Místopředseda dr Heller (zvoní): Dále se ke slovu přihlášen pan sen. M i k u l í č e k. Dávám mu slovo.

Sen. Mikulíček: Pánové, popřevratové hospodaření všech kapitalistických států spěje k úplnému rozvratu, k úplnému hospodářskému i finančnímu bankrotu. Již před několika lety, když byly boje o zvýšeni platů veřejným a státním zaměstnancům, prohlásil ministr financí dr Engliš, že daněschopnost, poplatková schopnost občanstva nesnese už dalšího zatížení, poněvadž už před pěti lety občanstvo tohoto státu platilo. desetkrát více daní než v dobách před válkou a příjmy a mzdy nebyly desetkrát vyšší než před válkou. Ale čeho jsme svědky posledního půldruhého roku, to skutečně nasvědčuje, že lodivodi na státní lodičce jsou v řešení hospodářských otázek s rozumem v koncích.

Hned při vnitřní půjčce 150 mil. dokazovali pánové z vládní koalice - ať z měšťanských nebo sociálfašistických stran - že těmito 150 mil. Kč bude zmírněn účinek krize. Od té doby uplynul více než rok a 150 mil. zapadlo jako kapka do moře. Přišla investiční půjčka 1300 mil. Kč, namlouvala se jak s tribuny, tak v tisku - a zvláště socialistické strany to činily - že největší zisk z této investiční půjčky budou míti dělníci a zaměstnanci v podobě mezd a příjmů, ale nakonec jsme zjistili, že dělníci neviděli z této investiční půjčky ani tolik, kolik ti, kteří upisovali a kteří hned při emisi této půjčky vydělali 65,150.000 Kč. Přišla francouzská půjčka v celkovém rámci 1.000 mil. Kč. S této tribuny pánové t. zv. dělnických stran dokazovali, že prestiž státu tím stoupne. (Výkřik sen. Hlávky.) Nevím, od které doby stoupá v ceně sedlák, živnostník, obchodník nebo kdokoli jiný, když se stále a stále nově zadlužuje. Půjčka jest již schválena i zákonodárnými sbory francouzskými, ale ve státní pokladně se jeví čím dále tím větší nedostatek a čím dále tím větší a chroničtější tuberkulosa. Pánové ani v rozpočtovém výboru nemají zprávy, kolik má tento stát dluhů, které, se nadělaly po válce, poněvadž na hrazení.... (Sen, dr Karas: dáme to vypočítáno!) Pane předsedo, je to divné; že se mluvilo 0 3S miliardách dluhů před investiční a francouzskou půjčkou a včera se mluvilo zase o 38 miliardách. Či 2.300 mil. Kč nepřichází v úvahu, přes to se tak klidně přejde, což pak to nic není? Náš stát a poplatnictvo to klidně vydrží.

Dluhy zděděné po Rakousku měly býti zaplaceny dávkou z majetku. Byla preliminována 1/2 10 miliardou, bylo také přes 6 miliard zaplaceno, ale téměř 2 miliardy jsou dosud pánové dlužní, a když jsem to vytýkal v komisi pro kontrolu státního dluhu a dávky z majetku, tu pan president dr K o r n e r řekl: »Nelze vymoci tolik milionů korun dávky z majetku u majitelů velkostatků nebo továren, které mají cenu 10 mil. Kč, poněvadž se při exekuci nenajde kupec, který by to koupil.« Tedy u chudáka lze sebrati poslední kousek dobytka, nářadí, stroj k výrobě potřebný, ale u velkostatkáře a fabrikanta nelze vymoci povinnou dávku z majetku, poněvadž není kupec, jakoby ten velkostatek a ta továrna neměly výrobu a nebylo možno alespoň 5% té výroby zabaviti na zaplacení dávky z majetku. Ale jak to bylo za války, tak to bylo po válce. Chudý pracující lid, dělníci, rolníci, živnostníci odnášeli válku na svém vlastním těle ztrátou zdraví, jejich rodiny nedostatkem a hladem, bohatí keťasili, bohatli a po vílce museli si ti chudáci i tu válku zaplatiti, ale na bohatých to president dr K o r n e r nemůže vymoci.

Vidíme, že s rozvratem kapitalistického hospodářství zároveň také spěje k nevyhnutelnému bankrotu ochrana tohoto kapitalistického hospodaření, kapitalistický stát. Člověk slyší tisíce stížností v razných výborech, že se nešetří, že je administrativa drahá, že je poměrně drahý militarismus. Je přirozenou věcí, že administrativa dnešních států, zvláště států střední Evropy v poměru ke starému Rakousku musí býti dražší. Proč? Z území starého Rakouska buď úplně nebo z části vyrostlo 6 nových států, t. j. 8 krát tolik ministrů než dříve za Rakouska, t. j. 10 krát tolik členů finanční stráže, t. j. více než 92 krát tolik četníků a policajty. Pánové ve Francii myslili, bůhví jaké mistrovské dílo spáchali tím, že vytvořili kousíčky států, a zatím všechno to, co bylo uvnitř ve střední Evropě vytvořeno, je mizerné dílo učňovské. Vždyť nemůže žíti hospodářsky. Jede se hodinu rychlíkem a člověk je na dvojích hranicích: cla. pasy, poplatky jiné, vláda jiná atd. Vždyť samy vládní a hlavně socialistické strany, když chtějí upokojiti nespokojenost svých příslušníků, píší: Máme u nás 10 krát tolik četníků jako za Rakouska, máme dvakrát tolik generálů jako za Rakouska, máme u nás dvakrát tolik sekčních šéfů jako za Rakouska. (Sen. Hlávka: A exekutorů!) Těch je ještě více, poněvadž je jich čím dále tím více potřebí, ale jsou také čím dále tím bezúčelnější, poněvadž tam, kde nic není, ani exekutor s četníkem, policajtem a všemi ostatními vládními činiteli nic nesebere.

