Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. S l á m a.

Sen. Sláma: Slavný senáte! Dříve než přikročím k vlastní řeči, musím se zmíniti a reagovati několika slovy na výtky kol. F á č k a, který vlastně říkal, že se vede boj nějakým neurvalým způsobem, zejména s naší strany. Mohu konstatovat, že ten boj se vede slušný m způsobem a že jako oposiční strana jsme si plně vědomi, že musíme v jisté formě také určitou slušnost zachovávat, Asi to rozčílení vyvolal incident v poslanecké sněmovně a tu by národní demokracie mohla si přičísti vinu sama sobě. Když se objeví útok, objeví se arci také obrana. Celkem můžeme říci, že jsme zvyklí vésti boj ve slušných mezích.

Usnesením vlády a zejména návrhem pana ministra financí na zvýšení daně z obratu a daně z přepychu byli jsme nuceni jíti do oposice a vystoupiti z vlády. Po sedm roků jsme spolupracovali s ostatními stranami, abychom upravili hospodářské poměry tak, aby vyhovovaly veškerému občanstvu. Tento návrh pana ministra financí mís přinutil k obratu v naší spolupráci, jelikož jsme viděli neupřímnost a zúmyslnost v tom, že pan ministr nechtěl zajistiti paušalování daně z obratu v prvovýrobě zákonem. Nemůžeme spoléhati na resoluce, neboť již často byly odhlasovány, ale nebyly ministerstvem prováděny a respektovány. Včera v rozpočtovém výboru sám zpravodaj o dani z obratu podával návrh na paušalování daně z obratu při textiliích a doporučoval toto paušalování a, prosím, tento návrh se zamítl. Je viděti, že je zde neochota vůbec k jakémukoli paušalování a také resoluce v tomto směru nemají žádného významu. Připadá mi to s resolucemi podobně jako s t. zv. Buridanovým oslem, který stál mezi dvěma kupami sena a pošel. Tyto resoluce jsou takového rázu, že všechny strany stojí za nimi, ale hodí se vždy do koše a nemají žádného významu. Od začátku této daně bylo slibováno, že je přechodnou a válečnou. Z válečné místo zrušení se zvýšila o jedno procento a říkalo se jí opět přechodná. Pak byl úmysl tuto daň zákonem stabilizovati, což jsme zabránili. a zejména socialistické strany se radikálně stavěly proti jejíma uzákonění a zdůrazňovaly, že je to jedna z nejnepopulárnějších daní. A nyní místo zrušen nebo paušalování se tato daň zvyšuje o 50%, a to do roku 1935. Sám pan kol. dr F á č e k se zmínil, že dnes ta daň je skoro trvalá. Jsem přesvědčen, že občanské i socialistické strany, ve vládě sedící, jsou si vědomy toho, že těžko bude tuto daň odbourávati nebo ji zrušiti, nenajdou-li se nějaké jiné příjmy. Po roce 1935 se přijde opět s tím, že je přechodná, ale jelikož stát potřebuje finance, musí se opět místo zrušení zvýšiti a tak se opakuje komedie, která je hrána se živnostnictvem a obchodnictvem stranami vládnoucími, do nekonečna. Je to universální lék naší vládní soustavy. Místo hledání úspor jinde, pan ministr financí si to udělal pohodlně: Prostě se zvýší daně, ocukruje se to, že se daň přesune, živnostníci a obchodníci ji musí zaplatiti a státní pokladna je lehce sanována. Ale, vážení pánové, jak se může přesunouti dali v tom případě, když při dodávkách na př. ministerstva národní obraný nebo ministerstva obchodu, dodavatel, živnostník má smluveny pevné cenu? Zvýší se mu daň, ale kde dostane úhradu? Celý zisk ztratí v tom, za jak dlouho má býti dodávka vyřízena, v kolika měsících nebo týdnech. Je viděti, že toto zvýšení je namířeno vůbec proti všem výrobním složkám. zejména středním. Proto jsme se proti této dani a jejímu zvýšení stavěli. Toto zvýšení je namířeno proti drobným živnostníkem a obchodníkům, kteří jí nepřesunou, ale musí ji zaplatiti. V důvodové zprávě se však praví, že od této přirážky budou osvobozeni všichni drobní živnostníci a obchodníci, kteří nemají obrat přes 90 tisíc Kč. To je zase zajímavé, když jsme byli ještě ve vládě, vyjednávalo se s námi Jako se stranou, která zastupuje střední stav. za jakých modalit můžeme ve vládě zůstati, pro co bychom mohli hlasovati, čím bychom živnostnictvu odůvodnili hlasování pro zvýšení daně z obratu. A tenkrát se nám nabízelo, že se vyjmou z daně obratové drobní živnostníci s obratem do 150.000 Kč. Ovšem, my jsme se proti tomu zásadně stavěli, jelikož nemůžeme uznávati při dnešní daňové soustavě, že by to bylo účinné. Když dnes zase podle důvodové zprávy je těch, kteří podléhají dani obratové, 667.000 a těch, kteří mají býti vyňati z platební povinnosti, do 150.000 obratu, je 280.000, víme docela dobře, že při dnešním berním režimu nebude ani 50.000 z nich vyňato z poplatnosti, naopak nastane obrovské šikanování středního stavu, obchodníků a živnostníků, že se jim umělým způsobem přes přiznání, která budou podávati, bude za každou cenu zvyšovati obrat, tedy, že budou naopak zdaňováni třikrát, čtyřikrát a že tak budou šikanováni.

Naše strana, která jediná hájí zájmy živnostnictva a obchodnictva, nemůže toto zatížení připustiti a bude podnikati vše, aby zejména střednímu stavu a veškerému občanstvu bylo jasno, že tato finanční politika je nezdravá pro budoucnost našeho státu.

