Přítomni:

Předseda:dr S o u k u p

Místopředsedové:D o n á t, dr H e l l e r

dr H r u b a n , K a h l e r, T r č k a.

Zapisovatelé: N a v r á t i l, S t oh r.

98 senátorů podle presenční listiny.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Š a f a ř o v i č; jeho zástupci dr B a r t o u š e k, dr T r m a l.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 16 hodin 21 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal p ř e d s e d a: na dnešní schůzi sen. Dundrovi, Durčanskému, dr Farkasovi, Volkovi; na tento týden sen. dr Bačinskému, Hrubému, dr Kovalikovi, Rovnanovi.

Rozdané tisky

 

Interpelace tisky 728 (1 až 5), 735 (1 až 6).

Návrhy tisky 733, 734.

Usnesení posl. sněmovny tisk.736.

Zápis o 139. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 19. dubna 1933.

Zápisy

o 140. a 141. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázány

výboru i n i c i a t i v n í m u  návrhy tisky 733 a 734.

Z výboru iniciativního

podle usnesení ze dne 21. dubna 1932 přikázány:

výborem národohospodářskému a rozpočtovému návrhy tisky 719 a 727,

výboru s o c.-p ol i t i c k é: m u návrh tisk 721.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

Prvním odstavcem je:

1. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 681), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Spojených Států Brazilských, sjednaná výměnou not v Rio de Janeiro dne 27. listopadu 1931 a uvedená v prozatímní planost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1931, č. 215 Sb. z. a n. Tisk 706.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. S l á m a, za výbor národohospodářský sen. S t r ž i l.

Dávám slovo panu zpravodaji za výbor zahraniční, sen. S l á m o v i.

Zpravodaj sen. Sláma: Slavný senáte! Tisk 706 jedná o vládním návrhu (tisk 681), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Spojených Státu Brazilských sjednaná výměnou not v Rio de Janeiro dne 27. listopadu 1931 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1931, č. 215 Sb. z. a n.

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje obchodní dohodu mezi republikou Československou a republikou Spojených Států Brazilských, sjednanou výměnou not v Rio de Janeiro dne 27. listopadu 1931 a uvedenou v prozatímní platnost vládní. vyhláškou ze dne 22. prosince 1931, č. 215 Sb. z. a n. Smlouva tato je výhodná pro naši Československou republiku, Poněvadž používá klausule o nejvyšších výhodách.

Koncem minulého roku opustila Brazílie tradiční celní systém, který znal jen jeden, autonomně stanovený tarif, a zavedla místo něho trojí tarif: generelní pro země, s kterými nemá obchodní smlouvy, ale které brazilské zboží nediskriminují, minimální pero země se smlouvou, zaručující vzájemné zacházení podle klausule o nejvyšších výhodách, a maximální - trestní - pro země, které s brazilským dovozem zacházejí hůře než s dovozem z jiných zemí.

Z dřívější doby mělo jen sedm zemí s Brasilií smlouvy, které jim zaručovaly na podkladě vzájemnosti zacházení podle zásady nejvyšších výhod: byly to Čína, Japonsko, Francie, Spojené Státy, Španělsko, Polsko a Egypt. Aby se vyhnuly diskriminování, uzavřely s Brazílií na to mnohé zorně dohody na základe klausule nejvyšších výhod, a to Velká Britanie, Nizozemsko, Švédsko, Irsko, Německo, Švýcarsko, Finsko, Itálie, Dánsko, Kanada, Mexiko. Jiné země v polovině prosince ještě vyjednávaly, a to Norsko, Portugalsko, Belgie, Maďarsko, Argentina, Uruguay, Peru, Paraguay, Lotyšsko, Chile a Kuba.

Aby po zavedení nových tarifů nebyl na naše zboží uvalen tarif generelní, kdežto zboží z jiných zevní, které mají s Brazílií obchodní smlouvy, by bylo vyclíváno podle minimálního tarifu, o 35 % nižšího než tarif generelní, byla sjednána dne 27. listopadu m. r. obchodní dohoda notami, vyměněnými mezi ministerstvem zahraničních věcí Spojených Států Brazilských a vyslancem republiky Československé v Rio de Janeiro. Pouto dohodou zaručují si oba státy navzájem nejvyšší výhody při vyclívání zboží, přicházejícího z druhého smluvního státu. Dohoda je sjednána na 2 roky, načež může býti vypověděna na půl roku.

