Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. dr R e y l.

Sen. dr Reyl: Slavný senáte! Když podala vláda sněmovnám návrh na snížení presenční vojenské služby z 18 na 14 měsíců, vynořila se otázka, zda vzhledem k nákladným výdajům na armádu nebylo by vhodno prohlásiti neutralitu Československé republiky, čímž by místo stálého vojska byla zavedena levnější milice po vzoru švýcarském. Nestačilo by ovšem pouhé prohlášení státu našeho, že chce býti považován za stát neutrální, nýbrž bylo by nutno, aby sousední státy neutralitu naši uznali a také ji šetřiti se zavázaly.

K prohlášení neutrality našeho státu byla snad vhodná doba po skončené světové válce při uzavírání mírových smluv, kterými právní trvání samostatného státu našeho bylo uznáno vítěznými mocnostmi. V nynější době však, když již jsme existenci samostatného státu opřeli o vojenskou moc a sousední státy neprojevují žádné blahovůle nás chrániti, nelze vážně pomýšleti na možnost neutrality, nýbrž nutno pečovati o to, aby trvání a územní celistvost státu byla vojensky dobře zabezpečena. Je sice pravda, že jsme společně se 14 státy uzavřeli dne 27,. srpna 1928 kolektivní úmluvu, t. zv. Kelloggův pakt, kterým válka měla býti zbavena dosavadního oprávnění a postavena býti mimo zákon. Prvý článek zmíněné mezinárodní úmluvy zní: »Vysoké smluvní strany slavnostně prohlašují jménem svých národů, že odsuzují válku jako prostředek k vyřešení mezinárodních neshod a zříkají se jí jako prostředku národní politiky -ve svých vzájemných vztazích.« Druhý článek hlásá: »Vysoké smluvní strany se shodují, že urovnání nebo vyřízení všech neshod a sporů, at' byly jakékoli povahy nebo původu, k nimž by mohlo dojíti mezi nimi, nemá se nikdy jinak díti, nežli pokojnými prostředky.« Fakt z našich sousedů podepsalo r. 1928 pouze Německo a Polsko. Z podepsaných tehda mocností Japonsko přes slavnostní prohlášení neřešilo však svůj spor s Čínou roku 1932 pokojnými prostředky, nýbrž bez předchozího opovědění válečným nepřátelstvím, které způsobilo radě Společnosti Národů značné rozpaky téměř 6 měsíců, nežli bylo počátkem května mírem v Šanhaji skončeno. Kelloggův pakt neznamená naprosté odstranění války, ježto není opatřen žádnými sankcemi, a protože právo sebeobrany podle názoru Kelloggova není nikterak paktem omezeno. Může tedy každý národ volně, bez ohledu na smluvní ujednání, hájiti své území proti útoku a vpádu nepřátelskému, a je tudíž každý národ sám soudcem rozhodnutí, kdy se má chopiti zbraně v oprávněné obraně na základě práva přirozeného. Cílem Kelloggova paletu je učiniti konec vražedné filosofii lidstva tím, že zbavuje válku legálního uznání jakožto nástroje mezinárodní politiky. Pokud však idea mírumilovnosti nestane se duševním majetkem všech národů, nevymizí válka ze sociálního dějství a proto nutno zjevem tímto se zabývati.

Válka je stav fysického boje mezi samostatnými státy. Stát je mravní osobou a proto o jeho obraně a útoku platí táž pravidla. kterými se řídí obrana individuální existence proti násilnickému útočníkovi. Každý stát má přirozené právo na existenci, územní celistvost a nerušené držení všech statků, které slouží k dosažení státního cíle.

Z toho plyne právo, aby stát těchto statků hájil vhodnými prostředky proti jejich rušitelům. Jednotlivcům hájí práva sám stát a kdyby toho nečinil, musel by míti každý jednotlivec oprávnění, aby si sám své statky hájil. Ale v právním státě je dovoleno jednotlivci hájiti v mezích dovolené obrany život a majetek proti násilníkovi všemi prostředky, byt i to mělo za následek smrt útočníkovu.

Co je dovoleno jednotlivci v nutné sebeobraně, musí býti dovoleno i kolektivnímu jedinci, státu. Rozdíl jest jen v tom, že osobě soukromé je volno v některých případech zříci se sebeobrany, kdežto státní moc tak učiniti nesmí, ježto bezpečnost státu a jeho trvání je nutnou podmínkou toho, aby jednotlivci mohli nerušeně užívati svých práv. Povinností státu je nejen ujímati se ohrožených práv svých poddaných, nýbrž zajistiti si i své trvání a územní celistvost všemi dovolenými prostředky a hrozící nebezpečí válkou odstraňovati. Tato povinnost státu může učiniti někdy válku nutností, z níž plyne právo státu, aby žádal od svých občanů, službou vojenskou povinných, aby s nasazením vlastního života hájili existenci a celistvost státního celku. Je však také povinností státu, aby se postaral o náležitou výzbroj a vhodný výcvik svých branných sil, když své občany povolává do boje na obranu své existence. K výcviku ve zbrani za nynější doby, ledy válečná technika proti starým dobám používá tolik útočných prostředků, je potřebí delšího času, a proto každý stát povolává občany i v době míru k službě vojenské. Nás branný zákon určil dobu 18 měsíců k výcviku v moderní válečné taktice. Jestliže vládní předloh prohlašuje za určitých výhrad, že k tomu postačí pouhých 14 měsíců, můžeme pro zkrácení presenční vojenské služby hlasovati v předpokladu, že ministerstvo národní obrany dosah tohoto snížení náležitě uvážilo se zřetelem na obranu státu i na obranu mužstva do zbraně povolaného.

