P ř í t o m n i :

Předseda: dr S o u k u p.

Místopředsedové: D o n á t, dr H e ller, dr H r u b a n , K a h l e r, T r č k a.

Zapisovatelé: J o h a n i s, S t r ž i l.

80 senátorů podle presenční listiny.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Š a f a ř o v i č; jeho zástnpci dr B a r t o u š e k, dr T r m a l.

Předseda dr S o u k u p z a h á j i l schůzi v 10 hodin 30 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal p ř e d s e d a: na dnešní schůzi sen. Č a s n é m u, D o u d o v i, Ď u r č a n s k é m u, F i d l í k o v i, F i l i p í n s k é m u, H a j n í k o v é, H l á v k o v í, K e l l o v i, K o u k a l o v i, dr K o v a l i k o v i, K ř í ž o v í, L a n g e r o v i, M e z o v i, P i l z o v i, R o v ň a n o v i, dr Š r o b á r o v i, V o l k o v i, V y d r o v é.

P ř e d s e d a konstatoval, že senát je schopen se usnášeti, a senát p ř i j a l, jeho návrh, aby byly dány zdravotní dovolené na dobu 14 dnů sen. Ant. N o v á k o v i a dr W i t t o v i .

Rozdané tisky:

Zprávy tisky 788 až 791. Návrhy tisky 792 až 803.

Zápisy o 149. a 150. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 18. a 19. května 1932.

Zápisy o 151. a 152. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí. Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázány výboru i n i c i a t i v n í m u návrhy tisky 792 až 803.

Z výboru iniciativního

podle usnesení ze dne 31. května 1932 přikázáno

výborům n á r o d o h o s p o d á ř s k é m u a r o z p o č t o v é m u návrhy tisky 763, 764, 770 až 773,

výboru r o z p o č t o v é m u návrh tisk 767.

Předseda (zvoni): Budeme projednávati pořad schůze.

1. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru živnostensko-obchodního, III. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 780) k vládnímu návrhu zákona o povinném mísení lihu s pohonnými látkami. Tisk 788.

2. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk Z81) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení o dani z lihu a upravuje hospodaření s lihem. Tisk Z89. Navrhuji, aby 1. a 2. odstavec dnešního pořadu jednání sloučeny byly ke společnému projednávání.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh je p ř i ja t.

Zpravodaji jsou:

k odstavci 1: za výbor národohospodářský sen. S á b l í k, za výbor živnostensko-obchodní a rozpočtový sen. F o i t;

k odstavci 2: za výbor národohospodářský sen. S á b l í k, za výbor rozpočtový sen. P á n e k.

Uděluji slovo panu zpravodaji výboru národohospodářského sen. S á b l í k o v i k tisku 788.

Zpravodaj sen. Sáblík: Slavný senáte! Osnova zákona.o povinném míchání lihu s benzinem a pohonnými látkami vůbec stanoví, že minerální oleje, získané v tuzemsku i dovezené z ciziny, s hutnotou pod 790° - t. j. 790 tisícin hutnoty čisté vodv - t. j. benzin, mohou se používati k pohonu motorů jen po mísení s lihem. Vládním nařízením může se tato povinnost rozšířiti i na.jiné oleje či benziny určené k pohonu motorů, pokud podléhají spotřební dani z minerálních olejů, anebo může na ně býti zavedena dávka vyrovnávací. Výjimky z této povinnosti může stanoviti ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem veř. prací.

Ustanovení o ceně, jakosti a denaturaci lihu, o provádění mísení, o úředním dozoru, o rozprodeji, ceně a jakosti směsi zůstávají vyhrazena vládnímu nařízení, protože jde o otázky, související úzce s proměnlivým hospodářským životem, takže by forma zákona, tíže měnitelná, mohla působiti poruchy v hospodářském životě.

Poměr mísení smí býti nařízením stanoven pouze v těch mezích, aby ve sto objemových dílech směni bylo nejméně 20 a nejvíce 25 objemových dílů lihu, z čehož bude mísen jeden objemový díl alkoholu methylnatého, t. j. lihu ze dřeva, ovšem pokud výroba jeho stačí. Zřizuje se též zvláštní komise pro zkoumání otázek, souvisejících s používáním lihu k pohonu motorů, jako stálý poradní sbor, jehož složení je přesně stanoveno. Zákon tento nabývá účinnosti dne 1. září 1932.

Akce tato má mimořádný význam národohospodářský, a to pro stát, pro zemědělství i pro celý hospodářský život. Především má na ní zájem stát s hlediska současné situace hospodářské, kdy je nutno omezovati dovoz z ciziny vzhledem k udržení aktivity naší obchodní bilance. Československá republika má jenom nepatrné množství, nepatrná ložiska nafty, z níž se vyrábí benzin; proto musili jsme veškeré téměř pohonné látky dovážeti z ciziny. Dovoz ten stále se zvyšuje. Tak r. 1920 dovezlo se do Československé republiky minerálních olejů 1,318.000 q v ceně 861,136.000 Kč, r. 1930 dovezlo se již 4,200.000 q v ceně asi 524 mil. Kč. Dovoz ten vzrůstá následkem rozvoje automobilismu, motorového provozu ročně asi o 400.000 q v hodnotě 52 mil. Kč. Stát má tudíž zájem na tom, aby co možno největší část dovozu nahradil produkty domácí provenience.

V úvahu tu přicházejí produkty destilace kamenouhelného a hnědouhelného dehtu, benzolu příp. benzinu, kterážto výroba však je velmi nákladná a omezena je spotřebou koksu a svítiplynu. Naproti tomu částečná náhrada tekutých palet lihem, jak navrhuje se tímto zákonem, nevyžaduje nových investicí mimo zařízení deshydrační, t. j. pro zbavení lihu vody. Náhrada tato je možna, neboť po stránce technické je mísení lihu hlavně s benzinem prakticky vyzkoušeno v mnoha státech, i u nás. Pohon touto směsí nevyžaduje zpravidla žádných změn ani na motoru, ani na zplynovači. Přísada lihu působí dokonce jako výborný prostředek antidetonační. Přesto, že výhřevnost lihu je menší, není použití jeho v podstatě dražší, poněvadž líh umožňuje lepší využití výhřevnosti ve směsi s benzinem.

:Národohospodářské důvody pro nahrazování pohonných olejů lihem jsou tyto: líh můžeme vyráběti u nás hlavně z brambor a řepy, melasy a cukru, jako výrobků řepných. Obou těchto surovin máme v posledních letech v naší republice nadbytek a není pro ně odbytu. Je tudíž povinností státu umožniti zpracování těchto přebytků na líh k pohonu.