Smluvní úpravou našeho obchodně politického poměru k Brazílii dostává se našim přímým obchodním stykem s tímto rozsáhlým odbytištěm pevného podkladu a podpory.

Styky ty nejsou stále ještě té intensity, která by odpovídala československým výrobním možnostem a spotřební kapacitě Brazílie, která má dnes přes 30 milionů obyvatel.

Podle našich výkazů činil náš vývoz do Brazílie r. 1928 8,98.000 Kč, r. 1929 91,156.000 Kč, r. 1950 49,115.000 Kč, dovoz z Brazílie 117,658.000 Kč, 109,40.000 Kč, 60,018.000 Kč.

Vidíme tedy, že dovoz z Brazílie k nám je větší nežli vývoz od nás, a je záhodno, aby se poměr změnil a vývoz se rovnal dovozu.

Podle brazilských statistik činil celkový vývoz brazilský v československých korunách v roce 1929 14 miliard 869,000.000.- . dovoz 14.211,000.000.-, z toho připadá na dovoz z republiky Československé podle našich statistik 91 milionů 156.000 0.64% -. Z brazilského vývozu připadá 71 % na kávu; vedle kávy je důležitým též vývoz bavlny, kůži, zmrzlého masa a kakaa.

V celkovém dovozu do Brazílie jsou důležity stroje, pšenice, železo a ocel, automobily, benzin, uhlí, bavlněné zboží, mouka, chemikálie a papír.

V našem vývozu zaujímají nejdůležitější místo slad, výrobky ze železa, sklo, bavlněné zboží, výrobky z obecných kovů, zboží zlacené nebo stříbrné. zboží hliněné, chmel, šperky a vlněné zboží. Obraty ty v budoucnosti mohou býti při intensivnějším zpracování tohoto trhu, před válkou ve srovnání s trhy východními neprávem zanedbávaného, značně zvětšeny - jsme v dovozu do Brazílie daleko na př. za Portugalskem, Švédskem, Švýcarskem, Španělskem, Finskem a Dánskem. Je to zejména průmysl bavlnářský, který na brazilském dovozu, činícím celkem 522,000.000. Kč v r. 1929, participoval pouze 11 mil. 657.000 Kč, tedy pouze 2.2 %. Podíl ten by jistě mohl býti zvýšen, kdyby byla trhu tomu věnována pozornost, jaké si zaslouží. Nechť obchodní dohoda, dnes projednávaní, je k tomu podnětem a pobídkou.

Z uvedených důvodů doporučuje zahraniční výbor slavnému senátu schválení předložené dohody.

Předseda (zvoní): Prosím zpravodaje za výbor národohospodářský, pana sen. S t r ž i l a, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Stržil: Vážený senáte! Výměnou not v Rio de Janeiro v listopadu roku 1931 sjednána byla mezi republikou naší a republikou Brazilskou obchodní dohoda, která byla vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1931, čís. 215 Sb. z. a n., uvedena v prozatímní platnost.

Dosavadní obchod československý s Brazilskými Spojenými Státy, odkázán byl na cizí prostřednictví, neboť nebylo zde mezi oběma státy žádné obchodní smlouvy. Přes to, že museli jsme přímé styky obchodní navazovati, rozvíjel se náš vývoz do Brazilce veleni slibně. Do Brazilce vyvážíme dosud hlavně s ad, chmel, textilie, papír, kožené výrobky, sklo, železné výrobky, zboží z obecných kovů, zboží hliněné a j. Uvedeného zboží bylo vyvezeno od nás do Brazilce v r. 1930, jak uvádí náš státní úřad statistický, za 49,115.000.- Kč.

Já pak ve zprávě výboru národohospodářského uvedl jsem detailně některé vývozy našeho zboží v r. 1930 do těchto států. Nebudu je proto dnes opakovati. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Brazílie dováží k nám hlavně kakaové boby, surovou kávu, tabák, některá olejnatá semena, kůže, bavlnu a surovou vlnu. V roce 1930 dovezli k nám tohoto zboží asi za 60,018.000.- Kč.

Zase uvádím ve zprávě výboru národohospodářského podrobně, zač jednotlivě; tohoto zboží bylo k nám v r. 1930 dovezeno.

