Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

5. zasedání.

Tisk 657.

Návrh

senátorů Nedvěda, Hakena a soudr. na novou úpravu ochrany nájemníků.

Podepsaní navrhují, aby se senát N. S. usnesl:

Zákon

ze dne....... 1931

o ochraně nájemníků.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

O výpovědi.

§ 1.

Pronajímatelé bytu mohou vypověděti nájemní nebo podnájemní smlouvu jen z důvodů obsažených v §u 1 zák. č. 275 z r. 1920 Sb. z. a n. (zákon o ochraně nájemníků) s těmito změnami:

1. Pronajímatel musí nájemníkovi, jehož příjem nepřesahuje 60000 Kč ročně v případě výpovědi, odůvodněné podle tohoto zákona bezpodmínečně opatřiti náhradní byt, který je rovnocenný jak co do rozměru, tak co do výše nájemného.

2. Upomínací lhůta, ve které nájemník je povinen zaplatiti dlužné nájemné, činí 8 dnů.

Daně, přirážky, dávky a jiné vedlejší poplatky nepovažují se za součást nájemného.

§ 2.

Za nezaměstnané, pokud nedostávají nejméně 15 Kč na pravidelné denní podpoře, platí nájemné obec pobytu. Nezaměstnaným nemůže býti z důvodů neplacení nájemného dána výpověď ani z bytu, ani nemohou býti vypovězeni z obce.

Nájemník nemůže býti z bytu vypovězen v případě nemoci nebo nemoci v rodině, anebo jedná-li se o nájemníka, který se účastní stávky nebo je zaměstnavatelem vyloučen (vysazen), anebo který z jiných nezaviněných důvodů nemůže zaplatit dlužné nájemné.

Pronajímatel může žádati za zrušení nájemní smlouvy jen tehdy, když se musí pro nějaké stavení z nařízení stavebního úřadu znovu stavěti a opatřil-li nájemníkovi náhradní byt rovnocenný (§ 1).

Pronajímatel nesmí na nájemníkovi žádati placení nájemného za lhůtu delší než 3 měsíce. Nájemník má však v každém případě právo oznámiti, kdykoliv pronajímateli, že bude platit nájemné ve lhůtě měsíční s tím účinkem, že ode dne tohoto oznámení je povinen platit nájemné jen měsíčně.

§ 3.

Pro výpovědní řízení platí ustanovení zákona č. 275 z r. 1920 s touto změnou:

Nájemník může také proti usnesení sborového soudu podati stížnost k nejvyššímu soudu. Stížnost nájemníkova má ve všech případech odkládací účinek.

§ 4.

Ustanovení tohoto zákona vztahují se také na malé živnostenské provozovny.

§ 5

Účinnost ustanovení tohoto zákona nemůže býti vyloučena anebo omezena smlouvou stran.

O nájemném.

§ 6.

1. Nájemné z bytů a malých živnostenských provozoven nesmí převyšovati u domů starých, t. j. postavených před 1. listopadem 1918 výši nájemného, které bylo stanoveno zákonem ze dne 26. listopadu 1930, č. 166 Sb. z. a n.

2. Nájemné z bytů a malých živnostenských provozoven v nových domech, t. j. v domech, postavených po 1. listopadu 1918 upravuje se takto:

a) u bytů a provozoven o 1 místnosti s příslušenstvím nesmí býti vyšší než o 50% oproti nájemnému ve starých domech;

b) u bytů a provozoven o 2 místnostech s příslušenstvím nesmí býti vyšší než o 75% oproti nájemnému ve starých domech;

c) u bytů a provozoven o 3 místnostech s příslušenstvím nesmí býti vyšší než o 100% oproti nájemnému ve starých domech.

O obecní dávce z nájemného.

§ 7.

1. Majitelé domů jsou povinni odváděti katastrální obci dávku ve výši 50% z nájemného, které vybrali z bytů a provozoven nechráněných tímto zákonem.

2. Tato dávka musí činiti nejméně 10% ročního příjmu nájemníkova.

3. Dávku ukládá a vybírá obec. Obec je povinna výnosu této dávky použíti k opatření levných bytů a v prvé řadě k stavbě obecních bytů s jednou nebo se dvěma místnostmi s příslušenstvím. Nájemné z těchto obecních bytů nesmí býti vyšší než je tímto zákonem stanoveno. Byty o 1 místnosti s příslušenstvím smí býti pronajímány jen osobám, jichž roční důchod nepřesahuje 16 000 Kč. Byty o 2 místnostech s příslušenstvím smí býti pronajímány jen osobám, jichž roční důchod nepřesahuje 30 000 Kč.

