O ustanovení čl. 34 byla již učiněna zmínka shora při vymezení rozsahu platnosti úmluvy.

Čl. 35 obsahuje pravidlo o počítání dní.

Čl. 36 a 41 obsahují obvyklá závěrečná ustanovení mezinárodních smluv, zejména o ratifikaci a vejití v účinnost úmluvy o přístupu k ní, o výpovědi a o revisi.

Úmluva bude vyžadovati provedení zákonem, a to pokud jde o ustanovení o leteckých dopravních listinách proto, že tato materie není dosud v našem právním řádu upravena, pokud pak jde o ustanovení o odpovědnosti dopravce, z toho důvodu, že úprava v úmluvě obsažená se odchyluje od ustanovení oddílu VIII. zákona o letectví ze dne 8. července 1925, č. 172/1925 Sb. z. a n, jež v důsledku § 32, odst. 1, pím. a) platí i pro odpovědnost dopravce.

Předkládajíc tento návrh oběma sněmovnám Národního shromáždění projevuje vláda po stránce formální přání, aby předloha byla projednána v poslanecké sněmovně a v senátě výborem zahraničním a technicko-dopravním.

V Praze, dne 11. prosince 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

 

CONVENTION

POUR L UNIFICATION DE CERTAINES RÉGLES RELATIVES AU TRANSPORT

AÉRIEN INTERNATIONAL.

 

ÚMLUVA

O SJEDNOCENÍ NĚKTERÝCH PRAVIDEL O MEZINÁRODNÍ LETECKÉ DOPRAVĚ.

(Překlad.)

Úmluva

o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě.

PRESIDENT NĚMECKÉ ŘÍŠE, PRESIDENT SPOLKOVÉ REPUBLIKY RAKOUSKÉ, JEHO VELIČENSTVO KRÁL BELGŮ, PRESIDENT SPOJENÝCH STÁTŮ BRAZILSKÝCH, JEHO VELIČENSTVO KRÁL BULHARŮ, PŘEDSEDA NÁRODNÍ VLÁDY ČÍNSKÉ REPUBLIKY, JEHO VELIČENSTVO KRÁL DÁNSKÝ A ISLANDSKÝ, JEHO VELIČENSTVO KRÁL EGYPTSKÝ, JEHO VELIČENSTVO KRÁL ŠPANĚLSKÝ, NÁČELNÍK STÁTU ESTONSKÉ REPUBLIKY, PRESIDENT FINSKÉ REPUBLIKY, PRESIDENT FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY, JEHO VELIČENSTVO KRÁL VELKÉ BRITANIE, IRSKA A BRITSKÝCH ÚZEMÍ ZÁMOŘSKÝCH, CÍSAŘ INDICKÝ, PRESIDENT ŘECKÉ REPUBLIKY, JEHO NEJJASNĚJŠÍ VÝSOST REGENT KRÁLOVSTVÍ MAĎARSKÉHO, JEHO VELIČENSTVO KRÁL ITALSKÝ, JEHO VELIČENSTVO CÍSAŘ JAPONSKÝ, PRESIDENT LOTYŠSKÉ REPUBLIKY, JEJÍ KRÁLOVSKÁ VÝSOST VELKOVÉVODKYNĚ LUCEMBURSKA, PRESIDENT SPOJENÝCH STÁTŮ MEXICKÝCH, JEHO VELIČENSTVO KRÁL NORSKÝ, JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA NIZOZEMSKÁ, PRESIDENT POLSKÉ REPUBLIKY, JEHO VELIČENSTVO KRÁL RUMUNSKÝ, JEHO VELIČENSTVO KRÁL ŠVÉDSKÝ, ŠVÝCARSKÁ SPOLKOVÁ RADA, PRESIDENT ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY, ÚSTŘEDNÍ VÝKONNÝ VÝBOR SVAZU SOVĚTSKÝCH SOCIALISTICKÝCH REPUBLIK, PRESIDENT SPOJENÝCH STÁTŮ VENEZUELSKÝCH, JEHO VELIČENSTVO KRÁL JIHOSLOVANSKÝ,

uznavše prospěšnost toho, aby byly jednotným způsobem upraveny podmínky mezinárodní letecké dopravy, pokud jde o listiny používané pro tuto dopravu a odpovědnost dopravce,

jmenovali za tím účelem své plnomocníky, kteří, jsouce náležitě zmocněni, sjednali a podepsali tuto úmluvu:

HLAVA PRVNÍ.

