Schůze zahájena v 16 hodin 9 minut.

Přítomni:

Předseda: dr S o u k u p.

Místopředsedové: D a n á t, dr H e l l e r. dr H r u b a n , K a h l e r, T r č k a .

Zapisovatelé: J o h a n i s, S t r ž i l.

101 senátor podle presenční listiny

Zástupci vlády: předseda vlády U d r ž a I; ministři dr B e n e š, B r a d á č, dr C z e c h , dr D é r e r, inž. D o s t á l e k, dr F r a n k e, inž. H ů l a, dr M a t o u š e k, dr M e i s s n e r, dr S l á v i k, dr S p i n a, dr T r a p l, dr V i š k o v s k ý.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Z a h a j u j i schůzi.

Slavný senáte! (Shromáždění povstává.) V pátek dne 6. května jsme byli hluboce dojati zprávou o vražedném atentátu na presidenta francouzské republiky, pětasedmdesátiletého úctyhodného kmeta Paula D o u m e r a.

Celá Francie je dnes ve smutku i nad tragikou jeho vdovy, jež ve světové válce ztratila životy svých čtyř synů, a nyní ve službách Francie také ještě život svého chotě.

Padl ten, jenž toho nejméně zasluhoval. Je tomu sotva rok, co byl ve Versailles povolán v čelo Francie, a co prohlásil, že jako president bude sloužiti věci míru, demokracie a dohody mezi národy. Paul D o u m e r byl řadu let předsedou francouzského senátu a byli jsme s ním častěji v oficielním styku.

Předseda našeho senátu poslal v den tragické smrti projev nejupřímnější soustrasti předsedovi senátu francouzského Albertu Lebrunovi.

Jsme za jedno s Francií v protestu i smutku nad touto tragedií, jež zachvěla celým kulturním světem. (Shromáždění usedá.)

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal p ř e d s e d a: na dnešní schůzi sen. dr inž. Bohovi, Fidlíkovi, Hlávkoví, Kellovi, Langerovi, Lokotovi, Mezo, Pastyříkovi, Pilzovi, Fr. Scholzovi; na týden sen. Ďurčanskému, dr Kovalikovi, dr Krčmérymu.

P ř e d s e d a konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát dal k jeho návrhu hlasováním žádané dovolené sen. H a k e n o v i na měsíc květen, sen. P o l a c h ov i na 6 týdnů, sen. P l a m í n k o v é na 14 dní.

Rozdané tisky:

Zprávy tisky 747 (poštou), 748, 749.

Návrh tisk 746:

Odpovědi tisk 750 (1 až 5).

Těsnopisecké zprávy o 137., 141., 143. a 145. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 30. března, 21., 26. a 28. dubna 1932.

Zápisy o 142. a 143. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. dubna 1932.

Zápisy

144. a 145. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

z předsednictva přikázáno

výboru i m u n i t n í m u žádost okr. soudu v Nižních Vereckách za souhlas k stíhání sen. Lokoty pro přestupek podle §u 15, č. 4 zákona č. 50/1923 Sb. z. a n. (č. 6334/32 předs.).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze.

Zpráva branného výboru o usnesení posl. sněmovny (tísk 745) k vládnímu návrhu zákona o délce presenční služby a o některých změnách branného zákona a zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb. z. a n. Tisk 747.

Zpravodajem je pan sen. Ant. N o v á k, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Ant. Novák: Slavný senáte! Posl. sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 179. schůzi dne 28. dubna 1932 vládní návrh, podle kterého zákon č. 51/1927 Sb: z. a n. pozbývá platnosti pro osoby odvedené r. 1933 a později. Presenční služba vojenská těchto osob, nejsou-li zařazeny nebo přeloženy do náhradní zálohy, trvá 14 měsíců.

Podle §u 3 schválené osnovy může býti roční kontingent branců, stanovený §em 1, odst. 1 zákona č. 53/1927, ministrem národní obrany se souhlasem vlády podle potřeby zvýšen. Toto zvýšení nesmí však překročiti počet 5000 branců. Zákonem ze dne 8. dubna 1927, část první §u 1, je k zajištění potřebného mírového počtu vojska z branců v jednom kalendářním roce odvedených určeno pro vykonávání zákonité presenční služby 70.000 branců.

Posl. sněmovna pozměnila vládní návrh potud, že brancům, kterým byl z příčin existenčních povolen odklad presenční služby v minulých letech, přiznáno je také právo 14timěsíční služby. Osob těch je 13.967. Branný zákon republiky Československé ze dne 19. března 1920, čís. 193 Sb. z. a n., v §u 17 o trvání presenční služby praví Pravidelná presenční služba trvá 14 měsíci. § 61 - úhrada mírového početného stavu v r. 1920 - poslední odstavec; odvedení příslušníci ročníku 1900, jakož i všichni v letech 1921 a 1922 odvedení, jsou bezvýjimečně povinni bezprostředně po skončeni pravidelné presenční služby ještě k další činné službě v trvání 10 měsíců. Všichni v letech 1923 až 1925 odvedení jsou pak povinni po skončení pravidelné presenční služby ještě k další činné službě v trvání 4 měsíců. Vládním návrhem zákona, schváleným sněmovnou poslaneckou, splňuje se v plném rozsahu zákon ze dne 19. března 1920, jímž se stanoví pravidelná presenční služba vojenská 14 měsíců.

§ 4 post. sněmovnou schválené osnovy zákona o žádostech přeložení do náhradní zálohy po zařádění je plně zdůvodněn.

Stejně tak i § 5 v třetí části zákona o změně branného zákona o přezkoušení osob, které byly v odvodním řízení uznány za neschopné, má svoji oprávněnost.

§ 6 změna ustanovení o neuposlechnutí povolávacího rozkazu k nastoupení cvičení ve zbrani, podstatně zlepšuje dosud platný zákon.

Branný výbor senátu schválil předlohu tak, jak byla usnesena sněmovnou poslaneckou. Je nesporné, že přijetím vládního návrhu zákona bude konečně splněn branný zákon ze dne 19. března 1920. Když jsem měl tu čest býti zpravodajem o této předloze, dovolil jsem si ve výboru branném upozorniti zvláště...( Nepokoj.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid! Prosím pana zpravodaje, aby pokračoval ve své řeči.