Usilujeme sice s celým vzdělaným světem o pokojné vyřešení mezinárodních neshod, ale pokud idea míru je otázkou budoucnosti a jeho realizace, je při řevnivosti jednotlivých států spojena s velikými překážkami musíme na možnost válečných útoků pomýšleti a na ně se připravovati.

přípustnosti války proti vnějšímu nepříteli, je-li nezbytnou, je každý moderní stát, i republikánský, tak přesvědčen, jako stát starověký i středověký, nebol' dnes jako druhdy podlehlo by právo zpupnému násilí, kdyby nebyla válka vůbec přípustná. Ačkoli nelze po stránce mravní činiti námitek proti válce která má za účel obranu práv, statků, cti a existence státu, nelze ji připustiti, je-li vyvolána hrabivým pudem sobectví, žárlivou snahou po nadvládě, chorobnou touhou po válečných vavřínech. Ba ani heslo nutného vývoje státu a národnostního sjednocení není omluvitelným účelem války.

Mezinárodní právo, které se vytvořilo pod vlivem křesťanského názoru mravnostního, nedovoluje, jde-li o určitý případ mezistátního sporu, ihned uchopiti se zbraní a násilím právo hájiti, nýbrž jen tehdy, žádá-li toho neodkladná nutnost a nelze-li odpůrce jiným způsobem o právu přesvědčiti. Celkem platí nejvyšší zásada o příčinách války: spravedlivou příčinou k válce jest jedině útok nepřítelem podniknutý, aneb bezpráví na státě spáchané.

Zákon lásky blíženecké a zdravý rozum velí, aby války bylo použito jen v nejkrajnější nutnosti, jako nevyhnutelného prostředku svépomoci. V poslední válce národů - r. 1914 až 1918 rozvášněný pud pomsty ohlušil všechny city lidskosti a křesťanské lásky. Ovšem vyskytli se mnozí filosofové, kteří velebili přímo válku jako mocný morální zdroj, který sjednotil všechny třídy sociální v jednotný celek, ovládaný společnou vůlí, oč marně se pokoušel dlouholetý mír. Velebitelé války postihují sice bystře nebezpečí dlouholetého zbahnilého míru, spatřujícího ideál lidstva v bezuzdném požitkářství, pro sociální soužití, avšak proto nelze nikdy válku považovati za vhodný sociální prostředek k probuzení společenské solidarity a sociálního cítění. Válka sice také, jako každé zlo, vykazuje jistý sociální zisk smířením rozvášněných třídních zápasů, ale válečné bědy války nemohou vyvážiti dočasný jejich úspěch na poli sociálním.

Poslední válka národů prokázala, že se moderní války nevedou ani lidštěji než v dobách barbarských. Je nutno přiznati, že ani války divokých kmenů nezpůsobí tolik útrap neválčícímu obyvatelstvu, ženám a dětem, jako poslední válka způsobila otravnými plyny, vzducholoděmi, podmořskými čluny my a uzavřením hranic. Světová válka zapřela všechna pravidla lidského vedení války, jak je vymohla křesťanská kultura 19. století. Moderní technika příštích váleli hrozí ještě většími zločiny proti požadavkům; lidskosti. Příští válečná technika povede válku pumami, plněnými morovými bacily, neuhasitelným ohněm a otravným plynem, jichž několik stačí k otrávení celého velkoměsta. Křesťanská láska protestuje bouřlivě proti nelidskému ničení lidských bytostí pro mamon, uraženou ctižádostivost anebo pomstychtivost. Ovšem nesmějí se pravdy evangelia považovati za věc soukromou aneb za přežilé báchorky. Rozpoutaný egoismus a nevěrecká skepse jsou živnou půdou pro vytvoření podmínek násilného vyrovnáváni mezinárodních sporů. Když však pobloudilé lidstvo okouší trpké ovoce svého odpadu od zásad křesťanské lásky, nechybí pravým škůdcům lidstva na troufalosti, aby se neostýchali připisovati vznik války Bohu, církvi anebo papeži.

Pravé příčiny válečných zápletek v nové době nenalezneme v žádné vyšší idejí, jakými bývaly války ve středověku vedeny, nýbrž v touze po moci, v hmotném prospěchu a v nedostatku citu pro lidskost. Mezinárodní spory daly by se řešiti smírným způsobem, kdyby pýcha a lakota nezaslepovaly rozum vedoucích státníků. Při žárlivém hájení vlastní neodvislosti nechtějí moderní státy podřizovati se cizí autoritě, ačkoli jest jisto, že klidný vývoj společenský vyžaduje existenci mezinárodní autority, která by vzniklé spory smírně urovnávala. Utvořena byla sice po světové válce Společnost národů, která má úkol rozhodčího soudce v mezinárodních zápletkách, ale působnost její není dosud vyzkoušena. V konfliktu mezi Itálií a Řeckem r. 1923 odmítla Itálie předložiti spor rozhodčímu soudu Společnosti národů, odvolávajíc se na čl. IX haagské konvence, jenž obsahuje a t. zv. čestnou klausuli, která vylučuje ze smírčího soudu záležitosti, které se dotýkají cti a podstatných zájmů sporných stran. Vatikán byl vyloučen ze Společnosti národů, ač je jisto, že nepopiratelná váha autority římského papež. u jehož kurie je diplomaticky zastoupeno 35 států, přispěla by v poradách Společnosti národů k uklidňujícímu řešení mezinárodních sporů.

Mír je zájmem všech a Společnost národů je novým právním výrazem této veliké myšlenky. Jestliže mír je zájmem všech, je přímo životním zájmem malých států. Malé státy pro své menší území, pro své skrovnější hospodářské a vojenské síly jsou mnohem ranitelnější nežli veliké mocnosti, které se mohou někdy spolehnouti na vlastní síla v případě války. Společnost národů stanoví X. článkem svého paktu dvě povinnosti smluvním mocnostem: předně, pomoci každému členu Společnosti národů proti vnějšímu napadení, a za druhé úctu k nynější územní integritě členů Společnosti národů. Úmluva tohoto paktu ukládá smluvním stranám branný zákrok proti útočníku, který porušil závazek, šetřiti předpisů čl. X, čímž pakt Společnosti národů poskytuje formálně větší záruky míru nežli pakt Kelloggův, který nemá žádné sankce.