Produkce brambor stoupá jednak intensitou pěstění, totiž lepším zpracováním půdy, používáním umělých hnojiv, používáním lepší sadby, jakož i tím, že v oblastech horských kde dříve se pěstoval len, toto odvětví zemědělské téměř úplně zaniklo a půda dříve lnu věnovaná osázena jest nyní brambory. Také pěstování ovsa bylo nutno omeziti, poněvadž odbyt jeho poklesem počtu koní, zaváděním automobilové dopravy, motorů, stále a stále klesá. Tedy i místo ovsa sází se dnes v horských krajinách z části brambory. Z těchto důvodů je dnes produkce brambor daleko vyšší, než bývala dříve. Konsum brambor jako potraviny poklesl, poněvadž obyvatelstvo si více zvyká na potravu masitou a moučnou a vývoz jedlých bramborů,který dál se od nás dříve jmenovitě do Rakouska, Vídně, ustavil se nyní úplně, takže tam nevyvážíme vůbec. Spotřeba brambor pro průmysl škrobařský rovněž velmi poklesla. Počet škrobáren klesl u nás ze 120 závodů na 80, a i tyto omezily výrobu, poněvadž konsum škrobu, jenž se potřebuje jmenovitě v závodech textilních, se také omezil známým poklesem výroby textilního průmyslu vůbec a do jisté míry také následkem módy, poněvadž místo bavlněného škrobeného prádla se nosí umělé hedvábí, na něž se škrob nepotřebuje.

Zde ve všech oborech konsum brambor kle l a proto se jeví čím dále tím větší přebytek.

Rovněž produkce řepy u nás poklesla následkem toho, že jsme ztratili do značné míry export cukru. Bylo nutno v po sledních letech snížiti osevnou plochu, věnovanou řepě, o celých 43 %. Plocha tato věnuje se však v těchto dříve řepařských krajinách.aspoň z části také pěstování brambor: Částečně se ovšem seje pšenice a jiné plodiny, ale značná část této plochy dříve řepě věnované se osazuje brambory. To je ovšem příčinou dalšího zvýšení produkce brambor. Za rok 1931 bylo osázeno v Československé republice o 15.000 hektarů brambor více, nežli v letech minulých.

Mícháním lihu s benzínem zmenšil by se dovoz benzinu o 400.000 q. Zvýšená potřeba lihu k mísení do benzinu při mísení 20 částí lihu s 80 díly benzinu a při nynější spotřebě 2 mil. q benzinu (asi 2 a1/2 mil. hl) činila by asi 500.000 hektolitrů lihu.

Když počítáme, kolik je potřebí k výrobě tohoto půl milionu hektolitrů lihu plochy k vypěstění brambor, přicházíme k těmto cifrám. Kdyby se tento líh vyráběl výhradně z brambor, činilo by to další spotřebu brambor, počítáme-li 10 q na výrobu jednoho hektolitru lihu, 5 mil. q brambor, čili zvýšení osevné plochy při sklizni průměrně 140 q po hektaru asi 35.700 hektarů.

Kdyby se veškerý líh -potřebný k mísení vyráběl z řepy, při čemž počítáme zase 10 q na jeden hektolitr lihu, činila by potřeba řepy 5 mil. q, čili zvýšení osevné plochy o 22.000 hektarů, poněvadž řepa dává sklizeň větší po hektaru. Podle zákona se nebude tato zvýšená potřeba nahrazovati jedině výrobou lihu z brambor nebo z řepy nýbrž bude se to děliti mezi obě skupiny částečně pro bramboráře a částečně pro řepaře.

Jak tento kontingent bude rozdělen, o tom jsou ustanovení v druhém zákoně, který budeme projednávat, totiž v zákoně o hospodaření s lihem.

Při řešení této akce bylo pamatováno též na mísení s methylalkoholem, totiž lihem ze dřeva vyráběným, v množství asi 15.000 hektolitrů, čímž se podpoří tento průmysl na Podkarpatské Rusi, který vyrábí ze dřeva suchou destilací dřevěné uhlí a různé chemické výrobky, jako kyselinu octovou a methylalkohol, čili dřevný líh. Zvýšenou výrobou lihu poslouží se tudíž všem složkám lihovarské výroby, také však i jiným odvětvím hospodářského života. Zemědělství zvýšením odbytu brambor a řepy a rozmnožením krmných odpadků výroby, výpalků, docílí se zlepšení chovu dobytka, a tím zvýšení produkce masa a mléka, což ovšem zlepší zásobování obyvatelstva. K zvýšené výrobě spotřebuje se 15 až 20tisíc vagónů uhlí, zvýší se tudíž doprava drahou asi o 40.000 vagónů a přirozeně také mzdy, což se odhaduje asi obnosem 80 mil. Kč.

Že míchání lihu s benzinem je dobře možné a výhodné, toho důkazem je, že v mnohých státech již dříve bylo zavedeno, a dobře se osvědčuje.

Ve Francii bylo zavedeno míchání lihu zákonem z 28. února 1923 a byl nařízen povinný odběr lihu všem dovozcům benzinu a benzolu ve výši 10 %. Zákonem ze dne 4. července 1931 byla zavedena zvláštní dávka na dovoz minerálních olejů ve výši 10.40 fr., určená na zlevnění lihu, určeného do směsi. Poměr v mísení byl stanoven od 25 do 35 % lihu. Nařízením z 26. října 1931 bylo zavedeno od 1. listopadu povinné mísení lihu.

V Německu byl zaveden povinný odběr lihu k účelům pohonným zákonem ze dne 15. dubna 1930,a to v poměru 4% pohonných látek za cenu 80 Mk 640 Kč - za 1 hl. Připravuje se však další řešení na podkladě zvýšeného procenta míchání za účelem emancipace od ciziny. Správa státního monopolu lihového vyrábí a prodává směs,lihobenzinovou, smíchanou v poměru 20 % lihu a 80 % benzinu.

V Maďarsku byla zavedena 1. listopadu 1929 obligatorní směs v poměru 20:80 pod jménem Motalkol.

Ve švédsku bylo zavedeno mísení lihu s benzinem již roku 1920 v poměru 25% lihu a 75 % benzinu, kterážto směs se výborně osvědčila.

Také v Lotyšsku bylo zavedeno míchání lihu s benzinem v tomtéž poměru 25:75.

V Italii bylo zavedeno míchání lihu s benzinem 9. července 1924 a počínaje dnem 1. února 1932 podléhá veškerý benzin dovážený do Italie povinnému mísení s lihem v poměru 80:20.

V Rakousku byla vláda zmocněna zákonem ze dne 31. ledna 1931, aby zavedla povinné mísení lihu s benzinem nejvýše do 25 %.

V Polsku zvláštní společnost, na které je zúčastněn též stát, provádí míchání lihu s benzinem v poměru 30:20.

Také v Československu jest již uveden do obchodu »Dynalkol, to je směs 50 % lihu, 30 % benzolu a 20 % benzinu, jež je používána státními autobusy, motorový mi vozy na drahách, autobusy u armády a autobusy města Prahy. Osvědčila se dobře a používá se i dále, takže je viděti, že se.směs lihu s benzinem dobře hodí k pohonu strojů a motorů a proto výbor národohospodářský po projednání této otázky doporučuje senátu, aby tato předloha, usnesená poslaneckou sněmovnou, o vládním návrhu zákona o povinném mísení lihu s pohonnými látkami byla senátem schválena. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor živnostensko-obchodní a rozpočtový k tisku 788 je pan sen. F o i t.