Zpravodaj sen. Ant. Novák (pokračuje): Dovolil jsem si upozorniti zvláště na netušený neblahý stav, podle kterého počet válečných invalidů způsobem nečekaným vzrůstá. Dostáváme se do té situace, že tam, kde dalo se již počítati s přirozeným zmenšením počtu válečných poškozenců, jest ohava, že úbytek válečných poškozenců bude do značné míry nahrazen invalidy poválečnými a poválečnými poškozenci.

Dovolil jsem sobě jako přílohu první upozorniti na úřední cifry z ministerstva soc. péče, podle kterých máme dnem 31. prosince 15.341 poválečných invalidů a poválečných poškozenců. To je cifra úžasná, překvapující. Je povinností ministerstva nár, obrany, aby věnovalo této cifře svoji pozornost už také z toho důvodu, že 70% poválečných invalidů jsou lidé chorobní na plicní choroby, kde potom jsou z jednoho sanatoria do druhého. Nemohu zkoumati, kde vězí příčiny. Podle posudku znalců je to snad v nedostatečném výběru osob, a právě proto, že předloha žádá zvýšení počtu branců o 5000, je nebezpečí, že by tím také mohl vzrůsti počet poválečných invalidů. Jistě je dnes vhodný okamžik na toto vážné nebezpečí upozorniti, aby ministerstvo národní obrany věnovalo jemu také náležitou pozornost.

Ve druhé příloze dovolil jsem sobě poukázati na délku služební doby a na zákonné předpisy v jednotlivých státech Evropy. Jak jsem již řekl ve výboru branném, nejsme. na místě prvním, kdy přicházíme. plníce zákon branný z r. 1920, se zkrácením služby vojenské na 14 měsíců, ale nejsme také na místě posledním. Je pochopitelná řada různých rozdílných zákonných ustanovení, z nichž některá zdají se býti výhodnější oproti platným předpisům zákona v republice Československé, mnohá jiná jsou méně výhodná. Doporučuji slavnému senátu, aby této otázce věnoval svoji vzácnou pozornost.

Sněmovna poslanecká přijala 4 resoluce. Já jsem již při jiných příležitostech tlumočil, že nejsem nadšeným ctitelem resolucí, už také ne z toho důvodu, že - skoro bych řekl, budiž žalováno naší republice - že převážná většina resolucí je na konec - jedině pouhá resoluce na papíru. Výsledek rovná se nule. Přes to bych prosil a přimlouval bych se jménem branného výboru, aby přijaté resoluce schválené sněmovnou poslaneckou, stejně také resoluce pátá, která má plné oprávnění, schválená branným výborem senátu, nejen byly schváleny, nýbrž aby také příslušná ministerstva věnovala těmto resolucím plnou pozornost.

Téměř v denním styku můžeme konstatovati různé vady a nedostatky, kterých by býti nemuselo a které by se při dobré vůli daly odstraniti.

Resoluce první, přijatá sněmovnou poslaneckou, zní: Ministerstvo nár. obrany, ministerstvo vnitra a ministerstvo financí se žádají, aby v době nejkratší byl vypracován a podán návrh zákona o započítání presenční vojenské služby do pořadí, postupu a zvýšení služného všech státních a veřejných zaměstnanců.

Slavný senáte! Podle mého názoru nemůže býti větší nespravedlnosti než tato: Kdo koná povinnost vojenské služby, nechť je ve státním nebo veřejném úřade, je ve skutečnosti za to trestán tím, že doba strávená ve službě vojenské se mu nezapočítává. Druhý, který služby vojenské nekoná, je ve výhodě, není zkrácen. Po tolika letech naší samostatnosti by už ani nemělo býti, aby tato křivda nebyla odstraněna. Upozorňuji zvláště a podtrhuji význam této resoluce. Prosím ministerstva, aby už tuto křivdu odstranila. Budiž učiněno opatření, aby povolávání k vojenským cvičením dalo se pokud možno v době sezónní nezaměstnanosti zatčených záložníků.

Podle pravdy budiž konstatováno, že záložník má možnost podati včas žádost za odklad cvičení, případně také žádati, v kterou dobu by pro něho cvičení bylo výhodné. Žel, že ve velkém počtu případů se nebeře zřetele k těmto žádostem a znamená ta, ovšem dosti těžké poškození, obzvlášť vrstev nemajetných, dělnických, jsou-li povolávány k vojenským cvičením v době pro ně nejméně vhodné. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Ministerstvo vnitra nechť urychleně předloží návrh zákona o zvýšení podpor rodin nemajetných záložníků, povolaných na vojenské cvičení. Budiž učiněno opatření, aby tyto podpory byly vypláceny hned v době, kdy cvičení trvá.

Co se děje s podporami pro záložníky, je neslýchané a podle zprávy v branném výboru, kterou tlumočil člen branného výboru kolega z Moravy, chtějí sobě na Moravě zasloužiti palmu. Tam pánové rozhodli tak moudře, že zjišťují zaměstnanost povolávaných, a když je záložník v době povolání na cvičení bez zaměstnání, odmítnou jeho nárok na nepatrnou podporu s poukazem, že tak jako tak nic nevydělával. Nechápu, který referent mohl něco podobného vymysliti. Je potřebí, aby to bylo odstraněno. Pochopitelně, podpora, která dnes je, jest absolutno minimální, je potřebí, aby byla přiměřeně zvýšena a záložník, aby ji dostal urychleně a ne za měsíc nebo za dva a také za tři měsíce, když se vrátí zpět, a to po několikeré urgenci, aby konečně ten nepatrný obnos obdržel.

I tato resoluce jest oprávněna: Ministerstvo nár. obrany se vyzývá, aby spolu se zúčastněnými ministerstvy učinilo co nejrychlejší opatření, aby strážní služba vojáka byla zrušena všude, kde nejedná se o objekty čistě vojenské, které jinak než vojensky střeženy býti nemohou.

Hovořili jsme již několikrát o tom nemožném poměru dnes v ministerstvu, v centrále, kde máme nepoměrně více zaměstnanců od nejvyšší kategorie dolů oproti počten zaměstnanců bývalé říše rakousko-uherské a kde samotní odborníci, rotmistři, na pokračování píší ve svém časopise o papírové

vojně. Pravda, totéž je v úřadech ostatních., snad ještě ve zhoršené formě, jako je náš slavný zemský úřad a ostatní úřady. My děláme jenom pyramidy popsaného papíru. V ministerstvu nár. obrany je dvojnásobně potřebí, aby každý, kdo koná službu vojenskou, a ti, kteří jsou nutní ke práci kancelářské, konali službu tak, aby to bylo účelné a praktické. Pokud jde o službu strážní, samozřejmě -pravda, byl by zde určitý finanční rozdíl -tam, kde bude možno odstraniti strážní službu vojenskou, nechť se odstraní a nahradí strážní službou občanskou. Bude to v zájmu celku, v zájmu armády samotné.