Nejen že půjčky nemohou zachrániti rozvrácené státní finance, ale nezachrání je ani nové uvalení daňových břemen na konsumenty tohoto státu. K našim rozumným návrhům, aby platili ti, kteří platiti mají, jsou vládní strany měšťácké i sociálfašistické hluché a místo, aby učinily radikální řez, aby z 9 miliard dluhujících daní byla radikální cestou vymačkána alespoň jedna třetina, aby za chvilku měli pánové pokoj, zamítnou náš návrh, který jsme podávali zde při projednávání francouzské půjčky.

Ale chtěli léčiti státní finance zvýšenou daní ze zápalek. Tam, kde by bylo potřebí miliard, plátují to několika desítkami milionů. Po zápalkách bez nás zdražen byl výrobek tabákové režie. Počítalo se, že se vydělá o několik set milionů více, a zatím dnes páni vidí, že se přepočítali, poněvadž tabák není chleba nebo omastek. Je potřebí trochu silnější vale po částech se omezovat a na konec přestati. Ale když pánové jsou tak úzkostliví, když pánové z vládních stran myslili, že 40,50 milionů, o které vynese daň z tabáku víc, zachrání státní pokladnu, proč nezměnili systém obstarávání tabáku pro tabákovou režii? Proč? Před obecními volbami vyčítaly si dvě nejvlastenečtější strany v Československu, K l o f á č o v i národní socialisté s K r a m á ř o v ý m i národními demokraty, která strana více vydělala na dodávkách tabáku. Máme podle mezinárodních obchodních smluv s určitými státy určeno, kolik máme od nich koupiti tabáku, ale ten tabák nekopu je tabáková režie, nýbrž soukromníci, kteří určité procento ze svého profitu v různých formách dávají vládním politickým stranám zpět. A pánové z těchto dvou vlasteneckých stran si vyčítali, že desítky milionů na dodávkách tabáku vydělali, ale tabáková režie, ne, aby poslala nějakého praktického radu, dala mu 1.000 Kč denně na režii, za měsíc by ho musel koupiti sta vagónů a stálo by to 30.000 Kč. Na to není přece kapitalistický stát a na to mu nepřisluhují, nejenom buržoasní, ale také socialističtí poslanci a senátoři. Stát je zde na to, aby jak soukromníci, tak politické strany vydělávaly. A pak veřejnosti se hází písek do očí, když se dokazuje, že je potřebí zvýšiti daň ze zápalek, aby stát dostal 40 až 50 mil. Kč, když ta vzorka je zvýšena o 30% a ten hrubý tabák o 10 až 15%, ovšem čím dražší, tím menší procento zdražení. Teď zvýšíte daň z obratu, později přijdete se zákonem na zvýšení daně z droždí, a jak člověk čte, dokonce zvýšíte daň z droždí o obnos dvojnásobný dnešní ceně droždí. Později zvýšíte ceny piva a nevím, co si ještě páni z vládních stran vymyslí. (Sen. Kindl: Ještě zdraží vzduch!) Kdyby mohli, také by to udělali.

Dnes, pánové, kdysi pokrokové strany napsaly klerikální reakci, když vládla v Evropě: »Kdyby mozek lidský, jako otevřená kniha před vámi ležel a vy měli moc, i v něm byste škrtali.« Kdyby dnes socialista dr M e i s s n e r mohl to dělat, nerozpakoval by se nic. Kdyby mohli vzduch zdražiti, zdražili by jej také, déšť i slunce, kdyby mohli, by zdražili.

Ve výborech byly řeči o šetření. Pan referent K r e j č í měl ještě tolik odvahy, že tvrdil ve výboru, že zvýšení této daně obratové je pro nezaměstnané. Pánové, co všecko během 112 roku se v tomto státě pro nezaměstnané podniklo? 150 mil. Kč půjčka, 1.300 mil. Kč půjčka, zvýšení zápalkové daně, zvýšení cen tabákových výrobků, dnes zvýšení daně obratové, všecko je pro nezaměstnané a ti nezaměstnaní jsou od vás již tak upečování« tou vaší péčí, že každou chvíli někdo si sáhne na život, ba v mnoha případech se stává, že matka, která vstávala několik setkrát k dítěti, než ho vychovala, nemohla snésti pohled na tu bídu dítěte a zavraždí dítě i sebe. Víte, co musí předcházeti, nežli se odváží matka k takovému činu? Ale aby se to stalo populární, aby se to omluvilo před širokou pracující veřejností, referent lidové strany české chce namluviti členům rozpočtového výboru, že těch 600 mil. Kč, které má vynésti zvýšení této daně, má býti určeno pro nezaměstnané.

Volalo se velmi hlasitě: »Peněz musí býti použito co nejšetrněji!« My vidíme, jak se těch peněz šetrně používá. Pan dr K r a m á ř již 14 roků mluví o šetření, ba dokonce byl předsedou komise, která měla kontrolovat, zda se šetří, či nešetří, a šetří se tak, že se stamiliony Kč vyhazuje zbytečně v m-noha případech nepovoleně v rozpočtu a povolí se teprve dodatečně.