Ježto však Společnost národů nemá k disposici armády proti protivným armádám, upadla Rada Společnosti národů do značných rozpaků při rovnání konfliktu japansko-čínského r. 1932. Bez pohotovosti 200 válečných lodí Spojených států severoamerických sotva byl by konflikt tak brzy urovnán. Přes tyto značné nesnáze Společnosti národů v udržení mírového stavu je přece zřízení Společnosti národů velmi cennou institucí v zájmu lidskosti a klidného soužití mezi národy. Žádná lidská instituce nemá absolutní záruky, že bude míti vždy úspěch. Stejně jako se vyskytují nemoci, které kladou odpor vědě a obětavosti nejlepších lékařů, aniž by tím poklesla důvěra ve vědu lékařskou, tak i Společnost národů se může setkati s neočekávaným výbuchem vášní, vůči nimž zůstanou pacifistické její snahy neúspěšnými.

To však není důvodem, aby se v těchto snahách nemělo pokračovati v naději na vývoj idee míru, který dnešní dobou zdá se býti nemožným. Ke světovému míru nutno kráčeti po etapách, ze kterých v přítomné době je snaha po pozvolném národním odzbrojení na minimum, pokud je slučitelno s národní bezpečností. Konference Společnosti národů, zahájená v Ženevě 2. února 1932, pro snížení a omezení zbrojení i při zdlouhavém a obtížném jednání je přece krokem k dalšímu úspěchu. Zkrácení presenční vojenské služby o 4 měsíce v naší armádě je důkazem, že náš stát nemá nepřátelských úmyslů proti svým sousedům, ale že usiluje o přátelské s nimi soužití.

Vlivné a všeobecně uznávané autority mezinárodní je nutně potřebí k potlačení války, protože nelze doufati, že se kdy podaří uskutečniti snahy o věčný mír a úplné odstranění válek. Věčný mír a klid zbraní byly by možnými jen za dvou podmínek: 1. kdyby přirozenost všech lidí byla tak ovládána rozumem a silnou vůlí, aby vrozený pud sobecký dovedl se podříditi příkazům spravedlnosti a lásky blíženecké, a 2. kdyby byl dosažen u všech národů týž stupeň kultury.

Mají-li války pominouti, je nutno, aby zmizela různost kultury, sjednána byla stejná její úroveň u všech národů a zastavil se její vývoj, který způsobuje změny států a jejich hranic. Není-li však možno zastaviti vývojový postup kultury u jednotlivých národů a tím neustálou změnu státních hranic, nelze pomýšleti na věčný mír. Nelze ovšem pouštěti s mysli vznešený ideál věčného míru, ale dlužno při tom usilovati o nábožensko-mravní výchovu lidstva, aby válka byla aspoň nejkrajnějším a nejřidším prostředkem práva.

Vzhledem k těmto úvahám budeme hlasovati pro omezení presenční služby vojenské. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Š ť a s t n ý. Dávám mu slovo.

Sen. Šťastný: Slavný senáte! Při projednávání této předlohy je, myslím, účelno předem si zodpověděti otázku: potřebujeme armády a je armáda důležitá, anebo není důležitá a nepotřebujeme ji? Myslím, že až na nepatrný zlomek přítomných musejí všichni obecně zodpověděti tuto otázku docela kladně, a když jsme si zodpověděli otázku nutnosti armády kladně, myslím, že si zodpovíme také to ostatní, aby armáda byla vybavena všemi prostředky, aby jako armáda také vypadala. (Sen. Kindl: Aby mohla choditi na horníky do Mostu!) Tam nemusí. Naše předloha je vlastně uvedením té čisté tresty zákona z 19. března 1920. Tehdy bylo učiněno opatření, aby mohl býti presenční stav vojska zvýšen, a my toto zvláštní ustanovení dnes jen škrtáme, tedy vlastně rehabilitujeme zákon, abych to tak nazval.

Je tu ještě jedna otázka: Má náš stát tu cenu, abychom pro něj dělali všechna opatření, která máme na mysli, mluvíme-li o armádě? Myslím, že zase obecně zodpovíme tuto otázku kladně: Tu cenu pro nás má náš stát, a když tu cenu má, vystupuje otázka jeho bezpečnosti. A tu, vážení pánové, mám dojem, že není třeba ztráceti o tom mnoho slov. Stačí podívati se jen tak trochu rozumně okolo sebe a všichni zjistíme, že politický horizont nemluví právě zřetelnou řečí, že není tak jasný, abychom mohli říci: My jsme absolutně bezpeční.

Je zvláštní, že je to právě Francie, která tu bývá tak často napadána, jako onen militaristický zárodek, který nese nebezpečí nynějšímu míru, ačkoli opak je pravda. Je to právě Francie, která tvoří základnu, k níž se přidávají potom ostatní, kteří rovněž touží po míru, mají konec konců proč, poněvadž každý dělá svou politiku z praktických důvodů a ohledů. A není tomu jinak ani u nás, je to naše zahraniční politika, je to jugoslávská, rumunská a hodně i polská zahraniční politika, která se druží k této Francii mírové a společným úsilím, myslím někdy nadlidským a sebezapíráním, hledí zachovati mír. Byl to přece Briand, nedávno zemřelý veliký politik světového jména, který ukázal celému světu, že pracuje pro další lidskou konstelaci, mluvil dokonce o střední Evropě. Tedy kdo tu může podezírati někoho, že by byl Kazimírem a vědomě tíhnul k boření nynějšího míru? A jestliže my spolu pracujeme s Francií, je to důkazem, že nám záleží na udržení míru, tot' se rozumí se všemi politickými důsledky, tak jak mír dnes máme.