Dosavadní obchodní bilance naše s Brazílií vykazuje sice schodek, který se však rok od roku neustále zmenšuje. Tak vykazovala naše obchodní bilance pasivum: v roce 1928 ve výši asi Kč 31,673.000.-, v roce 1929 už jen. ve výši Kč 18,184.000.-, v roce 1930 ve výši Kč 10,903.000.-, a v roce 1931 dovezli jsme z Brazilce zboží v hodnotě asi 53,787.000 Kč a vyvezli jsme do Brazílie už za 50,718.000 Kč; tedy činí toto pasivum roku předešlého, r. 1931, pouze 3 mil. 69.000 Kč.,

Nová tato obchodně politická úprava přispěje jistě k většímu rozvoji obchodních styků mezi oběma státy a očekáváme, že také odstraní pasivum z naší obchodní bilance.

Spojené Státy Brazilské mely zavedený systém jednotného celního tarifu pro všechny země. Velký pokles cen kávy a neblahé poměry finanční ve státě donutily však vládu brazilskou k zavelení nového celního tarifu, podle kterého se zavádí trojí celní sazby:

1. Generelní pro země, s kterými nemá Brazilce obchodní smlouvy, ale které brazilské boží nediskriminuJí.

2. Minimální pro země se smlouvou, zaručující vzájemné zacházení podle klausule o nejvyšších výhodách, a

3. maximální.

Po zavedení těchto nových tarify požádali jsme. proto vládu brazilskou o úpravu našich obchodních styků v tom smyslu, aby zboží naše do Brazílie vyvážené vyclíváno bylo podle nových minimálních sazeb - zde je tisková chyba ve zprávě výboru národohospodářského - jež jsou o 35% nižší, než sazby generelní, a aby oba státy si navzájem zaručily neomezené zacházení se zbožím podle zásady největších výhod ve všem. Vláda brazilská přistoupila na tento náš požadavek a tak ujednána byla tato obchodní dohoda, která vstoupí v platnost za 30 dnů ode dne podpisu a zůstane v platnosti po dobu 2 roku. Po uplynutí této doby bude platiti nadále, pokud nebude vypovězena kteroukoli ze smluvních stran se lhůtou 6 ti měsíční.

Národohospodářský výbor jednal o tomto vládním návrhu ve své schůzi konané dne 26. ledna 1932 a usnesl se doporučiti slavnému senátu, a by schválil tuto obchodní dohodu i s příslušným schvalovacím usnesením.

Místopředseda Trčka (zvoní):Zahajuji debatu.

Navrhuji lhůtu řečnickou 15 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Lhůta je p ř i ja t a.

Ke slovu se přihlásila pí sen. S t e j s k a l o v á. Prosím, aby se ho ujala.

Sen. Stejskalová: V několika dnech vyjde třídně uvědomělý proletariát opět do ulic, aby v květnových demonstracích manifestoval za své požadavky. Pro něj není první květen měšťáckým oficielním svátkem, nýbrž mobilizací bojovných sil. Letošní májové demonstrace, jsou tím většího významu, čím napjatější je třídní boj v celém kapitalistickém světě. V popředí mezinárodního zájmu proletariátu je nebezpečí nové světové války, jejíž zárodek se zřejmě projevil válkou na Dálném východě. Tato válka není ukončena, také neomezí se dále na válku japonsko-čínskou a Dálný východ, nýbrž snahy imperialistů čím dále, tím jasněji ukazují, že jsou hotovy všechny přípravy k napadení Sovětského svazu. A právě v této situaci mají ohromnou důležitost mezinárodní demonstrace uvědomělého proletariátu proti válce a na obranu sovětů.

Leč i stupňující se útoky kapitalistů v jednotlivých kapitalistických státech proti pracujícímu lidu dostoupily již takového stupně, že proletariát musí přejíti v jednotné bojovné frontě k protiútoku, aby hájil svou existenci, svou životní úroveň i svá politická práva. Stávka v severočeském uhelném revíru prokázala jasně, jak proletariát tíhne k bojovné jednotě a jak jenom v ní může nalézti východisko.

Boj proti hladu. fašistickému teroru a imperialistické válce; propagace jednotné bojovné fronty pracujícího lidu - toť musí býti hlavním programem letošních májových demonstrací.

