Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

5. zasedání.

Tisk 664.

 Interpelace:

1. sen. Danku, dr ing. Bottu a spol. na pána ministra zdravotníctva a telesnej výchovy vo veci uznania kúpela na Kováčovej pri Zvolene za liečebne miesto

2. sen. Riedla, Merty a spol. panu ministru financí ve věci neobsazování systemisovaných míst v berní službě na Podkarpatské Rusi

3. sen. Kotrby, Thoře, Pastyříka, Kianičky, Slámy, Trčky a druhů na p. ministra financí ohledně nesprávného a nespravedlivého zdaňování kulturního podniku živnostenského

4. sen. Teschnera a soudr. na pana ministra vnitra o tom, jak velitelství četnického oddělení v Chebu vyřídilo podání německé národně socialistické strany dělnické v Teplé

664/1.

Interpelácia senátorv Danku, dr ing. Bottu a spol.

na pána ministra zdravotníctva a telesnej výchovy

vo veci uznania kúpeľa na Kováčovej pri Zvolene za liečebne miesto.

V obci Kováčová pri Zvolene je už vyše tricať rokov pochválne známy ľudový kúpeľ s vyše 40 st. C teplou minerálnou vodou, kde sa s výborným úspechom zbavujú ľudia trýznivej nemoci reumatickuej, ischiasu, neuralgie atď. Lekári z celého stredného Slovenska vysielajú do Kováčovej svojích nemocných a kúpeľ tento je najnovšie silne navštevovaný i pacientami, vysielanými rozličnými poisťovnami.

Kúpeľ na Kováčovej povstal pred vyše 30 rokmi z prameňa povstalého z vrtby do hľbky 473 m, ktorú vrtbu prevádzala firma »Union« ve Zvolene chcejúc docieliť uhlie. Poneváč z vrtby vyrazil silný horúci prameň, z nepochopenia a z. nevedomosti prekážaná súc v práci, dala menovaná firma tento prameň zahádzať skalím, odpadkami železa a liatin, avšak uškrtenie prameňa nebolo hermetické a vyvieralo z neho toľko vody, že sa postupom času na prameništi utvoril silne navštevovaný ľudový kúpeľ. Voda tohto prameňa, bývalým majitľom, istým Kellerom, bola poslaná cieľom rozboru na prírodovedecký ústav v Budapešti, ktorý vo zvláštnom chemickom vysvedčení kvalifikoval túto vodu za síro-uhličitú, prirodzenú, teplú a 1iečivú a tento charakter vody dal si predošlý majiteľ Keller na základe horejšieho svedectva i pozemnoknižne zaznačiť. V roku 1917 odkúpila tento kúpeľ Národna banka, úč. spol. v Ban. Bystrici a na naliehanie obecenstva začala sa zaoberať s otázkou vyčistenia zahádzanej vrtby, aby sa dosiahlo viac vody, ktorá pri liečení divy tvorila. Po prevrate táto banka ponúkla tieto kúpele nášmu ministerstvu zdravotníctva ku kúpe. Mini terstvo odmietlo kúpiť Kováčovú a tak banka sama sa podujala nákladnej práce s vyčistením prameňa. Keď ministerstvo vyslovilo obavu, že by Kováčovský prameň vo väčšom množstve vyvierajúci mohol škodiť sliačským prameňom, Národná banka čistenie prameňa neforsirovala, kým sa obava mimisterstva zdravotníctva nerozptýlí odbornou mienkou na to povolaného geologa. Požiadala tedy ministerstva zdravotníctva, aby na jej trovy vyslatý bol najlepší geolog republiky na tvár miesta cieľom podatia geologickeho dobrozdania a vyjadrenia sa i o tom, či prameň na Kováčovej súvisí so Sliačskými prameňami, alebo nie. Stalo sa. Ministerstvo zdravotníctva doporučilo a geologický ústav Karlovej university v Prahe delegoval 16. mája 1927 pre vykonanie geologického výzkumu v Kováčovej pána profesora dra Radima Kettnera, ktorý vo svojom geologickom dobrozdaní o výskytu minerálnej vody v lázniach Kováčová u Zvolena z 20. augusta 1927 prehlásil a odborne i vedecky zdôvodni1, že nemá žiadne obavy, žeby vyčistenie starej vrtby na Kováčovej a zachytenie prameňa mohlo mať škodlivý vliv na blízke liečivé pramene štátnych kúpeľov na Sliači. Po tomto dobrozdaní, ako i po vyjadrení sa zriedelného inšpektorátu v Karlových Varoch, povolilo ministerstvo zdravotmíctva a telesnej výchovy cestou županského úradu vo Zvolene dňa 22. februára 1928 čistenie prameňa o čom bola Národna banka úradne vyrozumená so sdelením predpisov, aké má pri čistení prameňa zachovávať.