Předmět. - Definice.

Článek první.

1. Tato Úmluva se vztahuje na veškerou mezinárodní dopravu osob, zavazadel nebo zboží, provozovanou letadlem za úplatu. Vztahuje se rovněž na bezplatnou dopravu, kterou provádí letadlem dopravní letecký podnik.

2. ”Mezinárodní dopravou” ve smyslu této úmluvy je každá doprava, při které podle ujednání stran leží místo odletu a místo určení, ať již dojde k přerušení dopravy nebo k překládání či nikoliv, buď na území dvou Vysokých smluvních stran, nebo na území pouze jedné Vysoké smluvní strany, je-li stanovena zastávka na území, jež je podrobeno suverenitě, suzerenitě, mandátu nebo pravomoci některé jiné mocnosti, i když není smluvní. Bez takové zastávky nepovažuje se doprava mezi územími, jež jsou podrobena suverenitě, suzerenitě, mandátu nebo pravomoci téže Vysoké smluvní strany, za mezinárodní ve smyslu této Úmluvy.

3. Doprava, která má býti provedena postupně několika leteckými dopravci, považuje se pro použití této Úmluvy za jednotnou dopravu, byla-li stranami zamýšlena jako jediný výkon, ať byla sjednána ve formě jediné smlouvy nebo řady smluv, a nepozbývá své mezinárodní povahy tím, že jediná smlouva nebo řada smluv mají býti provedeny zcela na území podrobeném suverenitě, suzerenitě, mandátu nebo pravomoci téže Vysoké smluvní strany.

Článek 2.

1. Úmluva se vztahuje na dopravu provozovanou státem nebo jinými právnickými osobami práva veřejného za podmínek stanovených v článku 1.

2. Tato Úmluva se nevztahuje na dopravu provozovanou v mezích platnosti mezinárodních úmluv poštovních.

HLAVA II.

Dopravní listiny.

Oddíl I.

Jízdenka.

Článek 3.

1. Při dopravě cestujících je dopravce povinen vydati jízdenku, která musí obsahovati tyto údaje:

a) místo a dobu vydání;

b) místa odletu a určení;

c) stanovené zastávky, při čemž dopravce si může vymíniti jejich změnu v případě nutnosti, takovou změnou nemůže však býti dopravě odňata její mezinárodní povaha;

d) jméno a adresu dopravce nebo dopravců;

e) upozornění, že pro dopravu platí režim odpovědnosti stanovený touto Úmluvou.

2. Nedostatek, nesprávnost nebo ztráta jízdenky nemá vliv ani na existenci, ani na platnost dopravní smlouvy, pro kterou budou i tu platiti předpisy této Úmluvy. Přijme-li však dopravce cestujícího, aniž byla vydána jízdenka, nebude oprávněn dovolávati se ustanovení této Úmluvy, která vylučují nebo omezují jeho odpovědnost.

Oddíl II.

Průvodka pro zavazadla.

Článek 4.

1. Při dopravě zavazadel, pokud to nejsou drobné osobní předměty, které si cestující sám opatruje, je dopravce povinen vydati průvodku pro zavazadla.

2. Průvodka pro zavazadla se vydá ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno je určeno pro cestujícího, druhé pro dopravce.

3. Musí obsahovati tyto údaje:

a) místo a dobu vydání;

b) místa odletu a určení;

c) jméno a adresu dopravce nebo dopravců;

d) číslo jízdenky;

e) upozornění, že zavazadla se vydají, držiteli průvodky;

f ) počet a váhu zavazadel;

g) částku udané ceny podle článku 22, odstavec 2;

h) upozornění, že pro dopravu platí režim odpovědnosti stanovený touto Úmluvou.

4. Nedostatek, nesprávnost nebo ztráta průvodky nemá vliv ani na existenci, ani na platnost dopravní smlouvy, pro kterou budou i tu platiti předpisy této úmluvy. Přijme-li však dopravce zavazadla, aniž byla vydána průvodka, nebo neobsahuje-li průvodka údaje uvedené pod písmeny d), f), h), nebude dopravce oprávněn dovolávati se ustanovení této Úmluvy, která vylučují nebo omezují jeho odpovědnost.