Vytýká se jím, že utíkáme od odpovědnosti. Kde začíná a kde končí odpovědnost? Je-li stát ve finanční nesnázi, je-li hospodářská krize, je povinností všech nejen vládních, nýbrž i oposičních stran míti tuto odpovědnost, hledati nápravu, aby občanstvo bylo odbřeměňováno, aby se hledaly nové příjmy a úspory ve všech odvětvích správy.

Věci a potřeby stran musejí býti odsunuty na dobu, kdy hospodářská a finanční situace bude dobrá. dle právě, že politické stranu za dnešní situace státu nejsou si vědomy této státní nutnosti a našich návrhy na hledání zdrojů finančních jinde, kde je to možné, tam musela končiti naše odpovědnost vůči tomuto hospodářství ve státě a vůči vládě, ale právě proto nastala nám větší odpovědnost vůči střednímu stavu v zájmu jeho i v zájmu státu.

Proč se nezruší zbytečná ministerstva? Proč se nezruší ministerstvo zásobování? Pan ministr B e c h y n ě, dovedl naříditi docela dobře odbourání cen o 50% v drobném prodeji, ačkoli věděl, že drobní obchodníci a živnostníci nesou příčinou zdražení, ale jakmile se mělo sáhnouti na odbourání cen u železářského a cementářského kartelu. tam to prostě nešlo. Tedy je viděti, že jsou některá ministerstva výhradně jen pro poškozování středního stavu a jeho šikanování. To je právě ministerstvo zásobování. Taková ministerstva mají býti u nás zrušena. Kdybychom si byli vědomi, že jsme malý stát, a kdyby měly strany odpovědnost vůči státu, musí se státi, co jsme vždycky navrhovali: slon čin ministerstva, nebo je zrušiti.

Proč se nesloučí ministerstvo pošt a železnic v ministerstvo dopravy? (Výkřiky: Tak by doplácela obé dněl) Je to konečně pravda, ale musel by se změniti režim, který je doposud u obou ministerstev, že totiž není ochoty, aby tato ministerstva byla aktivní. Nemaže také sloužiti k ozdravění ministerstva železnic, když se tu podává návrh na zmonopolizování a zestátnění dopravy automobilové. To by byla ještě větší krize a kalamita, která by nás mohla postihnouti, ale při dobré správě a při sloučení těchto dvou ministerstev by se uspořilo mnoho peněz.

Proč není sloučeno ministerstvo unifikací a přiděleno k ministerstvu spravedlnosti nebo vnitra? Proč není ministerstvo soc. péče přiděleno k ministerstvu vnitra nebo obráceně? (Výkřiky.) Kdyby bylo řádně vedeno, zase by nám muselo stačiti. Udělala by se sekce, která by vedla různé záležitosti, jež dosud má agendu ministerstva.

Proč nemůžeme také zrušiti mnohdy zbytečné konsuláty a zbytečná ministerstva, když nemáme v těch státech hospodářských styků, ale musíme míti zahraniční prestiž, který stojí obrovské peníze. (Výkřiky.)

Jsem přesvědčen, kdyby se tato reorganizace provedla, že by se uspořily stamiliony korun. Náš stát těchto úspor nutně potřebuje. U nás je nutno kapitál průmyslový i kapitál socialistický stejně zdaniti, jako je zdaněn kapitál živnostenský a obchodní, a tím by se získaly veliké miliony.

V důvodové zprávě se uvádí. že konsumní spolky jsou vyňaty ze zvýšení vůbec, filiálku nad tři jsou zdaněny jen 50 % tohoto zvýšení. Dále se praví, že promysl sklářský a textilní je v neutěšené situaci, a žádá se, aby mu byly dosavadní úlevy ponechány a mimo to aby neplatil zvýšení daně obratové.

Zde řekl pan kol. K r e j č í, že už se o tom jednalo v rozpočtovém výboru, že u určitých artiklů bude provedeno snížení z 2% na 1%; jsou to bavlna. juta, atd. Je tedy viděti, že místo zvýšení té daně, jako všem drobným se snižují ze 2 na 1%, ani to 1% daně nebudou vůbec platiti.

Z toho jasně vysvítá, že toto zvýšení dané obratové o 1 % a přepychové daně o více procent - u věcí, jako je klobouk a deštník, co už dnes není přepychem zaplatí střední stav, konsument a dělník. Některé věci se dají přesunouti. ale některé nikoliv.

Nedovedu si představiti, když na př. malý obchodník koupí zboží z páté nebo šesté ruky a platí 30 obratu. to tedy bude 9% a přijde s konsumentem do styku a přece prodává laciněji než konsumní spolek. Ten malý obchodník musí živiti meziobchod. Konsum včas bere své zboží ze svého ústředí, neplatí meziobchod, ale neplatí ani daní, ty platí jenom ústředí; ale neprodávají tak lacino, jako prodává nejmenší obchodník v drobném. Tam žádáme sociální spravedlnost, správné rozdělení břemen. Má-li býti malý obchodník živ, i když musí platiti třikráte nebo čtyřikráte daň z obratu, musí-li míti určitý peníz pro svou rodinu. je potřebí, aby konsumní spolky vůči státu konaly tutéž povinnost jako druhé prodejny, jako ten obchodník. V tom je náš názor, že vidíme. že jsou zde zdroje příjmů pro stát, že naše koruna, i když je ohrožena, může míti kapitál k zajištění, ale se správného stanoviska musí býti kapitál podchycen tam, kde se skutečně má dávati, když je stát v nebezpečí.

Cožpak ve středním stavu je blahobyt? Cožpak tento stav neprožívá hospodářskou krizi? Prožívá ji průmyslník, jako dělník, který je bez zaměstnání, ale místo daňových úlev a snížení břemen veřejných dávají se mu daleko větší břemena. kterých nebude moci unésti. Tomu se říká nás sociální spravedlnost! Živnostník a obchodník má mnoho přátel ve všech politických stranách, a ti mu dávají moc velká břemena.