Zpravodaj sen. Foit: Slavný senáte! Zákon o míchání lihu do benzinu narazil na nepředvídané překážky a potíže. Důsledky, které tento zákon. přináší, nedotýkají se nikterak širokých vrstev, nezhoršují životní úroveň jejich. Překážky hlavně politického důvodu oddalovaly více než celý rok vyřízení tohoto zákona. Různé politické strany široce uváděly svoje stanoviska, opravovaly velmi zhusta svoje dřívější názory.

Mnohé listy řešily věc tuto způsobem politickým a jinde opět čistě hospodářským.

Jak bývá u nás zvykem, i ulice pronášela svoje mnohdy tak různící.se stanoviska. Jen ti, jimž nejvíce na věci záleželo, majitelé aut, výbušných motorů a hlavně autokluby si zaprotestovali rozumně a věcně a dávno již se smířili s nezbytností tohoto zákona.

Mícháním lihu do benzinu se výroba lihu zdvojnásobí, neboť ke dnešní výrobě 6.200 hl přibude nových 5.000 hl. Toto množství bude se říditi podle rozvoje automobilového průmyslu. Především bude množství lihu ve výrobě, připadající na družstevní lihovary, upotřebeno na rozšíření, tedy na zpevnění nynějších lihovarů.

Mnohé tyto lihovary měly nepostačující kontingent, takže nepřinesly svému kraji úplně výhody, které každý lihovar pro nejširší vrstvy zemědělské přinésti má, a to nejen ve zpeněžování bramborů, nýbrž i ve výkrmu dobytka jatečného, chovného, ve výrobě mléka a pod.

Vrstvy konsumentské vyslovily obavu před nedostatkem zemáků. Tuto obavu rozptýlím tím, když uvedu, že podle statistických dokladů se plocha pro pěstování zemáků zvětšila za posledních 15 roků o 27 %. Půdy zemědělské horských krajů přibývalo úpravou jetí, jako kultivací pastvisk zužováním mezí, dobýváním kazů atd. Vedle toho věnuje se na kulturu zemákovou skoro veškerá plocha, dříve věnovaná lnářství. Byla doba, kdy vyžadovalo lnářství rozlohu 60.000 ha, kdežto nyní zaujímá sotva 8.000 ha. Také i kraje žírné na půdě, dříve věnované řepařství, upotřebí se z části na pěstování zemáků.

Nejen uvedené okolnosti mají vliv na nadvýrobu zemáků, nýbrž i pokrok v zemědělství působí na toto důležité zemědělské odvětví horských krajů tak, že sklízíme po 1 ha stále více a více. Není tedy možno, aby nastal nedostatek zemáků, leda v době napros é neúrody, a v takovém případě je výroba lihu odkázána na jinou surovinu.

Je známo, že ještě před 15 roky sklidili jsme z 1 ha 102 q zemáků. Té doby sklízeli v Německu ze stejné plochy 148 q. Vlivem pokroku v zemědělství sklízíme dnes tolik jako Němci v říši. Vyrovnáme se jim tedy ve výrobě i kvalitě úplně.

Klesající průmysl textilní uplatňuje stále menší spotřebu škrobu, a tak i z této položky zůstává mnoho zemáků k jinému použití. Z celé sklizně spotřebují škrobárny necelá 2 % a.lihovary sotva 4 %. Po úpravě míchání lihu do benzinu upotřebí se další 4 %. Celkem tedy pro veškerý průmysl upotřebí se 10 % celé sklizně.

Již dnes jeví se značný přebytek zemáků, který nelze nikterak spotřebovati. a tu jistě odpomohlo by míchání bramborové moučky do pečiva. Celá tato záležitost nepůsobila by potíží, kdyby byla podrobena praktické zkoušce. Sušením zemáků docílíme ze 400 kg 100 kg sušenek, kteréžto rozemlety na bramborovou moučku poskytují neobyčejnou výživnost tím, že veškeré výživné látky, které obsahuje surový zemák, se ve stejné váze zčtyřnásobí. Je tedy bramborová nebo škrobová moučka vy soce výživná, zvyšuje jakost pečiva a činí je chutnější, vláčnější a nikterak -dražší. Každý, kdo zná nějaké pochyby, mohl by se lehce přesvědčiti zkouškou v některé pekárně, dříve než se začne o věci vážně jednati.

Vývozní naše bilance ztrácí ve své aktivnosti v poměru upadajícího průmyslu. a tu musí aktivitu vyvážiti zemědělská výroba. Musíme vypěstovati vše, co nyní objednáváme a čeho máme nedostatek. Velkou položku věnujeme na cizí pšenici. jejíž import by se poněkud snížil přimícháváním bramborové moučky do pečiva.

Velkou ztrátu doznávají zemáky pře zimováním, a to dýcháním, hnitím a klíčením. Tato ztráta odhaduje se na 10% sklizně. Sklidíme-li na ploše 760.000 ha, věnované zemákům pode dr Bachracha, průměrně 91 mil. q zemáků, pak připadá na výkrm asi 40 % veškeré sklizně, t. j. 36,400.000 q a počítáme-li 1 q po 15 Kč, znamená to národohospodářskou ztrátu 54,600.000 Kč, které se tímto procesem ztrácejí.

Tuto neblahou okolnost vystihli Němci již před válkou, neboť již r. 1902 vypsala německá vláda soutěž na vyřešení způsobu konservování zemáků. Vypsala tenkráte 25.000 marek na nejlepší způsob, který by zemáky dostatečně konservoval. Z 18ti návrhů, které tenkráte závodily, vybrány byly 4 typy, které se užívají a které se velmi osvědčily.

U nás jsou známy všechny ty to 4 typy. Bohužel. nejsou v činnosti, neboť výroba tato, která slouží jen pro výkrm dobytka, je stále nemožně vysoká. Snad až bude dovoleno míchání moučky do pečiva. oživne a zvýší se i tento zapomenutý průmysl, který v Německu se tak osvědčuje a zaveden je skoro ve všech okresech.

Mnohdy padla zde slova, že celá záležitost míchání lihu do benzinu poslouží jen velkostatkářům a zemanům. Uvádím podle pravdy tabulku. která náležitě uvádí přesné rozvrstvení těch; kteří jsou členy družstevních lihovarů. Bohužel, že se nedá toto přirovnání obejíti bez čísel.