Ještě je zde změna zákona, na kterou bych si zvláště dovolil upozorniti, která jest jistě důležitá, je to zařazeni branců do náhradní zálohy. Zde nastává podstatné zlepšení proti dosavadnímu stavu; z toho důvodu podle platného zákona do náhradní zálohy může žádat branec, když není zařazen, ihned při odvodu, a má povinnost, když je to odůvodněno, když stanou se později případy, žádati do doby, než je zařazen. Nyní podle novely zákona má možnost po zařazení žádat, když důvody zde jsou, které se staly později, jako na příklad úmrtí otce a tak dále.

Při té příležitostí dovolil jsem si upozorniti v branném výboru a branný výbor ve své většině s tím souhlasil, že t. zv. smíšené komise, které rozhodují o zařazení branců do náhradní zálohy, nejsou na dlouhou dobu udržitelné. Bylo by velmi důležité seznat, z jakých vrstev skládají se ti, kteří používají výhod jsouce zařazeni do náhradní zálohy. Smíšenou komisi tvoří velitel doplňovacího okresu a jeho zástupce, okresní hejtman, přednosta politického okresu a jeho zástupce, čtyři osoby, z nichž předseda okresní hejtman v případě potřeby rozhoduje. Tyto smíšené komise, ne aby snad byly široké sbory, ale jsou přece jen příliš úzké a jeví se praktická nutnost, aby komise byly účelně rozčleněny. Na druhé straně zde tlumočím přání většiny branného výboru, aby podle slibu bývalého ministra nár. obrany pana min. předsedy U d r ž a l a měli alespoň členové branného výboru možnost nahlédnouti do seznamů těch, kteří byli zařazeni do náhradní zálohy.

Že při provedení 14timěsíční služby bude potřebí většího počtu déle sloužících, o tom není sporu. Instruktory musí mít každá armáda. Když je služba 14 ti měsíční, nelze počítati na instruktory z řad těch, kdož službu vykonávají. Povýšený půjde domů. Ale bylo z počátku pány ministry zvlášť zdůrazňováno, že potřebujeme pro prvopočátek 8000 déle sloužících. Bylo také dlouhou dobu zdůrazňováno, že jich máme velmi nepatrný počet. Je možno konstatovati, že situace se podstatně změnila. Dnes máme déle sloužících bezmála 6000 a 14 ti měsíční služba má býti zavedena v roce 1933; takže otázka déle sloužících je podle mého názoru, pokud jde o počet, rozřešena. Pokud jde o jejich materielní zajištění, bude v dohledné době senátu předložena osnova další, která tuto látku projednává.

Že jako v každé armádě světa i u nás když chceme, abychom tam měli dobré instruktory, musíme jim zaplatiti alespoň tak, aby mohli býti živi jako lidé, to je samozřejmě, s tím nutno počítati. Také jistě nikdo nebude se stavěti proti oprávněným požadavkům, stejně tak, jako řadu oprávněných požadavků kladou rotmistři a gážisté. Ale toto není již předmětem předložené osnovy zákona.

Podle usnesení branného výboru doporučuji, aby předloha schválena byla tak, jak usnesena byla poslaneckou sněmovnou. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Zahajuji debatu.

Navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 20 minut.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitky nebyly. Navržená řečnická lhůt je přijata.

Pan sen. N e d v ě d má slovo.

Sen. Nedvěd: Vážený senáte! Komunistická strana již po dlouhá léta bojuje za uskutečnění požadavku zkrácení presenční služby při aktivní službě vojenské na 6 měsíců. Podle našeho názoru úplně stačí, když mladý muž je odveden k 6 ti měsíční vojenské službě. Vládní většina ale proti svému vlastnímu zákonu, proti zákonu brannému, který vydala r. 1920, protizákonně udržuje 18 ti měsíční službu a i po předložení této předlohy, kterou zde projednáváme, bude 18měsíční služba vojenská dále udržována až do roku 1933. My, komunistický klub, jak v poslanecké sněmovně tak také v senátě, každoročně při projednávání rozpočte ministerstva nár. obrany obnovovali jsme svůj návrh, aby služba zkrácena byla na 6 měsíců. Posledně byl takový návrh podán naším klubem komunistickým 17. prosince loňského roku, ale s tím, že nesmí býti zvýšen počet vojska ani počet déle sloužících poddůstojníků. Náš klub také v posl. sněmovně podal konkrétní návrh proti předvojenské výchově mládeže, o které se po prvé mluví již v branném zákonu: z roku 1920, kdy byl min. předsedou T u s a r a ministrem nár. obrany K l o f á č. Tento náš návrh leží v branném výboru posl. sněmovny, vládní strany jej sabotují a bývalý protimilitarista, předseda branného výboru, post. D a v i d, legionář, drží jej v šuplíku, aby nemohl býti projednáván a aby pánové nemuseli přiznati barvu, jak to s tou předvojenskou výchovou mládeže vlastně myslí.

Nynější vládní předloha zavádí konečně 14měsíční presenční službu podle branného zákona z roku 1920, tedy po 12 letech, a poněvadž ještě budeme na ní půl druhého roku čekati, bude to celkem 13 a půl roku, než přikročíte k uskutečnění svého vlastního branného zákona, který jste vydali před 12 lety.

Ale současně se zkrácením služební doby zvyšuje se počet branců o 5000. Ve vládním návrhu se sice výslovně nepraví, že to musí býti každoročně o 5000, ale praví se tam, že vládním nařízením může to býti nařízeno a že nesmí býti překročeno zvýšení o 5000. To znamená de facto zvýšení aktivního stavu armády a, co je při tom důležitého, zkrácení presenční služby je odvislé a souvisí se zvýšením počtu déle sloužících poddůstojníků. To jsou ti pověstní poddůstojníci, kteří se vyznamenali, a o kterých jsme se hodně dověděli při posledních několika procesech, že týrali vojáky jim svěřené. Má býti o několik tisíc zvýšen počet těch lidí, kteří provádějí onu strašnou dresuřu nováčků i starších vojáků. To znamená, že nad každým hloučkem vojáků aktivně sloužících 14 měsíců bude takový žoldák z povolání, poněvadž to je vlastně návrat ke středověkému stavu, kdy sloužili žoldnéři za peníze. Budou považovati za svou svatou povinnost, aby v době co nejkratší vychovali z branců takové tvory, jaké militarismus a imperialismus československý potřebuje.

