Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

lIl. volební období.

5. zasedání.



 

Tisk 607.

Zpráva

l. branného výboru

lI. ústavně-právního výboru

k vládnímu návrhu zákona (tisk 458)

o překládání vojenských soudců, kteří dosáhli určitého věku nebo nejsou schopni plniti úřední a služební povinnosti, do výslužby a o zprošťování jich od vykonávání služby pro trestní řízení.

I.

Vláda svého času předložila senátu návrh zákona, kterým se upravují některé služební poměry soudců (tisk senátu č. 413, III. vol. obd.), jako slib ústavní listiny § 99, jenž o soudcích z povolání ustanovuje, že mohou býti dáni do výslužby na základě pravoplatného nálezu, když dosáhnou stáří zákonem stanoveného, a že podrobnosti ustanovuje zákon. Tato předloha dosud se zákonem nestala, ale vláda v předloženém. návrhu zákona (tisk sen. č. 458), chtějíc doplniti program vytčený článkem IV. novely vojenského trestního řádu ze dne 19. prosince 1918, č. 89 Sb. z. a n., používá v základu zásad výše uvedené předlohy (tisk sen. č. 413).

Předložený návrh vládní řeší v §u 1 nejprve otázku:

1. kdy musí vojenský soudce býti přeložen do výslužby;

2. kdy můžeš ním tak býti naloženo.

Pro prvý případ nutnosti výslužby stanoví

ad a) dosažený věk 65 let,

ad b) pak není-li pro tělesnou nebo duševní vadu schopen plniti své úřední povinnosti.

Možnost pensionování pak nastává ad 2., dosáhne-li vojenský soudce věku 60 let a je-li jeho tělesná nebo duševní způsobilost plniti úřední povinnosti služební podstatně snížena, že by tím značně trpěl zájem služby.

§ 2 v odst. 1. ustanovuje postup v případě, že postižený vojenský soudce sám o přeložení při dosažení věku 65 let nežádá a nařizuje vydání pravoplatného nálezu kárného senátu nejvyššího vojenského soudu.

Ad 2. stanoví, že nález musí býti vydán do osmi dnů po dosažení 65 let vojenského soudce. Nález zjistí den dosažení tohoto stáří, jakož i nepodáni žádosti o přeložení do výslužby a vysloví přeložení do této z moci úřední.

Ad 3. ustanovuje, že nález nutno dodati vojenskému soudci do vlastních rukou, že není proti němu opravných prostředků, a stanovena jím doba přeložení do výslužby a propuštění z činné služby, a to konec měsíce následujícího po měsíci vydání nálezu, vyjímaje vydání jeho dne prvého v měsíci, kdy končí úřadování postiženého koncem téhož měsíce.

§ 3 řeší postup řízení, nastane-li případ neschopnosti vojenského soudce § 1, odst. 1., písmeno b), nebo téhož paragrafu odst. 2., a nebyla-li podána jím samým žádost o přeložení do výslužby. Tu nastává povinnost ministerstva národní obrany vyzvati ho ku podání žádosti se lhůtou 30 dnů. Vyhovění této výzvě rovná se dobrovolné žádosti a dle toho jest i postupovati. Nevyhovění této výzvě neb kladení si jakýchkoliv podmínek má za následek, že ministerstvo oznámí věc kárnému senátu nejvyššího vojenského soudu. Tento nařídí hned vyšetřování, jímž pověří vojenského soudce, který není ani členem, ani náhradníkem kárného senátu a který jako vyšetřující soudce má vyšetřiti okolnosti, které odůvodňují přeložení do výslužby podle jednotlivých případů v § l nahoře uvedených.

Odst. 5. § 3 pověřuje kárný senát nejvyššího vojenského soudu rozhodnutím a vydáním nálezu a před tím dává možnost senátu vyslechnouti jak vojenského soudce, tak i svědky i znalce. V dalším postupu platí ustanovení § 2 odst. 3.