U nás máme 327 lihovarů družstevních. vybudovaných na podkladě půdy, a to 305.000 ha, další lihovary soukromé v úhrnném množství 597 lihovarů, majících pouze 205.000 ha půdy. Členství v lihovarech družstevních sdružuje přes 18.000 rolníků ze 2.625 obcí. Drobných zemědělců do 10 ha je sdruženo v lihovarech 50 %. od 10 do 20 ha 30 %, od 20 do 50 ha 17 %. od 50 do 100 ha 2 %. Z toho vyplývá, že malozemědělci jsou zúčastněni v lihovarech přes 80 % a zbývajících rolníků s výměrou 20 až 30 ha 17%. I tito nejsou žádní latifundisté a velkostatkáři. Sedlák v horském kraji, mající 20--30 ha půdy, musí býti v hospodářství osobně činný, a bedlivě si všímati všech moderních vymožeností, aby v průměrném roce uhájil své živobytí. Družstevní lihovary mají ještě další poslání, jemuž se plně věnují, t. j. šíření hospodářského pokroku v horských oblastech. Opatřování vhodné satby, moření; pokusy, výběr sort atd.

Jestliže jsem se zmínilo pokroku v posledních letech na poli pěstitelském,

mají o toto největší zásluhu družstevní lihovary a příslušné jejich organisace. Míchání lihu do benzinu je používáno beze všech potíží ve všech státech. V poslední době rozmnožila počet států, v nichž se užívá lihové směsi, i Francie. Vláda tato dala dovoz benzinu na povolovací řízení, aby měla přímou a stálou kontrolu. Ve Francii i ' mých státech nesetkala se tato myšlena s takovým odporem, jako u nás. Kdyby všechny kruhy, a zvláště koaliční strany, se informovaly o pravé podstatě, mohli jsme tuto vymoženost míti již před rokem. Veškeré motory mohou použíti směsi do určitého procenta. Motory v budoucnosti se jistě přizpůsobí tak, že snesou i polovinu směs>i lihové. Francouzská správa. sledující promíchání lihu, uvádí, že možno zvýšiti kompresi a tím celkovou výkonnost a účinnost motorů, a také uvádí další výhodu ve zvýšení zapalovacího procesu.

Jistě rozhodu jí také velmi ohledy vojenské, bezpečnostní a národohospodářské, a to není věcí nepatrnou. Každý stát potřebuje silných a spolehlivých lihovaru. aby v době nebezpečí mohly vyráběti dostatek.látek k výrobě prachu a plynů. Každý stát ve válce poznal důležitost lihové výroby a zmonopolisoval tuto a tím dal možnost, aby se dále vyvinula. Tato okolnost prospěti zemědělství hraje roli jistě.ne posední, zvláště když se týká ponejvíce nejchudších horských krajů.

Konečně zde máme zprávy a rozbor fy Zbrojovka., která dokonale osvětluje celou záležitost míchání lihu a která uvádí, že směs motoru neškodí, naopak, podle provedené zkoušky plně uspokojuje, a to ve všech směrech. Spotřeba směsi je spíše menší, nežli čistého benzinu při naprosto bezvadném chodu stroje a minimálním jeho opotřebování. Zkoušky se prováděly na dvou stejných vozech, z nichž 1 poháněn byl benzinem a druhý směsí. Myslím, že výsledek je každému znám. Výsledek zkoušky, prováděné v zahraničí, kde se již směsi používá, a konečně u naší vojenské správy, je vysoce příznivý. Světové závodní domy.již delší dobu užívají směsi s dobrým výsledkem.

Nakonec připomínám. že náš stát bude se moci v každém případě nedorozumění se státem sousedním opírati o částečnou výrobu vlastní, mající značný význam nejen jako pohonná látka, ale jako surovina k výrobě nezbytností, které válka sebou přináší.

Uskutečnění zákona o míchání lihu do benzinu čekají lihovar, pěstitelé zemáků, čeká také nové družstvo Třešť a okolí, které bude vyráběti butanol. V době války byl v Anglii vynalezen nový způsob výroby acetonu, a to kvašením. Aceton sloužil k výrobě výbušných látek a střeliva po dobu války Velké dohodě. Způsob výroby pozůstával v tom, že ze škrobnatých látek utvořená kaše působením bakterií dává nám tento výrobek. Při výrobě vedle acetonu tvoří se antialkohol a butylalkohol. Anglie neměla potřebné množství škrobotvorných surovin a tak podnik za války se přemístil do severní Ameriky. Po válce veškerá výroba zbraní a třaskavin byla zastavena a tak i v tomto případě zůstaly velké zásoby butylalkoholu, pro něž se hledalo upotřebení. Zkouškami a badáním dospělo se k tomu, že barevné látky smíšené s butylalkoholem velmi rychle schnou a tím povstal nový průmysl stříkacích laků. Tento průmysl se v krátkém čase vyvinul tak, že r. 1928 bylo vyrobeno 40.000 tun butanolu a r. 1929 vyrobeno již 20.000 tun butanolu. Tato výroba representuje cenu 70 mil. Kč. V Německu i ve Francii započalo se s výrobou butanolu před několika roky a takto tvořícím se průmyslem rozšiřoval se způsob upotřebení, a to ne jen že sloužil k nátěru veškerých železných předmětů, železničních vagónů, autokaroserií, ale i v průmyslu nábytkářském a obuvnickém. Pro jeho vlastnost rychlého schnutí těší se upotřebení butanolu velké oblibě. Fermežový lak potřebuje ke svému zaschnutí 3 dny, kdežto butanol jen jeden den. V celé Evropě existují podnes pouze 4 továrny, a to dvě ve Francii, jedna v Německu a jedna v Rumunsku.

Nově utvořené družstvo na výrobu butanolu pomýšlí postaviti továrnu v Třešti, a to způsobem zákvasu z bramborů. Při této výrobě butanolu stvoří se jako

vedlejší produkt, jako odpadek líh. Proto.družstvo nemůže začíti se svojí výrobou až bude zákon o míchání lihu do benzinu schválen a družstvu přidělen kontingent. Při výroby butanolu, kde je líh vedlejší výrobek, spotřebuje se k výrobě stelného množství lihu desetkráte tolik zemáků, nežli v obyčejném lihovaru a tím se stává podnik pro celý kraj, vysoce důležitým, neboť by spracoval veliké množství přebytečných zemáků. Vedle toho užívá se ve výrobě butanolu sladového květu a tím získává se velké množství jakostních výpalků, což má pro povznesení dobytkářství nemalý význam.

Vedle prospěchu zemědělského našli by dělníci stálé zaměstnání ve městě, kde velké množství průmyslu zaniklo. Stavba sama zaměstná více stavebních dělníků, Škodovy závody provedou strojní zařízení za značné částky, což bude míti, třeba nepatrný, vliv na nezaměstnanost. Za butanol dáváme dnes milionové částky cizině. Tato nová výroba netrpělivě čeká na vyřešení zákona o míchání lihu a na přidělení kontingentu, a to cestou pokud možno nejkratší.