Důkazem toho, že politický horizont není čistý, je Německo se svým politickým vyjádřením ze dne 24. dubna, když v Prusku provedli volby do svého sněmu. Myslím, že Německo si hodně zadalo a že vyvolalo chmury velkých starostí ostatnímu světu, co bude s Německem a jak dlouho bude moci zůstati tou záhadnou otázkou, jakou zdá se býti už od skončení války, kterou konec konců, myslím, zavinilo samo.

Tady je důvod pro to, abychom u nás velmi pilně dbali ostražitosti. Dalším důkazem je hrozící konflikt rusko-japonský, kde nevíme dne ani hodiny. Myslím, že to nevědí ani nikde jinde, ale velmi dobře to vědí v Moskvě a v Jokohamě, že napětí je takového rázu, že jednou přece jen nit se přetrhne a věc půjde...

Bylo zde mluveno o tom, že Moskva si dnes velmi dobře rozumí s Washingtonem. Myslím, že po stránce politiky mezinárodní, pokud se týče zahraniční politiky jednoho i druhého státu, je to docela srozumitelné, poněvadž oba dva státy mají zájem na tom, aby se nestaly kořistí někoho, kdo právě je tím nebezpečím militaristické světové politiky a kdo může rozbořiti mír a nynější poměry.

To jsou, myslím, všechno velmi závažné momenty, které nutí k opatrnosti i také naši zahraniční politiku, a tím ukládají se nám také určité povinnosti, o nichž dnes mluvíme. Do popředí zde vystupují ustavičné útoky na mírovou smlouvu. Vidíme to se strany Maďarska i se strany nepatrného Rakouska, které je sice opřeno jen o moc svých heimvérů, kteří se sice někdy silně ozývají, ale není to zrovna zastrašující, nicméně je to udržování oné tóniny, která tu je jako stále visící nebezpečí, se kterým musíme, jak jsem již řekl, počítati.

A ted' ty mocenské poměry kolem nás. Mocenské poměry států jsou výslednicí dvou složek, jednak toho, jak dobré je hospodářství národní a státní, a jednak vybavení bezpečnostních orgánů. V tomto případě je to pochopitelně armáda každého z nich. Maďarsko má mírovou smlouvou uloženo, udržovati stav pouhých 35.000 mužů. Ono snad to dodržuje - my jsme tam nechodili ty vojáky počítati - snad má pouze 35.000, ale další organizace jsou aktivní součástí armády. Je to především policie. Tázal bych se, zdali policie potřebuje tanky? Je-li maďarská policie v Budapešti vyzbrojena tímto bojovým prostředkem, jaká je to policie? I tu musíme počítati jako další platnou a aktivní část armády. Je to dále finanční stráž, která rovněž koná manévry a jest organizována čistě vojensky, je to říční stráž, která má i obrněné lodi. K čemu poříční stráž jako taková potřebuje obrněné lodi? Zase jen k manévrování a udržení podstaty jako součástka aktivní armády. Konečně jejich levente, která je sice tělocvičným spolkem, ale organizována je, jak víme, a za účasti honvédů vedena k čistě vojenskému výcviku. Když toto všecko spočítáme, vidíme, že Maďarsko má armádu nějakých 600.000 mužů, čili skoro jednu desetinu celého maďarského národa.

Rakousko má skoro totéž. Je potřebí si jen vzpomenouti na rok 1929 na podzim, kdy Heimwehři měli obrovské manévry u Vídně. Sama naše armáda si takové manévry nedovolí, ale chudičké, se všech stran podporované Rakousko si tohle dovolí! Je viděti, že se rovná svou militaristickou pohotovostí Maďarsku, a mají rovněž armádu stanovenou pro udržení vnitřního pořádku a k obraně hranic na 35.000 mužů. Můžeme také říci, že má asi půl milionovou armádu, která sice není aktivní, ale každou chvíli může aktivní býti.

Německu platí to všechno také. Na př. policejní Nothilfe je vyzbrojena i plynovými bombami! To, myslím, se také podivně hodí jako zbraň pro policii. To je podivné poslání policie, býti vyzbrojenu plynovými bombami!

Stahlhelm není nová organizace. Již před válkou bývali princové účastni jeho manévrů, pochodů a defilírek, a Stahlhelm ještě dnes má účast desetitisíců vojska ve svém středu. Následkem toho německá armáda. která je mírovou smlouvou stanovena na pouhých 100.000 mužů, nemá daleko k jednomu milionu, a já bych řekl skoro aktivního vojska, neboť na zavolání je to aktivní vojsko, poněvadž je tak připraveno a vybaveno.

Měli jsme tu potěšení slyšeti nejen řečníky s tribuny, ale různá ta intermezza slovní při řeči kol. referenta i jiných řečníků se strany komunistické. Pánové zapomínají, když kritizují naše poměry a chtějí nás kresliti jako kazimíry a při nejmenším militaristy, podívati se tam, kde jsou oni politicky pány. Ruská pěchota má služební dobu 24 měsíce, ruské námořnictvo 48 měsíců čili 4 roky, tak jako to bylo v militaristickém Rakousku před válkou. Když toto namítneme, říká se nám: Ovšem, ale naše ruská armáda je armádou proletářskou. Dobře, snad tam dávají dosti dobrý pozor a vychovávají si k vojenské službě své komunisty a neradi jen přijímají někoho jiného než komunisty do armády, ačkoli mají tam také prvky jiné. Ale, prosím, kmotrem této ruské armády proletářské byl veliký carský generál Brusilov, který vedl poslední největší ruskou ofensivu. Při tomto velitelství ať mně někdo povídá, že to je jen proletářská armáda. Je to prostě armáda jako každá jiná, jen vojenská, nic méně a nic více. Zástupcem vrch. velitele Vorošilova je generál Kameněv, rovněž tak jako Brusilov proslavený kdysi plukovník carské armády. A konečně to celé zřízení! Když nám někdo vytýká, jak naše armáda je ostře vojensky vedena, jak je disciplinovaná, ať si všimne disciplinárního řádu ruského. Podle něho již desátník má právo, aby osobně bez udávání soudu určil disciplinární trest. Víme, že desátník nebývá vždy inteligentním člověkem. K tomu, aby se někomu diktoval trest, je potřebí dosti vysoké inteligence, a nevím, zdali se jim v Rusku podařilo do té míry jí dosáhnouti. Neříkám to zlovolně v nějaké hanlivosti, konstatuji proste věc. Ruský národ měl kdysi velmi málo školní výchovy, a když takový člověk je na vojně desátníkem, nemůžeme od něho chtíti zvláštní inteligenci, která by se předpokládala při tak vysoké funkci, že může přímo trestati vojáky. (Výkřiky sen. Kindla.)

