Přítomni:

Předseda: dr S o u k u p.

Místopředsedové: D o n á t, dr H e l l e r , dr H r u b a n, K a h l e r, T r č k a.

Zapisovatelé: N a v r á t i l, S t o h r

110 senátorů podle presenční listiny.

Zástupce vlády ministr dr V i š k.o v s k ý.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Š a f a ř o v i č; jeho zástupci dr B a r t o u š e k, dr T r m a l.

Předseda dr S o u k u p zahájil schůzi v 15 hodin 26 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal p ř e d s e d a: na dnešní schůzi sen. Dundrovi, Havránkovi, Lokotovi, Pilzovi, Šimonkovi; na tento týden sen. Bohmovi, Jančekovi, Jarolimovi, Kianičkovi.

P ř e d s e d a konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a k jeho návrhu dal senát hlasováním žádanou zdravotní dovolenou sen. K o s t k o v i na 1 měsíc.

P ř e d s e d a konstatoval, že ministr nár. obrany dr V i š k o v s k ý nemohl se zúčastniti schůze senátu dne 19. května pro naléhavé úřední věci a že byl řádně omluven.

Rozdané tisky:

Zpráva tisk 779 (poštou).

Návrhy tisky 776 až 778, 782.

Usnesení post. sněmovny tisky 780 a 781.

Interpelace tisk 783 (1 až 5).

Odpovědi tisk 784 (1 až 3).

Vládní návrhy tisky 785 až 787.

Těsnopisecká zpráva o 148. schůzi senátu N. 5. R. Čs. ze dne 11. května 1932.

Zápisy o 146. až 148. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 10. a 11. května 1932.

Zápisy

o 149. a 150. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné

námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru i n i c i a t i v n í m u návrhy tisky 776 až 778, 782.

Výboru i m u n i t n í m u:

Žádost sen. Klofáče za zavedení kárného řízení podle §u 51 jedn. ř. proti sen. Kindlovi pro výrok učiněný ve 150. schůzi senátu dne 19. května 1932 (č. 6402/1932 předs.).

Žádost sen. Klofáče za udělení důtky sen. Trnobranskému ve smyslu §u 51 jede. řádu (č. 6403/1932 předs.).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

1. Zpráva technicko-dopravního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 768), kterým se mění zákon ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n., jímž se doplňuje zákon ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace. Tisk 779.

Zpravodaj sen. Sáblík: Slavný senáte! Za účelem urychlení a usnadnění soustavné elektrizace jsou u nás zřizovány všeužitečné elektrické podniky, které požívají různých právních a finančních výhod, pomocí jichž je možno elektrickou energií zásobiti i ty kraje a ta místa, kterým by soukromé elektrárny elektrický proud dodati nemohly.

Je to jmenovitě na venkově, kde obce jsou malé a rozptýlené a kde by žádná

Zpravodajem je pan sen. S á b l í k, jemuž uděluji slovo.

soukromá elektrárna nemohla tyto obce zásobiti, poněvadž by to bylo naprosto nerentabilní. V takovýchto případech taková všeužitečná společnost může tam elektrizaci provésti, poněvadž požívá různých výhod.

Podle §u 4 elektrizačního zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., mohou býti za všeužitečné elektrické podniky prohlášeny elektrické podniky náležející státu nebo korporacím územní samosprávy nebo smíšeným společnostem, po případě družstvům, na nichž jsou veřejné korporace zúčastněny aspoň 60% kapitálu. Poněvadž této 60%ní účasti veřejných činitelů nebylo vždy možno pro nedostatek finančních prostředků dosáhnouti, bylo zákonem ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n., připuštěno dočasné zvýšení účasti soukromého kapitálu na těchto podnicích, a to tak, že při založení podniku muselo veřejným činitelům náležeti aspoň 25 % kapitálu podniku, při čemž jim však muselo býti vyhrazeno právo, že mohou do 20 let převzíti tolik soukromého kapitálu, aby jejich účast činila 60%.

Na podkladě posléze uvedeného zákona byly pak založeny dva všeužitečné elektrické podniky, a to podnik Družstevních závodů v Dražících nad Jizerou a podnik Podkarpatoruských elektráren, akciové společnosti v Užhorodě. Kromě těchto dvou výjimek nepodařilo se však zříditi všeužitečný elektrický podnik s majoritní účastí soukromých činitelů, poněvadž soukromý kapitál, zejména bankovní, považoval za příliš 'krátkou i maximální lhůtu 20 let, po kterou mu měla býti zajištěna majorita v podniku. To platí zejména o elektrických podnicích v severozápadních Čechách, které dosud náležejí kapitálu soukromému.,Jsou to tři veliké elektrárny, které se dosud nepodařilo přeměniti na všeužitečné právě z tohoto důvodu.