V tomto případě výroby butanolu žádá družstvo oprávnění zemědělských i družstevních lihovarů. Družstvo toto je zřízeno pro 19 obcí, z nichž je 5 obcí německých. Celkem 19 obcí v této těžké době upsalo 2 mil. Kč kapitálu. Zde při podniku tak rozsáhlém nebylo dbáno rozdílu mezi jednotlivými stranami politickými, ani mezi obcemi různých.národností. Velikost myšlenky a očekávaný úspěch, který by jistě přinesl celému kraji nemalých výhod, spojil všechny strany politické. Výměra pozemků z veškerých obcí, tvořící podklad k výměře kontingentu, je 2.646 ha. Poměr spotřeby zemáků je přibližně tento: Lihovar při.kontingentu 1.200 hl potřebuje něco přes 120 vagonů zemáků, kdežto zde při kontingentu stejném, 1.200 hl, spotřebuje tato továrna 1.200 vagonů zemáků, jelikož líh je vedlejším výrobkem při výrobě butanolu.

O nadvýrobě zemáků u nás jsem se již zmínil, připomínám jen, že jsme ztratili všechny trhy zahraniční. Naše bramborářské oblasti, zvláště ležící blíže rakouským hranicím. dodávaly své doby 7 tisíc vagónů zemáků jedlých do Vídně. Nyní následkem různých nemocí zemáků klesl vývoz, nebo byl úplně zastaven do všech státu, kam jsme dříve dodávali. Zvýšená výroba lihu nejen že zaručuje značné množství zemáků, řepy i ječmene, ale ona také spotřebuje pro svoji výrobu uhlí, což znamená zvýšenou dopravu na drahách. Strojnické dílny, zabývající se stavbou lihovarů, zaměstnají více dělníků a ve vlastní výrobě lihovarnické zdvojnásobí se počet dělníků, kteří jsou v lihovarech zaměstnáni.

Přibližný rozpočet lihové směsi by byl tento: Státní pokladna přichází tímto zákonem asi o 35 mil. Kč, lihovarský průmysl zaplatí asi 20 mil. Kč ve formě kontrolního poplatku, zvýšeného z 20 na 40 h. Zůstane ztráta asi 15 mil. Kč, celkem nepatrná, vzhledem k pronikavým změnám národohospodářského podnikání, které míchání lihu do benzinu přináší.

V provozů automobilovém by vyšel tento, ovšem také jen přibližný rozpočet. Benzin stojí dnes průměrně 2.40 Kč, 1/5 z tohoto činí 48 h, 4/5 činí 1.92 Kč. Líh k tomuto účelu bude státi asi 3.50 Kč, 1/5 z tohoto jest 70 h, úhrnem bude státi tedy směs 2.60 Kč, celkem o 22 h více, nežli benzin samotný. Jízda tímto se zdraží v menším lidovém voze o 2.20 Kč na vzdálenost na 100 km, čili na 1 km o 2.2 haléře.

Zákon, o němž jednáme, má ve íti v platnost v září letošního roku. Nejhlavnější článek tohoto zákona spočívá v tom, že veškeré minerální oleje, domácí a dovážené, jsou podrobeny k účelům motorickým přimíchání 20 až 25% lihu. Však i tu je připuštěna výjimka v některých případech výrobních, které prozkoumá vláda a upraví nařízením. Vláda se také zmocňuje, aby stanovila veškeré podrobnosti, týkající se odběru, ceny, způsobu míchání atd.

Náš stát vydá celkem za benzin skoro půl miliardy Kč. Mícháním lihu zmenší se dovoz benzinu o 400.000 q, čímž zlepší se dovozní bilance naše asi o 50 mil. Kč.

Výbor živnostensko-obchodní a rozpočtový doporučuj'e, aby lihový zákon o míchání lihu byl přijat tak, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem k odstavci 2. tisk 789 je za výbor národohospodářský pan sen. S á b l í k.

Zpravodaj sen. Sáblík: Slavný senáte! Novela zákona, který se právě projednává, totiž zákon o dani z lihu a úpravě hospodaření s lihem, zabývá se 4 otázkami. Především je to otázka daně z lihu, 2. nová úprava poměrů ovocných pálenic, 3. rozdělení výroby lihové a 4. otázka hospodaření s lihem.

Pokud se týče té první otázky, totiž otázky zdanění lihu. stanoví se v zákoně, že dosavadní daň. která činila 15 Kč za hl stupeň, se zvyšuje na 23 Kč. Neznamená to však nějaké zatížení konsumu, poněvadž toto zvýšení o 8 Kč bylo již v platnosti, ale příslušná částka byla odváděna státu Společností pro zpeněžení lihu, takže se tímto novým zákonem z těchto dvou cifer, daně a příspěvku Společnosti pro zpeněžení lihu, tvoří jednotná daň 23 Kč. K této dani je v platnosti zvláštní zemská dávka v obnosu 2 Kč a paušál daně obratové 1.80 Kč, takže celkové zatížení obnáší 26.80 Kč. Celkový výnos daně pro stát přesahuje 600 mil. Kč a nyní má býti zvýšen ještě o zvláštní kontrolní poplatek 40 h, který se bude vybírati z lihu, určeného k povinnému mísení s pohonnými látkami. Poněvadž, jak jsem již řekl v prvé zprávě, má se upotřebiti asi 500.000 hl lihu k mísení, znamená to po 40 hal. nový příjem pro stát z tohoto důvodu 20 mil. Kč.

U lihovarů produkčních čili pálenic ruší se dosavadní paušální daň, kde se platil paušál podle velikosti kotlíků a podle hodin, pokud se pálilo, a zavádí se plné zdanění podle kontrolního měřidla stejným obnosem, jako u lihovarů konsumních, totiž lihovarů, které vyrábí líh z bramborů, řepy nebo melasy. Druhou otázkou je, že se novelou lihového zákona upravují důležité poměry všech skutečných výrobců lihu. Jsou to především lihovary zemědělské soukromé,

za druhé lihovary průmyslové, za třetí lihovary družstevní a za čtvrté pálenice ovoce. V souvislosti se zákonem o míchání lihu s benzinem umožňuje se zákonem tímto rozvoj všech těchto výrobních odvětví. Tak především bude zabezpečeno zemědělské lihovarství v jeho důležitém poslání hospodářském. Zemědělské lihovary totiž neslouží jen k zpracování brambor nebo výrobě lihu, nýbrž mají důležitý úkol, že vrací ve způsobu odpadků anebo výpadků vydatné krmivo v době zimní, tím umožňují zvýšený stav dobytka v hospodářství lihovarském, získají lepší hnojivo lepším chlévním hnojem, přivádí látky, které brambory půdě odebraly, zpět do půdy,. takže se pěstováním brambor, spojeným s lihovary, půda nevyčerpává, nýbrž veškeré nerostné látky, které se z půdy vyčerpají, opět se ve formě těchto výpalků zkrmí dobytkem a půdě hnojem chlévskym vrací. Tím se udržuje stále půda v dobrém stavu bonitním, živném, a tato její bonita se ještě zlepšuje.