Důležitým je § 4, který dává možnost, je-li proti vojenskému soudci zavedeno trestní řízení, zproštění obviněného od vykonávání služby kárným senátem nejvyššího vojenského soudu, vyžaduje-li toho služební zájem, kteréžto právo v neodkladných případech přenáší se i na přímého a každého vyššího představeného obviněného s povinností okamžitého hlášení kárného senátu nejvyššího vojenského soudu, který hned potvrdí nebo zruší toto opatření. Toto opatření upotřebí se jen, když zájem státu toho vyžaduje.

§ 5 určuje, kdy kárný senát nejvyššího vojenského soudu činí rozhodnutí v neveřejném zasedám a kdy mají jím býti zaslány spisy generálnímu vojenskému prokurátoru k písemnému o věci vyjádření.

§ 6 vykládá pojem vojenských soudců, §§ 7 a 8 stanoví dobu účinnosti a povinnost provedení zákona.

Branný výbor projednal předlohu ve své schůzi dne 27. května 1931 a schválil osnovu zákona ve znění vládního návrhu.

V Praze, dne 27. května 1931.

V. Klofáč v. r.,

V. Sehnal v. r.,

předseda.

zpravodaj.



Jelikož však ústavně-právní výbor měl určité pochybnosti právnické vzhledem ke znění odst. (2) § l vládního návrhu a žádal změnu § 1, bylo zvoleno subkomité obou výborů, v němž bylo jednomyslně usneseno navrhnouti oběma výborům nové znění § 1 takto:

§ l bude míti jen jeden odstavec a dělí se jen na označení a) a b). Ad a) zůstává nezměněno, ad b) doplňuje se dalším zněním tak, že za slova a služební povinnosti" řadí se další znění: nebo je-li jeho tělesná nebo duševní způsobilost plniti úřední a služební povinnosti tak podstatně snížena, že by tím vážně trpěl zájem služby".

V důsledku toho škrtá se odst. 2. § l

a tím také označení odst. 1. tohoto paragrafu odpadá; v §§ 2 a 3 škrtají se označení vztahující se k původnímu znění vládního návrhu.

V důsledku dohody v subkomitétu, a poněvadž nabyl branný výbor přesvědčení, že takto upravený návrh zákona rozšiřuje vlastně možnost pensionování a zabezpečuje více zájem veřejný a správné vedení justice v ministerstvu národní obrany než původní znění vládního návrhu, usnesl se branný výbor ve schůzi dne 21. října t. r. slavnému senátu doporučiti, by přijal návrh, jak byl v subkomitétu stilisován a jednomyslně schválen, ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 21. října 1931.

J. Filipínský v. r.,

V. Sehnal v. r.,

místopředseda.

zpravodaj.



 

II.

Návrh zákona upravuje především překládání vojenských soudců do výslužby v důsledku dosažení věku nebo v důsledku služební nezpůsobnosti. Vojenskými soudci se rozumějí důstojníci justiční služby, kteří konají službu soudce u některého vojenského soudu, jsou nesesaditelní, ale přesaditelní; nenáležejí sem tedy justiční důstojníci u úřadů prokurátorských a u ministerstva národní obrany.

1. Vojenský soudce musí býti přeložen do výslužby, dosáhne-li věku 65 let [§ 1, odst. (1), písmeno a].

2. Vojenský soudce musí býti přeložen do výslužby, není-li pro tělesnou nebo duševní vadu schopen plniti své úřední a služební povinnosti [§ 1, odst. (1), písmeno b].

3. Vojenský soudce může býti přeložen do výslužby, dosáhne-li věku 60 let a je-li jeho tělesná nebo duševní způsobilost plniti úřední a služební povinnosti tak podstatně snížena, že by tím vážně trpěl zájem služby [§ 1, odst. (2)].

