Místopředseda Trčka (zvoní): Slovo dále má pan sen. Trnobranský.

Sen. Trnobranský: Dámy a pánové! Všechny domněnky o zabezpečení míru po mém náboru jsou liché, nelze spoléhat na žádnou mírovou konferenci, ať již je na ní účastno, nevím, kolik evropských a světových států. Nelze spoléhat na papírová opatření Společnosti národů, když se jedná o zabezpečení státu, O jeho jistotu, o zachování a zabezpečení státní samostatné politiky. Ne.že resoluce Společnosti národů, mírové konference nemají faktické ceny do té doby, dokud za nimi nestojí silná brachiální moc, která pečuje o jejich zachování, ale jsou situace a jsou okolnosti vedle těchto resolucí, které ukazují, že v tomto díle světa jest jedna zavilá mocnost, jež nikdy nepřikročí na ujednání definitivního a pevného míru. Německý státník. Stressemann byl vydáván za muže republikánského němec-tví. Německý státník Stressemann byl některými našimi politiky oceňován jako muž, snažící se o zachování míru, a tu ejhle, otištěny jsou jeho Pamětí a z nich vychází, že právě naopak, když se jednalo o zachování míru na východ od říše německé byl to právě německý státník Stressermann, který se na stanovisko trvalého míru nepostavil, ba naopak, hájil zásadu výboje a stanovisko války. V těchto Pamětech pravil, když kritisuje českého a polského min. zahraničních věcí: Chtěli oba spolupracovati na redakci locarnské smlouvy, a přinesli projekty arbitrážních smluv, týkající se jejich zemí, jejichž projednávání jsme nepřijali. Chtěli nejprve smlouvu o neútočení, t. j. smlouvu, kterou bychom se zavázali, že se zdržíme každé ofensivy. Tento závazek jsme přijali pro západ, ale odmítli jsme jej pro východ. Vstup do Společnosti národů pak rovněž nevylučuje válku. Byl bych velmi vděčen všem, kdo mluví o Společnosti národů, kdyby si přečetli jednou text úmluvy. Je velmi zajímavý tím, co říká, i tím, co neříká. Společnost národů připouští válku, jestliže je dorozumění o politických otázkách nemožné. Briandova nota ze 16. Června se pokoušela nás paralysovati. Žádala na nás podepsati smlouvy o absolutní arbitráži.

Nuže, v Locarnu jsme neuzavřeli takových absolutních smluv, a byl přijat náš systém. Náš právní znalec Gaus v diskusi s polským ministrem zahraničních věcí tmi řekl jménem německé delegace: Německo odmítá jednati o uznání hranic, odmítá jednati po zřeknutí se války, a je hotovo jednati pouze o jiných otázkách. Na konec došlo mezi Skrzyňským a Gausem k pravé hádce.

Dámy a pánové, toto jsou paměti německého státníka Stressemanna, který byl našimi vynikajícími politiky vydáván za muže míru, za německého republikána. Spoléhejte potom na ujednání Společnosti národů a spoléhejte potom na locarnské ujednání. Svého času, když tato věc byla aktuelní, chodil nás pan ministr zahraničních věcí po našich parlamentech a vychloubal se velikým úspěchem, který byl v Locarnu dosažen, že mír je definitivní, aspoň na dlouhou dobu, a ejhle, všechno, co vyšlo v Pamětech pana Stressemanna, nyní ukazuje, že pan ministr zahraničních věcí parlamentu československému nemluvil pravdu, a to je právě ta jeho nejhorší chyba,že on ve věcech, kde historie řekne neotálené své pravdivé stanovisko, že on ve věcech, kde nepravda musí vyjíti najevo, úmyslně nepravdu mluví těm, kteří mají schvalovati jeho ujednání a řízení zahraniční politiky. Z toho je viděti, že není mír zabezpečen, ani Společností národů, ani mírovými smlouvami, a tím méně locarnskými úmluvami. Zabezpečení státu je možné provésti jenom silně vyjádřenou vůlí násilnou mocí brániti se proti násilnému útoku a ten, kdo by odepřel státu možnost, aby se brachiálním násilím a mocí bránil proti násilnému útoku, dopouští se v pravém slova smyslu zrady na svém národě a státě.

Jestliže tyto dvě předlohy, které projednáváme, to je předloha o 14měsíční služební době a nyní ta doplňující předloha tohoto zákona o zabezpečení déle sloužících, prospějí obraně státu, obraně naší samostatnosti, pak je upřímně vítán. Nejsem vojenským odborníkem. Kdybych zde mluvil o vojenských věcech, mohu opakovati jen to, co jsem slyšel od toho či onoho vojenského odborníka. Mohu říci jen tolik, že, jestliže prospějí a vybudují obranu státu, jestliže zabezpečí maximální vypětí snah o zabezpečení republiky, pak tyto předlohy vítána a jsem velmi spokojen, stanou-li se zákonem.