Oddíl III.

Nákladní list letecký.

Článek 5.

1. Každý dopravce zboží má právo žádati, aby odesilatel vyhotovil a jemu odevzdal listinu nazvanou ”nákladní list letecký”; každý odesilatel má právo žádati od dopravce přijetí této listiny.

2. Nedostatek, nesprávnost nebo ztráta této listiny nemá však vliv ani na existenci, ani na platnost dopravní smlouvy, pro kterou budou i tu platiti předpisy této Úmluvy s výhradou ustanovení článku 9.

Článek 6.

1. Nákladní list letecký vyhotoví odesilatel ve třech prvopisech a odevzdá jej se zbožím.

2. První vyhotovení jest označeno ”pro dopravce” a je podepsáno odesilatelem. Druhé vyhotovení jest označeno ”pro příjemce”; je podepsáno odesilatelem a dopravcem a jde spolu se zbožím. Třetí vyhotovení podepíše dopravce a odevzdá odesilateli po převzetí zboží.

3. Dopravce musí podepsati, jakmile převezme zboží.

4. Podpis dopravce lze nahraditi razítkem; podpis odesilatele může býti vytištěn nebo nahrazen razítkem.

5. Vyhotoví-li dopravce na žádost odesilatelovu nákladní list letecký, má se za to, že jedná jménem odesilatele, pokud nebude prokázán opak.

Článek 7.

Je-li několik zásilek, má dopravce zboží právo žádati, aby odesilatel vyhotovil několik nákladních listů leteckých.

Článek 8.

Nákladní list letecký musí obsahovati tyto údaje:

a) místo, kde listina byla sepsána, a dobu, kdy byla vyhotovena;

b) místa odletu a určení;

c) stanovené zastávky, při čemž dopravce si může vymíniti jejich změnu v případě nutnosti, takovou změnou nemůže však býti dopravě odňata její mezinárodní povaha;

d) jméno a adresu odesilatelovu;

e) jméno a adresu prvního dopravce;

f) jméno a adresu příjemce, je-li toho třeba;

g) povahu zboží;

h) počet, způsob balení, zvláštní známky nebo čísla zásilek;

i) váhu, množství, objem nebo rozměry zboží;

j) zjevný stav zboží a obalu;

k) cenu dopravy, je-li sjednána, dobu a místo platby a osobu, která má platiti;

l) jde-li o zásilku na dobírku, cenu zboží a po případě částku výloh;

m) částku udané ceny podle článku 22, odstavec 2;

n) počet vyhotovení nákladního listu leteckého;

o) listiny předané dopravci jako přílohy nákladního listu leteckého;

p) dopravní lhůtu a celkové označení předepsané cesty (via), byly-li sjednány;

q) upozornění, že pro dopravu platí režim odpovědnosti stanovený touto úmluvou.

Článek 9.

Přijme-li dopravce zboží, aniž byl vyhotoven nákladní list letecký, nebo neobsahuje-li tento všechny údaje uvedené v článku 8 [a) až i) včetně a q)], nebude dopravce oprávněn dovolávati se ustanovení této úmluvy, která vylučují nebo omezují jeho odpovědnost.

Článek 10.

1. Odesilatel ručí za přesnost údajů a prohlášení o zboží, jež zapíše do nákladního listu leteckého.

2. Bude odpovědný za každou škodu, kterou utrpí dopravce nebo kterákoliv jiná osoba proto, že jeho údaje a prohlášení byly nesprávné, nepřesné nebo neúplné.

Článek 11.

1. Nákladní list letecký je, pokud nebude prokázán opak, důkazem, že smlouva byla sjednána, že bylo přijato zboží a jaké jsou podmínky dopravy.

2. Údaje nákladního listu leteckého o váze, rozměrech a balení zboží, jakož i o počtu zásilek jsou důkazem, pokud nebude prokázán opak; údaje o množství, objemu a stavu zboží jsou vůči dopravci důkazem jen potud, pokud jím byly ověřeny v přítomnosti odesilatele a pokud toto ověření bylo zaznamenáno v nákladním listě leteckém, nebo jde-li o údaje, jež se týkají zjevného stavu zboží.

Článek 12.