Když se loňského roku konal první proces se dvěma poddůstojníky z karlínských jezdeckých kasáren pro týrání vojáků, byly to všechny listy bez rozdílu, které psaly: 'I'o je první a jediný případ v naší republice. Buďme rádi; že je to výjimka. - A pak to začalo pršet. Měli jsme těch procesů pro týrání již několik a nejkrásnější ilustrací byl proces s instruktory-důstojníky ze školy důstojníků, frekventantů v Litoměřicích. Tu stáli jako obžalovaní ne lidé, kteří proběhli snad jen obecnou školou, nýbrž lidé s vysokoškolským vzděláním, a co při procese vyšlo najevo, bylo přímo strašlivou ukázkou, jak jsou vychovávání v Československu budoucí důstojníci, budoucí chlouba čsl. armády. A ti, kteří s nimi zacházeli způsobem; jaký byl u soudu osvětlen, byli lidé s vysokoškolským nebo úplným středoškolským vzděláním. Tedy to je důkaz, že ta vaše kultura čsl. armády přes různá zátiší, útulky a biografy za kulisami vypadá hodně jinak. A jsem přesvědčen, že tyto 3 procesy, které byly, nejsou ještě ukončením této kapitoly, že se dočkáme ještě horších věcí, poněvadž jsme stále ve spojení s vojáky. kasto jsem s této tribuny přednášel spoustu případů, jak se s vojáky zachází, a víme, že je to v čsl. armádě systém nejen v Litoměřicích, v důstojnické škole, nejen v jízdeckých kasárnách v Karlíně, nýbrž téměř u každého pluku, u každé roty, u každého praporu.

Malou novinku zaznamenáváme v té předloze, a to: opoždění při nástupu vojenské služby do 24 hodin bude napříště trestáno disciplinárně. Až doposud to bylo vyhrazeno soudům a soud obyčejně, téměř ve všech případech, každého brance, který byl postaven před soud proto, že narukoval později, osvobodil, když podal důkazy, že byl zaneprázdněn, nebo že se musel opozditi následkem toho, že musel dávati své rodinné záležitosti do pořádku a podobně. To se ovšem vojenským pánům nelíbilo a proto teď, aby nemohl býti branec osvobozen, když se opozdí o pár hodin při narukování, zavádějí se disciplinární tresty, to je kasárník, vězení, posty a kdo ví, co všechno možně. To je další stupeň čsl. demokracie: vojáci jsou odnímáni řádným soudům a svěřováni do rukou těch, kteří mohou tresty nadiktovat bez ohledu na to, je-li to spravedlivé nebo ne.

Návrh, tak jak ho zde máme, je krásným důkazem toho, jak vážně se to myslí s odzbrojením. Stále a stále Svaz národů pořádá v Ženevě odzbrojovací konference, z nichž každá zkrachuje, a také poslední podle zpráv měšťáckého a reformistického tisku skončila naprostým fiaskem, poněvadž účelem těchto konferencí není nic jiného, než navzájem se napalovat a balamutit lid v kapitalistických státech, a buditi v nich ilusí, že je zde nějaká vážná snaha o omezení a zamezení válek. Ve skutečnosti celý ten svět, sestávající ze společnosti národů, připravuje se velice důkladně na válku, která hrozí a od které se očekává, že vypukne v nejbližší době. Dneska už zcela otevřeně všechen tisk bez rozdílu přiznává, že válka na východě mezi Japonskem a sovětským Ruskem je neodvratná, a minulý týden přinesl tisk konkrétní zprávu, že japonské divize jsou na pochodu k sovětským hranicím a že se očekává zcela určitě, že sovětské Rusko bude Japonskem napadeno. Ale pánům nestačí jen to: napadnout sovětské Rusko od východu, jim jedná se stůj co stůj o to, aby ten válečný požár přeskočil z dálného východu na západní hranice, a poněvadž sovětské Ruska ukazuje před celým světem svou neochvějnou mírumilovnost, svou ochotu zachovati mír stůj co stůj i za největších ústupků, tedy se přikročuje k provokacím a atentátům., které mají donutiti imperialistické mocnosti, mají jim dáti záminku, aby také ze západu bylo sovětské Rusko napadeno.

Je to systém atentátů, které jsme v poslední době viděli. Byl to atentát v Moskvě na německého vyslaneckého úředníka Twardowského, který byl zásluhou světové vlády plně zmařen tím, že oba dva pachatelé byli postaveni před soud, odsouzeni k smrti a okamžitě popraveni, kdežto ve Švýcarsku, když byl úkladně zavražděn sovětský vyslanec Vojkov, byl vrah osvobozen.

Nejnovější atentát, při němž padl za obět život francouzského presidenta republiky Paula Doumera, opět spáchán byl zločincem takového typu, jako byli moskevští najatí vrazi. Pro nás je nejdůležitější, že Gorgulov, který zavraždil francouzského presidenta., (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 10. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) zde československou vládou s otevřenou náručí přijat, po dlouhá léta byl zde hostem a podle našich přesných informací dostal od r. 1922 do doby, kdy byl promován za lékaře, roku 1927, z rozpočtu ministerstva zahraničních věcí, tedy z rozpočtu bratra B e n e š e, přes 50.000 Kč na podporách řádných a mimořádných. (Sen. Kindl: To je skandál! Pro dělníky nemají haléře, pro vrahy mají peníze!) Národně-sociální ministr B e n e š podporuje zcela otevřeně emigranty, kteří nejsou ničím jiným, než hordou zločinců, lumpů a darebáků (Sen. Kindl: A vrahů!), a vrahů, kterým to také častokráte už bylo soudně dokázáno. (Hlas: Volovik! - Sen. Mikuliček: Toho, co zavraždil účetního ostravského pivovaru!) Ano, ano.