A nyní, dámy a pánové, mně dovolte, abych zde řekl několik slov k episodám, jichž jsme byli svědky při vystoupení pana K l o f á č e, jimiž ukončil svoji několikaměsíční absenci v tomto domě. Dovolte, abych fiž předem otevřeně a neobaleně nazval toto vystoupení trapnou episodou dnešní schůze senátní. (Další věta. byla usnesením předsednictva senátu N. S. R, Čs. ze dne 19. května, 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Pan sen. K l o f á č zde přímo útočil na podavatele onoho návrhu na zřízení vyšetřovacího výboru, který byl v iniciativním výboru zamítnut. Řekl, že byl ničemně napaden. Považuje odmítnutí našeho návrhu v iniciativním výboru za satisfakci v celém jeho případě. Pánové, to je zkrucování skutečnosti, to je podfuk,neboť pan K l o f á č nebyl dotčen návrhem, který jsme podali s kol. dr B u d a y e m na zřízeni vyšetřovacího výboru o dvou záležitostech, ke kterým se ještě vrátím, ale pan K l o ť á č byl dotčen úmyslem nár.-demokratického klubu, jako klubu koaličního, podobný návrh podati. Národně-demokratický klub též přišel do koalice se sdělením, že podá návrh na vyšetření zvláštním výborem onoho obchodníka uhlím Kotta. Koalice k tomu souhlas nedala, a proto návrh padl. Potom chtěl pan K l o f á č satisfakci na kol. V o t r u b o v i jako předsedovi nár.-demokratického klubu a teprve potom jsme podali návrh, když koaliční strana měla podání návrhu znemožněno. Nemůže se tedy jednati o žádnou satisfakci, byl-li náš návrh zamítnut. Satisfakce by byla skutečně dána jen tehdy, kdyby kol. V o t r u b a nebo nár.-demokratický klub řekl: My jsme se mýlili, p. kolego K l o f á č i, a my vás prosíme za prominutí. Ale to se nestalo. Zamítnutím našeho návrhu ve výboru iniciativním nedosáhl pan K l o f á č žádné satisfakce a vrátil se do tohoto domu, aniž satisfakci obdržel. My jsme návrh, který nemohl podati národně-demokratický klub z důvodů koaličních, podali po bedlivém uvážení a předměty, jejichž vyšetřování žádáme, nejsou povídačkami, to jsou skutečná fakta. V průběhu loňského roku, když došlo k známému zřízení vyšetřovacího výboru proti Jiřímu Stříbrnému, objevil se dopis Václava K l o f á č e, který byl patrně odeslán předsedovi sdružení spotřebních družstev panu Neřádovi. Já jsem dopis v této funkci nedostal — byl jsem později předsedou této korporace. V dopise říká pan K l o f á č, aby se sdružení spotřebních družstev staralo o získání státních dodávek uhelných ,že pan Kott tyto dodávky bude prováděti a že dá IO% sdružení a 10% panu K l o f á č o v i. (Slyšte!) Tento připiš byl otištěn v originále v Polednímu Listu a byl předmětem jednání tiskového soudu a u tohoto tiskového soudu, kde žaloval obchodník Kott z Pelhřimova, obchodník Kott to proti » Polednímu Listu prohrál. Rozsudek byl osvobozující proti redaktoru Poledního Listu. Tento dopis je usvědčující a jestliže proti jednomu je dosti kuráže zavésti vyšetřování parlamentním výborem, musí býti také dosti kuráže i proti druhému, když spáše tentýž čin, tentýž poklesek.

Druhá věc byla záležitost inž. Palounka, bývalého majora rakouského, která byla vyšetřována v generálním štábu, a i v této věci náš návrh nevyplynul z plané domněnky, nýbrž na základě pevně zjištěných fakt. Mohu vám, pánové, posloužiti nejen tímto svědectvím písemným, ale i osobním inženýra Pa-lounka, jenž praví v podání, které mi učinil:

Žaluji na sebe, že jsem z rozkazu, který byl podepsán ministrem nár. obrany K l o f á č e m! nechal zapáliti tiskárny slovenské ludové strany »Lev« v Ružomberku. Zápalné bomby byly mi dodány ministerstvem nár. obrany a byly dne 8. prosince 1919 vyzkoušeny na staveništi vily tehdejšího ministra nár. obrany V. K l o f á č e ve Strašnicích, při čemž mimo mne byli přítomni kap. Vladimír Vaněk, nyní konsul, kapitán Jan Kyjovský, nyní u vyslanectví nebo konsulátu kdesi v Americe, plukovník Kalhous a ministr V. K l o f á č.

Šifrovaná depeše, nařizující zapálení, resp. zničení tiskárny Levs, byla odeslána z Bratislavy kap. Kyjovským a vyzývala mě, abych za každou cenu tiskárnu Levs zničil, a tím znemožnil Hlinková a jeho straně předvolební agitaci tiskem. Nevěřil jsem a jel jsem do Bratislavy, kde mně Kyjovský ukázal výše uvedený a ministrem podepsaný rozkaz.

Dámy a pánové! Ten rozkaz, ministrem podepsaný, byl v ministerstvu nár. obrany až do doby, kdy tam přišel Jiří Stříbrný jako ministr nár. obrany. Tento rozkaz byl Stříbrnému předložen v originále a byl to Stříbrný, který nařídil zničení tohoto rozkazu. Svědků je zde dostatek. (Výkřik: Pak je spoluvinníkem!) Udělal jiné opatření. inž. Palounek, když učinil pokus, který se nezdařil, byl postaven před soud, a odsouzen, tuším, na 18 měsíců do žaláře. Jiří Stříbrný jako ministr vzkázal určité vysoké osobě v tomto státě, že určitého dne bude Palounek propuštěn a za tři dny byl propuštěn. (Slyšte!) Vážení pánové, tedy nebyly to bezdůvodné tlachy, které nás vedly k podání tohoto návrhu, nýbrž velmi konkrétní odhalení, jež jsme v této věci učinili. Nelze nám vytýkati, že jsme nepodali plenu senátnímu po zamítnutí návrhu v iniciativním výboru návrh na provedení hlasování zde, poněvadž by věc dopadla stejně. Jistě by náš návrh, aby plenům senátu schválilo zřízení vyšetřovacího výboru, plenem. senátu byl zamítnut. Uvádím to jen proto, abych dokázal, že pan K l o f á č nebyl oprávněn tvrditi, že zamítnutím návrhu v iniciativním výboru dostalo se mu satisfakce. Ale pan K l o f á č má hroší kůži, je všeho schopen, všemu zvyklý, a proto sem šel s tímto drzým čelem.