Již kol. T h o ř se zde zmínil, jak se druhé státy dívají na produktivní vrstvy. Bylo to na podzim, když v Srbsku objevilo se snížení daní. obřemenil se tam střední stav a vláda, absolutistická vláda, pomohla všem vrstvám výrobním od nesnází, jen aby se vzmohlo národohospodářství, blahobyt, aby bylo oběživo peněz a aby nastala konjunktura, která v každém státě má býti k ozdravění hospodářských poměrů. V Italii, to řekl kol. T h o ř. 50 % odepsali a 20% snížili a u nás místo to o v téže postavení se tato břemena vesměs zvyšuji, ale jen tomu střednímu stavu. U nás místo odbřemeňování se stále přidává. Je to vy vlastnění středního stavu na úkor tohoto státu, neboť ten stav jest jedinou spolehlivou jeho oporou. Jest jich mnoho a zároveň mnoho poplatníků. Kdybyste, pánové, měli smysl pro povinnost vůči státu, nechránili byste určité hospodářské složky od povinnosti vůči tomuto státu v dnešní době nutné.

Zmínil jsem se o konsumních spolcích a totéž platí i o filiálkách. Nedovedu si představiti, že by si mohl těžký průmysl naříkati při soustavném dnešním stavu, při zřizování filiálek, že trpí škodu, když se mu zdaní filiálka; totiž ta daň z obratu 50 % k tomu, co neplatil.

Dám příklad: Je malý obuvník a vedle má prodejnu Baťa. V té je správkárna. Malý obuvník se zabývá správkami, musí platiti daň z obratu, daň výdělkovou s přirážkami, daň důchodovou, ale Baťa neplatí z filiálku prostě nic. Teprve teď bude míti přirážku. A tornu se u mís říká také sociální spravedlnost!

Z toho je viděti, kdyby se sáhlo všude tam, kde prameny jsou a kde se má skutečně ukázati láska ke státu a odpovědnost, že by se pramenu našly, i úhrada do miliard jdoucí, a že by nebylo potřebí zvyšován veřejná břemena, která jsou nepopulární a nejsou dnes snesitelná.

Je také potřebí šetřiti u nás státní pokladnu. Doposud se u nás ve státní pokladně nešetřilo. To je potřebí připomenouti zejména stranám socialistickým, lidové a nár. demokratické také, které organizují dělnictvo, že dnešní systém podpor v nezaměstnání zatěžuje státní pokladnu nepřiměřeným způsobem.Jsme pro to, aby byl ten, kdo je nezaměstnán, podpořen, ale jen ten, kdo skutečně pracovati chce. S mého stanoviska je lépe lidu dáti práci než podporu, a v tom se právě dělají velké chyby. Povolili jsme půjčku na investice 1.300 mil. Kč, ale co se udělalo? Nedělalo se nic. My budeme chtíti, aby tato půjčka byla řádně vyúčtována. poněvadž byla vypůjčena na produktivní péči, aby se národohospodářská krize u nás zamezila. (Výkřiky komunistických senátorů.) To se nestalo a budeme proto žádati vyletování, jak bylo slíbeno.

Podpor v nezaměstnanosti se zneužívá v neprospěch skutečně potřebných. Při dnešním systému dostávají podpory též ti, kteří nikdy nedělali, nedělají a dělati nebudou, a ti, kteří skutečně potřebují podporu jako řádní dělníci, kteří nemohou práci dostati, mnohokráte podporu nedostanou. Podpory této se též zneužívá stranicky k získávání členů pro různé politické strany. Proto říkám, že je třeba odpolitizovati podporu v nezaměstnání a zejména.... (Sen. Kříž: Ale ani jeden konkrétní případ nemáte, kde by se bylo podpory zneužívalo!) Pane kolego, bylo to v Mostě, kde byly vyvěšeny seznamy, kdo zneužívá podpory v nezaměstnání, bylo to také v Bratislavě, a já bych si přál, aby ve všech městech byly vyvěšeny seznamy těch, kdo podporu berou, aby občanstvo vidělo, kdo jí zneužívá. I vám to není a nemůže býti vhod, že tato podpora je zneužívána v neprospěch těch, kteří i potřebují. Vůbec byste měli zakročiti, aby ten systém byl odstraněn. (Výkřiky komunistických senátorů.) Myslím, že ten, kdo neprávem beře podporu v nezaměstnání, by měl býti vyvěšen na pranýř. (Sen. Stejskalová: Dnes by každý malý živnostník potřeboval podporu!) To je pravda, že by každý malý živnostník potřeboval podporu, ale ten náhodou nedostane vůbec nic, i kdyby měl hned umříti hlady. To je u nás ta sociální spravedlnost! (Výkřik sen. Stejskalové.)

Přes to, že státní pokladna zeje prázdnotou, chtěli by socialisté, aby byl utvořen fond pro nezaměstnané. Stát má přispívati a zaměstnavatelé též, a tu říkám, že socialisté mají přispívati též. Ústřední soc. pojišťovna má koncem r. 1931 skoro 0 600 mil. Kč větší příjem, než byl v rozpočtu prof. Schonbauma. Potvrzuje se to, co jsem tu tvrdil při novelizaci zákona o starobním a invalidním pojištění, že koeficient příspěvků zaměstnavatele a dělníka byl vysoko vypočten. Uvážíme-li, že r.1931 byla hospodářská krize, kdy bylo statisíce nezaměstnaných, a při tom jest ještě přebytek, tedy Je nutno tento zákon novelizovati a snížiti platební příspěvky jak zaměstnavatelů, tak dělníků. Částku, která dnes zbývá přes určený rozpočet 600 mil. Kč, je nutno dáti státu k disposici na hrazení příspěvků fondu pro nezaměstnané. Je nutno, aby socialistické strany, resp. ministr soc. péče přikročil k unifikaci starobního a invalidního, nemocenského a úrazového pojištění. Režie tohoto unifikovaného pojištění se musí snížiti, musí se zmenšiti platy zaměstnanců, které jsou mnohdy vyšší než platy zaměstnanců státních, ale musí se snížiti též příspěvky zaměstnavatelů a zaměstnanců. To vše musí býti provedeno v zájmu státním, v zájmu výroby a v zájmu odstraňování nezaměstnanosti.