Je zajímavé, jak mohlo dojíti k tomu, že Gorgulov se stal v Československu lékařem, že získal diplom na pražské universitě. Dnes, prosím, přinášejí časopisy zprávu, jakým byl studentem. Když přišel do Československa, měl teprve čtyři dílčí zkoušky na první rigorosum a od roku 1922 do 1926, tedy za 4 roky, vystudoval a skončil zbývajících devět semestrů, což je zázračná rychlost. Řada dobrých českých studentů, kteří však jsou chudí a nedostávají subvencí od pana ministra B e n e š e a musí se živit kondicemi, musí ta studia dělati 12 až 13 semestrů, poněvadž se opozdili, nikoli svou vinou, nýbrž proto, že musí býti výdělečně činní. Na ty si ovšem československá demokracie nevzpomene, těm se stipendia odebírají a jsou všemožně zatěžováni vysokými taxami, aby raději šli se učit ševcovině a nehrabali se na studia, která jsou vyhrazena jen buržoasií a panským synkům.

Dnes všechny časopisy vědí, že Gorgulov byl vlastně fušerem, a nikoli lékařem, a že jeho lékařská činnost měla za následek ohrožení zdraví řady pacientů; z nichž někteří zaplatili jeho léčení smrtí, ale, prosím, na pražské universitě dostal lékařský diplom. Je to opravdu světová ostuda. Jak na to bude pohlížeti cizina, na jakém vědeckém stupni stojí pražská universita, když můře vydávati lékařský diplom takovým nedoukům a fušerům. Pro nás je to ovšem pochopitelné, poněvadž všem těmto lidem, kteří sem přišli ze sovětského Ruska, této smečce dobrodruhů stačilo, když prohlásili: Já jsem nepřítel bolševiků, já se chystám vrátiti se tam v příhodné chvíli a bojovati proti nim -- a okamžitě se jim otevřely salony pana K r a m á ř e a pokladna pana ministra B e n e š e a také se zakročilo u rektorátů a profesorů, aby přimhouřili oko při zkoušce, aby tito lidé mohli nabývati diplomů, provozovati zde praksi a zabírati místo chudým českým studentům. U nás se ovšem každému měří jinak. Máme zde také emigranty druhého druhu, kteří jsou ze zemí fašistické diktatury. K těm se chová československá vláda i úřady naprosto jinak než k těm, kteří přišli ze sovětového Ruska jen proto, že byli nepřáteli vlády dělníků a rol. rolníků a chtějí za pomoci imperialistů celého světa tuto vládu povaliti. Máme zde emigraci ze zemí s fašistickou diktaturou, se kterou se zachází úplně jinak.

Máme nejnovější případ studentky Gavrilovičové. Byla zde v Praze po několik roků a studovala s výborným prospěchem na německé technice. Neúčastnila se u nás v Československu politického života vůbec, ale dávala zcela otevřeně najevo, že je zapřisáhlou protivnicí (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Vis. ze dne 10. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) To stačilo našemu panu ministru S l á v i k o v i, vrchnímu veliteli policie a žandárů, aby ji z Československa vypověděl. Podnikli jsme právní kroky advokáty a Ligou pro lidská práva, a j., aby to bylo zrušeno. Když se vidělo, že ministerstvo vnitra trvá na vypovězení, našel se šlechetný člověk, svobodný, který řekl: Aby vás nemohli vypověděti, já si vás vezmu a nabudete československého státního občanství. Udělali to tak a ona jako čsl. státní občanka byla pak zaměstnána ve vědeckém ústavě německé techniky, a všichni profesoři vysoce si jí cenili a jednomyslný úsudek o ní zněl, že je to geniální hlava a že má před sebou skvělou budoucnost. Ale panu ministru S l á v ik o v i to zase nestačilo, on přeci, poněvadž je velitelem čsl. sokolstva, a Alexandr jugoslávského, jako bratři si musejí pomáhat. (Místopředseda Trčka zvoní.) Tedy zakročilo se u ministerstva vyučování a D é r e r zase poslal děkanátu německé techniky přípis, ve kterém se upozorňuje na to, že tato dáma nemůže býti zaměstnána na německé technice, a musela býti propuštěna. Zde vidíte celý ten řetěz, (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 10. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Místopředseda Trčka zvoní.) a jeho spojenec S l á v i k a jeho služebník D é r e r. sociální demokrat.

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím, aby pan senátor mluvil k věci!

Sen. Nedvěd (pokračuje): Ted' se vrátím k věci. (Výkřiky sen. Kindla.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Nedvěd (pokračuje): Jedná-li se o bělogvardějce, pak je to něco jiného, těm se vychází všemožně vstříc.

Tato předloha, která zde je, nás tedy naprosto neuspokojuje, jsme zásadně proti ní, tato předloha neznamená nic jiného než zvýšení příprav válečných, a my ji zamítáme, poněvadž znamená zostřenou militarizaci a zintensivnění válečných příprav. Naše požadavky jsou: šestiměsíční presenční služba, žádné zvyšování počtu branců, žádné zvyšování počtu poddůstojníků, pryč s předvojenskou výchovou, zrušení náhradních záloh, zřízení stravovacích a stížnostních komisí, složených a volených vojáky, zvýšení žoldu na 6 Kč denně, zvýšení stravného na 8 Kč denně, kolektivní stížnosti, přísné tresty důstojníkům a poddůstojníkům pro týrání vojáků - a ne, jako jsme viděli dosud, že ve všech případech byli osvobozeni nebo odsouzeni podmínečně.

To jsou naše požadavky, které předkládáme, které vždy navrhujeme a za které bojuje celá dělnická třída, a jsme přesvědčeni, že si je dělnická třída také vybojuje. Vaše předloha znamená reakci, vaše předloha znamená nebezpečí války, naše požadavky jedině mohou vyhověti pracujícím třídám. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. B e r g m a n. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Bergman: Slavný senáte! Projednáváme dnes předlohu, jejíž důležitost je dalekosáhlá. Zavádíme určitou reformu do onoho sboru a tělesa, které je zárukou naší státní bezpečnosti. Není zajisté třeba rozvádět, jaký význam a úkol má ve státě armáda. Zkracujeme-li dnes presenční službu vojenskou z 18 měsíců na 14, pak se tím dotýkáme samé podstaty armády, a tu nutno hlavně co nejúzkostlivěji dbáti toho, aby touto reformou nebyl znevažován význam a znemožňován anebo znesnadňován zodpovědný úkol armády. (Sen. Mikuliček: Aby jednou chránili tvůj statek, který jsi nabyl za pětinu ceny!) Já se s Vámi, pane kolego, nebudu hádat. O tom jsme zde debatu měli a když budete chtít osobní věci, já jsem Vám také k službám.