Hospodářské lihovary jsou dvojího druhu. a to lihovary soukromé a lihovary družstevní. Soukromých lihovarů bylo v kampani 1930/31 v republice 589, družstevních 313, v kampani 1931/32 bylo družstevních již 328. V družstevních lihovarech soustředilo se 18.000 členů zemědělců s celkovou výměrou pozemkové plochy přes 305.000 ha, rozdělených v 2625 obcích. Je tedy viděti z toho, že tento lihovarský průmysl jest skutečně průmyslem drobných zemědělců a velkého počtu zemědělců. Tedy 18.000 zemědělců je zúčastněno a výhody, které lihovarství přináší, rozdělují se na tento velký počet jednotlivých zemědělců malých.

Pokud se týče rozvrstvení členů podle velikostí jejich hospodářství, mám zjištěno, že připadá na členy, kteří obhospodařují výměru pouze do 5 ha, tudy docela malé zemědělce, 22.2%, na členy od 5 do 10 ha půdy 27.3 %, od 10 do 20 ha 80.5 %, od 20 do 50 ha 17 %, od.50 do 100 ha 2 % a přes 100 ha pouze 1 % členů. Z toho vidíte, že není oprávněná výtka, když se říká, že v těch lihovarech jsou jen velicí sedláci, nýbrž že celých 80% členů jsou zemědělci, kteří nemají více než 20 ha půdy, což v takových horských krajích není výměra veliká, to jsou docela malé statky či grunty.

Z celkového počtu družstevních lihovarů asi 75 % vzniklo při provádění pozemkové reformy združstevněním stávajících dosavadních lihovarů velkostatkářských. Tím zabezpečila se novým nabyvatelům pozemkové půdy účast na tomto důležitém zemědělském průmyslu, byla jim tím zachována základna k udržení dobré bonity půdy a hospodářská funkce těchto lihovarů byla rozšířena na široké vrstvy zemědělců drobných a středních.

Další skupina konsumních lihovarů jsou lihovary průmyslové; které vyrábí Iih z melasy, a těchto průmyslových lihovarů bylo v kampani 1930-1931 pouze 38. Ze solí, obsažených v melase, je získáván při zpracování v těchto lihovarech kyanid a sklářská potaš, z nichž kyanid je významným aktivem v bilanci našeho zahraničního obchodu, vyváží se a potaš je důležitou surovinou pro náš průmysl sklářský.

Další skupinou průmyslových lihovarů jsou drožďárny, kde se vyrábí jako hlavní produkt droždí. ale vedlejší výrobou je také líh. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Jak jsem se zmínil již dříve, bude možno zavedením míchání lihu do benzinu rozšířiti výrobu lihovou. a zvláště ovšem bude možno a nutno, aby se nový kontingent, který se tímto způsobem získal. přidělil lihovarům stávajícím, a to z toho důvodu, poněvadž v poslední dobo: konsum lihu značně klesli; jmenovitě lihu pro požívání ve způsobe kořalek, lihovin, a proto je nutno, když nyní je a bude možnost zvýšiti výrobu, aby se především doplnily kontingenty lihovarům stávajícím, poněvadž lihovary, které měly dříve plný kontingent, řekneme, 1.300 hl lihu, nyní mají kontingent snížený v mnohých případech o celou třetinu. Tím se ovšem výroba zdražuje a celá bilance lihovaru je ohrožena, poněvadž výlohy zůstávají stejné, zúročení a amortisace kapitálu, vydržování personálu, pojistné atd. zůstává všechno stelné, ale když se to má rozdělit na menší počet hektolitrů lihu, resp. na menší množství zpracovaných bramborů, přirozeně to působí neblaze na cenu suroviny a sama prosperita lihovarů je ohrožena. Tedy je především potřebí, aby se z tohoto zvýšeného kontingentu lihu doplnily kontingenty lihovarů stávajících a tak se zabezpečilo jejich trvání. Ovšem.přebytků, které zůstanou, a jak doufáme, do budoucna se budou zvyšovat - poněvadž zajisté motorisace a automobilismus i do budoucna budou vzrůstat jako dosud každoročně - bude možno použíti k zakládání lihovarů nových. Přirozeně musíme trvati na.tom, aby v prvé řadě byly povolovány nové lihovary v krajinách horských, kde, jak jsem se již zmínil, ubývá plochy, věnované dříve lnu a ovsu, a tato plocha musí se osazovati brambory, poněvadž není jiné plodiny, která by se tam dala pěstovati. Je nutné, aby pro toto zvýšené množství byl opatřen odbyt. Ale poněvadž také řepaři trpí nadbytkem řepy a výměru osevnou pro řepu musili zmenšiti následkem poklesu odbytu cukru až na 43% dosavadní výměry, potřebují také, aby se určité množství řepy mohlo zpracovati na lih. Proto také v jejich zájmu mohou býti povoleny i nové průmyslově lihovary pro zpracování řepy, po případě melasy nebo i surového cukru. Takto má býti umožněno zvláště v takových krajinách, které jsou polořepařské, kde tedy řepa nedává takové výnosy, a proto pěstování její se méně vyplácí pro cukr, a rovněž i v krajinách, kde jsou na př. cukrovary zrušeny, aby se tam mohly zřizovati lihovary na zpracování řepy.

Je proto vloženo do o novy zákona ustanovení, aby ministr financí v dohodě s ministry obchodu, zemědělství a pro zásobování lidu stanovil poměr pro použití hlavních surovin v podnicích, zpracujících melasu, řepu a cukr. Toto o a tření se má státi každého roku, nejdéle do 1. února, předcházejícího podzimní kampani, aby byla dána možnost učiniti správný odhad řepy pro zemědělské a průmyslové podniky. Se zřetelem na zájem domácího řepařství a cukrovarnického průmyslu zavádí se nové opatření, aby bylo možno používati také surového cukru ke zpracování na líh za podmínek, stanovených ministerstvem financí. Má tím býti umožněno zejména zpracování zadních druhů cukru v lihovarech průmyslových a drožďárnách, ale v případě nutné potřeby, na př. v případě neúrody brambor také v lihovarech bramborářských, na což je v zákoně pamatováno ustanovením, že v první řadě musí býti brambory opatřen konsum; tu může býti přebytků výroby cukru použito ke zpracování na líh a může tedy v takových lihovarech býti použito k doplnění výroby surového cukru. Zájem řepařství vztahuje se také k melase, jež je odpadkem z výroby cukrovarnické. V důsledku poklesu cukrovarské výroby zmenšuje se též kvantum melasy, osice počíná se s množstvím asi 1,600.000 a oproti 2,120.000 q v kampani 1928/29.

Se zřetelem na zvláštní obtížnou situaci řepařství na Slovensku, kde také výroba cukru jest omezena, je v zákoně vložka, která stanoví, že se má uvésti v činnost státní průmyslový lihovar v Leopoldově pro zpracování řepy v rámci zvláštního, jemu přiděleného výrobního oprávnění.

Nový zákon upravuje také poměry produkčních lihovarů. Tak nazýváme lihovaru na pálení lihu z ovoce. Podle dosavadního stavu existovaly tři druhy produkčních lihovarů, čili pálenic. Jsou to především paušalované pálenice zemědělské, dále paušalované pálenice živnostenské, zdaňující líh paušálem podle výměry kotlů a doby pracovní, a průmyslové pálenice, zdaňující líh podle kontrolního měřidla, jak je tomu v lihovarech konsumních.