Tomuto stavu má býti odpomoženo novelou, podle níž mají býti soukromí činitelé povinni postoupiti svůj kapitál v podniku veřejným činitelům, t. j. státu, zemi, okresům nebo obcím, až do 60% základního kapitálu teprve po 20 letech, nejpozději však do 30 roků.

Navržený zákon zároveň stanoví dva způsoby, jak po uplynutí zmíněné lhůty má býti provedeno převedení podniku do rozhodujícího vlivu veřejných činitelů. Po uplynutí této lhůty budou totiž soukromí činitelé povinni přenechati státu za náhradu tolik základního kapitálu, aby účast veřejných činitelů činila aspoň 600, anebo budou po této době povinni předati státu za náhradu celý podnik. O tom, které z těchto dvou alternativ bude v budoucnosti použito, musí se státi dohoda mezi státem a soukromými činiteli ještě před prohlášením podniku za všeužitečný.

Osnova přiznává všem právním jednáním, majetkovým převodům a listinám,.jichž bude potřebí k provedení tohoto zákona, osvobození od kolků a poplatků, poněvadž celá tato akce směřuje k tomu, aby tyto podniky byly zařazeny do rámce soustavné elektrizace, jejíž zájmy prohlašuje elektrizační zákon za zájmy veřejné.

Novela má podrobná ustanovení o tom, jak bude provedena dohoda o předaní podílů resp. a předání celého podniku, a stanoví též zejména, že přejímací cena, nedojde-li mezi veřejnými činiteli a soukromými činiteli k dohodě, bude stanovena podle zásad vyvlastňovacího řízení.

Novelou touto má býti zřejmě nahrazeno u podniků, které jsou ochotny se za podmínek novely dobrovolně přeměniti.na elektrické podniky všeužitečné, použití § 28 elektrizačního zákona, podle něhož taková přeměna se může státi i nucene. Možno důvodně očekávati, že po provedení této dobrovolné přeměny přikročí tyto podniky opět k investiční činnosti, v níž vzhledem k nejistotě vznikající jim z § 28 elektrizačního zákona v poslední době ustaly, takže od novely možno očekávati i zvýšení zaměstnanosti domácích průmyslů a živností v oboru elektrizačním.

Technicko-dopravní výbor projednal ve své schůzi dne 19. května 1932 vládní návrh novelizace zákona o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace - tisk č. 768 - a navrhuje schválení osnovy zákona ve znění otištěném ve zprávě s připojenou resolucí. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Z a h a j u j i rozpravu. Uděluji slovo panu sen. D o u d o v i.

Sen. Douda: Vážení pánové! Není možná, aby se předloha o všeužitečných podnicích elektrických považovala za všeužitečnou, poněvadž v kapitalistickém systému jsou všechny takovéto podniky vždycky jenom ve prospěch majetných. I při těchto závodech se ukázalo, jak se měří dvojím loktem. Po převratu, když se překotně elektrizovaly úrodné kraje, na př. chmelařské a též kraje, kde se pěstují průmyslové plodiny, dostávaly obce nebo družstva, která elektrizaci prováděla za obce, až 60% subvence. Ale nejen to, v té době nemuselo se čekati na subvenci 2 až 3 léta, jako musejí čekati obce v nynější době, kdy se elektrizuje už jen v hornatých neúrodných krajích, kde není také majetníků velkých usedlostí. V této době dostávají obce jen 30, nanejvýše 35% subvence, avšak při tom musí obec opatřiti celý kapitál na Provedení elektrizace, i když elektrizaci provádějí družstva, a obce musejí po celou dobu, než se dostane od státu subvence, která se vyplácí po částkách, až také po třech letech, platiti úroky, takže není možno počítati s tím, že by tylo obce měly celých těch 30 nebo 35% státní subvence. Při tom však dělají se při stavbách - na,konto toho, že se dostane státní subvence - co možná největší rozpočty, aby subvence byla větší. Z toho vydělávají však jen podnikatelé, kdežto mzdy každým rokem klesají. A největší zlo při tom je, že s proudem se přímo lichvaří, přes to, že to mají býti všeužitečné podniky, na které stát přispívá. Proto by tady měla býti určitá kontrola, aby se s proudem přímo nelichvařilo. Kdybychom probírali ceny proudu v jednotlivých elektrárnách, přišli bychom na rozdíly od 1.60 Kč až 1.80 Kč. Na druhé straně průmyslové podniky, které s proudem vydělávají, dostávají ho nejenom jako občané a jako rolnici, kteří ho často používají k pohonu, za 1 Kč, a také i za 50 hal. Baťa, který spotřebuje ohromnou energii, dostává 1 kw hodinu za 1 Kč, přes to, že s proudem vydělává. Tedy po tu dobu, dokud zde nenastane určitá náprava, a ta se nemůže státi v žádném kapitalistickém státě, v soukromém podnikání, není možno považovat takovéto podniky za všeužitečné. Jedině v socialistickém státě je možno zříditi nápravu, kde musí býti jednotná cena proudu. A toho se též nedocílí, dokud soukromokapitalistický režim bude existovat.