4. Nájemníci, jichž roční důchod nepřesahuje 30 000 Kč jsou osvobozeni od placení jakýchkoli dávek a poplatků z nájemného.

§ 8.

Podnájemné s vedlejšími poplatky nesmí býti vyšší než nájemné s vedlejšími poplatky, které platí nájemník a byla-li dána jen část bytu do podnájmu než poměrná část nájemného s vedlejšími poplatky, připadající na část bytu danou do podnájmu. Za užívání zařízení bytu, daného do podnájmu smí býti smluvena pouze přiměřená náhrada.

§ 9.

Pronajímatel je povinen udati nájemníkovi při pronájmu i bez žádosti nájemníka jaké nájemné bylo z bytu smluveno dne 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu.

§ 10.

Klásti při pronájmu podmínku, že nájemník koupí zařízení bytu, je trestné. Podmínka ta je neplatna.

§ 11.

Zvýšení nájemného a podnájemného s vedlejšími poplatky nebo jinými poplatky, odporující ustanovení tohoto zákona, jsou neplatné a trestné podle dalších ustanovení tohoto zákona.

Zapovězena jsou všechna jednání, kterými pronajímatel dává poskytovati nebo slibovati nájemného sobě nebo někomu jinému něco za to, že pronajímá byt.

Co bylo placeno proti předchozím ustanovením, musí býti vráceno se zákonnými úroky. Tohoto nároku na vrácení nelze se předem zříci.

§ 12.

Soud přezkouší úmluvu o výši nájemného a o ostatních ustanoveních tohoto zákona, také na návrh třetí osoby, zejména obce, bytového úřadu nebo lichevního soudu. Soud je pak povinen podle výsledků vyšetření stanovit nájemné podle ustanovení tohoto zákona.

§ 13.

Proti rozhodnutí soudu o výši nájemného může nájemník a podnájemník podati stížnost k sborovému soudu, která má odkládací účinek.

§ 14.

Zprostředkování pronájmu smí prováděti pouze obce a to bezplatně.

§ 15.

Ochrana nájemníků podle tohoto zákona vztahuje se na všechny nájemníky, jichž roční důchod nepřesahuje 60 000 Kč, bez zřetele na to, ve které době byly domy postaveny, anebo kdo je jejich majitelem a vztahuje se obzvláště také na byty deputátní.

§ 16.

Od domovníků nesmí býti vybíráno nájemné v žádné formě a stejně jsou osvobozeni od placení všech daní, přirážek, dávek a poplatků, uložených z důvodů bydlení. V ostatních směrech a obzvláště pokud se týče výpovědi, vztahuje se na ně plná ochrana nájemníků podle tohoto zákona.

§ 17.

Exekuční soud musí na návrh povinného (nájemníka, podnájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem atd.), který jest chráněn tímto zákonem odložiti exekuci vyklizením najatých nebo používaných místností na dobu půl roku, když povinný nemá rovnocenné náhrady. Rovnocennou náhradou jest rozuměti byt. nebo provozovnu, který má stejné rozměry, za který je požadována stejná činže a který také svou polohou vyhovuje zájmům vypovídaného.

Trvají-li důvody odložení exekuce i po uplynutí lhůty, na kterou byl odklad povolen, musí na návrh povinného býti vyklizení odloženo a to vždy na dobu jednoho čtvrtletí.

§ 18.

Nemá-li ten, kdo byl z dosavadních místností vystěhován, kam by se uchýlil se svou rodinou a složil své věci, je povinna obec, ve které se vystěhování stalo, neprodleně vystěhovaného umístiti do té doby, než nalezne rovnocenný byt.

§ 19.

Kolky a poplatky v nájemním a exekučním řízení podle tohoto zákona platí vždy pronajímatel.

§ 20.

Obcházení tohoto zákona pronajímatelem nebo jeho zástupcem trestá se příslušným soudem pokutou do 10 000 Kč a vězením do 6 měsíců. Pokuta připadá ve prospěch místního chudinského fondu.

§ 2l.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Všechna zákonná ustanovení jemu odporující současně se zrušují.

§ 22.