Už jsem zde s tohoto místa při pro jednávání účetní uzávěrky, tuším za r. 1929, mluvil, že ministerstvo nár. obrany překročilo v r. 1929 rozpočet o 82,200.000 Kč. Ministerstvo uvádělo, že tohoto zvýšeného vydání bylo potřebí na zásobování mužstva a koňstva proviantem. Soc. demokratický senátor p. Ant. N o v á k řekl v rozpočtovém výboru ministerským radům - a tuším, že byl přítomen i sám ministr dr V i š k o v s k ý - že ví, kde se toho obnosu použilo. Úmyslně jsem ho provokoval zde s tohoto místa, seděl ve své lavici, přihlásil se o slovo. ale pak svou přihlášku odvolal.

Jaké je to hospodaření, když poslanec nebo senátor sice ví, že se vydalo přes zákon téměř 83 mil. jenom jedním ministerstvem, ale pak poslechne rozkaz, ať už své strany, nebo koalice, aby se široká veřejnost nedověděla, kde se vyhodilo přes povolený obnos 83 mil. Kč?

Pan ministr zahraničních záležitostí překročil týž rozpočet téměř o 25 mil. Kč. To je skoro plat u všech poslanců a senátorů. Když přijde člověk na schůzi mezi naštvané lidi - naštvané také poslanci a senátory, kteří berou diety první, co je mu vytýkáno, jsou diety. A prosím, tenkrát se to ani příliš nevysvětlilo, ale dodatečně se tyto 2 obnosy, přesahující 100 mil., schválily.

Mluví se, že máme drahou administrativu, ba dokonce se píše v novinách, že vysocí byrokrati, pp. sekční šéfové mají mnozí plat větší než ministři a že je to nedůstojné, aby vyšší orgán měl nižší plat, než orgán jemu podřízený. Ale jen se o píše a mluví, v praxi se nedělá nic. Mluvilo se, že se budou odbourávat dvoje a troje platu. A podívejte se na naše ministry, jednoho vedle druhého, kolik je jich, co mají jen jeden plat. A nejen ministři, i funkcionáři tohoto zákonodárného sboru, i mnozí senátoři mají buďto platy jako aktivní státní úředníci nebo pensisté a při tom ještě plat druhý.

Nuže, nač se žvaní, že je potřebí šetřit? Titíž lidé, kteří sami berou 120, 130, 140 tisíc Kč ročně, mluví o šetření, ba dokonce prozradil nám p. referent tohoto vládního návrhu sen. K r e j č í, že se budou odbourávat mzdy veřejným a státním zaměstnancům. Prozradil to sice ve formě soukromého rozhovoru se státními zaměstnanci a odůvodnil to takto: »Což chcete, aby finanční situace státu dospěla tak daleko, jako na př. v Turecku, kde nebylo možno na prvého vyplatit? Nebude vám lépe, když budete už připraveni na to a když budete se již na tu bídu připravovat, že se vám sníží plat, když je tak zle?«

Tedy; vážení, těm, kteří mají 800, 1.000, 1.200, 1.500 Kč měsíčně, těm se bude snižovat plat, ale těm, kteří mají měsíčně 10 tisíc, 12, 15 tisíc, se plat ponechá. Nemyslete, že dneska kritizují tyto poměry už jen ti, jimž nadáváte »bolševici« - my se za to nestydíme, že jsme bolševiky. my to hrdě prohlašujeme všude a na každém místě - mluvíte-li dnes i se středními vrstvami. mluvíte-li se živnostníky, obchodníky, ba i se státními zaměstnanci, i už těm přechází přes krk takovéto hospodaření. Když takový ministr - mluvil jsem o tom v rozpočtovém výboru - ministr té strany, která nejvíc křičí »šetřiti«, pan ministr M a t o u š e k, je ministrem, soudcem, poslancem a nikde jsme neviděli, ani neslyšeli, ani nečetli, že by se vzdal jednoho svého platu, dohromady je to jistě přes 200.000 Kč ročně. Svého času, když jsem v parlamentě mluví o milionářích, pan ministr S r d í n k o, nedávno zesnutý, se mne tázal, jak může vyrůsti milionář z ničeho? Ptám se ho: »Kolik máte platu jako profesor?« - »70.000 Kč.« - » Jako ministr?« - »160.000 Kč, dohromady 230.000 Kč; z poslaneckého platu mně strana strhuje 15%, čili zbývá mi jen 206.000 Kč ročně.« A pravím: »Kolik členů rodiny máte?« - »Hoši již sou zralí, hospodářsky na vlastních nohou. - »A to se ptáte člověka, který patnáctého již se dluží, jak roste milionář, když máte s vaší paní 206.000 Kč ročně?« A kdybyste šli po vyšších úřadech a hlavně ministrech, našli byste nejeden případ přes 200 až 300.000 Kč příjmu ročně, ale referent tohoto zákona za strany klerikální, kol. K r e j č í, prozrazuje, že se bude restringovati mzda těm, kteří posunují vozy za 20 Kč denně na dráze, těm, kteří nosí dopisy do IV. až V. patra, takže za 5 až 6 let jsou zničeni na zdraví, a mají 20, 22 až 25 Kč denně; těm se budou restringovati mzdy. Aby se sáhlo na mzdy vysoké byrokracie a aby si politikové, hlavně ti, kteří tu rozhodují, odřekli pro dobu, co berou plat poslanecký nebo senátorský, co jim stát ze své vyrabované pokladny dává ve formě platu nebo pensí, toho se nedočkáte, naopak každý vlivný politický činitel snaží se do desátého kolena všechno to, co patří k jeho rodině, dobře zaopatřit.