Tedy naše stanovisko je, že jedině v socialistickém státě mohou a budou se považovati všecky takovéto podniky za všeužitečné,poněvadž pak budou sloužiti všem lidem ke stejnému prospěchu. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. K o h l e r. Dávám mu slovo.

Sen. Kohler (německy): Slavný senáte! Vládní předloha, která byla dnes předložena senátu, budí v nás velkou nedůvěru, a jsme tudíž nuceni projeviti své oprávněné pochybnosti. Podklad systematické elektrizace tohoto státu byl dán zákonem ze dne 22. července 1919 č. 438, po kterém následovalo prováděcí nařízení ze dne 25. října 1920 č. 612. Zákon žádá podporu elektrárenských podniků, které patří státu, zemi, veřejným korporacím anebo smíšeným společnostem. Stát zúčastňuje se na těchto podnicích finančně a poskytuje jim jinaké výhody pod titulem obecné prospěšnosti. Zmocnění podle tohoto zákona jde tak daleko, že podniky již počátkem r. 1919 stávající, které mohou tvořiti součást systematické elektrizace, mají býti proměněny v podniky obecně prospěšné ve smyslu zákona, t. j. jasně řečeno, podnik může býti donucen, aby veřejným korporacím poskytl účast na podniku až do 60 % základního kapitálu. Nevyhoví-li podnikatel takovémuto rozkazu, může se provésti vyvlastnění.

Zde chci poznamenati, že důvodová zpráva k první osnově zamítala zavedení státního monopolu výslovně a měla na mysli jen podporu elektrických podniků veřejných korporací anebo smíšených společností. Později pomýšlelo se již méně na podporu smíšených společností, nýbrž spíše na to, aby se vynutilo utvoření takovýchto společností. I když při tom zúčastnění soukromého kapitálu až do 40% není zcela vyloučeno, jde přece o utvoření společnosti. Oproti jiným podnikům mají takovéto společnosti podle prováděcího nařízení dalekosáhlé výhody daňové, které se podnikům obcí nepřiznávají. Podmínkou má ovšem býti, aby se přebytků takovýchto společností po dotaci fondu pro ztráty použilo k zlevnění sazeb za odběr elektrického proudu. O nějakém zlevnění těchto sazeb jsme u nás v zemi Moravskoslezské pocítili velmi málo, můžeme naopak prokázati, že elektrárny obcí a soukromých společností dodávají světelný a pohonný proud levněji nežli všeužitečné podniky. O častých poruchách, kterým každoročně jsou vydáni odběratelé proudu od všeužitečných podniků, nechceme zde mluviti, nýbrž projeviti obavu, aby netoliko soukromé podniky, nýbrž také podniky obcí a společností nemohly býti nuceně proměněny ve všeužitečné podniky. Ať se prohlašuje, že se na to nepomýšlí, nedůvěra německého obyvatelstva potrvá přes to všechno dotud, dokud v zákoně jsou obsaženy § 27 a 28. Všechny dosavadní zkušenosti nutí nás k největší opatrnosti ke slibům, které mají sloužiti k upokojení myslí. Nejsme nikterak obhájci soukromého kapitálu, konstatujeme však opětně nepopiratelnou skutečnost, že následkem trvalého zasahování státu soukromé hospodářství bylo ochromeno. Hospodářské trosku nemohou nikdy tvořiti základ sociálního ráje, i zastáváme názor, že bez ochrany soukromého vlastnictví stát nemůže existovati.

Z předložené zprávy technického výboru vysvítá, že, nehledíc ke dvěma výjimkám, nebylo možno zříditi všeužitečný podnik s majoritou soukromého kapitálu, poněvadž bankovní kapitál považoval nejzazší lhůtu 20 let pro přeměnu nebo převod za příliš krátkou. Této okolnosti má se odpomoci tím, že se dosavadní lhůta prodlužuje z 20 na 30 roků. Očekává se účastenství soukromého kapitálu a tím také práce pro průmysl a živnosti. Nehledě k tomu, že nesdílíme této naděje, musíme zásadně vystupovati proti jakémukoli převodu soukromých podniků do vlastnictví státu a zemí dotud, dokud po-trvá systém potlačování a zbav ování práv německých dělníků v tomto státě. Domácí Němci se propouštějí a lidé v místě cizí se přijímají. Neomezujeme se na to, abychom vznášeli výtky, nýbrž dáváme zároveň promluviti ještě skutečnostem. Elektrárna v Poříčí u Trutnova, která zásobuje okresy broumovský a trutnovský elektrickou energií, přešla do majetku země České za obnos 11 mil. Kč, poněvadž okresy v úvahu přicházející nepodnikly ničeho, aby dostaly tento podnik do svého držení.