Snižujeme-li režii výroby, docilujeme tím, že jsme konkurence schopnými svými výrobky v zahraničí, čímž zamezujeme snižování mezd, ale odstraňujeme při tom též nezaměstnanost. Z toho je vidno, kdyby vládní strany měly skutečný zájem o stát, že by zde zdroje příjmů byly a že by nebylo potřebí uvalovati nová břemena na občanstvo, které dnes strádá a jež je krajně nespokojeno. Dnešní vládní strany nesou za tuto situaci odpovědnost a také jednou k odpovědnosti volány budou.

Ke konci chci podotknouti, že se nám neprávem vytýká, že jsme nepřinesli státu žádné oběti a že žádné přinésti nechceme. To je obrovský omyl, živnostnictvo přinášelo oběti vždy, zejména od začátku tvoření naší republiky, kdy se tenkráte nepamatovalo na konec, kdy se tenkráte začaly dělati dluhy, kdy bylo sanování těchto dluhů. Sanování bylo určeno tak, že při něm připadne střednímu stavu z největší části. Z toho důvodu odmítáme to; že živnostnictvo nepřinášelo žádných obětí státu. Živnostnictvo přinášelo oběti největší, ale při tom od státu nic nemělo a také nic nechtělo, chtělo jenom ochranu svého stavu, svého provozování a podnikání.

Jedině co živnostnictvo dostalo od převratu, bylo 5 mil. Kč na levný úvěr do svého provozu. Vážení pánové! Spočítejte si, co je 5 mil. Kč, zdůrazňuji, pro celou Československou republiku! To mělo živnostnictvo jako odměnu za to, že od začátku plnilo své povinnosti v zájmu státu, republiky národa. Tuto částku muselo mnohonásobně uhraditi ve zvýšených břemenech na ně uvalených. Jaká je to částka proti subvencím na konsumní spolky a družstva? Ještě dnes není vyúčtováno s moučnou ústřednou. Zaplatíme 2 miliardy Kč na zkrachované banky, družstva a konsumy a náš požadavek, zestátnění živnostenského školství, byl panem ministrem dr D é r e r e m odmítnut, poněvadž stát nemá 28 mil. Kč. Máme vybudováno střední školství takové, že ho máme skoro více. než velká Francie, máme vybudováno školství vysoké, které je na výši doby, ale co nemáme vybudováno, je odborné. školství. Není zestátněno živnostenské školství, a to proto, že stát prostě na ně nemá. Věděli jsme, že je nutno přinésti v hospodářské krizi oběti a proto jsme s našimi požadavky sekali. Hlasovali jsme v zájmu státním a národohospodářském pro nepopulární věci, a naši voličové chápali, že není vyhnutí. Hlasovali jsme pro odpočítání daní v cukrovarnictví, tedy pro jedno odvětví, hlasovali jsme pro celní sazebník v roce 1926, ale při tom jsme byli přesvědčeni, že situace toho vyžaduje a že všechny složky v národě musí býti v zájmu státním hájeny.

Jaký je rozdíl mezi oposicí naší a oposicí komunistů? Nám se zazlívá, že jsme v oposici. A já vám řeknu otevřeně o tom psaní v »Českém slově! Kdyby býval náš kal. T h o ř nehlasoval v oposici pro návrh komunistů na vzetí předlohy s denního pořadu, bylo by se řeklo, jak to správně naznačil, že to míníme neupřímně se živnostnictvem. Vážení pánové! Komunisté chodili na námluvy k živnostnictvu. Komunisté chodili mezi živnostnictvo, které chtěli zorganizovati, chtěli, abychom dělali páteř ve své politice pro podkopávání základů státu. My jsme řekli: Takovou oposici dělati nebudeme, poněvadž jsme ve státotvorné oposici.:a my si najdeme cesty bez komunismu, jakým způsobem upravíme potřebu středního stavu. My nebudeme pro žádný státní kolektivismus, nebudeme pro žádný kolektivismus soukromého rázu, my jsme pro soukromé podnikání, my hájíme zásadu soukromého majetku a podnikání a proto trváme na tom, že stát musí býti pevný. Proto, i když jsme v oposici, jsme státotvornou oposicí. (Výkřiky komunistických senátorů.) My neděláme to, abychom vám byli prostředkem k rozhazování státu, a abyste nás vyvlastňovali, to si ještě dobře rozmyslíme.