Museli jsme míti v Teheraně vyslanectví? Myslím, že náklad na toto vyslanectví je větší, než obnos, který obnáší náš vývoz do Teheranu. (Sen, dr Karas: To jste nečetl zprávu obchodní!) že by byl náš výdělek větší, pochybuji velmi silně, nota bene, že by byl výdělek stá u v daních na těch dodávkách větší než náklad na vyslanectví. Přece stát to platí ze své pokladny. Myslím, stačí-li konsulát pro státy daleko větší, že by stačil konsulát také pro Československo. Ale konsul byl chytrý chlapík; pan Šubrt si vzal dceru pana ministra a proto musel býti povýšen konsulát na vyslanectví. Mám spis vydaný vlasteneckou učitelskou organizací, poněvadž nevlastenecká neexistuje - u nás u komunistů nemáme žádné - a tam se psalo ve spisu, který má 150 stran: »Po převratu anglický vyslanec ve Washingtoně měl 16.000 dolarů ročně, ale československý měl 40.000 dolarů platu.« Tedy vyslanec, který zastupoval stát, který vládne nad 500 miliony obyvatel celé zeměkoule, měl plat ani ne poloviční jako vyslanec naší republiky. (Sen. Pastyřík: Nebylo to protekční dítě!) Sám, kolego, to přiznáváš, ale také jsi schvaloval, pokud jsi byl ve vládě, sám jsi klidně preliminovaný rozpočet schválil a naše návrhy zamítal. (Sen. Pastyřík: Až zde. budou Sověty, budeš také schvalovat!) Pak nebudou existovati takové poměry, aby vyslanec v Londýně bral 1 mil. Kč platu a většinu života prožil v Mariánských lázních, Trenčanských Teplicích a Karlových Varech, protože je synem vlivného politického činitele.

Je přímo zločinem, když na jedné straně se mrhá penězi, aby se šlo na platy chudáků, kteří jsou dnes po uši zadluženi. Již několikráte jsme podali, jak v senátě, tak poslanecké sněmovně, návrh na úpravu platu státních zaměstnanců a navrhovali jsme - je to někde v šuplatech kanceláře senátní - aby minimální plat byl.1.400 Kč měsíčně, ale nejvyšší 4.000 Kč měsíčně. Myslím, může-li ten, kdo musí fysicky dělat delší pracovní doby, vyjíti se 1.400 Kč, že vyšší úředník, který obyčejně má už o rodinu postaráno, poněvadž děti jsou většinou hospodářsky na vlastních nohou, může míti 4.000 dosti. Proč p. referent o vládním návrhu nevezme tu myšlenku za svou? A když hrozí už dnes v rozpočtovém výboru, že se budou restringovat platy stát. zaměstnanců, aby je tímto způsobem restringoval, je potřebí kritizovat fakt, že jednotliví státní byrokraté mají jen z jednoho titulu přes 100 tisíc Kč ročně, a na druhé straně se trpí, aby státní zaměstnanec, pracující fysicky vyčerpávající prací na drahách, poštách a jinde, nosil za měsíc domů 550, 620, 700 Kč a při tom měl doma 5, 6 nezaopatřených dětí.

Vážení pánové, vám nepomůže ani tento vládní návrh, který dnes schválíte. Státní pokladna všech kapitalistických států má chronickou tuberkulosu. (Sen.Kotrba: Ale, pane kolego, u nás je to zrovna jako u nás!) Pane kolego, tam řeší tyto otázky jinak. Zde s tohoto místa bylo před týdnem mluveno, že několik set majitelů dolů má čistý roční zisk 1.000 mil. Kč. Existují tam také Rothschildové, Petschkové, Weinmannové, aby hromadili jeden tisíc mil. korun čistého zisku? Je přivozeno, jestliže stát čistý zisk té výroby dostává do svých státních pokladen, tak hradí jím svou potřebu, na kterou vy vydíráte z chudého pracujícího lidu ve formě daní poslední haléř.

Před měsícem byl boj. Dělníci se rvali o udržení hladových, žebráckých mezd. Nebylo možno jim vyhověti, ba dokonce pánové z obou socialistických stran zrazovali obranný boj v Ostravě. Mám schováno »České slovo«, »Právo lidu« a »Duch času«. A najednou vám »prskne Zajíček a nevíte ani, s kobka desítkami milionů. (Hlas: Ale on byl komunista!) Až teď? Nebyl, pane kolego, také Ivan Kreuger komunistou? Dokud ti lidé byli.. na výsluní vaší přízně, byli vzory. Kreuger byl považován za vzor, že se dopracoval z malého muže k takové ohromné výši, právě jako Ford, Baťa a jiní a dnes se za něj stydíte a hodili byste ho rádi na hřbet nám, zrovna jako Zajíčka. Kdyby byl někdo o něm napsal před měsícem, co píšete dnes, váš měšťácký soud pod protektorátem Alfréda M e i s s n e r a odsoudil by takového smělce na několik měsíců. (Hlas: Konfiskovalo by se!) Hned by se konfiskovalo a na rozkaz M e i s s n e r ú v by se zastavil tisk, jako se zastavilo »Rudé právo«, kterou už prošlo censurou, poněvadž přišel rozkaz od jeho Veličenstva císaře ze Zlína.