Nová správa počala s čistěním tím, že Němce po 10-16 tileté době služební připravila o chlebu a za to přijímá lidi v místě cizí. Tento úděl hrozí všem německým dělníkům a zaměstnancům při přeměně soukromých podniků a jejich odevzdání státu a zemím. Německé obyvatelstvo nezapomnělo na hromadné propouštění německých, povinností svých dbalých státních zaměstnanců, prováděné v letech 1924-1926, kteří se svými rodinami nebyli propouštěni z důvodů hospodářských, nýbrž národnostních. Pozemkovou reformou ztratili jsme celou šestinu svého sudetskoněmeckého osídlení, jež podlehlo bezmezné moci pozemkové reformy. Konečný výsledek této pozemkové reformy, označované za sociální reformu, projevuje se v tom, že více než 100.000 německých dělníků pozbylo práce a zbaveno bylo přístřeší, při tom šlo ve většině případů o lidi, kteří často po celý lidský věk stáli na temže místě práce.

Máme z četných zkušeností z minulosti trpké naučení, že v tomto státě nerozhoduje právo, nýbrž jedině a výhradně moc. V našem zájmu jako německých dělníků a zaměstnanců není tedy ani postátnění ani vyvlastnění. Tento názor projevili jsme loňského roku v četných veřejných projevech statisíců německých soukmenovců. Nesneseme dále trvajícího útisku a ponižování našeho lidu, neoddáváme se však také útěše, že se soukromým podnikům chce dáti lhůta až do 30 let. Také potom, jestliže novým vládním návrhem má býti § 28 učiněn bezúčinným tím způsobem, že se přeměna má státi dohodou, vidíme, že dobrovolná přeměna soukromých elektráren zůstane tak dlouho bezvýslednou, že soukromí podnikatelé. nebudou míti pro to zájem, dokud se nepodaří provésti změnu odstavce 6 § 1 tohoto vládního návrhu, a to v ten způsob, že všechny transakce, které jsou spojeny s přeměnou soukromých elektrických podniků ve všeužitečné, dobrovolnou sice, ale přece určitému tlaku podléhající, osvobozeny jsou netoliko od kolků a poplatků, nýbrž také od daní a dávek.

Z těchto uvedených důvodů nemůžeme dáti svůj souhlas s předloženou osnovou zákona. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji sen. Sáblíkovi.

Zpravodaj sen. Sáblík: Slavný senáte! V debatě bylo zde namítáno proti tomuto zákonu, jakoby peněz, které povolují se státem pro podporu soustavné elektrizace, nebylo snad správným způsobem použito, jakoby to sloužilo snad jen ve prospěch firem, které zřizují toto elektrické vedení, a obce, event. družstva, jimž se subvence poskytují, jakoby neměly z toho prospěchu. Tyto námitky zakládají se na nesprávné informaci, poněvadž není pravdou, že by byla některá obec v dřívějších dobách, kdy prý se elektrizovaly jen kraje bohatší, dostávala 60% podpory, poněvadž i podle zákona o podpoře obcí při elektrizaci je nejvýše přípustná podpora 50%, kterou v plné míře nedostala žádná obec, a v míře poněkud zmenšené, 40 až 45%, dostávaly podporu obce chudší s nižším základem daňovým, poněvadž se při udělování těchto subvencí postupuje vždy tím způsobem, že se přesně zjišťuje nejen výše rozpočtu na provedení sekundární sítě, ale také finanční schopnost občanstva dotyčné obce, totiž výše daní, jakož i rozpočet, kolik připadá na jednoho obyvatele. Je přirozené, že v horských obcích, které jsou rozptýlené, kde jednotlivá stavení Jsou daleko od sebe vzdálená, kde vedení sekundární je daleko delší nežli v obcích, kde domy stojí těsně u sebe při silnici, je rozpočet vyšší a následkem toho také takové obce dostávaly subvenci poměrně vyšší. Je pravda, že mnoho obcí dostává subvenci opožděně, následkem čehož placením interkalárních úroků se jim podpora značně zmenšila.

Z toho důvodu jsme také naléhali na to, poněvadž již podpory podle zákona z r. 1926 a z r. 1929, podle něhož se poskytovaly subvence až pro rok 1933, byly koncem r. 1930 vyčerpány, aby byl zákon tento novelizován. Bylo nedávno o něm jednáno a zákon změněn v tom smyslu, že podle tohoto letos přijatého zákona bude poskytována státem další subvence v obnosu 25 mil. Kč ročně pro léta 1934 až 1940. Bylo to nutno, poněvadž leží v ministerstvu veř. prací přes 1.800 žádostí, ale nevyřízených, pro jejichž vyřízení nebylo úhrady, a bylo nutno, aby se mohlo těmto obcím vyhověti alespoň r. 1934 a subvence jim podle tohoto zákona poskytnouti.