My jsme dnes v oposici v zájmu ozdravění hospodářských i politických poměru v tomto státě. Ale viděli jsme oposici v roce 1926, kteráž byla vedena zájmem strany. Pánové, tenkráte bula rozbita česká koalice pro zemědělská cla. Ze strachu před komunismem utekly socialistické stranu od odpovědnosti vůči státu. Ačkoliv od tohoto státu měli jste to, co my nikdy nebudeme míti, přece jste odpovědnost nebrali tak, jak se bráti má. Tenkráte jste štvali proti nám, že hlasováním pro zemědělská cla zdražujeme drobnému lidu veškeré životní potřeby, a podívejte se: Vývoj doby nám dal za pravdu a naše voličstvo také. My jsme tenkráte tvrdili, že cla nemohou dělati žádnou drahotu, že drahotu dělá nabídka a poptávka, úroda nebo neúroda, a toto naše tvrzení se objevilo jako čistá pravda. Vy jste přišli r. 1920 a 1930 jako součástka do vlády a tenkráte jste hlasovali 0 100%ní zvýšení zemědělských cel a také jste hlasovali pro nová cla, a to pro dobytčí cla. Není to vždy jedno, co dělají dva, ale také to není vždy jedno, co dělá jeden. R. 1926 zhasli jste svíčku, kterou jste rozsvítili čertu a r. 1930 jste rozsvítili novou svíčku, a to pánubohu. Co tenkráte bylo špatné, to bylo pak dobré. Dnes, pánové, děláte to, co jste říkali o nás a co pravda nebylo, dnes jste spojeni se stranou lidovou a stranou nár. demokratickou, kde připravujete společně nejen celý střední stav, nýbrž i dělnictvo svou politikou do bídy. A tento střední stav i toto dělnictvo dá vám při nejbližší příležitosti svou lásku k vám najevo tím, že vám nedá ani důvěru, ani hlasy. My jako jediní zástupci středního stavu, kteří hájíme jeho zájmy a při tom máme na zřeteli stát, budeme hlasovati proti vládnímu návrhu, protože jsou zde jiné cesty k získání příjmů pro státní pokladnu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr K o r l á t h.

Sen. dr Korláth (maďarsky): Ctený senát! S úžasem prijal som zprávu a úmysle vlády, že chce zvýšiť daň z obratu. Žasnul som preto, lebo tento krok za dnešného stavu situácie hospodárskej pokladám za najnešťastnejší a keďže obyvatelstvo Podkarpatskej Rusi nie je v takých pomeroch, aby sa mohlo voči nemu zvyšovaním daní operovať.

Vo správe vládnej nevidím vôbec žiadneho hospodárskeho programu, ktorým by poplatná spôsobilosť ľudu bola zvyšovaná; zvyšovala-li by sa táto berná únosnosť poplatníkov, zvvšovala by sa tým i možnosť vybierania daní. Dokiaľ vláda nenajde prostriedky ku hospodárskemu pozdviženiu hospodárskych jednotiek a jednotlivcov, dotiaľ nemôže operovať so zvyšovaním daní a počítať na zvyšenie erárnych príjmov. Tak to viem, tak to cítim a tak to cíti i ľud Podkarpatskej Rusi, lebo vie a cíti to každý, že zvyšováním daní nebude vôbec zvýšená poplatná spôsobilosť.

Abv i senát mal pojem o tom a pochopil, aká je naša situácia a v akých pomeroch ocíta sa ľud Podkarpatskej Rusi, prednesiem vám rozklad, ktorý som spolu s kol. posl. Karolom H o k k y m podal prostredníctvom pána vládneho predsedu celej vláde:

Pane predseda vlády! Aby sme mohli uľaviť biede nášho ľudu, odvekého obyvateľstva a Maďarstva Podkarpatskej Rusi, aby sme umožnili živorenie nášho ľudu z ruky do huby, aby sme mohli náš ľud zachrániť pred trapnou mizeriou a nebezpečím hladovej smrti, ktorá hrozí každým dňom, aby sme mohli náš ľud zachrániť pred zúfalvmi a ničivými následky katastrofálnych zemedelských pohrôm. ktoré náš ľud v uplynulom správnom roku postihly a účinky svetovej hospodárskej krízy zmnohonásobily, aby sme všetko to od ľudu odvrátili a zachránili naše utrápené životy pre budúce snesiteľné a voľné doby - my ako úradne volení zástupcovia toho ľudu od uzáverky uplynulého hospodárskeho roku stále sme vykladali a na pamäť uvádzali nesnesiteľnú biedu nášho ľudu, a to na celej čiare, v našom parlamentnom pôsobení práve tak, ako vo schôdzach zemských administratívnych a okresných zastupiteľských sborov, a nezameškali sme ani jednu príležitosť, aby sme potejto stránke požiadali o podporu a pomoc jak vládu v Prahe, tak zemský úrad a okresné úrady v Podkarpatskej Rusi.

S trúchlivou a zúfalou dušou musíme však i teraz znova a opätovne konštatovať, že vládna správa pražská ani v týchto hrozných dobách nepopriala výslechu vážneho našim sťažnostiam. Všetky tieto naše námahy boly dosiaľ naprosto jalové, ač bieda v našom území je už tak veľká, že bolestný výkrik nášho ľudu prekročil už i hranice republiky a dnes už aj objektívna cudzina kvalifikovala biedu nášho ľudu za takú, ktorej podobnú nenašiel nepredpojatý a znalecký pozorovateľ nielen v Europe, ale ani v azijských a iných územiach naprosío necivilizovaných. Jalové sú dosiaľ naše námahy prez to, že pri príležitosti našich osobných vyjednávaní jak ministerské predsedníctvo, tak aj odborné ministerstvá uznaly, že znají hlad, ktorým je náš ľud nivočený, - prez to, že všetko to zemské i okresné zastupiteľské sbory tiež úradne zistily, prez to, že my našimi riadnymi súpisy jak vláde pražskej, tak miestnym a zemským správam viac než pred mesiacom sme nominelne vykázali, že z úhrnného, napočítaného počtu 110.000 Maďarov v Podkarpatskej Rusi hladuje 53 646 duší a hladom je stále ohrožené.

Nevieme, ako máme kvalifikovať odpoveď niektorých vládnych orgánov, a to odpoveď danú s miesta vysokého, - že aby sme vraj poukázali na niektoré prípady, kde došlo k smrti hladom. Položenie tejto otázky nasvedčuje buďto ukrutnosti, alebo otrlej bezcitnosti, alebo hlúposti, alebo všetkým trom dohromady, lebo každý inteligentnejší človek musí vedieť, a zvlášte ten, komu sverená je správa osudu národov že hlad, í keď nevvstupuje ihneď v podobe rozhodnej hľadovej smrti alebo hladoveho tyfu, má predsa vždy v zápätí telesnú a duševnú degeneráciu a zkazu ľudu, kde duch i telo stejne ztráca na odolnosti proti každej chorobe, neresti a zlu. Ľud pomalu ale iste degeneruje. Vo svete duševnom rozmáhajú sa najhroznejšie hriechy, lupičstvo, vraždy atd. V živote telesnom však vystupujú tuberkulóza, kostižer a iné hrozné dedičné neresti, ktoré znivočia nielen generáciu prítomnú, ale i budúcu.