Podle statistiky bylo ve výrobním období 1929/1930 v činnosti asi 617 pálenic zemědělských a 218 paušalovaných pálenic živnostenských, tudíž celkem 835 paušalovaných pálenic s celkovou zdaněnou výrobou asi 1.850 hl a 88 průmyslových pálenic s kontrolním měřidlem, vykazujících celkovou výrobu 2.441 hl, takže celková výroba všech pálenic činila asi 4.300 hl.

Proti tomu celkovému kontinentu lihu bramborového a průmyslového, který činí 650.000, je to cifra poměrně nízká. R. 1930/1931, tedy v následující kampani, bylo těchto paušalovaných pálenic 387, podle měřila 79. Zde je viděti ohromný pokles těchto pálenic, z 835 na 387, t. j. pod polovinu. Je to následek hlavně toho, že ovocné stromoví v mnohých krajích, jak je známo, r. 1929 zmrzlo, Takže také výroba slivovice byla velmi omezena. Výroba těchto produkčních lihovarů slouží především k zpracování ovoce v odlehlých oblastech, zejména na Moravě - na Slovácku - na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde odprodej ovoce je nesnadný a namnoze přímo nemožný jiným způsobem než spálením na líh. Proto výroba slivovice jako kvalitního výrobku poskytuje jedinou možnost zhodnocení peckovitého ovoce a znamená tak důležité výrobní odvětví.

Podle §u 77 zák. z 20/6 1880 rektifikace vlastního výrobku daněprostého může býti dovolena za zvláštních podmínek: Zavádí se opatření, že při výrobě ovocného lihu, jak je dovolena touto novelou, je tato rektifikace bez jakýchkoliv dávek a poplatků se strany výrobců, zejména že destilace, čili, jak se tomu lidově říká přepalování ovocného lihu na slivovici nemůže býti zatíženo žádnými dávkami a poplatky.

Dále se stanoví jako výhoda pro ovocnáře. páleníky, že může každý z vlastního ovoce pro vlastní potřebu bez daně vypáliti 25 hektolitrových stupňů slivovice nebo jiné lihoviny, takže, když je taková slivovice 50 %, znamená to výrobu 50 l této slivovice bez daně; ovšem toto množství musí použíti dotčený výrobce jen pro svou potřebu, a nesmi býti uvedeno do obchodu. Když by neměl dostatečné množství ovoce, aby mohl vypáliti alespoň dvojnásobné množství, poněvadž nejméně jedna polovina musí býti zdaněna a musí proto vyrobiti nejméně 50 hektolitrových stupňů, má-li míti nárok na slevu daně z 25 hl. st., mohou se také dva nebo i více těchto pěstitelů ovoce spojiti a společně toto množství vypáliti, aby mohli použíti výhody přidělení určitého množství nezdaněné slivovice. To je požadavek, kterého se tito pěstitelé dávno domáhali. poněvadž již nějakým patentem z doby císařovny Marie Terezie měli povoleno vědro slivovice si bez zdanění vypáliti. To jim bylo později vzato a nyní se jim tímto zákonem tato privilej, ovšem v jiné formě, opět vrací. Za to ovšem se paušalování zdanění slivovice vůbec zrušuje a zavádí se vesměs zdanění podle měřidla. Ministerstvo financí dodá přístroje k měření zdarma a bez výloh.

Zůstává sice stále v platnosti ustanovení §u 31 starého zákona, kterým se má říditi používání surovin v zemědělských lihovarech, avšak jako hlavní suroviny pro zemědělské lihovary se označují brambory, řepa a kukuřice. Je to děláno pro Slovensko, aby tam mohli také kukuřici, jako hlavní plodinu, páliti.

Dosavadní ustanovení §u 7 lihového zákona o tom, že zemědělský lihovar má spravovati suroviny výhradně nebo aspoň převážně z vlastní sklizně, se mění potud, že lihovar musí, pokud nenastala neúroda, spracovati suroviny aspoň ze 70 % z vlastní sklizně, kdežto ve starém zákoně bylo ustanovení, že z těchto surovin jenom polovina musí býti z vlastní sklizně, stačilo tady 51 %, kdežto podle našeho nového zákona musí býti plných 70 %. Tedy, řekl bych, lihovary se ještě více pozemědělšťují, že nemohou používati látek přikoupených, kukuřice, v krajinách bramborářských.

Zpracování melasy v zemědělských lihovarech za normálních poměrů není dovoleno. Toliko při neúrodě vlastních surovin může býti melasa zpracována jako přísada k surovinám jiným s povolením okresního finančního ředitelství do výše 25 % celkové výroby a přes tuto výši ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem zemědělství.

Jako nové ustanovení tohoto zákona se připouští též zpracování obilí, nezpůsobilého k semílání, za podmínek, stanovených ministrem financí, kteréžto povolení může však býti zastaveno v případu neúrody.

Další důležitou kapitolou novely lihového zákona je stanovení a rozdělení výroby lihové na jednotlivé skupiny konsumních lihovarů kterými jsou lihovary zemědělské, družstevní a nedružstevní, lihovary průmyslové a drožďárny. Celá úprava lihová spočívá na principu udržování rovnováhy mezi výrobo a spotřebou. Rozhodující je zajisté odbyt a spotřeba, která se částečně mění -- více se nemůže vyrábět, než co se odbude - a proto novela vyhrazuje stanovení celkové roční výroby ministrovi financí.

Při řešení akce míchání lihu s benzinem vychází se z předpokladu, že k tomuto účelu bude potřebí v prvém výrobním období nového množství 500.000 hl lihu, takže celková roční výroba má dosáhnouti výše 1,035.000 hl. V důsledku tohoto zvýšení výroby lihové mají konsumní lihovary poskytnouti líh na míchání s benzinem za cenu pronikavě sníženou, a proto se zaujímá stanovisko, aby označená celková výroba roční byla vy hrazena dosavadním lihovarům konsumním.

Z celkového výrobního množství je vyhrazeno především výrobní oprávnění 35.000 hl pro státní průmyslový lihovar v Leopoldově na Slovensku, jak jsem se již o něm zmínil, ke zpracování řepy. Dále se přednostně vyhražuje zvláštní reserva. 8.000 hl po 5 roků, která je určena.k podělení nových členů družstevních lihovarů, kteří budou přijati po 1. květnu 1932. (Sen. inž. Wintr: Každý, kdo se přihlásí?) Ano kdo bude odmítnut, může se odvolati k ministerstvu financí. Skupině družstevních lihovarů má býti přidělen podíl 25.000 hl na úhradu výrobních oprávnění pro družstevní lihovary, vzniklé před 1. dubnem 1932.

