Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Palme. Dávám mu slovo.

Sen. Palme (německy): Pánové! Předložená novela k zákonu o eíektrisaci sloužiti má k tomu, aby docíleno bylo oživení pracovního trhu rychlejším vybudováním elektrisace na venkově. Novelisací § 1 zákona z 1. července 1926 č. 139 o finanční podpoře soustavné elektrisace venkova má býti zjednána jistá úleva v tom směru, že stát na podporu elektrisace venkova poskytne pro léta 1929 až 1933 ročně Částku 35 milionů a pro léta 1934 až 1938 ročně částku 20 milionů Kč jakožto subvenci. Tyto obnosy zařadí se počínajíc rokem 1933 do mimořádných výdajů rozpočtu ministerstva veřejných prací. Poslanecká sněmovna pozměnila předlohu v tom, že se za léta 1934 až 1940 roční obnos zvýšil z 20 na 25 milionů Kč, čímž úhrnem bude zde na subvence o 175 milionů více. Do dnešního dne bylo 3824 žadatelům povoleno 179 milionů Kč, pro 1883 žádostí za připojení 12,624.975 Kč a předluženým obcím 4,314.325 Kč, dohromady přibližně 196 milionů Kč, však vyplaceno jen z malé části, což se nyní má státi přijetím zákona. Podle údajů zpravodaje inž. N e č a s e v poslanecké sněmovně nebylo lze dodnes přihlédnouti k 1800 žádostí, což se má umožniti zvýšením, jež poslanecká sněmovna přijala.

Přijetím a prováděním této novely lze určitě očekávati, že podán bude veliký počet žádostí za subvence u státních úřadů, poněvadž je dnes ještě v Československu přes 7000 obcí, které by naléhavě potřebovaly elektrisace. Je sice mezi nimi asi 600 obcí, které nepřicházejí v úvahu, ostatní toho však potřebují velmi naléhavě, takže se ani s těmito prostředky nevystačí. Předloha má především sloužiti boji proti velké nezaměstnanosti. Přijetí této novely je již proto naléhavou nutností, poněvadž stát od června 1931 pro nedostatek pohotových prostředků zastavil subvencionování obecně prospěšných elektrisačních podniků. I okresy a obce, které projektovaly novostavby a rozšíření elektráren, nemohly z těchto důvodů přes vydané již povolení obdržeti od vlády tyto obnosy. Kdo pochopil význam a důležitost vybudování našich elektráren pro průmysl, dopravu a obce, musil si říci, že takovýto stav stagnace je neudržitelný. Kdo zná snahu našich sousedních států, především Německa a Rakouska, kde se obětuje mnoho peněz na podporu elektrisace obcí, průmyslu a dopravy, musí dojíti k přesvědčení, že zůstati v tomto směru pozadu znamená těžké poškození naší země. Přijetím předložené novely bude velikému počtu obcí umožněno provésti připojení na stávající elektrické centrály. Již tím se domácí konsum silně zvýší. Dosavadní stagnace v tomto oboru vedla k tomu, že podle nízkého odhadu armáda našich nezaměstnaných vzrostla alespoň o 20.000 dělníků. Povážíme-li, že při provádění elektrisace prostaví obce dvojnásob toho, co činí státní subvence, a že soukromé a domovní přípojky činí alespoň trojnásobek této sumy, pak musíme dojíti k závěru, že takovouto sumou lze docíliti podstatného oživení našeho strádajícího hospodářství.Co hospodářsky znamená zařaditi zase 20.000 lidí do výrobního procesu, nepotřebuji zde vykládati.

Ovšem nutno zde také říci, že k oživení elektrisační činnosti patří také sanace našich samosprávných korporací. Bez přílivu nových prostředků bude našim finančně zhrouceným okresům a obcím nemožno poskytnouti nové peníze na vybudování elektrisace. Jen tím způsobem to bude možno, dobrými výnosnými investicemi opatřiti obcím nové prameny příjmů a znovu oživiti při tom příslušná odvětví průmyslová, jako kovoprůmysl a elektrárenský průmysl a také výrobu elektroporculánu. Pokles vývozu ve výrobě elektroporculánu, isolátorů a isolačního materiálu je přímo katastrofální. Roku 1928 činil vývoz 4,2l2.908 kg v ceně 20.9 mil. Kč, roku 1929 již jen 3.301.142 kg v ceně 18.3 mil. Kč a roku 1930 dokonce již jen 2,769.178 kg v ceně 13.9 mil. Kč. Pokles vývozu r. 1930 oproti r. 1928 činí tudíž 1,443.730 kg v ceně 6.9 mil. Kč.

Tyto cifry ještě dále značně poklesly v letech 1931 a 1932. K tomu ještě přistupuje,že také domácí odbyt pro vylíčené již poměry leží úplně ladem. Velká část těchto dělníků od dlouhé doby pozbyla úplně práce, jiní jsou poukázáni na zkrácenou dobu pracovní. Provádění elektrisace přispělo by mnoho k tomu, aby také tyto dělníky bylo lze zařaditi zase do práce. Při zadávání objednávek má se přihlížeti také k tomu, aby v prvé řadě vzat byl zřetel k takovým podnikům, které pro své technické zařízení mohou vyráběti kvalitní zboží, a při nichž přiměřenými mzdovými a pracovními smlouvami zabezpečena je také existence dělníků a zaměstnanců, kteří u nich pracují. Vykořisťování dělníků v mnohých závodech dosáhlo v nynější hospodářské krisi takového stupně, který káže učiniti přítrž tomuto počínání také z moci úřední.