Je zajímavé, že i uprostřed světové války mezi ruskými legionáři projevily se snahy po revolučním prvním máji jež byly ovšem provázeny odporem carských i legionářských bílých generálů. Legionář spisovatel V. Kaplický píše na to zajímavou vzpomínku, jež ani dnes neztrácí na významu. Kaplický přiznává otevřeněkontrarevoluční úlohu armády ruských legií, do níž legie byly imperialisty tlačeny. (Sen. Kindl: Teď zavírají legionáře do kriminálů!) Je příznačné, že právě nyní si legionáři uvědomují, jakým plánům sloužili a jak vítězství dělníků a rolníků v Rusku ztěžovali.

Kaplický píše: Svátek prvního máje v celém Rusku r. 1918 byl slaven velmi okázale. Tedy i v Rtiščevě, důležité železniční stanici. Hrály hudby, městem procházely průvody s rudými prapory, vesele se třepotajícími v jarním slunci. Zněly staré i nové revoluční písně.

Slavností se zúčastnily i části československé armády se svými hudbami a starými slavnými prapory. Dělnické organizace je vítaly nadšeně. Do čestného předsednictva velkého táboru lidu byl zvolen i Čechoslovák.

Mluvil předseda místního sovětu o nutnosti skončiti krvavou válku, o světové revoluci, o bratrství všech národů. Mluvil zástupce Čechoslováků: Nejdeme proti vaší revoluci. Odjíždíme do Francie, abychom tam bojovali za svobodu. Hrála hudba, rudé standarty, popsané revolučními hesly, se vlnily. Zněly revoluční písně.

Ruští dělníci a čeští dělníci, oblečení ve vojenské stejnokroje, defilovali. 1lni ruští, ani čeští dělnícinetušili, že za měsíc budou do sebe střílet.... Jen. co je pravda: českoslovenští revolucionáři pak tísnili bolševiky velmi nebezpečně, počítaly se už dm, kdy nad moskevským Kremlem zavlaje bíločervený prapor. Ód Volhy na východ nastolili demokracii, již spravoval admirál Kolčak s několika osvědčenými demokratu - atamany a s naším neocenitelným drahým Radolou Gajdou. Bulo postříleno mnoho nebezpečných jednotlivců, (Další část věty byla usnesením předsednicina senátu N. 5. R. Čs. ze dne 26. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) I demokracii je nutno přinášeti někdy oběti!

Avšak na jaře r. 1919 přes tyto oběti věc slovanského a demokratického Ruska stála, na Sibiři již špatně. Rudá armáda tlačila se nezadržitelně na východ. Českoslovenští revolucionáři pokud byli na frontě, museli ustupovat, pokud býlí na trati, byli stále více a více znepokojováni rudými selskými partyzány. Nezapomeňme, že nejen demokracie, ale i (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N.S. R. Čs. ze dne 26. dubna 1932 podle §u 9; lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) hnala čsl. revolucionáře proti Moskvě. (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. dubna 1932 podle u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) se již nedalo ani mluvit.

Boj až do vítězného konce? Jaký pak boj? Republiku už máme. (Sen. Kindl: Teď mají republiku Larischové a Guttmannové!) Rusové ať se perou mezi sebou. My chceme domů! volali nyní čsl. revolucionáři, do nedávna tolik nadšení pro boj. (Výkřiky sen. Kindla.) Nesmíte zraditi boj za demokracii, nesmíte opustit Rusko, hřímali revolucionářům do svědomí vymaštěnými hlasy jejich vůdcové. Avšak vojáci odpovídali:,Jaká pak demokracie!, aby jedni (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) a druzí aby za ně hladoví a nazí umírali? Chceme domů!

Místopředseda Trčka (zvoní): Upozorňuji paní senátorku, aby mluvila k věci!