O pensionování má ve všech těchto případech rozhodovati kárný senát nejvyššího vojenského soudu a to v případech uvedených pod 2 a 3 po formálním vyšetřování a po slyšení generálního vojenského prokurátora, kdežto v případě uvedeném pod 1. bez jeho slyšení a bez vyšetřování.

Norma uvedená pod 3 [§ 1, odst. (2)] je novotou, odchylující se od předpisů platících pro soudce civilní. Příčinou této odchylky jsou podle důvodové zprávy odlišné poměry ve vojenském soudnictví a zejména ta okolnost, že vojenské soudy musí býti vždy připraveny na poměry mimořádné. Pokud se týče odlišných poměrů ve vojenském soudnictví, dlužno poukázati na to, že tu jde o souzení porušení vojenských povinností, souzení provinění vzniklých z vojenských poměrů nebo majících vliv na ukázněnost vojska, konečně souzení útoků na bezpečnost vojska v dobách mimořádných, jako je mobilisace a válka, kde zvláště záleží na tělesné a duševní zdatnosti vojenských soudců, aby snesli námahy a obtíže spojené se vzrůstem agendy a s pobytem u vojska v poli; ze všech těchto důvodů sbor vojenských soudců nemá příliš zestárnouti.

Vládní návrh obsahuje dále předpisy pro zprošťování vojenských soudců od vykonávání služby pro trestní řízení proti nim zavedené.

Rozhodovati o zproštění má opět kárný senát nejvyššího vojenského soudu, v neodkladných případech má míti možnost naříditi zproštění i přímý a každý vyšší představený obviněného, musí to však ihned oznámiti kárnému senátu nejvyššího vojenského soudu, který pak rozhodne, zda zproštění potvrzuje nebo zrušuje.

O zproštění vojenských soudců od výkonu služby za soudcovského kárného řízení nebo za řízení před kárným výborem se návrh zákona nezmiňuje a jen důvodová zpráva upozorňuje, že jsou tato zproštění již upravena vládním nařízením o vojenském kázeňském a kárném právu soudcovském č. 15271923 Sb. z. a n. a zákonem o vojenském kázeňském a kárném právu č. 15471923 Sb. z. a n.

Jak nahoře uvedeno a odůvodněno, nemá sbor vojenských soudců příliš zestárnouti. Návrh zákona toto stanovisko uznává a právě proto uchyluje se od projednávaného vládního návrhu zákona, kterým se upravují některé služební poměry soudců (tisk 413), když připouští možnost pensionovati vojenské soudce již po dosažení věku 60 let.

Tu provedl ústavně-právní výbor změnu.

Podle znění vládou navrženého měl totiž býti věk 65 let důvodem pro pensionování vojenských soudců vždy [§ 1, odst. (i) a)], kdežto věk 60 let jen za podmínky, že by k němu přistoupilo podstatné snížení služební způsobilosti, ohrožující vážně zájem služby [§ 1, odst. (2) ]; kromě toho mělo dojíti k přeložení vojenských soudců do výslužby, když by pro tělesnou nebo duševní vadu nebyli schopni plniti úřední a služební povinnosti, a to při věku jakémkoli [§ 1, odst. (1), písm. b)]. Rozeznával tedy vládní návrh dva stupně služební nezpůsobilosti; při jedné žádal přestoupení věku (60 let), při druhé nikoli.

Ústavně-právní výbor nepokládal takové rozeznávání stupňů nezpůsobilosti za správné a za vhodné pro službu. Je-li nezpůsobilost tak silná, že již tím vážně trpí zájem služby, musí podle názoru ústavně-právního výboru vésti k pensionování vždy a ne pouze ve věku vyšším než 60 let.