Županský úrad, Banský kapitanát, v Banskej Bystrici a i ministerstvo zdravotníctva cestou správy štátnych kúpeľov na Sliač na čistenia prameňa v Kováčovej dozeraly, nikto proti prácam ničoho nenamietal a ani v nich nikto neprekážal, ba zaznamenať treba, že všetky úrady a zvlášť minisrterstvo zdravotníctva a i ministerstvo verejných prác napomáhaly Národnú banku v tomto riskantnom a nákladnom podnikaní a len svornej práci všetkých činiteľov možno ďakovať, že sa zahádzaný prameň na Kováčovej uvoľnil a vyteká dnes v množstve 1 800 1 za minutu v 45 st. C teplote. Povolanými balneologmi bola zistená i pozoruhodná radioaktivita 45 Macheových jedniček.

Po dosiahnutí všetkého tohoto, majiteľka Národná banka úč. spol. v Banskej Bystrici znovu ponúkala ministerstvo zdravotníctva tento kúpeľ ku kúpe, ale bezvýsledne. Za takýchto okolností Národná banka, úč. spol. prikoročila k sústavnému a postupnému vybudovaniu kúpeľov na Kováčovej a predovšetkým starala sa o to, aby kúpeľ bol vyhlásený za liečebné miesto a na základe tohto, aby úradným jednaním boly určené ochranné pásma pre tento kúpeľ. Podmienkou jednania o ochranných pásmach je, že patričný kúpeľ, ktorý sa v ministerstvu zemedelstva uchádza o ustálenie svojich ochranných okrskov, musí byť zverejnený, t. j. musí mať od ministerstva zdravotníctva vyhlásenie, že je liečebným miestom. Majitelka si podala žiadosť na ministerstvo zdravotníctva za uznanie Kováčovej za liečebné miesto dňa 24. januára 1931 a táto žiadosť bola krajinským úradom v Bratislave s doporučením k priaznivému vybaveniu pod čís. 18937/31 z 3. II. 1931 ministerstvu zdravotníctva predostretá. Medzičasom zaopatrila si od geologa pána prof. dr Radima Kettnera i druhé geologické dobrozdanie ako návrhu na ustálenie užšieho i širšieho ochranného pásma Národná banka všetky doklady ku prosbe na ministerstvo zemedelstva ohľadom ustálenia ochranných rayonov mala pripravené a čakala len za svedectvom od ministerstva zdravotníctva, ktrorým sa uznáva kúpeľ na Kováčovej za liečebné miesto. Toto svedectvo nedochádzalo a ani do dnes nedošlo, vzdor opätovným urgenciam ústnym i písemným. Ministerstvo zdravotníctva zaopatrilo si jiné »geologické dobrozdanie« od štátneho geologického ústavu Karlovej university v Prahe, podpísané ovšem nie pánom dr Radimom Kettnerom, ale pánom dr Matějkom a dr Kútkom. Posledný vo svojom geologickom dobrozdaní podepisujú s dobrozdaním prof. dr Kettnera. Ministerstvo zdravotníctva na základe geologického dobrozdania pánov dr Matějku a dr Koutku žiada rozšírenie ochranných okrskov pre štátne kúpele sliačské na politické okresy: zvolenský, baňsko-bystrický a kremnický, t. j. na oblasť, na ktorej sa nachodí kúpeľ kováčovský. Tým chcelo by priviesť do úplnej odvislostí: kúpeľ na Kováčovej, bo1 by znehodnotený a z konkurenčných pohnútok vo vývine znemožnený.