My nehodláme kvôli týmto vysokopostaveným, ale tým otrlejším, ukrutnejším a hlúpejším dotazovateľom trpieť, aby odveké obyvateľstvo a Maďarstvo Podkarpatskej Rusi ďalej sa zmietalo v tejto biede a v tomto hlade. My nehodláme uspokojiť sa ani s odpoveďou, aby sme sa vraj nebáli šírenia biedv, tohoto parenišťa boľševismu, lebo vládna moc dišponuje dosť silnou četníckou a policajnou brachiálnou mocou a udrží poriadok v našej zemi. My vieme, že v územi Podkarpatskej Rusi zavládnuvšiu biedu a hlad neodbavíte vojskom a četníctvom, márne zputnáte a vláčite do žalárov hladovým žalúdkom na smrť roztrpčené a zbúrené chrastivé kostry, pochytané vo zburách, vypuklých v Pasike, Perečíne a vo veľa iných miestach. My vieme, že biedu a hÍad, zavládnuvšie v našom území, nemôže vládna moc odbaviť tým, že zbury vyvolané hladom kvalifikuje za bolševickú agitáciu. ani tým, že objektívnych cudzozemských žurnalistov, ktorí tu boli, kvalifikuje za boľševických agitátorov a nás každým pádom za iredentistických buričov. Vieme i to, že otázku túto neodbaví vládna správa ani zakazovaním shromaždení, ako to posledne učinila so shromaždeniami, žiadanými do Višku a Ťačeva, ani cenzúrou.

My vieme, že úkolu riešenia biedy a hladu asi 250.000 hladujúcich z celého počtu asi 600.000 ľudí Podkarpatskej Rusi môže sa pražská vláda zhostiť len jediným spôsobom, a to tak, bude-li mať dostatok pochopenia, rozumu, srdca a svedomia k tomu, aby nám z miliárd, sobraných z našeho územia po dobu 13 rokov opomíjaním a zničením autonomie, garantovanej nám v medzinárodných mierových smluvách a v základných zákonoch Československej Republiky, tedy sobraných násilím a brachiálnou mocou a námi toľkokráť vytýkaných vrátila aspoň toľko, koľko je treba nezbytne k tomu, aby sme nášmu ľudu pomohli z biedy. Tieto miliardy presne sme vykázali mimo iného tiež vo zpráve dr Andreja K o r l á t h a, prednesenej na kongrese našom dňa 14. októbra 1928 v Berehove, i v jeho reči k rozpočtu na r. 1930 a 1931, ako aj v niekoľko rečiach, parlamentných preslovoch a interpeláciách Karla H o k k y h o. Avšak že sťažnosti týchto dvoch parlamentných zástupcov Maďarstva nie sú jednostranné maďarské sťažnosti a predpojaté, subjektivné predstavy, ale že sú to konštatácie celého obyvateľstva Podkarpatskej Rusi, to sa dotvrdzuje týmito dokumenty:

1. Dňa 13. decembra 1931 konaný kongres dôverníckeho sboru českej agrárnej strany, ktorá je učinená jediným pánom verejnej správy Podkarpatskej Rusi, konštatujúc každú predstavu zastieňujúcu biedu a hlad Podkarpatskej Rusi, v memorande požiadal pražskú vládu, ktorá je taktiež pod vedením českej agrárnej strany, aby s urýchlením prispela účinnou pomocou obyvateľstvu tohoto územia.

2. Zemský správny zastupiteľský sbor Podkarpatskej Rusi vo svojej plenárnej schôdzi dňa 29, marca 1932 jednohlasným usnesením nesmierny stupeň tunajšej biedy a hladu, a vyslovil, že on nie je v stave v ceste spoločenskej a z vlastnej sily hlad a biedu zmierniť, ale že pomoc môže byť len úkolom štátu a povinnosou vlády štátu je, aby Podkarpatskej Rusi konštitucionelne a urýchlene pomohla, lebo nestane-li sa tak ihneď, bude obyvateľstvo tejto zeme znivočené biedou a hladom.

3. Sám Antonín Beskid, guvernér Podkarpatskej Rusi, postavený v čelo tejto zeme pražskou vládou ako jej dôverník bez oboru právnej pôsobnosti, uverejnil dňa 19. februára 1932 na obrovských plakátoch výzvu, ktorá tiež vyznáva, že v tejto zemi zurí hlad. My sme tedy neprosili. nepriali, nepožadovali od pražskej vlády obeť, tým menej milosť, keď sme žiadali, aby od odvekého obyvatelstva a Maďarstva Podkarpatskej Rusi odvrátený bol hlad, ale požadovali sme jedine aj výlučne plnenie našich oprávnených nárokov od vlády, ktorá mala rozum, srdce a odvahu k tomu, aby ubohému, otrhanému ľudu tejto zeme len v priebehu pokračovania nazvaného okolkovaním bankoviek, ktoré však môže byt kvalifikované len ako válečné plenenie, kde ubohému ľudu Podkarpatskej Rusi dávala sa 1 koruna za 10 korún jemu odňatých, - uzmula a odniesla z tejto nešťastnej zeme pod týmto titulom 315 milionov korún. Pripočítame-li k tomu, že pražská vláda nevyplatila nám naše válečné pôžičky, i tu sa na účeľ našej biedy obohatila o niekoľko sty milionami korún. Pripočítame-li k tomu, že obídením toho nášho práva mierovými smluvami zaisteného, že rôzné štátné a administratívné úrady majú byť obsadené našimi syny a ľuďmi, a že autochtonní a maďarskí naši úradníci boli vyštvaní a učinení bežencami, kým my z našich daní musíme vyživovať asi 40.000 člennú českú spoločnosť v rôznych štátnych a správnych úradoch, - tu i každy Čech, ktorý má rozvahu, musí pokladať za prirodzené, požadujeme-li dnes, v dobe hladu, od štátnej moci, aby zachránila naše ľudské spoločenstvo pred hladom. Nepokladáme za prípustné, aby štátna vládna moc v Prahe v dobe tohoto krajného nebezpečia snažila sa túto povinnosť presunúť na zemskú správu v Užhorode, ač vládna správa v Prahe dobre vie, že práve štátna vládna správa znemožnila zemskej správe v Užhorode, aby táto mohla prispieť pomocou hladujúcej ľudskej spoločnosti, lebo nedovolila jej zvýšiť ročný rozpočet, ba snížila ho o 8 milionov, a štátna vládna moc v Prahe nikdy nesúhlasila s tým, aby výnosu lesov a baní Podkarpatskej Rusi užívané bolo k účelom tejto zeme, ale od prvopočiatku odnášala ho do Prahy.