Nevíme, co se ještě o Zlíně dozvíme. Já nechci nic určitého tvrdit, že to bude něco podobného jako Kreuger a Zajíček, ale už se to hroutí. Proč? Poněvadž když se hroutí celý kapitalistický řád, nemůže jedinec udržeti to, co je závislé na životě celého kapitalistického právního řádu. V rozpočtovém výboru hlavně pánové ze strany soc. demokratické se stavěli na stanovisko, že bude musit býti přísně vyšetřeno, ze kterého fondu Zajíček sebral ty desítky milionů, zdali ty peníze byly přiznány ke zdanění. Nic se nevyšetří. Takových fondů má každý podnik více než dost. A kdyby berní správy šly proti Larischům, kterého Zajíček prý okradl o 16 mil. Kč, proti Petschkům, Rothschildům, stejně jako jdou proti chudému dělníku a ševci, který má jednoho dělníka a učedníka a nasolí mu 120.000 obratové daně, pak byste nemuseli zdražovati zápalky a zvyšovati obratovou daň a měli byste více peněz v pokladně, než máte dnes.

Dnes se neví, odkud se sebralo 16 milionů. A noviny píší: Však Larischovi příliš neuškodí to, co mu. zdefraudoval Zajíček. 1 milion měl legální gáže a ještě se zjištěnými 16 miliony »prskl«. A co je u Larische, je u všech ostatních, ovšem vy jste na ně krátcí, tak jako jste byli krátcí na znárodnění dolů po převratu. (Sen. Thoř: Vy jste měli moci).Ne, občane, to měli moc tam ti... (Sen. Thoř: A ty s nimi!) Od 16. června do 20. září 1920 byl jsem mezi nimi. Ani jediný náš návrh, které levice mezi 74členným soc. demokratickým klubem ve prospěch socializace, zabavení válečných zisků podala, uvnitř klubu, který dnes representuje H a m p l, D u n d r a tenkrát representoval T u s a r s N ě m c e m a jiní, nebyl přijat. A když jsme viděli, že pánové za tučné prebendy zradili třídní boj, že nejen spálili rudý prapor v r. 1914, nýbrž jsou na míli vzdáleni toho, aby hájili zájmy pracující třídy. šli jsme od nich, museli jsme od nich odejíti, ale tři čtvrtiny masového proletariátu šlo s námi a oni to, co mají, vyhráli jen za pomoci československých pendreků, bajonetů a bodáků. Sjezd strany byl parlamentem stranu - a já mám také ještě ten mandát schovaný, poněvadž od r. 1905 na všecky sjezdy jsem byl volen - bylo nás 286 a těch, kteří schválili zrádnou politiku Tusarovu, Hamplovu a jiných, bylo jen 130; kdo byl většinou podle organizačního řádu? My nebo oni. Kdo rozbiľ stranu dělnickou? My nebo oni? (Sen, Thoř: A kdo je dnes většina mezi námi?) Oni jsou většina za pomoci korupce nemocenských pojišťoven, obecních úřadů, družstev sanovaných ze sanačních fondů, ale na jak dlouho? Již se jim to hroutí, jak to bylo vidět na severu Čech, na Mostecku, na Plzeňsku, v těch největších baštách. Proč? Poněvadž dělníci začínají chápat, že tu nejsou k tomu, aby vydělávali stamiliony korun pro své zaměstnavatele a jejich ochránce sociálfašistické vůdce, nýbrž že jsou tu proto, aby žili životem člověka důstojným. A když jim ho odpíráte, přirozeně se brání.

Tato daň nezachrání státní pokladnu, nezachrání ji ani daň z droždí, vy nejste vůbec schopni zrestaurovati státní finance bez změny právního řádu. Proč? Co pomůže obratová daň, která je propočtena na 600 mil. Kč, a ona zatím nevynese ani 300 mil. Kč, poněvadž 1 milion nezaměstnaných nedá týdně po 200 Kč mzdy obchodníkům, hostinským a rolníkům, aby tito zaplatili obratovou daň z toho, poněvadž takového výdělku 200 mil. Kč nemají. Živnostníci, poněvadž neměli odběratelů, nebudou daň platiti, poněvadž ji nemají z čeho. A rolníci? Za 1 vagón, 100 q řepy dostávám o 1525 Kč méně než před 6 lety. Kdybych dostal o 3.000 Kč více, nikdy bych je nedal do kapsy, šly by k hospodskému, ke krejčímu, ševci a na tom by se něco vydělalo. A není to, prosím, paradox, když agrárníci křičí, že cla chrání zemědělskou výrobu? Na 1 kg masa je clo 3 Kč, ale rolníci nemohli v zimě prodat telátka pěkné střední jakosti za 2 Kč 1 kg. Na tolik nemohli stržiti, co činí clo. A kde jsou výrobní náklady?

Vážení, státní pokladna nemůže se zrestaurovati, poněvadž automaticky s rozšiřováním krize vysýchají zdroje pro státní pokladnu. Vy si budete vypůjčovati napřed dobrovolně za hranicemi, pak dobrovolně uvnitř a pak dokonce sáhnete jako ve válce k nucené vnitřní půjčce. Již jsem četl v jednom časopise velkého průmyslníka, že je naděje, že tento rok dostoupí státní dluh 45 miliard Kč. Ale co to pomůže? Zase se jen zacpe díra, která se předem vytvořila, a za měsíc jste v téže kalamitě hospodářské jako před tím, než se půjčka uzavřela. Kolik se provedlo investiční práce za 1.300 mil.Kč, kde jsou sta milionů Kč z Francie? Všecko to se hází do bezedného pytle, protože již předem jsou ty peníze prohospodařeny. A čím více se prohlubuje hospodářský krach, čím více se prohlubuje krize, tím ostřejších prostředků se používá proti těm, kteří se proti zbídačení brání. To jsme viděli před 14 dny. Bylo přímo hanbou pro poměry ve státě, o němž jeho představitelé, ať uvnitř hranic nebo za hranicemi, žvaní, že je tu demokracie, humanita.