V dôsledku predneseného tážu sa podpísaní pána ministra zdravotníctva a. telesnej výchovy:

1. Sú-mu-li výše uvedené okolnosti známe,

2. je-li ministerstvo zdravotníctva a telesnej výchovy ochotno uznať kúpeľ Kováčová za liečebné miesto?

3. Z akých dôvodov trvá ministerstvo zdravotníctva na požiadavku rozšírenia širšieho ochranného pásma pre kúpele sliačské?

V Prahe, dňa 14. decembra 1931.

Danko, dr ing. Botto,

dr Havelka, Pivko, Fr. Novák, dr Bačinský, Stržil, Sehnal, Sáblík, Olejník, Sechtr, Šelmec, dr Šrobár.

 

664/2.

Interpelace senátorů Riedla, Merty a spol.

panu ministru financí

ve věci neobsazování systemisovaných míst v berní službě na Podkarpatské Rusi.

Na Podakarpatské Rusi je v berní službě systemisováno 6 míst ve IV. platové stupnici, avšak od počátku jest obsazeno toliko místo jedno. Jest tedy plných 84% míst neobsazeno. Podobně jest tomu i v V. a VI. platové stupnici, dokonce jsou trvale neobsazena místa v VII. platové stupnici.

Úředníci, kteří by přišli v úvahu pro tato místa, jsou kvalifikováni výtečně a velmi dobře a mají i jinak všechny náležitosti pro postup, vždyť někteří z nich jsou na svých systemisovaných místech už 7 i více let. I výsledky práce potvrzují, že jsou tamní berní úředníci na svém místě.

Víme, že hospodářská tíseň nutí státní finanční správu, aby zvýšením interkaláře snížila personální náklady, leč v tomto případě nejde už o interkaláře, nýbrž o systematické dlouhodobé neobsazování.

Podepsaní se proto táží, zdali jsou tyto případy panu ministru financí známy a zařídí-li, aby berní úřednictvo Podkarpatské Rusi nebylo trvalým neobsazováním systemisovaných míst poškozováno.

V Praze, dne 15. prosince 1931.

Riedl, Merta,

Berkovec, Vaněček, Šolc. Hubka, Pánek, Pichl, Černý, Plamínková, ing. Marušák.

 

664/3.

Interpelace senátorů Kotrby, Thoře, Pastyříka, Kianičky, Slámy, Trčky a druhů

na pana ministra financí

ohledně nesprávného a nespravedlivého zdaňování kulturního podniku živnostenského.

Příštího roku bude tomu již 30 let, co vychází v Praze odborný list, čtrnáctidenník » Zájmy českých pekařů«, jehož majitelem je Společenstvo pekařů v Praze.

Od r. 1911 jest veškerému členstvu společenstev, sdružených ve svazku Zemské Jednoty českých společenstev pekařů v Čechách, zasílá tento list zdarma a členstvo toto platí Zemské Jednotě pouze členský příspěvek podle rozpočtu, schvalovaného každým rokem jednotenskou valnou hromadou. Časopis tento slouží stavovským a kulturním zájmům živnostníků odboru pekařského, nesleduje naprosto snahy výdělečné a také zisku nedociluje. Vydržován jest z výtěžku insertného a předplatného, kteréž poslední uhrazují abonenti-pekaři, stojící mimo společenstva, v Jednotě sdružená a vzhledem k neutěšené situaci hospodářské končí vydávání jeho v posledních letech každoročně bilanční ztrátou. Daň obratovou řádně v příslušných obdobích odvádí.