Sen. Stejskalová (pokračuje): Českoslovenští revolucionáři, jejichž pouhou přítomností se drží bílý admirál, jež jsou jedinou jeho oporou na frontě, jež mají ve štítě boj za demokracii a jež poctivě podporují nejhorší diktatury, jakou kdy viděl svět, konečně prohlédají. Ne zcela, jen částečně. Jejich ilegální sjezd v Jerkatěrinburku odřekl podporu Kolčakovi a nepřímo tím zastavil i nepřátelství proti bolševikům. A ještě bylo jedno usnesení tohoto revolučního sjezdu: pře zákaz všude, kde je čsl. posádka, pořádat demonstraci na prvního máje. A tak první máj r. 1919 v zemi bílého admirála, přes všechny zákazy byl slaven po celé trati od Čeljabinska až po Irkutsk. Vagóny byly vyzdobeny rudě, s nádražních budov, s vodárenských věží vlály rudé prapory. Přes zákazy svých velitelů konány mužstvem tábory lidu, jichž se účastnili i místní posluchači. Ruští dělníci, kteří sami nesměli demonstrovati, tísnili se mezi posluchačstvem a poslouchali cizí revoluční řeči. Slovům nerozuměli, ale chápali. První máj jako státní svátek nemá ceny, první máj je svátkem revolučním..(Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) První máj byl prvním prohřešením se proti tomuto boji. Proto je potřebí, aby se na něj nezapomnělo.

Nejen spisovatel Kaplický, ale před ním již jiný spisovatel legionářský Kratochvíl i jiní revidovali poslání a úkol českých legií v Rusku a v řadách legionářů protlačuje se přesvědčení pokud možná (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. dubna 1932 podle u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) A tento hřích odčiniti znamená v dnešní době postaviti se celou vahou proti válečnému štvaní a vojenským přípravám směřujícím k napadení Sovětského svazu. Tento hřích odčiniti znamená dnes postaviti se proti záměrům imperialistů, postaviti se do řad revolučního proletariátu proti nové imperialistické válce a na obranu Sovětského svazu.

Mezi řadami legionářů vzmáhá se názor, že zejména ruští legionáři jsou k tomu úkolu přímo povinni. Uznav kdysi spáchanou chybu, jíž se vědomě nebo nevědomky dopustili, je málo. S uznáním chyby musí nutně následovati snaha v nynější situaci chybu napraviti, postaviti se do fronty revoluce a světového pokroku. (Potlesk komunistických senátorů. - Výkřiky sen. Kindla.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Vyhrazuji předsednictvu senátu censurování řeči paní sen. S t e j s k a l o v é.

Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. M e z o. Dávám mu slovo.

Sen. Mezó (maďarsky): Povedá se, že Československo je dnes ostrovem blahobytu Evropy, ľudia vládne] tlače, lichôtky Tardieuva snažia sa s podozrelým urýchlením dokazovať skutok europského raja nielen cudzine, ale i maloživnostníkovi, klesajúcemu pod bremenom daní, malému sedliakovi (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N.S. R. Čs. ze dne 26. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn, řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) avšak Baťa žije, Škoda kvetie, český blahobyt sa zvyšuje, banky plana vysoké dividendy a akcie cukrobaronov a uhlobaronov stoja dobre. Československo je ostrovom blahobytu Europy. A tento ostrov blabobytu má dnes trapnú senzáciu. V Podkarpatskej Rusi.

Dnes ešte možno urobiť si výlet na Vrchovinu a zajtra už nemusíme sa ani hýbať: Vrchovina, hlad bude tuná medzi námi s námi a pri nás. Hladová etapa presunuje sa z periferií ako epidemia do dolin a zajtra medzi hladujúcimi a hladovými oblasťmi budú už len nyánsové rozdiele. Dnes však v Europe vedie ešte Vrchovina: Ona nám pridržuje zrkadlo, ukazuje nám budúcnosť, čo čakká na pracujúce ľudstvo vo spoločenskom riade kapitalistickom. Vrchovina je poslednou etapou, skalotvrdý čierny chlieb je posledným mementom (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Lebo Vrchovina je nielen územím hladovým ale aj územím bojovným. Tu je boj a vede sa boj a tento boj je len triednym bojom. Na jednej strane kapitalizmus a panujúca trieda so svojimi žalármi a (Další sloha byla usnesením předsednictna senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) na strane druhej - chudoba a její životvorná viera a životná sila: strana komunistická.

Trestné expedície dosiahnu zajtra už naše doliny, mestá a dediny. A zajtra možná už bude viac tých, čo pochopia, že tu niet inej pomoci, niet iného východiska ako boj proti hladu a boj za spoločenstvo komunistické.

Kto chce písať o Podkarpatskej Rusi v r. 1932, ten, chce-li byť uprimným, môže len poburovat, lebo skutočnosť v Podkarpatskej Rusi je už sama o sebe bez akéhokoľvek prídavku poburovanim.