Proti výslovnému znění zákonů zneužívá se hrubě státní moci ozbrojené. Nikde není v trestním paragrafu, že by. se mohl lid bít, a bije se denně. Nikde není ustanoveno, že by mohl výkonný, státní orgán beztrestně zabíti člověka, a je zabito několik desítek. Již nestačí armáda policie a četnictva, již bylo potřetí na severu i vojska. Třeba máte rafinovaně rozdělené vojsko, Moravané jsou až v Mukačevě, v Užhorodě; Dolze, Iršavě atd., Maďaři jsou v Praze, ale tím spíše vám může jednou toto vojsko selhat. (Sen. Polach stižen nevolností, klesá v lavici.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): P ř e r u š u j i na okamžik schůzi.

(Schůze přerušena v 15 hod. 56 min. opět zahájena v 16 hod.)

Místopředseda dr Heller: Prosím pana sen. M i k u l í č k a, aby pokračoval.

Sen. Mikulíček (pokračuje): Používá. se čím dále ostřejších prostředků proti výslovnému znění ústavy i zákona, ba dokonce okresní náčelníci na Slovensku zakazují dělnictvu májové projevy. 4Olet dělnictvo vyrukovalo na 1. máje, aby demonstrovalo za své životní požadavky přes vůli rakouské byrokracie a přes tlak rakouských a maďarských žandarmů. V Československu jste udělali z 1. máje svátek, a najednou okresní náčelníci zakazují schůze, tábory a průvody na 1. máje. (Sen. Kindl: Na to jsme čekali 300 let, abychom se osvobodili!)

My půjdeme svou cestou. Šli jsme svou cestou přes vůli staré germánsko-maďarské vlády, půjdeme také v zastávání zájmů pracující třídy přes vůli vlády, v níž dnes má dosti značnou posici živel socialistický, v níž sedí sedm socialistických stran. (Sen. Kindl: Jenom tak zvaných!)

Každý volný projev, každé volnější slovo se konfiskuje. Mám zde štoček I(ukazuje štoček), který také, předpokládám, bude zkonfiskován. Budu vidět, jak se k tomuto štočku, který vám zde s tohoto místa ukazuji, censura zachová. Všecko to však nic nepomůže, poněvadž přes sebe ostřejší zákroky proti obraně nemůžete bídě odpomoci, pozavíráním desettisíců bránících se dělníků, zbavováním mandátů poslanců a senátorů neopatříte ani deseti dělníkům práci, -nevyplatíte z dluhů ani 5 ani 10 rolníků. Ty poměry ženete ke krachu.

Na nás bude, abychom s nejmenší ztrátou pro lidstvo zachytili to, co se dobrého pro lidstvo zachytiti dá pro nový právní řád.

Podáváme zde k projednávanému návrhu několik opravných návrhů, kde se vám ukazuje. kde jsou peníze, které by bylo možno dostati pro státní pokladnu a nerozmnožovati tak bídu hladových. Zamítnete-li tyto naše návrhy, dokážete, jak už dokazujete plných 13 let, že nejste vládou pracujícího lidu, nýbrž že jste vládou kapitalistických daňových defraudantů. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Heller zvoní): Slovo má pan sen. B o h m.

Sen. Bohm (maďarsky): Ctený senát! Návrh zákona, podaný pánom ministrom financií stran zvýšenia dane z obratu, pokladám pre soslabený hospodárský život štátu za škodlivý a nebezpečný a preto ho neprijímam.

Práve keď celý hospodárský základ republiky následkom hospodárskej krízy, hlavne však v dôsledku pochybenej hospdárskej politiky vlády povážne sa pod námi chveje a keď vidíme, že závody pod ťarchou ťažkých verejných bremien a daní sa rúcajú, keď v Československu je 7 miliard daňových nedoplatkov, ichž značný zlomok je práve daň z obratu, keď v dome živnostníka, obchodníka a gazdu je exekútor každodenným hosťom, lebo svoje berné dlhy nemôže zaplatit za takýchto okolností je 70 % -né zvýšenie dane z obratu od pána ministra financií opravdovým atentátom, páchanom na celom hospodárskom živote republiky.

Už bývalý mínister financií Engliš dal výraz svojmu názoru, že hospodárskej kríze mohlo by byť uľavené jedine snížením daní. Je isté, že za katastrofálne zchátralej hospodárskej situácie štátu bolo by možno cirkuláciu krve hospodárskeho života rozprúdiť len tak, keby sme každému hospodárskemu odvetviu pomáhali generálnym snižovaním daní. To je jediná cesta, vedúca v republike k hospodárskej prosperite. jediný spôsob postaviť hospodárstvo na nohy, sosílit podnikanie súkromé, podchytiť berné podmety, aby získaly hospodárskej štability, preklenúť mohly hospodársku krízu a takto staly sa spoľahlivými daňovými podmety štátu. To diktuje rozumná finačná politika.

Keby bol pán minister financií s náležitou prezrieravosťou bral zreteľ a počítal čiste so základnými predpoklady hospodárkeho života a budúcej prosperity štátu, neboť by prišiel s týmto návrhom, proti ktorému prejavuje sa v celom štáte všeobecný odpor a protest. Návrh zákona na zvýšenie dane z obratu vyvolal vo všetkých odborných kruhoch oprávnenú kritiku. lebo on znamená nové nesnesiteľné bremeno pre obyvateľstvo štátu.