Je napsání jmen provinilých vojáků na černé prkno něco jiného než hotový pranýř? Když tam jeden nebo dva měsíce visí jména provinilých vojáků, defiluje se kolem nich a při slavnostech se tato jména zvláště s černého prkna čtou, je to něco lepšího, než nejhorší pranýři Žádný kriminál nemůže tak boleti, jako tento rafinovaný vynález trestu disciplinárního. (Sen. Kindl: To je proletářská armáda!) Řekl jsem již, jaká je ta proletářská armáda, kterou zakládal carský generál Brusilov a kterou vede vedle Vorošilova bývalý carský plukovník Kameněv. My jsme věděli, že s tím přijdete.

Toho disciplinárního řádu hlava I, čl. 5., stanoví, že voják musí bezpodmínečně každého rozkazu uposlechnouti - což konečně chápeme, na vojně to jinak nejde. To se nařizuje s výjimkou zjevně nezákonného rozkazu. Tu voják uposlechnouti nemusí. Rovněž hlava I. tohoto disciplinárního řádu v čl. 7. stanoví, že v případě spěšném velitel má právo střeliti neposlušného vojáka.

Teď mne z toho vyveďte. Jak se kryje čl. 5. s čl. 7., když voják v případě, že se mu zdá rozkaz nezákonným, nemusí uposlechnouti, ale § 7 dovoluje nebo nařizuje dotyčnému komandantovi, aby ho ihned odstřelil? To je možno ovšem v ruské armádě, poněvadž je to armáda proletářská. (Předseda dr Soukup ujímá se předsednictví.)

Vážení pánové, náš vojenský rozpočet podle zákona z r. 1926 je vyjádřen číslicí 1.400,000.000 Kč. Všichni víme, že pro letošní rok musel pan ministr nár. obrany odevzdati z této částky panu ministru financí, tedy státu, k dobru - poněvadž se dělají restrikce u všech resortů, a poněvadž vyučování je přece důležité, veřejné práce, zdravotnictví, všechno je důležité, jenom armáda nikoli - 60 milionů Kč. Zbylo tedy 1340 milionů, nemýlím-li se. Když odpočtete 616 milionů na osobní výdaje, zbývá asi 700 milionů. Nebojím se říci, jako jsem řekl 9. března v branném výboru, když jsme si odpověděli na otázku, zda armádu potřebujeme, nebo ne, kladně, - »Rudé právo« mne nazvalo za to militaristou (Sen. Stejskalová: Vždyť vy jste!), ti dělníci se vám smějí, když to říkáte - a prohlásilo, že ukáže dělníkům, jakého mají sekretáře -, že je to málo, když zbývá na celé ostatní technické zařízení armády necelých 700 milionů Kč. To má Anglie jenom na letectví a nevím, zdali Rusko nemá desetkrát tolik. Ono je sice vetší a má proletářskou armádu, ale tam mohou býti militaristy. Tady ovšem jsme prokleti, i když se hájíme, že chceme pro ministerstvo nár. obrany poněkud více na technické práce a že tím hájíme dělníky, kteří často ústy komunistických sekretářů žalují na zkrácení pracovní doby, když v rozpočtu pro ně již větší podstata nezbývá.

Ten militarismus a antimilitarismus! Budeme se pamatovati, aspoň někteří, na velikého antimilitaristu francouzského národa Hervé. Ten vydával svůj časopis »Muž v okovech«. Jakmile však Německo přepadlo Francii ve čtrnáctém roce, Hervé nemeškal a okamžitě svůj časopis přeměnil na »Victoire« - »Vítězství« - a z antimilitaristy stal se hotový militarista. Proč? Viděl, že stát a národ je v nebezpečí a jako slušný národní člověk si uvědomil, že, když cizí soldateska, ať kterákoli, přepadne národ v klidu, bude se tomu národu po čertech špatně dařiti. A jako člen toho národa musel ovšem odvoditi z toho důsledky a stal se z něho po čas válečného nebezpečí hotový militarista. Jak vypadá dnes, nevím, tuším, že už zemřel, ale víme, že to byl umírněný militarista a umírněný antimilitarista, prostě člověk, který bral život, jak běží, jak to jinak také nejde.

Mám dojem, kdyby náš stát se přetvořil na stát čistě socialistický do všech důsledků, že bude také musiti míti něco takového, čemu říkáme dnes armáda a zase se mu bude nadávati »stát militaristický«. To je málo platné; považuji to za frázi od těch, kteří mají tak výborně ozbrojenou armádu, kterou hrozí ostatnímu světu, když říkají, že to je pro jejich bezpečnost atd. Tedy fráze, fráze, nic jiného.

Mám poznámku k §u 4 naší předlohy. Je to žádost o přeložení do náhradní zálohy po zařazení. Dotyčný odstaveček přečtu.

(2) O žádostech za přeložení do náhradní zálohy podle ustanovení předcházejícího odstavce, o nichž platí obdobně to, co stanoví zák. č. 53/1927 Sb. z. a n. o žádostech za zařadění do náhradní zálohy, rozhoduje s konečnou platností domovské doplňovací okresní velitelství v dohodě s domovským okresním úřadem.