1. Odesilatel je oprávněn, splní-li všechny závazky plynoucí z dopravní smlouvy, nakládati se zbožím ať tak, že je vezme zpět na letišti místa odletu nebo určení, či tak, že je zadrží na cestě při přistání, nebo tak, že je dá vydati v místě určení nebo na cestě některé jiné osobě než příjemci uvedenému na nákladním listě leteckém, nebo tak, že si vyžádá jeho vrácení na letiště místa odletu, pokud ovšem výkon tohoto oprávnění není na újmu ani dopravci ani ostatním odesilatelům, a jest povinen zaplatiti výdaje, které tím vzejdou.

2. Nelze-li provésti příkazy odesilatelovy, je dopravce povinen ihned ho na to upozorniti.

3. Uposlechne-li dopravce disposičních příkazů odesilatelových, nevyžádav si, aby mu tento předložil svoje vyhotovení nákladního listu leteckého, jež mu bylo vydáno, bude odpověden za škodu, jež by tím mohla býti způsobena řádnému držiteli nákladního listu leteckého, s výhradou práva postihu proti odesilateli.

4. Právo odesilatelovo zaniká, jakmile vznikne právo příjemce podle dalšího článku 13. Odmítne-li však příjemce nákladní list letecký nebo zboží, nebo nelze-li ho zastihnouti, nabude odesilatel opět svého disposičního práva.

Článek 13.

1. Vyjímajíc případy uvedené v předchozím článku, je příjemce oprávněn, jakmile zboží došlo na místo určení, žádati na dopravci, aby mu odevzdal nákladní list letecký a vydal zboží, zaplatí-li úhrnnou částku pohledávek a splní-li dopravní podmínky uvedené v nákladním listě leteckém.

2. Nebylo-li jinak ujednáno, je dopravce povinen uvědomiti příjemce o příchodu zboží. 3. Přizná-li dopravce ztrátu zboží, nebo nedošlo-li zboží ve lhůtě sedmi dnů poté, kdy mělo dojíti, je příjemce oprávněn uplatňovati proti dopravci práva plynoucí z dopravní smlouvy.

Článek 14.

Odesilatel a příjemce mohou, splní-li závazky uložené smlouvou, uplatňovati všechna práva, která jsou jim přiznána podle článků 12 a 13, a to každý vlastním jménem, ať již jednají ve vlastním zájmu či v zájmu jiného.

Článek 15.

1. Články 12, 13 a 14 nedotýkají se ani poměrů mezi odesilatelem a příjemcem, ani poměrů třetích osob, jejichž práva jsou odvozena od dopravce nebo příjemce.

2. Každá doložka, která se odchyluje od ustanovení článků 12, 13 a 14, musí býti zapsána do nákladního listu leteckého.

Článek 16.

1. Odesilatel je povinen podati vysvětlení a připojiti k nákladnímu listu leteckému doklady, jichž jest před odevzdáním zboží příjemci třeba, aby byly splněny celní, poplatkové nebo policejní formality. Odesilatel je vůči dopravci odpověden za každou škodu, která by mohla vzejíti tím, že tato vysvětlení a doklady chyběly, byly nedostatečné nebo nesprávné, leč by to bylo zaviněno dopravcem nebo jeho zaměstnanci.

2. Dopravce není povinen zkoumati, zda tato vysvětlení a doklady jsou přesné nebo dostatečné.

HLAVA III.

Odpovědnost dopravce.

Článek 17.

Dopravce je odpověden za škodu, jež nastala tím, že cestující byl usmrcen, zraněn nebo utrpěl jakékoli jiné poškození na těle, stala-li se nehoda, která způsobila škodu, v letadle nebo při jakýchkoliv operacích spojených s nastoupením do letadla a vystoupením z něho.

Článek 18.

1. Dopravce je odpověden za škodu vzniklou zničením, ztrátou nebo poškozením zapsaných zavazadel nebo zboží, stala-li se událost, jež způsobila škodu, za letecké dopravy.

2. Letecká doprava podle předchozího odstavce zahrnuje dobu, po kterou zavazadla nebo zboží jsou pod dozorem dopravcovým, ať již na letišti nebo v letadle či kdekoli jinde při přistání mimo letiště.

3. Doba letecké dopravy nezahrnuje dopravu pozemní, námořní nebo říční, prováděnou mimo letiště. Dojde-li však k takové dopravě při provádění letecké dopravní smlouvy za účelem nakládání, dodání nebo překládání, má se za to, že každá škoda vzešla z události nastalé při letecké dopravě, nebude-li prokázán opak.