Je všeobecne známé, že daň z obratu je na nespravedlnejším, najtíživejším a najprotisociálnejším druhom dane. Zaťažuje rovnako producenta, medzi obchodníka, predavača i kupca. Presunuje bremená na nachudobnejšie vrstvy ľudu, všetko zdražuje a tým nivočí a ochromuje hospodárský život. Tento druh dane je degenerovaným, chorobným rudimentom revolučných chaotických hospodárskych method poválečných, ktorý stále irituje život hospodárský. Táto vláda mala sa snažiť o to, aby tento druh dane odbúrala, keď už ho naraz nemohla odstrániť.

Ale vláda táto činí pravý opak toho. Ešte dopraje rozvoj tejto škodlivej dane, ktorá ako púto zaťažuje malé závody. Tým sa vyvoláva to, že zvlášte v rokoch posledných vzalo zkazu veľa tisíc drobných existencií. Teraz, keď práve podľa konštatácie jednoho kolegu vládneho senátora soc.-demokratického následkom zastavenia práce v továrňach a závodoch činí počet nezamestnaných len v severných Čechách pol miliona, ktorí živoria v najväčšej biede, lebo len nepatrný ich zlomok poberá podporu nezamestnaných, za takýchto okolností uvaľovať na priemysel nové ťažké bremeno je jednaním v pravde sadistickým a má stejný význam s hospodárskou samovraždou.

Krátkozrakou a nerozumnou politikou finančnou je politika. ktorá takýmto rýchlvm príštipkovaním nehce dať do poriadku zmätenú a vyvrtnutú bilanciu štátu. Vieme, že pán minister financií musel dať tento návrh zákona na denný poriadok. lebo rôzne jeho dosavádné daňové predlohy vždy ztroskotaly. A predsa tento vynútený návrh zákona neprinesie a nemôže priniesť zlepšenie naše bilancie, lebo tu sa ukazuje tak vážný deficit, ktorý nebude možno takýmto neistým príjmom vyrovnať.

Tento návrh a tiež spôsob, ako ho pán minister financií s najväčším urýchlením predložil parlamentu, dokumentuje, že vo finančnom hospodárení sú veľké chyby, a pravdu mali tí, čo pri pojednávaní o rozpočte konštatovali, že náš rozpočet nie je reálny. Je zrejmé, že vláda zamýšľa vzišlý velký deficit hradiť z príjmových prebytkov, očakávaných zo zvýšenia dane z obratu. Je však isté, že vláda tohoto výsledku nedosiahne, a isté je, že po tejto stránke čaká na ňu veľké zklamanie.

Tedy v prvom rade malá živnosť, ktorú táto daň najviac zaťažuje, pracuje dnes so ziskom tak nepatrným a ohýba sa pod bremenami verejnými, daňovými sociálnymi a komunálnymi tak, že toto nové zaťaženie bude mať pre maloživnostenské závody zápätí dôsledky nevypočítateľné. Vopred môžeme predpovedať, že dôsledok toho bude zastavenie provozu ďaľších veľa sto maloživnostenských podnikov a vzrast tábora nezamestnaných o ďaľších veľa tisíc nezamestnaných. Znamená to však žial nové bretneno pre ostatných poplatníkov v podobe podpory nezamestnaných.

Avšak pán minister financií bude zklamaný ešte s inej strany, dúfa-li, že zo zvýšenia dane z obratu kynie mu nový príjem 600 mil. Kč. Výpočet pána ministra financií po tejto stránka je však naprosto pochybený. lebo sem spadajúce štatistické dáta čerpá zo štatistiky dane obratovej z r. 1930 a na tom zakladá svoju kalkuláciu. Dľa toho zisťoval príjem očakávaný zo zvýšenej dane obratovej, ač príjem z dane obratovej oproti roku minulému klesol o jednu tretinu už v prvom štvrťročí r. 1932. Je tedy patrné. že pán minister financií nebral zreteľ na prekotnú. katastrofálnu dekadenciu, ktorá sa dostavila v hospodárskej situácii štátu v prvej štvrtine roku. A totiž ako rozpočet bol ireálny, práve ta i toto daňové vyrúbenie zakladá sa na nesprávnej kalkulácii a rozpočítaný obnos nemôže vplynúť zo zvýšenej dane. Z toho ovšem samo sebou dôsleduje, že nebude môcť bvť tým upravená ani rozpočtová bilancia, keďže pán minister financií nepracuje na reálnej báze, ale s iluziami.

Pán minister financií musí zostať na reálnej báze. Prednou jeho povinnosťou by bolo zistiť daňovú spôsobilosť obyvateľstva štátu. Na to on však zreteľ neberie. A predsa dosiahli sme už krajnú hranicu bernej únosnosti poplatníctva republiky, a bude-li hospodárský život postihnutý novým berným bremenom, tu môžme prorokovať, že sa on za krátko zrúti.

Najvážnejší ormán hospodárskeho života štátu, Národná banka, konštatuje, že všeobecné zlepšenie hospodárskej situácie štátu sa nedostavilo, ale že sa ustálila hospodárska štagnácia. Každý úfal, že z jara dostaví sa nový hospodárský rozmach, k tomu však ovšem nedošlo. Musíme si priznať, že došlo k úplnej našej izolácii a že situácia sa ešte zhorší následkom zvýšenia ciel v Anglii. Státisícová masa nezamestnaných je ešte vždy štabilná. A počet nezaopatrených povážlivo vzrastá, lebo pomocné núdzové rezervy okresov, obcí, dedín a mest sú vyčerpané.