Tento zákon byl již oběma sněmovnami přijat a nynější novelizace zákona umožňuje, aby ještě některým velkým elektrárenským podnikům, které nepoužívají dosud výhody všeužitečných elektráren a tím tedy různých finančních výhod, jimiž mohou přispěti k rychlejšímu a pro obce příznivějšímu vyřešení další elektrizace našeho venkova, se této výhody dostalo. Doporučuji tudíž, aby tato předloha zákona byla slavným senátem přijata. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Senát je způsobilý se usnášeti. Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, s jejím nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla s c h v á l e n a ve čtení p r v é m podle zprávy výborové tisk 779.

Budeme projednávati další odstavec pořadu, jímž je:

2. Druhé čtení zprávy národohospodářského výboru o vládním návrhu zákona (tisk 738), jímž se obnovuje účinnost zákona ze dne 10. dubna 1930, č. 47 Sb. z. a n., o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními. Tisk 754.

Táži se pana zpravodaje sen. S á b l ík a, zda navrhuje některé textové změny.

Zpravodaj sen. Sáblík: Nikoli.

Předseda: Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla s c h v á l e n a také ve čtení d r u h é m podle zprávy výborové tisk 754.

Nyní budeme hlasovati o 4 resolucích otištěných ve zprávě výborové tisk 754. Kdo souhlasí se 4 resolucemi, otištěnými ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tyto se schvalují.

Přistoupíme k odst. 3 pořadu:

3. Druhé čtení zprávy I. výboru branného, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 751) o vládním návrhu zákona o úpravě náležitostí vojenských osob z počtu mužstva v činné službě a některých jiných osob jim co do náležitostí na roveň postavených, jakož i o zaopatření déle sloužících. Tisk 765.

Táži se pánů zpravodajů sen. Š ť a s tn é h o za výbor branný a sen. dr K ar a s a za výbor rozpočtový, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Šťastný: Nikoli.

Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoli.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů, jakož i s úvodní formulí, schválenými ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů, jakož i s úvodní formulí byla s c h v á l e n a také ve čtení d r u h é m, a to ve znění shodném s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 751.

Nyní budeme hlasovati o resolucích, a to nejprve o resoluci otištěné ve zprávě výborové tisk 763.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato se s c h v a l u j e.

Dále budeme hlasovali o resolucích, které byly podány v poslední plenární schůzi senátu, a to především o třech resolucích sen. M i k u l í č k a a soudr.

Žádám, aby byly přečteny.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): První resoluční návrh sen. M i k u l í č k a a soudr.:

Vláda se vyzývá, aby do 14 dnů předložila poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým by byl zrušen zákon ze dne 8. dubna 1927, čís. 56 Sb. z. a n., a vojínům znovu poskytnuto všeobecné volební právo.

Předseda: Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Šťastnému.

Zpravodaj sen. Šťastný: Slavný senáte! Všechny tři resoluční návrhy sen. M i k u l a k a a soudr. považujeme za unáhlené, poněvadž žádají předložení zákonných osnov do 14 dnů. To je požadavek co do doby zřejmě nemožný a proto navrhuji zamítnutí přečtené první resoluce.

Předseda: Budeme hlasovati. Kdo souhlasí s první resolucí pana sen. M i k ul í č k a a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce tato je zamítnuta.

Budeme hlasovati o druhé resoluci pana sen. M i k u l í č k a a soudr. Prosím o její přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): Druhý resoluční návrh sen. M i k u l í č k a a soudr.:

Vláda se vyzývá, aby do 14 dnů předložila poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým by vojínům byl zaručen svobodný výkon práva shromažďovacího, spolčovacího a tiskového, jakož i právo volné četby.

Předseda: Prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil o této resoluci.

Zpravodaj sen. Šťastný: Platí totéž, co jsem řekl o prvé resoluci.

Předseda: Kdo souhlasí s touto druhou resolucí pana sen. M i k u l í č k a a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce tato se zamítá.

Prosím o přečtení další, třetí resoluce.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): Třetí resoluční návrh sen. M i k u l í č k a a soudr.:

Vláda se vyzývá, aby do 14 dnů předložila poslanecké sněmovně návrh zákona, jímž se zrušuje vojenské soudnictví a vojínové se podrobují obecným soudům.

Předseda: Prosím pana zpravodaje, aby se o této resoluci vyjádřil.

Zpravodaj sen. Šťastný: O této resoluci platí totéž, jako o prvých dvou.

Předseda: Kdo souhlasí s touto resolucí sen. M i k u l í č k a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Je z a m í t n u t a.

Nyní budeme hlasovati o resoluci podané v poslední plenární schůzi panem sen. H a n c k o a druhy. Prosím o přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): Resoluční návrh sen. H a n c k u a druhů:

»Vláda sa zplnomocňuje, aby v súvislosti zákona o úprave náležitostí vojenských osob z počtu mužstva v činnej službe a niektorých íných osôb, ím čo do náležitostí na roveň postavených, jako i o zaopatrení ďalej slúžiacích, postarala sa aj o započítanie prezenčnej vojenskej služby tých štátnych a verejných zamestnancov, profesorov a učiteľov vojákov, ktorým táto vojenská služba dosiaľ do postupu a penzie započítaná nebola.«

Předseda: Prosím pana zpravodaje, aby se i o této resoluci vyjádřil.