Pan senátor K l o f á č, když nemá dostatek vlastních argumentů, útočí na odpůrce. To je velmi pohodlné, útočiti na odpůrce, zvláště na odpůrce se strany oposice. My u nás nežijeme v právních poměrech, u nás dělati oposici, třeba státotvornou, znamená čin, pro který musí býti ten, kdo oposici vykonává, pronásledován do úmoru, po případě uštván k smrti. Nemáme u nás právní poměry, u nás jsou absolutně mimořádné poměry, politické i právní. Poněvadž S t ř í b r n ý nelíbí se komusi nahoře, proto ti, kteří naň útočí, jsou tam v lásce a právě za tu lásku, nebo i jiné výhody útočí senátor K l o f á č na Jiřího Stříbrného.

Dámy a pánové, otázka S t ř í b r n é h o projednávána byla loňského roku ve vyšetřovacím výboru a nejen ve vyšetřovacím výboru, nýbrž také normálním a řádným soudem, a tento soud po velmi pečlivém projednání celého případu vydal rozsudek, v němž řekl, že Jiří S t ř í b r n ý nedopustil se křivého svědectví, když svědčil před soudem při procesu s Dýmou, že on spravoval zájmy státní s veškerou pečlivostí jako ministr železnic, nýbrž naopak že Jiří S t ř í b r n ý mluvil plnou pravdu. Soud při tom řekl, že při nákupu vagónů v cizině, který byl předmětem projednávání celé obžaloby na Jiřího S t ř í b r n é h o, tento počínal si podle všech pravidel opatrností, a že nákup vagónů provedl s velkými finančními výhodami pro stát. To řekl soud v této době, kdy jsme v republice psanci, když se soudce vydává nebezpečí, že bude pensionován nebo suspendován, to řekl soud po velmi pečlivém projednání případu Jiřího S t ř í b r n é h o. Má-li pan K l o f á č nějaký nový případ, tož ať ho nevypravuje v tomto sále, kde Jiří S t ř í b r n ý není, ať jde ven obvinit S t ř í b r n é h o tak, aby ho Jiří S t ř í b r n ý mohl žalovat. (Další věta byla usnesením předsednictva, senátu N. S. R. Čs. ze dne 19. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Pan K l o f á č má moc málo důvodů a příčin útočiti na S t ř í b r n é h o. Pan K lo f á č nevrátil dosud Františku S t ř í b r n é m u 400.000 Kč, které se od něho vypůjčil, třeba z těch uhelných zisků, na stavbu své vily, přes to, že byl pan K l o f á č již upomínán. Pan K l o f á č dosud nevrátil a dosud nevyplatil zlatou tabatěrku, kterou kdysi dostal od tureckého sultána a zastavil ji u. Fr. S t ř í b r n é h o za větší Málku, než sktitečně tento předmět měl ceny. Pan K l o f á č nemá práva tak mluviti o tom, (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne l9. května 1932 podle Su 9, lit. m) jedn. rádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Vážení pánové! Pan K l o f á č byl ve »Frontě« napaden inž.. Schwarzem velmi konkrétně a velmi jasně. A pan K l o f á č nepodal žalobu. Pan K l o f á č vůbec nepodá žaloby, když ho obviníte z těchto různých deliktů a okolností, pan K l o f á č na to nemá odvahy, pan K l o f á č se musí báti jíti před soud.

Dámy a pánové! Politická minulost pana Klofáče je velmi pestrá. V roce 1914 dělal positivní politiku austrofilskou. Poněvadž Choc se proti tomu stavěl, štval ho. ( Slyšte!) Pan K l o f á č jezdil na zahraniční zájezdy, které jsou mi velikou záhadou, aspoň ta druhá cesta na Balkán je mi velmi záhadná.

Dámy a pánové! Pan K l o f á č v roce 1926 vyloučil S t ř í b r n é h o, poněvadž prý pracuje k diktatuře. Pan K l o f á č dosud nadává každému, kdo by na jeho recept eventuelní diktatury v tomto státě nepřistoupil. Vždyť jsme dnes byli svědky, jak se dostál s kol. dr W i t t e m právě pro tuto otázku do konfliktu, kde dr W i t t, nejen jeho, ale užší politický přítel musil se brániti proti znehodnocování našeho zákonodárství, kde musil proti panu K l o f á č o v i vzíti v ochranu soudnictví a všecko ostatní. Takový je pan K l o f á č. (Sen. Marušák: Nemluvte, prosím vás!) Pan K l o f á č dělá dnes něco, co zítra úplně popře, a dělá to podle toho, jak mu kde velí a komandují. Dělá to podle toho, jak vidí, z čeho kde bude míti lepší a větší osobní výhody. Pan K l o f á č je muž, jakého je možno považovati v politickém životě našeho státu aspoň (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 19, května 1932 podle Su 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) za odbytého.