Istý vládny list píše, že medzi zemedelcami na Slovensku, na Žitnom ostrove, teraz práve zavládla kríza najväčšia, a to v takých rozmeroch, že opravdu zámožní, väčší gazdovia zápasia o sumu 100-200 korún. Desaťtisíce sedliackych usadlostí sú bez haliera. Banka nedá ani vindry a teraz už i ľud dedinský je tam, kam sa meštiaci už dávno dostali: kedysi zámožní sedliaci navštevujú teraz zastaviarne. (Sen. Mezo (maďarsky): Bolševizujú!) Áno, na váš mlyn ženú vodu. Bieda sa rozhostila na tom kedysi blaženom Žitnom ostrove, na zemi Matyášovej a v údolí Ipľa a Hrona. Maďarský sedliak hladuje, je bez práce a so zaťatými päsťami vo vačkoch beznádejne hľadí do budúcna. Maloživnostník, maloobchodník a malý gazda už dávno ztrávil všetky svoje staré rezervy, ťažia ho staré daňové bremená, ktoré nemôže zaplatiť, a teraz mu ukladajú dane nové. Tento postup snížil už dávno životnú štandardu týchto troch spoločenských vrstiev o 50 %. Nemožno tedy chápať, ako zamýšľa pán minister financií vydupať 600 milionov z týchto znivočenych spoločenských tried. (Předsednictví převzal místopŕedseda Kahler.)

Vidíme, že pán minister financií plnou hlavatosťou vyhýba sa každej prosbe, každému logickému dôvodu, márne sa hýbe živnostníctvo, gazdovské a obchodnícke spoločenstvo, márne boly vážné napomínajúce a upozorňujúce slová kruhov odborných; voči týmto má pán minister financií uši zahluchlé. Bude-li sa hospodárska kríza v štáte stupňovať a vyvolajú-li výbuchy biedy prejavy revolučné, nech si to pán minister pripíše sám sebe a svojej vláde, ktorá páše na štáte hospodársku deštrukciu.

Vznášame ešte teraz naše varovné memento k vláde; nech ona aspoň v poslednom momente zmení svoju finančnú a hospodársku politiku, lebo ináč octneme sa v strednej Europe, súc štátom priemyselným a nemohúc exportovať, v najvážnejšej a najsmutnejšej situácii.

Nech mi je teraz dovolené poukázať na to, akou nechápavosťou chová sa vláda voči Slovensku a Podkarpatskej Rusi a ako cudzím je pánu ministrovi financií územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi.

Bratislavské ústredie zemskej jednoty továrenských priemyselníkov podalo v istej dávno už vytýkanej otázke rozklad u ministerstiev financií a obchodu, ktoré teraz vo spojení so zvýšením dane obratovej mohol byt vyriešený, keby vo vládnych kruhoch uplatňovala sa zásada rovnakého nakladania tiež voči Slovensku a Podkarpatskej Rusi.

V tomto rozklade poukazuje sa na to, že so štátom, župou, mestom a obcou uzavretých dodavateľských, podnikateľských a kúpnopredajných smlúv bolo treba vo smysle §u 71 na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi platného zák. čl. XX z r. 1918 platiť 2 % -ný poplatok a 1 % -ný poplatok kvitančný, dohromady tedy poplatok podľa tabulky 3 % -nej.

Zákon čís. 321/1921 o dani z obratu v §e 47, odst. 2, predpisuje, že sadzbový poplatok z dodávky movitostí zaráta sa do dane z obratu. Kto tedy zaplatil sadzbový poplatok 3 %, nemusí už platiť 2 % -nů daň z obratu.

Ďaľšie zákony o dani z obratu zprostily štátne dodávky dane obratovej, tak že u týchto zarátanie sadzbového poplatku už neprichádza v úvahu. Pri tejto príležiiosti však zrušený bol predpis cit. §u 47 odst. 2 o sadzbovom poplatku, čím nastala zmena k horšiemu pri dodávkach pre župy, mestá a obce.

Kým totiž dodávky štátné zprostené boly výslovne dane z obratu a je treba z nich platiť len sadzbový poplatok 3 %, doiiaľ teraz i pre dodávky župné a obecné je záväzná jak 2 % -ná daň z obratu, tak sadzebný poplatok 3 %, t. j. úhrnom 5 %. Pri každej novelizácii dane z obratu žiadalo ústredie zemského sväzu továrenských priemyselníkov o odstránenie tejto krivdy a o to, aby odst. 2, §u 47 bol znova v platnosť uvedený. Ministerstvo financií zamietalo dosiaľ toto prianie z nepochopiteľného dôvodu, že vraj predpis o zarátaní sadzbového poplatku sa v praksi neosvedčil. Producenti však tento dôvod prijať nemôžu, lebo je faktom, že dodavatelia sú pri župných, mestský ch a obecných dodávkach v nevýhode, keďže mimo 2 % -nej dane z obratu povinní sú platiť ešte 3 % -ný sadzbový poplatok.

Vyzývam preto pána ministra financií, aby vzal už teraz v úvahu toto memorandum bratislavského ústredia zemského sväzu továrenských priemyselníkov, aby krivda bola napravená a uplatňovaná bola zásada rovnakého zachádzania voči Slovensku a Podkarpatskej Rusi.

Tento cieľ sleduje môj návrh, ktorý zároveň podávam tiež písomne. Navrhujem tedy: Ako 2. odst. pojatý buď do §u 47 pôvodného zákona o dane obratovej tento tekst: Preukáže-li poplatník, že v hotovosti alebo kolkoch zaplatil podľa poplatkového sadzebníku stupnicový poplatok z dodávky movitostí, zaráta sa mu tento zaplatený riadny poplatok do jeho dane podľa tohoto zákona. Bola-li dodávka podľa poplatkových predpisov poplatku prostá, podlieha plnej dane podľa tohoto zákona.« (Potlesk.)