Zdá se, že v nejširší veřejnosti došla zpráva o zkrácení presenční služby namnoze radostného ohlasu a v kruzích budoucích branců i vřelého přijetí. A mezi námi není jistě nikdo, kdo by se vzpíral ještě dalšímu zkrácení presenční služby, kdyby to ovšem poměry dovolovaly. Ba neváháme říci, že rádi dáme souhlas k tomu, aby armáda byla rozpuštěna, pak-li svět a lidstvo tak dalece vyspěje, že nevznikne již nikdy válečný konflikt, a že prostě pominou všechny důvody pro existenci armády, zejména vyplní-li se sen paní sen. P l a m í n k o v é a budou-li v budoucnosti jen války »kulturní«. Svůj souhlas dali bychom tím spíše, čím větší jsou náklady, které na armádu, její udržování, výzbroj a zdokonalování musí platit veškeré poplatnictvo. A tu jsme u otázky. zda zkrácením presenční služby opravdu dosaženo bude onoho snížení státních výdajů, kterým nutnost zkrácení vojenské služby je odůvodňována. Neváhám říci, že v tomto ohledu jsem pesimistou, a že plně se kryji s názorem těch vojenských odborníků, kteří vypočítali, že zkrácením presenční služby ničeho finančně neušetříme, rozhodně nic, alespoň pro prvá léta. Finanční efekt ze zkrácení presenční služby o 4 měsíce projeví se v tom, že stát ušetří na žoldu, stravování, na výdajích s výcvikem vojska a podobně asi 70 milionů ročně. To je obnos za dnešních těžkých poměrů už dost slušný, abychom se nerozpakovali pro zkrácení presenční služby hlasovat. Jenže skutečnost je taková, že, co se na jedné straně ušetří, hned se na druhé vydá. Je totiž jisto, že, zkracujeme-li presenční službu, musíme míti více déle sloužících poddůstojníků, na jejichž bedrech vedle důstojníků a rotmistrů ovšem spočívá tíha výcviku. Tyto déle sloužící poddůstojníky musíme platit, musíme je živit, a když počítáme jen s minimálním počtem déle sloužících, t. j. s 8000, pak náklad na těchto 8000 lidí při zvýšených jejich požitcích odhadován je na 38 1/2 milionu Kč. A protože při zkrácení presenční služby objevuje se i nutnost zvýšiti roční kontingent branců ze 70 na 75.000 mužů, znamená to další výdaj 25 1/2 mil. Kč. To je tedy dohromady už 64 mil. Kč oproti ušetřeným 70 milionům Kč, takže efektivní úspora jeví se částkou pouhých 6 mil. Kč. Ale to je rozpočet pro první chvíli, kdy zkrácení presenční služby vstoupí v platnost. Pro dobu pozdější to bude s tou úsporou vypadat daleko hůře. To přece nám jasně a přesvědčivě řekl pan ministr národní obrany, že ten minimální počet déle sloužících poddůstojníků stačí nám jen pro první chvíli a že toto minimum musí zakrátko stoupnout na 13.500, tedy o 5500 více. Náklad na těchto dalších 5500 déle sloužících obnášet bude ročně asi 49 milionů. Už tedy jen tímto faktem, to je zvýšením počtu déle sloužících na potřebné minimum 13.500 objevuje se, že neuspoříme ani haléře, naopak že doplatíme.

Ruku v ruce se zkrácením presenční služby jde však i o nutnost zřízení nových a zdokonalení stávajících vojenských táborů, cvičišť a kasáren. Odborníci nám vypočetli, že tato věc vyžádá si nákladu asi 212 a půl mil. Kč a že udržování zvýšeného počtu vojenských táborů, cvičišť a kasáren vyžádá si pak pravidelně ročně hezkou sumu, kterou dnes přesně odhadnouti ještě nelze.

Je však ještě celá řada dalších výdajů, jichž nezbytně vyžádá si zkrácení vojenské služby, má-li ovšem i po tomto zkrácení naše armáda býti opravdovou armádou, schopnou vždy a za všech okolností splniti ony veliké a nejvýš vážné úkoly, pro které ji máme. Ale já zúmyslně omezuji se jen na vypočítávání těch nákladů, které jsou samozřejmé a o jejichž absolutní nutnosti nemůže pochybovati nikdo, kdo to s tímto státem myslí upřímně. A tu nemohu pochopiti, jak bylo možné, že s jisté strany mluvilo se o věšení bulíků na nos a o demagogii, když plukovník Neuman z hlavního štábu, jistě po předchozím dorozumění s ministrem a hlavním štábem, informoval parlament o všem tom, co zkrácení vojenské služby bude míti v zápětí. V tom přece není žádná demagogie a žádné věšení bulíků na nos, když nás vojenský odborník včas upozorní na všechny eventuality. Kdyby tak byl neučinil, mohlo by se později zase vytýkati, že nás upozorniti měl, ale že tak trestuhodně ne. učinil. Tedy ta úspora zkrácením presenční služby namnoze předpokládaná je ceny hod ně problematické, lze-li o úspoře vůbec mluviti.

Ale je tu ještě jiná, a to krajně vážná okolnost. I když v zásadě připouštíme možnost zkrácení presenční služby z 18 na 14 měsíců, je otázka, zda právě nynější doba je vhodná k tak dalekosáhlé reformě, zda se touto reformou neukvapujeme a zda nedočkáme se dob, jichž si ovšem nepřejeme, kdy si řekneme, že jsme udělali chybu a že jsme mohli se zkrácením presenční služby počkati až na dobu politicky vyjasněnější, nežli je tomu dnes. My totiž zkrácením presenční služby via facti odzbrojujeme. Ne sice úplně, ale přece. To činíme v době, kdy odzbrojovací konference v Ženevě skýtá smutné divadlo planého a bezúspěšného povídání o odzbrojení a kdy během té konference střílely proti sobě armády japonská a čínská, tedy armády dvou států, které oba jsou členy Společnosti národů. My odzbrojujeme v době, kdy v našem sousedství vzrůstá a sílí hitlerovský hakenkrajclerismus, netající se úmyslem, že, až on se ujme v Německu vlády, roztrhá na cáry mírové smlouvy, přestane platiti reparace a vyzbrojí si náležitě armádu. My snižujeme vojenskou službu ve chvíli, kdy trvá tu vážné napětí mezi Ruskem a Japonskem, ve chvíli, kdy vojenský zástupce ruských sovětů v Berlíně pan Jakovlenko jezdí po Německu a získává německé důstojníky pro ruskou armádu. Za samotný měsíc březen získal tak asi 70 německých důstojníků, mezi nimi i jednoho brigádního generála, vesměs to účastníků světové války. Propouštíme vojíny o 4 měsíce dříve domů, když v sousedním Mad'arsku docela po vojensky se formují různé spolky, kdy se tam pod rouškou různých institucí, podle jména nevinně vypadajících, skrývají fakticky, instituce vojenské, kdy Maďarsko intensivně se snaží o změnu trianonského míru a kdy pan Bethlen zcela neskrývaně hrozí na stranu, na které jsme právě my.