Místopředseda Trčka (zvoní):. Volám pana sen. T r n o b r a n s k é h o pro urážky na cti pana sen. K l o f á č e k pořádku,............-...-.......

Uděluji slovo dále panu sen. dr B u d a y o v i.

Sen. dr Buday: Slávny senát! Naša strana nemienila sa zúčastniť debaty o prejednávanom návrhu zákona o veciach vojenských. Nemienili sme vyslať rečníka do debaty, nie preto, ako by sme mysleli, že návrh zákona je vo všetkom dokonalý. My vieme a cítime, že tento návrh má tiež mnohé vady a mnohé nedostatky, ktoré by opráv zaiste potrebovaly. Lež skúsenosť nás učí, že podávať opravné návrhy, menovite v senáte, po návrhu, ktorý v posl. snemovni bol odhlasovaný, je mlátenie prázdnej slamy. Nemienili sme sa však zúčastniť debaty ani preto, lebo ja tu prehlasujem, že našej strane nie je nič nesympatického, čo slúži k dobru a zveľadeniu našej armády. Chceme-li našu republiku ubrániť, žiadame si tiež to, aby naša armáda túto obrannů moc a silu mala. Preto sme sa nemienili tejto debaty zúčastniť.

Avšak niektoré, a síce špecielne jeden výrok pána senátora K l o f á č a menovite mňa núti, aby som sa preca len ujal slova. Nebudem sa miešať do sporu čisté českého, ktorý povstal medzi predsedom nár. soc. strany a niektorými odštepencami od strany tejto. Viem, že spor tento si oni vybavia a ja silne úfam, že si no vybavia k víťazstvu pravdy. Jedna výpoveď však preca len z mojej stránky nemôže ostať bez odpovedi. Pán sen. K l o f á č hovoril totižto doslovne: Prečo sa neodvážili navrhovatelia s vecou pred plénum .

Slávny senát! Rozumel pod tým pán sen. K l o f á č, že my navrhovatelia oného návrhu na vyšetrujúci výbor neodvážili sme sa vraj pred plénum. Je mi ľúto, ale musím konštatovať, že táto výpoveď pána sen. K l o f á č a vonkoncom neodpovedá pravde a nemusel bych ani nič dokazovať, že sme sa neopovážili pred plénum, slávny senát, toho dôkazom je reč odznelá práve pred chvíľou zo strany pána sen. T r n o b r a n s k é h o a ja, ktorý tuná stojím s vecou pred plénom, áno, sme sa opovážili. Lež vysvetlenie zasluhuje, prečo sme preca len po zamietnutí iniciatívneho návrhu neišli s vecou pred plénum. To krátke vylíčenie historikov celej veci nás presvedčí o tom, že prečo. Slávny senát, bolo to r. 1920 pred prvými voľbami do Národného shromaždenia. Jedného pekného jarného dňa zriadenci našej tlačiarne slovenskej ľudovej strany celkom náhodou našli pod tlačiarňou podložený pekelný stroj a ihneď s počiatku bolo to všeobecne hovorené, ihneď s počiatku, ráčte rozumeť, pánovia — že výrobky toho pekelného stroja malý znamenie výrobkov, ktoré užíva naša armáda. Pánovia, kto je opravdový republikán, ktorého by nezabolelo, že naše vojsko, naša armáda, naša chlúba je podozrievaná z tejto veci? Na to prišlo vylíčenie predrečníkom prípadu Palounka, ktorý svedčil, že vec vyšla z ministerstva národnej obrany, a tu páni moji uvážte mi, aspoň z mojej stránky a zo stránky mojej Strany môžeme tvrdiť, že hoci my sme boli vecou poškodení, hoci hneď potom naša redakcia bola násilným spôsobom demolovaná a následkom toho bol zapríčinený našej strane úbytok pol miliónu škody. Takýmto násilníckým a nemravným spôsobom sa proti nám bojovalo a hoci by sme tým boli ochromení, nám preca len neišlo o to, ale išlo nám o to, že ministerstvo nár. obrany musíme od takéhoto podozrenia očistiť a preto sme podali ten návrh na vyšetrujúcu komisiu, keď sme ešte mali nádej, že náš návrh sa stretne so zdarom a že bude vybavený kladne. Lebo však po novinách temer každodenne čítame, že ten a len upodozrievaný úradník z toho a z toho sám bez vyčkania a akejsi žaloby žiadal disciplinárne vyšetrenie proti sebe. To je bežný zjav každodenného nášho života. A pánovia keď išlo o tak veľké veci, že ministerstvo nár. obrany bolo podozrievané z takýchto vecí, takéto hrubé podozrenie padlo naň, či nemal by každý vlastenec, každý pravý republikán žiadať, aby z týchto podozrení ministerstvo nár. obrany bolo očistené? K tomu sme chceli dať možnosť a úfali sme, že podozrievaný pán sen. K l o f á č bude žiadať vyšetrenie už nie v záujme svojej osoby, ale v záujme reputácie nášho mi-niesterstva, našej republiky.