Po konštatovaní týchto mimoriadne neblahých skutkov a v povedomí zodpovednosti za životy, zdravie, telesnú a duševnú neporušenosť nášho ľudu a budúcich generácií prejavujeme na základe zmocnenia, ktorého sme získali na zemskom kongrese dňa 14, februára 1928 a ktoré náš ľud znova potvrdil na zemskom kongrese dňa 24. apríla 1932 - toto: Pražskú vládu činíme odpovednou nielen pred verejnosťou republiky, ale i pred štáty a národy celého vzdelaného sveta, a podobne pred všetkými mocami zastúpenými v Rade Spoločnosti Národov za biedu a hlad, ohrožujúci krajne náš ľud, za jeho nezaopatrenosť, ktorá privádza zkazu, degeneráciu, boševizáciu a zrevolucionovanie nášho ľudu. Tejto zodpovednosti nemôže pražská vláda byť sprostená, lebo

a) lebo bieda tejto zeme nebola vyvolaná len svetovou krízou a katastroŕálnou neúrodou, ale systematickou depauperizačnou koloniálnou politikou, ktorú pražská vlda na tomto území 13 rokov inaugurovala a jejž zvláštnejšími a hlavnými zjavy boly, že - ako už bolo zmienené-pražskí páni poskodili obyvateľstvo tejto zeme pri okolkovaní peňazí o 315 mil. korún, že pri výmene válečných pôžičiek spôsobili nám niekoľko stomilionov škody, že v našich z menšej časti inteligentných, z väčšej časti polointeligentných úradníkoch českého pôvodu dali nám vyživovať 40.000 duší z našich daní a na náš úkor a že k vôli tým 40.000 Čechom učinili našich domorodých a maďarských úradníkov bežencami a že pri oprave ciest a prácach melioračných neurobili v prvých 11 rokoch takmer nič a tým nielen odpadajúce pracovné mzdy boly vypojené z krevnej cirkulácie našej národnej pospolitosti, ale následkom odpadnutia výsledkov nadprodukcie pripravení sme boli o nevypočítateľné imanie a preto nemáme odolnej sily, aby sme v dobách biedy, vyvolane terajšou krízou svetového hospodárstva a minuloročnou katastrofálnou neúrodou mohli uhájiť naše pozicie.

b) Pražská vláda nemôže odpovednosti byť sprostená ani preto, lebo je nepopierateľným faktom, že autonomné územie Podkarpatskej Rusi uvrhla v osud kolonie svojou nesnesiteľnou tarifálnou politikou, pri ktorej na pr. Praha leží ďalej od Užhorodu - je-li treba niečo odtiaľ dopravovať do Prahy, - než Užhorod od Prahy, dopravuje-li sa totiž niečo dráhou z Prahy do Užhorodu, - svojou nemožnou colnou politikou, ktorá následkom geografickej polohy Podkarpatskej Rusi je tu nesnesiteľná - svojou krv poburujúcou politikou daňovou, dľa ktorej základ čistého katastrálneho výnosu zemedelských statkov v Podkarpatskej Rusi stanoví sa buďto stejne alebo ešte vyššie, než základ čistého katastrálného výnosu českých a moravských zemedelských statkov, ktoré braly v prvom desaťročí jestvovania republiky výlučne účasť na obnosoch. venovaných účelom meliorácie pôdy. Tu nachádzame i vysvetlenie minuloročnej katastrofálnej neúrody, lebo v melioračných prácach, zahájených ešte za uhorskej vlády, sa nepokračovalo, a nové boly zahájené až tohoto roku.

c) Pražská vláda svojou šovinistickou politikou izolovala obyvateľstvo tejto zeme úplne od životných možností, v ktorých zvlášte ľud rusinský získal hojne svoje skľudzňové zárobky na širej maďarskej nižine a tým zabezpečil si potraviny na celý rok.

d) Vládny režim svojou šovinistickou československou politikou úplne zabil maloživnosti a továrenský priemysel tejto zeme, aby mohol tu predávať produkty svojho českého veľkopriemyslu a tým získal v Podkarpatskej Rusi odbytište pre priemysel v Čechách.