Článek 19.

Dopravce je odpověden za škodu, která vznikla zpožděním při letecké dopravě cestujících, zavazadel nebo zboží.

Článek 20.

1. Dopravce není odpověden, prokáže-li, že on sám a jeho zaměstnanci učinili veškerá nutná opatření, aby zabránili škodě, nebo že nemohli tak učiniti.

2. Při dopravě zboží a zavazadel není dopravce odpověden prokáže-li, že škoda nastala chybou v ovládání letadla, ve vedení letadla nebo v navigaci, a že ve všech ostatních směrech on i jeho zaměstnanci učinili všechna nutná opatření, aby se zabránilo škodě.

Článek 21.

Prokáže-li dopravce, že škodu způsobilo zavinění poškozené osoby, nebo k ní přispělo, může soud podle předpisů svého domácího právního řádu vyloučiti nebo zmenšiti odpovědnost dopravce.

Článek 22.

1. Při dopravě osob je odpovědnost dopravce vůči každému cestujícímu omezena na částku sto dvaceti pěti tisíc franků. Lze-li podle právního řádu soudu, na nějž věc byla vznesena, stanoviti náhradu ve formě důchodu, nesmí jistina důchodu přesahovati tuto hranici. Nicméně může cestující stanoviti zvláštní úmluvou s dopravcem vyšší hranici odpovědnosti.

2. Při dopravě zapsaných zavazadel a zboží je odpovědnost dopravce omezena na částku dvou set padesátí franků za kilogram, neučinil-li odesilatel, odevzdávaje zásilky dopravci, zvláštní prohlášení o zájmu na dodání a nezaplatil-li případný vyšší poplatek. V tomto případě bude dopravce povinen platiti až do výše udané částky, neprokáže-li, že tato částka je vyšší než skutečný zájem odesilatelův na dodání.

3. Pokud jde o předměty, jež si cestující opatruje sám, je odpovědnost dopravce u každého cestujícího omezena na pět tisíc franků.

4. Shora uvedené částky jsou vyjádřeny ve francouzských francích, při čemž francouzský frank rovná se svojí hodnotou šedesáti pěti a půl miligramu zlata o ryzosti devíti set tisícin. Lze je převáděti na kteroukoli státní měnu v zaokrouhlených číslech.

Článek 23.

Každá doložka směřující k tomu, aby dopravce byl zproštěn odpovědnosti nebo aby byla určena nižší hranice než stanoví tato Úmluva, je neplatná a právně neúčinná, avšak neplatnost této doložky nezpůsobuje neplatnost smlouvy, která zůstává podrobena předpisům této Úmluvy.

Článek 24.

1. V případech uvedených v článcích 18 a 19 může každá žaloba z odpovědnosti, ať z jakéhokoli právního důvodu, býti podána jen za podmínek a v mezích stanovených touto úmluvou.

2. V případech uvedených v článku 17 platí rovněž ustanovení předchozího odstavce bez újmy určení osob, které mají právo žalovati, a bez újmy jejich práva.

Článek 25.

1. Dopravce nebude oprávněn dovolávati se ustanovení této úmluvy, jež vylučují nebo omezují jeho odpovědnost, vzejde-li škoda z jeho zlého úmyslu nebo ze zavinění, které je podle právního řádu soudu, na nějž věc byla vznesena, kladeno na roveň zlému úmyslu.

2. Toto oprávnění mu bude rovněž odepřeno, způsobil-li škodu za týchž podmínek jeden z jeho zaměstnanců při výkonu své služby.

Článek 26.

1. Přijetí zavazadel a zboží příjemcem bez ohražení založí domněnku, že zboží bylo dodáno v dobrém stavu a v souhlase s dopravní listinou, nebude-li prokázán opak.

2. Při poškození má příjemce zaslati dopravci ohražení, ihned, jakmile bylo poškození shledáno, a to nejpozději ve lhůtě tří dnů, jde-li o zavazadla, a ve lhůtě sedmi dnů, jde-li o zboží, počítajíc od jejich přijetí. Při zpoždění má býti ohražení učiněno nejpozději do čtrnácti dnů ode dne, kdy zavazadla nebo zboží byly mu dány k volnému nakládání.