Slávny senát! Hovorím: toto, a jedine toto viedlo nás a mňa a je mne len ľúto, že tento náš zaiste šľachetný čin sa stretol s nezdarom. Odvolať sa na plénum, čo sa stalo, malo by smyslu? Koaličný výbor národným demokratom zakázal podať návrh. Iniciatívny výbor, pozostávajúci z tých istých strán, odvrhul. Či tu bola nádej, že v pléne sa stretneme so zdarom? Aspoň z mojej stránky, slávny senát, som protivníkom toho, oberať sa vecou, o kterej napred viem, že sa skončí s nezdarom. To považujem za komédiu a ku komédii sa moja osoba prepožičať nemôže. Jedno je mne ľúto, ľúto je mi toho, že to podozrenie ešte ďalej zostáva na ministerstve nár. obrany a že s tohoto podozrenia ministerstvo nár. obrany očistené není, lebo ja ako úprimný republikán, vlastenec milujúci Československú republiku, bych si prial, aby ministerstvo naše bolo nado všetky tieto pochybnosti, a aby také pochybnosti naň vrhnuté neboly. A keby bol pán K l o f á č sám žiadal toto vyšetrenie, viac by pomohol reputácii nasej armády, ako nám pred nedávnom. s tohoto miesta riekol. Toto som chcel len podotknúť, i to, že za náš návrh, hlasovať budeme.

Místopředseda Trčka (zvoní): Debata je skončena.

Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací návrhy pana sen. M i k u l í č k a a soudr. a resoluční návrhy pana sen. M i k u l í č k a a soudr. a sen. H a n c k o a druhů.

Žádám, aby tyto pozměňovací a resoluční návrhy byly přečteny.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

1. Pozměňovací návrhy sen. M i k u l í č k a a soudr.:

V §u 2 budiž odst. 1 nahrazen zněním: »(!) Vojenským osobám z počtu mužstva v činné službě [§1 , odst. 1, písm. a)] Přísluší, vyjma případy dále uvedené, denní žold. v této výměre:

vojínu Kč 5, svobodníkovi Kč 5.50, desátníkovi Kč 6, četaři Kč 6.50, rotnému Kč7.«

§ 2, odst. 2 a 3 buďtež škrtnuty.

§ 2, odst. 4 nechť zní:

» Vojínovi propuštěnému na trvalou dovolenou přísluší po dobu nezaměstnanosti žold a stravné, které měl poslední měsíc před skončením vojenské služby. Tyto náležitosti vyplácí velitelství útvaru, ve kterém byl před ukončením vojenské služby, a to prostřednictvím obecního úřadu místa, ve kterém má příjemce svůj pobyt.

Také po dobu dočasné dovolené přísluší těmto osobám obdobně žold a stravné.

V §u 2 budiž odst. 6 nahrazen zněním:

» Jakékoli srážky z denního žoldu jsou naprosto nepřípustné.«

§ 3 nechť zní: » Jiné náležitosti.

Vedle denního žoldu stanoveného předcházejícím paragrafem přísluší osobám tam uvedeným strava v hodnotě nejméně Kč 8 denně, chléb, ústroj a ubytování, jakož i všechny naturálie, které potřebují k denní potřebě (mýdlo, zubní pasta a kartáček, prostředky k čištění výzbroje a výstroje, učební pomůcky, kufříčky atd.). Za poškození těchto věcí vojínové hmotně neručí.

Část 2. budiž škrtnuta.

§ 20 nechť zní:

Úhrada vyšších nákladů plynoucích z tohoto zákona.

Vyšší náklady, plynoucí z provádění tohoto zákona v roce 1932, lze uhraditi jedině z rozpočtu vojenské správy. Také v příštích letech nesmí výše rozpočtu vojenské správy z roku 1932 v žádném případě býti překročena.

2. Resoluční návrhy sen. M i k u l í č k a a. soudr.:

1. Vláda se vyzývá, aby do 14 dnů

Předložila posl. sněmovně návrh zákona, kterým by byl zrušen zákon ze dne 8. dubna 1927, čís. 56 Sb. z. a n., a vojínům znovu poskytnuto všeobecné volební právo.

2. Vláda se vyzývá, aby do 14 dnů předložila posl. sněmovně návrh zákona, kterým by vojínům byl zaručen svobodný výkon práva shromažďovacího, spolčovacího a tiskového, jakož i právo volné četby.

3. Vláda se vyzývá, aby do 14 dnů předložila posl. sněmovně návrh zákona, jímž se zrušuje vojenské soudnictví a vojínové se podrobují obecným soudům.

3. Návrh sen. H a n c k u a druhů:

Vláda sa zplnomocňuje, aby v súvislosti zákona o úpravě náležitostí vojenských osob z počtu mužstva v činnej službe a niektorých ínych osôb, ím čo do náležitostí na roveň postavených, jako i o zaopatření ďalej služiacích, postarala sa aj o započítánie prezenčnej vojenskej služby tých statných a veřejných zamestmancov, profesorův a učiteľov vojákov, ktorým táto vojenská služba dosiaľ do postupu a penzie započítaná nebola.

Místopředseda Trčka (zvoní): Doslov má pan zpravodaj výboru branného sen. Šťastný.

Zpravodaj sen. Šťastný: Slavný senáte! Jen několika slovy chci vyprovoditi vývody pánů řečníků, po př. Uvésti je na pravou míru. Kol. Havránek kritisoval tuto předlohu i stav, který v armádě dnes je, i po té stránce, že se zbytečně utrácí čas zbytečnými cviky. Mínil řadové cviky a prostocviky. Připomenu jen, že, kdyby byl poslouchal včera můj referát, co jsem o této věci řekl, byl by býval si pamatoval, že jsem upozorňoval na to, že se nenechá výcvik a celý proces novobranců srovnávati s bývalým procesem téhož druhu za Rakouska, poněvadž právě tyto řadové cviky jsou vypuštěny, aby nezabíraly čas proto, že je tu potřebí mechanického výcviku. Jsou tu stroje, se kterými se musí uměti zacházeti. Pro to se reservuje čas. Tedy opak je pravda.