e) Vláda svojou šovinistickou politikou bankovou zničila najprv naše banky odopretím výplaty válečných pôžičiek, potom ich pod zámienkou sanácie znacionalizovala a zfuzionovala s veľkými bankami československými. Tak boly životné sily v podobe vkladov z Podkarpatskej Rusi sobrané, potom odvezené, a teraz vymáhajú násilím z nášho zbiedačeného ľudu rýchle zaplatenie, umorenie dlhov, čím mizeriu hrozne stupňujú, a konečne úplným zastavením nových úverov činia nemožným, aby naprostá zkaza odvrátená bola od našich zbiedačených maloživnostenských a zemedelských závodov. Všetko to deje sa tak za direkcie pražského vládneho režimu v dobe, kde naši gazdowia po katastrofálnom roku nemali čo odpredať a ceny nemalo ani to, čo boli nútení z iundu istruktu odpredat a čo im ešte ponechali eksekútori berných úradov a delníckeho poistenia. Odkiaľ má za takýchto okolností a po úplnom zastavení nových úverov brať živnostnik a gazda potraviny pre seba a svoju rodinu, z čoho má nakúpiť krmivo, aspoň krmmí slamu pre svoj dobytok? Lebo veď kto má u nás dnes na seno a stelivo? Z čoho má zakúpiť zimné a jarné osivo, keď od vládnej správy nemôžeme dostať ani osivo za výhodný cent, ani získať colné sprostenie pre lacné osivo z cudziny prez všetky naše mnohonásobné prosby.

i) Národné imanie Podkarpatskej Rusi, jej mohutné lesy, soľné doly využívala pražská vládna správa so svojho šovinistického stanoviska česko-agrárnického sťa nejaké koloniálné poklady.

g) Všetko to činila pražská vládna správa s dôslednou cieľavedomosťou preto, aby takto pauperizovaný a využitkovaný ľud Podkarpatskej Rusi nikdy nenadobudol sily k vybojovaniu a zabezpečeniu svojej autonomie zaručenej Spoločnosťou Národov, a aby ľud takto zoslabenej Podkarpatskej Rusi mohla uspokojiť takou lžiautonomiou, ktorá uvedie v omyl len neskuseného cudzozemského pozorovateľa, avšak nijako sa nehodí, aby tunajšie národy mohly sa vyžiť svojim národne-kulturným a národne-hospodárskym životom.

Mocnosti, zastúpené v Rade spoločnosti Národov garantovaly síce autonomiu Podkarpatskej Rusi, avšak nikdy ničoho neučinily, aby autonomia - prez všetky naše sťažnosti a bolestné výkriky, prez všetky záväzky prevzaté štátom československým - bola aj uskutočnená. Lebo nemožno bez ohrožovania vážnosti Spoločnosti Národov zanedbať záväzky ručiteľa a takto národy uprostred vzdelanej Europy ako dobytok predávať a kupovať, roztrhať a so založenými rukama dívať sa na ich krajnú zkazu.

Odmietame-li my, čo sme úradnými zástupci odvekého obyvateľstva a Maďarstva Podkarpatskej Rusi, akúkoľvek zodpovednosi za tunajšie rozvrátené pomery, s prosbou vyzývame pozornosť mocností Europy na to, že veci tejto zeme nemožno ďalej odbývať mastičkárstvom a čarodejníctvom, lebo bieda tuná skôr či neskôr vybuchne a snadno vzplanie tak - či vo smere národnom a či bolševickom, že spôsobí požiar v celej Europe.

Tu sa nesmieme obávať viac radikálneho riešenia, tuná nemožno už politiky-prostým hospodárskym vyjednávaním zjednáva iba poriadok hospodárský, lebo tie chrastiace kostry môžu sa vydať na svoju krajnú cestu, ony už nemajú čoho ztratiť. Ony už ztratily všetko, vlasť, národ, imanie, zdravie a nádej vo spravedlnosť budúcnosti!

Po tomto obraciame sa na vzdelané národy sveta a na všetkých Maďarov vo svete! Po Bohu oni nám ďajú náš vezdajší chlieb, ako aj ím ho Boh dal.

Obraciame sa na mocnosti Spoločnosti Národov:

Dajte nám právo sebaurčenia zabezpečené v Millerandovom liste, tvoriacom uvodzovaciu časť mierovej smluvy trianonskej, lebo vládna správa československá nechce, nemôže a nie je vstave starať sa o náš ľud, lebo nemá k tomu ani rozumu ani srdce. Dajte nám našu slobodu, neodvislosť, úplnú autonomiu, aby sme mohli zachránit pritomnosť a založiť budúcnosť nášho ľudu. S. O. S. Zachránte duše naše!!

Pane predseda vlády!

Keďže na základe dosavádnych našich skúseností s hlbokým zármutkom nad biedou nášho ľudu museli sme konštatovať, že Vy nemáte ani ochoty, ani duše, ani vôle k tomu, aby ste odpomohli biede a mizerným pomerom nášho ľudu, máme teraz na Vás len jedinú prosbu. Majte srdce a ochotu aspoň k tomu, aby ste nášmu ľudu iným spôsobom pomohli, lebo nerozumnými by boly všetky vaše násilenstvá a všetka vaša cenzúra, mužnou otvorenosťou prejavujúc Vám, že v dôsledku povinností precítených voči nášmu ľudu, neznáme žiadnych prekážok v tom smere, aby sme situáciu nášho ľudu predniesli súdnemu tribunálu veľkého sveta a žiadali pomoc pre jeho telesnú i duševnú neporušenosť tam, kde najdeme chápavé duše.

Z tohoto memoranda, riadeného na celú vládu, lzä videt, veľavážený senát, že Podkarpatská Rus nie je v situácii, aby si tam erár zvyšovaním daní mohol zveľaďovať svoje dôchody. Podkarpatská Rus je v takej situácii, že je vládna správa povinná naliehavo jej pomôcť. Ľud Podkarpatskej Rusi je v takej situácii, že neprispeje-li tam vláda dôkladnou, radikálnou hospodárskou pomocou, zahynú tam všetci poplatníci a nebude od koho vybierať ani staré, ani zvýšené dane.

My a naša strana neodhlasuje zvýšenie daní a dane obratovej o 50%, lebo nemáme dôvery k vládnej správe. (Potlesk.)