3. Každé ohražení má býti učiněno výhradou napsanou na dopravní listině nebo nějakým jiným přípisem odeslaným ve lhůtě, jež je stanovena pro toto ohražení.

4. Nedošlo-li k ohražení ve stanovených lhůtách, jsou všechny žaloby proti dopravci nepřípustné, leč by se tento dopustil podvodu.

Článek 27.

Zemře-li dlužník, vede se spor z odpovědnosti v mezích stanovených touto Úmluvou proti jeho právním nástupcům.

Článek 28.

1. Žalobu z odpovědnosti jest podle volby žalobcovy podati na území jedné z Vysokých smluvních stran buď u soudu bydliště dopravcova, u soudu hlavního sídla jeho provozu nebo u soudu místa, kde má závod, jehož péčí byla smlouva sjednána, nebo u soudu místa určení.

2. Pro řízení platí právní řád soudu, na nějž věc byla vznesena.

Článek 29.

1. Žalobu z odpovědnosti jest podati ve lhůtě dvou let, počítajíc od příchodu na místo určení nebo ode dne, kdy letadlo mělo přiletěti, nebo od zastavení dopravy, jinak žalobní právo zaniká.

2. Způsob výpočtu lhůty stanoví právní řád soudu, na nějž věc byla vznesena.

Článek 30.

1. Je-li doprava, jak ji určuje třetí odstavec prvního článku, prováděna postupně několika dopravci, je každý dopravce, jenž přijímá cestující, zavazadla nebo zboží, podroben pravidlům stanoveným touto úmluvou a považován za smluvní stranu dopravní smlouvy, pokud se tato smlouva vztahuje na onu část dopravy, jež byla provedena pod jeho dozorem.

2. Při takové dopravě smí cestující a jeho právní nástupci uplatňovati nárok jen proti dopravci, jenž provedl dopravu, při které došlo k nehodě nebo ke zpoždění, mimo případ, kdy první dopravce převezme výslovným ujednáním odpovědnost za celou cestu.

3. Jde-li o zavazadla nebo o zboží, může odesilatel uplatňovati své nároky proti prvnímu dopravci a příjemce, který má právo na vydání, proti poslednímu dopravci, a kromě toho mohou oba žalovati dopravce, který provedl dopravu, při níž došlo k zničení, ztrátě, poškození nebo ke zpoždění. Tito dopravci jsou odpovědni odesilateli i příjemci rukou společnou a nerozdílnou.

HLAVA IV.

Ustanovení o kombinované dopravě.

Článek 31.

1. Při kombinované dopravě, která se děje z části letadlem a z části jakýmkoli jiným dopravním prostředkem, platí ustanovení této Úmluvy jen pro dopravu letadlem, pokud tato vyhovuje podmínkám článku prvního.

2. Nic v této Úmluvě nebrání stranám, aby při kombinované dopravě zapsaly do letecké dopravní listiny podmínky pro jiné. druhy dopravy, za předpokladu, že ustanovení této úmluvy budou zachována, pokud jde o leteckou dopravu.

HLAVA V.

Všeobecná a závěrečná ustanovení.

Článek 32.

1. Veškeré doložky dopravní smlouvy a všechny zvláštní úmluvy učiněné před vznikem škody, jimiž by se strany uchýlily od pravidel této Úmluvy buď tím, že určily právní řád, jehož má býti použito, nebo že změnily pravidla o příslušnosti, jsou neplatny. Avšak při dopravě zboží jsou přípustny doložky o rozhodčím řízení v mezích této Úmluvy, má-li se rozhodčí řízení provésti v místech, na něž se vztahuje příslušnost soudů uvedených v článku 28, odstavec 1.

Článek 33.

Nic v této Úmluvě nemůže brániti dopravci, aby odepřel sjednati dopravní smlouvu nebo stanovil pravidla, jež neodporují ustanovením této úmluvy.

Článek 34.

Tato úmluva se nevztahuje ani na mezinárodní leteckou dopravu, kterou provádějí letecké podniky jako první pokusy za účelem zřízení pravidelných leteckých linií, ani na dopravu, která se provádí za mimořádných okolností mimo rámec veškeré normální činnosti leteckého provozu.

Článek 35.

Je-li v této Úmluvě řeč o dnech, jde tu o dny po sobě jdoucí a nikoliv o dny pracovní.