Dále konstatoval, že obrana nezáleží na množství branců, nýbrž na jejich schopnosti, vyspělosti, způsobilosti, tedy na jakosti výcviku, který se jim dá. To jsem včera také řekl. Jenže jsem řekl, k tomu ještě toto: Nejenom na vojsku, ať je to výcvik nebo množství nebo kvalita, ale také na míře národního blahobytu záleží, jak daleko je armáda odolná, a jak je obstarána obrana státu. Na tom nesmírně záleží.

Pan sen. M i k u l í č e k vytýká, že touto předlohou favorisujeme militarismus.(Sen. Mikulíček: Ano!) Chci říci, že si spletl pojmy. Kdyby byl spravedlivý, podíval by se napřed, co je to militarismus. Tam, kde se jedná o pouhou obranu a kde se jedná o to, vybaviti tu obranu potřebnými pomůckami, kvalitou, tam se nedá mluviti o militarismu. (Výkřiky komunistických senátorů!) Nechci opláceli stejným, nechci drážditi, já vám to právo přeji a řekl jsem, kdybych mohl, a byl nesvědomitý, ulevil bych srdéčku a pustil pusu na procházku. Nikdy vám to záviděti nechci, ale jsem povinen obrátiti v této chvíli vaši povinnost jinam. Podívejte se: ruská armáda, to je militarismus, poněvadž v Rusku je armáda považována za netykavku, je nejdokonalejší, je posvátná, to je militarismem, to je pěstování armády. (Sen. Mikulíček: Ve Francii není militarismus?) Dále je zde výtka, že se máme říditi a musíme říditi podle vzoru Francie, také nesprávná. Citoval jsem včera některá ustanovení belgická, italská, německá a francouzská. Pochopitelně v každé technice a ve všech vědách se všechny národy cvičí jeden od druhého. Také v tomto ohledu, když je zde něco dokonalejšího, proč bych se na to nepodíval a nepřinesl si poznatky, které znamenají zdokonalení, úsporu času a snad i nákladu. Jsme povinni šetřiti, a vidíme-li někde něco účelného, není příčiny, abychom, byť by to i bylo francouzské, na to nesáhli. Ukazuje se, že je větší počet sebevražd, nežli bylo za Rakouska. Je to pravda, ale relativní. Vždyť nesmíme zapomínati, že v tehdejších tak zv. normálních spokojených dobách, když se vyskytla sebevražda, něco to znamenalo, ale dnes máme co dělati s generací, která vyrůstá v hrůzách, které jsme prožili v letech 1914 až 1918, která je neničená často psychologicky, to nemůžeme srovnávat, nýbrž musí se uvážit všechny okolnosti, máme-li přijíti k nějakému správnému měřítku.

Konečně vytýkáte nám, že vybavením armády, když se o ni staráme, chceme chrániti daný právní řád. To je velmi nespravedlivé. víte, že jsme odpůrci daného právního řádu, ovšem volíme, abychom proti němu postupovali, jiné methody, než vy. Zde by byl spor, ale stipulovati to tak, že nejsme odpůrci daného řádu, je velmi nespravedlivé.

Pan sen. T r n o b r a n s k ý — nejsem povinen hájiti sen. K l o f á č e, on se dovede obhájiti sám a také to nechci dělat — užil však ve svém úvodu slov, která jako straník nemohu nechati bez odezvy. Sen. K l o f á č prý požil asi většího množství alkoholických nápojů atd. — takový surový výpad musím odmítnouti. Ostatním jeho vývodům, přiznám se, že nerozumím. Ministr B e n e š podle pana T r n o b r a n s k é h o prý velmi často referoval vědomé nepravdy. Na důkaz toho četl nějaké zápisky, které přičítal Stressemannovi. To nemůžeme kontrolovat, nevíru, kdo co napsal a s jakou tendencí a třeba ironicky. Kdybychom snesli všechnu literaturu, která je veřejnosti přístupná, snad bychom se z toho zbláznili. Konstruovati z toho, že Beneš provedl zradu na svém státě a národě, je nutno odmítnouti , třebas se to nedotýkalo materie, kterou projednáváme. Těžko je mi, abych polemisoval, nebo dotýkal se věci, se kterou přišel pan kol. B u d a y, že prý tam demolovali tiskárnu z nařízení ministerstva. (Sen, Klofáč: To se netýká mne, poněvadž tehdy jsem nebyl ministrem, ať se zeptá, kdo to byl Pelunka, to je darebák, který tam prováděl darebáctví! — Výkřiky.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Šťastný (pokračuje): Já jsem nechtěl jíti do těchto detailů, nechtěl jsem hájiti K l o f á č e v této věci. (Výkřiky. — Místopředseda Trčka zvoní.) Sen. T r n o b r a n s-k ý neříkal ministr, nýbrž říkal ministerstvo národní obrany «. Může býti napaden i ten, kdo je vedl i my.

To byly asi poznámky, které jsem považoval za vhodné uvésti a po debatě upraviti některé názory, které zde proběhly, uvésti na řádnou míru, a prosím, aby slavný senát ve svém plenu návrh zákona tak, jak vyšel v tisku čís. 751, schválil.