To jsou důvody, které nás mají k tomu, abychom hlasovali pro tento zákon, od kterého při řádném a rychlém provádění očekáváme zlepšení hospodářské situace. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Kříž.

Sen. Kříž: Slavný senáte! Prodloužení zákona o podpoře soustavné elektrisace venkova patří, jak správně bylo konstatováno při jeho projednávání v poslanecké sněmovně, k investičním opatřením veřejného charakteru, o kterých nejen vláda a strany parlamentní většiny, nýbrž jistě i značná část oposice je přesvědčena, že slouží k opatřením rozumným, hospodárným a rentabilním. V těžkých hospodářských poměrech dneška znamená pak tento zákon důležité opatření k zmírňování hospodářské krise a jejího důsledku — nezaměstnanosti.

Částka, kterou zde stát dává k finanční podpoře elekrisace venkova, nezůstává, i když nese všechny vlastnosti proskribovaného charakteru subvence, v rukou jednotlivců, nýbrž cirkuluje v hospodářském životě dále, vyvolává užití dalších kapitálů pro myšlenku elektrisace státu, a není rozhodně jen podporou jedné třídy nebo skupiny občanstva. Vždyť umožnění pokračování v soustavné elektrisaci státu znamená prakticky zesílení podnikání v průmyslu elektrotechnickém, kovodělném, dřevařském, porculánovém, znamená pracovní možnosti počínaje od elektrotechnika a mechanika až k prostému kopači jam. Proto je nutno hodnotiti tento zákon tak kladně, jak jsem na počátku zdůraznil.

Abychom si uvědomili všeobecný význam elektrisacé vůbec, je nutno podívati se poněkud na statistická data rozvoje tohoto oboru lidského podnikání u nás i v cizině. Teprve pak pochopíme, jak významnou a nepostradatelnou složkou hospodářského života je získání a výkon elektrické energie, která je dnes nepostradatelná jak pro průmysl a živnosti, tak pro zemědělství a celou lidskou kulturu vůbec.

Celková výroba elektrické energie v našem státě vykazuje neustálý vzestup. Jestliže před válkou r. 1913 na území republiky bylo vyrobeno 963.7 mil. Kwh, stoupá výroba r. 1919 již na 1163.5 mil. Kwh, r. 1925 na 1954.5 mil. Kwh a r. 1930 na 3042.9 Kwh. Na této výrobě účastní se, jak známo, 3 typy výroby: elektrárny všeužitečné, které mají charakter podniku veřejných, dále elektrárny soukromé bez práva všeužitečnosti a elektrárny průmyslových závodů. Výroba jednotlivých typů elektráren, rozdělená podle výsledku roku 1930, ukazuje tato čísla:

Všeužitečné elektrárny vyrobily 609.2 mil. Kwh, průmyslové elektrárny dominují výrobou 2053.5 mil. Kwh a elektrárny bez všeužitečnosti vyrobily 380 mil. Kwh.

V soustavné elektrisaci státu, zahájené zákonem roku 1919, máme interes především na elektrárnách, nadaných právem t. zv. všeužitečnosti. Lze konstatovati, že až na některé nedostatky, které budeme míti příležitost vytknouti při projednávání předlohy, kterou vláda předkládá dnes na stůl senátu, jejich podnikání se vyvíjí zdravou cestou. Myslím, že nejlepším dokladem pro toto tvrzení je tarifní politika všeužitečných elektráren a zde právě čísla dokazují, že tarifní politika všeužitečných elektráren má stálou tendenci sestupnou.

Průměrné základní ceny pro konsumenta ve všeužitečných elektrárenských podnicích jeví se takto: V roce l926 stálo světlo na l Kwh 4.70 Kč, v roce 1931 3.60 Kč. Motorový pohon stál v roce 1926 2.94 Kč za l Kwh, v roce 1931 2.12 Kč.

Tento vývoj cen je dokladem, že přes všechny obtíže, které s sebou přináší hospodářská kříse, všeužitečné elektrárny plní dobře své národohospodářské poslání a zaslouží si důvěry, kterou široká veřejnost má v provádění soukromé elektrisace.

Není bez zajímavosti také konstatovati, jak vypadá náš stát na poli mezinárodního zápolení v rozvoji elektrisace. Bohužel, jsme zde až na místě patnáctém; za námi přichází již jen Polsko, Lotyšsko, Portugaly, Rumunsko a Bulharsko. Zatím co u nás na jednoho obyvatele připadá 84 Kwh, v Norsku, které v mezinárodní statistice vede, připadá na jednoho obyvatele 3560 Kwh.

