Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období

5. zasedání.

Tisk 595.

Odpovědi:

1. ministra financí na interpelaci sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a spol. v záležitosti vydání zákona o povinném přimíchávání lihu do benzinu, určeného k pohonu výbušných motorů (tisk 385/3).

2. vlády na interpelaci sen. dra Budayho a spol. ve věci obcházení úředního jazyka na Slovensku podle § 4 zákona ze dne 29. února 1920 podle § 129 ústavní listiny, kterým se ustanovují zásady jazykového práva v republice Československé (tisk 397/1).

3. ministra vnitra na interpelaci senátora Mikulíčka a soudr. o ztýrání rekruta Antonína Korbela, příslušného do Tvrdonic, četnickým strážmistrem Pokorným z Lanžhota (tisk 455/1).

4. ministra financí na interpelaci sen. Johanise a soudr. v záležitosti osvobození motorových vozidel nemocenských pojišťoven, určených pro zdravotní službu, od daně z motorových vozidel podle zákona č. 1 16/1927 (tisk 479/2).

5. ministra vnitra na interpelaci sen. Pánka, Berkovce a spol. ve věci instrukčních kursů pro výchovu a vzdělání hackenkreuzlerských vojenských formací (tisk 563/1).

 

595/1

Odpověď

ministra financí

na interpelaci senátorů Donáta, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a spol.

v záležitosti vydání zákona o povinném přimíchávání lihu do benzínu, určeného k pohonu výbušných motorů (tisk 385/3).

Osnova zákona požadovaného pány interpelanty byla již ministerstvem financí vypracována, vládou ve schůzi konané dne 9. července 1931 schválena a pak ihned předložena k ústavnímu projednávání poslanecké sněmovně Národního shromáždění.

V Praze, dne 3. října, 1931.

 

Ministr financí:

Dr Trapl v. r.

 

595/2.

Odpověď

vlády

na interpelaci senátora dra Budayho a spol.

ve věci obcházení úředního jazyka na Slovensku podle § 4 zákona ze dne 29. února 1920 podle § 129 ústavní listiny, kterým se ustanovují zásady jazykového práva v republice Československé (tisk 397/1).

Znalost slovenštiny u českých státních zaměstnanců v zemi Slovenské pokročila již do té míry, že ve své úřední činnosti užívají zpravidla jen slovenštiny, zejména v politické správě úřaduje se veskrze slovensky. Řídké výjimky jsou jen v některých oborech, kde jde o českého úředníka, resp. učitele, působícího na Slovensku teprve krátkou dobu, po kterou nemohl si osvojiti ještě dokonalou znalost slovenštiny.

Ostatně jazykový zákon v § 4 (arg. slovo >zpravidla<) sám počítá s tím, že zásada v něm vyslovená nemůže resp. vzhledem k úplné právní paritě obou spisovných nářečí státního jazyka nemusí býti dodržována zcela do důsledků, a nelze proto tvrditi, že by bylo přímo porušováním zákona, jestliže v ojedinělých případech používá některý státní úředník nebo učitel při výkonu svého povolání češtiny.Takové opačné případy užívání slovenštiny vyskytují se zase navzájem mimo území Slovenska.

Konkrétní případy o tom, že by se v některých úřadech nebo školách v zemi Slovenské úmyslně nedodržovalo ustanovení § 4 jazykového zákona, nejsou vládě známy a ani páni interpelanti jich neuvádějí.

Domněnku v interpelaci vyslovenou, že snad se strany vlády byl dán tajný pokyn, aby se výše citovaný zákonný jazykový předpis na Slovensku nedodržoval, odmítá vláda co nejrozhodněji.

K opatřením v interpelací žádaným není proto příčiny.

V Praze, dne 6. října 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

 

595/3.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelací senátora Mikulíčka a soudr.

o ztýrání rekruta Antonína Korbela, příslušného do Tvrdonic, četnickým strážmistrem Pokorným z Lanžhota (tisk 455/1).

Při odvodu branců z Tvrdonic, konaném dne 21. dubna 1931 v Břeclavě v hotelu >Koruna<, nekonal interpelací obviněný strážmistr Tomáš Pokorný, četnické stanice v Lanžhotě, asistenční službu a nebyl téhož dne v Břeclavě vůbec přítomen.

Šetřením nebylo zjištěno, že by se byl jiný z četníků, konavších tam službu, provinil na branci Antonínu Korbelovi z Tvrdonic jak interpelace uvádí.

Ztýrání jeho potvrzují sice tři svědci, avšak výpovědi jejich se rozcházejí. Při konfrontaci se všemi četníky, kteří pří zmíněném odvodu konali asistenční službu, označili data z těchto svědků a také sám Antonín Korbel každý jiného četníka za pachatele. Třetí svědek nepoznal pak mezi těmito četníky pachatele vůbec.

Naproti tomu uvedli však naprosto hodnověrní svědkové okolnosti které nasvědčují nesporně tomu, že Antonín Korbel vlivem požitého alkoholu na mokrých a kluzkých schodech uklouznul a padl na zem mezi pérové dveře schodiště a na návod ostatních branců simuloval pak úraz z něhož je jako původce viněn strážmistr Pokorný.