Ovšem samozřejmé je, že staré lihovary mohou přijímati nové členy jenom v té míře, pokud jim bude rozšířen kontingent. Kontingent se počítá podle výměry pozemků, takže když Jim bude zvýšen kontingent, mohou zase přijmouti další členy. Není to tedy neomezené, lihovar může přijmouti jen tolik členů, na kolik mu stačí kontingent. Lihovaru se přidělí určitý nový kontingent z té kvóty, která je pro míchání do benzinu, a o tolik více.může přijímat nových členů, poněvadž dodávky pro lihovary a členství v lihovarech se řídí podle výměry pozemků. Kolik má kdo pozemků, tolik dostane přídělu, a jen do té výměry mohou se noví členové přijímat.

Jinak celkové roční výrobní množství má býti v prvém období 1932/33 rozděleno na jednotlivé skupiny konsumních lihovarů takto: na lihovary zemědělské připadá 73 %; toto kvantum rozdělí se na skupinu lihovarů družstevních 53.28 % a pro skupinu lihovarů nedružstevních 46.22 %. Lihovary průmyslové mají podíl 23 % a drožďárny 4 %. V následujících obdobích bude účast těchto skupin poměřena podle faktického stavu výrobních.oprávnění jednotlivých skupin v předcházejícím roce s těmi změnami, které případně nastanou zřízením nových lihovarů, přeměnou lihovarů stávajících na podniky jiných skupin a případně podělením nových členů v družstevních lihovarech. Přirozeně, že když některý takový lihovar velkostatkářský se združstevní, přidělí se jeho kontingent skupině lihovarů družstevních. Těm přibude a těm soukromým, nedružstevním ubude. To se bude každoročně přirozeně tím skutečným stavem upravovat.

Rozdělování. celkové roční výroby se upravuje na podkladě dosud ustálených zásad, toliko některými změnami. Výrobní oprávnění u zemědělských lihovarů se omezují na 2.000 hl. Více zemědělský lihovar míti nemůže. U lihovarů soukromých zavádí se nová stupnice podle výměry pozemkové - to je v zákoně výslovně uvedeno - určující výrobní oprávnění podle velikostí podniku. Lihovary soukromé, provozované podniky družstevními, mají výrobní oprávnění zvýšené o 30%. Nadvýroba je připuštěna všeobecně do 15% a s povolením ministra financí o dalších 5%. Tím se rozumí tolik, že, kdyby náhodou ten lihovar měl mnoho brambor, které by mu zbývaly, může vyrábět i nad kontingent, ovšem to, co vyrobí nad kontingent se mu započítá do příštího roku, takže v budoucím roce musí vyráběti o to méně, poněvadž mu zůstane líh neupotřebený v zásobě.

S rozvojem automobilismu a motorového provozu vůbec se dostaví zvýšená potřeba pohonných látek, v důsledku toho poroste též kvantum lihu určeného k mísení, kterýžto přírůstek se odhaduje ročně na 5-10%. Tento přírůstek výroby lihové umožní zařizování nových lihovarů zemědělských i průmyslových, pokud toho s ohledem na kapacitu stávajících podniků bude vyžadovati potřeba. Nové zemědělské lihovary mohou býti zřízeny, anebo v činnost uvedeny jenom se svolením ministerstva financí v dohodě s ministerstvem zemědělství v krajinách bramborářských. To je tedy zásada. Ovšem v případech odůvodněných hospodářskou potřebou může býti uděleno toto povolení také v krajinách jiných, nebramborářských, které svojí hospodářskou povahou jsou blízké krajinám bramborářským, pro zpracování řepy nebo bramborů, anebo obojích surovin. To by se týkalo hlavně lihovarů, které jsou na rozhraní oblasti bramborářské a řepařské. Dříve se dodávala řepa do cukrovarů, teď se omezuje dodávání, takže ti zemědělci buďto pěstují brambory a potřebují je zpracovat na líh, anebo případně řepu, ale potřebují ji zpracovat také.na líh, poněvadž cukrovar řepu nemůže odebrat. V takových případech se umožňuje proto lihovary zřizovat.

Při povolování nového družstevního lihovaru je nutno přihlížeti k tomu, aby byla v družstvu převážná účast středních a malých zemědělců, a to nejméně 50 zemědělských podniků. Na podělení nových členů družstevních lihovarů s výměrou do 15 ha je stanovena zvláštní reserva 8.000 hl po dobu 5 roků, a pokud by nestačila, nabývají noví členové účasti na výrobním oprávnění až v tomto výrobním období, ve kterém se dotyčnému družstevnímu lihovaru dostane zvýšené výroby v důsledku celkového vzrůstu výrobního množství, na skupinu družstevních lihovarů připadajícího oproti předcházejícímu období.

Čtvrtý oddíl zákona mluví o hospodaření s lihem. Zde zaujímá novela stanovisko udržeti vázanost lihového hospodaření z mnoha vážných důvodů, zejména se zřetelem na uplatnění zájmů veřejných, na zabezpečení zemědělských lihovarů a sledování určitých ohledů sociálních.

Určité množství lihu jde pro konsum, pro lidskou potřebu, pití a ostatního lihu se používá účelům technickým. Nyní když bude zavedeno míchání lihu a rozšíří se spotřeba pro technické potřeby, pro pohon o 500.000 hl., bude poměr asi takový, že sotva jedna pětina se bude Používati ke konsumu a čtyři pětiny k účelům technickým. Pro účely technické je potřebí, aby byl líh lacinější. Víte, že byl o to veden veliký boj, aby směs nebyla dražší nežli dosavadní benzin. Podařilo se. otázku tu urovnati, takže zdražení bude nepatrné, jen o několik haléřů. Ale mají-li se ty ceny jaksi dirigovati, musí býti ústřední hospodaření, poněvadž by přirozeně nikdo nechtěl prodávati líh lacinější, každý by chtěl prodávati ten líh dražší pro konsum. Musí tedy býti ústřední státní hospodářství lihové zachováno.

Ku provedení této myšlenky je stanovena závěra veškerého lihu, v tuzemsku vyrobeného nebo sem dovezeného, a disposice tímto lihem je vyhrazena finanční správě nebo hospodařícímu orgánu.

Hospodaření lihem je vyhrazeno finanční správě státní, která je může svěřiti zvláštní společnosti obchodní pod dozorem státu, který se upravuje celou řadou ustanovení. Státní správě je vyhrazen rozhodující vliv na stanovení anebo schvalování cen přejímacích, rafinační mzdy i cen prodejních.

Pro záležitosti lihového hospodářství zřizuje se při ministerstvu financí lihová komise, složená ze zástupců všech skupin interesentů a vybavená působností, odnášející se ke všem důležitým záležitostem lihového hospodářství.

To je celý obsah tohoto zákona, který vyhovuje mnohým potřebám a přáním, nejen našeho zemědělství, jmenovitě horského, a nyní i řepařského, aby byla umožněna větší spotřeba lihu a možnost většího zpracování brambor a řepy. Proto tento zákon můžeme jenom vítati a doporučuji jménem výboru národohospodářského slavnému senátu, aby jej schválil. (Souhlas.)