Po tomto stručném přehledu o stavu elektrisace chtěl bych ve svých vývodech poukázati na význam projednávané předlohy. Je všeobecně známo, že zákon z roku 1929 o podpoře soustavné elektrisace venkova, který uvolňoval na subvence pro podporování obcí a družstev, které elektrisují, 35 mil. Kč ročně až do roku 1933, měl takový ohlas, že povolená úhrnná částka byla již dávno překročena, a poněvadž zde nebylo povolených prostředků, musilo bytí další řízení za povolení příspěvků zastaveno. Tato nepříjemná skutečnost přišla do období nejtěžší krise našeho hospodářského života. Fakt je, že místa a obce, které až dosud dovedly zákona využíti a elektrisaci provedly, jsou většinou hospodářsky silnější než místa, kde elektrisace dosud provedena není, a bylo by proto velmi nespravedlivo, kdyby v této situaci bylo nedošlo k prodloužení zákona, který má dnes největší význam právě pro kraje hospodářsky slabé a zaostalé. Náhlé zastavení elektrisačního ruchu přivodilo také ochromení výroby v těch odvětvích hospodářského podnikám, která pro elektrisaci pracují, a tím byl jen zvětšen celkový počet nezaměstnaných v republice.

Na zákon, který projednáváme, čeká na 1 1/2 tisíce obcí a družstev, které mají vykonány všechny přípravy k elektrisaci, mají podány žádosti a čekají na jich vyřízení, aby mohly zahájiti stavbu. Uvědomíme-li si, že, povoluje-li stát na elektrisaci po 25 mil. ročně, znamená to ve skutečnosti pro hospodářský život uvolnění částky nejméně devítinásobné; z toho pochopíme, jaký široký význam pro dnešní dobu tento zákon má. Dá-li stát 25 mil., dají obce a družstva z vlastních prostředků nejméně dvakráte tolik; třikrát tolik, co činí průměrná státní subvence pro obec, stojí pak instalace soukromé, a jistě tolikrát také lze znásobiti další výdaje elektráren na primérky a rozšiřování elektráren. Znamená to tedy, že odhlasováním tohoto zákona ročně vydáme na elektrisaci z prostředků veřejných i soukromých 225 mil. Kč ročně až do r. 1940. Co to znamená pro celý hospodářský život, lze si snadno vypočísti.

V naší republice máme dosud nezelektrisovaných 7085 obci. Je to asi polovina všech obcí ve státě. Projednávaným zákonem, jehož platnost vyjádřena je pro období až do r. 1940, bude lze za státního příspěvku provésti elektrisaci asi 3500 dalších obcí. Z toho plyne hospodářský prospěch nejen těm, kteří při elektrisaci jsou a budou zaměstnáni, nýbrž smyslem elektrisace je povznesení a zlepšení hospodářského života vůbec. Dnes má na elektrisování svého podniku zájem nejen průmyslník nebo živnostník, právě takový zájem má také zemědělec. Elektrická energie a — podtrhuji -,— levná elektrická energie náleží dnes k základním pojmům zdravého hospodářského a kulturního života. Na výši elektrisace měří se, dnes kulturní úroveň státu a společnosti. Nutno zdůrazniti, že dnes provedení soustavné elektrisace není jen lokální záležitostí státu; že soustavnou elektrisaci svých uzemí favorisují všechny státy a čím dál tím více blížíme se poznání, že soustavnost v elektrisaci nebude v budoucnu omezena státními hranicemi, nýbrž bude vážným pojítkem mezinárodním. Mezinárodní, sjezdy odborníků se také již velmi vážně tímto problémem mezinárodního hospodaření elektřinou zabývají. Proto ani Československo ve vývoji elektrisace nemůže zůstávati pozadu za ostatními státy a musí s nimi udržovati poměrně tempo. Elektrisace musí býti prohlubována a její techničtí representanti v naší republice mají povinnost, aby pochopili svou odpovědnost a snažili se býti na výši doby. Velmi rád konstatuji, že toto pochopení u representanta elektřiny v československém státě, v Elektrotechnickém stavu československém, jest a že v každoročních sjezdech elektrotechnických svazů československých velmi pečlivě zkoumá všechno, co doma i na mezinárodním foru je v elektrisaci nového. Dnes u nás vývoj elektrisace dosahuje mety stavěním 100.000 voltových magistrál, které v budoucnu budou opěrnou, sítí celé soustavné elektrisace.

Přáli bychom si, aby v tempu mezinárodního vývoje elektrisace -Československo se nejen udrželo, ale pokud možno ještě zrychlilo svoje tempo, abychom do budoucna byli po této stránce zajištěni.

Jak v poslanecké sněmovně, tak také ve výborech senátu bylo při projednávání tohoto zákona zdůrazněno v resolucích, aby byl novelisován zákon o dani z vodní síly.Není pochyby o tom, že tento požadavek je krajně oprávněný a majitelům vodních děl byla dosud platným zákonem o dani z vodní síly učiněna křivda. Lze proto jen žádati, aby k novelisaci tohoto zákona bylo co nejdříve přikročeno již proto, že snížením daně z vodní síly oživena bude činnost ve výstavbě dalších vodních děl i elektráren a že snad se dostaneme v republice také k tomu, aby využitím levné vodní síly vznikala u nás nová odvětví průmyslová.