Přivolaný lékař MUDr Josef Laníček neshledal na Korbelovi žádných známek násilí. Dal jej odvézti do nemocnice jen proto, že pojal podezření z nějaké duševní poruchy poněvadž Korbel, jenž páchl silně alkoholem se svíjel a ničeho nemluvil a lékaři bylo známo, že otec jeho jest již od roku 1916 v ústavu choromyslných.

Jmenovaný lékař prohlédl Korbela, jenž stále nemluvil, dne 22. dubna 1931 znovu a téhož dne ještě jedenkráte společně s druhým přivolaným lékařem MUDr Rudolfem Kománkem. Známky nějakého násilí nebyly ani nejdůkladnější prohlídkou konstatovány a oba lékaři dospěli k přesvědčení, že Korbel, který stále ještě nemluvil, simuluje. Správnost jejich názoru potvrzuje okolnost, že Korbel, uslyšev dne 23. dubna 1931 zmínku lékaře o jeho eventuálním dodání do ústavu choromyslných nabyl ihned řeči a hlásil se u ošetřovatelky zdravým.

Výsledek vyšetřování neprokázal žádného přehmatu četnictva vůči Antonínu Korbelovi a nedává mi příčiny k nějakému opatření z podnětu interpelace.

V Praze, dne 18. července 1931

Ministr vnitra:

Dr Slávik v. r.

 

595/4.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci senátora Johanise a soudr.

v záležitostí osvobození motorových vozidel nemocenských pojišťoven určených pro zdravotní službu od daně z motorových vozidel podle zákona č 116/1927 (tisk 479/2).

Zákon o silničním fondu ze 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n. přiznává v §u 9, odst 1. č. 2 osvobození od daně motorovým vozidlům zvláště zařízeným pro službu zdravotní. Prováděcí nařízení k tomuto zákonu z 15. září 1927, č. 144 Sb. z. a n. uvádí jako taková vozidla příkladmo vozy sanitní a desinfekční. Podle těchto ustanovení jest tedy předpokladem osvobození dotyčných vozidel od daně, že jsou k účelům, v uvedených předpisech naznačeným zvláště zařízena.

V případě v interpelaci uvedeném jde o osobní automobil značky > Praga-Mignon< čtyřválcový s obsahem válců 2,4 1t., přihlášený k dani z motorových vozidel zemským výkonným výborem Ústředního Svazu nemocenských pojišťoven a to v roce 1927 bez nároku na osvobození od daně a v letech následujících s nárokem na osvobozeni podle §u 9, odst. 1., č. 2. zákona o silničním fondu. Žádosti za daňové osvobození nebylo však instančním pořadím, posléze rozhodnutím zemského finančního ředitelství v Praze z 21. dubna 1931 č. j. II-3.990/15 ai 1931 vyhověno, a to z důvodu, že jde o obyčejný osobní automobil, který byl jako takový v přihlášce k daní v roce 1927 označen. Úředně bylo o něm zjištěno, že není zvláště zazen pro službu zdravotní, což ostatně přiznává v odvolání strana sama uvádějíc, že automobil vyhovuje potřebám pro převoz nemocných, třebaže není zařízen specielně jen pro službu zdravotní.

Jak patrno z výše cit. předpisů jest zamítavý výrok ve shodě se zákonem jehož intencí bylo osvoboditi od daně pouze vozidla speciálně konstruovaná pro službu zdravotní a nikoliv též obyčejné osobní automobily používané příležitostně též k přepravě nemocných. Vybavením vozidla zvláštní příruční lékárničkou a lékařským instrumentářem nenabývá toto podle zákona ještě charakteru vozidla zvláště zařízeného pro službu zdravotní.

Z těchto důvodů nelze mi vyhověti požadavku interpelace, aby v případech shora vylíčených bylo přiznáváno osvobozeni od daně z motorových vozidel.

V Praze dne 16 září 1931.

 

Ministr financí:

Dr Trapl v.r.

 

595/5.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci senátorů Pánka Berkovce a spol.

ve věcí instrukčních kursů pro výchova a vzdělání hackenkreuzlerských vojenských formací (tisk 563/1).

V případě, jehož se týká interpelace, šlo o letní tábor, který ve spojení se školením spolkových funkcionářů pro vedení takových táborů hodlaly uspořádat v Lanškrouně pro své členstvo ve dnech 29. června až 4. července 1931 opavské spolky >Verband Wanderndes Jungvolk< a > National-socialistischer Jugendverband< a lanškrounská místní odbočka posléze jmenovaného spolku.

Okresní úřad v Lanškrouně, přihlížeje k tomu, aby podnik byl prost jakékoliv nepřípustné tendence, povolil jej oproti původně ohlášenému programu v rozsahu značně redukovaném a učinil opatření, aby řádným dozorem bylo zabráněno každé nepřístojnosti protistátního směru.

Že by podnik, tak jak byl uspořádán, by měl ráz, jak se v interpelaci uvádí, nebylo zjištěno.

Akcím tohoto druhu věnují stálou a bedlivou pozornost jak ministerstvo vnitra tak i úřady jemu podřízené, informujíce se navzájem dle potřeby o jednotlivých případech. Podniky tyto posuzují příslušné úřady dle učiněných zkušeností, řídíce se přesně zákonnými předpisy, a v žádném případě netrpí, ani trpěti nebudou takové akce, které by v jakémkoli směru byly na újmu veřejnému pokoji a pořádku nebo bezpečnosti státu.

 

V Praze dne 1. října 1931.

Ministr vnitra:

Dr Slávik v. r.