Politická situace ve světě není taková, abychom právě my první, už s ohledem na své zeměpisné postavení a na své sousedství, začali s odzbrojením. A domnívá-li se někdo, že jiné státy si nás vezmou příklad. pak se přesvědčí zakrátko, že se klame. Jen bulme skromnější a nedomnívejme se, že svět se bude říditi podle nás, a varujme se úsměvů, jimiž naše iniciativy jsou ve světě provázeny. Mimo to je potřebí uvědomiti si tu vážnou okolnost, že snižujeme brannou pohotovost armády, když jsme před tím značně snížili ve státním rozpočtu položku na armádu. S ohledem na kritickou dobu byly nuceny všechny resorty snížiti své položky, ale u armády je toto snížení poměrně veliké. Při tom nemáme dobře postaráno o některé specielní druhy zbraní, tak ze jména o letectvo, jehož význam pro náš stát, jakožto stát čistě vnitrozemský, je příliš veliký.

Zkrácení vojenské služby se z některých míst, ovšem neodborných, vykládá jako veliké ulehčení brancům. Myslím, že je to klam. Celé to ulehčení omezí se jen na to, že vojenská služba potrvá o 4 měsíce méně. Ale má-li si armáda zachovati svou zdatnost a pohotovost, musí se výcvik branců dít intensivněji než dosud, tak aby vojín po 14měsíční službě byl zrovna tak dokonalým vojínem, jako po službě 18měsíční. To znamená, že za 14měsíční služby presenční (Výkřik sen. Kindla.) odpadnou různá ulehčení ve vojsku, snad budou zkráceny i dovolené vojákům a vojín bude proste podroben větší dresuře, mohu-li tohoto slova užít při označení výcviku vojenského. Tomu nasvědčuje i fakt, že projednávanou osnovou současně zvyšujeme roční kontingent nováčků ze 70.000 na 75.000. Těch 5000 vojáků, o něž bude v presenční službě víc, určeno bude výhradně ke strážním a vůbec lehčím službám, souvisejícím s vojenskou službou, takže ostatních 70.000 mužů bude exponováno výhradně ve výcviku vojenském. Mimo to i na velitele mužstva bude kladen větší požadavek, aby totiž podřízené mužstvo vycvičili za pouhých 14 měsíců právě tak dobře, jak je to možno za 18 měsíců. Že si to vyžádá větší námahy a většího napětí sil jak u těchto velitelů, tak i mužstva, je na bílední, a proto mluviti o nějakém zvláštním ulehčení a zvláštních výhodách, které přinese zkrácení vojenské služby, je neopodstatněné anebo při nejmenším alespoň hodně problematické. Poukazuje-li se s jistých míst na příklad spojenecké Francie, která před několika roky rovněž zkrátila presenční službu, pak proti tomu nutno namítnouti, že mezi námi a Francií jsou podstatné rozdíly. Francie je stát veliký, a co hlavního, jednotný. Francie nemá iredenty, Francouzově jsou vřelí vlastenci, ochotni obětovati pro svůj stát vše, ať jsou vojáci či nikoli, a i tamní levé strany jsou nadšenými obhájci státní integrity. (Výkřiky sen. Kindla a inž. Marušáka.)

Referent o této předloze p. sen. Ant. N o v á k uvedl ve svém pečlivém referátu v branném výboru cifry, jaké jsou služební doby v jiných státech, zejména těch, jichž si bedlivě musíme všímati. Ve všech těchto státech je doba vojenské služby daleko větší, než jak ji navrhuje právě projednávaný zákon.

Z úst pana ministra národní obrany jsme v branném výboru slyšeli, že předložená osnova o zkrácení presenční služby na 74 měsíců je krajní mez, kam až se mohla vojenská správa za dnešních okolností odhodlati. A odborníci se netají tím, že zkrácení vojenské služby o 4 měsíce znamená pro kvalitu armády určité minus. To konečně chápeme. A proto nutno jen vysloviti podiv nad tím, že vyskytly se ještě hlasy volající po tom, abychom ve zkracování presenční služby pokračovali a abychom tuto službu zkrátili na 12, a později dokonce na pouhých 8 měsíců.

Poměry ve světě nejsou takové, abychom si lehkomyslně zahrávali s armádou a oslabovali ji. A my všichni, jimž nejde o řemeslné vojákování, ale o udržení a zajištění státní bezpečnosti, jsme povinni energicky se ohraditi proti všem hlasům, nebádajícím nás ke zkracování presenční služby a tím i k oslabování naší armády. Ty hlasy nám nemohou prospěti, nemohou naši státní prestiž pozvednouti, naopak jsou s to, aby v cizině vyvolávaly dojem, že si počínáme jako stát poražený, že děláme poraženeckou politiku a že tedy může býti ve světě a zvláště v našem sousedství proti nám více kuráže. Nic se tak nemstí jako říkati někomu, že se nebudu, anebo nemohu bránit, i když se mi bude díti křivda. My naopak jsme povinni říci hodně nahlas, že integritu a svrchovanost svého státu budeme hájiti, že sice netoužíme po výbojích, ale že jsme připraveni nejen odraziti případný útok, nýbrž i ztrestati útočníka. Ostatně fakt, že v určitých kruzích, našemu národu ne právě přátelsky nakloněných, nemohli utlumiti radost nad naším zkracováním presenční služby, mohl by nám býti výstrahou před každým dalším eventuelním zkracováním této služby. Radost na příklad »Prager Tagblattu« je pro nás jistě poučná.