S rozvojem elektrisace souvisí také finanční problémy naší samosprávy, zemí počínaje a obcí konče. Mnohé obce mnoho by podnikaly v otázce elektrisační, jen kdyby nebylo zde překážek v zákoně, kterým naše samospráva je po stránce finanční spoutána a jehož neudržitelnost uznávají dnes i ti, kdož pro zákon ten v roce 1927 hlasovali. Zdůrazňujeme proto při této příležitosti potřebu novelisace těchto zákonů, poněvadž v dnešní době kříse mnohé obce a okresy mohly by podnikati, ale jejich dobrá vůle je lámána neudržitelnou praksí zákona číslo 77/l927, kterou ani novelisace z r. 1930 valně i nezlepšila, snad dokonce zhoršila.

Při této příležitosti považuji za svoji povinnost znovu se s tohoto místa dotknouti dnešní organisace všeužitečných elektrárenských společností vůbec a specielně s hlediska jihočeského, poněvadž není paradoxem ono často slyšené slovo, že všeužitečné elektrárny velmi často jsou nevšeužitečné ve své praktické činnosti. Všiml si toho také pan zpravodaj rozpočtového výboru, a já bych na konkrétním případě jihočeské soustavné elektrisace a existence všeužitečných elektrárenských podniků chtěl toto stanovisko pana zpravodaje rozpočtového výboru jenom podepříti. Poznamenávám hned, že tato organisace je neudržitelným a nemožným monstrem, které v zájmu soustavné elektrisace nutno co nejdříve změniti na lepší životaschopnější útvar. Poměry si totiž při zahájení soustavné elektrisace jihočeské vynutily to, že byla udělena všeužitečnost pěti společnostem: čtyřem jihočeským elektrárenským svazům a pak ještě jihočeským elektrárnám. Jihočeské elektrárny podle stávajících úmluv staví výrobny a linky o vysokém napětí, nemají však — a to je důležité — až na určité nepatrné výjimky práva, dodávati proud přímo konsumentovi. Na dodávku proudu mají monopol elektrárenské svazy, které jsou nadány výhradním právem proud od jihočeských elektráren kupovati a dále ho prodávati konsumentovi. Tato operace se provádí v transformátorech, které elektrárenské svazy samy si staví a kde také samy po sekundárních sítích, které samy staví, proud konsumentovi přímo dodávají. Sítě udržuje každá společnost, tedy sekundární sítě svazy, primární linky jihočeská elektrárna sama. Není tedy zde v soustavné elektrisaci uplatněna jinak nezbytná zásada všeužitečnosti: dodávati proud od producenta přímo ke konsumentovi a dnes dospěly již poměry tak daleko, že není ani ve svazech jednotné tarifní politiky. A tak jsme u fakta, že v jižních Čechách budou obce navzájem sousedící, které mají proud od jedné a téže společnosti, totiž od jihočeských elektráren, které proud vyrábějí, míti rozdílnou cenu proudu a dokonce i rozdílné nájemné z elektroměru. Tento fakt s hlediska všeužitečnosti, soustavnosti a národohospodářského je do budoucna neudržitelný a nemožný.

Ministerstvo veřejných prací, které již při vydání výměru o všeužitečnosti bylo si vědomo dočasnosti tohoto stavu, musí za všech okolností míti odvahu a vůli tento problém v zájmu elektrisace a konsumentů vyřešiti tak, abychom v soustavné elektrisaci jihočeské neplatili dvakrát obratovou daň z jednoho a téhož artiklu, o kterýž zde jde, aby na udržování sítí a odstraňování poruch nejezdili k nám. dvojí montéři, kteří u onoho úřadu anebo předsedy svazu svádějí zápas o to, kdo je kompetentnější, aby provedl opravu v transformátoru anebo odstranil poruchu na lince, jak se zde neb onde objeví a kde právě tento stav dokazuje neudržitelnost všeužitečnosti, jak byla jihočeským elektrárenským svazům dána.

Další existence elektrárenských svazů V jižních cechách je opravdu příliš drahý luxus, který jde k tíží konsumenta, a proto musí býti odstraněn. Je propočteno, kdyby nebylo svazů, že snížila by se jednotná režie udržovacích a správních nákladů v jihočeské elektrisaci nejméně o 2 mil. Kč ročně. Tedy pryč s tím, co je v jihočeské elektrisaci nezdravého, co sice snad by bylo v počátcích svých oprávněno a vykonalo svůj úkol, ale co se dnes stává překážkou v cílevědomém, technickém i hospodářském rozvoji elektrisace.

Doposud vedená jednání o sloučení těchto podniků v podnik jediný naráží na odpor ne v řadách konsumentů, ale u jednotlivých činovníků elektrárenských svazů. Lze konstatovati, že tento odpor koření ne ve věcných argumentech, jako spíše v osobním zájmu zúčastněných lidí.

Jsme toho názoru, že dnešní stav v této otázce do budoucna je neudržitelný a dalších odkladů nesnese. Nelze-li provésti zjednodušení a zlevnění jihočeské soustavné elektrisace po dobrém, musí býti na odpovědných úředních místech odvahy, řešiti tuto nezbytnost jinými vhodnými prostředky a musí býti odvahy - řeknu to upřímně — i v republikánské straně českého venkova, aby dovedla svým lidem říci, poněvadž tam tkví ten odpor, že zájmy konsumentů a kraje musí býti nad zájmy osobní. Neplatí to pro všechny funkcionáře jihočeské soustavné elektrisace, ale platí to pro takový počet osob, že jsou prozatím s to, aby provedení fuse jihočeské elektrisace zbraňovaly. Myslím, že tato slova, která zde adresuji z nejvěcnějších důvodů, budou na povolaných místech pochopena.

