Jsou nějaké námitky proti navržené době schůze a dennímu pořadu? (Nebyly.)

Námitek není, zůstává tedy při mém návrhu. a k o n č í m schůzi.

Schůze skončena ve 12 hod. 38 min.