Od r. 1928 však na základě nového zákona o zvláštní dani výdělkové vyměřována jest společenstvu, jako majiteli listu, tato daň:

za r. 1928 činil předpis dotyčné daně podle platebního rozkazu ze č. 527 z 26. února 1930 Kč 186,80 a společenstvo zaplatilo jej dne 5. června 1930, vyrovnavši zároveň na základě dotyčného platebního rozkazu zvláštní daň výdělkovou v téže výši i za r. 1929 a za prvé pololetí r. 1930. Společenstvo pozastavilo se ovšem nad způsobem, jímž byla tato daň vyměřena, neboť, ač vykázalo ztrátu Kč 3501,22, vypočetla berní správa v Praze II. zisk listu na Kč 505,16 tím způsobem, že vzala za zisk poměrnou část členských příspěvků, odpovídající ceně výtisků listu, zdarma členstvu rozeslaných, odpočetla část všeobecných výdajů společenstva a utvořila rovnici, podle níž se z vykázané ztráty stal výše uvedený zisk, který zdaněn byl zvláštní daní výdělkovou Kč 40,-, se všemi přirážkami úhrnem Kč 186,80.

Již za r. 1929 však na zcela obdobné základně a při vykázané bilanční ztrátě Kč 7 882,54 byl berní správou vypočítán ryzí výtěžek listu dani podrobený na Kč 9 148,95 a vyměřena z něho podle platebního rozkazu č. 586 z 3. ledna 1931 8% zvláštní daň výdělková Kč 728,-, s přirážkami úhrnem Kč 3 399,75, tj. osmnáctkráte výše než za r. 1928! Tedy: ač bilanční ztráta listu oproti r. 1928 stoupla o Kč 4 381,32, byl zisk listu podle shora uvedené zvláštní rovnice vypočten berní správou o Kč 8 643,79 výše než za r. 1928.

Proti výše uvedenému horentnímu předpisu zvláštní daně výdělkové za r. 1929 podalo společenstvo včasné odvolání, které dosud vyřízeno nebylo, oproti tomu však platebním rozkazem berní správy v Praze II., č. 216 z 21. července 1931 byla společenstvu vyměřena zvláštní daň výdělková z »výdělečného podniku « – vydávání časopisu za rok 1930 na téže základně jako za leta předcházející, 9 procentní, v částce Kč 639,-. S přirážkami Kč 3 016,10. Ztráta bilanční listu za r. 1930 vykázána byla společenstvem ve výši Kč 9 543,62, rovnice berní správy utvořila ze ztráty zisk Kč 7 163,28 a tento domnělý zisk zdanila jak výše uvedeno, tedy více než šestnáctinásobně než za r. 1928. I proti tomuto platebnímu rozkazu podalo společenstvo pekařů v Praze zdůvodněné, včasné odvolání. Poněvadž pak na zaplacení zvláštní daně výdělkové za r. 1929 došla společenstvo upomínka s pohrůžkou exekuce, požádalo toto berní správu o posečkání s placením, až vyřízeno bude podané odvolání. Výměrem z 27. listopadu 1931, č. II/3 1734/31 rozhodla berní správa v Praze II., že povoluje společenstvu splátky po Kč 500,- měsíčně, počínaje dnem 1. prosince 1931, s podmínkou přesného dodržování, na celkový obnos daně včetně r. 1931 Kč 8 965,60, nejdéle však do 31. května 1932.