Přicházím k závěru. Na počátku svých vývodů jsem naznačil, že zákon, který dalšímu provádění soustavné elektrisace venkova zajišťuje další prostředky, vítáme jako opatření rozumné a hospodárné. Přáli bychom si, kdyby se praktické účinky tohoto zákona objevily co nejdříve a kdyby ministerstvo financí ve smyslu resolucí výbory doporučených umožnilo ministerstvu veřejných prací, aby mohla býti zahájena výplata příspěvků na elektrisaci povolených co nejdříve. Od toho závisí rozvinutí stavebního ruchu v elektrisaci vůbec. Na práci čekají tisíce a tisíce nezaměstnaných lidí. Reklamujeme pro ně právo na práci, po které tolik volají. Tímto zákonem umožňujeme práci tisícům lidí. Zdůrazňujeme, že patří především nezaměstnaným, odkázaným na veřejnou pomoc. Při přijímání do práce bude proto nutno, aby všeužitečné i jiné podniky, kterým se v důsledcích tohoto zákona dostane objednávek, braly na to zřetel a zaměstnávaly osoby sociálně nejpotřebnější.

Hlasujeme pro tento zákon s vědomím, že jeho provedením pomáháme dobré věci a že zejména pomáháme mírniti důsledky těžké hospodářské krise. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. M i k u li č e k.

Sen. Mikulíček: Pánové! V zásadě nelze odmítati podporování elektrisace, poněvadž ona, jako každá vymoženost vědecká, má býti zaváděna k ulehčení námahy při práci, ku prospěchu občanstva. Ale jak zkušenosti z několika elektráren dokazují, všecko, co je podnikáno, je podnikáno pro zisk, čili všechno, co je podnikáno v soukromokapitalistické společnosti, se zvrhne, a místo aby to bylo ku prospěchu občanstva, občané se od toho vzdalují a musí vzdalovati z hospodářských příčin. Znám spoustu obcí, kde je zavedena elektrika, ale lidé ještě pořád svítí lampou, poněvadž zavedení a také placení proudu jim přichází příliš draho.

Pan řečník přede mnou — podle informace dokonce funkcionář v elektrárně nebo ve svazu — prohlásil, že se všeužitečné elektrárny vyvíjejí zdravou cestou. Není to pravda. Všeužitečné elektrárny mají nejdražší proud. Už jsem s tohoto místa konstatoval, že u nás na Moravě prodává na příklad všeužitečná elektrárna středomoravská proud nejdráže, za 3.60 Kč na svícení kromě poplatků z elektroměrů a jiných vedlejších poplatků, kdežto západomoravská elektrárna, která je rovněž všeužitečná, prodává proud o 30 haléřů laciněji, soukromý podnik ve Veselí velkostatkáře Chorinského prodává tentýž proud za 2.40 Kč a vámi opěvaný zlínský Baťa dodává proud ve Zlíně i v přifařených obcích za l Kč Kwh.

Pánové, promiňte, je-li to možné na jiných místech, kde propagujete baťismus — a právě ústy vašeho národohospodáře byl dokonce Baťa postaven nad Marxe — proč se nepostaráte, aby se ve veřejných podnicích, jako jsou všeužitečné elektrárny, kde mnozí sedíte ve správních radách, postupovalo v ceně l Kwh stejně, jak to může dělat váš vzor vší dobroty?

Máme důkazy, že Středomoravská elektrárna dodává do Zlína proud l Kwh za 60 haléřů. Ano, je to přílišné dobrodiní pro přifařené obce, když ten, který ho odebírá za 60 h, jej prodává dále za l Kč; odebere-li 1/2 milionu Kwh, vydělá na něm 200.000 Kč. Ale teď odpovězte: Jakým právem Středo-moravská elektrárna, která na stejných strojích vyrábí tento proud — to není, řeknu, jako různost kvality jakéhokoli jiného zboží, ať již jde o nápoje nebo potraviny, které jsou jinak vyráběny, ale elektrický proud se vyrábí na stejných strojích, stejně se pod nimi topí a Baťa platí za l Kwh 60 hal. a my musíme platiti 3.60 Kč. (Sen. dr Witt: Přerovská v průměru prodává proud za 60 hal.!) To není pravda, jednak ten proud platím sám každé 2 měsíce, jednak za tuto cenu platí jej dělnické družstvo, dělnický dům, kde jsem předsedou, několik set každý měsíc. Mohu vám přinésti o tom doklady.