Je-li v době, kdy tento zákon nabude účinnosti v běhu nějaké řízení před nájemními nebo exekučními soudy, budiž v něm postupováno podle předpisů tohoto zákona.

§ 23.

Provésti tento zákon ukládá se ministru sociální péče v dohodě s ministry spravedlnosti, financí a vnitra.

Odůvodnění.

V poválečné, revoluční době sáhl také proletariát v Československé republice k svépomoci proti bytové nouzi, pracujícího lidu: dělníci, zabavovali sami byty u bohatých a odevzdávali je nebydlícím a špatně bydlícím. Zákon o ochraně nájemníků byl pouhým ventilem pro-ti tomuto živelnímu hnutí, který skutečně již vybojovanou ochranu měl oslabiti.

S rostoucí reakcí, nastalou v polovině prosince 1920, byla také zákonná ochrana nájemníků stále odbourávána. Jen odpor lidových mas zabránil jejímu úplnému zrušení.

V přítomné době připravuje buržoasie - využívajíc bídy milionů proletářů a maloživnostníků - nový velký útok na poslední zbytky ochrany nájemníků. Ministerstvo sociální péče, vedené sociálním demokratem drem Czechem, vychází jí ochotně vstříc a vypracovalo již návrh zákona, podle kterého mají býti činže drobných nájemníků jíž od počátku r. 1932 opět značně zvýšeny a pak ochrana nájemníků co nejrychlejším tempem odbourána.

Pracující lid nemůže připustiti, aby statisíce nezaměstnaných a omezeně pracujících dělníků byly vyhazovány ze svých chudých bytů, protože jim kapitalistický režim vzal práci a chléb. Lid nemůže připustiti, aby maloživnostníci a drobní obchodníci, stejně utiskovaní kapitálem, ztratili svou existenční základu - své malé provozovny. Lid si nemůže dáti líbiti další zvyšování činží a současně zhoršování výpovědních důvodů.

Navrhujeme proto, aby výpovědní důvody byly aspoň omezeny na případy platné v r. 1920. Když to šlo tehdy, musí to jít i dnes. A to tím spíše, že poměry pracujícího lidu jsou v současné době ještě mnohem horší než tehdy.

Musíme ovšem také v tomto směru navrhnouti aspoň některá okamžitá zlepšení i tehdejších ustanovení, která se v soudní praxi stala přímo metlou drobných nájemníků: je to v prvé řadě návrh, aby pronajímatel byl povinen vypovídanému nájemníkovi, chráněnému tímto zákonem, opatřiti rovnocenný byt náhradní, t. j. byt nejméně o stejných rozměrech, za nájemné nepřesahující dřívější cenu a v takové poloze místní, aby vyhovovala zájmům nájemníkovým. Dále pokládáme za velmi důležitý požadavek, aby upomínací lhůta, ve které má nájemník zaplatiti dlužnou činži, byla prodloužena aspoň na 8 dnů, neboť dnešní hospodářské poměry jsou tak hrozné, že vyžadují aspoň tuto malou ochranu nájemníků. Soudní praxe umožnila majitelům domů další hluboké průlomy do špatné ochrany nájemníků, takže žádáme, aby zákonem bylo výslovně stanoveno, že daně, přirážky a dávky i vedlejší poplatky nemohou býti považovány za součást nájemného a že jejich neplacení nemůže tudíž býti výpovědním důvodem. Důvody k výpovědi mají vůbec soudy býti vykládány co nejúžeji: nemají proto býti za takové důvody považovány na př. policejní nebo soudní domovní prohlídky, neboť tyto jsou v dnešní době právě často prováděny jen k hospodářskému poškození drobných nájemníků a pod.

Převážná většina nezaměstnaných, kteří buď vůbec nedostávají podporu v nezaměstnání nebo jichž podpora nedosahuje ani 15 Kč denně, nemohou přirozeně platiti nájemné. Poněvadž jim však hrozí výpověď pro neplacení činží, navrhujeme, aby nájemné za ně platila obec pobytu a aby nemohli býti vůbec z tohoto důvodu vypovězeni ani z bytu, ani z obce (neboť tento prostředek slouží často k tomu, aby se vládnoucí třída v obci zbavila nezaměstnaných). Z podobných důvodů navrhujeme, aby nájemník nesměl býti z bytu vypovězen po dobu jeho nemoci nebo nemoci v jeho rodině, po dobu stávky nebo výluky a vůbec pro nezaviněné neplacení nájemného.