Zpravodaj sen. Šťastný: Konstatuji, že věcně by měla tato resoluce své odůvodnění, ale věc, kterou navrhuje pan sen. H a n c k o a druzi, nachází se právě v meziministerském jednání. Myslím tedy, že věc, která v jednání již stejně je, nemusí býti předmětem unášení ve formě resolučního návrhu. Navrhuji zamítnutí.

Předseda: Kdo souhlasí s resolucí navrženou panem sen. H a n c k o a druhy, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce tato je zamítnuta.

Tím je jednání o odst. 3 pořadu skončeno.

Přikročíme nyní k jednání o odst. 4 pořadu, jímž jest:

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti sen. Klofáče za zavedení řízení podle §u 51 jedn. řádu proti sen. Kindlovi.

Navrhuji, aby projednávání věci této sloučeno bylo s projednáváním odst. 5 pořadu, jímž je:

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti sen. Klofáče za zavedení řízení podle §u 51 jedn. řádu proti sen. Trnobranskému.

Jsou nějaké námitky proti tonu? (Nebyly) Námitek není. Návrh můj je p ř i j a t a budeme tedy takto postupovati.

Zpravodajem o obou těchto věcech je pan sen. dr M i l o t a. Uděluji mu slovo, a to nejprve k věci prvé.

Zpravodaj sen. dr Milota: Slavný senáte! Pan sen. K l o f a č podal na předsednictvo senátu žádost, aby pan sen. K i n d l byl potrestán důtkou podle §u 51 jedn. řádu proto, že ho ve schůzi senátu dne 19. května 1932 urazil tím, že o něm pronesl výrok, že si dal zaplatiti kriminál.

Imunitní výbor jednal o této věci v předepsané lhůtě dne 19. května 1932 a usnesl se navrhnouti senátu, aby uznal, že pan sen. K i n d l je vinen, že urazil pana sen. K l o f á č e v plenární schůzi dne 19. května 1932, a aby mu byla za to vyslovena důtka.

Předseda (zvoní): Prosím pana zpravodaje, aby podal zprávu také o druhé věci imunitního výboru.

Zpravodaj sen. dr Milota: Slavný senáte! Pan sen. K l o f á č podal dále na předsednictvo senátu žádost, aby bylo zavedeno řízení podle §u 51 jedn. řádu rovněž proti panu sen. T r n o b r a n s k é m u za to, že ve své řeči, kterou proslovil téhož dne v plenární schůzi senátu, užil o něm urážlivých výroků.

Imunitní výbor pojednal rovněž v předepsané lhůtě dne 19. května 1932 o této žádosti a usnesl se navrhnouti senátu, aby uznal, že pan sen. T r n o b r a ns k ý svojí řečí, přednesenou v uvedené plenární schůzi, urazil p. sen. K l o f á č e, a aby mu za to byla udělena důtka.

Nemohu zde reprodukovati slova p. sen. T r n o b r a n s k é h o, který mi se cítí dotčen na své cti pan sen. K l o f á č. poněvadž tyto výroky jsou vyložené injurie a samy o sobě tak urážlivé, že samo předsednictvo senátu bylo nuceno podrobiti řeč pana sen. T r n o b r a n s k é h o censuře a vymýtiti z ní výrazy nejhrubšího rázu. Ale právě tento případ mi ukládá jakožto zpravodaji imunitního výboru povinnost, abych ke své zprávě připojil ještě několik poznámek a odůvodnil jimi podrobněji usnesení imunitního výboru.

Svoji řeč proslovil pan sen. T r n o b r a n s k ý, pokud se v ní dotknul pana sen. K l o f á č e, zřejmě jedině proto, aby si vyrovnal s ním svoje osobní účty. Je to viděti jak z celkového tónu jeho řeči, tak i z toho, že svoje útoky podložil četnými, musím uznati, dosti hrubými iniuriemi bez uvádění určitých faktů. Jsem dalek toho, abych odpíral členu Národního shromáždění vůbec právo vystoupiti proti někomu i osobně. Avšak tvrdím, že na půdě parlamentu se tak může státi jenom za dvojí podmínky: nejprve je potřebí, aby ho k tomu vedla poctivá pohnutka, hájiti zájem veřejný, třeba subjektivně chápaný. Jedná-li někdo ve veřejném svém působení nesprávně nebo dokonce nemravně, je nejen mým právem jako člena Národního shromáždění, nýbrž přímo mojí povinností, mu to podle okolností i veřejně vytknouti na foru, které je k jeho posouzení kompetentním, tedy, jde-li o osobu politicky činnou, i na půdě parlamentu. Avšak, a to je druhou podmínkou, výtka tato musí býti věcná a musí se státi formou, která, třeba by byla ostrá, neporušuje základních pravidel všeobecného parlamentního jednání. Napadne-li však člen Národního shromáždění s řečnické tribuny svého protivníka jen proto, že jest v nepřátelském táboře, a učiní-li to, jako ta právě učinil pan sen. T r n o b r a n s k ý, spíláním, zesměšňováním a povšechným obviněním, pak zneužívá svého práva, a snižuje vážnost parlamentní tribuny.