Místopředseda Trčka (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji za výbor rozpočtový panu sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas.- Slavný senáte! Bylo zde tvrzeno, že prý si vydržujeme francouzskou misi za naše peníze. Ten, kdo to tvrdil, nevzal do ruky celý státní rozpočet. V kapitole 5. jsou v prvé části výdaje na: francouzskou misi, ale v druhé části je uvedena náhrada, kterou nám Francie pláli na tuto francouzskou misi. Na to chtěl jsem poukázati a upozornit.

Bylo zde konstatováno, že je nedostatek déle sloužících, a to prý je důkazem, jak neradi naši lidé chodí na vojnu. Myslím, že je to důkazem folio, jak těžká je vojenská služba, a dále, že dosavadní honorování je nedostatečné. Chceme proto, aby vojenská služba byla přiměřeně honorována, abychom dostali za vychovatele nováčků lidi, kteří by prováděli výcvik tak, aby nebylo takové množství sebevražd a případy trýznění vojínů. To je možno tehdy, budeme-li míti inteligentní instruktory.

Mluví se o tom, aby bylo hodnoceno konání vojenské služby. To je to, o čem se po 3 léta při projednávání rozpočtu zmiňuji. Charakterisoval jsem jako trest konání vojenské služby, poněvadž ti, kteří jsou povoláni ke konání vojenské služby, přicházejí o své místo ve veřejné správě a jsou i jinak poškozeni. To již jsem konstatoval a žádal, aby se zde stala náprava a aby ministerstvo národní obrany, slavný senáte, se v tom směru o nápravu staralo. Nestalo-li se tak, má jistě na tom podíl ministerstvo financí, které se brání z důvodů větších nákladů, aby se dělo nějaké rozšiřování vojenského stavu. Jenom tolik jsem považoval za nutné připojiti ke svým vývodům a navrhuji taktéž, aby slavný senát schválil předloženou osnovu tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna. (Souhlas.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Budeme hlasovati.

Poněvadž byly podány pozměňovací návrty, budeme v prvém čtení hlasovati takto:

o §u l podle zprávy výborové;

o odst. 1 §u 2 podle pozměňovacího návrhu sen. M i k u l í č k a a soudr.; bu-de-li zamítnut, o tomto odstavci podle zprávy výborové;

pak o návrzích sen. M i k u l í č k a a soudr. na škrtnutí odst. 2 a 3 Su 2; budou-li tyto návrhy zamítnuty, o těchto odstavcích podle zprávy výborové;

o odst. 4 §u 2 podle pozměňovacího návťhu sen. M i k u l í č k a a soudr.; bude-li zamítnut, o tomto odstavci podle zprávy výborové;

o odst. 5 §u 2 podle zprávy výborové;

o odst. 6 §u 2 podle návrhu sen. M i k u l í č k a a soudr.; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §u 3 podle pozměňovacího návrhu sen. M i k u l íč k a a soudr.; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

pak o návrhu sen. M i k u l í č k a a soudr. na škrtnutí části druhé; bude-li návrh zamítnut, o této části, t. j. o §§ 4 až 17, jakož i o §§ 18 a 19 podle zprávy výborové;

o §u 20 podle pozměňovacího návrhu sen. M i k u l í č k a a soudr., bude-li zamítnut, o tomto paragrafu, jakož i o zbytku zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky proti tomu? (Námitky nebyly.) Námitek není. Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí s tím, aby § l zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku, (Děje se.)

To je většina. S c h v a l u j e s e.

Kdo souhlasí, aby odst. 1 §u 2 zněl podle pozměňovacího návrhu sen. M i k u l í č k a a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Z a m í t á s e.

Kdo souhlasí, aby odstavec tento zněl podle zprávy výborové. (Děje se.)

To je většina. S c h v a l u j e s e.

Kdo souhlasí s návrhy sen. M i k u l í č k a a soudr., aby odst. 2 a 3 §u 2 byly škrtnuty, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Z a m í t á s e.

Kdo souhlasí, aby odstavce tyto zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. S c h v a l u jí s e.

Kdo souhlasí, aby odst. 4 §u 2 zněl podle návrhu sen. M i k u l i č k a a soudr., nechť zvedne ruku, (Děje se.)

To je menšina. Z a m í t á s e.

Kdo souhlasí, aby odstavec tento, jakož i odst. 5 §u 2 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. S c h v a l u j í s e.

Kdo souhlasí, aby odst. 6 §u 2 zněl podle pozměňovacího návrhu sen. M i k u l i č k a a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Z a m í t á s e.

Kdo souhlasí, aby odstavec tento zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. S c h v a l u j e s e.

Kdo souhlasí, aby § 3 zněl podle návrhu sen. Mikulíčka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Z a m í t á s e.

Kdo souhlasí, aby odstavec tento zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. S c h v a l u j e s e.

Kdo souhlasí s návrhem sen. M i k u l í č k a a soudr aby druhá část, t. j. §§ 4 až 17 byly škrtnuty, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento s e z a m í t á.

Kdo souhlasí, aby tato část, jakož i §§ 18 a 19 zněly podle správy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. S c h v a l u jí s e.

Kdo souhlasí, aby § 20 zněl podle návrhu sen. M i k u l í č k a a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Z a m í t á s e.

Kdo souhlasí, aby paragraf tento, jakož. i zbytek zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafu, jakož i úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. S c h v a l u j í s e.

Tím celá osnova zákona s nadpisem, s nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů, jakož i s úvodní formulí schválena byla ve čtení prvém podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 751.