Akc. spol. Latorica pohltila za 40 mil. korún polovicu Podkarpatskej Rusi a Pavel Bigmon, býv. minister francúzsky, môže sa smiať do hrsti, lebo tam to stojí vo smluve: zprostené pozemkovej reformy! Čo mými slovy znamená, že hlad na Vrchovine je pod štátnym a francúzskym protektorátom až do r. 1967 trvale štabilizovaný. Uprostred Dolnej Verecky je vybudovaná pevnosť: Hrad agrárnický. Tam na chodbe tejto reakčnej pevnosti budú stáť i strojně pušky, avšak teraz vysielajú tam len četnfkov, ktorí napadli nás pri odpočinku, pri pojedaní polievky.

Všetci známe nespravcdlivosti sčítania lidu z r. 1930. Verejný teror a jemné upozornenie, českí sčítací komisári a trestné paragrafy konali svoju povinnosť. Avšak Podkarpatská Rus vedie i tuná. Kto je grécko-katolíkom alebo pravoslavným, ikto je Židom, ten máme tvrdí a márne chce: nemôže byť Maďarom. A kto sa predsa nezaľakol, s tým spisujů protokoly a priznáva-li sa napriek tomu za Maďara, potom príjde paragraf: vedomé zavádzanie úradov, a príjde trest: 500, 300 a 1.000 korún alebo zavretie na 30 dní. V jedinom Mukačeve som videí 60 takýchto trestných rozkazov.

Tento. hlad ryčí, so zaťatými pásťami sa vzpiera a útočí i na četnícke bodáky. Avšak guľka, gumový obušok a pažba tuná nepacifikujú a nedávajútečku na koniec vety, lebo práve tá guľka je počiatkom a heslom: bojovným výbuchom za prácu a chleba! Päsť hladujúcich neotvára sa k prosbe, ale tvrdo a na odpoveď čakajúc sa táže: na čo to? Na táto otázku však četnícke bodáky, popovské bájky, notárska faleš a pašovstvo hejtmana - okresného náčelníka - nemôžu dať odpovedi. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Hlad a pendreky činia oči by

strozrakými a fudía so dňa na deži cítia na svojom vlastnom tele skutočnosť triedneho boja. A cítia i to, že v tomto boji nemajú inej opory, než stranu kormunistickú. Vrchovina je dnes nielen územím hladovým, ale i frontou bojovnou a boj trvá.

Ukrajinské dediny v Československu už v r. 1932 ochutnaly methody Pilsudského. Obeťmi sú tu i tam ukrajinskí pracovníci, ktorí za hranicami polskými majú slobodnú vlasť: Sovjetsku Ukrajinu.

Sedliaci demonštrujú za chleba. A hejtman - lebo veď za takýchto okolností čo iného by mohol demokratický okresný náčelník učiniť - vydá rozkaz: hľadať baranov, buričov, komunistických agitátorov. Četníci tedy vyberú niekoľko buričov a v okovoch chcú ich odviesť, niekto však vybehne na než a zazvoní na poplach. Dedinský fud sa sbehne. Mnohí s kosou i motykou. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučen z těsnopisecké zprávy.) Hajníci Latorice a štátneho eráru rad radom oznamujú zlodejov dreva a hejtmani trestajú ako stroje. K vôli jednoduchostí niekdy i odstrelia Vrchovinca utekajúceho s drevom. Oprávnené použitie zbrane! Strážcovia poriadku a. kľudu na Vrchovine užívajú zbrane vždy oprávnene. Na východnej periferii Československa vládne hlad a četník. Hladujú nezamestnaní pracovníci. Nezamestnaní pracovníci môžu očakávať pomoc len od pracovníkov. Štát - ľudová republika - nemá kedy starať sa o tieto veci. Hladujúcim nakrájala chleba ponajprv proletárska solidarita: Medzinárodná pomoc robotnícka, ona poskytla neodeným a nemocným prvé podpory. Československý minister vnútra, sťa za odmenu, jediným škrtem pera zastavil činnosť medzinárodnej robotníckej pomoci v celom území ČSR.