Chtěje takovou praxi umožniti, škrtl ústavně-právní výbor celý odstavec 2. § l v očekávání, že při správném výkladu ustanovení § 1, odst. (1), písni. b) bude vojenským zájmům poslouženo lépe než podle vládního návrhu, jsa totiž toho názoru, že nebude-li vil ustanovení, jež obsahoval odst. (2) vládního návrhu, bude nutno písni. b) odst. (1) vykládati tak, že pro pensionování nebude třeba nezpůsobilosti doslova absolutní, nýbrž že postačí nezpůsobilost částečná, pokud by vážně ohrožovala zájem služby.

V důsledku tohoto škrtu opraveny příslušné citace v § 2, odst. (1) a v § 3, odst. (1) a (4).

Ježto však branný výbor přijal vládní návrh zákona beze změny, zřízena byla ve smyslu § 34 jedn. řádu společná komise obou výborů.

Tato společná komise ústavně-právního a branného výboru pojednala dne 20. října 1931 o odchylných názorech obou výborů a oba názory sjednotila.

Ústavně-právní výbor, jak nahoře uvedeno, vyslovil totiž nesouhlas s odst. (2) § l proto, protože v zájmu služby nepovažoval za správno, aby byli ve službě ponecháni vojenští soudci se značně sníženou způsobilostí, kteří nedosáhli věku 60 let.

Branný výbor zase uznával za nutnou potřebu výslovné ustanovení o pensionování pro nezpůsobilost částečnou vedle předpisu o pensionování pro nezpůsobilost úplnou.

Společná komise obou výborů našla sjednocení obou názorů v tom, že věková hranice v odst. (2) § l bude zrušena a ostatní obsah tohoto odstavce se připojí k písm. b) § 1. To znamená, že vedle úplné nezpůsobilosti důvodem pro přeložení voj. soudců do výslužby bude i způsobilost tak snížená, jak stanovil odst. (2), jenže v jakémkoli věku.

Ve smyslu usnesení společné komise provedl ústavně-právní výbor ve vládním návrhu zákona tyto konečné změny:

a) § l bude zníti takto:

Vojenský soudce musí býti přeložen do výslužby,

a) dosáhne-li věku 65 let nebo

b) není-li pro tělesnou nebo duševní vadu schopen plniti své úřední a služební povinnosti nebo je-li jeho tělesná nebo duševní způsobilost plniti úřední a služební povinnosti tak podstatně snížena, že by tím vážně trpěl zájem služby.

b) V § 2, odst. (1) škrtá se..odst. (1)",

c) v § 3, odst. (1) škrtne se v citaci odst. (1)" a pak..nebo v § 1, odst. (2)";

d) v § 3, odst. (4) v citaci škrtne se..odst. (1)" a pak..nebo § 1, odst. (2)".

Jinak vyhovuje návrh zákona zásadám, na nichž je vybudována vojenská soudcovská moc, není ohrožena soudcovská neodvislost, ježto každé rozhodování o nedobrovolném zbavení vojenského soudce úřadu svěřuje se nezávislému soudu a vylučuje se z rozhodování toho vojenská správa, takže vyloučeno i to nejmenší podezření, že by snad vojenská správa mohla možnosti pensionování nebo zprošťování využíti k nátlaku na soudcovské rozhodování. Vojenská správa má soudní rozhodnutí jen provádět a je jím vázána, čímž zajisté bude jen upevněna důvěra stran v nestrannost vojenských soudů.

ústavně-právní výbor projednal ve svých schůzích dne 9. června a 21. října 1931 konaných vládní návrh a doporučuje si. senátu přijetí jeho se změnami naznačenými ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 21. října 1931.

Dr. Witt v. r.,

Dr. Otakar Havelka v. r.,

předseda.

zpravodaj.



Zákon

ze dne...........................................................................

o překládání vojenských soudců, kteří dosáhli určitého věku nebo nejsou schopni plniti úřední a služební povinnosti, do výslužby a o zprošťování jich od vykonávání služby pro trestní řízení.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vojenský soudce musí býti přeložen do výslužby,

a) dosáhne-li věku 65 let nebo

b) není-li pro tělesnou nebo duševní vadu schopen plniti své úřední a služební povinnosti, nebo je-li jeho tělesná nebo duševní způsobilost plniti úřední a služební povinnosti tak podstatně snížena, že by tím vážně trpěl zájem služby.