Přikročíme k odst. 2. dnešního pořadu, jímž je:

2. Zpráva národohospodářského výboru o vládním návrhu zákona (tisk 738), jímž se obnovuje účinnost zákona ze dne 10. dubna 1930, č. 47 Sb. z. a. n., o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními. Tisk 754.

Zpravodajem je pan sen. S áb l í k, je-m u ž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Sáblík: Vážený senáte! Předloha, kterou projednáváme, totiž vládní návrh zákona o obnovení účinnosti zákona ze dne 10. dubna 1930, není předlohou novou, nýbrž je to jenom obnovení zákona, který byl usnesen oběma sněmovnami dne 10. dubna 1930 a jehož platnost trvala 2 roky. Proto nyní platnost tohoto zákona končí. Je nutno, poněvadž poměry a důvody, pro které tehdy tento zákon byl usnesen, se nezměnily, zákon tento prodloužit. Již tehdy, před 2 roky byly poměry takové, že vázl odbyt mnohých zemědělských výrobků a plodin. Přes to, že jsme pro naše domácí výrobky nenacházeli dostatečného odbytu, přivážely se sem. výrobky cizí, jmenovitě mouka z Maďarska a vepřový dobytek z Polska, cizí ovoce atd. A i mnohé veřejné ústavy a podniky používaly aspoň z části těchto cizích výrobků.

Aby byl podepřen odbyt domácí produkce zemědělské, byl tehdy usnesen tento zákon jednak k podpoře zemědělství, ale také z důvodů národohospodářských a finančních, abychom nevydávali zbytečné peníze za hranice za zboží, které si můžeme vyrobit sami a které jsme již v dostatečném množství měli.

Zákon tento týkal se, jak je stanoveno v § 1, odběru domácího obilí, mlýnských výrobků, všeho druhu luštěnin mimo proso a lupinu, brambor, ovšem s výjimkou brambor raných v době od 1. dubna do 31. května, dále masa, mléka a mléčných výrobků, vajec, ovoce a zeleniny, jakož i pícnin, které se pro tyto veřejné podniky měly odebírati.

V dalších článcích tohoto zákona se stanoví způsob kontroly tohoto odběru a plnění zákona, možnost povolení některých úlev, kdyby z jakýchkoliv důvodů nebylo možno zákon zachovávati, jakož i trestních ustanovení pro případ přestoupení tohoto zákona.

Platnost tohoto zákona právě končí a proto byl nám předložen, v národohospodářském výboru projednán a schválen beze změny tak, jak zní návrh vlády, a to v tom smyslu, že platnost jeho se prodlužuje do 31. prosince 1933.

Mimo zákon samý byly usneseny v národohospodářském výboru také resoluce k tomuto zákonu, které se týkají druhů zemědělských produktů, o nichž v zákoně samém žádného ustanovení není. První resoluce se týká požadavku, aby pro vojenské a veřejné účely, tedy v první řadě pro armádu a rovněž tak pro všechny ostatní státní podniky a pro podniky veřejné zemské, okresní atd. byly odebírány potřebné lněné látky, lněné prádlo takové, které je vyrobeno z domácích surovin. Je to požadavek naprosto oprávněný, poněvadž máme dostatečnou produkci domácího lnu, domácí len zůstává neprodán a přesto se sem spousta cizího zahraničního lnu dováží. Tedy je to malá podpora domácí produkce, jejíž zachování je v zájmu státních financí nutné.

Druhou resolucí žádají se ministerstva, aby nařídila podřízeným ústavům a podnikům, aby při opatřování mléčných výrobků pamatováno bylo také na odběr slovenských výrobků, zejména brynzy. V zákoně je sice ustanovení v §u 1, že mají tyto jmenované úřady a podniky odebírati mléko a mléčné výrobky jenom domácí produkce, ale na žádost slovenských kolegů bylo usneseno, aby se při tomto nezapomenulo též na výrobky slovenské, v první řadě na sýr brynzu.

Třetí resolucí se ukládá ministerstvu národní obrany, aby potřebný počet koní pro armádu nakupovalo především od chovatelů domácích. Do zákona nemohlo býti vsunuto ustanovení, že všechno potřebné koňstvo musí brát armáda z domácího chovu, poněvadž to není dobře možné, některé druhy vojenských jízdních koní se musí případně kupovat z ciziny. Touto resolucí se žádá, aby, pokud je to možno, byly přece jenom kupováni koně původu domácího a tím byl podporován odběr koní.

Konečně ve čtvrté resoluci se žádá, aby vláda dbala toho, by ve všech veřejných podnicích a ústavech hrazena byla potřeba vína, víny domácího původu, s výjimkou vín medicinálních v léčebných ústavech. a vín v podnicích veřejných, živnostensky provozovaných.

Zákon ten byl jistě před 2 roky usnesen po uvážení velmi důležitých důvodů, mělo by se rozuměti samo sebou, že se má v prvé řadě kupovati pro všechny účely, jak u jednotlivců, tak u jednotlivých soukromých i veřejných podniků domácí zboží — vidíme, že je velmi nutno, abychom nedávali peníze zbytečně za hranice, ale vyplynul tento návrh tehdy z toho, že se ani ve státních podnicích tato zásada nedodržovala, proto bylo nutno tento zákon usnésti, a poněvadž musíme trvati na tom, aby platnost jeho dále trvala, bylo nutno zákon tento obnovit.

Navrhuji proto jménem národohospodářského výboru, aby také plenům senátu návrt tento schválilo.