Právnu pomoc obetiam a uväzneným četníckych expedícií a podporu niekoľko halierov doma pozostalým, rodinám a hladujúcim deťom poskytovala Rudá pomoc. Československý minister vnútra súčasne so zastavením činnosti Medzinárodnej robotníckej pomoci zastavil tiež činnosť Rudej pomoci, jej majetok bol konfiškovaný. Medzinárodná robotnícka pomoc a Rudá pomoc ako bezzákonná; zbytočná, škodlivá a špatná je zakázaná, lebo je pomocou, oporou a pomocnou kohortou na ochranu a podporu pracujúcej chudoby vo veľkom triednom boji. Medzinárodná robotnícka pomoc už nemóže viac krájať chleba hladujúcim na Vrchovine, Rudá pomoc už nemôže poskytovať podpory rodinám uväznených. Na Vrchovine zostáva a naďalej štabilizuje sa dvojaká dosavádna konkrétnosť života: hlad a četník. Dokiaľ? Sú, čo bojujú na veľkej spoločnej fronte s Vrchovincami, na triednej fronte pracovníkovu proti hladu a četníkovi. Ľutovania sa ohlásili. Ich ohlas bol bojovný. A čo je to, čo im môžeme vzkázať? Našu pomocnú ruku, Medzinárodnú robotnícku pomoc srazil štátny aparát.

Hlad na Vrchrvine je internou záležitosťou Československa. Tu bol vždycky hlad, načo tedy robiť tieto velké ťahanice? - vraví vládna tlač a vrchovinský četník. Proti takýmto argumentem nepomôže nič humánny protest, ale práve to poburuje, že hlad na Vrclrovine prijímajú ako niečo docela samozrejmé. Hlad na Vrchovine je vnútornou záležitosťou Československa. Je on vecou svetového proletariátu a pracujúceho ľudstva, je on jednou etapou triedneho boja. Tu nemožno pomôcť dobročinnosťou a poskytovaním almužny. Režim agrárnickej strany môže byť vystriedaný inou vládnou stranou, avšak nemôže priniesť zmeny. Treba odstrániť system, dosavádny systém, nutno zmeniť konkrétnosti a predpoklady hladu a to sa dá docieliť len jednou cestou. Biede na Vrchovine a bíede celého sveta možno odpomôcť len porážkou společenského riadu kapitalistického. Boj trvá a vedie sa ďalej: A to nielen na Vrchovina a nielen za pracovníkov vrchovinských. Boj je spoločný. Porážka Ľutavanov je tiež porážkou našou, ale naše víťazstvo môže znamenať koniec hladu na Vrchovina.

Prácu a chleba môže poskytnúť Vrchovincom len víťazná sloboda pracovníkov.

Kto uprimne a opravdu chce pomôcť hladujúcim na Vrchovine, ten môže len triedny boj pracovníkov podporovať, lebo len na tejto triednej fronte a len týmto bojom móže byť rozhodnutá vec a budúcnosť ľudstva. Len toto môže priniesť zmenu. Na miesto hladu a četníka dajte pracovníkom prácu, chleba pôdu a moc.

Místopředseda Trčka (zvoní): Vyhrazuji si censurování řeči pana sen. M ezo.

Poněvadž k slovu není již nikdo přihlášen, uděluji slovo k doslovu, pana zpravodaji výboru národohospodářského, sen. Stržilovi.

Zpravodaj sen. Stržil: Poněvadž obě dvě řeči řečníků komunistické strany netýkaly se smlouvy, kterou právy projednáváme (Výkřiky.) ani jedním slovem tam nebyla zmínka o této Dodatkové smlouvě, kterou právě senát projednává, nemám co k přednesenému referátu podotknouti.

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Budeme hlasovati ve čtení prvém.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.) To je většina. Schvalovací usnesení p ř i jí m á s e ve čtení p r v é m podle zprávy výborové, tisk 706.

Přikročíme k dalšímu odstavci pořadu schůze:

2. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 68), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná dne 1. prosince 1931 v Paříži a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 9. ledna. 1932, čís. 6 Sb. z. a n. Tisk .707.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. F. K r e j č í, za výbor národohospodářský sen. inž. M a r u š á k.

Táži se pánů zpravodajů. zda navrhují nějakou textovou změnu?

Zpravodaj sen. F. Krejčí: Nemám změn.

Zpravodaj sen. inž. Marušák: Rovněž ne.

Místopředseda Trčka (zvoní): Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým. ve čtení prvém. také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.Schvalovací usnesení p ř i j í m á s a také ve čtení d r u h é m, a to padle zprávy výborové tisk 707.