Přirovnáme-li to,vidíme, že podle zprávy na valné hromadě tato elektrárna prodala 44 mil. Kwh. Kdyby jenom čtvrtinu toho prodala za tu drahou cenu 3.60 Kč na svícení, je to ohromný obnos, je to přímo lichva. To nedá se vysvětliti přirozenou cestou, jenom že při tom měl pravdu p. sekční šéf dr Vaňouček, který v technieko-dopravním výboru nám prohlásil, že výroba Kwh v Ervěnicích stojí 17 hal., franko do Prahy přijde na 21 hal. A když jsem já na to reagoval, proč přerovská elektrárna prodává proud za 3.60 Kč, řekl: nanejvýš snad, že Ervěnice stojí na dole a ostravské elektrárny jsou od dolů dále, ale může se tam tím zdražiti proud o 4 nanejvýše 5 hal. za l Kw hodinu. Tu vidíme, že je to věc dobrá pro všechny lidi. Kdo jednou zkusil elektrické světlo a elektrický pohon, musí přiznati, že je to ohromný pokrok, ale dá se toho zneužívati jako všech vymožeností vědy a techniky, které dnes napomáhají k výrobě 5 až l0násobného množství výrobků za stejnou pracovní dobu při obsluze jednoho člověka. Mohlo by se toho využíti ku prospěchu široké veřejnosti, a tu nemusí! by pan ministr dr C z e c h podávati vládní návrh zákona na 40 hod. pracovní týden, stačilo by úplně, kdyby se pracovalo 20 hodin týdně. K tomu se musí jednou dospěti, chceme-li ty lidi,z výroby vyřazené, opět do výroby vřaditi. Vždyť otázka pracovní doby není snad otázkou, že by dělnictvo nechtělo nic dělati, nýbrž je otázkou učiniti dělníka schopným konsumu. A jako jsme vyřadili z konsumu mnoho lidí pro jiné věci, tak zrovna vyřadíme je z konsumu elektrického proudu pro lichvářskou jeho cenu. Všeužitečné elektrárny nemohou nijak odůvodniti, proč jednomu prodávají tuto elektrickou energii za šestinu ceny, za kterou prodávají energii konsumentu druhému.

Zde jak páni referenti, tak i páni předřečníci dokazovali, že elektrisace odstraní značně nezaměstnanost. Pánové, to slyšíme už od té doby, co jste nuceni se vážně zabývati otázkou nezaměstnanosti. Ale vezměte si propočty primérních nebo sekundárních sítí, nebo zařízení na osvětlování domova a vidíte, že zisky podnikatelů převyšují daleko vyplácené mzdy. Před rokem, když se zde jednalo o investiční půjčce, bylo nejen zde s tohoto místa, ale i z redakcí hlásáno do světa, že nezaměstnanost bude zmírněna resp. odstraněna. Povolili jsme 1300 mil. Kč a jaké toho byly důsledky? Že ti upisovatelé vydělali na té půjčce při 5.5% zúročení více, nežli činily vyplacené mzdy. Tak je to také v elektrisaci. Měli byste viděti, za jakých podmínek tam musí dělnictvo pracovati. Je to úžasná věc, když si mi dělníci na regulacích a melioracích stěžují — a regulace a meliorace jsou z velké většiny financovány veřejnými penězi — že za l m3 vykopávky berou 1.80 až 2.— Kč. Jeden kubický metr hlíny váží 17 až 18 q, to znamená, že mnohdy člověk, který musí pracovati krumpáčem, neboť nestačí jen zem rýti. dostane 10 až 12 hal. od l q vykopávky a odvážky. Páni cukrovarníci se nikdy ve mzdách nepředali a podívejte se, jak se platí od nahazování řepy, která se sama hrne s hromad na vozy: dvoj- až trojnásobný obnos. Nebo: meliorace jsou pronajaty za 3 až 4 koruny kubický metr, dělníci dostanou celkem 1.10 až 1.15 Kč, ostatní je ziskem podnikatele. Jsou případy, kdy podnikatel, zaměstnávající 300 až 400 dělníků, vydělává více než vyplácí týdně na mzdách — vydělá 30.000 až 35.000 Kč. A tak je to i při elektrisování.

Pánové se zde při každém povolování takových částek holedbají, že na práce z veřejných fondu dotované má býti kolektivní smlouva a minimální mzdy. Co je to minimální mzda? Existenční minimum je 7000 Kč ročně, minimální mzda má činiti 140 Kč týdně, ale takový člověk, ne za 8, nýbrž 10 i 12 hodin dřiny, dostane 80 Kč týdně. Při tom má ruce jako podešve, rozbité boty a kalhoty, ale nové si koupiti nemůže.

Jak se postupuje při takových podnicích, které jsou z veřejných peněz placeny, tak se postupuje i při elektrisaci.

V zásadě, jak jsem již řekl, nemůžeme býti proti, jsme jen proti praksi, jak se hospodaří s takovými penězi, které ze státní pokladny plynou na věci, které označujete za všeužitečné.

Připomínám také rozdíl v referátech pánů zpravodajů výboru technicko-dopravního a rozpočtového. Je to sice malá diference, ale alespoň v tom by se páni měli dohodnouti, aby cifry klapaly. Pan zpravodaj J. K r e j č í udává jiné cifry než pan zpravodaj Š e l m e c. Myslím, že byste nám, senátorům, aspoň po té stránce měli podávati jednotnou zprávu a nekašulírovat nás, nám to podávati jinač a jim také jinač. Jsem hotov! (Potlesk komunistických senátoru.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. F o i t. Dávám mu slovo.