§ 2.

(1) Přeložení vojenského soudce do výslužby z důvodu uvedeného v § 1, písm. a) se může proti jeho vůli státi jen na základě pravoplatného nálezu kárného senátu nejvyššího vojenského soudu.

(2) Nález, který musí býti vydán do osmi dnů po dni, kterého vojenský soudce dosáhl věku 65 let, zjistí, kterým dnem vojenský soudce tohoto věku dosáhl a že do toho dne nepodal žádost o přeložení do výslužby, a vysloví, že se z toho důvodu provede jeho přeložení do výslužby z moci úřední.

(3) Nález se dodá vojenskému soudci do vlastních rukou a není proti němu opravného prostředku. Přeložení do výslužby a propuštění K činné služby se provede nejpozději koncem měsíce následujícího po měsíci, v kterém byl vydán pravoplatný nález, a při-padne-li den vydání nálezu na první den v měsíci, koncem téhož měsíce.

§3.

(1) Nastane-li u některého vojenského soudce okolnost uvedená v § 1, písm. b) a ne-podá-li sám žádost o přeložení do výslužby, vyzve ho ministerstvo národní obrany, aby tak učinil nejpozději do 30 dnů od dodání vyzvání.

(2) Vyhoví-li vojenský soudce vyzvání, třeba dále postupovati tak, jako kdyby zažádalo přeložení do výslužby dobrovolně.

(3) Nevyhoví-li vojenský soudce vyzvání nebo podá-li sice žádost o přeložení do výslužby, ale činí-li v ní jakékoli výhrady nebo podmínky, oznámí to ministerstvo národní obrany kárnému senátu nejvyššího vojenského soudu.

(4) Jakmile dostane kárný senát oznámení, nařídí vyšetřování a ustanoví některého vojenského soudce, který není ani členem ani náhradníkem kárného senátu, vyšetřujícím soudcem, jenž má vyšetřiti okolnosti, kterými má býti přeložení do výslužby odůvodněno [§ 1, písm. b)]. O tomto vyšetřování platí obdobně ustanovení vojenského trestního řádu (zákona ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z. a žák. či. XXXIII/1912) o vyhledávacím řízení.

(5) Po ukončení vyšetřování rozhodne kárný senát nejvyššího vojenského soudu nálezem, má-li býti vojenský soudce přeložen do výslužby; před rozhodnutím může senát ještě vyslechnouti jak vojenského soudce, tak i svědky a znalce.

(6) O dalším řízení platí ustanovení § 2, odst. (3).

§ 4.

Je-li proti vojenskému soudci zavedeno trestní řízení, může kárný senát nejvyššího vojenského soudu zprostiti obviněného od vykonávání služby, vyžaduje-li toho služební zájem; v neodkladných případech může prozatím naříditi takové zproštění i přímý a každý vyšší představený obviněného, musí to však ihned oznámiti kárnému senátu nejvyššího vojenského soudu, jenž bez odkladu rozhodne, zda zproštění potvrzuje či zrušuje.

§ 5.

Rozhodnutí uvedená v § 2, odst. (2), v § 3, odst. (4) a (5) a v § 4 činí kárný senát nejvyššího vojenského soudu v neveřejném zasedání; před rozhodnutím podle § 3, odst. (5) a § 4 zašle kárný senát spisy generálnímu vojenskému prokurátoru, aby se o věci písemně vyjádřil.

§ 6.

Vojenskými soudci se rozumějí důstojníci justiční služby, kteří konají službu soudce u některého vojenského soudu.

§ 7.

Tento zákon nabude účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

§ 8.

Provésti tento zákon se ukládá ministru národní obrany.