Imunitní právo, které zaručuje ústava členům Národního shromáždění, je dáno jedině proto, aby mohli chrániti veřejný zájem tak, jak je konkretizován programem jejich politické strany, a aby mohli s tohoto stanoviska se snažiti o nápravu veřejných poměrů, i kdyby se při tom dostali do konfliktu s platnými trestními zákony.

Tím se nám ukazuje imunita, vážené dámy a vážení pánové, jako velmi významné privilegium, jako výjimečné mocenské postavení. Ale právě proto je imunitní právo, jako je tomu vůbec u každé moci, i velikou odpovědností, která nás zavazuje a nám brání, abychom své svobody nezneužívali k účelům osobním. A sněmovně náleží odkázati do náležitých mezí každého, kdo si neuvědomuje tuto svou odpovědnost, nebo kdo přes to jí náležitě nedbá.

Posuzujeme-li výrazy, kterých užil pan sen. T r n o b r a n s k ý proti panu sen. K l o f á č o v i v celku i jednotlivě, vidíme jasně, a to musím konstatovati i při největší objektivnosti, o kterou se snažím jako zpravodaj senátu, že pana sen. T r n o b r a n s k é h o nevedla snaha brániti zájem veřejný, nýbrž že mu šlo jedině o to, aby pana sen. K l o f á č e urazil a ve veřejném mínění snížil. Proto je nutno takové jednání odmítnouti a odsouditi, a to tím více, že místo, se kterého pronesl svou řeč, ho chrání soudního stíhání, takže uraženému jest úplně znemožněno, aby se domáhal náležité satisfakce ve veřejnosti.

Nemohu si pomoci, ale na mě dělá takové jednání dojem výpadu ze zad a nemohu se též ubrániti domněnce, že pan sen. T r n o b r a n s k ý užil tohoto způsobu také proto, aby listy jemu blízké pod záminkou pravdivé zprávy o jednání parlamentním mohly beztrestně urážeti nenáviděného K l o f á č e. Touto tendencí, pro.jejíž předpoklad mám jistě dobré důvody, jeví se mně řeč pana sen. T r n o b r a n s k é h o jako odraz nezdravých a zavržitelných metod, jakých se, bohužel, dnes často užívá v politickém boji. My všichni, 'kterým leží na srdci nejen speciálně vážnost senátu a důstojná úroveň a věcnost jeho,jednání, nýbrž i ozdravění našeho veřejného života a též budoucnost našeho státu vůbec, musíme se postaviti se vším důrazem proti těmto metodám a zvláště proti tomu,.aby byly přenášeny sem, na půdu parlamentu.

Slavný senát mně, doufám, promine, že nepokládám za potřebné, podávati podrobnější doklady o nemorálnosti těchto metod, kterými se řídí zejména tisk strany pana sen. T r n o b r a n s k é h o. Jsou všeobecně známé a myslím, že vyjádřím přesvědčení velké většiny nás všech,budu-li tyto metody charakterizovati jenom povšechně. Stalo se mně alespoň na jedné venkovské politické schůzi, když pojednávaje o demokracii jsem se zmínil o zmíněném tisku, že povstal v posluchačstvu komunista a rozhořčeně sám protestoval proti způsobu takové žurnalistiky. A opravdu, ačkoliv mám mnohé námitky proti způsobu aktivní politiky strany komunistické, výtku demoralizace, kterou činím listům pana posl.S t ř í b r n é h o, bych jí činiti nemohl. Jen si, prosím, všimněme, jak tento tisk hoví nejnižším pudům a zálibám lidí. Svými pikantériemi dráždí hrubou smyslnost, zveličováním významu zločinu a jiných běžných událostí denního života budí chtivost sensace, systematickým a vymyšleným obviňováním svádí k pomlouvačnosti a klepaření, demagogickým zkreslováním pravdy a podezřívavými náznaky rozsévá nedůvěru proti každému, kdo jest jiného přesvědčení (Sen. Trnobranský: Ale to nepatří k té imunitní věci!), byť jednal s úmysly nejušlechtilejšími a byť jeho dosavadní činy znamenaly nejskvělejší zásluhy o stát a o národ. (Výkřiky sen. Trnobranského.) Hovořím teď, pane kolego, o tisku všeobecně, charakterizuji tento tisk. (Sen. Trnobranský: O tom imunitní výbor snad nejednal! Pochybuji o tom, že imunitní výbor jednal o »Poledním listě«!)