To se mi nechce líbiti. Já jsem to řekl již v branném výboru, když jsme projednávali tuto předlohu. Jsme všichni lidé. Budu-li tím okresním hejtmanem a předsedou té smíšené komise anebo jiným činitelem a bude-li mi běhati 14 dní okolo příbuzný, který bude pořád plakat, že atd. atd., možná, že se také obměkčím a budu ho poněkud hájit a není vyloučeno, že na úkor onoho, který je postižen tíže.

Chceme-li v tomto ohledu držeti čirou spravedlnost, pak mám přece jenom dojem, že stylizace »s konečnou platností« není právě nejvhodnější a jestliže ad 3. tentýž paragraf říká: »Podrobnosti k provedení tohoto paragrafu stanoví vládní nařízení,« prosím přítomné pány z Národní obrany, aby tuto okolnost podrobili ještě náležité úvaze.

A nyní o tom používání vojska. Já bych také řekl, že to, co se stalo v Mostě, nemělo být. Vojsko nemá konati policejní službu. (Tak jest!) Dejme tomu, že snad byla ohrožena bezpečnost, a to zásluhou právě pánů,

kteří nám to tak rádi vytýkají. Když někdo pořád briskuje stát a říká: »Vem ho čert!«, pak se s tím čertem tak počítá. To je málo platné. Jak se do lesa volá, tak se z lesa po případě hází dříví.

Jejich zásluhou se stalo, že ta bezpečnost zrovna dvakrát tak nebyla, a že nešlo jen o stávkující a jejich požadavky, nýbrž i o politické argumenty. Snad to do jisté míry odůvodňovalo ad hoc toto opatření. Ale já bych pěkně poprosil při této příležitosti, aby se to již nedělo. Vojsko není vůbec k policejní službě a chrániti bezpečnost v určitém úseku snad i vážně ohroženém, na to musí stačiti policie a četnictvo. To je k tomu povoláno a nikoli vojsko.

Proč to říkáme V našem vojsku si nemůžeme dovoliti luxus, abychom vyvolávali někde mínění, že vojsko je zde nějakým třídním činitelem, že má chrániti čistě jen kapitalismus. Podívejte se, co se nedávno stalo - člověk se nezdrží, třebaže se to nehodí k obsahu této předlohy. Utekl ředitel Zajíček - řeklo se se 7 ukradenými miliony, ale my se dohadujeme, že to bylo 16 milionů, možná že to bylo 20 až 26 milionů. To nevíme a ten okradený milostpán řekne policii, která vydala zatykač a šla hledati darebáka: Já na tom nemám interes. Nehledejte ho! To se musí přece přeložiti. do češtiny, jaké darebáctví a zlodějství se za tím může skrývati. Vždyť ten kapitalismus, který je u nás tak proskribován, když potom má vypadati, jakoby byl hájen naší brannou mocí, opravdu dráždí a bouří. Chtěl jsem při této příležitosti pěkně poprositi, aby se již tyto případy neopakovaly. Je dále potřebí říci ještě něco jiného. Vzpomínám si - nebyl jsem tenkrát sice ještě na světě, ale jak to člověk slýchá a čte - co se v polovici minulého století přihodilo v Anglii? V okolí Glasgowa a průmyslových míst najednou Anglie nemohla odvésti ani jediného vojáka. To probudilo oficielní kruhy anglické a řekly si: Ježíš-Maria-Josef, tento sociální zlořád nesmíme trpěti. A za chvíli začala Anglie dělati jakous takous sociální politiku, a třebas s ní potom přestala, bylo přece vydáno nařízení, jak se má s průmyslovým proletariátem zacházeti.

Obávám se, že ta racionalizace je křivé slovo. Několikráte již jsem vysvětlil, že nemáme tomu tak nadávat. To není racionalizace, co vidíme v průmyslu, nýbrž rafinované zneužívání technických pokroků, aby se někdo obohatil a nechal národ umříti. (Souhlas.) Obávám se, že dojdeme k témuž stupni zdatnosti našeho dorostu, že také se budeme těžko vzpamatovávat jako Anglie v polovici minulého století. Na to je potřebí také poukázat.

Ještě jeden apel. Noviny a statistika nám říkají, že se armáda nezaměstnaných zmenšila o 100 tisíc - pochopitelně, otevřely se stavby a jestliže, což je zase nesprávné, počítáme do armády nezaměstnaných zedníky a fasádníky, což je odjakživa sezónní povolání - možná, že se nám počet nezaměstnaných snížil, ale kovoprůmyslové organizace doznávají značný, ba rapidní vzrůst nezaměstnaných, který právě včera byl konstatován také naší pokladnou kovopracovníků.

Když povím, že jenom u jediné dělnické pokladny se vyplácí měsíčně přes 2 mil. Kč, je to, myslím, důkaz, že je to pohroma už dost značná. Je zde řada postižených lidí, ať už jsou to dělníci nebo úředníci, poněvadž propouštění a nesnáz hospodářská se tentokráte nezastavily u dělníků a postihují i slušnou porci úředníků. Kdyby člověk chtěl agitovat jako socialista, mohl by říci: Zaplať pán Bůh, aspoň lidé budou vědět, kde je jejich místo; ale nesnížíme se k tomu, abychom to dělali, musíme je jen politovat. Řada jich byla při odvodech odvedena k vojsku.

Znám případy, kdy prosili, aby byli zařáděni do armády už teď, poněvadž právě teď je největší tíseň. Nejsem snílkem, který by věřil, že do zimy bude lépe, že bude lépe příštím jarem. Říkám: Ano, bude to lépe, že ta propast se nám nebude propadávat ještě dále; ale že bychom šli nahoru, to sotva. Mnozí z nich mají naději nebo příslib do příštího roku a prosí, aby byli zařáděni do armády již teď. Vím, že by to činilo určité potíže. Není den narukování, v kasárnách by to působilo potíže, snad by byla nouze o kavalce, umístění, možná i o mundúr, ale snad by to s napětím trošky sil ně. kde šlo a vyhovělo by se tak a byla by to, myslím, hospodářská práce, hospodářská akce a také porozumění pro tísnivou situaci, která již zítra nemusí býti taková.