Sen. Foit: Slavný senáte! Čtyři desítky let uplynuly od skvostné celonárodní jubilejní výstavy, na které budila zaslouženou pozornost Křižíkova světelná fontána. Zázrak elektrického paprsku pronikl po všech našich vlastech a dobýval města i venkov.

Vzpomínáme-li doby, kdy elektrisace zapouštěla kořeny, aby nejen vytlačila primitivní lampy, jimž dával život petrolej, ale také plynová osvětlovací soustava pozvolna ustupovala nové síle, která rázem podmanila si celý život a způsobila pokrok ve všem lidském počínání, obracíme-li desetiletí a řady kvapného života, zastavíme se jistě na rozhraní, kdy naše krásné hlavní město Praha vyměňuje koňskou dráhu za moderní dopravu, kterou způsobila neviditelná síla elektrické vlny.

Pak to jde ráz na ráz. Nejdříve města a pak venkov, ovšem v prvé řadě venkov žijící vyšším hospodářským životem, nežli naše hory, venkov bohatší, hustě obydlený.

Podnikatelé soustavy elektrické počítali a počet dávala města a kraje s hustším počtem obyvatelů. V místech těch ve stejné výměře odebírá se daleko větší množství proudu nežli v krajích lesnatých, horských, kde je větší rozloha polí, připadající na jednotlivce. Tato okolnost nedávala možnost rychlému rozvoji v elektrisačním postupu v horách.

Kraje chudé, postrádající komunikačního spojení a všech jiných výhod, kterými oplývaly kraje úrodné a bohaté, čekaly dlouhá léta, než prostoupila elektrisace kraje, které zajišťovaly větší rentabilitu.

V přítomné době započalo se s elektrisací obcí chudých, v době, kdy krise nejvíce postihla tyto kraje a v nichž obce s nepatrnou daňovou základnou rozhodly se pro elektrisaci, očekávajíce povznesení a zlepšení podnikatelské činnosti všech svých příslušníků. Obce vyhověly všem kladeným formalitám, podaly žádost o subvenci a čekají rok i více na vyřízení svých žádostí, avšak marně. Subvence jsou až do konce roku 1933 vyčerpány a tou dobou zákon z r. 1926 jako z roku 1929 uhasíná.

Obce se zadlužily a těšily se nadějí, že povolané kruhy občas obnoví působnost zákona a že i jim dostane se podpory, která měla sloužiti na částečnou úplatu s elektrisací povstalého dluhu.

Rozhodnutí s prodloužením zákona lze uvítati, avšak ve slibované formě nikterak neuspokojuje, neboť nyní věnovaná částka 25 mil. Kč je nedostatečná a odsune vyplácení subvencí opět na neurčitou dobu.

Obec, která elektrisovala, postavila si elektrisační síť r. 1931, dostane výplatu subvence někdy r. 1934, a to jistě ne najednou, ztrácí na úrocích velkou část subvenčního kapitálu, který měl sloužit na zmenšení dluhu. Obec, která vyplatila 100.00O Kč na zavedení elektrisace, zaplatí úrok ze subvence 45.00O Kč za 4 roky 12.660 Kč. Tedy nedostane subvence 45.00O Kč, nýbrž 32.340 Kč.

Tohoto zjevu všimly si mnohé obce, odložily elektrisaci na dobu pozdější a tím oslabily průmyslové a živnostenské podnikání a zhoršily nezaměstnanost.

Toto podnikání je nanejvýše produktivní, není možno se mu vyhnouti a proto měla by vláda věnovati obcím náležitou pozornost a věnovati přiměřený, daleko větší obnos na budování soustavné elektrisace.

Tím nejen že se bere venkovu možnost použíti dobrodiní elektrické energie, ale velmi povážlivým způsobem se právě v dnešní době zastavuje práce v továrnách a živnostech závislých na provádění elektrisace na venkově. Jde tu především o továrny na porculán a isolační látky, o železárny, měďárny, o dodávky, o zpracování a impregnování dřeva a o řadu drobných živností instalatérských a pod.

Nebudu uváděti dále data, která sloužila za podklad kolegům, kteří se uchopili slova přede mnou.

Novelisací zákona o podpore elektrisace bude umožněno dáti obcím, hodlajícím elektrisovati pouze příslib subvence, která by se však vyplácela teprve r. 1934. Příslib tento působí však velmi vlivně již nyní, jak z uvedeného patrno, na zvýšení činnosti podnikatelské a zároveň na snížení nezaměstnanosti dělnictva, dříve na provádění elektrisace zúčastněného.

Stát ušetří novým oživením elektrisace nejen neproduktivní vydání na podporách v nezaměstnanosti, ale získá značné částky plynoucí z nových investic na dani z obratu, dani výdělkové, důchodové a dávkách sociálních. Současně by zvýšil příjmy plynoucí z dovozného po železnicích a za dopravné poštou.

Nehledě ani k tomu, že výrobou elektrické energie možno nahraditi dovoz minerálních olejů a jiných látek z ciziny, svědčí jasně o důležitosti elektřiny v zemědělství, živnostech, průmyslu i v životě soukromém ta okolnost, že výroba elektrické energie u všeužitečných podniků za r. 1930 vzrostla průměrně o 5%, přes to, že všechna tato odvětví prožívala již těžkou hospodářskou krisi. Naše strana vítá tento zákon jako malý krůček ke zlepšení hospodářských poměrů. (Souhlas.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Debata je skončena.