Slavný senáte! Jestliže něco dělá nám předlohu o zkrácení presenční služby přijatelnou, pak je to skutečnost, že zároveň uznáváme nutnost zvýšení počtu déle sloužících a že proto jednáme o úpravě náležitostí déle sloužícím. Není toho sice právě mnoho, co déle sloužícím dáváme, ale je to alespoň něco. A ubezpečuje-li nás armádní vedení, že nyní bude při výběru déle sloužících přihlížeti také více k jejich duševním kvalitám, pak je nutností, aby zde byl zákon, podle kterého by byl všem déle sloužícím zajištěn vstup do státní služby. To, že se jim zajišťuje jen určité procento volných míst u četnictva, policie a finanční stráže, neznamená mnoho. Jestliže byli přijímáni do služeb státu lidé i bez jakékoli kvalifikace, často na pouhou stranickou legitimaci., pak jsme tím spíše povinni přijmouti lidi, kteří mají legitimaci déle sloužících, tedy lidí, kteří nejkrásnější léta svého mládí zasvětili službě armády, t. j. státu.

Tento srát je pak mravně povinen nabídnouti těmto lidem volné místo ve svých službách. Vojenská správa tvrdí, že si jednotlivé resorty nerady dávají někoho vnucovati. Je dost smutné, že tito jistě zasloužilí lidé mají býti různým odborům státní správy vnucováni a že tato správa se o tyto lidi nehlásí sama. Vždyť jde o lidi zvyklé disciplině, zvyklé přesnosti, dochvilnosti a bezvadnému vykonávání povinností.

Pokud jde o dobu nástupu k presenční službě, považujeme po zkrácení této sliby na 14 měsíců dosavadní jednotný nástupní termín, totiž 1. říjen, za nevhodný a neudržitelný. Považme, že vojíni budou najednou opouštěti presenční službu 30. listopadu, když teprve pouhé 2 měsíce před tím nastoupili nováčkové! Po odchodu těchto starších vojínů zůstanou nám tedy ve všech kasárnách v celé republice vojíni, kteří jsou na vojně teprve pouhé 2 měsíce a u nich ve vojenském výcviku se nedá ještě ani mluviti. To znamená, že od 1. prosince každého roku neměli bychom vlastně po určitý čas žádných skutečných vojáků, ale že bychom měli jen učedníky. Abychom se těmto situacím vyhnuli, nutno se domáhati toho, aby byl zaveden dvojí nástupní termín, a to pro část branců termín dubnový, pro druhou část dosavadní termín říjnový. A pokud jde o studenty, žádáme, aby byl vzat ohled na jejich požadavek po 12mčsíční službě presenční. Prosím, aby slavný senát schválil můj resoluční návrh branným výborem přijatý, který jsem původně podal jako návrh pro zákon a jímž: jsem se nakonec musel spokojiti: aby u odvedených studentů, pokud budou sloužiti 14 měsíců, byl nástupní termín stanoven na 1. srpen tak, aby presenční služba jejich se končila před počátkem nového studijního roku. (Správně!) Mimo to považujeme za spravedlivé, aby doba strávená ve službě vojenské byla brancům započtena do služby veřejné a státní.

Slavný senáte! Nemohu jinak než tlumočiti určité obavy do budoucna. Byli jsme přece právem hrdí na svou armádu jako na ztělesněný symbol naší státní svrchovaností. jsme hrdí na své »malované děti«, jak se o vojácích zpívá, jsme pyšni na svůj důstojnický sbor, jenž je opravdu dobrý, jak to dokázal tím, že v několika málo letech dovedl nám tu vybudovati armádu, která nám dělá čest a státu skýtá záruku jeho neporušenosti i klidného vývoje uvnitř. A naše důstojnictvo svou stále lepšící se kvalitou je příliš vysoko, než aby se ho mohla dotknouti nemístná kritika, s níž jsme se bohužel v minulých dnech v jistém tisku setkali. Náš sbor důstojníků jsou lidé, jejichž poctivost a čestnost je mimo jakoukoli pochybnost a kteří všechny své síly dávají do služeb vlasti. Jim nejde o jejich osobní prospěch, jim jde o zajištění státu. A tu vzpomínám nedávného projevu náčelníka hlavního štábu gen. Syrového, jenž svými slovy nás přesvědčil, že svým srdcem žije pro armádu, jakožto jedinou ochránkyni bezpečnosti státu. Schvalujeme-li dnes něco, co se značně rozchází s tímto nedávným jeho projevem, pak bychom si všichni měli vzíti k srdci, co generál Syrový tak přesvědčivě vykládal o nutnosti probouzeti lásku ke státu a jeho armádě už ve školní mládeži a mládež dospívající převychovávati pro odpovědný, ale nejvýš čestný úkol, sloužiti vlasti a brániti v případě potřeby stát. (Výborně!) Není zrovna radostné konstatovati, že zakrátko po vřelých a přesvědčivých slovech náčelníka hlavního štábu jednáme o osnově, která dobrý úmysl činitelů za armádu odpovědných značně znesnadňuje. A při tom se v tisku, na schůzích i v parlamentě co chvíli ozývají hlasy, že jsme militaristy. Čeho se u nás má dosíci antimilitarismem? Takové mluvení a psaní je poraženectví, o němž jsem již mluvila které nám ve světě slávy nepřidá a respektu nezíská. Máme-li svůj stát opravdu a upřímně rádi, proč neříci hrdě, že jsme militaristy, militaristy československými, militaristy obrany státu? Proč neříci, že ke své armádě lneme, že ji máme rádi a že jsme ochotni přinášeti jí všechny oběti? Vždyť naše armáda to jsou naši lidé, strážci našeho státu! Jaký důvod tedy k tomu, nepřiznati se ke svému národnímu a státnímu militarismu? Ostatně nedělejme si ilusí o tom, jak by to bylo mohlo v době světové, války s námi dopadnouti, kdyby nebylo našeho militarismu, to jest onoho zanícení pro svatou věc národní, pro svobodu národa a vlasti, které vedlo naše hrdinné hochy do legií. (Tak jest!) Tento militaristu vyvolával obdiv celého světa, budil respekt u našich utlačovatelů a lásku i přízeň u našich přátel a spojenců. Náš národní militaristu proslavil nás v dějinách a není příčiny, abychom se za svou lásku k vlasti a za svůj militaristu národní styděli v samostatném státě. (Výborně!)

Koaliční disciplína nám velí, abychom předloženou osnovu schválili. Učiníme tak, zvláště když víme, že i sám pan ministr nár. obrany i hlavní štáb vyslovili nakonec s osnovou souhlas a za ni se postavili. Třebaže tedy předložený zákon není zcela zákonem našeho srdce, mám čest prohlásiti jménem svého klubu, že budeme pro něj hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)