To jsem chtěl říci k věci samé a prosím slavný senát, aby vzal na vědomí, že pro předlohu budeme hlasovati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Byly mně podánu dostatečně podporované pozměňovací návrhy sen. N e d v ě d a, M i k u l í č k a a soudr. na nové znění příslušné osnovy zákona a sen. dr H i l g e n r e i n e r a a druhů na škrtnutí §u 3 příslušné osnovy a resoluční návrh sen. D o n á t a a druhů. Prosím o jich přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Pozměňovací návrh sen. N e d v ě d a, Mikulíčka a soudr.:

Zákon nechť zní:

 

Zákon

ze dne............. 1932

zkrácení presenční služby vojenské bez zvýšení ročního počtu vojska.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Od 1. dubna 1932 snižuje se presenční služba vojenská na 6 měsíců.

§ 2.

Dosavadní roční mírový počet československého vojska nesmí býti překročen. Rovněž nesmí býti zvýšen dosavadní počet déle sloužících poddůstojníků. Přebyteční odvedenci budou ještě před nastoupením vojenské služby presenční vyřazeni. Vyřazeny buďtež především osoby nemajetné, jichž rodiče jsou rovněž nemajetní, a nemajetní sirotci.

§ 3.

Cvičení vojenských záloh ve zbrani nebudou v r. 1932 konána.

§ 4.

Poslední věta § 2 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 19 Sb. z. a n., o tělesné výchově mládeže před brannou povinností se zrušuje.

§ 5.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Tímže dnem pozbývají platnosti

všechna odporující ustanovení. Provedením jeho pověřuje se ministr národní obrany.

2. Pozměňovací návrh sen. dr H i l g e n r e i n e r a a druhů:

Navrhujeme, aby § 3 byl škrtnut.

Resoluce sen. D o n á t a, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a druhů:

Vládě se ukládá, aby k zajištění potřebného počtu déle sloužících nejenom zlepšila jejich hmotné postavení po dobu aktivní služby, ale postarala se o zajištění dostatečného počtu míst ve státní a veřejné službě pro ně blahovolným výkladem zákona a loyální spoluprací všech státních a veřejných úřadů. Podle možnosti budiž působeno i na soukromé podniky, aby přijímaly déle sloužící na vhodná místa.

Předseda (zvoní): Uděluji slovo paren zpravodaji sen. Ant. N o v á k o v i.

Zpravodaj sen. Ant. Novák: Slavný senáte! K obsáhlé a jistě věcné debatě budiž mi dovoleno jenom několik málo připomínek. Je pochopitelné a samozřejmé, že každá vládní předloha je dílem kompromisů a že snad na jedné straně neuspokojí tak, jako neuspokojí na straně druhé. I tato předloha jest určitým dílem kompromisu, třebaže je vlastně uskutečněním zákona z r. 1920, tak jak jsem již v úvodu své řeči prohlásil, Pan kol. N e d v ě d vidí v předloze zvýšené nebezpečí války, války proti sovětskému Rusku. Doba služební se zkracuje na l měsíců, ale pan kol. N e d v ě d v tom vidí nebezpečí války. Na to je velmi těžko dávat odpověď.

Chtěl jsem podrobněji odpovídati na vývody p. kol. N e d v ě d a proto, že dostali jsme dnes do rukou návrh senátorů N e d v ě d a, M i k u l í č k a a soudr. na zkrácení presenční služby vojenské bez zvýšení ročního počtu vojska: »Od 1. dubna 1932 snižuje se presenční služba vojenská na 6 měsíců.« Tak zní návrh, o kterém zde také kol. Nedvěd hovořil. Kol. Šťastný přede mnou mluvil o délce služební doby v armádě ruské, kde je 4 roky nejdelší a 2 roky nejkratší. Podle mého nejlepšího vědomí a svědomí znamená tato předloha zlepšení dosavadního stavu. S tím, že by to byla příprava k válce, račte prominout, není potřebí polemizovat. Ale p. kol. N e d v ě d i tam. kde je vyložené zlepšení dosavadního stavu, činí výtky. Jest jistě ctí polemizovati s politickým odpůrcem, když staví názor proti názoru, důvod proti důvodu. Ale musí to býti něčím podepřeno a musí to míti nějaký podklad. Když kol. N e d v ě d vytýká § 6, že opoždění při nástupu bude nyní trestáno disciplinárně a vidí v tom zhoršení, ačkoli podle dosud platného zákona musí to býti trestáno soudně.... (Sen. Nedvěd: Poněvadž soudy to osvobozovaly!) Račiž dovoliti, pane kolego " když záložník přišel o hodinu později, podle platných předpisů musel jíti hned před soud. Protože toto ustanovení bylo neudržitelné, bylo zlepšeno nyní tak, že při opoždění nástupu o 24 hodin nejde před soud, nýbrž se potrestá disciplinárně..Vidím v tom velmi podstatné zlepšení dosavadního stavu a nedovedu pochopiti, jalo kdokoli jiný může tvrditi, že to znamená zhoršení.

Pan kol. B e r g m a n stejně tak, jako již ve výboru branném, i zde tlumočil obavu, že nic neušetříme. My všichni jsme stejného názoru dáti státu to, co potřebuje, o tom není sporu. Ale žádáme při tom, aby se účelně hospodařilo. Měli jsme příležitost již několikráte v branném výboru poukazovati na jednotlivé případy, kde by se šetřiti dalo. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Pan kol. B e r g m a n zde uznal za účelné zmíniti se také o přednášce pana náčelníka generálního štábu armádního generála Syrového. Budiž mi dovoleno, slavný senáte, abych nikoli jako zpravodaj, nýbrž jako prostý člen senátu, nikoli jménem branného výboru zde, řekl: Jsem toho názoru, že naši generálové, panem náčelníkem generálního štábu počínaje, udělají velmi dobře, když se do budoucna všech podobných přednášek, které mají určitý politický charakter, vyvarují a budou se starati o to, co spadá do jejich působnosti. (Tak jest!)