Byl mi podán resoluční návrh sen. dr Ž i š k y, Danko, Zimáka a druhů. Prosím, aby byl přečten.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): Rezolučný návrh sen. dr Zisku, Danku, Zimáka a druhov:

Vláde sa ukládá, aby uvolnila podporu na elektrizáciu obci, hlásiacej sa o ňu, keď sa niektorá obec tejže země vzdává elektrizácie pře nedostatek vlastných finančných prostriedkov.

Místopředseda Trčka (zvoní): Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji výboru rozpočtového sen. J. Krejčímu.

Zpravodaj sen. J. Krejčí: Slavný senáte! Panu sen. Mikulíčkovi na jeho námitky, že každý z referentů předkládá jiné cifry, dovoluji si na vysvětlení připomenouti toto: Pan kol. Se límec vypočítává, že investice, které bude lze provésti na základě tohoto zákona, dosáhnou 225 mil., kdežto já vypočítávám, že tyto investice, budou dělati 1030 mil. Tu jest ovšem diference veliká, ale předpoklad pro tyto výpočty je docela jiný: Pan kol. Š e l m e c počítá s roční částkou 25 mil., kdežto já počítám s celkovým účinkem.

Jest to také jen pouhý odhad a ten může býti různý. Vždyť nevíme, jaké ceny budou. Tedy není to žádné klamání, že bychom každý říkal něco jiného, je to prostý odhad a ten může. býti, nebo nemusí býti správný. Možná, že to bude více než 225 mil. ročně, možná že to bude méně, možná že to bude více než 1030 mil. po celou působnost zákona, anebo méně.

Ke slovům pana kol. K ř í ž e, který potvrzoval můj zde pronesený názor, že je potřebí sloučiti správu celého elektrisačního instrumentu v jednu kolej, musím podotknouti jenom to, že pan kol. K ř í ž má pravdu, že ty stížnosti jsou tak veliké, že už nelze k nim. mlčeti, že ta stížnost do drahoty proudu je tak oprávněná, že stát je povinen, poněvadž do toho dává své peníze, aby provedl nejpřísnější revisi v kalkulaci i také v celé správě(Souhlas.) Když se v posl. sněmovně projednávala v zemědělském výboru novelisace zákona elektrisačního, kde se přenášela působnost z ministerstva zemědělství na ministerstvo veřejných prací, navrhoval jsem tehda, aby se přikročilo k likvidaci svazů, poněvadž splnily svůj úkol. Ale tehdejší referent posl, K ř e m e n ,poněvadž sedí v elektrisaěním svazu, navrhnul zamítnutí mé resoluce. (Sen. Kříž: Já jsem také ve svazu a jsem pro likvidaci!) Rozpočtový výbor posl. sněmovny se usnesl na přísné revisi. Teď to bylo trochu horší; revise byla skončena, ale dosud nebyla publikována. Vím však z ministerstva veřejných prací, že elektrárnám se daří špatně a svazům dobře. Svazy jsou, jak jsem to řekl, žába na prameni, která všechno vypíjí. (Sen. Mikuliček: Proč jste nedali do zákona ustanovení, aby se to odstranilo?) To je věc administrativní. (Sen. Mikuliček: Jsou v tom interesováni určiti vlivní politikové, tak to řekněte, pane kolego!) S naší strany ne! (Sen. Mikuliček: Nevím, udali z vaší, ale zde sedí v senátě lidé, kteří tam pobírají tantiémy!)

Bylo by velmi účelné, aby v době nejkratší pro zlevnění proudu — poněvadž všechno jde dolů, tedy i proud musí jíti dolů — byly sloučeny v jednu kolej elektrárny a svazy tím, že svazy budou likvidovati a všechna agenda přenese se na elektrárny a ty dva miliony Kč v rámci Jihočeských elektráren budou, jak kol. K ř í ž dovozoval, ušetřeny. Nemá smyslu, aby se za 17 haléřů v Ervěnicích vyráběl proud, Jihočeské elektrárny za něj platily 18 haléřů, svazům jej účtovaly 96 haléřů, a svazy aby jej počítaly 3.50 Kč. To nemá účelu. Ovšem je tu jedna věc. Jihočeské elektrárny mají nevýhodu proti jiným elektrárnám tím, že mají veliké území a řídký kón sum. Nevýhoda byla dále ta, že se stavělo chudě tím, že se stavěly dřevěné sloupy, které budou soustavně hynouti 9 musejí se ustavičně doplňovati, takže tam ty investice další jsou stále veliké. A proto je právě v zájmu zlevnění proudu pro oblast Jihočeských elektráren, aby 4 svazy, jímž všeužitečnost byla přiznána, jedenkráte zmizely.

Navrhuji schválení zákona tak, jak byl usnesen posl. sněmovnou.

Místopředseda Trčka (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Senát je způsobilý se usnášeti.

O osnově zákona, nadpisu a úvodní formuli míním dáti ve čtení prvém hlasovati podle zprávy výborové najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové souhlasně s usnesením posl. sněmovny tisk 752.