»Zájmy českých pekařů« nejsou podnikem výdělečným, nýbrž vydáním tohoto listu vykonává společenstvo pekařů v Praze a Zemská Jednota českých společenstev pekařů v Čechách svou kulturní a stavovskou povinnost vůči pekařskému odboru, k němuž jsou obě korporace svým posláním i statutárně povinny. List se nevydává tudíž za účelem dosažení výdělku či zisku, nýbrž plní se jím stavovský úkol organisační. Vydávání odborného listu, sloužícího zájmům živností a jejího vývoje, jest jedním z prostředků k dosažení účelů stavovské organisace, vybudované podle ustanovení VII. hlavy řádu živnostenského a § 3, odst. i) stanov pro jednoty živnostenských společenstev. Jest přece nutno činiti podstatný a zásadní rozdíl mezi společenstvy či společenstvy výdělečnými, (spol. s r. obm. spol. akciové a p.) a společenstvy živnostenskými. Prvé zřízeny jsou podle zákona obchodního, sledujíce dosažení zisku, kdežto společenstva živnostenská a jejich jednoty vybudovány jsou podle řádu živnostenského, slouží zájmům živnostnictva jako celku nebo jednotlivých jeho odborů a event. pokladní přebytky jejich činnosti slouží opět účelům živnostenským. kulturním, humanním, zvelebovacím a jinak stavovsky všeobecně prospěšným.

Předkládajíce případ neuvěřitelného postupu berní správy oproti odbornému listu, kterýž případ, pokud jest nám známo, nemá příkladu u žádného jiného časopisu, táží se podepsaní:

l. Jsou p. ministru financí předeslané okolnosti známy?

2. Jest pan ministr ochoten poučiti berní správu v Praze II, že jest svrchovaně nespravedlivé, jestliže tímto úžasným a nesprávně vypočteným předaňováním ničí se hospodářsky kulturní list stavovský, nevýdělečně pracující pro živnostenský odbor a vydávání jeho se znemožňuje?

V Praze, dne 14. prosince 1931.

Kotrba, Thoř, Pastyřík, Kianička, Sláma, Trčka,

dr ing. Botto, Danko, Sehnal, Chlebounová, Stržil, Foit, Sechtr, Dresler, Šelmec, Ušak, dr Šrobár.

 

Překlad ad 664/4.

Interpelace

senátora Teschnera a soudr.

na pana ministra vnitra

o tom, jak velitelství četnického oddělení v Chebu vyřídilo podání německé národně - socialistické strany dělnické v Teplé.

Vylíčení věci:

Dne 2. září 1931 mezi 6 a. 7. hodinou večerní jel Josef Kohl z Teplé Nádražní třídou na svém kole, na kterém připevněna byla malá hnědo-bílo-červená vlajka. Velitel stanice v Teplé, vrchní strážmistr Josef Ježek, který šel za ním, hvízdnul na něho. Kohl ovšem nevěděl, kdo hvízdal a komu hvízdnutí platilo, až ho jistá mimojdoucí žena upozornila. Kohl vrátil se k četníkovi, čekajícímu u nádražní budovy. Tento vzal Kohla s sebou do předsíně před osobní pokladnou, prohlásil, že vlajka je černo-bílo-červená a zakázaná. Kohl prohlásil, že barva je hnědo-bílo-červená. Četník strhl vlajku s kola, vedl Kohla do nádražní kanceláře a tázal se přítomných českých železničních zaměstnanců česky, je-li vlajka černá, což bylo zodpověděno kladně. Vlajka byla nyní zabavena s poznámkou, že bude předložena úřadu ke zkoumání barev. Na to byla v nádražní kanceláři sepsána data Kohlova. Německá národně-socialistická strana dělnická v Teplé podala stížnost proti tomuto jednání četníka jak u velitelství oddílu v Karlových Varech, tak také u velitelství v Teplé a zjistila při tom

1. Zabavená vlajka je hnědo-bílo-červená.

2. Četník nebyl oprávněn vlajku strhnouti, nýbrž měl žádati její odstranění.

3. Není nádražní kancelář místem pro četnický výslech.

Tato stížnost byla velitelstvím četnického oddělení v Chebu (č. 1737/1931 ze dne 3. 11. 1931) vyřízena takto:

»K uvedenému přípisu ze dne 1. 10. 1931 sděluji, že konaným šetřením nebylo zjištěno, ze by jednání vrchního četnického strážmistra Josefa Ježka bylo proti stávajícím předpisům. Velitel: Borský«

Tážeme se pana ministra:

1. Od které doby jsou nádražní místnosti úředními místnostmi četnictva pro takováto úřední jednání?

2. Odpovídalo jednání četnického vrchního strážmistra skutečně předpisům?

3. Jde-li o služební přestupek, je pan ministr ochoten ho potrestati a vydati přiměřené přísné pokyny?

4. Jest ochoten, sděliti výsledek úředního zkoušení barev?

V Praze, dne 10. prosince 1931.