Pan kol. J o k l a také kol. N e d v ě d poukazoval zde na týrání vojáků. Týrání vojáků odsuzujeme, týrání vojáků má z armády vymizeti a pevně doufám, že při dobré vůli a snaze také vymizí. Každý případ týrání vojáků armádě škodí, každý jednotlivý případ udělá armádě tak velké škody, že potom trvá velmi dlouho, nežli se to odčiní. (Sen. Mikulíček: Ale snášíte, aby ti, kdož vojáky týrají, byli odsuzováni podmínečně.) Odsuzuji týrání vojáků a v každém případě se stavím proti.

Pan kol. dr Hilgenreiner bral v pochybnost přílohu č. 2, které jsem se dovolil ve své zprávě zpravodaje v nejstručnějších rysech dotknouti, totiž skutečností jednotlivých armád evropských. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Budu velice povděčen panu kolegovi, když mně upozorní na to, v čem je nesprávnost. (Sen. dr Hilgenreiner (německy): Je v ní také podezřívání!) Dovolil jsem si také upozorniti, pane kolego, že jsou velice stručné ty zprávy, a že řada věcí tam není, které by tam mohly býti. Správně již kol. W i n t e r poukázal, jak my posuzujeme tuto otázku jako příslušníci strany.

Pokud jde o ruskou armádu, opakuji, co zde již bylo řečeno. Máme příliš daleko k tomu, abychom docílili tuhé, železné discipliny, která je dnes v rudé armádě. Tam je disciplína, o níž v armádě československé není ani zdání.

V závěru pan kol. Š ť a s t n ý poukázal zde plným právem na § 4, kde já sám ve svém referáte dotkl jsem se činnosti t. zv. smíšených komisí, které rozhodují o přeladění vojína do náhradní zálohy. Pan kol. Š ť a s t n ý plným právem dovolával se toho, aby rozhodnutí této komise nebylo konečným. Bylo velice obšírně mluveno v branném výboru o účelném upravení těchto komisí, aby zde byla ještě jedna instance pro konečné rozhodování a abychom mohli, jak jsem již řekl, také sledovati, kdo je do náhradní zálohy zařazen. To je velice důležité.

Pokud jde o návrhy opravné, prosím slavný senát, aby veškeré pozměňovací návrhy zamítl a schválil předlohu tak, jak byla schválena sněmovnou poslaneckou. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Vzhledem k pozměňovacím návrhům budeme ve čtení prvém hlasovati takto: Nejprve o návrhu sen. N e d v ě d a a soudruhů na nové znění příslušné osnovy zákona;

bude-li návrh tento zamítnut, budeme hlasovati o §§ 1 a 2 podle zprávy výborové a pak o návrhu sen, dr Hilgenreinera a druhů na škrtnutí §u 3;

bude-li tento návrh zamítnut, budeme o §u 3, jakož i o zbytku osnovy zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů, jakož i úvodní formuli hlasovati podle zprávy výborové.

Jsou proti mému návrhu námitky? (Nebyly.)

Nejsou.

Budeme tudíž tak hlasovati.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo souhlasí, aby osnova zákona zněla podle návrhu sen. N e d v ě d a a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento se z a m í t á.

Kdo souhlasí, aby §§ 1 a 2 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. S c h v a I u jí s e.

Kdo souhlasí, aby § 3 byl škrtnut podle návrhu sen. dr Hilgenreinera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Z a m í t á s e.

Kdo souhlasí, aby § 3, jakož i zbytek osnovy zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů, jakož i úvodní formulí schválen byl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím tato část, a tudíž celá osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů, jakož i s úvodní formulí byla s c h v á l e n a ve čtení p r v é m podle zprávy výborové souhlasně s usnesením post. sněmovny tisk 745.

P ř e r u š u j i další projednávání pořadu schůze.

Oznamuji, že do výboru k u l t u r n í h o nastupuje za sen. Kavana sen. inž. K o u b e k.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve středu dne 11. května 1932 o 10. hodině s pořadem:

Zpráva výboru ústavně-právního a národohospodářského k vládnímu návrhu zákona (tisk 725) o knihovním provedení přídělů a směn ze zabrané půdy v obvodech, v kterých se provádí řízení scelovací. Tisk 740.

Zpráva sociálně - politického výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 726) o vnitrostátní účinnosti mezinárodních smluv o sociálním pojištění. Tisk 741.

Druhé čtení zprávy branného výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 745) k vládnímu návrhu zákona o délce presenční služby a o některých změnách branného zákona a zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb. z. a n. Tisk 747.

Zpráva výboru sociálně-politického, zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 739), kterým se předkládá Národnímu shromáždění návrh úmluvy z roku 1925, týkající se odškodnění nemocí z povolání. Tisk 749.

Zpráva sociálně-politického výboru o vládním návrhu (tisk 737) zákona o odškodnění nemocí z povolání. Tisk 748.

Návrh, aby zkráceným jednáním podle §u 55 jeda. řádu projednána byla:

zpráva výborů sociálně-politického, zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 739), kterým se předkládá Národnímu shromáždění návrh úmluvy z roku 1925, týkající se odškodnění nemocí z povolání, tisk 749;

osnova zákona o odškodnění nemocí z povolání, tisíc 748.

Jsou proti mému návrhu námitky? (Nebyly.)

Není jich.

K o n č i m schůzi.

Konec schůze v 19 hod. 44 min.