Je známa lichva, prováděná s t. zv. stavebními příspěvky a podobnými prostředky. Je proto náš požadavek, aby nájemné nesmělo býti požadováno za delší dobu než za 3 měsíce a aby nájemník měl právo kdykoli tuto lhůtu zkrátiti na jeden měsíc, naprosto oprávněný. Stejně oprávněný je požadavek, aby omezení výpovědních důvodů platilo také pro malé živnostenské provozovny. Pokud se týče nájemného, trváme se vším důrazem na tom, aby výše činže v žádném případě nesměla býti zvýšena. Dnešní bída pracujících mas vyžadovala by si vlastně snížení činží, jako vůbec snížení všech životních prostředků. Vidíme však naopak, že drobní nájemníci jsou v novostavbách dáni v šanc ohromnému vykořisťování, které není v poměru ani s jejich příjmy, ani s valorisovanými činžemi předválečnými. Žádáme proto, aby nájemné v t. zv. nových bytech nesmělo býti vyšší o víc než 5%, jde-li o jednu místnost s příslušenstvím, a o 75%, jde-li o dvě místnosti s příslušenstvím a o 100%, jde-li o tři místnosti, než činže v domech starých. Ježto nás však ani nenapadá, aby náš návrh chránil velké nájemníky a majitele domů, navrhujeme, aby pronajímatelé byli povinni odváděti obci dávku aspoň 50% nájemného. z nechráněných bytů a provozoven. Aby však bylo zabráněno machinačním dohodám majitelů domů s bohatými nájemníky, stanoví náš návrh, že tato obecní dávka musí činiti nejméně 10% ročních příjmů oněch velkých nájemníků. Výnosu této obecní dávky má býti použito ke stavbě levných bytů, t. j. bytů o 1 až 2 místnostech s příslušenstvím za výše uvedené činže a pouze pro nájemníky, jichž roční důchod nepřesahuje 16 000 Kč, resp. 30 000 Kč. Obce mají míti jedině právo a povinnost zprostředkovati pronájem bytů a to pro nemajetné nájemníky bezplatně.

Ochrana nájemníků podle tohoto našeho návrhu vztahovala by se tedy na drobné nájemníky nejen ve starých domech, ale i v novostavbách. Kromě toho jest však bezpodmínečně nutno, aby chráněny byly také byty, které dosud vůbec ochranou nájemníků chráněny nejsou: byty deputátní, domovnické (které přirozeně musí býti poskytovány bezplatně a pod).

Ochrana nájemníků tvoří podle našeho názoru jeden celek s ochranou proti exekučnímu vyklízení bytu. Navrhujeme proto v rámci tohoto zákona, aby vypovídaným nájemníkům, kteří nemají náhradního bytu rovnocenného jak co do rozměru, tak co do výše nájemného, musil býti exekučním soudem k jejich žádosti povolen odklad exekučního vyklizení a aby se v každém případě postarala obec o umístění jejich rodin a uložení nábytku.

Vedení nájemních sporů a exekučního řízení způsobuje však v dnešní době chudým nájemníkům ve většině případů velmi vysoké útraty. Navrhujeme proto zcela oprávněně, aby kolky a poplatky byly vždy placeny pronajímatelem.

Ochrana nájemníků podle tohoto zákona vztahuje se pouze na osoby, jichž roční příjem nepřesahuje 50 000 Kč. Kromě návrhů v tomto zákoně obsažených podáváme ještě druhý návrh zákona, který vytyčuje požadavek zabírání prázdných a přebytečných bytů obcemi ve prospěch nebydlících a špatně bydlících, na stavbu nových domů, na ochranu kolonistů a pod. Proletariát, pracující lid vůbec je si vědom, že uskutečnění námi vytčených návrhů je možné pouze tehdy, když se masy samy za ně bojovně a jednotně postaví. Pak prosadí ovšem ještě mnohem více než v r. 1918 - 1920.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh přidělen byl výborům soc.-politickému a ústavně právnímu k projednání zkráceným řízením ve lhůtě 8 dnů.

V Praze, dne 5. prosince 1931.

Nedvěd, Haken,

Douda, Fidlík, Mezö, Kello, Stejskalová, Hlávka, Mikulíček, Lokota, Pilz, Kindl.