Ještě snad horší a zavrženíhodnější jsou však metody, kterých tento tisk užívá. Jsou to metody vysloveně záludné a nepoctivé. Vidíme to již na jeho sugestivních titulech. Nehledě na to - ač i to je příznačné - že titulem vysázeny"m zbytečně velikými typy, zabere redaktor mnoho místa a uspoří si tak práci podati na místě toho hodnotný text, velmi často je v titulu obsaženo více, než obsah zprávy sám přináší a - což jest ještě horší - že titul tendenčně upravený povídá anebo alespoň napovídá mnohdy zcela něco jiného, než co jest obsahem zprávy.

Nepravdivou zprávu redaktor zpravidla neopraví, ba vyvrácené a objektivně zjištěné nepravdy znova a znova zase traduje, takže širší čtenářstvo, které nečte jiné listy, jest udržováno při zkreslených a falešných názorech.

Nejhorší při tom je, že tento tisk se odívá ve falešný háv proroka, kterému mravnost veřejného života a blaho našeho národa leží nejvíce na srdci, ačkoli my všichni víme, že sleduje nejosobnější prospěch a zisk. V tom je největší nebezpečí, neboť tím strhuje důvěřivé dobré lidi, zejména v mládeži, kteří ani netuší.... (Výkřiky sen. dr Budaye.) Já o »Slováku«, pane kolego, nemluvím. Já hovořím nyní.... (Sen. dr Buday: To je mravné, vyhadzovať podniky do povetria?) Prosím, pane kolego, abyste neuváděl fakta, kterých nemůžete dokázati. (Sen. dr Buday: To keby ste boli oprávnéní mravokárci, doviedli byste zistiť, kto vyhodil tlačiareň »Slováka« do povetria! - Výkřiky sen. Riedla a sen. dr Budaye. - Hluk. - Sen. dr Buday: Dajte možnosť, aby bol zriadený vyšetrovací výbor! Je tu návrh na zavedenie vyšetrovacieho výboru a žiadá sa, aby ti, ktorí sú pre umravnenie nerejného života, sa neschovávali, ale súhlasili, aby vyšetrovací výbor tento prípad vyšetril! Hluk. - Různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím pánové, o klid!

Zpravodaj sen. dr Milota (pokračuje): Tito lidé.ani netuší, jak je jejich noviny ponenáhlu zpracovávají pro své účely, vychovávajíce je systematicky k povrchnosti, k nekritičnosti, k nedůvěřivosti, k pesimismu, ano přímo i k nemravnosti. Každý člověk, který čte pravidelně určité noviny a nemá možnosti kontrolovati je sledováním jiných časopisů, mimoděk přijímá nejen jejich názory, nýbrž osobuje si i jejich mravní zásady a mentalitu. Proto si troufám tvrditi a jsem rád, že se mi naskytla příležitost to zde jasně vysloviti, že tisk tohoto způsobu je velmi nebezpečný a velmi zhoubný. Představme si jen národ, ve kterém by se staly obecnými jeho metody. Byla by možno v něm uplatniti vyšší snahy, které tvoří sílu národa, ba bylo by možno v něm v obec pracovati pro jeho blaho? Jak by to vypadalo, kdyby se rozmohlo nízké pomlouvání a lživé očerňování kdyby každému poctivému úsilí bulu podkládáni pohnutky nejnižší a kdyby se vlády věcí národa zmocnili lidé, kterým účel posvěcuje každý prostředek?

Proto bych rád vykřikl do řad všech, kdo dosud neprohlédli a kdo ve svém upřímném zanícení se dali svésti pseudomoralistní a pseudoidealistickou posou zmíněného tisku: Vzpamatujte se a uvažte, kam se řítíte a kam zavádíte národ a republiku! Uvědomte si, že bojujeme dnes těžký zápas hospodářský i politický a že zvítězíme jedině, budeme-li silní, spojice ruce k usilovné, poctivé práci. (Sen. Harcko: Silní a mravní, pán profesor!) Ano, to snad vychází z mé řeči. Taková práce není možná bez mravního základu a mravnost není myslitelná bez mravních metod.:Není dvojí mravnosti: soukromé a veřejné. Co je nemravné v soukromém životě, musí býti pokládáno za nemravné i v životě veřejném. (Výborně!) Odsuzujeme-li nízkost a lež v životě soukromém, musíme ji odstraniti i ze života veřejného. Naším úkolem zde, v senátě, je pracovati pro blaho našeho státu. Proto je též naší svatou povinností, postaviti se proti nemravným metodám tisku strany p. sen. T r n o b r a n s k é h o a vymýtiti je především ze svého středu.

Z toho důvodu doporučuji usnesení imunitního výboru ke schválení. (Výborně! - Potlesk.)