Teschner,

dr Hilgenreiner, dr Feierfeil. dr Groasschmid, Böhm, Wenzel, Köhler, dr Jesser, Böhr, Eichhorn, Richter.

 

 

664/4 (původní znění).

Interpellation

des Senators: Teschner und Genossen

an den Herrn Minister des Innern

in, Angelegenheit der Behandlung einer Eingabe der D. N. S. A. P. in Tepl vom Gendarmerieabteilungskommando in Eger.

Sachverhalt:

Am 2. 9. 1931 zwischen 6 und 7 Uhr abends fuhr Josef Kohl aus Tepl mit seinem Fahrrade, an wellchem eine kleine braun-weiss-rote Wimpel befestigt war, in der Bahnhofstrasse. Der hinter ihm kormmende Postenkommandant von Tepl, Oberwachtmeister Josef Ježek, pfiff auf ihn. Kohl wusste natürlich nicht, wer pfiff, und wem der Pfiff galt, bis ihn eine des Wegs kommende Frau aufmerksam machte. Kohl kehrte zu dem beim Bahnhofsgebäude wartenden, Gendarmen zurück. Dieser nahm Kohl mit in den. Vorraum zur Personekasse, erklärte die Wimpel sei schwarz-weissrot und verboten Kohl erklärte, die Farben seien braun-weis-rot. Der Gendarm riss die Wimpel vom Rade, führte Koh1 in die Bahnkanzlei und fragte die anwesenden čechischen Bahnbediensteten čechisch, ob die Wimpel schwarz sei, worauf bejahend geantwortet wurde. Die Wimpel wurde nun mit dem Bemerkem, beschlagnahmt, dieselbe der Behörde zur Farbenprüfung vorzulegen. Hierauf wurden in der Bahnkanzlei die Daten: über Kohl aufgenommen. Die Deutsche natioslasozialistische Arbeiterpartei, Tepl hat gegen. dieses Vorgehen, des Gendarmen sowohl an das Gruppenkommando Karlsbad als auch an, das Kommando in Tepl eine Beschwerde gerichtet und dabei festgestellt:

1. Die beschlagnahmte Wimpel ist braun-weis-srot.

2. Der Gendarm hatte kein Recht die Wimpel abzureissen, sondern, deren, Entfernung zu fordern.

3. Ist d’ie Bahnhofskanzlei nicht der Ort zu einer Gendarmerieeinvernahme.

Diese Beschwende wurde vom Gendarmerieabteilungskommando Eger folgend erledigt. (Erh. Nr. 1737/1931 v. 3. 11. 1931):

»Zu obiger Zuschrift vom 1. 10. 1931 teile ich mit, dass durch die gepflogenen Erhebungen nicht sichergestellt wurde, dass das Vorgehen des Gendarmerieoberwachtmeisters Josef Ježek wider die bestehenden Vorschriften wärens. Der Kommandant: Borský«

Wir fragen den, Herrn Minister:

1. Seit wann sind Bahnhofslokale Amtsräume der Gendarmerie zu derartigen Amtshandlungen?

2. War das Vorgehen des Gendarmerieoberwachtmeisters tatsächlich den Vorschriften entsprechend?

3. Wenn ein Dienstvergehen vorliegt, ist der Herr Minister bereit es zu ahnden und entsprechende, strengste Weisungen zu erlassen?

4. Ist er bereit, das Ergebnis der amtlichen Farbenprüfung bekanntzugeben?

Prag, am 10. Dezember 1931.

Teschner,

Dr. Hilgenreiner, Dr. Feierfeil, Dr. Grosschmid, Böhm, Wenzel, Köhler, Dr. Jesser, Böhr, Eichhorn, Richter.